ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(třetí senát)
30. ledna 2013
Věc F‑87/11
Kari Wahlström
v.
Evropská agentura pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie (Frontex)
„Veřejná služba – Dočasný zaměstnanec – Neprodloužení smlouvy na dobu určitou – Článek 8 PŘOZ – Řízení – Porušení podstatných formálních náležitostí – Pravomoc“
Předmět: Žaloba, podaná na základě článku 270 SFEU, použitelného na smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se K. Wahlström domáhá zrušení rozhodnutí výkonného ředitele Evropské agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie (Frontex) ze dne 10. prosince 2010, doručeného dne 16. prosince 2010, neprodloužit jeho smlouvu dočasného zaměstnance.
Rozhodnutí: Rozhodnutí se zrušuje. Frontex ponese vlastní náklady řízení a ukládá se jí náhrada nákladů vynaložených žalobcem.
Shrnutí
1. Žaloby úředníků – Lhůty – Počátek – Doručení – Pojem – Rozhodnutí zaslané doporučeným dopisem s poštovní dodejkou – Domněnka doručení
(Služební řád, články 90 a 91)
2. Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Přijímání – Prodloužení smlouvy na dobu určitou – Interní směrnice agentury Frontex v této oblasti – Právní účinky
(Pracovní řád ostatních zaměstnanců, článek 8)
3. Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Přijímání – Prodloužení smlouvy na dobu určitou – Řízení – Porušení podstatných formálních náležitostí – Vada, která může způsobit zrušení rozhodnutí – Podmínky
(Pracovní řád ostatních zaměstnanců, článek 8)
1. Je-li rozhodnutí oznámeno doporučeným dopisem s poštovní dodejkou, má se na základě podpisu jeho adresáta na poštovní dodejce za to, že se s ním obeznámil. Může se však stát, že poštovní dodejka doporučeného dopisu nemůže být adresátem dopisu podepsána, pokud tento adresát, který nebyl přítomen v místě bydliště v okamžiku příchodu poštovního doručovatele, je nečinný a zejména nevyzvedne si dopis v uvedené úložní lhůtě.
V takovém případě je třeba mít za to, že rozhodnutí bylo adresátovi řádně doručeno dnem uplynutí lhůty uložení dopisu u provozovatele poštovních služeb. Kdyby totiž bylo připuštěno, aby adresát mohl nečinností a zejména tím, že si doporučený dopis v uvedené lhůtě nevyzvedne, bránit řádnému doručení doporučeného dopisu, byly by značně oslabeny záruky spojené s tímto způsobem doručování, ačkoliv představuje obzvláště spolehlivý a objektivní způsob doručování aktů administrativy. Administrativa by byla povinna použít jiných způsobů doručení, které jsou buď méně spolehlivé, jako je doručení obyčejným dopisem, nebo nákladné, či dokonce nepřiměřené, jako je doručení prostřednictvím soudního vykonavatele. Adresát by kromě toho měl jistou volnost při stanovení počátku lhůty pro podání žaloby, ačkoliv o takové lhůtě nemohou rozhodovat účastníci řízení a musí splňovat požadavky právní jistoty a řádného výkonu spravedlnosti.
Domněnka, že rozhodnutí bylo adresátovi doručeno ke dni uplynutí obvyklé lhůty, po kterou je doporučený dopis u provozovatele poštovních služeb uložen, ovšem nemá absolutní povahu. Uplatnit ji totiž lze jedině tehdy, prokáže-li administrativa, že doručení doporučeným dopisem bylo řádné, zejména že došlo k oznámení o uložení zásilky na poslední adrese uvedené adresátem. Tato domněnka kromě toho není nevyvratitelná, jelikož adresát se může mimo jiné pokusit prokázat, že mu bylo zabráněno, zejména z důvodu nemoci nebo vyšší moci nezávislé na jeho vůli, dozvědět se účelně o oznámení o uložení zásilky.
(viz body 38 až 40)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: 16. prosince 2010, AG v. Parlament, F‑25/10, body 41, 43 a 44
2. Rozhodnutí orgánu nebo instituce Unie oznámené všem zaměstnancům, jehož cílem je zaručit dotčeným úředníkům a zaměstnancům stejné zacházení, v oblasti, v níž má daný orgán nebo instituce na základě služebního řádu širokou posuzovací pravomoc, představuje interní směrnici a jako takovou je třeba ji považovat za orientační pravidlo chování, které si administrativa sama stanovila a od nějž se nemůže odchýlit bez upřesnění důvodů, které ji k tomu vedly, jinak poruší zásadu rovného zacházení.
Pokyny, které stanoví určitá pravidla v oblasti prodlužování smluv dočasného zaměstnance v rámci Evropské agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie, představují takovou interní směrnici.
(viz body 56 a 57)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 9. července 1997, Monaco v. Parlament, T‑92/96, bod 46
Soud pro veřejnou službu: 7. července 2009, Bernard v. Europol, F‑99/07 a F‑45/08, bod 79 a uvedená judikatura
3. Pokud se v rámci žaloby proti rozhodnutí výkonného ředitele Evropské agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie neprodloužit smlouvu dočasného zaměstnance zjištěný nedostatek pravomoci týká nikoliv samotného autora napadeného aktu, a sice výkonného ředitele, ale osob, které měly být v rámci procesu prodloužení smlouvy dočasného zaměstnance v souladu s pokyny Agentury konzultovány, a sice hodnotitele a spolupodepisujícího úředníka, může taková procesní vada vést ke zrušení napadeného rozhodnutí pouze tehdy, pokud je prokázáno, že mohla ovlivnit obsah rozhodnutí.
Tak tomu je, když nelze vyloučit, že hodnotitel a spolupodepisující úředník, řádně určení a vyzvaní k tomu, aby se vyjádřili k pracovnímu výkonu dotyčného dočasného zaměstnance, by mohli uvést k prodloužení jeho smlouvy jiné či jinak odůvodněné návrhy.
(viz body 58 a 59)
Odkazy:
Soudní dvůr: 29. října 1980, van Landewyck a další v. Komise, 209/78 až 215/78 a 218/78, bod 47
Soud prvního stupně: 9. března 1999, Hubert v. Komise, T‑212/97, bod 53