Language of document : ECLI:EU:T:2021:44

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (třetího rozšířeného senátu)

27. ledna 2021(*)

„Životní prostředí – Směrnice 2010/75/EU – Průmyslové emise – Prováděcí rozhodnutí (EU) 2017/1442 – Velká spalovací zařízení – Závěry o nejlepších dostupných technikách (BAT) – Článek 16 odstavce 4 a 5 SEU – Článek 3 odstavce 2 a 3 Protokolu č. 36 o přechodných ustanoveních – Časová působnost zákona – Komitologie“

Ve věci T‑699/17,

Polská republika, zastoupená B. Majczynou a D. Krawczykem, jako zmocněnci,

žalobkyně,

podporovaná

Bulharskou republikou, zastoupenou E. Petranovou a T. Mitovou, jako zmocněnkyněmi,

a

Maďarskem, zastoupeným M. Fehérem, jako zmocněncem,

vedlejší účastníci řízení,

proti

Evropské komisi, zastoupené Ł. Habiakem, K. Herrmann a R. Tricotem, jako zmocněnci,

žalované,

podporované

Belgickým královstvím, zastoupeným M. Jacobs, jako zmocněnkyní,

Francouzskou republikou, zastoupenou J. Trabandem a A.-L. Desjonquères, jako zmocněnci,

a

Švédským královstvím, zastoupeným C. Meyer-Seitz, H. Shev, L. Zettergren a A. Alriksson, jako zmocněnkyněmi,

vedlejší účastníci řízení,

jejímž předmětem je návrh podaný na základě článku 263 SFEU a znějící na zrušení prováděcího rozhodnutí Komise (EU) 2017/1442 ze dne 31. července 2017, kterým se stanoví závěry o nejlepších dostupných technikách (BAT) podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU pro velká spalovací zařízení (Úř. věst. 2017, L 212, s. 1).

TRIBUNÁL (třetí rozšířený senát),

ve složení A. M. Collins, předseda, V. Kreuschitz (zpravodaj), Z. Csehi, G. De Baere a G. Steinfatt, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: R. Ūkelytė, radová,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 17. září 2020,

vydává tento

Rozsudek

 Právní rámec

 K postupu přijímání závěrů o nejlepších dostupných technikách (BAT)

1        Závěry o nejlepších dostupných technikách (BAT) slouží v souladu s čl. 14 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU ze dne 24. listopadu 2010 o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění) (Úř. věst. 2010, L 334, s. 17) jako reference podmínek povolení k provozování spalovacích zařízení.

2        Závěry o BAT byly přijaty ve dvou fázích v souladu s článkem 13 směrnice 2010/75 a přílohou prováděcího rozhodnutí Komise 2012/119/EU ze dne 10. února 2012, kterým se stanoví pravidla ohledně pokynů pro sběr údajů a pro vypracování referenčních dokumentů o BAT a zabezpečení jejich kvality uvedených ve směrnici 2010/75 (Úř. věst. 2012, L 63, s 1).

3        První fáze spočívá ve vypracování referenčního dokumentu o nejlepších dostupných technikách (dále jen „BREF“) v návaznosti na výměnu informací mezi Evropskou komisí, členskými státy, dotčenými odvětvími a nevládními organizacemi, které podporují ochranu životního prostředí. V tomto rámci vypracuje technická pracovní skupina dokumenty o BREF, přičemž zohlední výsledky výměny informací pro určité odvětví. Konečný návrh BREF je zaslaný fóru zavedenému čl. 13 odst. 3 směrnice 2010/75, které poskytne své stanovisko k navrženému obsahu BREF po skončení prací na technické úrovni.

4        Ve druhé fázi Komise v souladu s čl. 13 odst. 5 a čl. 75 odst. 2 směrnice 2010/75 předloží návrh prováděcího rozhodnutí o závěrech o BAT výboru zřízenému článkem 75 směrnice 2010/75 (dále jen „výbor“) a složenému ze zástupců členských států. Výbor vydá na základě přezkumného postupu uvedeného v článku 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. 2011, L 55, s. 13) své stanovisko k návrhu prováděcího rozhodnutí Komise kvalifikovanou většinou definovanou v čl. 16 odst. 4 a 5 SEU. Jestliže je toto stanovisko kladné, Komise přijme prováděcí rozhodnutí, které upravuje závěry o BAT.

 K použitelným ustanovením o kvalifikované většině

5        Článek 16 odst. 4 a 5 SEU stanoví:

„4. Ode dne 1. listopadu 2014 je kvalifikovaná většina vymezena jako nejméně 55 % členů Rady, tvořených nejméně patnácti z nich a zastupujících členské státy, které představují nejméně 65 % obyvatelstva Unie.

Blokační menšinu musí tvořit nejméně čtyři členové Rady, jinak se kvalifikovaná většina považuje za dosaženou.

Další pravidla, kterými se řídí hlasování kvalifikovanou většinou, stanoví čl. 238 odst. 2 [SFEU].

