Věc C‑606/21
Doctipharma SAS
v.
Union des Groupements de pharmaciens d’officine (UDGPO)
a
Pictime Coreyre
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Cour d’appel de Paris (Odvolací soud v Paříži, Francie)]
Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 29. února 2024
„Řízení o předběžné otázce – Humánní léčivé přípravky – Směrnice 2001/83/ES – Článek 85c – Působnost – Prodej léčivých přípravků veřejnosti na dálku – Humánní léčivé přípravky, které nepodléhají omezení výdeje na lékařský předpis – Osoby oprávněné nebo zmocněné k prodeji léčivých přípravků veřejnosti na dálku – Možnost členských států stanovit na svém území pro maloobchodní dodávku léčivých přípravků prodávaných on-line podmínky, které jsou odůvodněny ochranou veřejného zdraví – Služby informační společnosti – Směrnice 98/34/ES – Směrnice (EU) 2015/1535 – Služba zprostředkování kontaktu mezi lékárníky a zákazníky za účelem prodeje léčivých přípravků on-line“
1. Sbližování právních předpisů – Postup při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti – Směrnice 98/34 a 2015/1535 – Služba informační společnosti – Pojem – Služba zprostředkovávání kontaktu lékárníky a zákazníky za účelem prodeje on-line léčivých přípravků nepodléhajících omezení výdeje na lékařský předpis – Zahrnutí
[Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/34 ve znění směrnice 98/48, čl. 1 bod 2, směrnice 2000/31, čl. 2 písm. a), a směrnice 2015/1535, čl. 1 odst. 1 písm. b)]
(viz body 27, 29–33, 35, 38, výrok 1)
2. Sbližování právních předpisů – Humánní léčivé přípravky – Směrnice 2001/83 – Humánní léčivé přípravky, které nepodléhají omezení výdeje na lékařský předpis – Osoby oprávněné nebo zmocněné k prodeji léčivých přípravků veřejnosti na dálku – Možnost členských států zakázat poskytování služby spočívající ve zprostředkovávání kontaktu, prostřednictvím internetových stránek, mezi lékárníky a zákazníky za účelem prodeje léčivých přípravků nepodléhajících omezení výdeje na lékařský předpis – Přípustnost – Podmínka
(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83, ve znění směrnice 2011/62, článek 85c)
(viz body 45, 48–55, 57, výrok 2)
Shrnutí
Soudní dvůr, kterému cour d’appel de Paris (odvolací soud v Paříži, Francie) předložil žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, upřesnil vymezení pojmu „služba informační společnosti“ a uvedl prvky výkladu, které umožňují posoudit slučitelnost s unijním právem zákazu služby poskytované prostřednictvím internetových stránek a spočívající ve zprostředkovávání kontaktu mezi lékárníky a zákazníky za účelem prodeje on-line léčivých přípravků nepodléhajících omezení výdeje na lékařský předpis (dále jen „poskytovaná služba“) ze strany členského státu.
Společnost Doctipharma vytvořila internetové stránky www.doctipharma.fr, na nichž mohli uživatelé internetu z internetových stránek lékáren nakupovat farmaceutické výrobky a léčivé přípravky bez lékařského předpisu.
Na těchto stránkách se lékárníci přihlásili na platformu prodeje on-line prostřednictvím měsíčního předplatného placeného společnosti Doctipharma a zákazníci si měli vytvořit zákaznický účet, aby mohli mít přístup na internetové stránky lékárníků podle své volby.
Union des Groupements de pharmaciens d’officine (UDGPO) (Sdružení seskupení lékárníků v lékárnách), které mělo za to, že touto praxí se společnost Doctipharma podílí na elektronickém obchodu s léčivými přípravky, podalo žalobu proti této společnosti k tribunal de commerce de Nanterre (obchodní soud v Nanterre, Francie), který rozhodl, že internetové stránky jsou protiprávní a nařídil společnosti Doctipharma, aby ukončila svou činnost. Cour de cassation (kasační soud, Francie) zrušil rozsudek cour d’appel de Versailles (odvolací soud ve Versailles, Francie), který zrušil rozsudek prvního stupně. Měl za to, že tím, že společnost Doctipharma zprostředkovávala kontakt mezi lékárníky a případnými pacienty, byla zprostředkovatelem prodeje léčivých přípravků bez lékařského předpisu a podílela se na elektronickém obchodu s léčivými přípravky, aniž měla postavení lékárny, které bylo požadováno vnitrostátními právními předpisy. Věc vrátil cour d’appel de Paris (odvolací soud v Paříži, Francie), který je předkládajícími soudem v projednávané věci.
