Žaloba podaná dne 16. prosince 2005 - A v. Komise

(Věc F-124/05)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: A (Port-Vendres, Francie) (zástupci: B. Cambier a L. Cambier, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobce

zrušit rozhodnutí žalované ze dne 28. února 2005, kterým byla zamítnuta žádost podaná žalobcem dne 22. října 2004 na základě čl. 90 odst. 1 služebního řádu úředníků Evropských společenství, směřující k ukončení disciplinárního řízení zahájeného proti němu rozhodnutím ze dne 16. ledna 2004;

zrušit rozhodnutí žalované ze dne 26. září 2005, kterým byla zamítnuta stížnost podaná žalobcem dne 20. května 2005 na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu, směřující ke změně výše uvedeného rozhodnutí ze dne 28. února 2005;

rozhodnout, že výše uvedená žádost žalobce ze dne 22. října 2004 je přípustná a opodstatněná;

uložit žalované, aby žalobci a jeho rodině uhradila prozatímní částku 1 581 801 EUR, která odpovídá polovině újmy způsobené rozhodnutím o zahájení a pokračování disciplinárního řízení vedeného proti žalobci, přičemž druhá část musí být upřesněna znalcem;

uložit žalované, aby uhradila 8 % úrok ze všech výše uvedených částek, a to od 23. listopadu 1999, data, kdy byla ukončena první zpráva o vnitřním vyšetřování vedeném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF), ve které se objevily první náznaky podjatosti vůči žalobci, nebo podpůrně od 16. ledna 2004, data, ke kterému se orgán oprávněný ke jmenování (OOJ) rozhodl zahájit disciplinární řízení proti žalobci;

ustanovit znalce;

uložit Komisi Evropských společenství náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu své žaloby se žalobce dovolává šesti žalobních důvodů.

V prvním žalobním důvodu uplatňuje, že dotčené disciplinární řízení bylo zahájeno výlučně z důvodu trestního stíhání zahájeného proti žalobci, které bylo ukončeno pravomocným rozhodnutím o zastavení trestního stíhání vydaným Chambre du Conseil de Bruxelles dne 30. června 2004. Disciplinární řízení tedy mělo být ukončeno stejným způsobem.

Ve druhém žalobním důvodu žalobce uplatňuje právní moc výše uvedeného rozhodnutí o zastavení trestního stíhání, proti kterému žalovaná nepodala odvolání.

Podpůrně v případě, že by bylo třeba posoudit, že OOJ mohl pokračovat v disciplinárním řízení založeném na skutečnostech, o kterých bylo Chambre du Conseil de Bruxelles s konečnou platností rozhodnuto, že nejsou prokázané, se žalobce ve svém třetím žalobním důvodu domnívá, že sporná rozhodnutí neprávem spojují disciplinární řízení vedené proti němu na konci probíhajících řízení proti paní Cresson.

Dále ve čtvrtém a pátém žalobním důvodu žalobce uplatňuje, že skutečnosti, které mu jsou vytýkány, jsou pochybené a že OOJ porušil povinnost péče stanovenou v článku 24 služebního řádu a zásadu legitimního očekávání, jelikož neučinil vše, co bylo v jeho pravomoci za účelem pochopení správného průběhu událostí.

Konečně má žalobce ve svém posledním žalobním důvodu za to, že přiměřená lhůta, ve které se měl OOJ vyjádřit, v každém případě uplynula před dlouhou dobou vzhledem k tomu, že k událostem došlo v letech 1995-1996.

Pokud jde o návrh na náhradu škody, žalobce tvrdí, že pochybení žalované jsou příčinou jeho nervové deprese, která jej donutila předčasně ukončit jeho kariéru úředníka. Tato okolnost způsobila majetkovou a nemajetkovou újmu jak jemu samotnému, tak i jeho rodině.

____________