Věc T‑135/09
Nexans France SAS
a Nexans SA
v.
Evropská komise
„Hospodářská soutěž – Správní řízení – Žaloba na neplatnost – Akty přijaté během kontroly – Mezitímní opatření – Nepřípustnost – Rozhodnutí nařizující kontrolu – Povinnost uvést odůvodnění – Ochrana soukromí – Dostatečně závažné nepřímé důkazy – Soudní přezkum“
Shrnutí – rozsudek Tribunálu (osmého senátu) ze dne 14. listopadu 2012
1. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Kontrolní pravomoc Komise – Rozhodnutí nařizující kontrolu – Povinnost uvést odůvodnění – Rozsah – Jasné uvedení nepřímých důkazů umožňujících nabýt podezření o protiprávním jednání – Soudní přezkum
(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 20 odst. 4)
2. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Kontrolní pravomoc Komise – Rozhodnutí nařizující kontrolu – Povinnost uvést odůvodnění – Rozsah – Povinnost určit odvětví dotčená údajným protiprávním jednáním – Vyloučení povinnosti určit trh, kterého se šetření týká
(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 20 odst. 4)
3. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Kontrolní pravomoc Komise – Meze – Použití dokumentů nebo informací za účelem šetření – Použití týkající se pouze odvětví uvedených v rozhodnutí nařizujícím kontrolu
(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 20 odst. 4)
4. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Kontrolní pravomoc Komise – Meze – Zkoumání dokumentů týkajících se jednání způsobujících účinky mimo společný trh – Přípustnost – Podmínky
(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 20 odst. 4)
5. Soudní řízení – Projednávání případů před Tribunálem – Ochrana poskytnutá účastníkům řízení proti nevhodnému použití procesních písemností – Rozsah – Nahlížení do těchto písemností jinými osobami než advokáty – Přípustnost – Podmínky
(Pokyny vedoucího kanceláře Tribunálu, čl. 5 odst. 3 a 7)
6. Soudní řízení – Replika – Formální požadavky – Stručný popis žalobních důvodů – Replika odkazující na písemnosti přiložené k vyjádřením – Přípustnost – Podmínky
[Statut Soudního dvora, článek 21; jednací řád Tribunálu, čl. 44 odst. 1 písm. c)]
7. Žaloba na neplatnost – Akty napadnutelné žalobou – Akty s právně závaznými účinky – Správní řízení, v němž se uplatňují pravidla hospodářské soutěže – Opatření přijatá v průběhu postupu kontroly – Akty, které nelze oddělit od rozhodnutí nařizujícího kontrolu – Nepřípustnost
(Článek 230 ES; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 18 odst. 1 a 3, čl. 20 odst. 2 a 4)
8. Žaloba na neplatnost – Akty napadnutelné žalobou – Pojem – Akty s právně závaznými účinky – Akty, kterými se mění právní postavení žalobce – Rozhodnutí zamítající ochranu důvěrnosti komunikace mezi advokátem a jeho klientem – Zahrnutí – Podmínky
(Článek 230 ES)
9. Žaloba na neplatnost – Pravomoc unijního soudu – Návrhová žádání směřující k uložení příkazu orgánu – Nepřípustnost
(Článek 230 ES)
1. Požadavek ochrany vůči svévolným a nepřiměřeným zásahům veřejné moci do sféry soukromé činnosti fyzické nebo právnické osoby představuje obecnou zásadu unijního práva.
Proto, ačkoli je pravda, že Komise není v rozhodnutí nařizujícím kontrolu podle čl. 20 odst. 4 nařízení č. 1/2003 povinna adresátovi rozhodnutí o kontrole sdělit veškeré informace, které má k dispozici o předpokládaném protiprávním jednání, ani nemusí provádět přesnou právní kvalifikaci těchto protiprávních jednání, musí naopak jasně uvést domněnky, jež zamýšlí ověřit.
Unijnímu soudu může být navržen přezkum takového rozhodnutí, aby se ujistil o tom, že uvedené rozhodnutí není svévolné, tj. že nebylo přijato za situace, kdy neexistují skutkové okolnosti odůvodňující kontrolu. V rozsahu, v němž jsou kontroly prováděné Komisí zaměřeny na shromáždění dokumentace nezbytné k ověření skutkového a právního stavu a jeho rozsahu, o němž už Komise má informace, se unijní soud v rámci tohoto přezkumu musí ujistit o existenci dostatečně závažných nepřímých důkazů, jež mu umožní nabýt podezření, že dotyčný podnik porušil pravidla hospodářské soutěže.
(viz body 40, 42, 43, 72)
2. Ačkoli Komise není v rozhodnutí nařizujícím kontrolu podle čl. 20 odst. 4 nařízení č. 1/2003 povinna přesně vymezit trh, kterého se týká její šetření, musí naopak dostatečně určit odvětví dotčená údajným protiprávním jednáním, kterého se šetření týká, aby na jednu stranu dotčenému podniku umožnila omezit spolupráci na jeho činnosti v odvětvích, o nichž má Komise dostatečně závažné nepřímé důkazy – které umožňují nabýt podezření o porušení pravidel hospodářské soutěže a odůvodňují zásah do sféry soukromé činnosti tohoto podniku – a na druhou stranu umožnila unijnímu soudu případně přezkoumat, zda jsou uvedené důkazy v tomto ohledu dostatečně závažné.
(viz bod 45)
3. Provede-li však Komise kontrolu v prostorách podniku podle čl. 20 odst. 4 nařízení č. 1/2003, je navzdory výše uvedenému povinna omezit své vyšetřovací úkony na činnost tohoto podniku v odvětvích uvedených v rozhodnutí nařizujícím kontrolu, a tudíž jakmile jednou konstatuje, že jí přezkoumaný dokument nebo informace nespadají do této činnosti, nesmí je použít pro účely svého šetření.
