ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (desátého senátu)
28. dubna 2022(*)
„Řízení o předběžné otázce – Nařízení (EU) č. 549/2013 – Evropský systém národních a regionálních účtů v Evropské unii – Příloha A bod 20.15 – Kontrola vykonávaná Národním účetním institutem nad zřizovateli vzdělávacích zařízení založených ve formě neziskových institucí – Veřejně financovaná vzdělávací zařízení a ústavně zaručená svoboda vzdělávání – Příloha A bod 20.15 druhá věta – Pojem ‚veřejná intervence v podobě obecných předpisů platných pro všechny jednotky pracující ve stejném oboru činnosti‘ – Rozsah – Příloha A bod 20.15 první věta – Příloha A bod 2.39 písm. b), bod 20.15 písm. b) a bod 20.309 písm. h) – Pojem ,nadměrná regulace‘ – Rozsah“
Ve věci C‑277/21,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Conseil d’État (Belgie) ze dne 31. března 2021, došlým Soudnímu dvoru dne 29. dubna 2021, v řízení
Secrétariat général de l’enseignement catholique ASBL (SeGEC) a další
proti
Institut des comptes nationaux (ICN),
Banque nationale de Belgique,
SOUDNÍ DVŮR (desátý senát),
ve složení I. Jarukaitis, předseda senátu, M. Ilešič a Z. Csehi (zpravodaj), soudci,
generální advokát: M. Campos Sánchez-Bordona,
vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za Secrétariat général de l’enseignement catholique ASBL (SeGEC) a další D. Rendersem a E. Gonthier, avocats,
– za Evropskou komisi F. Blanc a T. Maternem, jako zmocněnci,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu přílohy A bodu 20.15 a bodu 20.309 písm. h) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 549/2013 ze dne 21. května 2013 o Evropském systému národních a regionálních účtů v Evropské unii (Úř. věst. 2013, L 174, s. 1).
2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Secrétariat général de l’enseignement catholique ASBL (SeGEC) a šesti dalšími spolky činnými v odvětví vzdělávání v Belgii (dále jen společně „dotčené spolky“), na jedné straně a Institut des comptes nationaux (Národní účetní institut, dále jen „ICN“) a Banque nationale de Belgique, na druhé straně, ve věci zatřídění dotčených sdružení ICN do sektoru vládních institucí, subsektoru národních vládních institucí podle evropského systému účtů 2010, zavedeného nařízením č. 549/2013 (dále jen „ESA 2010“).
Právní rámec
Unijní právo
3 Body 1 a 3 odůvodnění nařízení č. 549/2013 zní takto:
„(1) Tvorba politik v Unii a sledování národních hospodářství členských států a hospodářské a měnové unie vyžaduje srovnatelné, aktuální a věrohodné informace o hospodářské struktuře a vývoji hospodářské situace každého členského státu nebo regionu.
[…]
(3) Občané Unie potřebují hospodářské účty jako základní nástroj pro rozbor hospodářské situace členského státu nebo regionu. V zájmu srovnatelnosti by takové účty měly být sestavovány na základě jednotného souboru zásad, které není možné vykládat různě. Poskytované informace by měly být co nejpřesnější, nejúplnější a nejaktuálnější, aby byla zajištěna maximální transparentnost ve všech sektorech.“
4 Příloha A tohoto nařízení, týkající se metodiky ESA 2010, obsahuje kapitolu 1 nadepsanou „Obecné rysy a základní principy“, v níž jsou zahrnuty body 1.01, 1.19, 1.34 až 1.36 a 1.57 této přílohy. Tyto body stanoví:
„1.01 [ESA 2010] je mezinárodně porovnatelný účetní rámec pro systematický a podrobný popis celkového hospodářství (tj. regionu, země nebo skupiny zemí), jeho jednotlivých složek a jeho vztahů s ostatními hospodářskými celky.
[…]
1.19 Pro [Evropskou unii] a její členské státy hrají údaje z [ESA 2010] významnou úlohu při formulování a sledování jejich sociálních a hospodářských politik.
[…]
1.34 Sektorové účty se vytvářejí zařazením jednotek do sektorů, což umožňuje popisovat transakce a vyrovnávací položky účtů v členění podle sektorů. Popis podle sektorů odhaluje mnoho klíčových ukazatelů pro účely hospodářské a fiskální politiky. Hlavními sektory jsou domácnosti, vládní instituce, korporace (finanční podniky a nefinanční instituce), neziskové instituce sloužící domácnostem (NISD) a nerezidenti.
Důležité je rozlišení mezi tržní a netržní činností. Subjekt kontrolovaný vládními institucemi, u něhož se ukáže, že se jedná o tržní korporaci, se zatřídí do sektoru korporací, mimo sektor vládních institucí. Úrovně schodku a zadlužení korporace tudíž nebudou součástí vládního deficitu a dluhu.
1.35 Je důležité stanovit jasná a jednoznačná kritéria pro zatříďování subjektů do jednotlivých sektorů.
Veřejný sektor je tvořen všemi institucionálními jednotkami, které jsou rezidenty v daném hospodářství a které jsou kontrolovány vládními institucemi. Soukromý sektor je tvořen všemi ostatními rezidentskými jednotkami.
Tabulka 1.1 uvádí kritéria používaná k rozlišení mezi veřejným a soukromým sektorem a dále v rámci veřejného sektoru mezi sektorem vládních institucí a sektorem veřejných korporací a v rámci soukromého sektoru mezi sektorem neziskových institucí sloužících domácnostem a sektorem soukromých korporací.
Tabulka 1.1
Kritérium | Pod kontrolou vládních institucí (veřejný sektor) | Pod soukromou kontrolou (soukromý sektor) |
Netržní produkce | Vládní instituce | NISD |
Tržní produkce | Veřejné korporace | Soukromé korporace |
1.36 Kontrola je definována jako schopnost určovat obecnou politiku nebo program institucionální jednotky. Podrobnosti k definici kontroly je uvedena v odstavcích 2.35 až 2.39.
[…]
1.57 Institucionální jednotky jsou ekonomické celky, které jsou schopné vlastnit výrobky a aktiva, vstupovat do závazků a samostatně se na svůj účet zapojovat do hospodářských činností a transakcí s ostatními jednotkami. Pro účely systému ESA 2010 jsou institucionální jednotky seskupeny do pěti vzájemně se vylučujících tuzemských institucionálních sektorů, jimiž jsou:
a) nefinanční podniky;
b) finanční instituce;
c) vládní instituce;
d) domácnosti;
e) [NISD].
