ROZSUDEK TRIBUNÁLU

(kasační senát)

12. prosince 2014

Věc T‑512/13 P

AN

v.

Evropská komise

„Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Úředníci – Psychické obtěžování – Článek 22a odst. 3 služebního řádu – Chybějící rozhodnutí – Zkreslení skutkových okolností“

Předmět:      Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (druhého senátu) ze dne 11. července 2013, AN v. Komise (F‑111/10, Sb. VS, EU:F:2013:114), jenž směřuje ke zrušení tohoto rozsudku.

Rozhodnutí:      Rozsudek Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (druhého senátu), AN v. Komise (F‑111/10, Sb. VS, EU:F:2013:114), se zrušuje v rozsahu, v němž Soud nerozhodl o žalobním důvodu vycházejícím z nesrovnalostí v šetření pod značkou CMS 07/041. Kasační opravný prostředek se ve zbývající části zamítá. Žaloba podaná AN k Soudu pro veřejnou službu ve věci F‑111/10 se zamítá. AN ponese vlastní náklady řízení a nahradí polovinu nákladů řízení vynaložených Evropskou komisí, jež souvisejí jak s řízením před Soudem pro veřejnou službu, tak s tímto řízením. Komise ponese polovinu vlastních nákladů řízení souvisejících jak s řízením před Soudem pro veřejnou službu, tak s tímto řízením.

Shrnutí

Úředníci – Práva a povinnosti – Svoboda projevu – Sdělení skutečností, které mohou vyvolat domněnku o existenci protiprávní činnosti nebo závažného porušení povinností – Ochrana úředníka, který takové skutečnosti sdělil – Rozsah

(Služební řád, čl. 22a odst. 3)

Článek 22a odst. 3 služebního řádu stanoví, že úředník, který na základě odstavce 1 uvedeného článku poskytne informace o skutečnostech vyvolávajících domněnku existence případné protiprávní činnosti nebo o chování, které může představovat závažné porušení služebních povinností úředníků Unie, nesmí utrpět žádnou újmu ze strany orgánu, za předpokladu, že jednal přiměřeně a v dobré víře. V tomto ohledu mohou nesrovnalosti, ke kterým došlo při správním řízení, zakládat újmu ve smyslu uvedeného článku, i kdyby uvedené řízení bylo zastaveno a nevedlo tedy k aktu nepříznivě zasahujícímu do právního postavení. Bez ohledu na výsledek správního řízení totiž nelze bez dalšího vyloučit, že konkrétní okolnosti takového šetření, zejména nepřiměřené, nemístné nebo ponižující chování k úředníkovi, vůči němuž bylo řízení zahájeno, mohou samy o sobě způsobit dotčenému úředníkovi újmu. Cílem čl. 22a odst. 3 služebního řádu je tedy nejen chránit oznamovatele před zahájením neodůvodněného šetření, ale rovněž chránit jej před jakoukoliv újmou, materiální či morální, utrpěnou během řízení, i kdyby bylo zahájení uvedeného řízení odůvodněné. Skutečnost, že správní řízení nebylo zahájeno na žádost úředníka o pomoc, nemůže tento závěr zpochybnit.

Každá nesrovnalost, ke které dojde během správního šetření, ovšem nemusí nutně zakládat újmu ve smyslu uvedeného článku. Takové posouzení, které vyžaduje skutečnosti určité závažnosti, totiž závisí na konkrétních okolnostech každé věci.

(viz body 30, 33, 34 a 64)