ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(třetí senát)
15. října 2014
Věc F‑107/13
José António de Brito Sequeira Carvalho
v.
Evropská komise
„Veřejná služba – Úředníci – Úředník ve starobním důchodu – Disciplinární řízení – Disciplinární opatření – Pozastavení vyplácení starobního důchodu – Slyšení svědka svědčícího v neprospěch, prováděné disciplinární komisí – Nevyslechnutí dotyčného úředníka – Nedodržení práva být vyslechnut“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, použitelného na Smlouvu o ESAE podle jejího článku 106a, kterou se J. A. de Brito Sequeira Carvalho domáhá zejména zrušení rozhodnutí Evropské komise ze dne 14. března 2013, kterým mu bylo uloženo disciplinární opatření spočívající v pozastavení vyplácení jedné třetiny čisté měsíční výše jeho starobního důchodu po dobu dvou let, jakož i náhrady škody, kterou údajně utrpěl, ze strany Komise.
Rozhodnutí: Rozhodnutí Evropské komise ze dne 14. března 2013, kterým se J. A. de Brito Sequeira Carvalhovi z disciplinárních důvodů pozastavuje vyplácení jedné třetiny čisté měsíční výše jeho starobního důchodu po dobu dvou let, se zrušuje. Ve zbývající části se žaloba zamítá. Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení, které vynaložil J. A. de Brito Sequeira Carvalho.
Shrnutí
1. Úředníci – Povinnost administrativy jednat s náležitou péčí – Meze – Zájem služby – Porušení z důvodu zahájení disciplinárního řízení – Absence
2. Úředníci – Disciplinární režim – Povinnost provést předběžné nebo doplňující vyšetřování – Neexistence
(Služební řád, článek 86 a příloha IX, články 3 a 17)
3. Úředníci – Disciplinární režim – Řízení před disciplinární komisí – Dodržování práva na obhajobu a kontradiktorní povahy řízení
[Listina základních práv Evropské unie, čl. 41 odst. 2 písm. a); služební řád, příloha IX, článek 4, čl. 16 odst. 1 a čl. 22 první pododstavec]
4. Úředníci – Disciplinární režim – Řízení před orgánem oprávněným ke jmenování – Dodržování práva na obhajobu a kontradiktorní povahy řízení – Absence
[Listina základních práv Evropské unie, čl. 41 odst. 2 písm. a); služební řád, příloha IX, čl. 22 první pododstavec]
5. Úředníci – Disciplinární režim – Řízení před disciplinární komisí – Lékařsky doložená nemožnost vyslechnout úředníka disciplinární komisí – Žádost o odročení slyšení – Odůvodnění zamítnutí odročení
(Služební řád, příloha IX)
1. Požadavky vyplývající z povinnosti jednat s náležitou péčí nemohou být vykládány tím způsobem, že by bránily orgánu oprávněnému ke jmenování vůči úředníkovi zahájit disciplinární řízení a provést příslušné vyšetřování. Takové rozhodnutí je totiž přijato především v zájmu orgánu na tom, aby byla případná porušení povinností podle služebního řádu úředníkem zjištěna a aby za ně v případě potřeby byly uloženy sankce.
V tomto ohledu nemůže úředník využít podání žádosti nebo stížnosti jako záminku k tomu, aby třetí osoby informoval o obviněních týkajících se některého z jeho kolegů. I při výkonu práv upravených v článku 90 služebního řádu týkajícím se podávání žádostí nebo stížností orgánu oprávněnému ke jmenování je totiž úředník povinen jednat zdrženlivě a s mírou vzhledem ke své povinnosti objektivity a nestrannosti a v zájmu zachování vážnosti úřadu, respektování dobrého jména a dodržování presumpce neviny. Krom toho pokud má úředník v úmyslu upozornit svůj orgán na chování jednoho ze svých kolegů, musí namísto rozšiřování obvinění vůči tomuto kolegovi, při kterém se nedá vyhnout poškození jeho profesionální cti, využít právních prostředků, které má k dispozici podle článků 22a, 22b nebo 24 služebního řádu. Úředník, který informuje třetí osoby o takových obviněních, proto porušuje své povinnosti podle služebního řádu. Za těchto okolností je povinností orgánu oprávněného ke jmenování přijmout všechna nezbytná správní opatření, včetně zahájení disciplinárního řízení a provedení příslušného vyšetřování.
