ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU
(plénum)
13. ledna 2010
Spojené věci F‑124/05 a F‑96/06
A a G
v.
Evropská komise
„Veřejná služba – Úředníci – Žaloba na neplatnost – Nevydání rozhodnutí ve věci – Žaloba na náhradu škody – Přípustnost – Výsady a imunity – Zbavení imunity spočívající ve vynětí z pravomoci soudů – Důvěrnost vyšetřování OLAF – Vyšetřování IDOC – Přístup ke zdravotnické dokumentaci – Přístup k osobnímu spisu – Disciplinární řízení – Přiměřená lhůta“
Předmět: Žaloby podané na základě článku 236 ES a článku 152 AE, kterými se žalobce ve věci F-124/05 domáhá jednak zrušení konkrétně rozhodnutí Komise ze dne 28. února 2005, kterým se zamítá jeho žádost ze dne 22. října 2004 směřující k ukončení disciplinárního řízení, které bylo proti němu zahájeno rozhodnutím ze dne 16. ledna 2004, a jednak toho, aby bylo Komisi uloženo zaplatit žalobci náhradu škody s příslušenstvím; tentýž žalobce se ve věci F‑96/06 domáhá toho, aby bylo Komisi uloženo zaplatit žalobci náhradu škody s příslušenstvím z důvodu různých pochybení, jichž se dopustila.
Rozhodnutí: Není již namístě rozhodovat o návrhových žádáních uplatněných žalobcem v rámci žaloby zapsané do rejstříku pod číslem F‑124/05, A v. Komise. Evropské komisi se ukládá zaplatit žalobci částku ve výši 30 000 eur jako náhradu za nehmotnou újmu, která mu byla způsobena. Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a ukládá se jí náhrada poloviny nákladů řízení vynaložených žalobcem v souvislosti s žalobami zapsanými do rejstříku pod číslem F‑124/05, A v. Komise, a F‑96/06, G v. Komise. Žalobce ponese polovinu vlastních nákladů řízení vynaložených v souvislosti s žalobami zapsanými do rejstříku pod číslem F‑124/05, A v. Komise, a F‑96/06, G v. Komise.
Shrnutí
1. Úředníci – Žaloba na náhradu škody – Návrhová žádání směřující k náhradě za nehmotnou újmu způsobenou v důsledku přílišné délky disciplinárního řízení
(Služební řád úředníků, článek 73)
2. Úředníci – Sociální zabezpečení – Pojištění pro případ úrazu a nemoci z povolání – Paušální náhrada podle systému zavedeného služebním řádem – Dodatečný návrh na náhradu za způsobenou újmu v důsledku pochybení, které může zakládat odpovědnost orgánu – Podmínky
(Služební řád úředníků, článek 73)
3. Úředníci – Sociální zabezpečení – Pojištění pro případ úrazu a nemoci z povolání – Invalidita – Míra invalidity – Určení lékařskou komisí
(Služební řád úředníků, článek 73; pravidla o pojištění pro případ úrazu a nemoci z povolání, čl. 19 odst. 3)
4. Úředníci – Disciplinární systém – Vyšetřování předcházející zahájení disciplinárního řízení
(Služební řád úředníků, příloha IX)
5. Úředníci – Žaloba – Předcházející správní stížnost – Stížnosti opírající se o tytéž důvody, jejichž předmět se z právního hlediska liší – Přípustnost
(Služební řád úředníků, články 90 a 91)
6. Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Protiprávnost – Újma – Příčinná souvislost
(Článek 340 druhý pododstavec SFEU)
7. Úředníci – Žaloba – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Pojem – Rozhodnutí o zbavení imunity úředníka nebo zaměstnance – Zahrnutí
(Protokol o výsadách a imunitách Evropských společenství, článek 12; služební řád úředníků, články 90 a 91)
8. Úředníci – Sociální zabezpečení – Pojištění pro případ úrazu a nemoci z povolání – Uznání nemoci jako nemoci z povolání
(Služební řád úředníků, článek 73)
9. Úředníci – Sociální zabezpečení – Pojištění pro případ úrazu a nemoci z povolání – Zjištění existence nemoci z povolání
(Služební řád úředníků, články 26 a 73; pravidla o pojištění pro případ úrazu a nemoci z povolání, článek 21)
