Věc T‑556/11

European Dynamics Luxembourg SA a další

v.

Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu

(ochranné známky a vzory) (OHIM)

„Žaloba na neplatnost a žaloba na náhradu škody – Veřejné zakázky na služby – Námitka nepřípustnosti – Návrh na zrušení – Článek 263 první a pátý pododstavec SFEU – Článek 122 nařízení (ES) č. 207/2009 – Neexistence předčasné povahy žaloby – Pasivní legitimace žalovaného – Pravomoc Tribunálu – Návrh na náhradu škody – Článek 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu Tribunálu – Přípustnost“

Shrnutí – usnesení Tribunálu (prvního senátu) ze dne 12. září 2013

1.      Právo Evropské unie – Zásady – Právo na účinnou soudní ochranu – Použitelnost na akty, které byly přijaty agenturami zřízenými na základě sekundárního práva a které mají právní účinky vůči třetím osobám – Akty prezidenta Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu

(Článek 263 první pododstavec SFEU)

2.      Právo Evropské unie – Zásady – Právo na účinnou soudní ochranu – Použitelnost na akty, které byly přijaty agenturami zřízenými na základě sekundárního práva a které mají právní účinky vůči třetím osobám – Akty prezidenta Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu – Oblast působnosti článku 122 nařízení č. 207/2009

(Článek 19 odst. 1 SEU; čl. 263 první a čtvrtý pododstavec SFEU; nařízení Rady č. 207/2009, článek 122)

3.      Soudní řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální požadavky – Určení předmětu sporu – Stručný popis dovolávaných žalobních důvodů – Žaloba na náhradu škody údajně způsobené unijním orgánem

[Statut Soudního dvora, čl. 21 první pododstavec a čl. 53 první pododstavec; jednací řád Tribunálu, čl. 44 odst. 1 písm. c)]

1.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 50-52)

2.      Článek 122 odst. 1 nařízení č. 207/2009 o ochranné známce Společenství stanoví, že „Komise dohlíží na zákonnost rozhodnutí prezidenta Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory), ve vztahu k nimž právo Společenství neupravuje kontrolu zákonnosti jiným subjektem […]“. Oblast působnosti uvedeného ustanovení je tak výslovně podmíněna neexistencí kontroly zákonnosti aktů prezidenta OHIM jiným subjektem. Tribunál jakožto soudní složka Soudního dvora podle čl. 19 odst. 1 první věty SEU představuje tento „jiný subjekt“, jelikož vykonává takovýto přezkum zákonnosti v souladu s čl. 263 prvním pododstavcem druhou větou SFEU.

Z toho plyne, že akt prezidenta OHIM nespadá do působnosti článku 122 nařízení č. 207/2009 a že tudíž zejména druhá věta odstavce 3 tohoto článku, podle níž „[rozhodnutí […] může členský stát nebo každá třetí osoba, které se přímo a osobně týká], předložit Komisi za účelem kontroly zákonnosti, a to ve lhůtě jednoho měsíce ode dne, kdy se o něm dozvěděly“, není použitelná. OHIM tedy nemůže tvrdit, že ať už podání stížnosti Komisi proti aktu prezidenta OHIM, anebo vedení správního řízení za tímto účelem či případné výslovné nebo konkludentní rozhodnutí Komise ohledně uvedené stížnosti, představují v jakékoli formě povinné předběžné podmínky, či dokonce podmínky podmiňující přípustnost žaloby podané k unijnímu soudu proti takovému aktu na základě čl. 263 prvního pododstavce druhé věty a čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU.

Tento závěr je potvrzen teleologickým výkladem článku 122 nařízení č. 207/2009 o ochranné známce. Když totiž čl. 230 první pododstavec ES upravující systém soudní ochrany ve Smlouvě ještě obsahoval mezeru týkající se aktů institucí a jiných subjektů Unie, přiznání úlohy Komisi při kontrole zákonnosti, jak je upraveno v článku 122 téhož nařízení, reagovalo na nutnost vnímanou unijním zákonodárcem domoci se rozhodnutí Komise, aby akty přijaté institucemi nebo jinými subjekty Unie bylo možno alespoň nepřímo napadnout žalobou před unijním soudem. Formulace „akty […], ve vztahu k nimž právo Společenství neupravuje kontrolu zákonnosti jiným subjektem“, tak potvrzuje, že cílem bylo svěřit Komisi zbytkovou a subsidiární pravomoc kontroly k zabezpečení přístupu k unijnímu soudu přinejmenším prostřednictvím výslovného nebo konkludentního rozhodnutí Komise ve smyslu čl. 122 odst. 3 třetí a čtvrté věty nařízení č. 207/2009 o ochranné známce. Nejpozději od vstupu čl. 263 prvního pododstavce druhé věty SFEU v platnost však tento cíl ztratil své opodstatnění a nemůže odůvodnit údajnou povinnou povahu postupu podle článku 122 uvedeného nařízení jako stádia předcházejícího předložení věci unijnímu soudu.

(viz body 54-56)

3.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 71)