Těchto pět sektorů dohromady představuje celé tuzemské hospodářství. Každý sektor je také rozdělen do subsektorů. Systém ESA 2010 umožňuje sestavit úplnou soustavu tokových účtů a rozvah za každý sektor a subsektor i za celkové hospodářství. Nerezidentské jednotky mohou s těmito pěti tuzemský[mi] sektory vstupovat do kontaktu a jejich vzájemné vztahy se uvádějí jako interakce mezi pěti tuzemský[mi] sektory a šestým institucionálním sektorem, kterým je sektor nerezidentů.“
5 Body 2.12, 2.39, 2.113 a 2.130 obsažené v kapitole 2, nadepsané „Jednotky a seskupení jednotek“, uvedené přílohy zní následovně:
„2.12 Definice: Institucionální jednotka je hospodářský subjekt charakterizovaný samostatností v rozhodování při výkonu své hlavní funkce. Rezidentská jednotka se považuje za institucionální jednotku na ekonomickém území, na kterém se soustředí její převažující ekonomický zájem, jestliže má samostatnost v rozhodování a buď vede úplný soubor účtů, nebo je schopna jej sestavit.
Aby měl subjekt samostatnost v rozhodování v souvislosti se svou hlavní funkcí, musí být:
a) oprávněn vlastnit výrobky a aktiva na svůj vlastní účet; bude schopen vyměňovat vlastnictví výrobků nebo aktiv v transakcích s jinými institucionálními jednotkami;
b) schopen přijímat hospodářská rozhodnutí a účastnit se hospodářských činností, za které nese morální i právní odpovědnost;
c) schopen vlastním jménem vstupovat do závazků, brát na sebe jiné závazky nebo další povinnosti a uzavírat smlouvy;
d) schopen sestavit úplný soubor účtů tvořený účetními záznamy, které pokrývají všechny jeho transakce prováděné v průběhu účetního období, jakož i rozvahu aktiv a závazků.
[…]
2.39 U neziskových institucí uznaných za nezávislé právnické osoby je nutno zvažovat těchto pět ukazatelů kontroly:
a) jmenování úředníků;
b) ustanovení zmocňujících právních nástrojů;
c) smluvní ujednání;
d) míru financování;
e) míru, v jaké vládní instituce podstupují riziko.
Stejně jako u korporací může v některých případech k prokázání kontroly stačit jediný ukazatel, ale v jiných případech může o kontrole společně svědčit více jednotlivých ukazatelů.
[…]
Vládní instituce (S.13)
[…]
2.113 Sektor vládních institucí je rozdělen do čtyř subsektorů:
[…]
b) národní vládní instituce (kromě fondů sociálního zabezpečení) (S.1312);
[…]
[NISD] (S.15)
[…]
2.130 […] Netržní NISD pod kontrolou vládních institucí se zatřiďují do sektoru vládních institucí (S.13).
[…]“
6 Kapitola 3 téže přílohy obsahuje bod 3.31, který zní následovně:
„U ostatních soukromých výrobců se rozlišuje mezi soukromými neziskovými institucemi a ostatními soukromými výrobci.
Definice: Soukromá nezisková instituce je definována jako právní nebo společenský subjekt fungující za účelem výroby výrobků a služeb, jehož status nedovoluje, aby byl zdrojem příjmů, zisku nebo jiných finančních výhod pro jednotky, které jej založily, kontrolují nebo financují. Jestliže jeho výrobní činnosti vytvářejí přebytky, nemohou si tyto přebytky přivlastňovat jiné institucionální jednotky.
[…]
Soukromá nezisková instituce, která je netržním výrobcem, se zahrne do sektoru NISD, není-li pod kontrolou vládních institucí. Je-li soukromá nezisková instituce pod kontrolou vládních institucí, zahrnuje se do sektoru vládních institucí.
[…]“
7 V kapitole 20 přílohy A nařízení č. 549/2013, nadepsané „Účty vládních institucí“, jsou obsaženy body 20.05, 20.13, 20.15, 20.18, 20.29, 20.306, 20.309 a 20.310, které zní následovně:
„20.05 Sektor vládních institucí (S.13) je tvořen všemi jednotkami vládních institucí a všemi netržními neziskovými institucemi, které jsou kontrolovány jednotkami vládních institucí. […]
[…]
Neziskové instituce zatříděné do sektoru vládních institucí
20.13 Neziskové instituce, které jsou netržními výrobci a jsou kontrolovány jednotkami vládních institucí, jsou jednotky zahrnované do sektoru vládních institucí.
[…]
20.15 Kontrola neziskové instituce je vymezena jako schopnost určovat obecnou politiku nebo program neziskové instituce. Veřejná intervence v podobě obecných předpisů platných pro všechny jednotky pracující ve stejném oboru činnosti není relevantní při rozhodování o tom, zda vládní instituce kontrolují individuální jednotku. Při posuzování, zda je nezisková instituce kontrolována vládními institucemi, by se mělo zvažovat těchto pět znaků kontroly:
a) jmenování úředníků;
b) další ustanovení zmocňujícího nástroje, jako jsou povinnosti ve statutu neziskové instituce;
c) smluvní ujednání;
d) míra financování;
e) vystavení rizikům.
K prokázání kontroly může stačit jediný znak. Pokud však nezisková instituce, která je financována hlavně vládními institucemi, zůstane i nadále schopna určovat do značné míry svou politiku nebo program v souladu se zásadami uvedenými u dalších ukazatelů, neměla by být považována za kontrolovanou vládními institucemi. Většinou o kontrole svědčí více znaků společně. Rozhodnutí na základě těchto znaků bude svou povahou úsudkové.
[…]
Veřejná kontrola
20.18 Kontrola nad subjektem je schopnost určovat jeho obecnou politiku nebo program. […]
[…]
Test tržní/netržní povahy
20:29 […]
Schopnost vykonávat tržní činnost se kontroluje zejména prostřednictvím obvyklého kvantitativního kritéria (kritérium 50 %) za použití poměru tržeb k výrobním nákladům (jak je vymezeno v odstavcích 20.30 a 20.31). Aby byla tržním výrobcem, musí veřejná jednotka krýt ze svých tržeb alespoň 50 % svých nákladů během nepřerušeného víceletého období.