5. Přechodná ustanovení o vymezení kvalifikované většiny, která se použijí do dne 31. října 2014, jakož i ta, která se použijí mezi dnem 1. listopadu 2014 a dnem 31. března 2017, stanoví Protokol o přechodných ustanoveních.“

6        Článek 3 Protokolu (č. 36) o přechodných ustanoveních (Úř. věst. 2016, C 202, s. 321, dále jen „protokol č. 36“) stanoví:

„1. V souladu s čl. 16 odst. 4 [SEU] nabývají ustanovení uvedeného odstavce a ustanovení čl. 238 odst. 2 [SEU], týkající se vymezení kvalifikované většiny v Evropské radě a Radě, účinku dnem 1. listopadu 2014.

2. Mezi 1. listopadem 2014 a 31. březnem 2017, má-li být rozhodnutí přijato kvalifikovanou většinou, může člen Rady požádat, aby bylo toto rozhodnutí přijato kvalifikovanou většinou podle odstavce 3. V tomto případě se použijí odstavce 3 a 4.

3. Aniž je dotčen čl. 235 odst. 1 druhý pododstavec [SFEU] platí do dne 31. října 2014 následující ustanovení:.

Má-li se Evropská rada nebo Rada usnést kvalifikovanou většinou, je hlasům jejích členů přidělena tato váha:

Belgie

12

Bulharsko

10

Česká republika

12

Dánsko

7

Německo

29

Estonsko

4

Irsko

7

Řecko

12

Španělsko

27

Francie

29

Chorvatsko

7

Itálie

29

Kypr

4

Lotyšsko

4

Litva

7

Lucembursko

4

Maďarsko

12

Malta

3

Nizozemsko

13

Rakousko

10

Polsko

27

Portugalsko

12

Rumunsko

14

Slovinsko

4

Slovensko

7

Finsko

7

Švédsko

10

Spojené království

29


Pokud musí být podle Smluv akty přijaty na návrh Komise, je k jejich přijetí třeba nejméně 260 hlasů vyjadřujících kladné stanovisko většiny členů. V ostatních případech se k přijetí aktů vyžaduje nejméně 260 hlasů vyjadřujících kladné stanovisko alespoň dvou třetin členů.

Člen Evropské rady nebo Rady může požádat, aby při přijímání aktu Evropské rady nebo Rady kvalifikovanou většinou bylo ověřeno, zda členské státy tvořící tuto kvalifikovanou většinu zastupují alespoň 62 % celkového počtu obyvatel Unie. Ukáže-li se, že tato podmínka není splněna, není daný akt přijat.

4. Do 31. října 2014 je v případech, kdy se na základě Smluv na hlasování nepodílejí všichni členové Rady, zejména v případech, kdy se odkazuje na kvalifikovanou většinu podle čl. 238 odst. 3 [SFEU], kvalifikovaná většina vymezena jako stejný podíl vážených hlasů a stejný podíl počtu členů Rady, a případně jako stejné procento počtu obyvatel dotyčných členských států, které jsou uvedeny v odstavci 3 tohoto článku.“

7        Článek 5 nařízení č. 182/2011 stanoví zejména toto:

„1. Pokud se použije přezkumný postup, rozhoduje výbor o vydání stanoviska k prováděcím aktům většinou hlasů stanovenou v čl. 16 odst. 4 a 5 [SFEU], případně většinou hlasů stanovenou v čl. 238 odst. 3 [SFEU] pro akty přijímané na návrh Komise. Hlasy zástupců členských států ve výboru mají váhu podle uvedených článků.

2. Pokud výbor vydá kladné stanovisko, Komise navrhovaný prováděcí akt přijme.

[…]“

 Skutečnosti předcházející sporu

8        Dne 9. března 2017 předložila Komise předsedající výboru tomuto výboru návrh prováděcího rozhodnutí, kterým se stanoví závěry o BAT podle směrnice 2010/75 pro velká spalovací zařízení (dále jen „VSZ“).

9        Dopisem ze dne 23. března 2017 sezvala Komise členy výboru na schůzi, která se měla konat dne 28. dubna 2017. Předmětem této schůze bylo přistoupit k hlasování stanovisku k tomuto návrhu prováděcího rozhodnutí. K tomuto dopisu byl připojen návrh pořadu jednání.

10      Dne 30. března 2017 požádala Polská republika, aby výbor hlasoval o stanovisku k uvedenému návrhu prováděcího rozhodnutí podle pravidel hlasování uvedených v čl. 3 odst. 3 protokolu č. 36.

11      Dne 4. dubna 2017 zaslala právní služba Rady Evropské unie Výboru stálých zástupců vlád členských států stanovisko, podle kterého v zásadě k tomu, aby se o návrhu aktu hlasovalo podle pravidel použitelných před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost, je třeba, aby členský stát podal žádost v tomto smyslu nejpozději dne 31. března 2017 a aby se hlasování, které je předmětem žádosti, uskutečnilo rovněž před tímto datem.

