Žaloba podaná dne 10. června 2011 - HeidelbergCement v. Komise

(Věc T-302/11)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: HeidelbergCement AG (Heidelberg, Německo) (zátupci: U. Denzel a T. Holzmüller, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhové žádání žalobkyně

zrušit pro neplatnost články 1 a 2 rozhodnutí Komise ze dne 30. března 2011 ve věci COMP/39520 - Cement a příbuzné výrobky podle čl. 263 odst. 4 SFEU v rozsahu, v němž se dotýkají žalobkyně;

uložit Komisi v souladu s čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyní.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně pět žalobních důvodů.

První žalobní důvod: Porušení čl. 18 odst. 3 nařízení (ES) č. 1/2003¹

Napadené rozhodnutí je v rozporu s čl. 18 odst. 3 nařízení (ES) č. 1/2003, jelikož v tomto rozhodnutí není dostatečně specifikován předmět šetření a jelikož se jím vyžadují údaje o podnicích, které nejsou k vyjasnění vytýkaného jednání "nezbytné" ve smyslu článku 18 nařízení č. 1/2003.

Žalobkyni nebylo sděleno ani v napadeném rozhodnutí, ani v žádné jiné fázi vyšetřovacího řízení, které konkrétní jednání je jí vlastně vytýkáno. Rozhodnutí je tedy v rozporu s povinností uvést účel šetření podle čl. 18 odst. 3 nařízení č. 1/2003. Podle ustálené judikatury soudů Unie musí být vytýkané jednání v rozhodnutí dostatečně přesně popsáno, aby mohli adresáti rozhodnutí i soudy posoudit nezbytnost vyžádaných informací za účelem předložení důkazů.

Rozhodnutí vyžaduje opětovně ve velkém rozsahu informace, které již byly Komisi v rámci odpovědí na dřívější žádosti o informace předány. Informace, které má již Komise k dispozici, nejsou "nezbytné" ve smyslu čl. 18 odst. 3 nařízení č. 1/2003.

Nelze nalézt žádnou souvislost mezi vyžádanými informacemi a "podezřením" Komise. Komise zneužívá své pravomoci vyplývající z čl. 18 odst. 3 nařízení č. 1/2003 za účelem obecného prošetření žalobkyně ("fishing expedition"). Za účelem takových obecných šetření trhu má Komise k dispozici nástroj k šetření podle článku 17 nařízení č. 1/2003.

Komise překračuje své pravomoci vyplývající z čl. 18 odst. 3 nařízení č. 1/2003, jelikož napadeným rozhodnutím ukládá žalobkyni povinnost provést rozbor a vyhodnocení vyžádaných informací.

Druhý žalobní důvod: Porušení zásady proporcionality

Rozsah vyžádaných informací, volba prostředků a stanovení krátkých lhůt jsou v rozporu se zásadou proporcionality.

Uspořádání a zpracování vyžádaných informací v předepsané formě představuje pro žalobkyni nadměrnou zátěž. Tato zátěž není přiměřená vzhledem k obecnosti vyžádaných informací a účelu šetření.

Stanovení lhůty 12 týdnů pro odpověď a odmítnutí prodloužení této lhůty ze strany Komise je nepřiměřené. Není pro žalobkyni objektivně možné, aby tuto lhůtu dodržela.

Třetí žalobní důvod: Porušení povinnosti uvést odůvodnění podle čl. 296 odst. 2 SFEU

Napadené rozhodnutí je rovněž v rozporu s požadavky podle čl. 296 odst. 2 SFEU na řádné odůvodnění právního aktu, jelikož z něj nevyplývá, jaké důvody vedly Komisi k vyžádání informací v takovém rozsahu, k vedení postupu podle čl. 18 odst. 3 nařízení č. 1/2003 a k vysoké časové tísni v řízení.

Z napadeného rozhodnutí jasně nevyplývá, jaké konkrétní jednání vytýkané žalobkyni Komise zkoumá, ani k jakým účelům Komise tyto mimořádně podrobné a rozsáhlé informace potřebuje.

Komise nepodává žádné odůvodnění, proč na rozdíl od dřívějších žádostí o informace považuje postup proti žalobkyni na základě čl. 18 odst. 3 nařízení č. 1/2003 za přiměřený a nezbytný.

Komise nepodává dostatečné důvody, proč stanoví tak krátkou lhůtu pro odpověď a proč odmítá tyto lhůty prodloužit.

Čtvrtý žalobní důvod: Porušení obecné zásady určitosti

Napadené rozhodnutí a s ním zaslaný formulář je podle názoru žalobkyň v rozporu s požadavky obecné zásady určitosti, jelikož jsou v mnoha bodech nejasné, neurčité a rozporné a neobsahovaly jasné pokyny, jak má žalobkyně postupovat. Žalobkyně nemůže bez pochybností určit, co přesně je povinna učinit, aby odvrátila hrozbu uložení sankce. Rozsáhlým dotazům a žádostem žalobkyně o upřesnění Komise nevyhověla nebo jim nevyhověla dostatečně.

Pátý žalobní důvod: Zásah do práva žalobkyně na obhajobu

Napadené rozhodnutí porušuje právo na obhajobu žalobkyně zaručené článkem 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (EÚLP) a čl. 48 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie tím, že ukládá žalobkyni povinnost k aktivní spoluúčasti na vyhodnocení a rozboru údajů o podnicích, což ve skutečnosti spadá do rámce povinnosti Komise k předložení důkazů.

____________

¹ - Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205).