[…]
20.306 Všechny institucionální jednotky zahrnuté do veřejného sektoru jsou rezidentskými jednotkami kontrolovanými vládními institucemi, a to buď přímo, nebo nepřímo, v rámci jednotek veřejného sektoru jako celku. Kontrola subjektu je definována jako schopnost určovat jeho obecnou politiku. To je popsáno podrobněji dále.
[…]
Kontrola veřejného sektoru
20.309 Kontrola rezidentské jednotky veřejného sektoru je definována jako schopnost určovat její obecnou politiku. To může být zajištěno přímými právy pro jednotlivé jednotky veřejného sektoru nebo kolektivními právy pro mnoho jednotek. Je nutno posuzovat tyto znaky kontroly:
a) Práva jmenovat, vetovat nebo odvolávat většinu úředníků, správní radu atd. Práva jmenovat, odvolávat, schvalovat nebo vetovat většinu představenstva určitého subjektu jsou dostatečným ukazatelem pro stanovení kontroly. Tato práva může mít přímo některá jednotka veřejného sektoru nebo nepřímo všechny jednotky veřejného sektoru jako celek. Proběhne-li první kolo jmenování pod kontrolou veřejného sektoru, ale následné změny již této kontrole nepodléhají, zůstává subjekt ve veřejném sektoru, dokud většina ředitelů již není jmenována bez této kontroly.
b) Práva jmenovat, vetovat nebo odvolávat klíčové zaměstnance. Je-li kontrola obecné politiky skutečně určována významnými členy vedení, jako jsou generální ředitel, předseda správní rady a finanční ředitel, pak pravomoci jmenovat, vetovat nebo odvolávat tyto osoby získávají větší důležitost.
c) Práva jmenovat, vetovat nebo odvolávat většinu osob jmenovaných do klíčových výborů subjektu. Pokud jsou takové klíčové prvky obecné politiky jako odměny vedoucích pracovníků a obchodní strategie delegovány na podvýbory, jsou rozhodujícím znakem kontroly práva jmenovat, odvolávat nebo vetovat ředitele v těchto podvýborech.
[…]
g) Práva kontroly vyplývající ze smluv o půjčce nebo z povolení půjčky. Půjčovatelé často ukládají kontroly jako podmínky poskytnutí půjčky. Prosadí-li veřejný sektor kontroly prostřednictvím půjčky nebo opatření na ochranu proti riziku vyplývajícímu ze záruky, která jsou přísnější, než by banka běžně požadovala po subjektu soukromého sektoru, jedná se o znak kontroly. Žádá-li subjekt o povolení půjčky veřejný sektor, jedná se o znak kontroly.
h) Kontrola prostřednictvím nadměrné regulace. Je-li regulace tak přísná, že ve skutečnosti určuje obecnou politiku podniku, jedná se o formu kontroly. Veřejné orgány mohou být v některých případech silně zapojeny do regulace, a to zejména v oblastech, jako jsou monopoly a privatizované podniky s prvky veřejné služby. Je možné, aby regulace existovala v důležitých oblastech, jako je stanovení cen, aniž by subjekt postoupil kontrolu své obecné politiky. Podobně i možnost rozhodnutí zapojit se do vysoce regulovaného prostředí nebo v něm provozovat činnost je rovněž znakem, že subjekt není kontrolován.
i) Jiné. Kontrolu lze také získat na základě statutárních pravomocí nebo práv vyplývajících ze stanov subjektu, jako např. právo omezit činnosti, cíle a provozní aspekty, schvalovat rozpočet nebo zabránit subjektu měnit své stanovy, rozpustit se, schválit dividendy či ukončit své vztahy s veřejným sektorem. Subjekt, který je zcela nebo téměř zcela financován veřejným sektorem, je považován za kontrolovaný, je-li kontrola příslušných finančních toků dostatečně omezující, aby určovala obecnou politiku v dané oblasti.
20.310 Každý případ zatřídění musí být posuzován na základě svých vlastních okolností a ne všechny znaky musí být v konkrétním případě důležité. Některé znaky, jako například ty, které jsou uvedeny v odst. 20.309 písm. a), c) a d), jsou samy o sobě dostatečné k prokázání kontroly. V jiných případech však může pro kontrolu společně svědčit více jednotlivých znaků.“
Belgické právo
8 Článek 24 Ústavy stanoví:
„1. Vzdělávání je svobodné; veškerá opatření mu bránící jsou zakázána; potírání trestných činů je upraveno pouze zákonem nebo nařízením.
Společenství zaručuje svobodnou volbu rodičů.
Společenství zřizuje vzdělávání, které je neutrální. Neutralita znamená zejména respektování filozofických, ideologických nebo náboženských postojů rodičů a žáků.
Školy zřizované orgány veřejné moci nabízejí až do konce povinné školní docházky volbu mezi výukou některého z uznaných náboženství a výukou nekonfesijní morálky.
§ 2. Pokud chce Společenství, jakožto zřizovatel, delegovat pravomoci na jeden nebo více autonomních orgánů, může tak učinit pouze nařízením přijatým dvoutřetinovou většinou odevzdaných hlasů.
§ 3. Každý má právo na vzdělání při respektování základních svobod a práv. Přístup ke vzdělání je až do konce povinné školní docházky bezplatný.
Všichni žáci, kteří mají povinnou školní docházku, mají právo na výuku morálky nebo náboženství, a to na náklady Společenství.
§ 4. Všichni žáci nebo studenti, rodiče, zaměstnanci a vzdělávací zařízení jsou si před zákonem nebo nařízením rovni. Zákon a nařízení zohledňují objektivní rozdíly, zejména charakteristiky vlastní každému zřizovateli, které odůvodňují vhodné zacházení.
§ 5. Organizace, uznávání nebo dotování vzdělávání Společenstvím je upraveno zákonem nebo nařízením.“
Spor v původním řízení a předběžné otázky
9 Z žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že ústava v Belgii stanoví od svého přijetí v roce 1831 zásadu svobody vzdělávání. Organizace mateřského, základního, středního a vyššího neuniverzitního vzdělávání byla předmětem vnitrostátní právní úpravy, která rozlišuje mezi vzdělávacími zařízeními spadajícími jednak pod „oficiální vzdělávání“, které tvoří síť škol zřizovaných státem, provinciemi, obcemi, sdruženími obcí nebo jakoukoliv osobou veřejného práva, a jednak pod „subvencované svobodné vzdělávání“, ať již konfesijní či nikoli, které tvoří síť škol subvencovaných příslušnými federálními celky, v projednávaném případě Communauté française (Francouzské společenství), avšak zřizovaných právnickou osobou soukromého práva. Spolky, o něž se jedná ve věci v původním řízení, jsou součástí sítě subvencovaného svobodného vzdělávání a jsou federací zastupující zřizovatele katolického vzdělávání, federací sdružující zřizovatele nekonfesijního svobodného vzdělávání a pěti zřizovateli subvencovaných svobodných vzdělávacích zařízení konfesijní povahy.
