Věc T‑306/11
Schwenk Zement KG
v.
Evropská komise
„Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí o žádosti o informace – Nezbytnost požadovaných informací – Povinnost uvést odůvodnění – Proporcionalita“
Shrnutí – rozsudek Tribunálu (sedmého senátu) ze dne 14. března 2014
1. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Žádost o informace – Uvedení právních základů a účelu žádosti – Rozsah – Porušení povinnosti uvést odůvodnění – Neexistence
(Článek 101 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 18 odst. 3)
2. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Dodržování práva na obhajobu – Možnost dotyčného podniku plně uplatnit uvedené právo až po zaslání oznámení námitek
(Článek 101 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003)
3. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Žádost o informace – Uvedení právních základů a účelu žádosti – Podmínka nezbytné spojitosti mezi požadovanými informacemi a vyšetřovaným protiprávním jednáním – Prostor Komise pro uvážení – Soudní přezkum – Rozsah
(Článek 101 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 18 odst. 3)
4. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Žádost o informace – Způsoby – Volba mezi prostou žádostí o informace a rozhodnutím – Dodržení zásady proporcionality – Soudní přezkum
(Článek 101 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 18 odst. 1 až 3)
5. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Žádost o informace – Právo na obhajobu – Dodržování obecné zásady unijního práva požadující ochranu proti svévolnému nebo nepřiměřenému zásahu veřejné moci – Rozsah
(Článek 101 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 18 odst. 3)
6. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Žádost o informace – Pravomoci Komise – Mez – Dodržení zásady proporcionality – Lhůta na odpověď stanovená podniku – Posouzení přiměřenosti
(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 18 odst. 3)
7. Žaloba na neplatnost – Akty napadnutelné žalobou – Rozhodnutí nařizující poskytnout informace podle čl. 18 odst. 3 nařízení č. 1/2003 – Právní zájem na podání žaloby – Skutečnost, že napadenému rozhodnutí již bylo vyhověno – Neexistence vlivu
(Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 18 odst. 3)
1. Základní prvky odůvodnění rozhodnutí o žádosti o informace jsou definovány v samotném čl. 18 odst. 3 nařízení č. 1/2003. Toto ustanovení stanoví, že Komise uvede právní základ a účel žádosti, upřesní, jaké informace jsou vyžadovány a stanoví lhůtu, ve které musí být tyto informace poskytnuty. Článek 18 odst. 3 nařízení č. 1/2003 také upřesňuje, že Komise rovněž upozorní na sankce upravené článkem 23, nebo uloží sankce uvedené v článku 24 a že rovněž upozorní na právo nechat rozhodnutí přezkoumat Soudním dvorem. V tomto ohledu Komise není povinna adresátovi takového rozhodnutí sdělit veškeré informace, které má k dispozici o údajných protiprávních jednáních, ani nemusí provádět přesnou právní kvalifikaci těchto protiprávních jednání, avšak musí jasně uvést domněnky, jež zamýšlí ověřit.
I když je tedy odůvodnění rozhodnutí formulováno velmi obecně a mělo by být upřesněno, což jej v tomto ohledu vystavuje kritice, lze přesto mít za to, že odkaz na předpokládaná protiprávní jednání, ve spojení s rozhodnutím o zahájení řízení podle čl. 11 odst. 6 nařízení č. 1/2003, odpovídá minimálnímu stupni jasnosti, umožňujícímu dojít k závěru, že byly dodrženy požadavky čl. 18 odst. 3 uvedeného nařízení.
(viz body 21, 24, 31, 37)
2. V rámci správního řízení na základě nařízení č. 1/2003 může dotyčný podnik plně uplatnit své právo na obhajobu až po zaslání oznámení námitek. Pokud by se totiž tato práva vztahovala také na fázi řízení předcházející zaslání oznámení námitek, byla by narušena účinnost šetření Komise, protože dotyčný podnik by mohl již ve fázi přípravného vyšetřování identifikovat informace, které jsou Komisi známy, a tedy i informace, které před ní lze nadále tajit.
Vyšetřovací opatření přijatá Komisí během fáze přípravného vyšetřování, zejména šetření a žádosti o informace, však s sebou ze své podstaty nesou výtku protiprávního jednání a mohou mít významné dopady na situaci podezřelých podniků. Je tudíž třeba vyhnout se tomu, aby právo na obhajobu mohlo být nenapravitelně narušeno během této fáze správního řízení, jelikož přijatá vyšetřovací opatření mohou být určující pro shromáždění důkazů o protiprávnosti jednání podniků, jež mohou zakládat jejich odpovědnost.
Komisi však nelze uložit povinnost, aby ve fázi přípravného vyšetřování uvedla kromě domněnek protiprávního jednání, které zamýšlí ověřit, nepřímé důkazy, tedy poznatky, které ji vedly k závěru o možném porušení článku 101 SFEU. Taková povinnost by totiž zpochybnila rovnováhu, kterou judikatura stanoví mezi zachováním účinnosti vyšetřování a zachováním práva dotyčného podniku na obhajobu.
