ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (šestého senátu)
6. června 2024(*)
„Řízení o předběžné otázce – Justiční spolupráce v trestních věcech – Evropský vyšetřovací příkaz – Směrnice 2014/41/EU – Článek 24 – Výslech za použití videokonference nebo jiného audiovizuálního přenosu – Trestní stíhání zahájené v členském státě proti osobě s bydlištěm v jiném členském státě – Možnost této osoby účastnit se řízení před soudem prostřednictvím videokonference v případě neexistence evropského vyšetřovacího příkazu“
Ve spojených věcech C‑255/23 a C‑285/23,
jejichž předmětem jsou dvě žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU podané rozhodnutími Ekonomisko lietu tiesa (specializovaný soud pro hospodářskou kriminalitu, Lotyšsko) ze dne 28. března 2023 a ze dne 21. dubna 2023, došlými Soudnímu dvoru dne 19. dubna 2023 a dne 3. května 2023, v trestních řízeních proti
A,
B,
C,
D,
F,
E,
G,
SIA „AVVA“,
SIA „Liftu alianse“,
za účasti:
Rīgas tiesas apgabala prokuratūra (C‑255/23),
a
A,
B,
C,
Z,
F,
AS „Latgales Invest Holding“,
SIA „METEOR HOLDING“,
METEOR Kettenfabrik GmbH,
SIA „Tool Industry“,
AS „Ditton pievadķēžu rūpnīca“,
za účasti:
Latvijas Investīciju un attīstības aģentūra,
Rīgas tiesas apgabala prokuratūra (C‑285/23),
SOUDNÍ DVŮR (šestý senát),
ve složení: T. von Danwitz, předseda senátu, L. Bay Larsen (zpravodaj), místopředseda Soudního dvora vykonávající funkci soudce šestého senátu, a P. G. Xuereb, soudce,
generální advokát: A. M. Collins,
za soudní kancelář: A. Calot Escobar, vedoucí,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s ohledem na vyjádření, která předložili:
– za A: I. Balmaks, advokāts,
– za lotyšskou vládu: J. Davidoviča a K. Pommere, jako zmocněnkyně,
– za estonskou vládu: N. Grünberg, jako zmocněnkyně,
– za maďarskou vládu: M. Z. Fehér a Zs. Biró-Tóth, jako zmocněnci,
– za Evropskou komisi: L. Baumgart, V. Hitrovs, H. Leupold a M. Wasmeier, jako zmocněnci,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce se týkají výkladu čl. 1 odst. 1, čl. 6 odst. 1 písm. a) a čl. 24 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/41/EU ze dne 3. dubna 2014 o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech (Úř. věst. 2014, L 130, s. 1), jakož i čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/343 ze dne 9. března 2016, kterou se posilují některé aspekty presumpce neviny a právo být přítomen při trestním řízení před soudem (Úř. věst. 2016, L 65, s. 1).
2 Tyto žádosti byly předloženy v rámci trestních řízení zahájených proti A, B, C, D, F, E, G, společnosti SIA „AVVA“ a společnosti SIA „Liftu alianse“ (C‑255/23), jakož i proti A, B, C, Z, F, společnosti AS „Latgales Invest Holding“, společnosti SIA „METEOR HOLDING“, společnosti METEOR Kettenfabrik GmbH, společnosti SIA „Tool Industry“ a společnosti AS „Ditton pievadķēžu rūpnīca“ (C‑285/23) pro trestné činy rozsáhlého organizovaného podvodu, organizovaného praní peněz, zneužití funkce, jakož i účastenství na trestném činu rozsáhlého podvodu a rozsáhlého praní peněz.
Právní rámec
Unijní právo
Směrnice 2014/41
3 Podle první věty bodu 8 odůvodnění směrnice 2014/41 „[e]vropský vyšetřovací příkaz by měl mít horizontálně vymezenou oblast působnosti, a měl by se proto vztahovat na všechny vyšetřovací úkony zaměřené na shromažďování důkazů“.