10 V Belgii je ICN pověřen sestavováním statistických údajů požadovaných podle ESA 2010 a za tímto účelem zatřiďuje jednotlivé hospodářské subjekty podle sektorů do kategorií definovaných nařízením č. 549/2013, přičemž hlavními sektory jsou domácnosti, vládní instituce, korporace (finanční podniky a nefinanční instituce), neziskové instituce sloužící domácnostem (NISD) a nerezidenti.
11 Rozhodnutím ze dne 28. března 2018 správní rada ICN konstatovala, že dotčené spolky jsou „samostatnými institucionálními jednotkami“ ve smyslu přílohy A bodu 2.12 tohoto nařízení, které jsou kontrolovány vládními institucemi, konkrétně Francouzským společenstvím. ICN proto rozhodl, že zřizovatelé jakožto netržní jednotky musí být zařazeny do sektoru vládních institucí na regionální úrovni (sektor S.1312) ve smyslu přílohy A bodu 2.113 písm. b) uvedeného nařízení. ICN zejména upřesnil, že veřejná kontrola subvencovaných svobodných vzdělávacích zařízení ve smyslu ESA 2010 je prokázána zejména z toho důvodu, že vzdělávací je činnost zcela nebo téměř zcela financována veřejným sektorem a toto financování podléhá dodržování regulačních norem.
12 Dne 14. června 2018 podaly dotčené spolky k předkládajícímu soudu, tj. Conseil d’État (Státní rada, Belgie), žalobu na neplatnost tohoto rozhodnutí o zatřídění. Zpochybňují zejména posouzení ICN, podle kterého jsou kontrolovány Francouzským společenstvím, a mají za to, že jakožto NISD byly neprávem zařazeny do sektoru vládních institucí.
13 Předkládající soud nejprve uvádí, že zřizovatele subvencovaných svobodných vzdělávacích zařízení, které mají právní formu neziskových sdružení, lze považovat za neziskovou instituci ve smyslu přílohy A nařízení č. 549/2013 a že dotčené spolky nesouhlasí s ICN ohledně výkladu pojmu „veřejná kontrola“ ve smyslu této přílohy, když rozhodnutí ze dne 28. března 2018 klade v tomto ohledu důraz na tři z pěti znaků kontroly, které jsou uvedeny v bodě 20.15 této přílohy, a sice míru financování, „další ustanovení zmocňujícího nástroje“ a vystavení rizikům.
14 Dále má tento soud za to, že přestože je subvencované svobodné vzdělávání hlavně financováno Francouzským společenstvím, tj. vládní institucí, kritérium financování samo o sobě neumožňuje konstatovat existenci veřejné kontroly nad neziskovou institucí, pokud tato nezisková instituce je i nadále schopna určovat do značné míry svou politiku nebo program. Kromě toho uvedený soud, který se opírá o bod 77 rozsudku ze dne 11. září 2019, FIG a FISE (C‑612/17 a C‑613/17, EU:C:2019:705), je toho názoru, že otázka kontroly neziskové instituce vládní institucí se nemůže vztahovat k tomu, zda má vládní instituce určující vliv na řízení či rozhodování dotčené institucionální jednotky, která má pojmově v této oblasti úplnou autonomii, ale vztahuje se k určení, zda tato vládní instituce může navzdory takové autonomii řídit a omezovat tuto institucionální jednotku ve vztahu k samotnému vymezování a provádění jejích cílů, činností a strategického zaměření.
15 Konečně podle předkládajícího soudu se rozhodnutí ICN o zatřídění zřizovatelů subvencovaných svobodných vzdělávacích zařízení do sektoru vládních institucí zakládá především na různých povinnostech, které jsou jim uloženy, aby mohli využívat financování poskytované Francouzským společenstvím. Tyto povinnosti přitom musí být analyzovány s ohledem na znak kontroly stanovený v příloze A bodě 20.309 písm. h) nařízení č. 549/2013 týkající se „kontroly prostřednictvím nadměrné regulace“. Tento soud je však toho názoru, že ač je v projednávaném případě z různých skutečností uváděných ICN zřejmé, že činnost dotčených sdružení podléhá do značné míry vnitrostátní regulaci, je obtížné ji kvalifikovat jako „nadměrnou“ ve smyslu tohoto ustanovení, pokud v judikatuře Soudního dvora neexistují žádná vodítka v tomto smyslu. První předběžnou otázku formuluje uvedený soud s cílem získat objasnění v této věci.
16 Kromě toho si předkládající soud v rámci své druhé otázky klade otázku ohledně rozsahu přílohy A bodu 20.15 nařízení č. 549/2013, který ve své první větě v podstatě stanoví, že kontrola vládní instituce nad neziskovou institucí je definována jako schopnost určovat obecnou politiku nebo program této instituce, ale ve své druhé větě stanoví, že veřejná intervence v podobě obecných předpisů platných pro všechny jednotky pracující ve stejném oboru činnosti není relevantní při rozhodování o tom, zda tato vládní instituce kontroluje individuální jednotku. V projednávané věci předkládající soud uvádí, že rozhodnutí ICN se rovněž zakládá na okolnosti, že právní režim použitelný na pracovníky subvencovaného svobodného vzdělávání je podobný řádu, kterému podléhají zaměstnanci v systému oficiálního vzdělávání, který se sám podobá služebnímu řádu úředníků. Je tedy třeba určit, zda „řád“ použitelný na pracovníky subvencovaného svobodného vzdělávání může být považován za „obecný předpis platný pro všechny jednotky pracující ve stejném oboru činnosti“. V případě kladné odpovědi je třeba na základě „negativního kritéria“ uvedeného v druhé větě tohoto ustanovení konstatovat, že existence tohoto „řádu“ není relevantní pro závěr, že vládní instituce „kontroluje institucionální jednotku“. Předkládající soud nicméně upřesňuje, že i když je „stejným oborem činnosti“ ve smyslu této druhé věty obor samotného vzdělávání, je třeba mít na zřeteli, že bez ohledu na podobnost obou právních režimů použitelných na obě kategorie dotčených zaměstnanců se některá vnitrostátní pravidla vztahují pouze na pracovníky v subvencovaném svobodném vzdělávání, aniž jsou specifická pro každou z jeho „jednotlivých jednotek“ představovaných různými zřizovateli.