12      Dne 10. dubna 2017 zamítlo Generální ředitelství pro životní prostředí žádost Polské republiky ze dne 30. března 2017 z důvodu, že hlasování o stanovisku je stanoveno na 28. dubna 2017, tedy po 31. březnu 2017, což je lhůta stanovená v čl. 3 odst. 2 protokolu č. 36.

13      Dne 28. dubna 2017 se konala schůze výboru, během které členové hlasovali za účelem přijetí stanoviska k pozměněnému návrhu prováděcího rozhodnutí. Hlasování se konalo na základě pravidel hlasování zavedených čl. 16 odst. 4 SEU, a nikoliv pravidel zavedených čl. 3 odst. 3 protokolu č. 36. Hlasování vedlo k přijetí kladného stanoviska výboru k návrhu na základě kladného hlasování 20 členských států, které představují 65,14 % obyvatelstva a 71,43 % členů uvedeného výboru. Osm členských států, včetně Polské republiky, hlasovalo proti.

14      Po tomto hlasování přijala Komise dne 31. července 2017 prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2017/1442 ze dne 31. července 2017, kterým se stanoví závěry o nejlepších dostupných technikách (BAT) podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU pro velká spalovací zařízení (Úř. věst. 2017, L 212, s. 1, dále jen „napadené rozhodnutí“).

15      Napadené rozhodnutí stanoví zejména úrovně emisí spojené s nejlepšími dostupnými technikami (dále jen „BAT AEL“), pokud jde o emise oxidů dusíku (NOx), rtuti (Hg) a chlorovodíku (HCl) pro VSZ, to znamená zařízení se jmenovitým tepelným příkonem minimálně 50 megawattů (MW) nezávisle na typu použitého paliva

 Řízení a návrhová žádání účastníků řízení

16      Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 11. října 2017 podala Polská republika projednávanou žalobu.

17      Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 4. a 15. ledna 2018 podalo Maďarsko a Bulharská republika návrh na vstup do řízení v postavení vedlejšího účastníka na podporu návrhových žádání Polské republiky. Rozhodnutím ze dne 19. února 2018 předseda třetího senátu Tribunálu (dřívější složení) tato vedlejší účastenství povolil.

18      Podáními došlými kanceláři Tribunálu dne 16. a 25. ledna 2018 požádaly Belgické království, Francouzská republika a Švédské království o vedlejší účastenství v tomto řízení na podporu návrhových žádání Komise. Rozhodnutími ze dne 19. a 21. února 2018 předseda třetího senátu Tribunálu (dřívější složení) tato vedlejší účastenství povolil.

19      Vedlejší účastnice předložily své spisy a hlavní účastnice řízení k nim předložily svá vyjádření ve stanovených lhůtách.

20      Rozhodnutím přijatým dne 11. března 2019 na základě čl. 27 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu předseda Tribunálu přidělil věc jinému soudci zpravodaji, který byl přidělen k třetímu senátu (dřívější složení).

21      Při změně složení senátů Tribunálu byl na základě čl. 27 odst. 5 jednacího řádu Tribunálu soudce zpravodaj přidělen k třetímu senátu (nové složení), kterému byla tudíž přidělena tato věc.

22      Na návrh třetího senátu (nové složení) rozhodl Tribunál na základě článku 28 jednacího řádu předat věc rozšířenému senátu.

23      Na návrh soudce zpravodaje Tribunál (třetí rozšířený senát) rozhodl zahájit ústní část řízení a v rámci organizačních procesních opatření podle čl. 89 odst. 3 písm. a) a b) jednacího řádu položil hlavním účastníkům řízení písemné otázky a vyzval tyto účastníky, aby se písemně vyjádřili k určitým aspektům sporu. Hlavní účastníci řízení na tyto otázky odpověděli ve stanovené lhůtě.

24      Řeči účastníků řízení a jejich odpovědi na ústní otázky položené Tribunálem byly vyslechnuty na jednání konaném dne 17. září 2020.

25      Polská republika, podporovaná Bulharskou republikou a Maďarskem navrhuje, aby Tribunál:

–        napadené rozhodnutí zrušil,

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

26      Komise, podporovaná Belgickým královstvím, Francouzskou republikou a Švédským královstvím, navrhuje, aby Tribunál:

–        zamítl žalobu;

–        uložil Polské republice náhradu nákladů řízení.

 Právní otázky

27      Na podporu své žaloby Polská republika uplatňuje pět žalobních důvodů.

28      První žalobní důvod vychází z porušení ustanovení použitelných v souvislosti s kvalifikovanou většinou. Polská republika se domnívá, že po její žádosti v tomto smyslu a na základě čl. 3 odst. 2 a 3 protokolu č. 36 mělo být napadené rozhodnutí přijato podle pravidel pro kvalifikovanou většinu stanovené v Niceské smlouvě, a nikoliv podle pravidel stanovených v Lisabonské smlouvě.

29      V rámci druhého a třetího žalobního Polská republika zastává názor, že BAT AEL uložené napadeným rozhodnutím pro emise oxidů dusíku (NOx), rtuti (HG) a chlorovodíku (HCl) z VSZ, jakož i některé BAT AEL použitelné na VSZ, jejichž doba ročního provozu je kratší než 1 500 hodin, byly stanoveny na základě nesprávných a nereprezentativních údajů a porušují zásadu proporcionality.