4 Článek 1 této směrnice, nadepsaný „Evropský vyšetřovací příkaz a povinnost jej vykonat“, v odstavcích 1 a 3 uvádí:
„1. Evropský vyšetřovací příkaz je rozhodnutí justičního orgánu vydané či potvrzené justičním orgánem jednoho členského státu (dále jen ‚vydávající stát‘) za účelem provedení jednoho nebo několika konkrétních vyšetřovacích úkonů v jiném členském státě (dále jen ‚vykonávající stát‘) s cílem získat důkazy v souladu s touto směrnicí.
Evropský vyšetřovací příkaz lze rovněž vydat k získání důkazů, které jsou již v držení příslušných orgánů vykonávajícího státu.
[…]
3. O vydání evropského vyšetřovacího příkazu může v rámci použitelných práv na obhajobu v souladu s vnitrostátními předpisy upravujícími trestní řízení požádat podezřelá nebo obviněná osoba, nebo tak může jejím jménem učinit obhájce.“
5 Článek 3 uvedené směrnice, nadepsaný „Oblast působnosti evropského vyšetřovacího příkazu“, zní takto:
„Evropský vyšetřovací příkaz se vztahuje na všechny vyšetřovací úkony s výjimkou vytváření společného vyšetřovacího týmu a shromažďování důkazů v rámci tohoto týmu podle článku 13 Úmluvy o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy Evropské unie […] a podle rámcového rozhodnutí Rady 2002/465/SVV [ze dne 13. června 2002 o společných vyšetřovacích týmech (Úř. věst. 2002, L 162, s. 1, Zvl. vyd. 19/06, s. 15)], s výjimkou pro účely použití čl. 13 odst. 8 [této] úmluvy a čl. 1 odst. 8 rámcového rozhodnutí.“
6 Článek 6 směrnice 2014/41, nadepsaný „Podmínky pro vydání a předání evropského vyšetřovacího příkazu“, v odstavci 1 stanoví:
„Vydávající orgán může vydat evropský vyšetřovací příkaz, pouze pokud jsou splněny tyto podmínky:
a) vydání evropského vyšetřovacího příkazu je nezbytné a přiměřené pro účely řízení podle článku 4 při zohlednění práv podezřelé nebo obviněné osoby a
b) vyšetřovací úkon nebo úkony uvedené v evropském vyšetřovacím příkazu by za stejných podmínek bylo možné nařídit u obdobného vnitrostátního případu.“
7 Článek 24 této směrnice, nadepsaný „Výslech za použití videokonference nebo jiného audiovizuálního přenosu“, v odstavci 1 stanoví:
„Nachází-li se osoba na území vykonávajícího státu a má-li být tato osoba vyslechnuta jako svědek nebo znalec příslušnými orgány vydávajícího státu, může vydávající orgán vydat evropský vyšetřovací příkaz za účelem provedení výslechu svědka nebo znalce prostřednictvím videokonference nebo jiného audiovizuálního přenosu v souladu s odstavci 5 až 7.
Vydávající orgán může rovněž vydat evropský vyšetřovací příkaz za účelem provedení výslechu podezřelé nebo obviněné osoby prostřednictvím videokonference nebo jiného audiovizuálního přenosu.“
Směrnice 2016/343
8 Podle bodu 9 odůvodnění směrnice 2016/343 „[c]ílem této směrnice je posílit právo na spravedlivý proces v trestním řízení stanovením společných minimálních pravidel pro některé aspekty presumpce neviny a právo být přítomen při řízení před soudem“.
9 Článek 8 této směrnice, nadepsaný „Právo být přítomen při řízení před soudem“, v odstavcích 1 a 2 uvádí:
„1. Členské státy zajistí, aby podezřelá nebo obviněná osoba měla právo být ve vlastní věci přítomna při řízení před soudem.
