ROZSUDEK TRIBUNÁLU (prvního senátu)

5. dubna 2017 (*)

„Dumping – Dovoz některých polyetylentereftalátů (PET) pocházejících z Indie, Thajska a Tchaj-wanu – Přezkum před pozbytím platnosti opatření – Návrh Komise na obnovení uvedených opatření – Rozhodnutí Rady o ukončení přezkumného řízení bez zavedení těchto opatření – Žaloba na neplatnost – Článek 11 odst. 2 nařízení (ES) č. 1225/2009 – Pravděpodobnost obnovení podstatné újmy – Článek 21 odst. 1 nařízení č. 1225/2009 – Zájem Unie – Zjevně nesprávná posouzení – Povinnost uvést odůvodnění – Žaloba na náhradu škody“

Ve věci T‑422/13,

Committee of Polyethylene Terephthalate (PET) Manufacturers in Europe (CPME), se sídlem v Bruselu (Belgie), a ostatní žalobci, kteří jsou uvedeni v příloze(1), zastoupení L. Ruessmannem, advokátem, a J. Beckem, solicitor,

žalobci,

podporovaní

Evropskou komisí, zastoupenou J. -F. Brakelandem, A. Demeneix a M. Françou, jako zmocněnci,

vedlejší účastnicí,

proti

Radě Evropské unie, zastoupené S. Boelaert a J.-P. Hixem, jako zmocněnci, ve spolupráci s B. O’Connorem, solicitor, a S. Gubelem, advokátem,

žalované,

podporované

European Federation of Bottled Waters (EFBW), se sídlem v Bruselu,

Caiba, SA, se sídlem v Paterně (Španělsko),

Coca-Cola Enterprises Belgium (CCEB), se sídlem v Anderlechtu (Belgie),

Danone, se sídlem v Paříži (Francie),

Nestlé Waters Management & Technology, se sídlem v Issy-les-Moulineaux (Francie),

Pepsico International Ltd, se sídlem v Londýně (Spojené království),

a

Refresco Gerber BV, se sídlem v Rotterdamu (Nizozemsko),

zastoupenými E. McGovernem, barrister,

vedlejšími účastnicemi řízení,

jejímž předmětem je návrh založený na článku 263 SFEU a znějící na částečné zrušení prováděcího rozhodnutí Rady 2013/226/EU ze dne 21. května 2013, kterým byl odmítnut návrh prováděcího nařízení Rady, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo na dovoz některých polyetylentereftalátů pocházejících z Indie, Tchaj-wanu a Thajska po přezkumu před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 nařízení (ES) č. 1225/2009 a kterým se ukončuje přezkum před pozbytím platnosti opatření týkajících se dovozu některých polyetylentereftalátů pocházejících z Indonésie a Malajsie, a to v rozsahu, v jakém by návrh uložil konečné antidumpingové clo na dovoz některých polyetylentereftalátů pocházejících z Indie, Tchaj-wanu a Thajska (Úř. věst. 2013, L 136, s. 12), v rozsahu, v němž odmítlo návrh na uložení konečného antidumpingového cla na dovoz z Indie, Tchaj-wanu a Thajska a ukončilo přezkum týkající se těchto dovozů, a dále návrh založený na článku 268 SFEU a znějící na získání náhrady škody, kterou žalobci údajně utrpěli,

TRIBUNÁL (první senát),

ve složení H. Kanninen, předseda, I. Pelikánová a E. Buttigieg (zpravodaj), soudci,

vedoucí soudní kanceláře: C. Heeren, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 28. června 2016,

vydává tento

Rozsudek

 Právní rámec

1        Rozhodnutí dotčené v rámci projednávané věci bylo přijato na základě nařízení Rady (ES) č. 1225/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. 2009, L 343, s. 51, a oprava Úř. věst. 2010, L 7, s. 22, dále jen „základní nařízení“) před jeho změnou nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 37/2014 ze dne 15. ledna 2014, kterým se mění některá nařízení týkající se společné obchodní politiky, pokud jde o postupy přijímání určitých opatření (Úř. věst. 2014, L 18, s. 1), a jeho zrušením nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1036 ze dne 8. června 2016 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropské unie (Úř. věst. 2016, L 176, s. 21).

2        Článek 11 odst. 2 základního nařízení zněl takto:

„Konečné antidumpingové opatření pozbývá platnosti pět let po uložení nebo pět let od ukončení posledního přezkumu, který se týkal dumpingu i újmy, pokud při tomto přezkumu nebylo zjištěno, že dumping a újma pravděpodobně přetrvají nebo se obnoví, pokud opatření pozbude platnosti. Přezkum opatření před pozbytím platnosti zahájí [Evropská komise] z vlastního podnětu nebo na žádost podanou výrobci [v Unii] nebo jejich jménem a opatření zůstávají v platnosti až do dokončení přezkumu.

Přezkum opatření před pozbytím platnosti se zahájí, jestliže žádost obsahuje dostatečné důkazy o tom, že dumping a újma pravděpodobně přetrvají nebo se obnoví, pokud opatření pozbude platnosti. Tuto pravděpodobnost lze opřít například o důkazy o pokračování dumpingu a újmy nebo o důkazy o tom, že odstranění újmy je zcela nebo zčásti výsledkem platných opatření, nebo o důkazy o tom, že okolnosti na straně vývozců nebo podmínky trhu naznačují pravděpodobnost budoucího dumpingu působícího újmu.

V rámci šetření podle tohoto článku je výrobcům, dovozcům, zástupcům země vývozu a výrobcům [v Unii] poskytnuta příležitost doplnit, vyvrátit nebo objasnit tvrzení obsažená v žádosti o přezkum a v závěrech se patřičně přihlédne ke všem podstatným a náležitě doloženým důkazům, které byly předloženy v souvislosti se zjišťováním, zda ukončení platnosti opatření pravděpodobně povede či nepovede k přetrvání nebo obnovení dumpingu a újmy.

Oznámení o nadcházejícím ukončení platnosti opatření se zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie ve vhodné době v posledním roce platnosti opatření ve smyslu tohoto článku. Po zveřejnění oznámení jsou výrobci [v Unii] oprávněni podat nejpozději tři měsíce před koncem pětiletého období žádost o přezkum podle druhého pododstavce. Zveřejnění [zveřejní] se rovněž oznámení o skutečném pozbytí platnosti opatření podle tohoto odstavce.“

3        Podle čl. 11 odst. 5 základního nařízení se „[n]a přezkumy prováděné podle odstavců 2, 3 a 4 […] použijí odpovídající ustanovení tohoto nařízení o postupech a provádění šetření, s výjimkou ustanovení o lhůtách“.

4        Článek 9 odst. 4 základního nařízení uváděl následující:

„Pokud z konečného zjištění skutkového stavu vyplývá, že existuje dumping a jím způsobená újma a v zájmu [Unie] podle článku 21 je nutné zasáhnout, uloží Rada na návrh Komise předložený po konzultaci s poradním výborem konečné antidumpingové clo. Pokud Rada nerozhodne prostou většinou o odmítnutí návrhu ve lhůtě jednoho měsíce po jeho podání Komisí, je návrh Radou přijat. […]“

5        Podle čl. 15 odst. 1 základního nařízení se „[k]onzultace stanovené tímto nařízením […] konají v poradním výboru složeném ze zástupců všech členských států, kterému předsedá zástupce Komise“.

6        Článek 20 odst. 4 základního nařízení zněl takto:

„Konečné informace se poskytují písemně. Podávají se co nejdříve, obvykle nejpozději jeden měsíc před vydáním konečného rozhodnutí nebo před předložením návrhu Komise na přijetí konečných opatření podle článku 9, přičemž se řádně přihlédne k ochraně důvěrných informací. Pokud Komise nemůže sdělit některé skutečnosti nebo úvahy v tomto okamžiku, sdělí je co nejdříve. Poskytnutím informací není dotčeno jakékoli další rozhodnutí, které Komise nebo Rada případně přijmou, ale pokud toto rozhodnutí vychází z jiných skutečností nebo úvah, musí být tyto informace nebo úvahy sděleny co nejdříve.“

7        Podle čl. 20 odst. 5 základního nařízení lze ke „stanoviskům obdrženým po poskytnutí konečných informací […] přihlédnout pouze tehdy, obdrží-li je Komise ve lhůtě, kterou stanoví v každém případě s ohledem na naléhavost věci a která činí nejméně deset dnů“.

8        Článek 21 odst. 1 základního nařízení stanovil následující:

„Za účelem zjištění, zda je v zájmu [Unie] přijmout určitá opatření, je třeba komplexně posoudit všechny zájmy, včetně zájmů domácích výrobních odvětví, uživatelů a spotřebitelů, přičemž zjištění podle tohoto článku se učiní pouze tehdy, byla-li všem stranám dána příležitost předložit své stanovisko podle odstavce 2. Při tomto zkoumání se přihlíží zejména k nutnosti odstranit účinky dumpingu působícího újmu, které spočívají v narušení obchodu, a obnovit účinnou hospodářskou soutěž. Opatření určená na základě zjištěného dumpingu a újmy nesmějí být uplatněna, pokud orgány na základě všech předložených informací dospějí jednoznačně k názoru, že jejich uplatnění není v zájmu [Unie].“

 Skutečnosti předcházející sporu

9        Projednávaná věc se týká přezkumného řízení zahájeného na základě čl. 11 odst. 2 základního nařízení z důvodu pozbytí platnosti antidumpingového cla, které Rada Evropské unie uvalila v roce 2000 na dovoz některých polyetylentereftalátů (PET) pocházejících mj. z Indie, Tchaj-wanu a Thajska (dále jen „dotčené antidumpingové clo“).

10      Rada v roce 2000 uložila antidumpingové clo rovněž na dovoz některých PET pocházejících z Indonésie a Malajsie, jakož i vyrovnávací clo na dovoz některých PET mj. z Indie (dále jen „dotčené vyrovnávací clo“).

11      Dne 25. listopadu 2011, po zveřejnění dvou oznámení o nadcházejícím ukončení platnosti všech antidumpingových cel uvedených v bodech 9 a 10 výše (Úř. věst. 2011, C 122, s. 10) a dotčeného vyrovnávacího cla (Úř. věst. 2011, C 116, s. 10) v Úředním věstníku Evropské unie, byly Evropské komisi odvětvím výroby PET Evropské unie předloženy dvě žádosti o zahájení přezkumu z důvodu pozbytí platnosti antidumpingového a vyrovnávacího cla na základě čl. 11 odst. 2 základního nařízení a článku 18 nařízení Rady (ES) č. 597/2009 ze dne 11. června 2009 o ochraně před dovozem subvencovaných výrobků ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. 2009, L 188, s. 93).

12      Jelikož Komise po konzultaci poradního výboru stanoveného v článku 15 základního nařízení konstatovala, že existují důkazy dostatečné pro zahájení přezkumů před pozbytím platnosti opatření, oznámila dne 24. února 2012 zahájení těchto přezkumů (Úř. věst. 2012, C 55, s. 4, a Úř. věst. 2012, C 55, s. 14).

13      Na základě svých šetření navrhla Komise neobnovení antidumpingového cla týkajícího se dovozu PET z Indonésie a Malajsie. Komise naopak navrhla obnovit na dobu pěti let dotčená antidumpingová a vyrovnávací cla. Pokud jde konkrétněji o dotčené antidumpingové clo, Komise měla za to, že v případě pozbytí jejich platnosti je pravděpodobné, že dumping bude pokračovat a obnoví se újma výrobnímu odvětví Unie a že prodloužení platnosti uvedeného cla není v rozporu se zájmem Unie.

14      Dne 3. dubna 2013 předložila Komise tyto návrhy poradnímu výboru. Téhož dne se třináct zástupců členských států v tomto výboru postavilo proti návrhu na prodloužení platnosti dotčeného antidumpingového cla. Uvedený návrh tedy podporovala prostá většina zástupců členských států.

15      Na základě toho předložila dne 23. dubna 2013 Komise Radě návrh antidumpingového nařízení (dále jen „návrh Komise“) a návrh antisubvenčního nařízení prodlužujících platnost dotčeného antidumpingového a vyrovnávacího cla na dalších pět let.

16      Dne 21. května 2013 Rada na základě návrhu Komise obnovila dotčené vyrovnávací clo svým prováděcím nařízením (EU) č. 461/2013 ze dne 21. května 2013, kterým se ukládá konečné vyrovnávací clo na dovoz některých polyetylentereftalátů (PET) pocházejících z Indie po přezkumu před pozbytím platnosti podle článku 18 nařízení (ES) č. 597/2009 (Úř. věst. 2013, L 137, s. 1). Konstatovala totiž, že situace výrobního odvětví Unie je navzdory zjevným pozitivním trendům a významnému restrukturalizačnímu úsilí „stále ještě nestabilní“ (bod 186 odůvodnění). Rada rovněž uvedla, že vzhledem k pravděpodobnému podstatnému nárůstu subvencovaného dovozu z Indie, který pravděpodobně bude představovat cenové podbízení vůči prodejním cenám výrobního odvětví Unie, by se v případě, že by opatření pozbyla platnosti, situace velmi pravděpodobně zhoršila a podstatná újma by se obnovila (bod 211 odůvodnění). A konečně Rada měla za to, že dotčené vyrovnávací clo nemá „neúměrný účinek“ na uživatele PET v Unii (bod 264 odůvodnění). Na tomto základě měla Rada za to, že „nelze jasně vyvodit závěr, že není v zájmu Unie zachovat [dotčené] vyrovnávací [clo]“ (bod 265 odůvodnění).

17      Naproti tomu Rada přijala k témuž dni rozhodnutí 2013/226/EU, jímž odmítla návrh prováděcího nařízení Rady, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo na dovoz některých PET pocházejících z Indie, Tchaj-wanu a Thajska po přezkumu před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 nařízení č. 1225/2009 a kterým se ukončuje přezkum před pozbytím platnosti týkající se dovozu některých PET pocházejících z Indonésie a Malajsie, a to v rozsahu, v jakém by návrh uložil konečné antidumpingové clo na dovoz některých PET pocházejících z Indie, Tchaj-wanu a Thajska (Úř. věst. 2013, L 136, s. 12, dále jen „napadené rozhodnutí“).

