Věc C-59/08
Copad SA
v.
Christian Dior couture SA a další
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Cour de cassation (Francie)]
„Směrnice 89/104/EHS – Právo upravující ochranné známky – Vyčerpání práv majitele ochranné známky – Licenční smlouva – Prodej výrobků označených ochrannou známkou v rozporu s licenční smlouvou – Neexistence souhlasu majitele ochranné známky – Prodej společnostem zabývajícím se výprodejem – Porušení dobrého jména ochranné známky“
Shrnutí rozsudku
1. Sbližování právních předpisů – Ochranné známky – Směrnice 89/104 – Licence – Majitel, který se může dovolávat práv, jež z ochranné známky plynou, proti nabyvateli licence, který poruší ustanovení zakazující prodej prestižních výrobků společnostem zabývajícím se výprodejem – Podmínky
(Směrnice Rady 89/104, čl. 8 odst. 2)
2. Sbližování právních předpisů – Ochranné známky – Směrnice 89/104 – Uvádění výrobků na trh nabyvatelem licence v rozporu s ustanovením licenční smlouvy – Neexistence souhlasu majitele – Podmínka
(Směrnice Rady 89/104, čl. 7 odst. 1 a čl. 8 odst. 2)
3. Sbližování právních předpisů – Ochranné známky – Směrnice 89/104 – Uvádění výrobků na trh nabyvatelem licence v rozporu s ustanovením licenční smlouvy, které však musí být považováno za provedené se souhlasem majitele – Námitky majitele
(Směrnice Rady 89/104, čl. 7 odst. 2)
1. Článek 8 odst. 2 první směrnice 89/104, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, musí být vykládán v tom smyslu, že se majitel ochranné známky může dovolávat práv, jež z této ochranné známky plynou, proti nabyvateli licence, který poruší ustanovení licenční smlouvy zakazující z důvodů prestiže ochranné známky prodej výrobků společnostem zabývajícím se výprodejem, pokud se prokáže, že toto porušení vede z důvodu skutkových okolností dotčené věci k zásahu do image elegance a prestiže, který zmíněným produktům propůjčuje dojem luxusu.
Jakost prestižních výrobků nevyplývá pouze z jejich hmotných vlastností, ale též z luxusní a prestižní povahy, jež jim propůjčuje dojem luxusu.
Jelikož prestižní výrobky představují špičkové zboží, je dojem luxusu, jenž z nich vyzařuje, podstatným prvkem, který je v očích spotřebitelů odlišuje od všech ostatních obdobných produktů.
Z tohoto důvodu je zásah do zmíněného dojmu luxusu schopen ovlivnit i jakost těchto výrobků.
Vnitrostátní soud musí ověřit, zda s ohledem na skutkové okolnosti sporu, který mu byl předložen, vede porušení ustanovení zakazujícího prodej prestižních výrobků společnostem zabývajícím se výprodejem nabyvatelem licence k poškození dojmu luxusu uvedených výrobků, a tím ovlivňuje jejich jakost.
V tomto ohledu je zejména třeba vzít na zřetel jednak povahu prestižních výrobků označených ochrannou známkou, objem, a pravidelnou nebo naopak nahodilou povahu prodeje těchto výrobků nabyvatelem licence společnostem zabývajícím se výprodejem, které netvoří součást selektivní distribuční sítě, a jednak povahu výrobků obvykle uváděných na trh těmito společnostmi zabývajícími se výprodejem, jakož i způsoby uvádění na trh běžné v odvětví, v němž jsou tyto společnosti činné.
(viz body 24–26, 31–32, 37, výrok 1)
2. Článek 7 odst. 1 první směrnice 89/104, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, musí být vykládán v tom smyslu, že uvedení výrobků označených ochrannou známkou na trh nabyvatelem licence, který při něm nedodrží některé ustanovení licenční smlouvy, je provedeno bez souhlasu majitele ochranné známky, pokud se zjistí, že toto ustanovení odpovídá jednomu z ustanovení uvedených v čl. 8 odst. 2 této směrnice.
Uvedení výrobků označených ochrannou známkou na trh uskutečněné nabyvatelem licence je v zásadě třeba považovat za provedené se souhlasem majitele ochranné známky ve smyslu čl. 7 odst. 1 směrnice.
Z toho sice plyne, že se majitel ochranné známky nemůže za uvedených podmínek dovolávat vadného plnění ze smlouvy za tím účelem, aby vůči nabyvateli licence uplatnil práva, která mu propůjčuje ochranná známka, nicméně to nic nemění na tom, že se licenční smlouva nerovná absolutnímu a bezpodmínečnému souhlasu majitele ochranné známky s tím, aby nabyvatel licence uvedl na trh výrobky označené touto ochrannou známkou.
Článek 8 odst. 2 směrnice totiž výslovně stanoví možnost, aby majitel ochranné známky uplatnil práva, jež mu tato známka zjednává, proti nabyvateli licence, který poruší určitá ustanovení licenční smlouvy.
(viz body 46–48, 51, výrok 2)
3. Pokud nabyvatel licence prodá výrobky společnosti zabývající se výprodejem v rozporu s ustanovením licenční smlouvy, je zapotřebí vzájemně zvážit jednak legitimní zájem majitele ochranné známky, jež je předmětem licenční smlouvy, na ochraně proti společnosti zabývající se výprodejem, jež není součástí selektivní distribuční sítě, a používá zmíněnou ochrannou známku za obchodním účelem způsobem, který by mohl vést k poškození dobrého jména této ochranné známky, a jednak zájem společnosti zabývající se výprodejem na dalším prodeji dotyčných výrobků s uplatněním způsobů prodeje běžných v odvětví její činnosti.
Jestliže tedy vnitrostátní soud dospěje k závěru, že prodej třetí osobě uskutečněný nabyvatelem licence není s to zpochybnit jakost prestižních výrobků označených ochrannou známkou, takže jejich uvedení na trh musí být považováno za provedené se souhlasem majitele ochranné známky, přísluší tomuto soudu posoudit, s ohledem na skutkové okolnosti daného případu, zda následné uvedení prestižních výrobků označených ochrannou známkou na trh provedené třetími osobami s využitím způsobů prodeje běžných v odvětví jejich činnosti vede k poškození dobrého jména této ochranné známky.
V tomto ohledu je třeba vzít na zřetel zejména subjekty, na které je zaměřen další prodej, jakož i specifické podmínky uvádění prestižních výrobků na trh.
Musí-li tak být uvedení prestižních výrobků na trh nabyvatelem licence považováno za provedené se souhlasem majitele ochranné známky, přestože k němu došlo v rozporu s ustanovením licenční smlouvy, může se tento majitel dovolávat takovéhoto ustanovení k podání námitek na základě čl. 7 odst. 2 první směrnice 89/104, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, proti dalšímu prodeji těchto výrobků pouze v případě, kdy je prokázáno, že s ohledem na skutkové okolnosti daného případu vede takovýto další prodej k poškození dobrého jména ochranné známky.
(viz body 56–59, výrok 3)