ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (prvního senátu)
8. července 2008
Věc F‑76/07
Gerhard Birkhoff
v.
Komise Evropských společenství
„Veřejná služba – Úředníci – Sociální zabezpečení – Zdravotní pojištění – Náhrada nákladů na zdravotní péči – Výměna invalidního vozíku – Rozsah přezkumu vykonávaného Soudem“
Předmět: Žaloba, podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se G. Birkhoff, bývalý úředník Komise, domáhá zrušení rozhodnutí likvidačního oddělení ze dne 8. listopadu 2006, kterým byla zamítnuta jeho žádost o předběžné povolení vyžadované právní úpravou pro získání náhrady nákladů na nákup invalidního vozíku.
Rozhodnutí: Rozhodnutí likvidačního oddělení ze dne 8. listopadu 2006 se zrušuje. Komise ponese veškeré náklady řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Sociální zabezpečení – Zdravotní pojištění – Náklady na zdravotní péči – Náhrada nákladů
(Služební řád, článek 59 a čl. 72 odst. 1; příloha II, článek 7; pravidla týkající se rozsahu krytí ze zdravotního pojištění, články 20 a 27)
2. Úředníci – Žaloba – Žaloba proti rozhodnutí, které je stiženo nesprávným právním posouzením, může však být odůvodněno jiným důvodem – Okolnost nezabraňující zrušení – Výjimka – Vázaná pravomoc administrativy
1. I když soud Společenství může jen stěží přezkoumávat věcnou správnost lékařských posudků revizních lékařů likvidačních oddělení, platí, že tyto posudky nejsou, třebaže byly vydány za řádných podmínek, konečné ani vyňaté z rozsahu jeho přezkumu, a to na rozdíl od lékařských posudků vydaných lékařským výborem pro otázky invalidity, který je upraven článkem 7 přílohy II služebního řádu, nebo nezávislým lékařem podle článku 59 služebního řádu. Lékařské posudky vypracované jednostranně lékařem působícím v rámci orgánu totiž neposkytují stejné záruky rovnosti stran a objektivity, jaké s ohledem na jeho složení poskytují posudky lékařského výboru pro otázky invalidity, nebo nestranného lékaře, vzhledem ke způsobu jeho jmenování. Mimoto služební řád ani společná pravidla nestanoví, že by bylo proti lékařským posudkům pověřených lékařů likvidačních oddělení týkajícím se žádostí o náhradu nákladů na zdravotní péči možné brojit u lékařského orgánu, který se vyznačuje stejnými zárukami rovnosti a objektivity jako výbor pro otázky invalidity nebo nezávislý lékař.
Z tohoto důvodu soud Společenství vykonává přezkum zamítnutí likvidačního oddělení hradit náklady na zdravotní péči upravené právními předpisy o krytí ze zdravotního pojištění úředníků Evropských společenství, jakož i posudku revizního lékaře likvidačního oddělení, který je případně pro zamítnutí podkladem, který je zajisté přezkumem omezeným, avšak který zahrnuje přezkum nesprávných posouzení skutkových, právních a posouzení zjevně nesprávných.
(viz body 50 až 52)
Odkazy:
Soudní dvůr: 21. května 1981, Morbelli v. Komise, 156/80, Recueil, s. 1357, body 15 až 20; 19. ledna 1988, Biedermann v. Účetní dvůr, 2/87, Recueil, s. 143, bod 8
Soud prvního stupně: 23. března 1993, Gill v. Komise, T‑43/89, Recueil, s. II‑303, bod 36; 11. května 2000, Pipeaux v. Parlament, T‑34/99, Recueil FP, s. I‑A‑79 a II‑337, body 29 a 30; 12. května 2004, Hecq v. Komise, T‑191/01, Sb. VS s. I‑A‑147 a II‑659, body 64 až 78; 23. listopadu 2004, O v. Komise, T‑376/02, Sb. VS s. I‑A‑349 a II‑1595, bod 29
Soud pro veřejnou službu: 22. května 2007, López Teruel v. OHIM, F‑99/06, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, body 74 až 76; 18. září 2007, Botos v. Komise, F‑10/07, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, body 40 až 50
2. V rámci žaloby podané úředníkem nemůže okolnost, že rozhodnutí administrativy, které je stiženo nesprávným právním posouzením, může být legálně odůvodněno pomocí jiného odůvodnění, být překážkou pro jeho zrušení. Jinak by tomu bylo v situaci, kdyby správa nedisponovala žádným prostorem pro uvážení a kdyby následně zrušení sporného rozhodnutí nemohlo vyvolat jiný důsledek než ten, že by byla administrativa povinna znovu vydat rozhodnutí, které by bylo, pokud jde o věc samou, totožné jako rozhodnutí zrušené. Odůvodnění, na jehož základě administrativa přijala sporné rozhodnutí, může totiž být nahrazeno jiným odůvodněním pouze tehdy, nacházela-li se administrativa v situaci vyznačující se vázanou pravomocí.
(viz bod 64)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 12. prosince 1996, Stott v. Komise, T‑99/95, Recueil, s. II‑2227, bod 32