18      V napadeném rozhodnutí se Rada rozhodla v rozporu s návrhem Komise dotčené antidumpingové clo neobnovit (článek 1). Měla totiž za to, že pravděpodobné obnovení újmy v případě pozbytí platnosti dotčených antidumpingových opatření „nebylo dostatečně prokázáno“ (bod 5 odůvodnění), či dokonce že újma se „pravděpodobně neobnoví“ (bod 17 odůvodnění). Rada měla rovněž za to, že prodloužení platnosti opatření jednoznačně není v zájmu Unie, neboť výše nákladů pro dovozce, uživatele a spotřebitele není úměrná výhodám pro výrobní odvětví Unie (body 18 až 23 odůvodnění) Na tomto základě Rada ukončila přezkumné šetření týkající se dotčeného antidumpingového cla bez toho, že by prodloužila jeho platnost (článek 2).

19      Pokud jde o antidumpingové clo na dovozy PET z Indonésie a Malajsie (viz bod 10 výše), Rada nicméně v napadeném rozhodnutí v souladu s návrhem Komise toto clo neobnovila. V tomto ohledu měla Rada stejně jako Komise za to, že není pravděpodobné, že by indonéští a malajští vyvážející výrobci obnovili, pokud by byla opatření zrušena, v krátkodobém až střednědobém horizontu vývoz na trh Unie v množství, které by působilo újmu, a za dumpingové ceny (bod 4 odůvodnění). Na tomto základě Rada ukončila rovněž přezkumné šetření týkající se antidumpingového cla na dovozy z těchto zemí (článek 2).

 Řízení a návrhová žádání účastníků řízení

20      Committee of Polyethylene Terephthalate (PET) Manufacturers in Europe (CPME) je sdružením unijních výrobců PET. Cepsa Química, SA, Equipolymers Srl, Indorama Ventures Poland sp. z o.o., Lotte Chemical UK Ltd, M & G Polimeri Italia SpA, Novapet, SA, Ottana Polimeri Srl, UAB Indorama Polymers Europe, UAB Neo Group a UAB Orion Global pet jsou unijními výrobci PET.

21      Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 14. srpna 2013 žalobci, tedy všechny subjekty uvedené v bodě 20 výše, na základě článku 263 SFEU v podstatě navrhli částečné zrušení napadeného rozhodnutí a na základě článku 268 SFEU náhradu újmy, kterou údajně utrpěli na základě protiprávního přijetí uvedeného rozhodnutí.

22      Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 17. října 2013 požádala Komise o povolení vedlejšího účastenství na podporu návrhových žádání žalobců znějících na částečné zrušení napadeného rozhodnutí. Usnesením ze dne 27. listopadu 2013 předseda prvního senátu Tribunálu tomuto návrhu vyhověl.

23      Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 20. prosince 2013 někteří uživatelé PET v Unii, a sice Caiba, SA, Coca-Cola Enterprises Belgium (CCEB), Danone, Nestlé Waters Management & Technology, Pepsico International Ltd a Refresco Gerber BV, jakož i je zastupující sdružení European Federation of Bottled Waters (EFBW) (dále jen společně „soukromoprávní vedlejší účastníci“) požádali o povolení vedlejšího účastenství na podporu návrhových žádání Rady.

24      Dne 20. února 2014 vznesli žalobci proti této žádosti námitky. Kromě toho na základě čl. 116 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu ze dne 2. května 1991 žalobci požádali, aby v případě, že žádosti soukromoprávních vedlejších účastníků o vstup do řízení bude vyhověno, byly z informací předaných posledně uvedeným vyloučeny argumenty a přílohy obsažené ve spisech týkajících se návrhu žalobců na náhradu škody, a to z důvodu jejich důvěrnosti. Pro účely tohoto předání žalobci předložili nedůvěrnou verzi dotčených spisů a příloh.

25      Usnesením ze dne 8. července 2014 první senát Tribunálu vyhověl žádosti soukromoprávních vedlejších účastníků pouze v rozsahu, v němž podporují návrhová žádání Rady znějící na zamítnutí návrhu žalobců na zrušení, ale nikoliv pokud jde o návrhová žádání znějící na zamítnutí jejich návrhu na náhradu škody. Předání procesních písemností soukromoprávním vedlejším účastníkům bylo omezeno na nedůvěrnou verzi předloženou žalobci. Soukromoprávní vedlejší účastníci nevznesli proti žádosti o důvěrné zacházení námitky.

26      Na základě zprávy soudce zpravodaje se Tribunál (první senát) rozhodl zahájit ústní část řízení a v rámci organizačních procesních opatření upravených článkem 89 jednacího řádu Tribunálu položil účastníkům řízení písemné otázky. Účastníci řízení na ně odpověděli ve stanovených lhůtách. Tribunál účastníky řízení zejména požádal, aby zaujali stanovisko k tomu, zda napadené rozhodnutí bylo přijato v souladu s povinnostmi příslušejícími Radě podle článku 296 SFEU.

27      Řeči účastníků řízení a jejich odpovědi na ústní otázky Tribunálu byly vyslechnuty na jednání konaném dne 28. června 2016.

28      Na jednání žalobci uvedli, že si přejí aktualizovat svůj návrh na náhradu škody podaný na základě článku 268 SFEU. Na základě této žádosti Tribunál vyzval žalobce k předložení této aktualizace. Rada předložila vyjádření k uvedené aktualizaci ve stanovené lhůtě.

29      Ústní část řízení byla ukončena dne 18. listopadu 2016.

30      Žalobci navrhují, aby Tribunál:

–        prohlásil žalobu za přípustnou a opodstatněnou,

–        zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž neobnovilo dotčené antidumpingové clo,

–        uložil Radě, aby jim poskytla náhradu utrpěné škody,

–        uložil Radě náhradu nákladů řízení,

–        uložil soukromoprávním vedlejším účastníkům náhradu nákladů řízení vzniklých na základě jejich vstupu do řízení.

31      Rada navrhuje, aby Tribunál:

–        zamítnul návrh na zrušení jako neopodstatněný,

–        zamítnul návrh na náhradu škody jako neopodstatněný,

–        uložil žalobcům náhradu nákladů řízení.

32      Komise navrhuje, aby Tribunál:

–        určil, že návrh na zrušení je přípustný a opodstatněný,

–        uložil Radě náhradu nákladů řízení.

33      Soukromoprávní vedlejší účastníci navrhují, aby Tribunál:

–        zamítl návrh na zrušení,

–        uložil žalobcům náhradu nákladů řízení.

 Právní otázky

1.     K návrhu na zrušení

34      Žalobci uplatňují na podporu svého návrhu na zrušení tři žalobní důvody. První a třetí důvod je založen na tom, že jim Rada nesdělila skutečnosti a úvahy, které vedly k přijetí napadeného rozhodnutí, ani jim neposkytla lhůtu pro předložení vyjádření k nim. Takové opomenutí dle nich představuje porušení čl. 20 odst. 4 a 5 základního nařízení a práva žalobců na obhajobu (první žalobní důvod), jakož i zásad řádné péče a řádné správy (třetí žalobní důvod). V rámci druhého žalobního důvodu žalobci poukazují na zjevně nesprávné posouzení a porušení čl. 11 odst. 2 a čl. 21 odst. 1 základního nařízení.

35      Tribunál začne přezkumem druhého žalobního důvodu.

 Ke druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu ze zjevně nesprávného posouzení a porušení čl. 11 odst. 2 a čl. 21 odst. 1 základního nařízení

36      Žalobci, podporovaní Komisí, tvrdí, že závěry Rady v bodech 17 a 23 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle nichž bylo málo pravděpodobné, že pozbytí platnosti opatření obnoví podstatnou újmu a prodloužení dotčeného antidumpingového cla nebylo zjevně v zájmu Unie, představují zjevně nesprávné posouzení a porušují čl. 11 odst. 2 a čl. 21 odst. 1 základního nařízení.

37      Tyto závěry totiž spočívají na úvahách odrážejících zkresleným způsobem pouze část skutečností prokázaných během šetření Komise, jakož i na neopodstatněných, či dokonce zjevně chybných tvrzeních. Určitá tvrzení jsou kromě toho nepodepřená a nekonzistentní. Napadené rozhodnutí vedlo k závěrům, které jsou v rozporu se závěry Komise, jakož i se závěry samotné Rady v prováděcí nařízení č. 461/2013.

38      Rada, podporovaná soukromoprávními vedlejšími účastníky, odmítá argumenty žalobců a Komise tvrzením, že na základě své široké diskreční pravomoci mohla dát přednost určitému prvku před jiným, či dokonce považovat některý prvek za irelevantní. Vzhledem k tomu, že má prospektivní analýza v rámci přezkumu komplexní povahu, mohla Komise i ona sama zcela legitimně dospět k odlišným závěrům, aniž by se jedna z nich dopustila zjevně nesprávného posouzení. Pokud jde o údajnou nekonzistentnost mezi napadeným rozhodnutím a prováděcím nařízením č. 461/2013, Rada podotýká, že se jednalo o odlišná řízení, která mohla vést k odlišnému posouzení skutečností. A konečně, její závěry v bodě 17 a 23 odůvodnění napadeného rozhodnutí nejsou stiženy zjevným pochybením.

39      Před podrobnějším přezkumem argumentů účastníků řízení ohledně porušení čl. 11 odst. 2 a čl. 21 odst. 1 základního nařízení je třeba v reakci na některé jejich argumenty určit povahu přezkumu, který měla Rada uskutečnit na základě čl. 11 odst. 2 základního nařízení, a rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí Tribunálem.

 K analýze, kterou má Rada uskutečnit na základě čl. 11 odst. 2 základního nařízení a k rozsahu přezkumu napadeného rozhodnutí Tribunálem

40      Soukromoprávní vedlejší účastníci podotýkají, že podle čl. 11 odst. 2 prvního pododstavce základního nařízení pozbývají v zásadě opatření platnost na konci stanovené doby, „pokud […] nebylo zjištěno“, že jejich zrušení může vést k tomu, že dumping a újma přetrvají nebo se obnoví. Podle nich tak k tomu, aby opatření nebyla obnovena, není třeba pozitivně prokazovat, že přetrvání nebo obnovení dumpingu schopného způsobit újmu je málo pravděpodobné či nepravděpodobné, ale stačí konstatovat, že nebyl prokázán opak, což je snadnější.

41      Soukromoprávní vedlejší účastníci uznávají, že v napadeném rozhodnutí Rada občas prezentuje své závěry „aktivističtěji“, když tvrdí, že skončením platnosti opatření se podstatná újma „pravděpodobně neobnoví“. Podle nich však tato tvrzení nemění povahu přezkumu, který má být proveden. Za těchto podmínek žádají Tribunál, aby zohlednil povahu tohoto přezkumu při posuzování výtek žalobců týkajících se použití čl. 11 odst. 2 základního nařízení Radou.

42      Soukromoprávní vedlejší účastníci rovněž podotýkají, že Rada provedla v napadeném rozhodnutí vhodné posouzení, když tvrdila zaprvé, že „nebylo dostatečně prokázáno, že by odstranění antidumpingových opatření vůči Indii, Tchaj-wanu a Thajsku pravděpodobně vedlo k pokračování nebo obnově dumpingu působícího újmu“ (bod 5 odůvodnění), zadruhé, že „nebylo prokázáno, že by se dumping působící újmu následkem dovozu z [Indie, Tchaj-wanu a Thajska] obnovil, jakmile by opatření pozbyla platnosti“ (bod 12 odůvodnění), a zatřetí, že „nebyla přesvědčivě doložena řada relevantních faktorů, na základě kterých lze náležitým způsobem posoudit, zda by odstranění cel vedlo k obnovení dumpingu působícího újmu“ (bod 15 odůvodnění).

43      V odpovědi na písemnou otázku Tribunálu Rada upřesnila, že při přijímání rozhodnutí na základě čl. 9 odst. 4 základního nařízení po skončení přezkumu podle čl. 11 odst. 2 uvedeného nařízení musela posoudit, zda „bylo prokázáno“, že na základě skutečností zjištěných v minulosti je pravděpodobné, že dumping působící újmu bude pokračovat nebo se v budoucnu obnoví. V projednávaném případě přitom Rada uvádí, že měla za to, že skutečnosti, tak jak byly prokázány Komisí, neprokazují pravděpodobné pokračování nebo obnovení dumpingu působícího újmu.

44      Na jednání Rada dodala, že měla pouze odmítnout nebo přijmout návrh Komise a své rozhodnutí odůvodnit. Rovněž uznala, že v napadeném rozhodnutí šla nad rámec analýzy požadované v čl. 11 odst. 2 základního nařízení, když občas došla pozitivním způsobem k závěru o nepravděpodobnosti obnovení újmy. Rada však podotkla, že skutkové poznatky, které uvedla v napadeném rozhodnutí na podporu tohoto závěru, nutně dokazují, že pravděpodobnost újmy nebyla Komisí prokázána.

45      V odpovědi na písemnou otázku Tribunálu Komise upřesnila, že unijní orgány ukončí v zásadě přezkumné řízení před pozbytím platnosti opatření, aniž by zachovaly stávající opatření, mají-li za to, že neexistují důkazy dostatečné k prokázání pravděpodobného pokračování nebo obnovení dumpingu a újmy. Komise nicméně poznamenala, že čl. 11 odst. 2 základního nařízení unijním orgánům nebrání v tom, aby tak jako v tomto případě použily náročnější způsob, při němž by vycházely z výslovného konstatování, že z věcného hlediska zrušení stávajících opatření nemůže způsobit obnovení dumpingu a újmy. Podle ní – pokud by tomu tak bylo – by byly unijní soudy oprávněny ověřit, zda se tento závěr opírá o skutkové okolnosti. Komise v tomto ohledu odkázala na rozsudek ze dne 7. dubna 2016, ArcelorMittal Tubular Products Ostrava a další v. Hubei Xinyegang Steel (C‑186/14 P a C‑193/14 P, EU:C:2016:209, body 74 a 75).