(viz body 76 až 78)
Odkazy:
Soud prvního stupně: rozsudek Brendel v. Komise, T‑55/03, EU:T:2004:316, bod 133
Soud pro veřejnou službu: rozsudky A a G v. Komise, F‑124/05 a F‑96/06, EU:F:2010:2, bod 377, a de Brito Sequeira Carvalho v. Komise, F‑126/11, EU:F:2013:126, body 72 a 88
2. Zahájení předběžného vyšetřování podle článku 86 služebního řádu nebo doplňujícího vyšetřování podle článku 17 přílohy IX služebního řádu spadá do posuzovací pravomoci orgánu oprávněného ke jmenování nebo disciplinární komise. Tato ustanovení nestanoví, že zahájení vyšetřování je automatické, nebo že se jedná o povinnost uloženou orgánu oprávněnému ke jmenování vždy, pokud se předpokládá, že došlo k porušení služebních povinností.
Mimoto, i když z článku 3 přílohy IX služebního řádu vyplývá, že orgán oprávněný ke jmenování vykonává své disciplinární pravomoci na základě vyšetřovací zprávy, nic mu nezakazuje, aby takové vyšetřování provedl formou pouhého posouzení skutků, které mu byly oznámeny, bez přijetí dalších opatření.
(viz body 90 a 91)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: rozsudek de Brito Sequeira Carvalho v. Komise, EU:F:2013:126, bod 123 a citovaná judikatura
3. V rámci disciplinárního řízení, jak ho upravuje služební řád, je právo být vyslechnut ve smyslu Listiny základních práv Evropské unie provedeno především čl. 16 odst. 1 přílohy IX služebního řádu, který upřesňuje, že dotčeného úředníka vyslechne disciplinární komise, a článkem 4 téže přílohy, který stanoví, že pokud úředník nemůže být z objektivních důvodů vyslechnut podle ustanovení této přílohy, může být požádán, aby předložil své připomínky písemně, nebo se nechal zastupovat osobou dle vlastního výběru.
Navíc dodržení kontradiktorní povahy disciplinárního řízení v rámci vyšetřování vyžaduje, aby obviněnému úředníkovi nebo jeho obhájci bylo umožněno zúčastnit se prováděných slyšení svědků a klást jim otázky, které se jim zdají být užitečné pro účely jeho obhajoby. Taktéž, pokud se disciplinární komise domnívá, že nemá dostatečně jasné informace o vytýkaných skutečnostech nebo o okolnostech, za kterých k nim došlo, nařídí kontradiktorní vyšetřování podle čl. 17 odst. 1 přílohy IX služebního řádu.
(viz body 100 a 109)
Odkazy:
Soud prvního stupně: rozsudek Connolly v. Komise, T‑34/96 a T‑163/96, EU:T:1999:102, bod 61
4. Co se konkrétně týče povinnosti orgánu oprávněného ke jmenování poté, co mu disciplinární komise předala své stanovisko, vyslechnout úředníka před přijetím konečného rozhodnutí ve věci, nemá skutečnost, že dotyčná osoba nebyla v souladu s čl. 22 prvním pododstavcem přílohy IX služebního řádu vyslechnuta, za následek zrušení rozhodnutí, kterým se jí ukládá disciplinární opatření, lze-li toto porušení přičíst samotné dotyčné osobě.
V případě, že slyšení dotyčného úředníka orgánem oprávněným ke jmenování před přijetím rozhodnutí, kterým se mu ukládá disciplinární opatření, nemůže napravit to, že tento úředník nebyl vyslechnut disciplinární komisí, ani nemůže ipso jure zhojit vady nekontradiktornosti slyšení svědka svědčícího v jeho neprospěch, prováděný disciplinární komisí na návrh orgánu oprávněného ke jmenování, je třeba dojít k závěru, že právo dotyčného úředníka být vyslechnut nebylo dodrženo.
(viz body 101 a 122)
Odkazy:
Soud prvního stupně: rozsudek Stevens v. Komise, T‑277/01, EU:T:2002:302, bod 41 a citovaná judikatura
5. Pokud úředník včas a řádně s doloženým lékařským potvrzením informuje disciplinární komisi o své pracovní neschopnosti zahrnující i den, na který je plánováno jeho slyšení, je povinností jeho orgánu, aby prostřednictvím jiného lékařského posudku nebo souboru shodujících se indicií prokázal, že se tento úředník může naopak dostavit k tomuto slyšení nebo že žádný objektivní důvod ve skutečnosti jeho nepřítomnost neomlouvá.
Není tomu tak, pokud disciplinární komise neučiní žádné kroky k ověření pravdivosti nebo přesného rozsahu zdravotních důvodů uvedených úředníkem, ani nepřijme žádné opatření, které by mu umožnilo zúčastnit se tohoto slyšení, zejména rozhodnutí alespoň jednou ho odročit na jiné vhodné datum.
(viz body 111 a 117)