17 Za těchto podmínek se Conseil d’État (Státní rada) rozhodla přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Musí být bod 20.309 písm. h) přílohy A [nařízení č. 549/2013] vykládán v tom smyslu, že právní úprava, kterou vládní instituce příslušná pro oblast vzdělávání:
– schvaluje studijní programy,
– definuje jak strukturu studia, tak prioritní a zvláštní úkoly, upravuje kontrolu podmínek pro zápis a vyloučení žáků, rozhodování pedagogické rady a finanční účast, organizuje seskupování školských zařízení v rámci strukturovaných sítí a vyžaduje vypracování vzdělávacích a pedagogických projektů, jakož i školních vzdělávacích programů a rovněž předložení zprávy o činnosti,
– organizuje kontrolu a inspekci, která se zvláště týká vyučovaných předmětů, úrovně studia a dodržování jazykových zákonů s výjimkou pedagogických metod a
– ukládá povinnost dodržování minimálního počtu žáků na třídu, sekci, stupeň nebo jiné pododdělení, s výhradou výjimky udělené ministerstvem,
musí být považována za ‚nadměrnou‘ regulaci ve smyslu tohoto ustanovení, tím že ve skutečnosti určuje obecnou politiku nebo program jednotek pracujících v dotyčném oboru činnosti?
2) Musí být bod 20.15 přílohy A téhož nařízení vykládán tak, že pod pojem ‚obecné předpisy‘ zahrnuje zvláštní pravidla představující ‚řád‘, která jsou použitelná na pracovníky neziskových institucí činných v oblasti vzdělávání, jež jsou financovány vládní institucí?“
K předběžným otázkám
K první otázce
18 Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda bod 20.309 písm. h) přílohy A nařízení č. 549/2013 musí být vykládán v tom smyslu, že pod pojem „nadměrná regulace“ spadá vnitrostátní právní úprava vztahující se na neziskové instituce působící v oblasti vzdělávání, které přestože jsou subvencovány příslušnou vnitrostátní vládní institucí, požívají ústavně zaručené svobody vzdělávání, pokud tato právní úprava svěřuje uvedené vládní instituci úkol nebo právo:
– schvalovat studijní programy,
– definovat jak strukturu studia, tak prioritní a zvláštní úkoly, upravovat kontrolu podmínek pro zápis a vyloučení žáků, rozhodování pedagogické rady a finanční účast, organizovat seskupování školských zařízení v rámci strukturovaných sítí a vyžadovat vypracování vzdělávacích a pedagogických projektů, jakož i školních vzdělávacích programů a rovněž předložení zprávy o činnosti,
– organizovat kontrolu a inspekci, která se zvláště týká vyučovaných předmětů, úrovně studia a uplatnění jazykových zákonů s výjimkou pedagogických metod a
– uložit povinnost dodržování minimálního počtu žáků na třídu, sekci, stupeň nebo jiné pododdělení, s výhradou výjimky udělené ministerstvem.
19 Úvodem je třeba poznamenat, že touto otázkou předkládající soud v podstatě žádá Soudní dvůr, aby zkoumal rozsah a míru těchto povinností, kterým podle belgické právní úpravy podléhají zřizovatelé subvencovaného svobodného vzdělávání, a aby rozhodl, zda je třeba je považovat za „nadměrné“ natolik, že ve skutečnosti určují obecnou politiku nebo program jednotek pracujících v dotyčném oboru činnosti s ohledem na kritéria a ukazatele požadované podle ESA 2010.
20 Žádost předkládajícího soudu v tomto ohledu přitom ve skutečnosti směřuje k tomu, aby Soudní dvůr zkoumal použitelné vnitrostátní právní předpisy z hlediska rozsahu vlivu, který vykonává Francouzské společenství v oblasti subvencované vzdělávací činnosti.
21 V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že v rámci řízení podle článku 267 SFEU, které je založeno na jasné dělbě funkcí mezi vnitrostátními soudy a Soudním dvorem, posledně uvedený nemá pravomoc vykládat vnitrostátní právo a je pouze na vnitrostátním soudu, aby zjistil a posoudil skutkový stav sporu v původním řízení a určil přesnou působnost vnitrostátních právních a správních předpisů (rozsudek ze dne 4. března 2020, Schenker, C‑655/18, EU:C:2020:157, bod 19 a citovaná judikatura).
22 Soudní dvůr, který má vnitrostátnímu soudu poskytnout užitečnou odpověď, má nicméně pravomoc poskytnout tomuto soudu na základě spisu k věci v původním řízení, jakož i na základě písemných a ústních vyjádření, která mu byla předložena, vodítka, která vnitrostátnímu soudu umožní rozhodnout (rozsudek ze dne 3. října 2019, Fonds du Logement de Région de Bruxelles-Capitale, C‑632/18, EU:C:2019:833, bod 49 a citovaná judikatura).
23 V projednávaném případě je třeba úvodem připomenout, že z bodů 1 a 3 odůvodnění, jakož i z bodů 1.01 a 1.19 přílohy A nařízení č. 549/2013 vyplývá, že ESA 2010 stanoví referenční rámec pro sestavování účtů členských států pro potřeby občanů Unie i samotné Unie. Aby bylo možné získat porovnatelné výsledky, musí toto sestavování probíhat na základě jednotného souboru zásad, které není možné vykládat různě (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. září 2019, FIG a FISE, C‑612/17 a C‑613/17, EU:C:2019:705, bod 32).
24 Pro účetní účely ESA 2010 musí být každá institucionální jednotka, která je obecně definována v příloze A bodech 1.57 a 2.12 nařízení č. 549/2013 jako hospodářský subjekt charakterizovaný samostatností v rozhodování při výkonu své hlavní funkce, zařazena do jednoho z šesti hlavních sektorů uvedených v příloze A bodě 1.34 tohoto nařízení, a sice mezi domácnosti, vládní instituce, finanční instituce, nefinanční podniky, NISD či nerezidenty (rozsudek ze dne 11. září 2019, FIG a FISE, C‑612/17 a C‑613/17, EU:C:2019:705, bod 33).