46      Když byli na jednání dotazováni na toto téma, ztotožnili se žalobci s argumenty Komise.

47      V tomto ohledu je třeba podotknout, že v napadeném rozhodnutí Rada nejen částečně zamítla návrh Komise (článek 1), ale rovněž sama ukončila jí zahájené přezkumné řízení (článek 2). Za těchto podmínek byla Rada povinna respektovat podmínky, jež v souvislosti s takovým ukončením ukládá základní nařízení.

48      Podle čl. 11 odst. 2 prvního pododstavce základního nařízení konečné antidumpingové opatření pozbývá platnosti pět let po uložení nebo pět let od ukončení posledního přezkumu, který se týkal dumpingu i újmy, „pokud při tomto přezkumu nebylo zjištěno, že dumping a újma pravděpodobně přetrvají nebo se obnoví, pokud opatření pozbude platnosti“.

49      Z ustálené judikatury vyplývá, že pouhá možnost pokračování nebo obnovy újmy nestačí k odůvodnění zachování opatření, neboť toto závisí na tom, zda byla pravděpodobnost pokračování nebo obnovy újmy prokázána (rozsudek ze dne 20. června 2001, Euroalliages v. Komise, T‑188/99, EU:T:2001:166, bod 42). Kromě toho je třeba, aby tato pravděpodobnost byla pozitivně konstatována na základě přezkumu příslušných orgánů (rozsudek ze dne 20. června 2001, Euroalliages v. Komise, T‑188/99, EU:T:2001:166, bod 57).

50      Z toho plyne, že na základě čl. 11 odst. 2 prvního pododstavce základního nařízení pozbydou opatření platnost, pokud nebylo prokázáno, že tato skutečnost může vést k tomu, že dumping a újma přetrvají nebo se obnoví. Podle tohoto ustanovení tedy k tomu, aby nebylo zachováno konečné antidumpingové opatření, nejsou unijní orgány povinny prokázat, že přetrvání nebo obnova dumpingu a újmy jsou nepravděpodobné, ale mohou se spokojit s konstatováním, že jejich pravděpodobnost nebyla prokázána.

51      Znění čl. 11 odst. 2 prvního pododstavce základního nařízení se odlišuje od znění čl. 6 odst. 1 uvedeného nařízení, zkoumaného v rozsudku ze dne 7. dubna 2016, ArcelorMittal Tubular Products Ostrava a další v. Hubei Xinyegang Steel (C‑186/14 P a C‑193/14 P, EU:C:2016:209), uváděném Komisí. V uvedené věci totiž Rada využila výjimečné možnosti, stanovené v čl. 6 odst. 1 základního nařízení, zohlednit nejen údaje vztahující k období šetření, ale za určitých okolností rovněž údaje vztahující se k období následujícímu po něm. Za těchto podmínek Soudní dvůr rozhodl, že použití posledně uvedených údajů se nemůže vyhnout přezkumu unijního soudu. Článek 11 odst. 2 první pododstavce základního nařízení přitom stanoví jediný způsob přezkumu za účelem určení nutnosti zachování opatření, jeho cílem je stanovit, zda byla prokázána pravděpodobnost pokračování nebo obnovení dumpingu a újmy.

52      V projednávaném případě Rada došla v napadeném rozhodnutí k závěru, že „nebylo [...] prokázáno“, že pozbytí platnosti dotčeného antidumpingového cla by obnovilo podstatnou újmu (bod 5 odůvodnění), a současně, že se taková „újma pravděpodobně neobnoví“ (bod 17 odůvodnění). Rada tyto dva závěry založila na týchž důvodech, uvedených v bodech 8 až 17 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

53      Jak zdůrazňuje Rada, je třeba v souladu s čl. 11 odst. 2 základního nařízení zkoumat, zda úvahy, z nichž vycházela v napadeném rozhodnutí, umožňují, aniž by se dopustila zjevně nesprávného posouzení, dojít k závěru, že v projednávaném případě nebylo prokázáno, že by pozbytí platnosti dotčeného antidumpingového cla mohlo způsobit obnovení újmy.

54      V tomto ohledu je třeba připomenout, že v oblasti společné obchodní politiky, konkrétně v oblasti obchodních ochranných opatření, disponují unijní orgány vzhledem ke složitosti hospodářských, politických a právních situací, které musí přezkoumávat, širokou posuzovací pravomocí (rozsudky ze dne 27. září 2007, Ikea Wholesale, C‑351/04, EU:C:2007:547, bod 40, a ze dne 11. února 2010, Hoesch Metals and Alloys, C‑373/08, EU:C:2010:68, bod 61).

55      V tomto kontextu je třeba podotknout, že přezkum pravděpodobnosti pokračování či obnovení výskytu dumpingu a újmy předpokládá posouzení složitých hospodářských otázek, a že soudní přezkum tohoto posouzení proto musí být omezen na ověření dodržení procesních pravidel, věcné správnosti skutkových zjištění, na jejichž základě se napadená volba provádí, a neexistence zjevně nesprávných posouzení skutkového stavu nebo neexistence zneužití pravomoci (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 20. června 2001, Euroalliages v. Komise, T‑188/99, EU:T:2001:166, body 45 a 46, a ze dne 8. května 2012, Dow Chemical v. Rada, T‑158/10, EU:T:2012:218, bod 21).

56      Soudní dvůr rovněž rozhodl, že přezkum důkazů, na nichž unijní orgány založily svá konstatování, Tribunálem nepředstavuje nové posouzení skutkového stavu nahrazující posouzení orgánů. Tento přezkum nezasahuje do široké posuzovací pravomoci těchto orgánů v oblasti obchodní politiky, ale omezuje se na určení, zda tyto důkazy mohou podepřít závěry vyvozené orgány (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. února 2012, Rada a Komise v. Interpipe Niko Tube a Interpipe NTRP, C‑191/09 P a C‑200/09 P, EU:C:2012:78, bod 68).

57      A konečně Soudní dvůr upřesnil, že unijnímu soudu přísluší nejen ověřit věcnou správnost uplatněných důkazů, jejich věrohodnost a soudržnost, ale rovněž přezkoumat, zda tyto důkazy představují veškeré relevantní údaje, jež musí být při posuzování komplexní situace vzaty v úvahu, a zda o ně lze opřít závěry orgánů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. dubna 2016, ArcelorMittal Tubular Products Ostrava a další v. Hubei Xinyegang Steel, C‑186/14 P a C‑193/14 P, EU:C:2016:209, bod 36).

58      Ve světle těchto zásad je třeba v projednávaném případě přezkoumat analýzu Rady v napadeném rozhodnutí týkající se použití čl. 11 odst. 2 a čl. 21 odst. 1 základního nařízení.

 K přezkumu pravděpodobnosti obnovení újmy ve smyslu čl. 11 odst. 2 základního nařízení.

59      Zachování opatření v rámci řízení o přezkumu před pozbytím jeho platnosti závisí na výsledku posouzení důsledků pozbytí jeho platnosti, tedy na prognóze zakládající se na domněnkách ohledně budoucího vývoje situace dotčeného trhu (rozsudek ze dne 20. června 2001, Euroalliages v. Komise, T‑188/99, EU:T:2001:166, bod 42).

60      V projednávaném případě Rada nejprve v bodě 7 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že „výrobní odvětví Unie v současné době nezaznamenává podstatnou újmu“.

61      Pokud jde o obnovení podstatné újmy v případě pozbytí platnosti antidumpingových opatření, Rada měla v bodech 5 a 17 odůvodnění napadeného rozhodnutí za to, že nebylo prokázáno, či dokonce že je málo pravděpodobné.

62      Rada tento závěr založila v podstatě na sedmi následujících konstatováních.

63      Zaprvé Rada uvedla pozitivní hospodářské indikátory (body 8 a 9 odůvodnění), mj. zvýšení cen (bod 8 odůvodnění) – zejména dovozních cen (body 9 in fine, 10 a 12 odůvodnění). Podle Rady „[t]yto tendence naznač[ovaly], že vývoj na trhu [nebylo možné] považovat za dočasný“ (bod 8 odůvodnění in fine).

64      Zadruhé Rada zdůraznila, že dovoz z dotyčných zemí nebyl v posledních letech významný (bod 10 odůvodnění) a že tržní podíly dovozů z Tchaj-wanu a z Thajska byly „téměř nulové“, což znamenalo, že „hodnověrnost tvrzení o dumpingu bude pravděpodobně zatížena větší statistickou chybou“ (bod 11 odůvodnění).

65      Zatřetí Rada podotkla, že podle „poskytnutých údajů“ opatření prospěla, pokud jde o podíly na trhu, více výrobcům z třetích zemí než výrobnímu odvětví Unie (bod 10 odůvodnění in fine).

66      Začtvrté Rada uvedla absenci cenového podbízení u dovozů z Indie, z Tchaj-wanu a z Thajska během zkoumaného období (bod 12 odůvodnění).

67      Zapáté Rada poznamenala, že ačkoliv by mohlo po pozbytí platnosti opatření dojít k nárůstu dovozu, „tento nárůst by nebyl významný“ (bod 14 odůvodnění in fine). Rada totiž nebyla „přesvědčena“, že „určitý přebytek kapacity“ v Indii, na Tchaj-wanu a v Thajsku by byl využit k vývozu do Unie (bod 13 odůvodnění). Růst poptávky byl patrný na většině hlavních světových trhů (body 6 a 13 odůvodnění). Ceny uplatňované v Unii by směřovaly (klesaly) směrem k cenám v dalších zemích (bod 14 odůvodnění). Nebyly předloženy určité informace nebo důkazy, které se jeví být relevantní pro tuto analýzu (body 14 a 15 odůvodnění).

68      Zašesté Rada měla za to, že zachování dotčeného vyrovnávacího cla a antidumpingových opatření vůči Číně a dalším zemím budou i nadále „výrobnímu odvětví Unie poskytovat určitou ochranu“ (bod 16 odůvodnění).

69      Zasedmé podle Rady „[d]řívější vývoj obchodu na tomto trhu rovněž naznač[oval], že by jakékoliv zvýšení vývozu z Indie, Thajska a Tchaj-wanu mohlo částečně nebo zcela [zčásti nebo v plné míře] nahradit dovoz ze třetích zemí [spíše] než výrobu Unie“ (bod 16 odůvodnění in fine).

70      Jak bylo uvedeno v bodě 53 výše, na základě argumentů účastníků řízení je třeba zkoumat, zda tato konstatování umožňovala Radě, aniž se dopustila zjevně nesprávného posouzení, mít za to, že nebylo prokázáno, že by pozbytí platnosti dotčeného antidumpingového cla mohlo způsobit obnovení újmy.

71      Vzhledem k tomu, že neexistence či nedostatečnost odůvodnění spadá pod porušení podstatných formálních náležitostí ve smyslu článku 263 SFEU, které po vyslechnutí účastníků řízení může, či dokonce musí být uplatněno unijním soudem i bez návrhu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. prosince 2009, Komise v. Irsko a další, C‑89/08 P, EU:C:2009:742, body 54 a 57), je třeba zkoumat rovněž to, zda Rada respektovala povinnosti, které jí příslušejí podle článku 296 SFEU. V tomto ohledu je třeba poznamenat, že účastníci řízení zaujali stanovisko k dodržení povinnosti Rady odůvodnit napadené rozhodnutí, a to na žádost Tribunálu v rámci jím přijatých organizačních procesních opatření (viz bod 26 výše).

–       K existenci pozitivních hospodářských ukazatelů, zejména růstu cen PET

72      Z bodu 8 odůvodnění napadeného rozhodnutí plyne, že „Rada […] posoudila, zda by se v případě pozbytí platnosti opatření obnovila podstatná újma“, a došla k závěru, že by to „pravděpodobně neměl[o] nastat“. Podle Rady „[p]roduktivita v průběhu období, kterého se týkal přezkum opatření před pozbytím platnosti, vzrostla“. Kromě toho „[v]ýrobní odvětví Unie m[ělo] stále 70% podíl na trhu Unie a ceny, ziskovost, návratnost investic a peněžní toky se výrazně zlepš[ovaly]“ a tyto „tendence naznač[ovaly], že vývoj na trhu nelze považovat za dočasný“.

73      Co se týče konkrétně dovozních cen, Rada dodala, že u nich „došlo během několika posledních let ke značnému zvýšení [...], a cenový tlak tudíž sláb[l]“ (bod 9 odůvodnění). Rada upřesnila, že ceny dovozů z Indie, z Tchaj-wanu a z Thajska byly „v souladu s prodejními cenami v Unii a ostatním dovozem“ (bod 10 odůvodnění). Kromě toho Rada uvedla, že „[u] dovozu ceny prudce rostly“ a že „[u] dovozu z Indie ceny během příslušného období vzrostly o 29 %, ceny u dovozu z Tchaj-wanu vzrostly o 27 % a v případě Thajska o 32 %“ (bod 12 odůvodnění).

74      Žalobci, podporovaní Komisí, tvrdí, že Rada výběrově odkázala na kladný vývoj určitých hospodářských ukazatelů výrobního odvětví Unie, ale nevzala v potaz jiné, negativní vývoje a omezené trvání pozitivního vývoje, které sama uvedla v prováděcím nařízení č. 461/2013. Tento rozpor podle Komise ukazuje na existenci zjevného pochybení Rady, která k tomuto zásadnímu bodu neposkytla jasné a jednoznačné vysvětlení.