10. Evropská společenství – Orgány – Právo na přístup veřejnosti k dokumentům – Nařízení č. 1049/2001
(Služební řád úředníků, článek 26; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, čl. 4 odst. 2)
11. Řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální požadavky – Stručný popis žalobních důvodů – Odkaz na žalobu předloženou žalobcem u téhož soudu v jiné věci – Nepřípustnost – Výjimky
(Statut Soudního dvora, článek 21; jednací řád Tribunálu, čl. 44 odst. 1)
12. Úředníci – Disciplinární systém – Rozhodnutí o zahájení disciplinárního řízení
(Služební řád úředníků, příloha IX)
13. Úředníci – Disciplinární systém – Zahájení disciplinárního řízení – Posuzovací pravomoc orgánu oprávněného ke jmenování
(Služební řád úředníků, příloha IX)
14. Úředníci – Povinnost péče příslušející správě – Meze
15. Úředníci – Disciplinární systém – Disciplinární řízení – Lhůty
(Služební řád úředníků, příloha IX)
1. Disciplinární řízení uvádí každého úředníka do stavu nejistoty, pokud jde o jeho profesní budoucnost, která mu nutně způsobuje jistý stres a jistou úzkost. Pokud tato nejistota přetrvává po nepřiměřenou dobu, překročí intenzita stresu a úzkosti způsobených úředníkovi rámec toho, co je odůvodnitelné. Proto je třeba mít za to, že nepřiměřená délka disciplinárního řízení zakládá domněnku existence nehmotné újmy na straně dotyčné osoby. V tomto ohledu je třeba rozlišovat jednak mezi nehmotnou újmou způsobenou každému úředníku či zaměstnanci nezávisle na případné nemoci, a jednak újmou způsobenou případnou duševní nemocí, nebo zhoršením takové nemoci, jejíž příčinou je nepřiměřená délka uvedeného řízení. Návrh na odškodnění směřující k poskytnutí náhrady za první druh újmy je proto přípustný bez ohledu na stav řízení, které úředník krom toho případně zahájil podle článku 73 služebního řádu. Naproti tomu návrh na odškodnění úředníka směřující k poskytnutí náhrady za hmotnou i nehmotnou újmu, která mu byla způsobena v důsledku nemoci z povolání, zpravidla není přípustný, dokud není ukončeno řízení zahájené podle článku 73 služebního řádu.
(viz body 147 a 149 až 151)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: 2. května 2007, Giraudy v omise, F‑23/05, Sb. VS s. I‑A‑1‑121 a II‑A‑1‑657, body 197 až 202
2. Žaloba podaná před tím, než je ukončeno řízení zahájené podle článku 73 služebního řádu, kterou se úředník domáhá náhrady za újmu, která mu byla údajně způsobena v důsledku jeho nemoci z povolání, je zpravidla předčasná, jelikož ve fázi, v níž je žaloba podána, není možné posoudit přiměřenou povahu odškodnění podle služebního řádu, na které si dotyčná osoba může činit nárok. Ve většině případů totiž určení příčinné souvislosti mezi podmínkami výkonu služebních povinností a uváděnou újmou, jakož i vyhodnocení uvedené újmy vyžaduje využití lékařské expertizy, takže určení uvedené příčinné souvislosti a uvedené újmy soudem před ukončením řízení zahájeného podle článku 73 služebního řádu by nemělo smysl, nebo by dokonce bylo nemožné.
Nicméně ze skutečnosti, že nebyl ukončen postup pro lékařský přezkum, nelze systematicky vyvozovat předčasnost návrhu směřujícího k přiznání náhrady škody s příslušenstvím z důvodu nesprávného úředního postupu, jehož se údajně orgán dopustil. S ohledem na hospodárnost řízení, což je zásada, která vyžaduje vyvažování jednotlivých faktorů vyskytujících se v každém konkrétním případě, může soud zejména zohledit skutečnost, že v dané věci není lékařská expretiza za účelem vyhodnocení způsobené nehmotné újmy nezbytná.
