Věc C‑695/15 PPU
Shiraz Baig Mirza
proti
Bevándorlási és Állampolgársági Hivatal
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Debreceni közigazgatási és munkaügyi bíróság)
„Řízení o předběžné otázce – Naléhavé řízení o předběžné otázce – Nařízení (EU) č. 604/2013 – Kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu – Článek 3 odst. 3 – Právo členských států na vrácení žadatele do bezpečné třetí země – Článek 18 – Povinnosti členského státu příslušného k posuzování žádosti v případě přijetí žadatele zpět – Směrnice 2013/32/EU – Společná řízení pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany – Posuzování žádosti o mezinárodní ochranu“
Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 17. března 2016
1. Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví – Azylová politika – Kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu – Nařízení č. 604/2013 – Vnitrostátní právní úprava, která stanoví právo příslušného členského státu vrátit žadatele o mezinárodní ochranu do bezpečné třetí země – Výkon tohoto práva poté, co takový členský stát rozhodl o své příslušnosti a po přijetí žadatele zpět – Přípustnost
(nařízení č. 604/2013, čl. 3 odst. 3)
2. Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví – Azylová politika – Kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu – Nařízení č. 604/2013 – Vnitrostátní právní úprava, která stanoví právo příslušného členského státu vrátit žadatele o mezinárodní ochranu do bezpečné třetí země – Výkon tohoto práva během přijímání žadatele zpět v případě, že příslušný členský stát nesdělil členskému státu, který žadatele přemisťuje, informace o takové právní úpravě – Přípustnost
(nařízení č. 604/2013, č. 3 odst. 3 a článek 27, směrnice 2013/32, články 38, 39 a 46)
3. Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví – Azylová politika – Kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu – Nařízení č. 604/2013 – Povinnost členského státu příslušného k posouzení žádosti v případě zpětného převzetí žadatele o mezinárodní ochranu – Povinnost pokračovat v posuzování žádosti ve fázi, ve které bylo pozastaveno – Neexistence
(nařízení č. 604/2013, čl. 18 odst. 2 druhý pododstavec)
1. Článek 3 odst. 3 nařízení č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (Dublin III), musí být vykládán v tom smyslu, že členský stát může rovněž využít práva na vrácení žadatele o mezinárodní ochranu do bezpečné třetí země poté, co uvedený členský stát na základě uplatnění uvedeného nařízení a v rámci postupu přijetí zpět rozhodl o tom, že je příslušný k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu, která byla předložena žadatelem, který tento členský stát opustil před tím, než bylo vydáno rozhodnutí ve věci samé o jeho první žádosti o mezinárodní ochranu.
Pokud by totiž bylo členským státům zakázáno uplatnit právo uvedené v čl. 3 odst. 3 nařízení Dublin III, vedlo by to k tomu, že žadatel, který uprchl, aniž by vyčkal na konečné rozhodnutí o své žádosti, do jiného členského státu, než je stát, v němž dotyčný žádost učinil, by se nacházel v případě jeho zpětného přijetí příslušným členským státem ve výhodnějším postavení oproti žadateli, který by vyčkal na ukončení posuzování své žádosti v příslušném členském státě. Takový výklad by mohl podněcovat státní příslušníky třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, kteří podali žádost o mezinárodní ochranu v jednom členském státě, k tomu, aby se snažili dostat do dalších členských států, což by vedlo k druhotnému pohybu, kterému má výše uvedené nařízení právě zabránit, a to stanovením jednotných kritérií a postupů pro určení příslušného členského státu.
(viz body 51 až 53, výrok 1)
2. Článek 3 odst. 3 nařízení č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (Dublin III), musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vrácení žadatele o mezinárodní ochranu do bezpečné třetí země, pokud nebyl členský stát, který dotyčného žadatele přemísťuje do příslušného členského státu, informován v rámci postupu přijetí zpět o právní úpravě posledně uvedeného členského státu v oblasti vracení žadatelů do bezpečných třetích zemí ani o praxi jeho orgánů příslušných v dané věci.
Kromě toho, pokud příslušný členský stát nesdělí členskému státu, který žadatele přemisťuje, informace o své právní úpravě v oblasti bezpečných třetích zemí a správní praxi v této věci, není tím dotčeno právo žadatele na podání účinného opravného prostředku proti rozhodnutí o přemístění a proti rozhodnutí o jeho žádosti o mezinárodní ochranu.
Pokud jde o rozhodnutí o přemístění, z článku 27 nařízení Dublin III vyplývá, že žadatel má právo na podání účinného opravného prostředku k soudu co do skutkové i právní stránky ve formě odvolání proti rozhodnutí o přemístění nebo jeho přezkumu.
Žadatel má kromě toho ve vztahu k rozhodnutí o žádosti o mezinárodní ochranu v příslušném členském státě právo na podání účinného opravného prostředku podle článku 46 směrnice 2013/32 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany k soudu tohoto členského státu, které mu umožňuje napadnout podle jeho individuální situace na základě článku 38 či článku 39 této směrnice rozhodnutí, které se opírá o vnitrostátní právní předpisy vymezující bezpečné třetí země.
(viz body 59, 60, 62, 63, výrok 2)
3. Článek 18 odst. 2 nařízení č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (Dublin III), musí být vykládán v tom smyslu, že v případě přijetí žadatele o mezinárodní ochranu zpět neukládá, aby posuzování žádosti dotyčného pokračovalo ve fázi, ve které bylo pozastaveno.
Článek 18 odst. 2 druhý pododstavec nařízení Dublin III totiž tím, že vyžaduje, aby žadatel měl právo požádat o dokončení posouzení své žádosti, ať již v rámci řízení, které bylo pozastaveno, nebo v rámci nového řízení, které není posuzováno jako následná žádost, má žadateli zajistit, aby byla jeho žádost posouzena tak, aby to odpovídalo požadavkům pro první žádosti v první instanci stanoveným ve směrnici 2013/32 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany. Cílem tohoto ustanovení naproti tomu není stanovit způsob, jak má řízení v takové situaci pokračovat, ani zbavit příslušný členský stát možnosti, aby prohlásil žádost za nepřípustnou.
(viz body 66, 68, výrok 3)