Věc T‑84/07
EuroChem Mineral and Chemical Company OAO (EuroChem MCC)
v.
Rada Evropské unie
„Dumping – Dovoz roztoků močoviny a dusičnanu amonného pocházejících z Ruska – Žádost o přezkum před pozbytím platnosti opatření – Žádost o předběžný přezkum – Přípustnost – Běžná hodnota – Vývozní cena – Články 1 a 2 a čl. 11 odst. 1 až 3 nařízení (ES) č. 384/96 [nyní články 1 a 2 a čl. 11 odst. 1 až 3 nařízení (ES) č. 1225/2009]“
Shrnutí – rozsudek Tribunálu (osmého senátu) ze dne 7. února 2013
1. Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Posuzovací pravomoc orgánů – Soudní přezkum – Meze
2. Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Dumpingová marže – Určení běžné hodnoty – Použití početně zjištěné hodnoty – Zohlednění výrobních nákladů – Výpočet nákladů na základě účetních záznamů – Náklady ovlivněné narušením trhu – Úprava – Přípustnost – Kritéria
(Nařízení Rady č. 384/96, čl. 2 odst. 3 a 5, a nařízení Rady č. 1225/2009, čl. 2 odst. 3 a 5)
3. Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Dumpingová marže – Pravidla týkající se výpočtu dumpingové marže obsažená v antidumpingové dohodě GATT z roku 1994 – Provedení do unijního práva prostřednictvím základního antidumpingového nařízení – Výklad čl. 2 odst. 5 uvedeného nařízení ve světle uvedené antidumpingové dohody
(Dohoda o provádění článku VI Všeobecné dohody o clech a obchodu, „antidumpingová dohoda z roku 1994“, článek 2.2.1.1; nařízení Rady č. 384/96, čl. 2 odst. 5 a nařízení Rady č. 1225/2009, čl. 2 odst. 5)
4. Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Rozhodnutí o stanovení běžné hodnoty – Odůvodnění – Zohlednění informací sdělených dotyčným podnikům v průběhu správního řízení
(Článek 296 SFEU; nařízení Rady č. 384/96, článek 2, a nařízení Rady č. 1225/2009, článek 2)
5. Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Dumpingová marže – Asymetrie mezi běžnou hodnotou a vývozní cenou ovlivňující jejich srovnatelnost – Úpravy – Zohlednění provizí vyplacených za prodeje
[Nařízení Rady č. 384/96, čl. 2 odst. 10 písm. i), a nařízení Rady č. 1225/2009, čl. 2 odst. 10 písm. i)]
1. Viz znění rozhodnutí
(viz body 31, 32)
2. Článek 2 odst. 3 první věta základního antidumpingového nařízení (nyní čl. 2 odst. 3 první pododstavec nařízení č. 1225/2009) stanoví metodu výpočtu běžné vypočtené hodnoty, pokud obdobné výrobky v běžném obchodním styku nejsou prodávány nebo jen v neuspokojivém množství, nebo takové prodeje z důvodu zvláštní situace na trhu nepřipouštějí přiměřené srovnání. Podle čl. 2 odst. 5 první věty uvedeného nařízení (nyní čl. 2 odst. 5 první pododstavec nařízení č. 1225/2009) se běžná vypočtená hodnota obvykle stanoví na základě výrobních nákladů. V takovém případě se náklady obvykle vypočtou na základě účetních záznamů vedených stranou, která je předmětem šetření. Podle téhož ustanovení se však účetní záznamy nevezmou za základ pro výpočet běžné hodnoty, pokud se náklady spojené s výrobou a prodejem šetřeného výrobku v těchto záznamech přiměřeně neodrážejí.
Tak tomu je, pokud jsou výrobní náklady dotyčného výrobku ovlivněny narušením vnitrostátního trhu, například když je výrobní cena ve vyvážející zemi regulována, a tudíž není výsledkem působení tržních sil. V takovém případě není možné považovat náklady vyplývající z účetních záznamů za přiměřené a orgány mohou přistoupit k jeho úpravě za použití jiných zdrojů pocházejících z trhů, které považovaly za reprezentativnější. Článek 2 odst. 5 uvedeného nařízení totiž orgánům za určitých podmínek umožňuje vzít v úvahu informace pocházející z jiných trhů, než je trh vývozního státu nebo státu původu.