(viz body 153, 154, 156 a 158)
Odkazy:
Tribunál: 15. prosince 1999, Latino v. Komise, T‑300/97, Recueil FP, s. I‑A‑259 a II‑1263, body 94 a 95; 10. prosince 2008, Nardone v. Komise, T‑57/99, Sb. VS s. I‑A‑2‑83 a II‑A‑2‑505, body 56 a 57
3. Článek 19 odst. 3 druhý pododstavec pravidel o pojištění pro případ úrazu a nemoci z povolání, který stanoví, že pokud nelze ani po skončení léčby s konečnou platností určit stupeň invalidity, musí se ve zprávě lékařské komise uvést lhůta pro přezkum případu dotyčného pojištěnce, musí být nutně vykládán restriktivně. Kdyby totiž bylo možné, aby lékařská komise několikrát odkládala datum, k němuž má být spis pojištěnce opětovně přezkoumán, některým pojištěncům by nikdy nebyla vyplacena jednorázová částka stanovená v článku 73 služebního řádu za jejich života. Kromě toho by extenzivní výklad tohoto ustanovení opomíjel pojem „konsolidace“, jak je definován v čl. 19 odst. 3 uvedených pravidel pojištění, podle něhož se následky úrazu nebo nemoci z povolání považují za konsolidované, pokud se stabilizovaly nebo pokud mizí jen velmi pomalu a ve velmi omezeném rozsahu. Pojem „konsolidace“ tak nevylučuje určitý vývoj zdravotního stavu pacienta, ale znamená, že se jeho stav stabilizuje nebo vyvíjí velmi pomalu.
(viz bod 161)
4. Orgán disponuje širokou posuzovací pravomocí, pokud jde o zahájení a vedení správních vyšetřování, za podmínky, že existuje důvodné podezření, že byl spáchán disciplinární delikt.
(viz body 173 a 188)
5. Úředník je oprávněn dovolávat se téhož důvodu, téhož argumentu či téže skutečnosti na podporu několika stížností, jejichž předmět se z právního hlediska liší.
(viz bod 205)
Odkazy:
Tribunál: 19. září 2008, Chassagne v. Komise, T‑253/06 P, Sb. VS s. I‑B‑1‑43 a II‑B‑1‑295, bod 149
6. V rámci žaloby na náhradu škody je na žalobci, aby prokázal, že jsou splněny podmínky vzniku mimosmluvní odpovědnosti Evropské unie. Toto pravidlo je však méně přísné v případě, že škodná událost mohla vzniknout z několika rozdílných příčin a žalovaný orgán nepředložil žádný důkaz, z něhož by bylo možné zjistit, které z těchto příčin je škodná událost přičitatelná, ačkoli to byl právě tento orgán, kdo mohl nejlépe opatřit příslušné důkazy, takže přetrvávající nejistota musí být přičtena k jeho tíži.
(viz bod 213)
Odkazy:
Tribunál: 8. července 2008, Franchet a Byk v. Komise, T‑48/05, Sb. rozh. s. II‑1585, body 182 a 183
7. Imunita spočívající ve vynětí z pravomoci soudů stanovená v článku 12 Protokolu o výsadách a imunitách Evropských společenství chrání úředníky a zaměstnance před stíháním ze strany orgánů členských států v důsledku úkonů učiněných při výkonu jejich funkce. Rozhodnutí o zbavení úředníka nebo zaměstnance imunity proto mění právní situaci tohoto úředníka či zaměstnance v důsledku samotného účinku zrušení této ochrany a tím, že obnovuje jeho postavení osoby podléhající obecnému právu členských států, a vystavuje jej tak – aniž by bylo zapotřebí jakéhokoli zprostředkujícího předpisu – opatřením, zejména zadržení a soudnímu stíhání, zavedeným tímto obecným právem.
Posuzovací pravomoc ponechaná vnitrostátním orgánům po zbavení imunity, pokud jde o pokračování nebo zastavení stíhání zahájeného proti úředníku či zaměstnanci, nemá vliv na bezprostřední dotčení jeho právní situace, jelikož účinky spojené s rozhodnutím o zbavení imunity se omezují na zrušení ochrany, které požíval na základě svého postavení jako úředníka nebo zaměstnance, a nevyžadují žádné doplňující prováděcí opatření.