30      Čtvrtým a pátým žalobním důvodem Polská republika zpochybňuje legalitu výjimky udělené napadeným rozhodnutím některým ostrovním regionům pro použití BAT AEL na motory spalující těžký topný olej nebo plynový olej.

 K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení ustanovení čl. 16 odst. 4 a 5 SEU ve spojení s čl. 3 odst. 2 a 3 protokolu č. 36

31      Polská republika, podporovaná Maďarskem, má za to, že napadené rozhodnutí bylo přijato v rozporu s pravidly upravujícími hlasování kvalifikovanou většinou stanovenými čl. 16 odst. 4 a 5 SEU a čl. 3 odst. 2 a 3 protokolu č. 36. Domnívá se v zásadě, že aby se uplatnily pravidla upravující kvalifikovanou většinu stanovená v čl. 3 odst. 3 tohoto protokolu, stačí, aby o to členský stát požádal ve lhůtě stanovené v čl. 3 odst. 2 tohoto protokolu, a sice mezi 1. listopadem 2014 a 31. březnem 2017. Jelikož Polská republika podala takovou žádost dne 30. března 2017, měla být tato pravidla upravující kvalifikovanou většinu použita při hlasování o návrhu napadeného rozhodnutí v rámci výboru dne 28. dubna 2017.  Maďarsko dodává, že podle uvedených pravidel by nemohl být dosažen minimální počet hlasů nezbytný pro přijetí uvedeného návrhu, a hlasování by tedy vedlo k jinému výsledku.

32      Komise, podporovaná Belgickým královstvím, Francouzskou republikou a Švédským královstvím v zásadě odpovídá, že období definované v čl. 3 odst. 2 protokolu zahrnuje jak datum, ke kterému člen Rady podá svou žádost, tak datum, kdy dojde k hlasování. Podle ní toto ustanovení stanoví výjimku z obecného pravidla zakotveného v čl. 16 odst. 4 SEU, a musí být tedy vykládáno striktně. Článek 16 odst. 5 SEU autoritativně stanoví věcnou působnost přechodných ustanovení obsažených v protokolu č. 36 a z jeho znění, jakož i ze znění čl. 3 odst. 2 protokolu č. 36 jasně vyplývá, že kvalifikovaná většina definovaná v čl. 3 odst. 3 protokolu č. 36 se použije jen na hlasování, ke kterému dojde mezi dnem 1. listopadu 2014 a dnem 31. března 2017. Komise se domnívá, že by přístup Polské republiky vedl k připuštění, že přechodná ustanovení týkající se definice kvalifikované většiny závisí výlučně na jednostranném rozhodnutí jediného členského státu a že se mohou používat neomezeně, což by zbavilo čl. 16 odst. 4 SEU a postup projednávání ve výboru jejich užitečného účinku a vedlo by k porušení zásady právní jistoty. Komise upřesňuje, že délka přechodného období musí být předem známa a že byla jasně vymezena autory Smlouvy.

33      V rámci projednávaného žalobního důvodu se má Tribunál vyjádřit k dosahu čl. 3 odst. 2 protokolu č. 36 a konkrétněji k otázce, zda k uplatnění pravidel upravujících kvalifikovanou většinu stanovených v odstavci 3 tohoto článku, která odpovídají kvalifikované většině podle Niceské smlouvy, stačí, aby o to členský stát požádal mezi dnem 1. listopadu 2014 a dnem 31. března 2017, nebo je nezbytné, aby bylo rozhodnutí rovněž přijato v průběhu této doby.

34      V tomto ohledu je třeba připomenout, že výklad ustanovení unijního práva vyžaduje, aby bylo zohledněno nejen znění takového ustanovení, ale i jeho kontext, jakož i cíle a účel, které sleduje akt, jehož je součástí. Historie vzniku ustanovení unijního práva může rovněž poskytnout informace relevantní pro jeho výklad [rozsudek ze dne 25. června 2020, A a další (větrné elektrárny v Aalter a Nevele), C‑24/19, EU:C:2020:503, bod 37]. Je tedy třeba provést doslovný, kontextuální, teleologicky a historický výklad čl. 3 odst. 2 protokolu č. 36. V tomto kontextu je nutné mít na zřeteli okolnost, že unijní právní předpisy jsou vypracovávány ve více jazycích a všechny jazykové verze jsou závazné, což může vyžadovat srovnání jazykových verzí (viz rozsudek ze dne 14. července 2016, Lotyšsko v. Komise, T‑661/14, EU:T:2016:412, bod 39 a citovaná judikatura).