75      Pokud jde o tvrzení týkající se růstu dovozních cen během období přezkumného šetření v bodech 9, 10 a 12 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle žalobců vycházejí toliko z nečekaného a celosvětově krátkodobého tržního vývoje plynoucího z prudkého nárůstu ceny bavlny, jak uznala Rada v prováděcím nařízení č. 461/2013. Rozhodující je každopádně otázka pravděpodobného vývoje cen v případě pozbytí platnosti opatření. Napadené rozhodnutí se přitom k tomu nijak nevyjadřuje a nechává bez povšimnutí posouzení Komise v tomto ohledu.

76      Rada, podporovaná soukromoprávními vedlejšími účastníky, tvrdí, že připustila skutkový stav, tak jak jí byl prezentován Komisí, a že ho následně celý vyhodnotila. Podle Rady hodnocení skutkového stavu neznamená jeho prokázání. Rovněž připomíná, že posouzení má nutně diskreční povahu a to odůvodňuje, aby se orgány těšily širokému prostoru pro uvážení.

77      Pokud jde zaprvé o pozitivní vývoj trhu uvedený v bodě 8 odůvodnění napadeného rozhodnutí, je třeba konstatovat, že Komise v bodě 186 odůvodnění svého návrhu uvedla, že „většina příslušných mikroekonomických ukazatelů [vykazovala] známky zlepšení“. „Ziskovost, návratnost investic a peněžní toky [tak] výrazně vzrostly, zejména v roce 2010 a v období přezkumného šetření“, tedy v době od 1. ledna do 31. prosince 2011.

78      Komise však v bodě 186 odůvodnění svého návrhu rovněž konstatovala, že investice „v roce 2009 prudce poklesly a od té doby se ještě neobnovily“. Kromě toho podle bodu 185 odůvodnění návrhu Komise „z analýzy makroekonomických údajů vyplynulo, že výrobní odvětví Unie během posuzovaného období, tedy v době od 1. ledna 2008 do 31. prosince 2011, snížilo objem výroby a prodeje“. Mimoto „[p]odíl výrobního odvětví Unie na trhu se po počátečním poklesu v roce 2009 ještě plně neobnovil a v posuzovaném období vykazoval celkový pokles o 3 procentní body (na 77 % v období přezkumného šetření)“. A konečně, „[p]okles zaměstnanosti a kapacity je výsledkem probíhající restrukturalizace a je třeba na něj pohlížet v souvislosti se zvyšujícím se využitím kapacity a zvyšující se produktivitou“.

79      Rada je sice nadána širokou posuzovací pravomocí, pokud jde o hospodářské údaje předložené Komisí. V rámci této pravomoci mohla například zpochybnit relevantnost některých Komisí zohledněných faktorů nebo zvážit pozitivní a negativní zájmy odlišující se od těch, které Komise promítla do svého návrhu. Rada se však v napadeném rozhodnutí o negativních hospodářských ukazatelích uvedených Komisí nezmínila, tím spíše nezpochybnila jejich relevanci. Objem investic, výroby a prodejů výrobního odvětví Unie, jakož i trend snižování tržních podílů přitom představují prvky relevantní pro vyhodnocení tržního vývoje v rámci prospektivní analýzy, kterou měla Rada uskutečnit. Rada mimoto tyto prvky zohlednila v prováděcím nařízení č. 461/2013, kterým se ukládá konečné vyrovnávací clo na dovoz některých PET pocházejících z Indie.

80      Za těchto podmínek žalobci právem tvrdí, že Rada v napadeném rozhodnutí nezohlednila veškeré relevantní údaje, a dopustila se tak zjevně nesprávného posouzení.

81      Pokud jde zadruhé o nedočasnost pozitivního vývoje trhu, je třeba připomenout, že v bodě odůvodnění 187 svého návrhu Komise tvrdila, že ke „zlepšení [...] došlo poměrně nedávno a je do určité míry založeno na neočekávaném a dočasném vývoji na trhu na přelomu let 2010–2011 [z důvodu prudkého nárůstu ceny bavlny]“. Podle ní se zdálo, „že tento závěr podporují také dostupné informace o vývoji ziskového rozpětí výrobního odvětví Unie v roce 2012 […], které ve srovnání s obdobím přezkumného šetření vykazuje pokles“.

82      V tomto ohledu se Rada omezila na tvrzení na konci bodu 8 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že „tendence naznačují, že vývoj na trhu nelze považovat za dočasný“.

83      Toto tvrzení přitom není dostatečně odůvodněno.

84      V žalobní odpovědi Rada podotýká, že jediným pozitivním dočasným indikátorem uváděným žalobci byla cena. Soukromoprávní vedlejší účastníci dodávají, že klíčové ukazatele (ziskovost prodeje, vývoj návratnosti investic) ukazovaly na pozitivní vývoj před prudkým nárůstem ceny bavlny.

85      Tato konstatování však v napadeném rozhodnutí nefigurují. Rada ani soukromoprávní vedlejší účastníci přitom nemohou absenci odůvodnění napadeného rozhodnutí zhojit vysvětleními před Tribunálem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. června 2005, Corsica Ferries France v. Komise, T‑349/03, EU:T:2005:221, bod 287 a citovaná judikatura).

86      Pokud jde zatřetí o zvýšení cen, Komise ve svém návrhu uvedla následující:

„(155) V úvodu této analýzy by mělo být vysvětleno, že určité celosvětové ekonomické události, ke kterým došlo na konci roku 2010 a na začátku roku 2011, měly dopad na situaci na trhu Unie, zejména na ceny a objem prodeje obdobného výrobku. V tomto období měl pokles nabídky bavlny na asijském trhu za následek zvýšení poptávky po polyesterovém vlákně. PET a polyesterové vlákno jsou na navazujícím trhu do značné míry závislé na téže surovině, tj. na přečištěné kyselině tereftalové (PTA). Zvýšená poptávka po polyesterovém vlákně způsobila nedostatečnou nabídku PTA, čímž se zvýšily ceny PET. Vzhledem k tomu, že výrobci PET na Blízkém východě jsou rovněž závislí na PTA z Asie, došlo k náhlému snížení dovozu PET do Unie. Zároveň hlavní dodavatelé PTA v Unii prohlásili, že vyšší moc způsobila další omezení domácí výroby PET.

[…]

(181) V tomto ohledu je třeba uvést, že výrobní odvětví Unie mohlo využít nárůstu cen PET na konci roku 2011 a na začátku roku 2012, jelikož ustálilo cenu PTA ještě před tím, než došlo k popsaným událostem na trhu. Na základě statistických zdrojů týkajících se vývoje po období přezkumného šetření, které předložily zúčastněné strany, se ziskové rozpětí výrobců PET v roce 2012 podstatně snížilo. Tím se potvrzuje, že ziskovost v roce 2011 (období přezkumného šetření) byla opravdu do značné míry ovlivněna neočekávanými a dočasnými celosvětovými ekonomickými událostmi (153. bod odůvodnění), ke kterým pravděpodobně již znovu nedojde a nelze je považovat za trvalé a reprezentativní pro situaci výrobního odvětví Unie.“

87      V bodech 8, 9, 10 a 12 odůvodnění napadeného rozhodnutí Rada odkazuje na zvýšení cen PET u výrobců v Unii i dovozců z Indie, z Tchaj-wanu a z Thajska, aniž zmínila prudký nárůst ceny bavlny nebo, a fortiori, zpochybnila relevanci tohoto faktoru. Ten přitom byl Radou zmíněn a zohledněn v jejím nařízení č. 461/2013, což potvrzuje jeho relevanci. Rada tak v napadeném rozhodnutí opět opomenula zohlednit veškeré relevantní údaje v rámci své prospektivní analýzy. Dopustila se tím zjevně nesprávného posouzení.

88      V žalobní odpovědi Rada vysvětluje, že ze šetření Komise vyplynulo, že zvýšení cen PET nebylo nutně dočasné. Podle údajů předložených Komisí totiž toto zvyšování započalo již před prudkým nárůstem ceny bavlny, jehož počátek je třeba situovat až na konec roku 2010. Rada ve své duplice doplňuje, že konstatování Komise v jejím návrhu, podle něhož ziskovost výrobního odvětví Unie po období přezkumného šetření klesla, neposkytuje žádné údaje o rozsahu tohoto poklesu ani o tom, zda tento pokles smazal růst cen před prudkým nárůstem ceny bavlny, který Rada konstatovala.

89      Je třeba konstatovat, že tato vysvětlení nefigurují v napadeném rozhodnutí, a nemohou tedy být zohledněna v rámci přezkumu jeho opodstatněnosti.

90      Z výše uvedeného vyplývá, že se Rada dopustila zjevně nesprávných posouzení a napadené rozhodnutí odůvodnila právně nedostatečným způsobem, když vycházela z určitých pozitivních hospodářských ukazatelů, zejména zvýšení cen, a některé negativní faktory relevantní pro účely analýzy nezmínila.

–       K nevýznamnosti objemu dovozů z Indie, Tchaj-wanu a Thajska v období přezkumného šetření

91      Rada v bodě 10 odůvodnění napadeného rozhodnutí tvrdila, že „[d]ovoz z dotyčných zemí ne[byl] významný ani svým podílem na trhu Unie (i nadále pod 4 % během období přezkumného šetření), ani ve srovnání s dovozem z jiných zemí a odbytem výrobců z Unie“. Rada v bodě 11 odůvodnění napadeného rozhodnutí doplnila, že „[p]odíly výrobců z Tchaj-wanu i Thajska na trhu [byly] téměř nulové“ a že „[j]elikož [byly] objemy tak malé, hodnověrnost tvrzení o dumpingu [mohla být] zatížena větší statistickou chybou“.

92      Pokud jde o bod 10 odůvodnění napadeného rozhodnutí, žalobci tvrdí, že Rada ve své analýze opomíjí významný nárůst dovozu z Indie, Tchaj-wanu a Thajska, což prokazuje, že skutková zjištění uplatňovala selektivně, čímž představila pokřivený obraz reality, a vyvodila z nich tak neodůvodněné závěry.

93      Rada v žalobní odpovědi namítá, že v rámci svého zohlednění objemu dovozu v bodě 10 odůvodnění napadeného rozhodnutí byla oprávněna skutkové okolnosti zvážit a posoudit.

94      V tomto ohledu je třeba konstatovat, že Komise ve svém návrhu přezkoumávala nejen objem dovozů ve sledovaném období, ale rovněž (růstový či klesající) trend těchto dovozů v uvedeném období (návrh Komise, body 50, 92 a 114 odůvodnění), který je relevantní informací v rámci prospektivní analýzy, která měla být v projednávaném případě provedena. Za těchto podmínek měl být tento faktor zkoumán rovněž Radou, když zmínila objem dovozů v bodě 10 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

95      Pokud jde o bod 11 odůvodnění napadeného rozhodnutí, žalobci tvrdí, že tvrzení Rady se bez jakýchkoliv skutkových konstatování a argumentů na jejich podporu snaží zpochybnit analýzu Komise, podle níž v případě Thajska a Tchaj-wanu existovala možnost pokračování dumpingu působícího újmu. Kromě toho je tvrzení uvedené v tomto bodě odůvodnění irelevantní, jelikož nezohledňuje pravděpodobný vývoj cen po období přezkumného šetření v případě zrušení opatření, což je relevantní.

96      Rada v žalobní odpovědi upřesňuje, že nejprve v rámci své analýzy konstatovala, že objemy dovozů z Thajska a z Tchaj-wanu byly malé, což neumožňovalo zdůraznit jasné trendy. Následně konstatovala, že výpočet dumpingu se nezakládá na zkoumání ověřené běžné hodnoty a vývozních cen výrobců z těchto zemí, ale na tvrzeních výrobního odvětví Unie v rámci stížnosti. Kombinace těchto dvou faktorů ji vedla k pochybnostem o spolehlivosti tvrzení o budoucím riziku dumpingu působícího újmu. A konečně tvrzení Komise v bodech 105 a 191 odůvodnění jejího návrhu, podle nichž nic nenaznačuje, že by byl v budoucnu dumping omezen nebo odstraněn, je jejím posouzením, nikoliv prokázanou skutečností.

97      Soukromoprávní vedlejší účastníci dodávají, že tvrzení v bodě 11 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle něhož by „hodnověrnost tvrzení o dumpingu [mohla být] zatížena větší statistickou chybou“, spočívá rovněž na dvou konstatováních uvedených v návrhu Komise, a sice týkajících se zvýšení cen dovozů z Indie, Tchaj-wanu a Thajska a dále skutečnosti, že tyto ceny nemají za následek snížení cen uplatňovaných v Unii.

98      V tomto ohledu je třeba podotknout, že Rada i soukromoprávní vedlejší účastníci předkládají Tribunálu vysvětlení, která nefigurují v napadeném rozhodnutí. V bodě 11 jeho odůvodnění se totiž Rada omezila na konstatování, že objem dovozů z Thajska a z Tchaj-wanu byl tak malý, že „hodnověrnost tvrzení o dumpingu [by mohla být] zatížena větší statistickou chybou“.

99      V rámci přezkumu před pozbytím platnosti opatření se přitom nejedná o „šetření stížnosti na dumping“, ale o ověření, zda může pozbytí platnosti opatření způsobit přetrvání nebo obnovu dumpingu. Toto konstatování Rady tedy nebylo pro analýzu relevantní.

100    Bylo-li by třeba bodu 11 odůvodnění napadeného rozhodnutí rozumět tak, že má zpochybnit závěr Komise v jejím návrhu, podle něhož by v případě pozbytí platnosti dotčených antidumpingových opatření dumping v Thajsku a na Tchaj-wanu přetrvával, je nutno konstatovat, že tvrzení Rady není přesvědčivé ani podepřené důkazy. Rada totiž v napadeném rozhodnutí nezpochybnila výpočet dumpingového rozpětí provedený Komisí ani její závěr, podle něhož bylo pravděpodobné, že v případě pozbytí platnosti opatření by dumping přetrvával.