Z toho vyplývá, že rozhodnutí, kterým orgán zbaví úředníka nebo zaměstnance jeho imunity spočívající ve vynětí z pravomoci soudů, představuje akt nepříznivě zasahující do jeho právního postavení.
(viz body 231 až 233)
Odkazy:
Tribunál: 15. října 2008, Mote v. Parlament, T‑345/05, Sb. rozh. s. II‑2849, body 34 a 35
8. Cílem správního vyšetřování vedeného podle článku 73 služebního řádu je objektivním způsobem shromáždit veškeré poznatky umožňující prokázat, že choroba, kterou trpí dotyčný úředník, je nemocí z povolání, jakož i okolnosti, za nichž vznikla. V případě, že se jeví, že podmínky výkonu služebních povinností dotyčného úředníka jsou hlavní příčinou uznání choroby, kterou trpí, jako nemoci z povolání, musí vyšetřování zahrnovat zevrubný objektivní rozbor jak podmínek výkonu služebních povinností dotyčného, tak jeho choroby jako takové.
(viz bod 263)
Odkazy:
Tribunál: 3. března 2004, Vainker v. Parlament, T‑48/01, Recueil FP, s. I‑A‑51 a II‑197, bod 129
9. Článek 26 služebního řádu stanoví, že je každému úředníku vytvořen jeden osobní spis obsahující všechny písemnosti týkající se jeho služebního postavení a všechny zprávy týkající se jeho způsobilosti, výkonnosti a chování, jakož i připomínky úředníka k uvedeným písemnostem. Písemnosti nemohou být orgánem použity, ani uváděny proti úředníkovi, pokud s nimi před jejich zařazením do spisu nebyl seznámen. Účelem těchto ustanovení je zaručit úředníkovi právo na obhajobu.
Pokud jde o přístup ke zdravotnické dokumentaci v rámci řízení za účelem uznání existence nemoci z povolání, pravidla o pojištění pro případ úrazu a nemoci z povolání zavedla zvláštní řízení, v jehož rámci je stanovena povinnost zaslání celé lékařské zprávy, na níž se zakládá rozhodnutí, jež orgán oprávněný ke jmenování zamýšlí přijmout, lékaři vybranému úředníkem, pokud si ji tento lékař vyžádá, poté, co je oznámen návrh rozhodnutí uvedený v článku 21 pravidel pojištění, jakož i postup před lékařskou komisí, jejímž členem je i lékař určený úředníkem.
Respektování práv úředníka totiž vyžaduje, aby mu byla přiznána určitá možnost přístupu ke zdravotnické dokumentaci. Tato možnost přiznaná úředníkovi však musí být uvedena do souladu s požadavky souvisejícími s lékařským tajemstvím, které z každého lékaře činí soudce v otázce možnosti sdělit osobám, kterým poskytuje svou péči nebo jimž přezkoumává zdravotní stav, povahu chorob, jimiž by mohly být stiženy. Pravidla pojištění tím, že stanoví nepřímý přístup ke zdravotnické dokumentaci prostřednictvím zapojení důvěrného lékaře určeného úředníkem, uvádí do souladu práva úředníka s požadavky souvisejícími s lékařským tajemstvím.
Respektování práv úředníka vyžaduje, aby mu byla přiznána určitá možnost přístupu nejen ke zdravotnické dokumentaci, ale také ke skutkovým zjištěním, z nichž vychází rozhodnutí, které má být přijato podle článku 73 služebního řádu. Dokumenty týkající se skutkových zjištění ve spojitosti s událostí, k níž došlo během výkonu služebních povinností, na jejichž základě může být zahájeno řízení za účelem uznání existence pracovního úrazu nebo nemoci z povolání ve smyslu pravidel pojištění, je proto třeba rovněž považovat za zdravotnickou dokumentaci.
Je nezbytné, aby celá lékařská zpráva, jejíž zaslání lékaři své volby může úředník požadovat a která musí být předána členům lékařské komise zřízené v souladu s pravidly pojištění, obsahovala i případnou zprávu ze správního vyšetřování. Úředník, který podal žádost v tomto smyslu, tak může zaujmout stanovisko ke zjištěním obsaženým ve zprávě z vyšetřování prostřednictvím zapojení důvěrného lékaře a posoudit účelnost žádosti o konzultaci lékařské komise.