35      Zaprvé, pokud jde o doslovný výklad, účastníci řízení se shodují na tom, že znění čl. 3 odst. 2 protokolu č. 36 neumožňuje rozptýlit pochybnosti, pokud jde o přesný dosah tohoto ustanovení. Z textu, podle kterého [m]ezi 1. listopadem 2014 a 31. březnem 2017, má-li být rozhodnutí přijato kvalifikovanou většinou, může člen Rady požádat, aby bylo toto rozhodnutí přijato kvalifikovanou většinou podle odstavce 3“, totiž nevyplývá, že uvedené rozhodnutí se má rovněž přijmout v tomto období, či nikoli.

36      Další jazyková znění čl. 3 odst. 2 protokolu č. 36 rovněž neumožňují odstranit pochybnosti ohledně přesného dosahu uvedeného ustanovení.

37      Zadruhé objasnit jeho znění dotčeného ustanovení neumožňuje ani historický výklad. V tomto ohledu je třeba uvést, že Lisabonská smlouva, která změnila pravidla pro stanovení kvalifikované většiny, byla přijata na základě mandátu uděleného mezivládní konferenci, která byla svolána za účelem vypracovat návrh Smlouvy, kterou se mění Smlouva o EU a Smlouva o ES. Podle tohoto mandátu, „během přechodného období do dne 31. března 2017, má-li být rozhodnutí přijato kvalifikovanou většinou, může člen Rady požádat, aby rozhodnutí bylo přijato kvalifikovanou většinou podle čl. 205 odst. 2 stávající Smlouvy o ES“ (bod 13 mandátu nacházejícího se v Závěrech předsednictví ze zasedání Evropské rady v Bruselu dne 21. a 22. června 2007, 11177/1/07 REV 1 příloha I, s. 18). Vzhledem k tomu, že formulace uvedená v tomto mandátu je velmi podobná znění čl. 3 odst. 2 protokolu č. 36, neumožňuje tato, jak správně tvrdí Komise, vyřešit dvouznačnost, na niž bylo poukázáno v bodě 35 výše. Z tohoto dokumentu však nevyplývá, jak tvrdí Polská republika, že k hlasování muselo podle pravidel Niceské smlouvy dojít před 1. dubnem 2017.

38      Zatřetí, pokud jde o teleologický výklad, je třeba připomenout, že cílem protokolu č. 36 je podle jeho jediného bodu odůvodnění „zorganizování přechodu mezi institucionálními ustanoveními Smluv použitelnými před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost a ustanoveními obsaženými v uvedené smlouvě“.

39      Za tímto účelem čl. 3 odst. 2 protokolu č. 36 přiznává členskému státu právo mezi 1. listopadem 2014 a 31. březnem 2017 požádat, aby byla použita kvalifikovaná většina definovaná v čl. 3 odst. 3 protokolu č. 36, odpovídající kvalifikované většině podle Niceské smlouvy, což navíc účastnící řízení podle všeho nezpochybňují.

40      Názor účastníků řízení se naopak liší, pokud jde o otázku, zda má v témže období rovněž proběhnout hlasování. Přitom právo přiznané členským státům čl. 3 odst. 2 protokolu č. 36, aby požádaly o hlasování kvalifikovanou většinou podle pravidel Niceské smlouvy během období specifikovaného v tomto článku, nezbytně znamená, že po podání takové žádosti členským státem se hlasování uskuteční podle stejných pravidel, a to i když k němu dojde po 31. březnu 2017. Pouze takový výklad totiž může zajistit, aby členský stát mohl užitečně uplatnit uvedené právo během celého tohoto období, a to až do posledního dne stanovené lhůty.

41      Jakýkoliv opačný výklad by zbavil výslovné vymezení období mezi 1. listopadem 2014 a 31. březnem 2017 k provedení dotčené výsady jeho užitečného účinku a značně by zkrátil lhůtu, ve které by členský stát mohl skutečně požádat o hlasování podle pravidel Niceské smlouvy. Měl by totiž za výsledek, že žádost podaná na konci tohoto období by byla prakticky opožděná pro uplatnění pravidel Niceské smlouvy. Takový opačný výklad by nutil členské státy, aby případně podaly jejich žádost mnohem dříve v závislosti na – nepředvídatelném – datu hlasování. Takový výsledek by byl v rozporu s právem členských států žádat o hlasování podle pravidel Niceské smlouvy až do posledního dne období stanoveného v čl. 3 odst. 2 protokolu č. 36.

42      Z teleologického výkladu dotčeného ustanovení tedy vyplývá, že definice kvalifikované většiny uvedená v čl. 3 odst. 3 protokolu č. 36 může být použita na hlasování, které se koná i po dni 31. března 2017, za podmínky, že členský stát požádá o jeho uplatnění před tímto datem.

43      Začtvrté je třeba uvést, že takový závěr je rovněž podpořen kontextuálním výkladem dotčeného ustanovení. V tomto ohledu je třeba poznamenat, že čl. 3 odst. 2 protokolu č. 36 spadá do rámce třech přechodných etap týkajících se nabytí účinnosti pravidel upravujících kvalifikovanou menšinu stanovených Lisabonskou smlouvou.