(viz body 45, 51, 53, 58, 60–62)
3. Vzhledem ke své povaze a struktuře dohody Světové obchodní organizace (WTO) v zásadě nepatří mezi normy, ve vztahu k nimž unijní soud přezkoumává legalitu aktů unijních orgánů podle čl. 230 prvního pododstavce ES. Nicméně v případě, kdy Unie zamýšlela splnit zvláštní povinnost, k jejímuž splnění se zavázala v rámci WTO, nebo v případě, že unijní akt Unie výslovně odkazuje na konkrétní ustanovení dohod WTO, přísluší unijnímu soudu přezkoumat legalitu dotčeného unijního aktu s ohledem na pravidla WTO.
V tomto ohledu z bodu 5 odůvodnění základního antidumpingového nařízení č. 384/96 vyplývá, že účelem posledně uvedeného nařízení je zejména provedení v co možná největším rozsahu nových a podrobných pravidel obsažených v antidumpingové dohodě, z roku 1994 mezi které patří zejména pravidla týkající se výpočtu dumpingové marže, do unijního práva. Evropská unie tudíž prostřednictvím čl. 2 odst. 5 tohoto nařízení (nyní čl. 2 odst. 5 nařízení č. 1225/2009) zamýšlela provést zvláštní povinnosti, které obsahuje článek 2.2.1.1 antidumpingové dohody z roku 1994. Z toho vyplývá, že čl. 2 odst. 5 základního antidumpingového nařízení musí být v co největším možném rozsahu vykládán ve světle článku 2.2.1.1 uvedené dohody.
Mimoto znění ustanovení článku 2.2.1.1 antidumpingové dohody z roku 1994 nevykazuje podle všeho významné rozdíly oproti znění čl. 2 odst. 5 prvního pododstavce první věty základního antidumpingového nařízení (nařízení čl. 2 odst. 5 první pododstavec nařízení č. 1225/2009), které se týká toho, že záznamy musí být vedeny v souladu s obecně přijímanými účetními zásadami vyvážející země a musí přiměřeně odrážet náklady související s výrobou a prodejem dotyčného výrobku.
Naproti tomu ustanovení uvedené v čl. 2 odst. 5 prvním pododstavci druhé větě uvedeného nařízení (nyní čl. 2 odst. 5 druhý pododstavec nařízení č. 1225/2009) není v antidumpingové dohodě z roku 1994 uvedeno a nemůže tak být vykládáno ve světle uvedené dohody.
(viz body 74–78, 81, 82)
4. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 112)
5. Jak ze znění, tak ze systematiky čl. 2 odst. 10 základního antidumpingového nařízení č. 384/96 (nyní čl. 2 odst. 10 nařízení č. 1225/2009) vyplývá, že k úpravě vývozní ceny nebo běžné hodnoty může dojít pouze pro účely zohlednění rozdílů týkajících se faktorů, které ovlivňují ceny, a tedy jejich srovnatelnost. Jinými slovy, důvodem existence úpravy je obnova symetrie mezi běžnou hodnotou a vývozní cenou.
Konkrétně, pokud jde o zohlednění takových provizí vyplácených z prodejů, jako jsou provize stanovené v čl. 2 odst. 10 písm. i) základního antidumpingového nařízení [nyní čl. 2 odst. 10 písm. i) nařízení č. 1225/2009], toto ustanovení stanoví, že se těmito provizemi rozumí rovněž přirážky obchodníka k cenám výrobku nebo obdobného výrobku, pokud tento obchodník plní funkce obdobné funkcím obchodního zástupce vykonávajícího činnost za úplatu formou provize. Článek 2 odst. 10 písm. i) základního antidumpingového nařízení tudíž umožňuje provést úpravu nejen o rozdíly v provizích, které se vyplácejí za dané prodeje, ale také o ziskové rozpětí obchodních subjektů z výrobku, plní-li podobnou úlohu jako zprostředkovatel pracující za provizi.
(viz body 124, 125, 127)