Mimoto skutečnost, že některé dokumenty tvoří zdravotnickou dokumentaci, nebrání tomu, aby se mohly případně týkat rovněž služebního postavení úředníka. V takovém případě musí být tyto dokumenty uvedeny v osobním spise dotyčného.
Proto na jedné straně spis, z něhož vychází lékař určený orgánem nebo lékařská komise při posouzení, zda je určitá nemoc nemocí z povolání, představuje zdravotnickou dokumentaci, a může tudíž být konzultován jen nepřímo prostřednictvím lékaře určeného úředníkem, a na druhé straně okolnosti související se služebním poměrem, které se mohou v uvedeném spise vyskytovat a mít vliv na postavení úředníka v rámci služby, musí být rovněž uvedeny v osobním spise, kde je úředník může v souladu s článkem 26 služebního řádu konzultovat přímo.
Na veškeré dokumenty poskytnuté lékaři určenému orgánem nebo lékařské komisi se tak vztahuje režim stanovený v pravidlech pojištění. Zařazení některých z těchto dokumentů do osobního spisu úředníka a to, aby úředník měl možnost se s nimi seznámit, je tudíž nutné jen tehdy, pokud jsou tyto dokumenty použity ze strany útvaru, k němuž úředník náleží, pro účely posouzení nebo změny postavení úředníka v rámci služby.
(viz body 275 až 282)
Odkazy:
Soudní dvůr: 28. června 1972, Brasseur v. Parlament, 88/71, Recueil, s. 499, bod 11; 7. října 1987, Strack v. Komise, 140/86, Recueil, s. 3939, body 7, 9 a 10, bod 11 a citovaná judikatura, jakož i body 12 a 13; 1. října 1991, Vidrányi v. Komise, C‑283/90 P, Recueil, s. I‑4339, body 20 až 22, 24 a 25
Tribunál: 12. července 1990, Vidrányi v. Komise, T‑154/89, Recueil, s. II‑445, body 33 až 36; Vainker v. Parlament, uvedený výše, body 136 a 137
10. Ze samotného názvu nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise, jehož čl. 4 odst. 2 třetí odrážka umožňuje orgánům odepřít přístup k dokumentu, pokud by jeho zpřístupnění vedlo k porušení ochrany cílů inspekce, vyšetřování a auditu, vyplývá, že jeho oblast působnosti se týká přístupu veřejnosti k dokumentům Parlamentu, Rady a Komise. Práva úředníka nebo zaměstnance, který požaduje sdělení písemnosti, jež se týká jeho služebního postavení, přitom nejsou totožná s právy osoby z řad veřejnosti, která požaduje přístup k dokumentům orgánu. Práva úředníků a zaměstnanců v této oblasti totiž vyplývají ze zvláštních ustanovení článku 26 služebního řádu, která orgánům ukládají zvláštní povinnosti za účelem zaručení práva dotyčné osoby na obhajobu. Úředníci tedy disponují vlastním právem na základě článku 26 služebního řádu. Mimoto může žádost úředníka případně spadat do působnosti zvláštních ustanovení v oblasti veřejné služby, která se týkají přístupu ke zvláštním druhům dokumentů, jako je například zdravotnická dokumentace. Výjimka stanovená v čl. 4 odst. 2 třetí odrážce nařízení č. 1049/2001, tedy nebrání použití ustanovení zakotvených v článku 26 služebního řádu.
(viz body 289 a 291 až 296)
11. Účelem čl. 44 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu je umožnit soudu, aby o uplatněných žalobních důvodech rozhodl s dostatečnou přesností. Toto ustanovení však nesmí být vykládáno způsobem, v jehož důsledku by byl po účastnících řízení vyžadován přílišný formalismus, který by pouze zatěžoval soudní řízení.
