Věc T-153/10

Schneider España de Informática, SA

v.

Evropská komise

„Celní unie – Dovoz barevných televizních přijímačů sestavených v Turecku – Vybírání dovozního cla po propuštění zboží – Žádost o dodatečné nezaúčtování a prominutí cla – Článek 220 odst. 2 písm. b) a článek 239 nařízení (EHS) č. 2913/92 – Zamítavé rozhodnutí Komise – Rozhodnutí vnitrostátního soudu o zrušení rozhodnutí vnitrostátních orgánů o dodatečném zaúčtování cla – Nevydání rozhodnutí ve věci samé“

Shrnutí usnesení

1.      Žaloba na neplatnost – Žaloba namířená proti rozhodnutí Komise o zamítnutí žádosti o dodatečné nezaúčtování a prominutí celního dluhu zjištěného vnitrostátními celními orgány – Zrušení rozhodnutí vnitrostátních celních orgánů o dodatečném zaúčtování cla konečným rozhodnutím vnitrostátního soudu – Žaloba, která se stala bezpředmětnou – Nevydání rozhodnutí ve věci samé

(Jednací řád Tribunálu, článek 113; nařízení Rady č. 2913/92)

2.      Žaloba na neplatnost – Právní zájem na podání žaloby – Žaloba, kterou má být zamezeno budoucímu opakování se protiprávnosti aktu orgánu nebo instituce Unie – Přípustnost – Podmínky

[Článek 263 SFEU; nařízení Rady č. 2913/92, čl. 220 odst. 2 písm. b), články 236 a 239]

1.      Žaloba na zrušení rozhodnutí Komise o zamítnutí žádosti žalobce o dodatečné nezaúčtování a prominutí celního dluhu, který měl uhradit na základě několika rozhodnutí vnitrostátních celních orgánů, je bezpředmětná, neboť vzhledem ke zrušení rozhodnutí o dodatečném zaúčtování konečným rozhodnutím vnitrostátního soudu nemůže být uhrazení předmětného cla již po žalobci požadováno, a zrušení napadených rozhodnutí již proto nemůže zlepšit jeho právní postavení.

Tento závěr nemůže být vyvrácen tím, že rozhodnutí Komise může mít dopady na jiné dovozce. Zájem na podání žaloby se totiž musí vztahovat přímo k osobě žalobce a ten nemůže podat žalobu na zrušení v zájmu třetích osob nebo zákonnosti obecně. Tento vlastní právní zájem navíc musí být dostatečně přímý. Pouhá skutečnost, že je dán zájem třetích osob na tom, aby žalobce dosáhl rozhodnutí o zrušení napadeného rozhodnutí, proto za daných okolností nepostačuje pro závěr, že se žaloba nestala bezpředmětnou.

(viz body 19, 34, 38, 40, 57)

2.      Žalobce může mít nadále právní zájem na zrušení aktu instituce nebo orgánu Unie za tím účelem, aby bylo možné se v budoucnu vyhnout opakování se protiprávnosti, jíž je tento akt údajně zatížen, to však pouze pokud se může tvrzená protiprávnost opakovat nezávisle na okolnostech případu, z nějž vzešel předmětný návrh žalobce.

V tomto ohledu se žalobní důvody žalobce týkající se jednak výtek procesního charakteru, které se ho týkají osobně, a dále pochybení, jichž se Komise dopustila při použití čl. 220 odst. 2 písm. b), čl. 236 a čl. 239 nařízení č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, na konkrétní situaci žalobce za daných skutkových okolností, netýkají protiprávnosti, jež by se mohla v budoucnu opakovat nezávisle na okolnostech případu.

(viz body 41–42)