ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (prvního senátu)

9. července 2008

Věc F-89/07

Jan Kuchta

v.

Evropská centrální banka

„Veřejná služba – Zaměstnanci ECB – Každoroční přehodnocení platů a odměn – Rok 2006 – Ochrana osobních údajů – Komentáře poškozující služební postup – Příslušnost“

Předmět: Žaloba, podaná na základě článku 36.2 Protokolu o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky, který je přílohou Smlouvy o ES, kterou se J. Kuchta, zaměstnanec ECB, domáhá zaprvé, aby ECB byla uložena náhrada nemajetkové újmy, která mu byla způsobena tím, že celá jeho hodnotící zpráva za rok 2006 byla předána jeho nadřízenému v novém oddělení, do kterého byl přidělen na začátku roku 2007, a zadruhé zrušení rozhodnutí o individuálním zvýšení jeho platu ode dne 1. ledna 2007.

Rozhodnutí: Rozhodnutí ECB o individuálním zvýšení platu žalobce ode dne 1. ledna 2007 se zrušuje. Ve zbývající části se návrhová žádání obsažená v žalobě zamítají. ECB ponese veškeré náklady řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Mimosmluvní odpovědnost orgánů – Žaloba na symbolické odškodnění

2.      Evropská společenství – Orgány a instituce Společenství – Výkon pravomocí – Delegování – Podmínky – Evropská centrální banka

(Protokol o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky, články 12.3 a 36.1; vnitřní řád Výkonné rady Evropské centrální banky, článek 5; pracovní řád pro zaměstnance Evropské centrální banky, příloha I, bod 6)

1.      Skutečnost, že je v rámci žaloby na náhradu škody vznesené úředníkem požadováno pouze symbolické odškodnění, nezbavuje tohoto úředníka povinnosti předložit přesvědčivé důkazy o způsobené škodě.

(viz bod 36)

Odkazy:

Soudní dvůr: 21. května 1976, Roquette Frères v. Komise, 26/74, Recueil, s. 677, bod 24

2.       Pokud jde o delegování pravomocí v rámci institucí nebo orgánů Společenství musí delegující orgán, i když je oprávněn delegovat své pravomoci, přijmout výslovné rozhodnutí o jejich přenesení a tato delegace se může týkat pouze přesně definovaných prováděcích pravomocí. Z toho vyplývá, že pokud Výkonná rada Evropské centrální banky může podle bodu 6 přílohy I pracovního řádu (pro zaměstnance Evropské centrální banky) delegovat pravomoc rozhodnout o individuálním zvýšení platu a neexistuje-li žádná delegace za tímto účelem, je rozhodnutí v této věci, které přijal jiný orgán než Výkonná rada, přijato nepříslušným orgánem, a musí být tudíž zrušeno.

Nemožnost určit autora rozhodnutí o individuálním zvýšení platu ani orgán, který by měl být na základě delegace Výkonné rady považován za oprávněný k jeho přijetí, je kromě toho v rozporu s pravidly řádné správy v oblasti řízení zaměstnanců, která zejména předpokládají, že rozdělení pravomocí v rámci orgánu Společenství je jasně definováno a řádně zveřejněno. V tomto ohledu nejsou orgány ECB v situaci odlišné od situace, ve které se nacházejí řídící orgány ostatních institucí a orgánů v rámci jejich vztahů s jejich zaměstnanci.

(viz body 53, 54, 59 a 61 až 63)

Odkazy:

Soudní dvůr: 14. října 2004, Pflugradt v. ECB, C‑409/02 P, Sb. rozh. s. I‑9873, bod 37; 26. května 2005, Tralli v. ECB, C‑301/02 P, Sb. rozh. s. I‑4071, bod 43