101    Z toho plyne, že závěry Rady vycházející z nevýznamnosti objemu dovozů z Indie, Tchaj-wanu a Thajska v období přezkumného šetření jsou stiženy zjevně nesprávnými posouzeními.

–       K tomu, kdo skutečně těžil z opatření zvýšením podílů na trhu

102    Rada v bodě 10 in fine odůvodnění napadeného rozhodnutí tvrdí, že „z poskytnutých údajů vyplývá, pokud jde o podíly na trhu, že opatření prospěla více výrobcům z třetích zemí než výrobnímu odvětví Unie“.

103    Vzhledem k tomu, že Rada neuvedla žádné informace o údajích, z nichž vycházela, nemůže Tribunál přezkoumat opodstatněnost takového tvrzení a napadené rozhodnutí je stiženo nedostatkem odůvodnění v tomto ohledu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. září 2006, Portugalsko v. Komise, C‑88/03, EU:C:2006:511, bod 88 a citovaná judikatura).

–       K absenci cenového podbízení ve sledovaném období

104    Rada v bodě 12 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že během zkoumaného období „nebylo zjištěno cenové podbízení“, pokud jde o dovozy z Indie, Tchaj-wanu a Thajska.

105    V tomto ohledu Komise správně podotýká, že absence cenového podbízení byla v minulosti konstatována, aniž by napadené rozhodnutí poskytovalo informace o dalším vývoji situace, jakmile by byla antidumpingová opatření zrušena. Argument uvedený Radou v reakci na spis vedlejšího účastníka podaný Komisí, podle něhož indičtí dovozci své ceny v Unii zvýšili, toto konstatování nepopírá.

106    Konstatování Rady v bodě 12 odůvodnění napadeného rozhodnutí týkající se absence cenového podbízení tedy nepředstavuje určující prvek, který by sám o sobě umožnil prokázat, že nebylo prokázáno pravděpodobné obnovení újmy.

–       K nevýznamnosti objemu dovozů z Indie, Tchaj-wanu a Thajska v případě zrušení opatření

107    Body 13 až 15 odůvodnění napadeného rozhodnutí znějí takto:

„(13) Ačkoliv je v [Indii, Tchaj-wanu a Thajsku] patrný určitý přebytek kapacity, Rada není přesvědčena o tom, že by tato nevyužitá kapacita byla namířena vůči Unii [využita k vývozu do Unie]. Ve většině případů je na hlavních trzích patrný růst poptávky.

(14)      Ve srovnání s jinými zeměmi je cenová hladina v Unii kvůli těmto dlouhodobým opatřením vyšší než na ostatních hlavních trzích. Bez těchto opatření by ceny měly tendenci se vůči jiným zemím normalizovat. Není pravděpodobné, že by opatření na ochranu obchodu ve třetích zemích odklonila důležitý obchod směrem k Unii [přesměrovala značný objem obchodu do Unie], neboť tyto země nejsou v celosvětovém měřítku hlavními spotřebiteli PET. Nebyly poskytnuty žádné informace o existenci nebo jiném způsobu uplatňování [o skutečné nebo domnělé existenci] opatření na ochranu obchodu na jiných důležitých trzích s PET, jako jsou Spojené státy americké a Japonsko. Rada se proto domnívá, že ačkoli by mohlo po vypršení platnosti opatření dojít k nárůstu dovozu, tento nárůst by nebyl významný.

(15)      Rada se na základě svého posouzení domnívá, že nebyla přesvědčivě doložena řada relevantních faktorů, na základě kterých lze náležitým způsobem posoudit, zda by odstranění cel vedlo k obnovení dumpingu působícího újmu. Mezi tyto faktory patří:

a)      vývoj poptávky ve třetích zemích: v případě Tchaj-wanu například vývoz do třetích zemí představuje přibližně 60 % výrobní kapacity. Tato hodnota naznačuje, že budoucí vývoj poptávky v těchto zemích je pro posuzování relevantní;

b)      přepravní náklady a jiné faktory ovlivňující ziskovost: pokud se vývozní trhy třetích zemí nacházejí blíže vývozci než trh Unie – východní Asie je důležitým trhem – tento faktor ovlivní výši přepravních nákladů, a tudíž ziskovost prodeje na vývoz i relativní atraktivitu trhu Unie.“

108    Žalobci, podporovaní Komisí, mají za to, že Rada svévolně odmítla pečlivý přezkum Komise, v němž tato došla k závěru o pravděpodobném značném zvýšení dovozů v případě zrušení opatření. I když není formálně uvedeno porušení článku 296 SFEU, je poukazováno rovněž na nepodloženou a někdy i protiřečící si povahu některých tvrzení Rady v napadeném rozhodnutí.

109    Rada, podporovaná soukromoprávními vedlejšími účastníky, tyto argumenty odmítá.

110    Je třeba konstatovat, že Rada došla v podstatě v napadeném rozhodnutí k závěru, že i kdyby „po vypršení platnosti opatření [došlo] k nárůstu dovozu, tento nárůst by nebyl významný“ (bod 14 odůvodnění in fine), neboť nebyla „přesvědčena o tom, že by tato nevyužitá kapacita [v Indii, na Tchaj-wanu a v Thajsku] byla namířena vůči Unii [využita k vývozu do Unie]“ (bod 13 odůvodnění).

111    Tento závěr Rady je založen na pěti konstatováních uvedených v bodech 112, 121, 122, 127 a 130 níže.

112    Zaprvé podle Rady byla nevyužitost kapacity v Indii, na Tchaj-wanu a v Thajsku relativní (bod 13 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

113    Žalobci a Komise zdůrazňují, že toto tvrzení je v rozporu s analýzou Komise v jejím návrhu a konstatováními samotné Rady v prováděcím nařízení č. 461/2013, podle nichž byla předpokládaná nevyužitá kapacita v těchto třech zemích, zejména v Indii, značná.

114    Rada v žalobní odpovědi tvrdí, že analýza Komise spočívá na informacích obsažených ve stížnosti a že je na příslušném místě, v Tchaj-wanu a v Thajsku, neověřila. Tuto skutečnost přitom zohlednila při určování důležitosti tohoto ukazatele újmy v rámci analýzy. Rada tvrdí, že mohla budoucí kapacitu a poptávku na Tchaj-wanu a v Thajsku posoudit ve světle argumentů, které byly předloženy v průběhu šetření dalšími zúčastněnými, mj. uživateli PET v Unii, odlišně, aniž by taková analýza byla stižena zjevně nesprávným posouzením.

115    V reakci na tyto argumenty Rady žalobci a Komise zpochybňují to, že Rada zpochybnila určité skutečnosti prokázané Komisí během jejího šetření z důvodu, že plynou ze stížnosti a že nebyly ověřeny na místě, v Tchaj-wanu a v Thajsku.

116    V tomto ohledu je třeba podotknout, že poznatky uplatňované Radou před Tribunálem nefigurují v napadeném rozhodnutí. Tvrzení Rady v bodě 13 jeho odůvodnění, podle něhož je nevyužitost kapacity relativní, není podloženo žádným vysvětlením.

117    Nelze požadovat, aby odůvodnění orgánů vylíčilo všechny jednotlivé relevantní skutkové a právní okolnosti. Otázka, zda odůvodnění rozhodnutí splňuje tyto požadavky, musí být totiž posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotyčnou oblast (rozsudek ze dne 9. ledna 2003, Petrotub a Republica v. Rada, C‑76/00 P, EU:C:2003:4, bod 81).

118    V projednávaném případě však, jak zdůrazňují žalobci a Komise, tvrzení Rady, podle něhož je nevyužitost kapacity v Indii, na Tchaj-wanu a v Thajsku „relativní“, je v rozporu s analýzou Komise v jejím návrhu a – pokud jde o Indii – se závěry samotné Rady v prováděcím nařízení č. 461/2013, podle nichž bylo třeba tuto přebytečnou kapacitu „považovat za významnou“ (bod 193 odůvodnění). Za těchto podmínek Radě příslušelo poskytnout v napadeném rozhodnutí vysvětlení, tak aby se mohli účastníci řízení seznámit s úvahami, na nichž bylo toto její tvrzení založeno, a Tribunál mohl provést jejich přezkum.

119    Napadené rozhodnutí je tedy stiženo nedostatkem odůvodnění, aniž by vysvětlení uplatněná Radou před Tribunálem mohla tento nedostatek odstranit (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. června 2005, Corsica Ferries France v. Komise, T‑349/03, EU:T:2005:221, bod 287 a citovaná judikatura).

120    Každopádně, i v případě, že by bylo třeba tato vysvětlení Rady zohlednit, by bylo třeba uvést, že vzhledem k tomu, že výrobci vyvážející z Tchaj-wanu a z Thajska odmítli spolupracovat, mohla Komise v souladu s článkem 18 základního nařízení vycházet z dostupných skutkových zjištění.

121    Zadruhé Rada konstatovala, že poptávka rostla na většině důležitých trhů (bod 13 odůvodnění napadeného rozhodnutí), čímž navázala na svá tvrzení v bodě 6 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle nichž „hlavní vývozní trhy pro PET rost[ly]“ a „růst světové poptávky po produktech balených v PET [měl] pokračovat souběžně s oživením světového hospodářství“. Žalobci ani Komise tato tvrzení Rady nezpochybňují.

122    Zatřetí Rada měla v podstatě za to, že po zrušení dotčených antidumpingových opatření bude cenová atraktivita unijního trhu menší, jelikož ceny poklesnou na úroveň cen ostatních zemí (bod 14 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Tato teze Rady spočívala na konstatování, podle něhož byla cenová úroveň v Unii vyšší nežli na ostatních hlavních trzích, a to z důvodu dotčených antidumpingových opatření, a že bez nich budou ceny v Unii klesat na úroveň ostatních zemí.

123    V tomto ohledu je třeba po vzoru žalobců a Komise konstatovat, že tato teze Rady by znamenala, že by dovozy z Indie, Tchaj-wanu a Thajska byly svým rozsahem s to ovlivnit úroveň cen uplatňovaných v Unii. Rada přitom současně, v bodě 14 odůvodnění napadeného rozhodnutí, tvrdila, že „ačkoliv by mohlo po vypršení platnosti opatření dojít k nárůstu dovozu, tento nárůst by nebyl významný“. Napadené rozhodnutí je tedy stiženo rozporností odůvodnění. Kromě toho, jak zdůraznili žalobci na jednání, tvrzení Rady v napadeném rozhodnutí, podle kterého byla „cenová hladina v Unii kvůli těmto dlouhodobým opatřením vyšší než na ostatních hlavních trzích“, není nijak odůvodněno.

124    Rada v žalobní odpovědi tvrdí, že pokles cen v případě zrušení dotčených antidumpingových opatření, uvedený v bodě 14 odůvodnění napadeného rozhodnutí, nutně neznamená, že se dumping působící újmu obnoví. Podle Rady nemá tlak na ceny v Unii původ především v Indii, na Tchaj-wanu a v Thajsku. Toto hodnocení je podepřeno skutečností, že tyto dovozy představovaly méně než 4 % unijního trhu, zatímco dovozy pocházející ze třetích zemí, na něž se antidumpingová opatření nevztahovala a které uplatňovaly nižší ceny, měly 15,9% tržní podíl. V reakci na spis vedlejšího účastníka předložený Komisí Rada upřesnila, že v napadeném rozhodnutí netvrdila, že by cenový nárůst v Unii byl důsledkem pouze uplatnění antidumpingových opatření. Ohledně tohoto bodu Rada uvádí, že indičtí vývozci zvýšili své ceny o 29 %.

125    V tomto ohledu je třeba konstatovat, že tato vysvětlení jsou v rozporu s konstatováním učiněným v bodě 14 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle něhož byly ceny v Unii vyšší „kvůli těmto dlouhodobým opatřením“. Jak je uvedeno v bodě 129 výše, toto konstatování nutně vychází z teze, podle níž mohly dovozy z Indie, Tchaj-wanu a Thajska ovlivnit úroveň cen uplatňovaných v Unii.

126    Argumenty Rady tedy nezpochybňují konstatování učiněné v bodě 129 výše, podle něhož je napadené rozhodnutí stiženo rozporným odůvodněním, pokud jde o analýzu týkající se atraktivity unijního trhu.

127    Začtvrté Rada v bodě 14 odůvodnění napadeného rozhodnutí zdůrazňuje, že „[n]ení pravděpodobné, že by opatření na ochranu obchodu ve třetích zemích odklonila důležitý obchod směrem k Unii [přesměrovala značný objem obchodu do Unie], neboť tyto země nejsou v celosvětovém měřítku hlavními spotřebiteli PET“. Rada nepřímo odkazuje na existenci určitých opatření na ochranu obchodu v Turecku, Jižní Africe a Malajsii týkajících se dovozů z Indie, Tchaj-wanu a Thajska a konstatovanou Komisí v jejím návrhu.

128    V tomto ohledu je třeba po vzoru žalobců konstatovat, že když Komise během šetření prokázala, že některé země zavedly opatření na ochranu obchodu týkající se dovozů PET z Indie, Tchaj-wanu a Thajska, netvrdila, že existence těchto opatření přesměruje značný objem obchodu do Unie. Tímto konstatováním se totiž Komise omezila na tvrzení, že uplatnění těchto opatření by mohla omezit množství trhů, na něž by vývozy z Indie, Tchaj-wanu a Thajska mohly mít přístup. Takové tvrzení přitom není Radou v napadeném rozhodnutí zpochybněno.

129    Absence přesměrování značného objemu obchodu do Unie konstatovaná Radou v bodě 14 odůvodnění napadeného rozhodnutí tedy sama o sobě neumožňuje prokázat, že pravděpodobnost obnovení dumpingu působícího újmu nebyla prokázána.

