Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 9. února 2012 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Handelsgericht Wien - Rakousko) - Martin Luksan v. Petrus van der Let

(Věc C-277/10)

"Řízení o předběžné otázce - Sbližování právních předpisů - Duševní vlastnictví - Autorské právo a práva s ním související - Směrnice 93/83/EHS, 2001/29/ES, 2006/115/ES a 2006/116/ES - Smluvní rozdělení práv na užití kinematografického díla mezi hlavního režiséra a producenta díla - Vnitrostátní právní úprava přiznávající tato práva výlučně a ze zákona filmovému producentovi - Možnost odchýlit se od této normy dohodou stran - Následné nároky na odměnu"

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Handelsgericht Wien

Účastníci původního řízení

Žalobce: Martin Luksan

Žalovaný: Petrus van der Let

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce - Handelsgericht Wien - Výklad čl. 2 odst. 2, 5 a 6, jakož i článku 4 směrnice Rady 92/100/EHS ze dne 19. listopadu 1992 o právu na pronájem a půjčování a o některých právech v oblasti duševního vlastnictví souvisejících s autorským právem (Úř. věst. L 346, s. 61; Zvl. vyd. 17/01, s. 120), článku 2 směrnice Rady 93/83/EHS ze dne 27. září 1993 o koordinaci určitých předpisů týkajících se autorského práva a práv s ním souvisejících při družicovém vysílání a kabelovém přenosu (Úř. věst. L 248, s. 15; Zvl. vyd. 17/01, s. 134), článků 2, 3 a čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (Úř. věst. L 167, s. 10; Zvl. vyd. 17/01, s. 230), jakož i čl. 2 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/116/ES ze dne 12. prosince 2006 o době ochrany autorského práva a určitých práv s ním souvisejících (Úř. věst. L 372, s. 12) - Smluvní rozdělení práv na užití filmového díla mezi autora filmu a filmového producenta - Vnitrostátní právní úprava přiznávající veškerá tato práva filmovému producentovi

Výrok

Ustanovení článků 1 a 2 směrnice Rady 93/83/EHS ze dne 27. září 1993 o koordinaci určitých předpisů týkajících se autorského práva a práv s ním souvisejících při družicovém vysílání a kabelovém přenosu a ustanovení článků 2 a 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti ve spojení s články 2 a 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/115/ES ze dne 12. prosince 2006 o době ochrany autorského práva a určitých práv s ním souvisejících a s článkem 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/116/ES ze dne 12. prosince 2006 o právu na pronájem a půjčování a o některých právech v oblasti duševního vlastnictví souvisejících s autorským právem je nutno vykládat v tom smyslu, že taková práva na užití kinematografického díla, jako jsou práva dotčená ve věci v původním řízení (právo na rozmnožování, právo na vysílání pomocí družice a veškerá další práva na sdělování díla veřejnosti prostřednictvím jeho zpřístupnění), náležejí ze zákona, přímo a originárně, hlavnímu režisérovi. V důsledku toho je nutno tato ustanovení vykládat tak, že brání takové vnitrostátní úpravě, která dotčená práva na užití díla přiznává ze zákona a výlučně producentovi předmětného díla.

Unijní právo je nutno vykládat v tom smyslu, že členským státům ponechává možnost stanovit domněnku převodu na producenta kinematografického díla i u takových práv na užití kinematografického díla, jako jsou práva dotčená ve věci v původním řízení (právo na vysílání pomocí družice, právo na rozmnožování a veškerá další práva na sdělování díla veřejnosti prostřednictvím jeho zpřístupnění), není-li taková domněnka nevyvratitelná, a nevylučuje-li tedy možnost hlavního režiséra uvedeného díla stanovit ve smlouvě jinak.

Unijní právo je nutno vykládat v tom smyslu, že hlavní režisér coby autor kinematografického díla musí mít ze zákona, přímo a originárně, nárok na spravedlivou náhradu z titulu takzvané "výjimky pro rozmnožování k soukromému užití", stanovenou v čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29.

Unijní právo je nutno vykládat v tom smyslu, že členským státům neponechává možnost stanovit domněnku převodu nároků na spravedlivou náhradu náležející hlavnímu režisérovi kinematografického díla na producenta uvedeného díla, a to bez ohledu na to, zda je taková domněnka formulována jako nevyvratitelná nebo se od ní lze odchýlit

____________

¹ - Úř. věst. C 246, 11.9.2009.