Nejprve, pokud by Komise nepodléhala tomuto omezení, měla by v praxi možnost – pokaždé když má nepřímý důkaz umožňující nabýt podezření, že podnik porušil pravidla hospodářské soutěže v konkrétní oblasti své činnosti – provést kontrolu veškerých činností s konečným cílem odhalit všechna porušení uvedených pravidel, kterého se mohl tento podnik dopustit, což je neslučitelné s ochranou sféry soukromé činnosti právních osob zaručenou jakožto základní právo v demokratické společnosti.
(viz body 64, 65)
4. Jak vyplývá z názvu nařízení č. 1/2003, je účelem pravomocí, které toto nařízení svěřuje Komisi, provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 ES a 82 ES. Tato dvě ustanovení zakazují ta jednání podniků, která by mohla ovlivnit obchod mezi členskými státy a jejichž cílem nebo výsledkem by bylo vyloučit, omezit nebo narušit hospodářskou soutěž na společném trhu. Komise tedy může použít své vyšetřovací pravomoci pouze za účelem odhalení takového jednání. Komise tudíž nemůže provést kontrolu v prostorách podniku, má-li podezření, že existuje dohoda nebo jednání ve vzájemné shodě, jejichž výsledky se projevují výhradně na jednom nebo více trzích nacházejících se mimo společný trh. Naopak nic nebrání tomu, aby zkoumala dokumenty týkající se těchto trhů s cílem odhalit jednání, které může ovlivnit obchod mezi členskými státy a jehož cílem nebo výsledkem je vyloučit, omezit nebo narušit hospodářskou soutěž na společném trhu.
(viz bod 99)
5. Autoři právního stanoviska připojeného k vyjádření účastnic řízení, kteří nejsou advokáti účastnic řízení nebo osoby jimi náležitě zmocněné k nahlížení do spisu, nemohou být považováni za třetí osoby, které nemají právo na přístup do spisu ve smyslu čl. 5 odst. 3 a 7 pokynů pro vedoucího kanceláře Tribunálu.
Toto ustanovení totiž požaduje, aby účastník řízení, kterému je poskytnut přístup k procesním písemnostem ostatních účastníků řízení, využil tohoto práva pouze za účelem obhajoby své věci s vyloučením jakéhokoliv jiného účelu.
Zpřístupnění procesních písemností účastníkem řízení třetím osobám v situaci, kdy tyto písemnosti nebyly předány za účelem obhajoby případu tohoto účastníka, tudíž představuje zneužití řízení. Naopak čl. 5 odst. 3 a 7 pokynů pro vedoucího kanceláře Tribunálu nebrání tomu, aby účastník řízení umožnil znalci nahlédnout do procesní písemnosti, má-li to za cíl ulehčit uvedenému znalci vypracování posudku pro účely obhajoby případu tohoto účastníka a tento posudek je použit pouze pro účely řízení.
(viz body 107–109)
6. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 112, 113)
7. Každá kontrola nařízená na základě čl. 20 odst. 4 nařízení č. 1/2003 znamená, že budou zkoumány a případně kopírovány vybrané dokumenty a že zaměstnancům nebo zástupcům dotčených podniků budou položeny vybrané otázky, které se vztahují k předmětu a účelu kontroly. Tyto podniky jsou povinny umožnit Komisi kopírování dotčených dokumentů a zmocnit své zaměstnance a zástupce k poskytnutí požadovaných vysvětlení právě na základě rozhodnutí nařizujícího kontrolu, nikoliv na základě dalšího odlišného aktu přijatého v průběhu kontroly.
Je tedy třeba mít za to, že kopírování každého dokumentu a položení každé otázky při kontrole nelze považovat za akty, které lze oddělit od rozhodnutí nařizujícího kontrolu, nýbrž za prováděcí opatření k tomuto rozhodnutí.
Rozhodnutí vyhotovit přesné kopie několika počítačových souborů a pevného disku počítače za účelem jejich pozdějšího zkoumání v kancelářích Komise a rozhodnutí vyslechnout zaměstnance tak nemohou být považována za akty napadnutelné žalobou na neplatnost ve smyslu článku 230 ES.
(viz body 121, 125, 132)
8. Rozhodnutí, kterým Komise zamítá návrh na ochranu, z důvodu důvěrnosti komunikace mezi advokátem a jeho klientem, dokumentů, o jejichž předložení požádala v průběhu kontroly nařízené podle nařízení č. 1/2003, má právní účinky ve vztahu k dotčeným podnikům, jelikož odpírá ochranu stanovenou právem Společenství a má konečnou povahu a je nezávislé na konečném rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení pravidel hospodářské soutěže.
Pokud však podnik netvrdí, že dokumenty okopírované Komisí nebo informace, které získala, jsou pod ochranou stanovenou unijním právem, která je podobná ochraně důvěrnosti komunikace mezi advokátem a jeho klientem, nepřijímá Komise, pokud se rozhodne okopírovat tyto dokumenty a požádat žalobkyně o poskytnutí těchto informací, rozhodnutí, kterým by žalobkyním tuto ochranu odpírala.
V takové situaci nelze rozhodnutí přijaté Komisí, okopírovat tyto dokumenty nebo získat informace od zaměstnanců podniku, považovat za akt napadnutelný žalobou na neplatnost ve smyslu článku 230 ES.
(viz body 128, 129, 132)
9. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 136)