130    A nakonec zapáté Rada v bodě 14 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatuje, že „[n]ebyly poskytnuty žádné informace o existenci nebo jiném způsobu uplatňování [o skutečné nebo domnělé existenci] opatření na ochranu obchodu na jiných důležitých trzích s PET, jako jsou Spojené státy americké a Japonsko“. Rada v bodě 15 odůvodnění napadeného rozhodnutí dodává, že se na základě svého posouzení domnívá, že „nebyla přesvědčivě doložena řada relevantních faktorů, na základě kterých lze náležitým způsobem posoudit, zda by odstranění cel vedlo k obnovení dumpingu působícího újmu“. Podle Rady „[m]ezi tyto faktory patří: a) vývoj poptávky ve třetích zemích […]; b) přepravní náklady a jiné faktory ovlivňující ziskovost [vývozů]“.

131    V tomto ohledu žalobci správně konstatují, že možnost, že by třetí země, včetně Spojených států a Japonska, absorbovaly nadměrné kapacity Indie, Tchaj-wanu a Thajska, byla Komisí na rozdíl od tvrzení Rady v bodech 14 a 15 písm. a) odůvodnění napadeného rozhodnutí posuzována. Ta tak ve svém návrhu analyzovala tvrzení některých zúčastněných založená na tom, že „hlavní vývozní trhy pro tchajwanskou produkci PET [byly] asijsko-pacifický region a Amerika“ (bod 101), a na nutnosti „zohlednit rostoucí poptávku na ostatních třetích trzích“ (bod 104). Komise nicméně tato tvrzení odmítla a připomněla, že netvrdí, že „celá přebytečná kapacita dostupná pro vývoz by byla směrována do Unie“, ale pouze že „množství, které by mohlo směřovat na unijní trh, by mělo převyšovat úroveň schopnou způsobit újmu“ (bod 104).

132    Pokud jde o nezohlednění přepravních nákladů a dalších faktorů majících dopad na ziskovost vývozů, zmiňované v bodě 15 písm. b) odůvodnění napadeného rozhodnutí, žalobci podotýkají, že šetření Komise zkoumalo cenu „náklady, pojištění, přeprava“ (CIF) dovozů do Unie, která náklady na přepravu zahrnuje, a srovnatelné ceny dovozů do třetích zemí.

133    V tomto ohledu je třeba po vzoru soukromoprávních vedlejších účastníků podotknout, že když Komise posuzovala atraktivitu unijního trhu, srovnávala ceny vývozů z Indie, Tchaj-wanu a Thajska do třetích zemí s cenami vývozů z týchž zemí do Unie, aniž posuzovala dopad přepravních nákladů na ziskovost vývozů.

134    Jak však zdůrazňuje Komise, atraktivita Unie a ziskovost vývozů byly rovněž v jejím návrhu určeny, a to zejména na základě velikosti unijního trhu (celosvětově třetí největší) a na něm uplatňovaných cen, které citelně převyšují ceny indických, tchajwanských a thajských vývozů do třetích zemí.

135    Za těchto podmínek je konstatování Rady v bodě 15 písm. b) odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle něhož Komise nepředložila žádné průkazné poznatky týkající se „jiných faktorů ovlivňujících ziskovost“ vývozů do Unie, stiženo pochybením.

–       K dostatečné ochraně výrobního odvětví Unie jinými opatřeními na ochranu obchodu

136    Rada v bodě 16 odůvodnění napadeného rozhodnutí upozornila, že „[d]alší faktory naznačují, že odstranění opatření pravděpodobně nepovede k obnovení dumpingu, který způsobuje vážnou újmu výrobnímu odvětví Unie“. Upřesnila, že „antisubvenční opatření vůči Indii a antidumpingová opatření vůči Číně a jiným zemím budou i nadále výrobnímu odvětví Unie poskytovat určitou ochranu“.

137    V tomto ohledu je třeba konstatovat, že Rada před Tribunálem uznala pochybení, když v bodě 16 odůvodnění napadeného rozhodnutí zmiňovala existenci antidumpingových opatření vůči jiným zemím než Číně, jelikož tato opatření neexistují.

138    Kromě toho Rada nevysvětlila důvody, proč by existence určitých opatření na ochranu obchodu umožňovala dojít k závěru, že pravděpodobnost obnovení újmy nebyla prokázána.

139    Tvrzení Rady v bodě 16 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle něhož bylo výrobní odvětví Unie dostatečně chráněno, je tedy stiženo nedostatkem odůvodnění.

–       K dotčení dalších hospodářských subjektů zrušením opatření

140    Rada na konci bodu 16 odůvodnění napadeného rozhodnutí tvrdí, že „[d]řívější vývoj obchodu na tomto trhu rovněž naznač[oval], že by jakékoliv zvýšení vývozu z Indie, Thajska a Tchaj-wanu mohlo částečně nebo zcela nahradit dovoz ze třetích zemí [spíše] než výrobu Unie“.

141    Jak zdůraznili žalobci na jednání, toto tvrzení Rady není dostatečně odůvodněno, jelikož pouhý odkaz na „dřívější vývoj obchodu na tomto trhu“ neumožňuje Tribunálu přezkoumat opodstatněnost jejího tvrzení, a to i ve světle souvislostí, které vedly k přijetí napadeného rozhodnutí (viz bod 117 výše). Je tudíž třeba konstatovat nedostatek odůvodnění v tomto ohledu.

–       Závěry k přezkumu pravděpodobnosti obnovy újmy

142    Z výše uvedeného plyne, že analýza Rady v bodech 8 až 17 odůvodnění napadeného rozhodnutí je stižena zjevně nesprávnými posouzeními, jakož i, v některých ohledech, nedostatkem odůvodnění, či dokonce vzájemnou rozporností odůvodnění.

143    Napadené rozhodnutí však nebude na místě zrušit, pokud závěr Rady v bodě 23 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle něhož „prodloužení platnosti opatření jednoznačně [nebylo] v zájmu Unie“, není stižen jakýmkoliv zjevně nesprávným posouzením ani nedostatkem odůvodnění. Podle čl. 21 odst. 1 základního nařízení je totiž pozbytí platnosti dotčených opatření možné, i když je zjištěna pravděpodobná existence dumpingu, pokud orgány „dospějí jednoznačně k názoru, že jejich [další] uplatnění není v zájmu [Unie]“.

 K přezkumu zájmu Unie ve smyslu čl. 21 odst. 1 základního nařízení

144    Přezkum zájmu Unie ve smyslu čl. 21 odst. 1 základního nařízení vyžaduje vyhodnocení pravděpodobných důsledků uplatnění i neuplatnění zamýšlených opatření na zájmy výrobního odvětví Unie a na ostatní přítomné zájmy, zejména pak zájmy jednotlivých stran uvedených v článku 21 základního nařízení. Toto posouzení zahrnuje prognózu založenou na předpokladech ohledně budoucích událostí, jež vyžaduje posouzení složitých hospodářských situací (rozsudek ze dne 8. července 2003, Euroalliages a další v. Komise, T‑132/01, EU:T:2003:189, bod 47).

145    V napadeném rozhodnutí Rada analyzovala zájem Unie takto:

„(18) V článku 21 odst. 1 základního nařízení je uvedeno, že za účelem zjištění, zda je v zájmu Unie přijmout určitá opatření, je třeba komplexně posoudit všechny zájmy.

(19)      Ceny za PET jsou dány řadou faktorů, je však zřejmé, že antidumpingová opatření zvýšila náklady na straně uživatelského odvětví. Mezi uživateli je mnoho stáčíren a malých a středních podniků, které provozují svou činnost s velmi nízkými maržemi a které byly v posledních letech značně postiženy vysokými cenami PET, neboť náklady související s PET představují hlavní položku jejich výrobních nákladů. Dopadem vysokých cen jsou nejvíc postiženy menší stáčírny, které kvůli své slabé vyjednávací pozici nebyly schopny přenést důsledky vysokých cen na maloobchodníky a konečné spotřebitele. Mnoho uvedených společností vykazuje vysoké ztráty a přišlo o značný počet zaměstnanců. Návrh uznává zhoršující se situaci uživatelů a skutečnost, že ceny PET v Unii jsou vyšší než na jiných hlavních trzích. Rada nicméně zastává postoj, že nebylo prokázáno, že předmětná opatření nejsou jedním z faktorů přispívajících k poměrně vysokým cenám PET v Unii.

(20)      Výrobní odvětví PET v Unii je nyní velmi koncentrované a vertikálně stále integrovanější. Je ziskové a mělo by být schopno obstát v mezinárodní konkurenci.

(21)      Nahromadění opatření v kombinaci s rostoucí integrací výrobců PET a společností vyrábějících obaly z PET v Unii vytváří situaci, ve které nejsou rovné podmínky pro nezávislé společnosti vyrábějící obaly, které se musejí vypořádat v celosvětovém srovnání s nejvyššími cenami PET (vzhledem k horizontálnímu účinku ovlivňujícímu ceny PET), zatímco hlavní konkurenti ve třetích zemích mají přístup k PET za nižší ceny.

(22)      Uživatelé PET mají velmi omezené zdroje zásobování mimo Unii, neboť opatření jsou zavedena také proti dovozu pocházejícímu z jiných třetích zemí.

(23)      Rada dospěla k závěru, že prodloužení platnosti opatření jednoznačně není v zájmu Unie, neboť výše nákladů pro dovozce, uživatele a spotřebitele není úměrná výhodám pro výrobní odvětví Unie.“

146    Žalobci, podporovaní Komisí, připomínají, že čl. 21 odst. 1 základního nařízení vyžaduje, aby bylo přihlíženo zejména k nutnosti odstranit účinky dumpingu působícího újmu, které spočívají v narušení obchodu, a obnovit účinnou hospodářskou soutěž. Napadené rozhodnutí přitom na rozdíl od prováděcího nařízení č. 461/2013 tuto možnost ani nezmiňuje a zabývá se pouze zájmy uživatelů PET v Unii, čímž odhlíží od zájmů nezávislých dovozců, dodavatelů surovin a podniků recyklujících PET, zkoumaných Komisí v návrhu na antidumpingové clo. V replice žalobci připomínají, že závěr Rady, podle něhož nedojde při neobnovení opatření k obnovení dumpingu působícího újmu, je zjevně chybný.

147    Pokud jde konkrétně o zájem uživatelů PET v Unii, žalobci podotýkají, že všechny tři prvky zohledněné Radou v bodech 19 až 22 odůvodnění napadeného rozhodnutí jí byly rozporovány v bodech 234, 249 a 252 až 260 odůvodnění prováděcího nařízení č. 461/2013, které spočívají na analýze Komise. Komise kromě toho podotýká, že Radě příslušelo pozitivně prokázat, že uplatňování dotčených antidumpingových opatření není v zájmu Unie.

148    Rada, podporovaná soukromoprávními vedlejšími účastníky, namítá, že v napadeném rozhodnutí podrobně zkoumala otázku dumpingu působícího újmu výrobnímu odvětví Unie, zejména, v bodě 4 odůvodnění v případě dovozů z Indonésie a Malajsie a v bodech 5, 12, 15 a16 odůvodnění v případě Indie, Thajska a Tchaj-wanu. Rada tedy splnila svou povinnost posoudit veškeré dotčené zájmy jako celek a neporušila čl. 21 odst. 1 základního nařízení. Pokud jde o údajné zjevně nesprávné posouzení, Rada a soukromoprávní vedlejší účastníci připomínají, že bylo považováno za nepravděpodobné, že by výrobní odvětví Unie v případě pozbytí platnosti dotčených antidumpingových opatření utrpělo újmu, a že Rada tento závěr zohlednila v rámci svého posouzení zájmu Unie, v souladu s článkem 21 základního nařízení.

149    Co se týče konkrétně zájmů uživatelů PET v Unii, Rada podotýká, že žalobci nezpochybňují vysokou úroveň cen PET v Unii ani velmi omezenou povahu zdrojů zásobování těchto uživatelů. Žalobci naopak zpochybňují způsob, jakým tyto skutečnosti posoudila, a závěry, které z toho vyvodila. Toto posouzení přitom není stiženo zjevným pochybením ani není neúměrné. Skutková zjištění, na nichž toto posouzení spočívá, nejsou ani zjevně chybná. Soukromoprávní vedlejší účastníci dodávají, že konstatování Rady ohledně výrobního odvětví Unie se nutně týkají zájmů producentů surovin. Zdůrazňují rovněž, že se Rada soustředila na situaci uživatelů, neboť ti představují hlavní zájem Unie (vedle výrobců PET), který se během šetření objevil. Dovozci ani odvětví recyklace PET se šetření neúčastnili ani během něho nepředložili vyjádření. Soukromoprávní vedlejší účastníci zdůrazňují zejména zvláštní problém úbytku pracovníků ve stáčírnách, jakož i specifické problémy malých a středních podniků.

150    A konečně, pokud jde o posouzení provedené v prováděcím nařízení č. 461/2013, Rada tvrdí, že to bylo učiněno v rámci jiného řízení a týkalo se jiných skutečností. Mimoto uvedené nařízení nebylo předmětem soudního přezkumu Tribunálu.

151    V tomto ohledu je třeba podotknout, že Rada a soukromoprávní vedlejší účastníci sami uznávají, že závěr o neexistenci zjevného zájmu Unie na zachování opatření v bodě 23 odůvodnění napadeného rozhodnutí spočívá na závěrech Rady, podle nichž bylo jen málo pravděpodobné, že pozbytí platnosti opatření povede k obnovení vážné újmy pro Unii (bod 17 odůvodnění), nebo alespoň že taková pravděpodobnost nebyla prokázána (bod 5 odůvodnění).

152    Rada při připomenutí, že výrobní odvětví PET v Unii „[j]e ziskové a mělo by být schopno obstát v mezinárodní konkurenci“, uvedeném v bodě 20 odůvodnění napadeného rozhodnutí, totiž v podstatě odkazovala na body 8 až 17 odůvodnění téhož rozhodnutí. Tvrzení Rady v bodě 19 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle něhož bylo „zřejmé, že antidumpingová opatření zvýšila náklady na straně uživatelského odvětví“, nutně spočívalo na konstatování v bodě 14 odůvodnění, že „cenová hladina v Unii [byla] kvůli těmto dlouhodobým opatřením vyšší než na ostatních hlavních trzích“.