2. Členské státy mohou stanovit, že řízení před soudem, jež může vést k rozhodnutí o vině či nevině podezřelé nebo obviněné osoby, se může konat v její nepřítomnosti, pokud:
a) podezřelá nebo obviněná osoba byla o řízení před soudem řádně vyrozuměna a na následky nedostavení se k soudu upozorněna; nebo
b) podezřelá nebo obviněná osoba, jež byla o řízení před soudem vyrozuměna, je zastupována zmocněným obhájcem, jehož si tato podezřelá či obviněná osoba zvolila, nebo jenž jí byl ustanoven státem.“
Lotyšské právo
10 Článek 140 Kriminālprocesa likums (trestní řád) zní následovně:
„(1) Vyžadují-li to zájmy daného trestního řízení, může osoba, která je za toto řízení odpovědná, provést procesní úkon s využitím technických prostředků (telefonická konference, videokonference).
(2) V rámci procesního úkonu, při němž jsou využity technické prostředky, musí být zaručeno, že se osoba odpovědná za předmětné řízení a osoby účastnící se procesního úkonu, nacházejí-li se na různých místech či v různých budovách, budou moci během telefonické konference vzájemně slyšet a během videokonference vzájemně slyšet i vidět.
(21) V případě uvedeném v odstavci 2 tohoto článku udělí osoba odpovědná za řízení oprávnění – nebo pověří vedoucího pracovníka orgánu nacházejícího se v druhém místě provádění procesního úkonu, aby udělil oprávnění – určité osobě k tomu, aby zaručila provedení procesního úkonu v místě, kde se tato osoba nachází (dále jen ‚oprávněná osoba‘).
[…]
5. Oprávněná osoba ověří a potvrdí totožnost osob, které se účastní procesního úkonu, avšak nejsou přítomny v témže místě, v němž se nachází osoba odpovědná za řízení.
[…]
(7) Oprávněná osoba vydá potvrzení, v němž uvede místo, datum a hodinu provedení procesního úkonu, jakož i svou funkci, jméno a příjmení, identifikační údaje a bydliště jednotlivých osob přítomných v místě provedení tohoto procesního úkonu a skutečnost, že tyto osoby obdržely upozornění v případech, kdy zákon stanoví odpovědnost za nesplnění jejich povinností. Informované osoby podpisem potvrdí, že tyto informace obdržely. V potvrzení se uvedou rovněž jakákoliv přerušení průběhu procesního úkonu a hodina ukončení tohoto úkonu. Potvrzení musí být podepsáno všemi osobami přítomnými v místě provedení procesního úkonu a předáno osobě odpovědné za řízení, která jej připojí k zápisu o procesním úkonu.
(71) Ustanovení odstavců 21, 5 a 7 tohoto článku se nepoužije, pokud má osoba odpovědná za předmětné řízení možnost ujistit se prostřednictvím technických prostředků o totožnosti osoby přítomné v jiném místě či v jiné budově.
[…]“
11 Podle čl. 463 odst. 1 a 2 trestního řádu:
„(1) Účast obviněné osoby na trestním řízení je povinná.
(2) Pokud se obviněná osoba nedostaví na jednání, trestní řízení se odročí.“
12 Článek 464 tohoto zákona stanoví:
„(1) Soud může projednat trestní věc týkající se přestupku, přečinu a zločinu, za který lze uložit trest odnětí svobody až na pět let bez účasti obviněné osoby, pokud se obviněná osoba opakovaně nedostaví bez závažného důvodu na jednání k soudu, nebo pokud podala k soudu návrh na vydání rozsudku v trestní věci bez její účasti.
(2) Trestní věc může být projednána bez účasti obviněné osoby, pokud obviněná osoba trpí vážným onemocněním, které jí brání v tom, aby byla přítomna při trestním řízení před soudem.
