Žaloba podaná dne 17. února 2010 - British Sugar v. Komise

(Věc T-86/10)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: British Sugar plc (Londýn, Spojené království) (zástupci: K. Lasok, QC, G. Facenna, barrister, W. Robinson, P. Doris a D. Das, solicitors)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhové žádání žalobkyně

zrušit napadené opatření;

uložit Komisi náhradu nákladů řízení a jiných souvisejících nákladů a výdajů.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně se domáhá zrušení nařízení Komise (ES) č. 1193/2009 ze dne 3. listopadu 2009, kterým se opravují nařízení (ES) č. 1762/2003, (ES) č. 1775/2004, (ES) č. 1686/2005 a (ES) č. 164/2007 a kterým se pro hospodářské roky 2002/03, 2003/04, 2004/05 a 2005/06 stanoví částky na dávky z výroby v odvětví cukru¹.

Žalobkyně uplatňuje na podporu své žaloby následující žalobní důvody:

Zaprvé tvrdí, že Komise nepřijala opatření nezbytná ke splnění povinností vyplývajících z rozsudků Soudního dvora ve věcech Jülich² a SAFBA³, ve kterých Soudní dvůr prohlásil za neplatná nařízení Komise (ES) č. 1762/2003⁴, 1775/2004⁵ a č. 1686/2005⁶. Žalobkyně tvrdí, že v důsledku rozsudků Jülich a SAFBA měla Komise povinnost, a tudíž pravomoc přijmout nezbytná opatření k napravení protiprávnosti zjištěné v těchto rozsudcích. Tato povinnost a pravomoc se omezovaly na přijetí opatření nezbytných k zajištění toho, aby byly dotyčným osobám (včetně žalobkyně) vráceny částky, jejichž zaplacení po nich bylo protiprávně požadováno v předmětných hospodářských letech. Tyto částky bylo a je podle žalobkyně možné určit použitím vzorce užitého v nařízeních, které Soudní dvůr shledal neplatnými, a opravou chyby zjištěné Soudním dvorem. Žalobkyně tedy tvrdí, že Komise porušila tuto povinnost a překročila svou pravomoc, když přijala napadené opatření, které je stiženo tou samou podstatnou vadou, která vedla Soudní dvůr k tomu, aby prohásil nařízení (ES) č. 1762/2003, 1775/2004 a 1686/2005 za neplatná.

Zadruhé žalobkyně tvrdí, že metoda výpočtu dávek v oblasti cukru, která byla přijata v napadeném opatření, je v rozporu se závěrem Soudního dvora v rozsudku Jülich.

Zatřetí žalobkyně poukazuje na to, že Komise neměla pravomoc přijmout napadené opatření na základě nařízení (ES) č. 1260/2001, neboť podle žalobkyně:

toto nařízení bylo zrušeno a nebylo platné v době, kdy bylo napadené opatření přijato; a

v důsledku rozsudku Jülich neměla Komise žádnou pravomoc určit dávky z výroby způsobem, který by byl neslučitelný s článkem 15 tohoto nařízení. V případě neexistence pravomoci na základě rozsudků Jülich a SAFBA nebo nařízení č. 1260/2001 přísluší na základě stávajícího článku 43 SFEU pravomoc stanovit dávky z výroby Radě. Z toho plyne, že Komise neměla žádnou pravomoc přijmout napadené opatření.

____________

¹ - Úř. věst. 2009 L 321, s. 1

² - Rozsudek ze dne 8. května 2008, Zuckerfabrik Jülich (C-5/06 a C-23/06 až C-36/06, Sb. rozh. s. I-3231)

³ - Usnesení Soudního dvora ze dne 6. října 2008, SAFBA (C-175/07 až C-184/07, Sb. rozh. s. I-142)

⁴ - Nařízení Komise (ES) č. 1762/2003 ze dne 7. října 2003, kterým se pro hospodářský rok 2002/03 stanoví dávky z výroby v odvětví cukru, Úř. věst. 2003, L 254, s. 4

⁵ - Nařízení Komise (ES) č. 1775/2004 ze dne 14. října 2004, kterým se pro hospodářský rok 2003/04 stanoví dávky z výroby v odvětví cukru, Úř. věst. 2004 L 316. s- 64

⁶ - Nařízení Komise (ES) č. 1686/2005 ze dne 14. října 2005, kterým se pro hospodářský rok 2004/05 stanoví částky na dávky z výroby a koeficient doplňkové dávky v odvětví cukru, Úř. věst. 2005 L 271, s. 12