153    Jak přitom bylo uvedeno v bodě 142 výše, analýza Rady týkající se pravděpodobnosti nebezpečí újmy je stižena zjevně nesprávnými posouzeními, jakož i nedostatkem odůvodnění, či dokonce vzájemnou rozporností odůvodnění v některých ohledech. Tyto vady tedy postihují rovněž závěry Rady týkající se zájmu Unie na zachování dotčených antidumpingových opatření.

 Závěry týkající se návrhu na zrušení

154    Ve světle výše uvedeného je třeba, aniž by bylo třeba zkoumat první a třetí žalobní důvod uplatněný žalobci, vyhovět druhému žalobnímu důvodu a napadené rozhodnutí částečně zrušit v rozsahu, v němž je stiženo zjevně nesprávnými posouzeními a vadami odůvodnění postihujícími analýzu pravděpodobnosti obnovení újmy při neobnovení dotčeného antidumpingového cla a zájmu Unie na zachování tohoto cla.

2.     K návrhům na náhradu škody

155    Příslušnost Tribunálu v oblasti mimosmluvní odpovědnosti je stanovena článkem 268 a čl. 340 druhým a třetím pododstavcem SFEU. Z posledně uvedeného ustanovení plyne, že Unie nahradí v souladu s obecnými zásadami společnými právním řádům členských států škody způsobené jejími orgány nebo jejími zaměstnanci při výkonu jejich funkce.

156    Z ustálené judikatury vyplývá, že ke vzniku mimosmluvní odpovědnosti Unie, ve smyslu čl. 340 druhého pododstavce SFEU, za protiprávní jednání jejích orgánů nebo institucí musí být splněn souhrn kumulativních podmínek, a to protiprávnost jednání vytýkaného unijnímu orgánu nebo instituci, existence škody a příčinná souvislost mezi tvrzeným jednáním a dovolávanou škodou (rozsudky ze dne 29. září 1982, Oleifici Mediterranei v. EHS, 26/81, EU:C:1982:318, bod 16, a ze dne 14. prosince 2005, Beamglow v. Parlament a další, T‑383/00, EU:T:2005:453, bod 95).

157    V projednávaném případě žalobci tvrdí, že jsou splněny všechny tři podmínky, což Rada zpochybňuje.

158    Před zkoumáním, zda jsou v projednávaném případě splněny podmínky pro založení odpovědnosti Unie připomenuté v bodě 156 výše, je třeba vyjasnit rozsah návrhů žalobců.

 K rozsahu návrhů žalobců

159    Podle judikatury nebrání článek 268 SFEU v podání žaloby na náhradu škody z důvodu hrozící a s dostatečnou jistotou předvídatelné škody, i když škoda nemůže být dosud přesně vyčíslena (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. června 2000, Camar a Tico v. Komise a Rada, T‑79/96, T‑260/97 a T‑117/98, EU:T:2000:147, body 192 a 193 a citovaná judikatura).

160    V projednávaném případě žalobci podali své návrhy na náhradu škody dne 14. srpna 2013, tedy přibližně dva a půl měsíce po vstupu napadeného rozhodnutí v platnost, přičemž tvrdili, že od uvedeného okamžiku je jim působena újma plynoucí ze závažného porušení norem vyšší právní síly chránících výrobní odvětví Unie.

161    Podle žalobců má údajná újma dvojí povahu.

162    První druh újmy plyne z toho, že po přijetí napadeného rozhodnutí byli žalobci nuceni zachovat své prodejní ceny v Unii na nerentabilní úrovni, tak aby mohli soutěžit s dovozy z Indie, Tchaj-wanu a Thajska, které jsou předmětem dumpingu. Nadále ztrácejí tržní podíly ve prospěch indických, tchajwanských a thajských výrobců. Tato újma spočívá v rozdílu mezi ziskem před úroky, zdaněním a odpisy (dále jen „EBITA“) odhadovaným pro období (v okamžiku podání žaloby částečně ještě budoucí) od června 2013 do května 2014 a již dosaženým EBITA v (minulém) období od dubna 2012 do března 2013. Žalobci k žalobě přiložili výpočet odhadované újmy a požádali Tribunál, aby mohli během pozdější fáze řízení své informace a výpočty upřesnit. Podle žalobců byla již taková možnost Tribunálem připuštěna (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. září 1998, Coldiretti a další v. Rada a Komise, T‑149/96, EU:T:1998:228, body 49 a 50).

163    Druhý druh újmy, krátce zmíněný v žalobě, plyne z toho, že žalobci byli v důsledku napadeného rozhodnutí nuceni propustit zaměstnance nebo uzavřít výrobní závody v Unii. V příloze žalobci uvádějí hrozící uzavření závodu společnosti UAB Indorama Polymers Europe UK ve Spojeném království a závodu [důvěrné](2). V replice požadovala společnost Lotte Chemical UK rovněž proplacení nákladů na uzavření závodu PTA, které souvisí s uzavřením závodu UAB Indorama Polymers Europe UK ve Spojeném království.

164    Podle původních výpočtů žalobců v žalobě a v replice činila celková jimi utrpěná škoda [důvěrné] pro společnost Cepsa Química, [důvěrné] pro společnost Equipolymers, [důvěrné] pro Indorama Group (která zahrnuje čtyři žalobce, a sice Indorama Ventures Poland, UAB Indorama Polymers Europe, UAB Orion Global pet a Ottana Polimeri), [důvěrné] a [důvěrné] pro společnost Lotte Chemical UK, [důvěrné] pro společnost M & G Polimeri Italia, [důvěrné] pro společnost Novapet a [důvěrné] pro společnost UAB Neo Group.

165    V rámci aktualizace svých návrhů na náhradu škody (viz bod 28 výše) sedm žalobců – Cepsa Química, Indorama Ventures Poland, Lotte Chemical UK, Ottana Polimeri, UAB Neo Group, UAB Indorama Polymers Europe a UAB Orion Global pet – vzalo zpět své návrhy na náhradu škody z titulu utrpěných ztrát (první typ údajné škody). Na tomto návrhu nadále trvali pouze tři žalobci – a to Equipolymers, M & G Polimeri Italia a Novapet – ale pouze pro období devíti měsíců od června 2013 do února 2014. Žalobci vysvětlili, že toto omezení je odůvodněno vstupem prováděcího rozhodnutí Komise 2014/109/EU ze dne 4. února 2014, kterým se zrušuje rozhodnutí 2000/745/ES, kterým se přijímají závazky nabídnuté v souvislosti s antidumpingovým a antisubvenčním řízením týkajícím se dovozu některých polyetylentereftalátů (PET) pocházejících mimo jiné z Indie (Úř. věst. 2014, L 59, s. 35) v platnost. Podle žalobců zrušení závazků v oblasti minimálních cen poskytnuté tímto rozhodnutím několika vyvážejícím indickým výrobcům od 1. března 2014 způsobilo značný pokles dovozů PET z Indie do Unie.

166    Pokud jde o druhý typ údajné újmy – a sice náklady související s uzavřením některých závodů – na návrhu dále trvaly pouze UAB Indorama Polymers Europe a Lotte Chemical UK, a to pouze ohledně škod souvisejících s uzavřeními, které byly zaznamenány v roce 2013.

167    Kromě toho u obou typů údajných škod žalobci uznali, že část z nich by bylo možné připisovat ztrátám způsobeným dovozy z Indonésie a Malajsie, a nikoliv protiprávním aspektům vytýkaným napadenému rozhodnutí. Za těchto podmínek požadují pouze náhradu 77 % ztrát a údajných nákladů souvisejících s uzavřeními.

168    A konečně, pokud jde o CPME, žalobci upřesnili, že to jako sdružení žádnou újmu neutrpělo.

169    Z toho plyne, že na návrzích na náhradu škody částečně trvali pouze následující žalobci: Equipolymers, M & G Polimeri Italia, Novapet, UAB Indorama Polymers Europe a Lotte Chemical UK.

170    Je tedy třeba zkoumat, zda tyto návrhy splňují všechny tři podmínky pro založení mimosmluvní odpovědnosti Unie připomenuté v bodě 156 výše.

171    Podle judikatury, jestliže není jedna z těchto tří podmínek splněna, musí být nároky na náhradu újmy zamítnuty, aniž je třeba zkoumat, zda jsou splněny ostatní podmínky (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 15. září 1994, KYDEP v. Rada a Komise, C‑146/91, EU:C:1994:329, bod 81, a ze dne 20. února 2002, Förde-Reederei v. Rada a Komise, T‑170/00, EU:T:2002:34, bod 37). Unijní soud kromě toho není povinen zkoumat tyto podmínky v předem daném pořadí (rozsudek ze dne 9. září 1999, Lucaccioni v. Komise, C‑257/98 P, EU:C:1999:402, bod 13).

172    Tribunál považuje za vhodné zkoumat nejprve podmínku týkající se přímé příčinné souvislosti mezi tvrzeným jednáním a uplatňovanou újmou.

 K příčinné souvislosti

173    Podle ustálené judikatury týkající se existence příčinné souvislosti mezi tvrzeným jednáním a uplatňovanou škodou musí uvedená újma vyplývat dostatečně přímým způsobem z vytýkaného jednání, to znamená, že toto jednání musí být určující příčinou škody (rozsudek ze dne 4. října 1979, Dumortier a další v. Rada, 64/76, 113/76, 167/78, 239/78, 27/79, 28/79 a 45/79, EU:C:1979:223, bod 21; viz rovněž rozsudek ze dne 10. května 2006, Galileo International Technology a další v. Komise, T‑279/03, EU:T:2006:121, bod 130 a citovaná judikatura). Je na žalobci, aby příčinnou souvislost mezi vytýkaným jednáním a dovolávanou škodou prokázal (viz rozsudek ze dne 30. září 1998, Coldiretti a další v. Rada a Komise, T‑149/96, EU:T:1998:228, bod 101 a citovaná judikatura).

174    V projednávaném případě je třeba zkoumat, zda žalobci právně dostatečným způsobem prokázali, že oba typy údajných škod (viz body 162 a 163 výše) plynou dostatečně přímým způsobem z vytýkaného jednání.

 Ke ztrátám utrpěným společnostmi Equipolymers, M & G Polimeri Italia a Novapet

175    V rámci aktualizace svých návrhů na náhradu škody založené na reálných údajích žalobci srovnali údaje odpovídající období devíti měsíců po vstupu napadeného rozhodnutí v platnost (od června 2013 do února 2014) s údaji za období devíti měsíců bezprostředně předcházejících tomuto vstupu v platnost (od září 2012 do května 2013).

176    Žalobci podotkli, že dovozy z Indie, Tchaj-wanu a Thajska, vyjádřené v procentech unijní spotřeby, která během obou zkoumaných období činila přibližně 2 119 425 metrických tun (MT), se zvýšily přibližně z 3,8 % v období od září 2012 do května 2013 na 5,6 % v období od června 2013 do února 2014. Ceny dovozů z těchto tří zemí spadly mezi oběma obdobími o 88 eur/MT, a to z 1 202 eur/MT v období od září 2012 do května 2013 na 1 114 eur/MT v období od června 2013 do února 2014. Pro žalobce je tedy zjevné, že protiprávní neprodloužení dotčeného antidumpingového cla mělo za následek okamžité a citelné zvýšení dovozů z Indie, Tchaj-wanu a Thajska, stejně jako citelný pád cen, což mělo negativní dopad na hospodářské výsledky žalobců.

177    Žalobci odhadovali újmu spojenou se ztrátami plynoucími z napadeného rozhodnutí na 77 % rozdílu mezi EBITA dosaženým v období od září 2012 do května 2013 a EBITA dosaženým v období od června 2013 do února 2014. Podle žalobců představuje EBITA nejvhodnější prvek pro určení újmy plynoucí z napadeného rozhodnutí. Tento ukazatel je totiž založen především na ziscích a provozních nákladech a nezohledňuje další zdroje případných ztrát (či zisků), jakými jsou například kapitálové výdaje nebo náklady na uzavírání továren. EBITA mimo to může být snadno ověřen v účetních systémech žalobců.

178    Žalobci rovněž upřesňují, že ceny hlavních surovin, které by mohly mít vliv na EBITA, mezi oběma obdobími mírně poklesly, a neměly tudíž negativní dopad na EBITA výrobního odvětví Unie.

179    Na základě těchto upřesnění Equipolymers navrhuje zaplacení částky [důvěrné] jako náhrady škody (namísto původní částky [důvěrné]), M & G Polimeri Italia požaduje částku [důvěrné] (namísto původní částky [důvěrné]) a Novapet částku [důvěrné] (namísto původní částky [důvěrné]).

180    Zaprvé Rada podotýká, že žalobci ve svých aktualizacích návrhů na náhradu škody změnili své návrhy, tak jak byly původně předloženy. V žalobě totiž uváděli zisk nerealizovaný v důsledku napadeného rozhodnutí – který zahrnoval ztráty plynoucí z udržení tržních podílů proti dovozům – zatímco v aktualizaci odkazují pouze na pokles produkce. Žalobci nicméně použili tutéž metodologii pro kvantifikaci těchto dvou typů ztrát, tedy srovnání EBITA v obou obdobích, což prokazuje, že není vhodná. Kromě toho podle Rady nelze judikaturu umožňující určitou flexibilitu ohledně budoucí újmy nebo nemožnosti vyčíslit škody vztáhnout i na metodu (nebo na změny předem určené metody), která má být použita k tomuto vyčíslení.