(3) Trestní věc týkající se několika obviněných osob může být projednána bez účasti některé z nich, pokud se jednání týká části obvinění směřujících proti ostatním obviněným osobám, není-li přítomnost obviněné osoby na jednání před soudem nezbytná a pokud soudu oznámila, že si nepřeje účastnit se daného jednání.“
13 Článek 465 uvedeného řádu v odstavci 1 stanoví:
„Trestní věc může být soudem projednána v nepřítomnosti obviněné osoby (in absentia) v některém z následujících případů:
1) místo pobytu obviněné osoby není známo, což je uvedeno v informacích o výsledku vyšetřování;
2) obviněná osoba se nachází v zahraničí a není možné zajistit, aby se dostavila k soudu.“
Spory v původních řízeních a předběžné otázky
Věc C‑255/23
14 U Ekonomisko lietu tiesa (specializovaný soud pro hospodářskou kriminalitu, Lotyšsko), který je předkládajícím soudem, bylo zahájeno trestní řízení mimo jiné proti E, obviněnému z rozsáhlého praní peněz. E je litevským státním příslušníkem s bydlištěm v Litvě.
15 Na jednání konaném dne 22. září 2022 státní zastupitelství vzneslo s přihlédnutím k žádosti E námitku, která se týká jeho účasti na jednáních na dálku prostřednictvím videokonference, přičemž se opíralo o ustanovení čl. 140 odst. 71 trestního řádu, jak byla vyložena plénem trestního oddělení Augstākā tiesa (Nejvyšší soud, Lotyšsko) v jeho rozhodnutí ze dne 4. listopadu 2021.
16 Dne 16. října 2022 požádal obhájce E předkládající soud, aby Soudnímu dvoru předložil předběžné otázky týkající se výkladu ustanovení směrnice 2014/41 za účelem upřesnění povahy práva E účastnit se soudního řízení na dálku pomocí technických prostředků.
17 Předkládající soud uvádí, že čl. 140 odst. 71 trestního řádu rozšiřuje možnosti provedení procesních úkonů na dálku a že vnitrostátní zákonodárce tímto doplněním právních předpisů zamýšlel podpořit využívání technických prostředků v trestním řízení a zefektivnit a zjednodušit jeho průběh zejména v případech, kdy se účastníci řízení nacházejí v různých městech nebo zemích.
18 Podle předkládajícího soudu má přitom výklad čl. 140 odst. 71 trestního řádu podaný plénem oddělení pro trestní věci Augstākā tiesa (Nejvyšší soud) za následek, že pokud se účastník řízení nenachází v jurisdikci Lotyšské republiky, tj. na vnitrostátním území, je využití technických prostředků k provedení procesního úkonu možné pouze prostřednictvím evropského vyšetřovacího příkazu nebo jiného nástroje soudní spolupráce. Osoba s bydlištěm v jiné zemi než v Lotyšsku, proti níž je vedeno trestní stíhání, se nemůže účastnit soudního jednání na dálku na základě využití technických prostředků, a to ani v případě, kdy se průběhu trestního řízení účastní pasivně.
19 Vzhledem k tomu, že E pobývá v Litvě, předpokladem jeho účasti na soudním řízení v Lotyšsku na dálku pomocí technických prostředků by byla žádost lotyšského soudu adresovaná litevskému soudu, aby v rámci evropského vyšetřovacího příkazu zajistil možnost dlouhodobé účasti na dálku. Vzhledem k časové náročnosti a nákladům na jeho výkon má přitom předkládající soud za to, že vydání evropského vyšetřovacího příkazu za účelem zajištění pasivní účasti obviněné osoby na soudních jednáních není přiměřené ve smyslu článku 6 směrnice 2014/41.
20 Vzhledem k tomu, že E je obviněn z rozsáhlého praní peněz, je jeho účast na soudních jednáních vzhledem k závažnosti trestného činu, který je mu vytýkán, při provádění důkazů týkajících se jeho obvinění povinná, i když si nepřeje se těchto jednání účastnit. S ohledem na výklad podaný plénem oddělení pro trestní věci Augstākā tiesa (Nejvyšší soud) je E při provádění těchto důkazů povinen buď být pravidelně a dlouhodobě přítomen na jednáních v Lotyšsku, nebo požádat litevský soud, aby v rámci evropského vyšetřovacího příkazu umožnil jeho dlouhodobou účast na jednání na dálku.