25 Ve věci v původním řízení představuje každé z dotčených sdružení „institucionální jednotku“ ve smyslu bodů 1.57 a 2.12 přílohy A nařízení č. 549/2013. Ačkoli tato sdružení nezpochybňují své zařazení předkládajícím soudem do kategorie „netržní neziskové instituce“ ve smyslu bodů 3.31 a 20.29 přílohy A nařízení č. 549/2013, mezi účastníky původního řízení naproti tomu existují rozdíly v názoru na to, zda dotčené spolky jsou, či nejsou kontrolovány vládní institucí.
26 Pokud tomu tak je, bude nezisková instituce zařazena jakožto netržní výrobce do sektoru vládních institucí, zatímco v případě záporné odpovědi bude zařazena mezi NISD. Tato klasifikační metodika vyplývá zejména z bodů 1.35, 2.130, 3.31, 20.05 ve spojení s bodem 20.13 přílohy A nařízení č. 549/2013 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. září 2019, FIG a FISE, C‑612/17 a C‑613/17, EU:C:2019:705, bod 34).
27 Obecný pojem „kontrola“ je podobně definován v bodech 1.36, 20.15, 20.18, 20.306 a 20.309 přílohy A nařízení č. 549/2013 jako schopnost určovat obecnou politiku nebo program jednotky či subjektu. Bod 20.309 této přílohy, který spadá do té části kapitoly 20 této přílohy věnované veřejnému sektoru, do něhož zejména spadají vládní instituce a jimi kontrolované jednotky či subjekty, uvádí devět obecných znaků kontroly umožňujících určit, zda lze rezidentskou jednotku považovat za kontrolovanou vládními institucemi pro účely jejího zařazení do veřejného sektoru, přičemž podle bodu 20.310 uvedené přílohy některé z těchto znaků nemusí být podle okolností relevantní (rozsudek ze dne 11. září 2019, FIG a FISE, C‑612/17 a C‑613/17, EU:C:2019:705, bod 35).
28 Bod 20.15 přílohy A nařízení č. 549/2013 se konkrétně týká otázky kontroly neziskových institucí vládními institucemi a uvádí pět znaků kontroly, které je třeba zohlednit pro účely určení, zda je nezisková instituce pod veřejnou kontrolou. Těchto pět znaků je rovněž uvedeno v příloze A bodě 2.39 nařízení č. 549/2013, a to s několika redakčními rozdíly v jednotlivých jazykových verzích. S ohledem na to, že se tato ustanovení zabývají toutéž otázkou a sledují stejný cíl, a sice upřesnit znaky kontroly ve vztahu k neziskovým institucím, je třeba mít za to, že body 2.39 a 20.15 této přílohy musí být navzdory těmto redakčním rozdílům vykládány ve vzájemném spojení a je třeba je považovat za jedno a totéž ustanovení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. září 2019, FIG a FISE, C‑612/17 a C‑613/17, EU:C:2019:705, bod 37).
29 Vzhledem k tomu, že příloha A bod 20.309 nařízení č. 549/2013 definuje pojem „kontrola“ pro účely vymezení veřejného sektoru v obecné rovině a že jediné ustanovení bodů 2.39 a 20.15 této přílohy definuje tentýž pojem za účelem rozlišení neziskových institucí, které náležejí do veřejného sektoru, od neziskových institucí, které do něj nenáležejí, je mimoto třeba konstatovat, že tyto dvě definice rovněž sledují stejný cíl, a v případě neziskových institucí se tedy obě uplatní na tytéž subjekty. Je tedy třeba mít za to, že tato dvě ustanovení se vzájemně doplňují, a je tak třeba je uplatňovat společně a ve vzájemném souladu za účelem určení, zda jednotka spadá do veřejného, anebo soukromého sektoru, a tedy v případě neziskové instituce, zda spadá do sektoru vládních institucí v souladu s ustanoveními bodů 3.31 a 20.13 přílohy A nařízení č. 549/2013, nebo zda se jedná o NISD (rozsudek ze dne 11. září 2019, FIG a FISE, C‑612/17 a C‑613/17, EU:C:2019:705, bod 38).
30 V projednávaném případě se předkládající soud za účelem určení, zda jsou dotčené spolky kontrolovány vládní institucí, rozhodl s důrazem na skutečnost, že kritérium financování samo o sobě neumožňuje konstatovat existenci kontroly, položit Soudnímu dvoru otázku týkající se pouze výkladu bodu 20.309 písm. h) přílohy A nařízení č. 549/2013 a toho, zda všechna práva a úkoly, které vnitrostátní zákonodárce svěřil Francouzskému společenství, musí být považovány za „kontrolu prostřednictvím nadměrné regulace“ ve smyslu tohoto ustanovení.
31 Podle posledně uvedeného ustanovení platí, že „[j]e-li regulace tak přísná, že ve skutečnosti určuje obecnou politiku podniku, jedná se o formu kontroly“. Soudní dvůr upřesnil, že uvedené ustanovení spadá pod znak kontroly týkající se „ustanovení zmocňujících právních nástrojů“ podle bodu 2.39 písm. b) přílohy A nařízení č. 549/2013 nebo „další[ch] ustanovení zmocňujícího nástroje, jako jsou povinnosti ve statutu neziskové instituce“ podle bodu 20.15 písm. b) přílohy A nařízení č. 549/2013, jelikož uvedený znak odpovídá jednotlivým příkladům uvedeným v bodě 20.309 písm. a) až c) a g) až i) této přílohy (rozsudek ze dne 11. září 2019, FIG a FISE, C‑612/17 a C‑613/17, EU:C:2019:705, bod 64).
32 Soudní dvůr mimoto rozhodl, že z bodu 20.309 písm. h) přílohy A nařízení č. 549/2013 vyplývá, že regulace, která by nezávisle na tom, zda je obecná či podrobná, zasahovala do činnosti jednotky – nebo dokonce všech jednotek ve stejném oboru činnosti – tak intenzivně, že by de facto určovala její obecnou politiku nebo program, může představovat skutečnost prokazující existenci kontroly (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. září 2019, FIG a FISE, C‑612/17 a C‑613/17, EU:C:2019:705, bod 48).
