Věc T-156/04
Électricité de France (EDF)
v.
Evropská komise
„Státní podpory – Podpory poskytnuté francouzskými orgány EDF – Rozhodnutí, kterým se prohlašuje podpora za neslučitelnou se společným trhem a kterým se ukládá její navrácení – Procesní práva příjemce podpory – Ovlivnění obchodu mezi členskými státy – Kritérium soukromého investora“
Shrnutí rozsudku
1. Podpory poskytované státy – Přezkum Komisí – Správní řízení – Povinnost Komise vyzvat zúčastněné strany, aby předložily své připomínky – Právo příjemce podpory účastnit se řízení v přiměřeném rozsahu
(Článek 88 odst. 2 ES; nařízení Rady č. 659/1999, článek 6)
2. Podpory poskytované státy – Rozhodnutí Komise – Posuzování legality v závislosti na informacích, které byly k dispozici v okamžiku přijetí rozhodnutí
(Článek 87 ES)
3. Podpory poskytované státy – Ovlivnění obchodu mezi členskými státy – Narušení hospodářské soutěže – Kritéria posouzení
(Článek 87 odst. 1 ES)
4. Podpory poskytované státy – Pojem – Uplatnění kritéria obezřetného soukromého investora na veřejné investory
(Článek 87 odst. 1 ES)
5. Podpory poskytované státy – Pojem – Členský stát poskytující podporu, který má postavení daňového věřitele a jediného akcionáře veřejného podniku, jehož kapitál byl zvýšen prostřednictvím vzdání se daňové pohledávky – Uplatnitelnost kritéria soukromého investora
(Článek 87 odst. 1 ES)
1. Během vyšetřování uvedeného v čl. 88 odst. 2 ES musí Komise vyzvat zúčastněné strany, aby podaly své připomínky. Zúčastněné strany se sice nemohou dovolávat práva na obhajobu, avšak mají naproti tomu právo účastnit se správního řízení vedeného Komisí v přiměřeném rozsahu s ohledem na okolnosti projednávaného případu. Krom toho Komise musí zahájit formální vyšetřovací řízení a informovat zúčastněné strany, pokud má v důsledku předběžného přezkumu vážné pochybnosti o slučitelnosti dotčeného finančního opatření se společným trhem. Z toho vyplývá, že od Komise nelze vyžadovat, aby ve svém oznámení o zahájení tohoto řízení předložila úplné posouzení dotčené podpory, ale stačí, že dostatečným způsobem definuje rámec svého přezkumu, aby tak nezbavila jeho významu právo zúčastněných stran podat jejich připomínky. Mimoto podle článku 6 nařízení č. 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 88 ES, platí, že pokud se Komise rozhodne zahájit formální vyšetřovací řízení, může se rozhodnutí o zahájení řízení omezit na shrnutí relevantních skutkových a právních okolností, na předběžné hodnocení dotčeného státního opatření směřující k určení, zda má charakter podpory, a na uvedení důvodů, které vyvolávají pochybnosti o jeho slučitelnosti se společným trhem.
Rozhodnutí o zahájení řízení tak musí umožnit zúčastněným stranám účinně se účastnit formálního vyšetřovacího řízení, v rámci něhož budou mít možnost uplatnit své argumenty. Za tímto účelem stačí, aby zúčastněné strany byly seznámeny s úvahami, které vedly Komisi k předběžnému závěru, že dotčené opatření může představovat novou podporu neslučitelnou se společným trhem.
(viz body 106–110)
2. V rámci žaloby na neplatnost musí být legalita aktu Společenství posuzována na základě informací existujících ke dni, kdy byl akt přijat. Konkrétně, komplexní posouzení Komise musí být přezkoumána pouze na základě informací, které měla k dispozici v době, kdy učinila tato posouzení. V tomto ohledu nelze Komisi vytýkat, že nezohlednila případné informace, které jí mohly být předloženy v průběhu správního řízení, avšak k tomu nedošlo, neboť Komise nemusí z úřední povinnosti a na základě dohadů zkoumat, jaké informace jí mohly být předloženy.
(viz body 125–126)
3. Za účelem kvalifikace vnitrostátního opatření jako státní podpory není namístě zjistit skutečný dopad podpory na obchod mezi členskými státy a skutečné narušení hospodářské soutěže, ale pouze přezkoumat, zda může podpora ovlivnit tento obchod a narušit hospodářskou soutěž. Komise není povinna provádět hospodářskou analýzu skutečné situace dotčených trhů, tržního podílu podniků, které jsou příjemci podpory, postavení konkurenčních podniků a obchodu mezi členskými státy.
Pokud podpora poskytnutá členským státem posiluje postavení podniku vzhledem k jiným konkurenčním podnikům v obchodu uvnitř Společenství, musí být tento obchod považován za ovlivněný podporou. V tomto ohledu může okolnost, že určité hospodářské odvětví bylo předmětem liberalizace na úrovni Společenství, charakterizovat skutečný nebo možný dopad podpor na hospodářskou soutěž, jakož i jejich účinek na obchod mezi členskými státy.
Krom toho není nezbytné, aby se podnik-příjemce sám o sobě podílel na obchodu uvnitř Společenství. Pokud totiž členský stát poskytne podniku podporu, může zůstat vnitrostátní činnost zachována nebo může být zvýšena s tím důsledkem, že možnosti podniků usazených v jiných členských státech proniknout na trh tohoto členského státu jsou sníženy. Mimoto posílení podniku, který se až do té doby nepodílel na obchodu uvnitř Společenství, jej může uvést do situace, která mu umožní proniknout na trh jiného členského státu.
