Věc T‑202/13

Group’Hygiène

v.

Evropská komise

„Žaloba na neplatnost – Životní prostředí – Směrnice 94/62/ES – Obaly a obalové odpady – Směrnice 2013/2/EU – Role, trubice a válce, na kterých jsou navinuty flexibilní materiály – Profesní sdružení – Neexistence bezprostředního dotčení – Nepřípustnost“

Shrnutí – usnesení Tribunálu (prvního senátu) ze dne 7. července 2014

Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty týkající se jich bezprostředně a osobně – Přímé dotčení – Kritéria – Směrnice 2013/2, kterou se mění seznam příkladů výrobků představujících obaly ve smyslu směrnice 94/62 – Povinnost členských států zavést systém zpětného odběru, sběru a využití odpadů pocházejících z výrobků, které představují obaly – Žaloba podaná profesním sdružením zastupující zájmy výrobců uvedených výrobků – Neexistence bezprostředního dotčení – Nepřípustnost

(Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU a čl. 288 třetí pododstavec SFEU; směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/62, čl. 3 bod 1 a článek 7 a příloha I; směrnice Komise 2013/2)

Žalobu na neplatnost může profesní sdružení zastupující zájmy svých členů podat pouze tehdy, jsou-li osoby, které zastupuje, nebo některé z nich jednotlivě aktivně legitimovány nebo může-li toto sdružení uplatnit vlastní zájem.

Směrnice je podle čl. 288 třetího pododstavce SFEU určena členským státům. Jednotlivci, jako jsou členové žalujícího sdružení, tak podle čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU mohou podat žalobu na neplatnost směrnice pouze za podmínky, že buďto představuje nařizovací akt, který se jich bezprostředně dotýká a nevyžaduje přijetí prováděcích opatření, anebo se jich dotýká bezprostředně a osobně.

V tomto ohledu platí, že podmínka, podle níž musí být fyzická nebo právnická osoba aktem, který je předmětem žaloby, bezprostředně dotčena, vyžaduje, aby tento akt měl bezprostřední účinky na její právní postavení a aby osobám, jimž je určen, které jsou pověřeny jeho provedením, neponechával volnost uvážení a aby toto provedení bylo čistě automatické povahy a vyplývalo výlučně z unijní právní úpravy, aniž by bylo třeba použít další zprostředkující předpisy.

Žaloba podaná profesním sdružením zastupujícím zájmy svých členů směřující ke zrušení směrnice 2013/2, kterou se mění příloha I směrnice 94/62 o obalech a obalových odpadech, je tedy nepřípustná, pokud tito členové nejsou aktivně legitimováni a profesní sdružení neuplatnilo dotčení vlastního zájmu.

Napadená směrnice je totiž jak formou, tak obsahem obecně závazným aktem, který se použije na objektivně určené situace a vztahuje se obecně a abstraktně na všechny hospodářské subjekty členských států vykonávající činnost v oblasti odpadů představovaných výrobky zařazenými napadenou směrnicí do přílohy I směrnice 94/62, včetně odpadů, které představují role, trubice a válce, na kterých jsou navinuty flexibilní materiály. Směrnice nemůže sama o sobě ukládat povinnosti jednotlivci, a nelze se jí tedy jako takové vůči němu dovolávat. Z toho vyplývá, že směrnice, která zavazuje členský stát k tomu, aby považoval určité výrobky za odpady ve smyslu čl. 3 bodu 1 směrnice 94/62, se nemůže sama o sobě před přijetím opatření k jejímu provedení ze strany státu a nezávisle na něm bezprostředně dotýkat právního postavení hospodářských subjektů ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU. Konkrétně povinnost zavést systém zpětného odběru, sběru a využití odpadů pocházejících z výrobků označených směrnicí 2013/2 za obaly, vyplývající z článku 7 směrnice 94/62, není na členy žalujícího profesního sdružení přímo použitelná. Vyžaduje totiž akt ze strany dotčeného členského státu, aby upřesnil, jakým způsobem zamýšlí provést dotčenou povinnost, pokud jde konkrétně o role, trubice a válce, na kterých jsou navinuty flexibilní materiály.

Kromě toho, členské státy mají prostor pro uvážení, pokud jde o volbu opatření, která budou přijata za účelem dosažení cílů stanovených směrnicí 94/62 v souvislosti s těmito výrobky. Případné účinky na právní postavení členů žalobce nevyplývají z požadavku dosáhnout tohoto výsledku, nýbrž z volby opatření, která se členský stát rozhodne přijmout, aby bylo tohoto výsledku dosaženo.

Na postavení členů žalujícího profesního sdružení tedy mohou mít právní účinky vnitrostátní ustanovení provádějící směrnici 2013/2, a nikoliv tato směrnice. O směrnici 2013/2 tedy nelze mít za to, že se bezprostředně dotýká práv uvedených členů nebo výkonu takových práv.

(viz body 19, 23, 27, 29, 33, 37–39, 43, 51)