S přihlédnutím ke zvláštním okolnostem ve věci lze tedy za přípustný považovat žalobní důvod uplatněný před Soudem pro veřejnou službu, který souhrnně odkazuje na žalobní důvody uplatněné v rámci jiné žaloby podané tomuto soudu týmž žalobcem, pokud byly obě tyto související věci spojeny, jelikož cílem takového odkazu je vyhnout se tomu, aby žalobce musel opakovat dlouhosáhlé úvahy a opětovně předložit přílohy o několika stech stranách.
(viz body 314 až 318)
Odkazy:
Tribunál: 11. června 2009, Othman v. Rada a Komise, T‑318/01, Sb. rozh. s. II‑1627, bod 57
12. Jelikož legalita aktu musí být posouzena v závislosti na skutkovém a právním stavu, který existoval ke dni, kdy byl akt přijat, nemohou okolnosti, které případně vyjdou najevo ve vyšetřovací fázi disciplinárního řízení po přijetí rozhodnutí o zahájení uvedeného řízení, ovlivnit legalitu uvedeného rozhodnutí, jelikož cílem vyšetřování je především určit, zda byla původní podezření opodstatněná. Navíc vzhledem k cíli a účelu disciplinárního řízení není nezbytné, aby skutečnosti vytýkané dotyčné osobě byly prokázány předtím, než bude řádně zahájeno disciplinární řízení. Účelem disciplinárního řízení je právě objasnit skutečnosti, jež jsou dotyčné osobě vytýkány.
(viz body 351 a 360)
Odkazy:
Soudní dvůr: 7. února 1979, Francie v. Komise, 15/76 a 16/76, Recueil, s. 321, bod 7
Soud pro veřejnou službu: Giraudy v. Komise, uvedený výše, bod 145
13. Okolnost, že disciplinární řízení bylo ukončeno, aniž byla dotyčnému úředníkovi uložena disciplinární sankce, nemůže bránit soudu ve výkonu přezkumu legality rozhodnutí o zahájení disciplinárního řízení proti dotyčnému. Připustit, že orgán oprávněný ke jmenování má absolutní a neomezené oprávnění zahájit proti úředníkovi disciplinární řízení, a poté toto řízení ukončit bez uložení sankce, aniž by měl uvedený úředník možnost zpochybnit ve vhodný okamžik rozhodnutí o zahájení uvedeného řízení z důvodu, že nebyla uložena sankce, proti níž by mohl směřovat případnou žalobu, by totiž s sebou neslo riziko svévole. Musí tedy existovat právní meze posuzovací pravomoci orgánu oprávněného ke jmenování, pokud přijímá rozhodnutí o zahájení disciplinárního řízení. Tyto meze musí podléhat soudnímu přezkumu.
Riziko svévole navíc existuje i tehdy, bude‑li připuštěno, že rozhodnutí o zahájení disciplinárního řízení proti úředníkovi bude protiprávní jen v případech týkajících se zneužití pravomoci. Je tedy třeba mít za to, že orgán oprávněný ke jmenování vykonává své pravomoci protiprávně nejen v případě důkazu o zneužití pravomoci, ale také při neexistenci dostatečně konkrétních a relevantních okolností naznačujících, že se dotyčná osoba dopustila disciplinárního pochybení.
Vzhledem k široké posuzovací pravomoci, jíž disponuje orgán oprávněný ke jmenování, a mezím, které je jí třeba stanovit, se soudní přezkum musí omezit na ověření věcné správnosti okolností, které byly vzaty v úvahu správním orgánem, když zahájil disciplinární řízení, neexistence zjevně nesprávného posouzení vytýkaných skutkových okolností a neexistence zneužití pravomoci.
(viz body 352 až 354 a 365 až 367)
Odkazy:
Tribunál: 15. května 1997, N v. Komise, T‑273/94, Recueil FP, s. I‑A‑97 a II‑289, bod 125; 17. května 2000, Tzikis v. Komise, T‑203/98, Recueil FP, s. I‑A‑91 a II‑393, bod 50; Franchet a Byk v. Komise, uvedený výše, bod 352
14. Povinnost péče vůči zaměstnancům odráží vyváženost vzájemných práv a povinností, které služební řád zavedl ve vztazích mezi orgánem veřejné správy a zaměstnanci veřejné správy. Tato povinnost znamená zejména, že orgán oprávněný ke jmenování při rozhodování o situaci úředníka zohlední veškeré okolnosti, které mohou být pro jeho rozhodnutí určující, a že přitom přihlíží nejen k zájmu služby, ale také k zájmu dotyčného úředníka.