Vzhledem k tomu, že francouzské soudy zaujaly různé přístupy, předkládající soud se rozhodl položit Soudnímu dvoru několik předběžných otázek. Táže se Soudního dvora na výklad směrnice 98/34(1) za účelem určení, zda poskytovaná služba spadá pod pojem „služba informační společnosti“, a na výklad směrnice 2001/83(2), aby zjistil, zda členské státy mohou na základě tohoto ustanovení zakázat poskytování dotčené služby.
Závěry Soudního dvora
Pokud jde zaprvé o podmínky, které mají být splněny k tomu, aby služba mohla být kvalifikována jako služba spadající pod pojem „služba informační společnosti“ pro účely směrnic 98/34 a 2015/1535(3), měl Soudní dvůr nejprve za to, že není relevantní, že společnost Doctipharma byla odměňována lékárníky, kteří se přihlásili na její platformu, na základě paušální částky, a že na službu poskytovanou touto společností se vztahovalo měsíční předplatné, které jí platili lékárníci, a zpětný převod procentního podílu z částky prodejů, vybíraného platformou, neboť tyto okolnosti – pokud by byly prokázány – s sebou nesou to, že dotčená služba musí být považována za službu splňující podmínku, že služba má být poskytována za úplatu. Dále kvalifikace dotčené služby jako „služby informační společnosti“ vyplývá rovněž ze skutečnosti, že tato služba je poskytována prostřednictvím internetových stránek, aniž je současně přítomen poskytovatel služby a zákazník nebo lékárník, jakož i ze skutečnosti, že je služba poskytována na individuální žádost lékárníků a zákazníků.
Soudní dvůr dospěl k závěru, že služba poskytovaná na internetových stránkách, která spočívá ve zprostředkovávání kontaktu mezi lékárníky a zákazníky za účelem prodeje léčivých přípravků, které nepodléhají omezení výdeje na lékařský předpis, z internetových stránek lékáren, které si tuto službu objednaly, spadá pod pojem „služba informační společnosti“.
Zadruhé, pokud jde o možnost členských států zakázat takovou službu zprostředkování na základě článku 85c směrnice 2001/83, připomíná Soudní dvůr, že pravomoc určit fyzické nebo právnické osoby oprávněné nebo zmocněné vydávat léčivé přípravky veřejnosti na dálku prostřednictvím služeb informační společnosti mají jen členské státy.
Má za to, že čl. 85c odst. 1 písm. a) směrnice 2001/83 ukládá předkládajícímu soudu, aby ověřil, zda musí být dotčený poskytovatel služeb považován za poskytovatele, který prostřednictvím vlastního plnění odlišného od prodeje pouze zprostředkovává kontakt mezi prodejci a zákazníky, nebo zda má být tento poskytovatel považován za subjekt, který je sám poskytovatelem prodeje.
V tomto ohledu v projednávané věci platí, že pokud by po provedení této analýzy měla být společnost Doctipharma považována za samotného poskytovatele prodeje, čl. 85c odst. 1 písm. a) by nebránil zákazu této služby členským státem, na jehož území je usazena. Členský stát totiž může vyhradit prodej léčivých přípravků bez lékařského předpisu na dálku veřejnosti prostřednictvím služeb informační společnosti pouze pro osoby, které mají postavení lékárníka.
Pokud by se naopak ukázalo, že společnost Doctipharma poskytuje vlastní službu odlišnou od prodeje, poskytovaná služba by tedy nemohla být zakázána na základě čl. 85c odst. 2 směrnice 2001/83 a nespadala by pod pojem „podmínky pro maloobchodní dodávku“ léčivých přípravků nabízených k prodeji veřejnosti na dálku. Poskytovaná služba musí být totiž kvalifikována jako „služba informační společnosti“. Článek 85c odst. 1 přitom výslovně stanoví, že aniž jsou dotčeny vnitrostátní právní předpisy zakazující nabízení prodeje léčivých přípravků, které podléhají omezení výdeje na lékařský předpis, veřejnosti na dálku, zajistí členské státy, aby byly léčivé přípravky k prodeji veřejnosti na dálku prostřednictvím služeb informační společnosti nabízeny. Bylo by tudíž nesoudržné mít za to, že využití takových služeb by mohlo být zakázáno členskými státy.