USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(třetí senát)
20. března 2014
Věc F‑44/13
Françoise Michel
v.
Evropská komise
„Veřejná služba – Úředník – Žaloba na náhradu škody – Odměna – Vyslání do třetí země – Příspěvek za životní podmínky – Výpočet příspěvku – Nesprávné zohlednění daně z pozůstalostního důchodu – Pochybení OOJ – Návrh na náhradu vzniklé škody – Konečná povaha výplatních pásek – Promlčecí lhůta použitelná na úředníka – Článek 85 služebního řádu – Nepoužitelnost – Článek 76 jednacího řádu – Zjevně nepřípustná žaloba“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se F. Michel domáhá zejména zrušení rozhodnutí orgánu Evropské komise oprávněného ke jmenování (dále jen „OOJ“) ze dne 25. ledna 2013, kterým tento orgán pouze částečně vyhověl její stížnosti, když jí z důvodu opožděnosti návrhu odmítl přiznat úplnou náhradu škody související s tím, že částka příspěvku za životní podmínky, která jí náležela, byla po dobu téměř deseti let počítána nesprávně.
Rozhodnutí: Žaloba se zčásti odmítá jako zjevně nepřípustná a zčásti zamítá jako zjevně neopodstatněná. Françoise Michel ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.
Shrnutí
1. Žaloby úředníků – Žaloba na náhradu škody – Žalobní důvody – Protiprávnost rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování, jež nebylo napadeno ve stanovených lhůtách – Nepřípustnost
(Služební řád, články 90 a 91)
2. Žaloby úředníků – Předchozí správní stížnost – Lhůty – Kogentní povaha
(Služební řád, články 90 a 91)
3. Žaloby úředníků – Žádost o náhradu škody předložená orgánu – Poukázání na potíže s pochopením pravidel, kterými se řídí jeho plat, k odůvodnění opožděného podání žádosti – Nepřípustnost – Vyplacení příspěvku administrativou za použití výpočtu požadovaného žadatelem bez uznání nároku – Použitelnost lhůty pro podání žádosti o vydání bezdůvodného obohacení – Vyloučení
(Služební řád, čl. 85 druhý pododstavec a čl. 90 odst. 1)
4. Úředníci – Odměna – Nárok na úroky z prodlení – Podmínky
1. Úředník nebo zaměstnanec, který nenapadl akty nepříznivě zasahující do jeho právního postavení včas podanou stížností a následně žalobou na neplatnost, nemůže toto opomenutí zhojit, a zajistit si tak nové lhůty pro podání žaloby prostřednictvím později podaného návrhu na náhradu škody, jehož cílem je jednoznačně dosáhnout stejného peněžitého výsledku jako u včasné žaloby na neplatnost podané proti těmto aktům.
(viz bod 45)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 13. července 1993, Moat v. Komise, T‑20/92, bod 46
Soud pro veřejnou službu: 28. září 2011, Hecq v. Komise, F‑12/11, bod 50 a citovaná judikatura
2. Účelem lhůt pro podání stížnosti a žaloby, které mají kogentní povahu a účastnící řízení ani soud s nimi nemohou disponovat, je zajistit v rámci unijních orgánů právní jistotu, která je nezbytná pro jejich řádné fungování, a zamezit tomu, aby unijní akty zakládající právní účinky byly donekonečna zpochybňovány, jakož i zabránit jakékoli diskriminaci nebo svévolnému zacházení při výkonu spravedlnosti. Možnost podat žádost ve smyslu čl. 90 odst. 1 služebního řádu tak nemůže úředníkovi umožnit obejít lhůty stanovené články 90 a 91 služebního řádu pro podání stížnosti a žaloby tím, že prostřednictvím takové pozdější žádosti nepřímo zpochybní dřívější rozhodnutí, které nenapadl ve stanovených lhůtách.
Skutečnost, že orgán souhlasí s meritorním posouzením částečně opožděné, a tedy nepřípustné stížnosti, nemůže mít v tomto ohledu z důvodu kogentní povahy uvedených lhůt za následek odchýlení se od systému závazných lhůt.
(viz body 46 a 68)
Odkazy:
Soudní dvůr: 13. listopadu 1986, Becker v. Komise, 232/85, bod 8
Soud prvního stupně: 29. ledna 1997, Adriaenssens a další v. Komise, T‑7/94, body 27 a 33 a citovaná judikatura; 24. března 1998, Meyer a další v. Soudní dvůr, T‑181/97, bod 31; 5. března 2008, Combescot v. Komise, T‑414/06 P, bod 43 a citovaná judikatura
3. Úředník nemůže opožděné podání žádosti o náhradu škody, pokud jde o zdanitelný základ jeho platu, odůvodnit potížemi při zjišťování a pochopení způsobů výpočtu. Má se totiž za to, že každý úředník postupující s řádnou péčí zná služební řád a zejména pravidla upravující jeho plat.
Okolnost, že se orgán oprávněný ke jmenování rozhodl uplatnit zpětně na dotyčnou osobu správný výpočet příspěvku, jehož podmínky přiznání splňovala a který byl dříve počítán za použití sporného zdanitelného základu, výhradně bez uznání nároku, nemůže mimoto úředníkovi umožnit domáhat se mutatis mutandis lhůty pěti let stanovené v čl. 85 druhém pododstavci druhé větě služebního řádu. Každopádně neupozorní-li orgán úředníka na způsoby výpočtu dávky, nedopouští se žádného nesprávného úředního postupu. Postavení orgánu, který musí zajistit platbu tisíců platů a různých příspěvků svým úředníkům a zaměstnancům, nelze srovnávat s postavením úředníka, který má osobní zájem na ověření plateb, které jsou mu měsíčně vypláceny.
(viz body 52 až 54 a 69 až 73)
Odkazy:
Soudní dvůr: 18. března 1975, Acton a další v. Komise, 44/74, 46/74 a 49/74, bod 29; 27. října 1987, Houyoux a Guery v. Komise, 176/86 a 177/86, body 9 a 14 až 16
Soud prvního stupně: 10. února 1994, White v. Komise, T‑107/92, bod 47; 5. listopadu 2002, Ronsse v. Komise, T‑205/01, bod 52; 16. května 2007, F v. Komise, T‑324/04, bod 144 a citovaná judikatura
Soud pro veřejnou službu: 12. března 2014, CR v. Parlament, F‑128/12, bod 45 a citovaná judikatura
4. Pokud chyba, které se administrativa dopustila při použití ustanovení služebního řádu, nepřekračuje rámec běžných chyb a oprav, k nimž může dojít při počítání měsíčních platů buď ve prospěch dotčeného úředníka, nebo naopak v jeho neprospěch, je obvyklé, že jsou-li tyto chyby opraveny ihned po jejich zjištění, úroky z prodlení nejsou požadovány od úředníka ani od administrativy, neboť kromě výjimečných případů vážného pochybení orgánu oprávněného ke jmenování se opravy provedené na základě stížnosti nebo žaloby neliší od běžných oprav.
Úroky z prodlení z částky, kterou má orgán v úmyslu zaplatit bez uznání nároku, mohou být mimoto a v každém případě přiznány jen tehdy, pokud je hlavní pohledávka jistá co do její výše, nebo alespoň určitelná na základě prokázaných objektivních faktorů, a pokud byla dotčená platba poté bezdůvodně zpožděna administrativou.
(viz body 80 a 82)
Odkazy:
Soudní dvůr: 13. října 1977, Gelders-Deboeck v. Komise, 106/76, body 26 až 29
Soud prvního stupně: 12. března 1996, Weir v. Komise, T‑361/94, bod 52 a citovaná judikatura