33 Je třeba zdůraznit, že pojem „schopnost určovat obecnou politiku nebo program“ neziskové instituce ve smyslu přílohy A bodu 20.15 první věty nařízení č. 549/2013 byl Soudním dvorem definován jako schopnost vládní instituce skutečně a podstatným způsobem dlouhodobě a bez přerušení ovlivňovat samotné vymezování a provádění cílů neziskové instituce, jejích činností a organizačních aspektů těchto činností, jakož i strategického zaměření a základních směrů, které nezisková instituce hodlá při výkonu těchto činností sledovat (rozsudek ze dne 11. září 2019, FIG a FISE, C‑612/17 a C‑613/17, EU:C:2019:705, bod 90).
34 Vzhledem ke komplementaritě ustanovení bodů 20.15 a 20.309 přílohy A nařízení č. 549/2013, zdůrazněné v bodech 28 a 29 tohoto rozsudku, se přitom tento výklad bodu 20.15 první věty přílohy A nařízení č. 549/2013 musí, jak správně uvádí Evropská komise ve svém písemném vyjádření, obdobně použít i na výklad bodu 20.309 písm. h) druhé věty přílohy A tohoto nařízení, která stanoví, že „[j]e-li regulace tak přísná, že ve skutečnosti určuje obecnou politiku podniku, jedná se o formu kontroly“.
35 Je tudíž třeba učinit závěr, že bod 20.309 písm. h) přílohy A nařízení č. 549/2013, vykládaný ve spojení s bodem 2.39 písm. b) a bodem 20.15 písm. b) uvedené přílohy, musí být vykládán v tom smyslu, že vnitrostátní právní úprava vztahující se na neziskové instituce působící v oblasti vzdělávání, které přestože jsou subvencovány příslušnou vnitrostátní vládní institucí, požívají ústavně zaručené svobody vzdělávání, musí být kvalifikována jako „nadměrná“ ve smyslu bodu 20.309 písm. h) této přílohy A, pokud úkoly a práva, které tato právní úprava svěřuje uvedené vládní instituci, jsou natolik invazivní, že ve skutečnosti určují obecnou politiku nebo program dotyčných vzdělávacích zařízení tím, že umožňují skutečně a podstatným způsobem dlouhodobě a bez přerušení ovlivňovat samotné vymezování a naplňování cílů těchto jednotek, jejích činností a organizačních aspektů těchto činností, jakož i strategického zaměření a základních směrů, které uvedené jednotky hodlají při výkonu svých činností sledovat.
36 Bude tedy příslušet předkládajícímu soudu, který je jako jediný přímo obeznámen se sporem v původním řízení, aby s ohledem na všechny relevantní skutkové a právní okolnosti provedl ověření nezbytná k určení, zda pravomoci, které má Francouzské společenství vůči dotčeným sdružením na základě vnitrostátní právní úpravy, jsou dostatečně invazivní k tomu, aby ve skutečnosti určovaly obecnou politiku nebo program dotčených sdružení, zejména proto, že je této vládní instituci svěřeno vymezování programů, jakož i obsahu výuky, a tudíž vymezování cílů vzdělávání, anebo zda se účinek těchto pravomocí omezuje – jak tvrdí dotčené spolky ve svém písemném vyjádření – na pouhou kontrolu vykonávanou a posteriori, která nemá rozhodující vliv na obecnou politiku nebo školní či akademický program, jelikož se netýká konkrétního obsahu vzdělávání, které však vede k vydání osvědčení o úspěšném ukončení školního nebo akademického roku.
37 V každém případě však bude na předkládajícím soudu, aby provedl celkové posouzení ukazatelů, včetně ukazatele týkajícího se míry financování, přičemž je třeba upřesnit, že toto posouzení je v souladu s přílohou A bodem 20.15 poslední větou nařízení č. 549/2013 svou povahou „úsudkové“ (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. září 2019, FIG a FISE, C‑612/17 a C‑613/17, EU:C:2019:705, body 87 a 88). Podle bodu 20.310 přílohy A tohoto nařízení musí být totiž každý případ zatřídění posuzován na základě svých vlastních okolností, a ne všechny znaky musí být v konkrétním případě důležité, zatímco v jiných případech může o kontrole společně svědčit několik jednotlivých znaků. Příloha A bod 2.39 poslední věta a bod 20.15 šestá věta uvedeného nařízení stanoví stejnou zásadu, podle níž většinou o kontrole svědčí více znaků společně.
38 S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na první otázku odpovědět tak, že bod 20.309 písm. h) přílohy A nařízení č. 549/2013, vykládaný ve spojení s bodem 2.39 písm. b) a bodem 20.15 písm. b) této přílohy, musí být vykládán v tom smyslu, že pod pojem „nadměrná regulace“ spadá vnitrostátní právní úprava vztahující se na neziskové instituce působící v oblasti vzdělávání, které přestože jsou subvencovány příslušnou vnitrostátní vládní institucí, požívají ústavně zaručené svobody vzdělávání, pokud tato právní úprava svěřuje uvedené vládní instituci úkol nebo právo:
– schvalovat studijní programy,
– definovat jak strukturu studia, tak prioritní a zvláštní úkoly, upravovat kontrolu podmínek pro zápis a vyloučení žáků, rozhodování pedagogické rady a finanční účast, organizovat seskupování školských zařízení v rámci strukturovaných sítí a vyžadovat vypracování vzdělávacích a pedagogických projektů, jakož i školních vzdělávacích programů a rovněž předložení zprávy o činnosti,
– organizovat kontrolu a inspekci, která se zvláště týká vyučovaných předmětů, úrovně studia a uplatnění jazykových zákonů s výjimkou pedagogických metod a
– uložit povinnost dodržování minimálního počtu žáků na třídu, sekci, stupeň nebo jiné pododdělení, s výhradou výjimky udělené ministerstvem,
pokud jsou tyto úkoly a práva natolik invazivní, že ve skutečnosti určují obecnou politiku nebo program dotyčných neziskových institucí tím, že umožňují skutečně a podstatným způsobem dlouhodobě a bez přerušení ovlivňovat samotné vymezování a naplňování cílů těchto neziskových institucí, jejích činností a organizačních aspektů těchto činností, jakož i strategického zaměření a základních směrů, které uvedené neziskové instituce hodlají při výkonu svých činností sledovat, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.
K druhé otázce
39 Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda musí být bod 20.15 druhá věta přílohy A nařízení č. 549/2013 vykládán v tom smyslu, že pod pojem „obecný předpis platný pro všechny jednotky pracující ve stejném oboru činnosti“ spadá vnitrostátní právní úprava, která představuje právní režim použitelný pouze na pracovníky neziskových institucí činných v oblasti vzdělávání, jež jsou financovány vládní institucí.