Požadavky vyplývající z povinnosti péče vůči zaměstnancům nemohou být vykládány tím způsobem, že by samy o sobě bránily orgánu oprávněnému ke jmenování vůči úředníkovi zahájit disciplinární řízení a provést příslušné vyšetřování. Takové rozhodnutí je totiž přijato především v zájmu orgánu na tom, aby byla případná porušení povinností podle služebního řádu úředníkem zjištěna a aby za ně v případě potřeby byly uloženy sankce. Orgánu tedy nelze vytýkat porušení povinnosti péče vůči zaměstnancům jen z důvodu, že proti úředníkovi zahájil disciplinární řízení.
(viz body 376 až 378)
Odkazy:
Tribunál: 20. června 1990, Burban v. Parlament, T‑133/89, Recueil, s. II‑245, bod 27; 6. července 1999, Séché v. Komise, T‑112/96 a T‑115/96, Recueil FP, s. I‑A‑115 a II‑623, bod 147
15. Ze zásady řádné správy vyplývá, že disciplinární orgány mají povinnost vést disciplinární řízení s náležitou péčí a postupovat takovým způsobem, aby na sebe úkony v disciplinárním řízení navzájem navazovaly v přiměřených lhůtách. Tato povinnost náležité péče a respektování přiměřené doby se uplatní i v případě zahájení disciplinárního řízení, zejména v případě a od okamžiku, kdy se správa seznámila se skutkovými okolnostmi a postupy, které mohou představovat porušení povinností úředníka podle služebního řádu.
Nepřiměřená délka disciplinárního řízení může být důsledkem jak provádění předběžných správních šetření, tak disciplinárního řízení jako takového. Dobou, ke které je třeba přihlížet při hodnocení přiměřenosti délky disciplinárního řízení, není pouze doba od vydání rozhodnutí o zahájení uvedeného řízení. Otázka, zda bylo disciplinární řízení po svém zahájení vedeno s vyžadovanou náležitou péčí, bude záviset i na okolnosti, jak dlouhá doba uplyne mezi okamžikem, kdy došlo k údajnému disciplinárnímu provinění, a vydáním rozhodnutí o zahájení disciplinárního řízení.
Přiměřenost délky řízení musí být posuzována v závislosti na okolnostech vlastních každé věci, a zejména v závislosti na významu sporu pro dotyčnou osobu, složitosti věci a chování žalobce i příslušných orgánů. Žádný konkrétní faktor není rozhodující. Je třeba každý z nich přezkoumat samostatně a poté posoudit jejich agregovaný účinek. Některé příklady průtahů přičitatelných orgánu oprávněnému ke jmenování se nemusí jevit jako nepřiměřené, pokud jsou posuzovány odděleně, ale mohou se tak jevit, pokud jsou zvažovány společně. Požadavky vyplývající ze zásady vedení řízení s náležitou péčí však nepřekračují rámec požadavků slučitelných se zásadou řádné správy.
Pokud v důsledku rozhodnutí, která orgán oprávněný ke jmenování přijal, řízení překročí délku, která by byla běžně považována za přiměřenou, je na tomto orgánu, aby prokázal existenci zvláštních okolností, které mohou toto překročení odůvodnit.
(viz body 390 až 395)
Odkazy:
Soudní dvůr: 17. prosince 1998, Baustahlgewerbe v. Komise, C‑185/95 P, Recueil, s. I‑8417, bod 29 a citovaná judikatura; 5. května 1983, Ditterich v. Komise, 207/81, Recueil, s. 1359, bod 26
Tribunál: 10. června 2004, François v. Komise, T‑307/01, Sb. rozh. s. II‑1669, bod 47
Soud pro veřejnou službu: 8. listopadu 2007, Andreasen v. Komise, F‑40/05, Sb. VS s. I‑A‑1‑337 a II‑A‑1‑1859, bod 194 a citovaná judikatura, je předmětem kasačního opravného prostředku projednávaného Tribunálem Evropské unie, věc T‑17/08 P