44      Přestože totiž Lisabonská smlouva vstoupila v platnost dne 1. prosince 2009, definice kvalifikované většiny v čl. 16 odst. 4 SEU nabyla účinnosti až 1. listopadu 2014. Podle čl. 16 odst. 5 SEU byla přechodná ustanovení použitelná jednak do dne 31. října 2014, a jednak mezi dnem 1. listopadu 2014 a dnem 31. března 2017, jak je stanoveno protokolem o přechodných ustanoveních, a sice protokolem č. 36.

45      Je tedy třeba rozlišovat tři období, a sice zaprvé období od 1. prosince 2009 do 31. října 2014, zadruhé období od 1. listopadu 2014 do 31. března 2017 a zatřetí období od 1. dubna 2017.

46      V prvním období se pravidla upravující kvalifikovanou většinu definovaná v čl. 3 odst. 3 protokolu č. 36 uplatňovala prodloužením platnosti odpovídajících pravidel Niceské smlouvy. V druhém období členové Rady mohly na základě sporného ustanovení, a sice čl. 3 odst. 2 protokolu č. 36 požádat, aby rozhodnutí bylo přijato podle těchto pravidel Niceské smlouvy. Bez takové žádosti se použila nová definice kvalifikované většiny v čl. 16 odst. 4 SEU, což zdůrazňuje čl. 3 odst. 1 protokolu č. 36. Ve třetím období se kvalifikovaná většina definuje, jak je stanoveno čl. 16 odst. 4 SEU, bez možnosti požádat o jiný způsob počítání hlasů.

47      Proto na rozdíl od toho, co se domnívá Komise, čl. 3 odst. 2 protokolu č. 36 není výjimkou z pravidla stanoveného v čl. 16 odst. 4 SEU, ale představuje přechodné ustanovení upravující jednu ze tří přechodných etap, které postupně nastávaly po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost. Jeho přechodná povaha je potvrzena jediným bodem odůvodnění protokolu č. 36 (viz bod 38 výše), jakož i zněním názvu protokolu č. 36 „o přechodných ustanoveních“ a zněním čl. 16 odst. 5 SEU, které stanoví, že protokol upravuje „přechodná ustanovení“ pro období mezi dnem 1. listopadu 2014 a dnem 31. března 2017.

48      Přitom výklad zvolený v bodě 42 výše je v souladu s požadavky čl. 16 odst. 5 SEU, na základě kterého byl přijat čl. 3 odst. 2 protokolu č. 36. Podle tohoto výkladu byl totiž čl. 3 odst. 2 uvedeného protokolu jednak použitelný mezi 1. listopadem 2014 a 31. březnem 2017, protože lhůta k podání žádosti o použití kvalifikované většiny definované v odstavci 3 téhož článku byla stanovena do dne 31. března 2017, a jednak byl přechodný, protože k hlasování touto kvalifikovanou většinou došlo pouze ohledně návrhů aktů, pro které byla taková žádost podána během uvedeného období. Komise se tedy neprávem domnívá, že čl. 16 odst. 5 SEU vyžaduje, aby se kvalifikovaná většina definovaná v čl. 3 odst. 3 protokolu č. 36 použila jen na hlasování, ke kterému došlo mezi dnem 1. prosince 2009 a dnem 31. října 2014. Stejně tak Polská republika nemůže tvrdit, že působnost čl. 16 odst. 5 SEU se netýká definice kvalifikované většiny.

49      V každém případě, jak prokazují tyto různé výklady vyjádřené účastníky řízení, znění čl. 16 odst. 5 SEU je do té míry nejednoznačné, že neumožňuje vyvrátit výklad uvedený v bodě 42 výše.

50      Ačkoli Komise tvrdí opak, výklad použitý v bodě 42 výše, je rovněž v souladu s požadavkem, vyplývajícím z ustálené judikatury, podle které se přechodné ustanovení vykládá restriktivně (viz rozsudek ze dne 27. února 2019, Řecko v. Komise, C‑670/17 P, EU:C:2019:145, bod 52 a citovaná judikatura; viz rovněž v tomto smyslu rozsudek ze dne 28. října 2010, Komise v. Polsko, C‑49/09, EU:C:2010:644, bod 41 a citovaná judikatura). Zaprvé totiž v rámci tohoto výkladu zůstává použití čl. 3 odst. 2 protokolu č. 36 podmíněné přesně vymezeným časovým omezením (viz bod 48 výše), a zaručuje tedy jeho přechodnou povahu (viz bod 38 výše). Zadruhé je uvedený výklad nezbytný k tomu, aby členský stát mohl užitečně a účinně využít svého práva až do posledního dne lhůty stanovené v čl. 3 odst. 2 protokolu č. 36 (viz body 40 a 41 výše), a proto nejde nad to, co je nezbytné k zajištění výkonu tohoto práva.

51      Komise dále nemůže důvodně tvrdit, že výklad uvedený v bodě 42 výše zbavuje čl. 16 odst. 4 SEU a postup projednávání ve výboru, které mají posílit demokratickou legitimitu a reprezentativnost občanů, jejich užitečného účinku. V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že čl. 3 odst. 2 protokolu č. 36 patří rovněž do primárního práva, a jeho užitečný účinek tedy musí být zaručen Komisí stejným způsobem jako v případě Smluv, takže jej nelze pominout ve prospěch předčasného použití čl. 16 odst. 4 SEU.