40 V této souvislosti je třeba připomenout, že Soudní dvůr rozhodl, že tento pojem musí být vykládán v tom smyslu, že se vztahuje na jakoukoliv intervenci jednotky veřejného sektoru, která stanoví nebo uplatňuje předpisy obsahující všeobecná a abstraktní pravidla se širokou působností či obecné pokyny, jimž společně a bez rozdílu podléhají všechny jednotky v dotyčném oboru činnosti, aniž takové předpisy umožňují ve skutečnosti určovat obecnou politiku nebo program jednotek v dotyčném oboru činnosti zejména z důvodu, že nepředstavují „nadměrnou“ regulaci ve smyslu přílohy A bodu 20.309 písm. h) nařízení č. 549/2013 (rozsudek ze dne 11. září 2019, FIG a FISE, C‑612/17 a C‑613/17, EU:C:2019:705, bod 54).
41 Soudní dvůr rovněž upřesnil, že cílem bodu 20.15 druhé věty přílohy A nařízení č. 549/2013, podle níž „[v]eřejná intervence v podobě obecných předpisů platných pro všechny jednotky pracující ve stejném oboru činnosti není relevantní při rozhodování o tom, zda vládní instituce kontrolují individuální jednotku“, je vyloučit z pojmu „kontrola“ ve smyslu tohoto ustanovení jakoukoliv intervenci jednotky veřejného sektoru, jejímž účelem je stanovit nebo uplatňovat předpisy obsahující všeobecná a abstraktní pravidla se širokou působností či obecné pokyny, jimž společně a bez rozdílu podléhají všechny jednotky v dotyčném oboru činnosti (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. září 2019, FIG a FISE, C‑612/17 a C‑613/17, EU:C:2019:705, body 42 a 43).
42 V projednávaném případě není zpochybňováno, že „řád“ stanoví zvláštní pravidla použitelná na pracovníky institucí činných v oblasti vzdělávání, které jsou financovány vládní institucí. Jak totiž správně uvedla Komise ve svém písemném vyjádření, předpisy, které se vztahují na subvencovaná svobodná vzdělávací zařízení, včetně „řádu“ platného pro zaměstnance, se nevztahují na soukromé školy, které nejsou financovány Francouzským společenstvím. Stejně tak dotčené spolky ve svých písemných vyjádřeních uvedly, že „dotčená norma“ se vztahuje pouze na zaměstnance, jejichž zaměstnání je subvencováno. Předkládající soud upřesňuje, že „[j]e-li posuzovaným oborem činnosti samotné vzdělávání, je třeba konstatovat, že některá pravidla obsažená v nařízení se vztahují pouze na pracovníky v subvencovaném svobodném vzdělávání“.
43 V projednávaném případě přitom obor činnosti subvencovaného svobodného vzdělávání nemůže být považován za odlišný od oboru veřejného vzdělávání nebo vzdělávání obecně v Belgii. Z toho vyplývá, že zvláštní pravidla představující „řád“ platný pouze pro pracovníky subvencovaných svobodných vzdělávacích zařízení se proto nevztahují na celou oblast vzdělávací činnosti, ale pouze na tu její část, která je tvořena subvencovanou svobodnou sítí. Vzhledem k tomu, že dotčené předpisy nejsou platné pro všechny jednotky spadající do téhož oboru činnosti, a sice vzdělávání, nemůže „řád“ spadat pod pojem „obecné předpisy“ ve smyslu bodu 20.15 druhé věty přílohy A nařízení č. 549/2013.
44 S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na druhou otázku odpovědět tak, že bod 20.15 druhá věta přílohy A nařízení č. 549/2013 musí být vykládán v tom smyslu, že pod pojem „obecný předpis platný pro všechny jednotky pracující ve stejném oboru činnosti“ nespadá vnitrostátní právní úprava, která představuje právní režim použitelný pouze na pracovníky neziskových institucí činných v oblasti vzdělávání, jež jsou financovány vládní institucí.
K nákladům řízení
45 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (desátý senát) rozhodl takto:
1) Bod 20.309 písm. h) přílohy A nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 549/2013 ze dne 21. května 2013 o Evropském systému národních a regionálních účtů v Evropské unii, vykládaný ve spojení s bodem 2.39 písm. b) a bodem 20.15 písm. b) této přílohy, musí být vykládán v tom smyslu, že pod pojem „nadměrná regulace“ spadá vnitrostátní právní úprava vztahující se na neziskové instituce působící v oblasti vzdělávání, které přestože jsou subvencovány příslušnou vnitrostátní vládní institucí, požívají ústavně zaručené svobody vzdělávání, pokud tato právní úprava svěřuje uvedené vládní instituci úkol nebo právo:
– schvalovat studijní programy,
– definovat jak strukturu studia, tak prioritní a zvláštní úkoly, upravovat kontrolu podmínek pro zápis a vyloučení žáků, rozhodování pedagogické rady a finanční účast, organizovat seskupování školských zařízení v rámci strukturovaných sítí a vyžadovat vypracování vzdělávacích a pedagogických projektů, jakož i školních vzdělávacích programů a rovněž předložení zprávy o činnosti,
– organizovat kontrolu a inspekci, která se zvláště týká vyučovaných předmětů, úrovně studia a uplatnění jazykových zákonů s výjimkou pedagogických metod a
– uložit povinnost dodržování minimálního počtu žáků na třídu, sekci, stupeň nebo jiné pododdělení, s výhradou výjimky udělené ministerstvem,
pokud jsou tyto úkoly a práva natolik invazivní, že ve skutečnosti určují obecnou politiku nebo program dotyčných neziskových institucí tím, že umožňují skutečně a podstatným způsobem dlouhodobě a bez přerušení ovlivňovat samotné vymezování a provádění cílů těchto neziskových institucí, jejích činností a organizačních aspektů těchto činností, jakož i strategického zaměření a základních směrů, které uvedené neziskové instituce hodlají při výkonu svých činností sledovat, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.
2) Bod 20.15 druhá věta přílohy A nařízení č. 549/2013 musí být vykládán v tom smyslu, že pod pojem „obecný předpis platný pro všechny jednotky pracující ve stejném oboru činnosti“ nespadá vnitrostátní právní úprava, která představuje právní režim použitelný pouze na pracovníky neziskových institucí činných v oblasti vzdělávání, jež jsou financovány vládní institucí.
Podpisy.