Věc C‑135/23
Gesellschaft für musikalische Aufführungs- und mechanische Vervielfältigungsrechte eV (GEMA)
v.
GL
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Amtsgericht Potsdam)
Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 20. června 2024
„Řízení o předběžné otázce – Duševní vlastnictví – Autorské právo a práva s ním související – Směrnice 2001/29/ES – Článek 3 odst. 1 – Sdělování veřejnosti – Pojem – Pouhé poskytnutí zařízení – Poskytování televizních přijímačů vybavených pokojovou anténou, které umožňují příjem signálů a šíření vysílání, v bytech – Výdělečná povaha – Zásada technologické neutrality“
1. Sbližování právních předpisů – Autorské právo a práva s ním související – Směrnice 2001/29 – Harmonizace určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti – Sdělování veřejnosti – Pojem – Kritéria pro posouzení
(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29, čl. 3 odst. 1)
(viz body 17–26)
2. Sbližování právních předpisů – Autorské právo a práva s ním související – Směrnice 2001/29 – Harmonizace určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti – Sdělování veřejnosti – Pojem – Poskytování televizních přijímačů vybavených pokojovou anténou, které umožňují příjem signálů a šíření vysílání, v bytech určených k pronájmu – Zahrnutí – Podmínka – Nová veřejnost – Krátkodobí nájemci
(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29, čl. 3 odst. 1)
(viz body 27–46, výrok)
Shrnutí
Soudní dvůr, kterému Amtsgericht Potsdam (okresní soud v Postupimi, Německo) předložil žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, upřesnil pojem „sdělování veřejnosti“ chráněného díla ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29/ES(1) v souvislosti s poskytováním televizních přijímačů vybavených pokojovou anténou, které umožňují příjem signálů a šíření vysílání, ze strany provozovatele nemovitosti s byty.
Gesellschaft für musikalische Aufführungs- und mechanische Vervielfältigungsrechte eV (GEMA), organizace pro kolektivní správu autorských práv v oblasti hudby, podala návrh na náhradu škody z titulu autorského práva proti GL, provozovateli nemovitosti, ve které se nachází 18 bytů určených k pronájmu, protože GL poskytuje v uvedených bytech tyto televizní přijímače.
Předkládající soud se pro účely vyřešení tohoto sporu v podstatě tázal, zda pojem „sdělování veřejnosti“ uvedený v čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29 (dále jen „pojem ‚sdělování veřejnosti‘ “) zahrnuje poskytování takových televizních přijímačů.
Závěry Soudního dvora
Úvodem Soudní dvůr připomněl, že pojem „sdělování veřejnosti“ zahrnuje dva kumulativní prvky, a sice sdělování díla a sdělování tohoto díla veřejnosti, a předpokládá individuální posouzení. Podle judikatury Soudního dvora zejména zásadní úloha uživatele při poskytování přístupu k chráněným dílům svým zákazníkům a vědomá povaha jeho zásahu, zejména pokud má výdělečnou povahu, umožňují odlišit jednak „sdělování veřejnosti“ a jednak „pouhé poskytnutí fyzického zařízení“(2).
Soudní dvůr konstatoval, že i když je na vnitrostátním soudu, aby určil, zda provozovatel nemovitosti ve věci v původním řízení provádí „sdělování veřejnosti“, přísluší Soudnímu dvoru, aby poskytl za tímto účelem užitečná vodítka, která předkládajícímu soudu umožní rozhodnout ve sporu, jenž mu byl předložen.
V tomto ohledu Soudní dvůr zaprvé uvedl, že provozovatel nemovitosti s byty tím, že vybavil tyto byty televizními přijímači a pokojovými anténami, které bez dalšího zásahu přijímají signály a umožňují šíření vysílání, zejména hudby, provádí vědomě zásah s cílem zprostředkovat klientům přístup k takovým vysíláním uvnitř pronajatých bytů a po dobu pronájmu, aniž je rozhodující, zda klienti této možnosti využijí, či nikoliv. Mimoto tento zásah provozovatele musí být považován za poskytnutí dodatečné služby s cílem dosažení určitého prospěchu. Nabídka takové služby umožňuje prokázat výdělečnou povahu sdělování. V tomto ohledu je okolnost, že jsou televizní přijímače připojeny k „pokojové“ anténě, a nikoliv ke „společné“ anténě irelevantní, neboť takové rozlišování mezi anténami by nebylo v souladu se zásadou technologické neutrality.
Zadruhé, pokud jde o otázku, zda jsou chráněná díla skutečně sdělována veřejnosti, zdůraznil Soudní dvůr, že pojem „veřejnost“ se týká blíže neurčeného počtu potenciálních příjemců, a kromě toho vyžaduje dosti vysoký počet osob. Tento pojem tak zahrnuje určitý minimální práh, což z něho vylučuje příliš malou, či dokonce zanedbatelnou skupinu dotčených osob. Pro účely určení této skupiny je třeba zohlednit zejména počet osob, které mohou mít přístup k témuž dílu souběžně, ale také počet osob, které mohou mít přístup k tomuto dílu postupně. Pokud by předkládající soud konstatoval, že byty nacházející se v nemovitosti, o kterou se jedná ve věci v původním řízení, jsou předmětem krátkodobého pronájmu, zejména jakožto ubytovací zařízení cestovního ruchu, museli by být jejich nájemci kvalifikováni jako „veřejnost“, jelikož jako celek představují blíže neurčený počet potenciálních příjemců.
Zatřetí Soudní dvůr uvedl, že aby mohlo být sdělování chráněného díla kvalifikováno jako „sdělování veřejnosti“ musí být toto dílo sděleno specifickou technologií odlišnou od technologií, které byly dosud používány, nebo pokud tak tomu není, „nové veřejnosti“, tj. veřejnosti, kterou nositelé autorského práva nebrali v potaz při udílení svolení k prvotnímu sdělení jejich díla veřejnosti. V tomto ohledu mohou nájemci bytů nacházejících se v nemovitosti, které jsou předmětem krátkodobého pronájmu, zejména jakožto ubytovací zařízení cestovního ruchu, představovat takovou „novou“ veřejnost, jelikož tyto osoby, přestože se nacházejí v oblasti pokryté tímto vysíláním, by nemohly bez zásahu provozovatele této nemovitosti spočívajícího v tom, že tento provozovatel umístí do těchto bytů televizní přijímače vybavené pokojovou anténou, vysílané dílo užívat. Naproti tomu, pokud by předkládající soud konstatoval, že tyto byty jsou pronajaty nájemcům, kteří v nich mají bydliště, nelze tyto nájemce považovat za „novou veřejnost“.
Soudní dvůr měl proto za to, že pojem „sdělování veřejnosti“ musí být vykládán v tom smyslu, že zahrnuje vědomé poskytování televizních přijímačů vybavených pokojovou anténou, které bez dalšího zásahu přijímají signály a umožňují šíření vysílání, provozovatelem nemovitosti s byty určenými k pronájmu, za předpokladu, že nájemce těchto bytů lze považovat za „novou veřejnost“.