52      Kontextuální analýza tedy potvrzuje výklad čl. 3 odst. 2 protokolu č. 36, který je uveden v bodě 42 výše.

53      Zapáté je třeba uvést, že tento výklad je potvrzen zásadou právní jistoty, která vyžaduje jednak, aby právní pravidla byla jasná a přesná, a jednak, aby jejich použití bylo pro právní subjekty předvídatelné. Uvedená zásada konkrétně vyžaduje, aby právní úprava umožnila dotčeným osobám přesně se seznámit s rozsahem povinností, které jim ukládá, a aby tyto osoby měly možnost jednoznačně zjistit svá práva a povinnosti a postupovat podle toho (viz rozsudek ze dne 1. července 2014, Ålands Vindkraft, C‑573/12, EU:C:2014:2037, body 127 a 128 a citovaná judikatura).

54      V tomto ohledu Komise nemůže tvrdit, že podmínit uplatnění přechodného ustanovení jen jednostrannou žádostí členského státu by umožňovalo donekonečna používat toto ustanovení, jelikož z formálního hlediska by byl akt nadále předmětem projednávání Rady, dokud by ho Komise nevzala zpět. Tento argument pomíjí nejen skutečnost, že použití přechodného ustanovení podléhá jediné podmínce, že členský stát podá žádost za tímto účelem, která je časově omezená, protože musí být podána nejpozději dne 31. března 2017, ale rovněž skutečnost, že jednání, které skončí hlasováním, ukončí používání tohoto přechodného ustanovení, takže není neomezené.

55      Naopak výklad navrhovaný Komisí, který váže použití přechodného ustanovení na kumulativní požadavky podání žádosti členského státu a uskutečnění hlasování nejpozději dne 31. března 2017, by na konci přechodného období vedl k nejistotě, pokud jde o časovou působnost kvalifikované většiny podle definice stanovené v čl. 3 odst. 3 protokolu č. 36. Jelikož se doba trvání prací na návrhu aktu může lišit, členský stát, který využije právo, které mu přiznává toto ustanovení během přechodného období, zejména jestliže se datum jeho žádosti blíží dni 31. března 2017, by neměl jistotu, že hlasování může skutečně proběhnout podle uvedených pravidel. V případě, že by práce na návrhu aktu pokračovaly po 31. březnu 2017, by měl výklad obhajovaný Komisí za následek, že hlasování by se muselo uskutečnit kvalifikovanou většinou uvedenou v čl. 16 odst. 4 SEU, zatímco finalizace uvedených prací před tímto datem a umožňující, aby k hlasování došlo před 31. březnem 2017, by vedla k použití kvalifikované většiny definované v čl. 3 odst. 3 protokolu č. 36. Navíc by takový výklad nejen vedl k nedostatečné předvídatelnosti, ale rovněž by mohl vést k obcházení dotčeného přechodného ustanovení tím, že by se datum hlasování stanovilo na dobu po 31. březnu 2017.

56      S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba vykládat čl. 3 odst. 2 protokolu č. 36 v tom smyslu, že k tomu, aby byl návrh aktu přijatý podle pravidel upravujících kvalifikovanou většinu definovaných v čl. 3 odst. 3 protokolu č. 36, která odpovídají pravidlům Niceské smlouvy, stačí, aby členský stát požádal o použití těchto pravidel mezi dnem 1. listopadu 2014 a dnem 31. března 2017, aniž je nutné, aby k hlasování o předmětném návrhu aktu došlo rovněž mezi těmito dny.

57      Vzhledem k tomu, že v projednávané věci Polská republika podala žádost na základě čl. 3 odst. 2 protokolu č. 36 dne 30. března 2017, měla se uvedená pravidla použít při hlasování o návrhu napadeného rozhodnutí dne 28. dubna 2017.

58      Z judikatury vyplývá, že nedodržení způsobu hlasování představuje porušení podstatných formálních náležitostí ve smyslu článku 263 SFEU (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 23. února 1988, Spojené království v. Rada, 68/86, EU:C:1988:85, bod 49; ze dne 28. dubna 2015, Komise v. Rada, C‑28/12, EU:C:2015:282, bod 55, a ze dne 20. září 2017, Tilly-Sabco v. Komise, C‑183/16 P, EU:C:2017:704, bod 115), které nezbytně vede ke zrušení aktu stiženého takovou vadou, nezávisle na otázce, zda takové porušení způsobilo újmu tomu, kdo jej namítá (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 6. dubna 2000, Komise v. ICI, C‑286/95 P, EU:C:2000:188, bod 52; ze dne 21. září 2017, Feralpi v. Komise, C‑85/15 P, EU:C:2017:709, body 45 až 47, a ze dne 8. září 2016, Goldfish a další v. Komise, T‑54/14, EU:T:2016:455, bod 47).