(viz body 144–148)
4. V případě podniku, jehož základní kapitál vlastní orgány veřejné moci, je třeba zejména posoudit, zda by za obdobných okolností soukromý investor, který je svou velikostí srovnatelný se subjekty spravujícími veřejný sektor, učinil kapitálový vklad stejné výše, přičemž by vycházel z možností předvídatelné výnosnosti a nehledě na jakékoli úvahy týkající se sociální, regionální nebo oborové politiky.
Okolnost, že chování státu-akcionáře bude posouzeno ve vztahu k obezřetnému soukromému investoru, zatímco chování jakéhokoli soukromého investora tak posuzováno není, není porušením rovného zacházení se státem a takovým soukromým investorem, jelikož stát-akcionář se nenachází ve stejné situaci jako soukromý investor. Na rozdíl od soukromého investora, který může spoléhat pouze na vlastní finanční zdroje k financování svých investic, má totiž stát přístup k finančním zdrojům, které plynou z výkonu veřejné moci, zejména ke zdrojům plynoucím z daní. Pouhá okolnost, že stát má přístup k finančním zdrojům plynoucím z výkonu veřejné moci, tudíž neumožňuje sama o sobě odůvodnit, že jednání státu bude považováno za spadající do jeho výsad veřejné moci. Za takového předpokladu by se totiž uplatnění kritéria obezřetného soukromého investora na chování státu-akcionáře mohlo stát zcela bezpředmětným, nebo přinejmenším nepřiměřeně omezeným, neboť tento akcionář má jakožto stát nutně přístup k finančním zdrojům plynoucím z výkonu veřejné moci, zejména k daňovým zdrojům.
(viz body 230–232)
5. V oblasti státních podpor je třeba rozlišovat mezi dvěma kategoriemi situací: situacemi, v nichž je zásah státu hospodářského charakteru, a situacemi, kdy zásah státu spadá do oblasti výkonu veřejné moci. Pokud zásah státu vzhledem ke své povaze a předmětu a s přihlédnutím ke sledovanému cíli nepředstavuje investici realizovatelnou soukromým investorem, může tento zásah spadat pod zásahy státu jakožto orgánu veřejné moci, a vyloučit tak uplatnění kritéria obezřetného soukromého investora. Naproti tomu představuje-li zásah státu vzhledem ke své povaze a předmětu a s přihlédnutím ke sledovanému cíli investici srovnatelnou s investicí, kterou by učinil soukromý investor, je třeba tento zásah přezkoumat za použití kritéria obezřetného soukromého investora. Cílem tohoto přezkumu je ověřit, zda by takový investor učinil za podobných okolností a na základě možných vyhlídek výnosnosti kapitálový vklad stejné výše, a to nezávisle na formě, kterou má tento zásah státu, a na skutečnosti, že stát má přístup ke zdrojům plynoucím z výkonu veřejné moci, jako jsou zdroje pocházející z daní, k nimž soukromý investor nemůže mít přístup.
Jinými slovy je třeba přezkoumat dané opatření nikoli pouze v závislosti na jeho formě, ale v závislosti na jeho povaze, předmětu a jeho cílech, což předpokládá posouzení všech jeho aspektů, jakož i zohlednění kontextu, do něhož zapadá. Z toho mimoto vyplývá, že skutečnost, že zásah státu má podobu zákona, nestačí sama o sobě k vyloučení toho, že zásah státu do kapitálu určitého podniku sleduje hospodářský cíl, který by mohl sledovat rovněž soukromý investor.
Je tedy třeba s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu určit, zda veřejná účast nebo veřejný zásah do kapitálu podniku-příjemce sledují hospodářský cíl, který by mohl rovněž sledovat soukromý investor, a stát je tudíž vykonává jako hospodářský subjekt z téhož titulu jako soukromý hospodářský subjekt, nebo zda jsou naopak odůvodněny cílem veřejného zájmu a musí být považovány za formy zásahu státu jakožto orgánu veřejné moci, a v takovém případě nemůže být chování státu přirovnáno k chování soukromého hospodářského subjektu nebo investora v tržním hospodářství.
Je tudíž třeba přezkoumat, zda se členský stát, který je daňovým věřitelem určitého veřejného podniku a zároveň jeho jediným akcionářem, může platně dovolávat uplatnění kritéria soukromého investora, provádí-li zvýšení kapitálu tohoto podniku tím, že se vzdá uvedené daňové pohledávky, nebo zda je třeba mít za to, že vzhledem k daňové povaze pohledávky a ke skutečnosti, že stát využil svých výsad veřejné moci, když se této pohledávky vzdal, byla Komise oprávněna odmítnout uplatnění tohoto kritéria, pokud jde o dotčené zvýšení kapitálu.
Pokud tak členský stát – jediný akcionář určitého podniku – zvýší kapitál tohoto podniku především za účelem odstranění nerovnováhy v účetní rozvaze tohoto podniku, je nutno shledat, že se chová stejně, jako by se choval soukromý investor, a nelze a priori vyloučit, že může jednat za účelem dosažení cíle, který je srovnatelný s cílem soukromého investora. Ověření, zda kritérium soukromého investora je, či není splněno, je třeba učinit za účelem prokázání, zda se jedná o takový případ, což by umožnilo vyloučit kvalifikaci sporného opatření jako státní podpory.
(viz body 223, 233–237, 246, 258)