181    Zadruhé Rada tvrdí, že EBITA může být ovlivněn jinými faktory nežli napadeným rozhodnutím a jeho pomocí není měřen pokles produkce, ale ziskovost společností. Navíc žalobci srovnávají EBITA dosažené v různých ročních obdobích (od září 2012 do května 2013 a od června 2013 do února 2014), což přesahuje pouhou aktualizaci a zkresluje analýzu, neboť poptávka po PET je v některých měsících silnější nežli v jiných.

182    Zatřetí Rada má za to, že zpětvzetí návrhů na náhradu škody většinou žalobců dokazuje, že tito nebyli schopni prokázat existenci škody a že ztráty tří žalobců, kteří na svých návrzích trvají, nejsou důsledkem napadeného rozhodnutí, ale jiných faktorů. Údaje Statistického úřadu Evropské unie (Eurostat) ukazují, že dovozy z Indie, Tchaj-wanu a Thajska mezi roky 2014 a 2015 silně klesly, což vysvětluje, proč žalobci omezili své návrhy na náhradu škody na období od června 2013 do února 2014.

183    A konečně, Rada má za to, že pokles cen hlavních surovin sice byl doprovázen poklesem cen PET, ale mohl mít dopad na EBITA, který nebyl žalobci vyčíslen.

184    Úvodem je třeba uvést, že původní vymezení škody, kterou žalobci údajně utrpěli v důsledku ztrát plynoucích z napadeného rozhodnutí (první tvrzená škoda), spočívalo částečně na odhadu týkajícím se období od června 2013 do května 2014 (viz bod 174 výše). Tento výpočet zahrnoval odhad ztrát přičitatelných dumpingu působícímu újmu očekávanému po protiprávním přijetí napadeného rozhodnutí. Tento odhad spočíval na analýze provedené Komisí v roce 2000, tedy v okamžiku, kdy bylo dotčené antidumpingové clo uloženo poprvé. Ve svém nařízení (ES) č. 1742/2000 ze dne 4. srpna 2000, kterým se ukládá prozatímní antidumpingové clo na dovoz některých PET pocházejících z Indie, Indonésie, Malajsie, Korejské republiky, Tchaj-wanu a Thajska (Úř. věst. 2000, L 199, s. 48), totiž Komise konstatovala, že výrobní odvětví Unie muselo silně snížit své ceny na úroveň dovozů, které byly předmětem dumpingu, tak aby mohlo získat zpět tržní podíly, o něž přišlo, což mělo za následek ztrátu 15 % čistého obratu. Další proměnná použitá žalobci při výpočtu spočívala na odhadu zvýšení dovozů z dotčených zemí provedeném Komisí v jejím návrhu nařízení. Existence újmy přičitatelné protiprávnímu přijetí napadeného rozhodnutí proto nebyla žalobci prokázána na základě reálných údajů.

185    Tento odhad byl nahrazen vyčíslením škody provedeným žalobci v jejich aktualizaci na základě skutečně zjištěného EBITA v období od června 2013 do února 2014.

186    Návrhy je tedy zkoumat tak, jak byly upřesněny v rámci této aktualizace.

187    V tomto ohledu je třeba konstatovat, že prvky předložené žalobci v rámci aktualizace neumožňují právně dostatečným způsobem prokázat existence příčinné souvislosti mezi protiprávním přijetím napadeného rozhodnutí a údajnými ztrátami.

188    Jak totiž zdůrazňuje Rada, žalobci v rámci snížení svého EBITA neodlišili část, která byla způsobena zvýšením levných dovozů po protiprávním přijetí napadeného rozhodnutí, a část plynoucí z jiných faktorů, které mohly způsobit pokles tohoto jedinečného hospodářského ukazatele. EBITA mohl být ovlivněn jinými faktory nežli napadeným rozhodnutím, zejména změnou prodejní praxe, konkurencí mezi unijními výrobci a konkurencí mezi jejich výrobky a dovozy z jiných zemí nežli Indie, Tchaj-wanu, Thajska, Malajsie a Indonésie. V tomto ohledu je třeba po vzoru Rady podotknout, že dovozy z Indie, Tchaj-wanu a Thajska představovaly v období od června 2013 do února 2014 pouze 5,6 % unijní spotřeby a dovozy z Malajsie a Indonésie pak 1,72 %.

189    Z toho plyne, že žalobci neprokázali existenci přímé a dostatečné příčinné souvislosti, která by mohla založit odpovědnost Unie.

 K nákladům na uzavření některých závodů společností UAB Indorama Polymers Europe a Lotte Chemical UK

190    Jak bylo připomenuto v bodě 163 výše, žalobci v žalobě krátce uplatnili, že budou na základě napadeného rozhodnutí rovněž nuceni propouštět zaměstnance nebo zavírat výrobní závody v Unii.

191    Ve své aktualizaci žalobci své návrhy na náhradu škody utrpěné z tohoto titulu omezili na náklady vynaložené společností UAB Indorama Polymers Europe v souvislosti s uzavřením svého závodu ve Spojeném království a společností Lotte Chemical UK v souvislosti s uzavřením svého závodu PTA. Kromě toho, jak bylo připomenuto v bodě 167 výše, tito žalobci požadují pouze 77 % těchto nákladů, jelikož podle nich lze část z nich připisovat dovozům z Malajsie a Indonésie. Na tomto základě požaduje UAB Indorama Polymers Europe částku [důvěrné] (namísto [důvěrné]) a Lotte Chemical UK částku [důvěrné] (namísto [důvěrné]).

192    Rada zpochybňuje existenci takové příčinné souvislosti. Kromě toho ve svém vyjádření k aktualizaci návrhů žalobců na náhradu škody tvrdí, že ty, na nichž dále trvají, jsou nepřípustné z hlediska článku 84 jednacího řádu, jelikož byly podány opožděně, a to v replice v případě společnosti Lotte Chemical UK a v aktualizaci v případě společnosti UAB Indorama Polymers Europe.

193    Pokud jde o opodstatněnost návrhů, je v tomto ohledu třeba po vzoru Rady konstatovat, že se žalobci pro prokázání existence příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodou a vytýkaným jednáním v žalobě i v replice omezili na předložení tiskových zpráv nebo dopisů prohlašujících, že k uzavření továren došlo na základě napadeného rozhodnutí. Tyto dokumenty vypracované samotnými žalobci však neprokazují, že by bylo uzavření těchto závodů přičitatelné napadenému rozhodnutí, jelikož na podporu tohoto tvrzení nebyl předložen žádný, byť jen nepřímý, důkaz nebo údaj. Kromě toho, pokud jde o továrnu společnosti UAB Indorama Polymers Europe ve Spojeném království, samotné znění zprávy týkající se jejího uzavření ho nepřičítá napadenému rozhodnutí, ale poklesu marží a zvýšení konkurence, zvláště té asijské. Jak přitom zdůrazňuje Rada, dovozy z Jižní Koreje, která se nachází rovněž v Asii, se během posuzovaného období zvýšily a mohly by být důvodem uzavření továrny. Navíc, pokud jde o výrobní závod PTA společnosti Lotte Chemical UK, žalobci netvrdí, že by bylo jeho uzavření přímo přičitatelné protiprávnímu přijetí napadeného rozhodnutí, ale omezují se na tvrzení, že „jedním z hlavních důvodů“ tohoto uzavření je zavření továrny na PET společnosti UAB Indorama Polymers Europe ve Spojeném království.

194    Ve své aktualizaci návrhů na náhradu škody žalobci nepředložili žádný dodatečný důkaz umožňující prokázat tuto příčinnou souvislost. Žalobci se totiž k prokázání nákladů souvisejících s propouštěními, na nichž byly jejich návrhy založeny, omezili na předložení konsolidovaných účetních závěrek společností UAB Indorama Polymers Europe a Lotte Chemical UK, aniž předložili jakýkoliv jiný důkaz umožňující prokázat příčinnou souvislost mezi tvrzenou škodou a vytýkaným protiprávním jednáním.

195    Za těchto podmínek je třeba návrhy žalobců týkající se nákladů vynaložených společnostmi UAB Indorama Polymers Europe a Lotte Chemical UK na uzavírání zamítnout, aniž by bylo třeba zkoumat, zda byly tyto návrhy, jak tvrdí Rada, podány v pozdní fázi řízení, a tedy v rozporu s článkem 84 jednacího řádu.

196    Z výše uvedeného plyne, že žalobci neprokázali existenci přímé a dostatečné příčinné souvislosti, která by mohla založit odpovědnost Unie.

 Závěry k návrhům na náhradu škody

197    Vzhledem k tomu, že podle judikatury uvedené v bodě 171 výše nesplnění i jen jedné z podmínek vzniku odpovědnosti Unie stačí pro zamítnutí návrhu na náhradu škody, je třeba návrhy žalobců na náhradu škody zamítnout v celém rozsahu, aniž by bylo třeba zkoumat podmínky týkající se existence dostatečně závažného porušení právní normy přiznávající práva jednotlivcům a existence újmy.

 K nákladům řízení

198    Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Článek 134 odst. 3 jednacího řádu stanoví, že pokud měli účastníci řízení ve věci částečně úspěch i neúspěch, ponese každý z nich vlastní náklady řízení. Jeví-li se to však vzhledem k okolnostem v projednávané věci jako odůvodněné, může Tribunál rozhodnout, že účastník řízení ponese vlastní náklady řízení a nahradí část nákladů řízení vynaložených druhým účastníkem řízení. Kromě toho podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu nesou členské státy a orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, vlastní náklady řízení.

199    Vzhledem k tomu, že v projednávaném případě neměla Rada ve věci úspěch, pokud jde o návrh žalobců na zrušení, a ti zase neměli ve věci úspěch, co se týče jejich návrhů na náhradu škody, je třeba rozhodnout, že žalobci a Rada ponesou vlastní náklady řízení, s výjimkou nákladů uvedených v bodě 200 níže.

200    Soukromoprávní vedlejší účastníci ponesou vedle vlastních nákladů řízení i náklady vynaložené žalobci na základě jejich vstupu do řízení, v souladu s návrhovými žádáními žalobců.

201    Komise ponese vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (první senát)

rozhodl takto:

1)      Prováděcí rozhodnutí Rady 2013/226/EU ze dne 21. května 2013, kterým byl odmítnut návrh prováděcího nařízení Rady, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo na dovoz některých polyetylentereftalátů pocházejících z Indie, Tchaj-wanu a Thajska po přezkumu před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 nařízení (ES) č. 1225/2009 a kterým se ukončuje přezkum před pozbytím platnosti opatření týkajících se dovozu některých polyetylentereftalátů pocházejících z Indonésie a Malajsie, a to v rozsahu, v jakém by návrh uložil konečné antidumpingové clo na dovoz některých polyetylentereftalátů pocházejících z Indie, Tchaj-wanu a Thajska, se zrušuje v rozsahu, v němž odmítlo návrh na uložení konečného antidumpingového cla na dovoz z Indie, Tchaj-wanu a Thajska a ukončilo přezkum týkající se dovozů polyetylentereftalátu (PET) z těchto tří zemí.

2)      Návrhy na náhradu škody se zamítají.

3)      Committee of Polyethylene Terephthalate (PET) Manufacturers in Europe (CPME), Cepsa Química, SA, Equipolymers Srl, Indorama Ventures Poland sp. z o.o., Lotte Chemical UK Ltd, M & G Polimeri Italia SpA, Novapet, SA, Ottana Polimeri Srl, UAB Indorama Polymers Europe, UAB Neo Group a UAB Orion Global pet ponesou vlastní náklady řízení, s výjimkou nákladů uvedených v bodě 5) níže.

4)      Rada Evropské unie ponese vlastní náklady řízení.

5)      European Federation of Bottled Waters (EFBW), Caiba, SA, Coca-Cola Enterprises Belgium (CCEB), Danone, Nestlé Waters Management & Technology, Pepsico International Ltd a Refresco Gerber BV ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady vynaložené žalobci na základě svého vstupu do řízení.

6)      Evropská komise ponese vlastní náklady řízení.

Kanninen Pelikánová Buttigieg

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 5. dubna 2017

Podpisy

Obsah

Právní rámec

Skutečnosti předcházející sporu

Řízení a návrhová žádání účastníků řízení

Právní otázky

1.  K návrhu na zrušení

Ke druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu ze zjevně nesprávného posouzení a porušení čl. 11 odst. 2 a čl. 21 odst. 1 základního nařízení

K analýze, kterou má Rada uskutečnit na základě čl. 11 odst. 2 základního nařízení a k rozsahu přezkumu napadeného rozhodnutí Tribunálem

K přezkumu pravděpodobnosti obnovení újmy ve smyslu čl. 11 odst. 2 základního nařízení.

–  K existenci pozitivních hospodářských ukazatelů, zejména růstu cen PET

–  K nevýznamnosti objemu dovozů z Indie, Tchaj-wanu a Thajska v období přezkumného šetření

–  K tomu, kdo skutečně těžil z opatření zvýšením podílů na trhu

–  K absenci cenového podbízení ve sledovaném období

–  K nevýznamnosti objemu dovozů z Indie, Tchaj-wanu a Thajska v případě zrušení opatření

–  K dostatečné ochraně výrobního odvětví Unie jinými opatřeními na ochranu obchodu

–  K dotčení dalších hospodářských subjektů zrušením opatření

–  Závěry k přezkumu pravděpodobnosti obnovy újmy

K přezkumu zájmu Unie ve smyslu čl. 21 odst. 1 základního nařízení

Závěry týkající se návrhu na zrušení

2.  K návrhům na náhradu škody

K rozsahu návrhů žalobců

K příčinné souvislosti

Ke ztrátám utrpěným společnostmi Equipolymers, M & G Polimeri Italia a Novapet

K nákladům na uzavření některých závodů společností UAB Indorama Polymers Europe a Lotte Chemical UK

Závěry k návrhům na náhradu škody

K nákladům řízení

* Jednací jazyk: angličtina.

1      Seznam ostatních žalobců je přiložen pouze k verzi předané účastníkům řízení.

2 – Důvěrné údaje byly vynechány.