(viz body 27, 28, 32)
3. Povinnost Komise uvést právní základ a účel žádosti o informace je základním požadavkem, aby byla zřejmá odůvodněnost informací požadovaných od dotčených podniků a aby se tyto podniky mohly seznámit s rozsahem své povinnosti spolupráce při současném zachování jejich práva na obhajobu. Z toho vyplývá, že Komise může vyžádat pouze sdělení informací, jež jsou s to jí umožnit ověření domněnek protiprávního jednání, jež odůvodňují provádění šetření a na něž odkazuje žádost o informace.
Právě Komisi přísluší, aby vzhledem ke své široké vyšetřovací a kontrolní pravomoci posoudila nezbytnost informací, které si vyžádá od dotčených podniků. Pokud jde o přezkum tohoto posouzení Komise Tribunálem, musí být pojem „nezbytné informace“ vykládán ve vztahu k účelu, za kterým byly dotčené vyšetřovací pravomoci svěřeny Komisi. Podmínka spojitosti mezi žádostí o informace a údajným protiprávním jednáním je splněna, lze-li se v tomto stádiu řízení legitimně domnívat, že zmíněná žádost vykazuje spojitost s údajným protiprávním jednáním v tom smyslu, že Komise může mít rozumně za to, že jí tento dokument napomůže k zjištění domnělého protiprávního jednání.
(viz body 29, 59, 60)
4. Zásada proporcionality, jež je jednou z obecných zásad unijního práva, vyžaduje, aby akty unijních orgánů nepřekročily meze toho, co je přiměřené a nezbytné k dosažení legitimních cílů sledovaných dotčenou právní úpravou, přičemž se rozumí, že pokud se nabízí volba mezi více přiměřenými opatřeními, je třeba zvolit nejméně omezující opatření a způsobené nevýhody nesmějí být nepřiměřené vzhledem ke sledovaným cílům.
Komise si podle čl. 18 odst. 1 nařízení č. 1/2003 může vyžádat informace prostou žádostí nebo rozhodnutím, aniž toto ustanovení podmiňuje přijetí rozhodnutí předchozí prostou žádostí. Volba, která musí být provedena mezi prostou žádostí o informace podle čl. 18 odst. 2 nařízení č. 1/2003 a rozhodnutím o žádosti o informace podle čl. 18 odst. 3 téhož nařízení, spadá pod přezkum unijním soudem z hlediska zásady proporcionality. Takový přezkum musí záviset na nezbytnosti přiměřeného vyšetření s ohledem na zvláštní okolnosti projednávaného případu.
(viz body 47–50)
5. Požadavek ochrany proti svévolným nebo nepřiměřeným zásahům veřejné moci do soukromí osob, ať již fyzických či právnických, je obecnou zásadou unijního práva. Za účelem dodržení této obecné zásady musí být žádost o informace zaměřena na shromáždění dokumentace nezbytné k ověření pravdivosti a rozsahu skutkového a právního stavu, o němž už Komise má informace.
Avšak případná svévolná povaha rozhodnutí o žádosti o informace nemůže být prokázána na základě rozsahu žádosti o informace, jelikož Komise může legitimně provést vyšetřování s širokým rozsahem šetření, pokud má k dispozici dostatečně závažné indicie o účasti podniku v různých domnělých protiprávních jednáních, která hodlá ověřit.
(viz body 64–66)
6. Žádosti o informace, které Komise podniku zašle, musí být v souladu se zásadou proporcionality a povinnost poskytnout informace uložená podniku nesmí pro tento podnik znamenat zátěž, která je nepřiměřená nezbytnosti vyšetřování.
Pro účely posouzení možné nepřiměřenosti zátěže vyplývající z povinnosti odpovědět na otázky ve lhůtě stanovené Komisí je třeba vzít v úvahu skutečnost, že podniku, jemuž je určeno rozhodnutí o žádosti o informace podle čl. 18 odst. 3 nařízení č. 1/2003, hrozí uložení nejen pokuty nebo penále za poskytnutí neúplných nebo pozdních informací nebo neposkytnutí informací, podle čl. 23 odst. 1 písm. b) a čl. 24 odst. 1 písm. d) nařízení č. 1/2003, ale také pokuty v případě poskytnutí informace označené Komisí za nesprávné nebo „zavádějící“ informace, podle čl. 23 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení.
Z toho vyplývá, že přezkum přiměřenosti lhůty stanovené rozhodnutím o žádosti o informace má zvláštní důležitost. Je totiž třeba, aby uvedená lhůta mohla osobě, jíž je rozhodnutí určeno, umožnit nejen fakticky poskytnout odpověď, ale také se ujistit o úplnosti, přesnosti a nezavádějící povaze poskytnutých informací.
(viz body 71–73)
7. Právní zájem na podání žaloby proti rozhodnutí nařizujícímu poskytnout informace trvá, i když osoba, které je určeno, tomuto rozhodnutí již vyhověla. Zrušení takového rozhodnutí totiž může mít samo o sobě právní důsledky, zejména tím, že zakládá Komisi povinnost přijmout opatření vyplývající z rozsudku Tribunálu a brání opakování takové praxe ze strany Komise.
Proto je třeba dojít k závěru, že žalobkyně má právní zájem na podání žaloby proti rozhodnutí o žádosti o informace a je oprávněna vznést žalobní důvody, které považuje za vhodné, aby Tribunál přiměly vyhovět jejím návrhovým žádáním.
(viz body 75, 76)