59      Otázka, zda Komise mohla organizovat toto hlasování před 1. dubnem 2017 a zda Polská republika mohla žádat, aby k tomuto hlasování došlo před tímto datem, tedy není relevantní. V každém případě vzhledem na výsledek hlasování, jak je uveden v bodě 13 výše, na základě pravidel upravujících kvalifikovanou většinu definovaných v čl. 3 odst. 3 protokolu č. 36, nebyl prahový limit vyžadovaný pro přijetí návrhu napadeného rozhodnutí dosažen.

60      V důsledku toho je třeba prvnímu žalobnímu důvodu vyhovět a napadené rozhodnutí zrušit bez nutnosti zkoumat další žalobní důvody uplatněné žalobkyní.

 K časovým účinkům zrušení napadeného rozhodnutí

61      Článek 264 druhý pododstavec SFEU stanoví, že unijní soud uvede, považuje-li to za nezbytné, ty účinky aktu prohlášeného za neplatný, které jsou nadále považovány za zachované. Toto ustanovení bylo zejména vykládáno v tom smyslu, že z důvodů právní jistoty [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 20. září 2017, Tilly-Sabco v. Komise, C‑183/16 P, EU:C:2017:704, bod 124, a ze dne 4. září 2018, Komise v. Rada (Dohoda s Kazachstánem), C‑244/17, EU:C:2018:662, bod 52], ale taktéž z důvodů, které mají zamezit diskontinuitě nebo snížení ochrany v provádění politik vedených nebo podporovaných Unií, například v oblasti ochrany životního prostředí nebo veřejného zdraví (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 25. února 1999, Parlament v. Rada, C‑164/97 a C‑165/97, EU:C:1999:99, body 22 až 24, a ze dne 16. dubna 2015, Parlament v. Rada C‑317/13 a C‑679/13, EU:C:2015:223, body 72 až 74), umožňuje zachovat po přiměřenou dobu účinky zrušeného aktu.

62      V projednávané věci v odpovědi na otázku Tribunálu na jednání ohledně případné úpravy časových účinků zrušení, kterou by mohl vyslovit, Polská republika vznesla proti takové úpravě námitku, zatímco Komise požádala o takovou úpravu v případě zrušení napadeného rozhodnutí.

63      S ohledem na skutečnost, že BAT-AEL zavedené napadeným rozhodnutím slouží, jak je uvedeno v bodě 1 výše, jako základ pro stanovení podmínek povolení k provozu VSZ vnitrostátními orgány, zrušení napadeného rozhodnutí s okamžitým účinkem by mohlo ohrozit jednotné podmínky povolování pro tento druh zařízení v Unii a vyvolat právní nejistotu zúčastněných stran, zejména provozovatelů VSZ, až do vstupu nového rozhodnutí o závěrech o BAT v platnost.

64      Zrušení napadeného rozhodnutí s okamžitým účinkem by dále bylo v rozporu s cíli zajistit vysokou úroveň ochrany životního prostředí a zlepšovat kvalitu životního prostředí, jak jsou stanoveny v čl. 191 odst. 2 SFEU, článku 37 Listiny základních práv Evropské unie a v bodech 2 a 44 odůvodnění, jakož i článku 1 směrnice 2010/75, k jejichž dosažení napadené rozhodnutí přispívá.

65      V důsledku toho je třeba zachovat účinky napadeného rozhodnutí až do doby, než v přiměřené lhůtě, která nesmí přesáhnout dvanáct měsíců ode dne vyhlášení tohoto rozsudku, nabude platnosti nový akt, který ho má nahradit a bude přijat podle pravidel upravujících kvalifikovanou většinu stanovených v čl. 3 odst. 3 protokolu č. 36.

 K nákladům řízení

66      Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Polská republika požadovala náhradu nákladů řízení a Komise neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

67      Podle čl. 138 odst. 1 téhož řádu nesou členské státy a orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, vlastní náklady. V důsledku toho Belgické království, Bulharská republika, Francouzská republika, Maďarsko a Švédské království ponesou vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (třetí rozšířený senát)

rozhodl takto:

1)      Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2017/1442 ze dne 31. července 2017, kterým se stanoví závěry o nejlepších dostupných technikách (BAT) podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU pro velká spalovací zařízení, se zrušuje.

2)      Účinky prováděcího rozhodnutí zrušeného na základě bodu 1 toho rozsudku jsou zachovány až do doby, než bude v přiměřené lhůtě, která nesmí přesáhnout dvanáct měsíců ode dne vyhlášení tohoto rozsudku, přijat nový akt, který ho má nahradit a bude přijat podle pravidel upravujících kvalifikovanou většinu stanovených v čl. 3 odst. 3 protokolu (č. 36) o přechodných ustanoveních.

3)      Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a uhradí náklady řízení vynaložené Polskou republikou.

4)      Belgické království, Bulharská republika, Francouzská republika, Maďarsko a Švédské království ponesou vlastní náklady řízení.

Collins

Kreuschitz

Csehi

De Baere

 

      Steinfatt

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 27. ledna 2021.

Podpisy.


*– Jednací jazyk: polština.