21 Vzhledem k tomu, že Ekonomisko lietu tiesa (specializovaný soud pro hospodářskou kriminalitu) má pochybnosti o použitelnosti směrnice 2014/41 na účast obviněné osoby na soudních jednáních, na kterých není vyslýchána, rozhodl se položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Dovolují čl. 1 odst. 1, čl. 6 odst. 1 písm. a) a čl. 24 odst. 1 druhý pododstavec směrnice 2014/41 takovou právní úpravu členského státu, která umožňuje, aby se osoba, která má bydliště v jiném členském státě, i bez vydání evropského vyšetřovacího příkazu účastnila prostřednictvím videokonference na jednání v postavení obviněné osoby, jestliže v této fázi soudního řízení neprobíhá výslech obviněné osoby, tj. nedochází k dokazování, za podmínky, že osoba odpovědná za předmětné řízení v členském státě, v němž probíhá soudní řízení, má možnost ujistit se prostřednictvím technických prostředků o totožnosti osoby nacházející se v jiném členském státě a že se této osobě zaručí práva obhajoby a zajistí, že bude mít k dispozici tlumočníka?
2) V případě kladné odpovědi na první předběžnou otázku, mohl by souhlas osoby, která musí být vyslechnuta, představovat nezávislé nebo doplňkové kritérium nebo předběžný předpoklad účasti osoby, která musí být vyslechnuta, na jednání, na němž nedochází k dokazování, prostřednictvím videokonference, za podmínky, že osoba odpovědná za předmětné řízení v členském státě, v němž probíhá soudní řízení, má možnost ujistit se prostřednictvím technických prostředků o totožnosti osoby nacházející se v jiném členském státě a že se této osobě zaručí práva obhajoby a zajistí, že bude mít k dispozici tlumočníka?“
22 Předkládající soud uvádí, že ke dni přijetí žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce zbývá posoudit přibližně 60 svědectví, která se netýkají obvinění E. Bylo by přitom pro něj podstatně obtížnější rozhodnout ve věci v původním řízení v přiměřené lhůtě, pokud by se rozhodl přerušit řízení. V důsledku toho má předkládající soud za to, že může pokračovat v soudním řízení přinejmenším do okamžiku, než budou prováděny důkazy, na kterých spočívá obvinění E, a dokud jeho přítomnost není povinná.
23 Vzhledem k tomu, že Soudní dvůr zaslal dne 7. března 2024 předkládajícímu soudu žádost o vysvětlení podle článku 101 svého jednacího řádu v rámci této věci, tento soud odpověděl dopisem došlým kanceláři Soudního dvora dne 21. března 2024, přičemž uvedl, že svědci navržení státním zastupitelstvím i svědci navržení obhajobou byli vyslechnuti. Konkrétně na několika soudních jednáních bylo možné vyslechnout dvanáct svědků, jejichž svědectví jsou relevantní pro prokázání viny obviněné osoby, přičemž obviněná osoba se zúčastnila těchto soudních jednání jak osobně, tak na dálku prostřednictvím videokonference.
Věc C‑285/23
24 U ekonomisko lietu tiesa (specializovaný soud pro hospodářskou kriminalitu), který je předkládajícím soudem, bylo zahájeno trestní řízení, v němž je jednou z obviněných osob, A., německý státní příslušník s bydlištěm v Německu a obžalovaný z trestného činu rozsáhlého organizovaného podvodu a rozsáhlého organizovaného praní peněz. Tyto trestné činy jsou kvalifikovány jako zločiny a lze za ně uložit trest odnětí svobody.
25 Trestné činy vytýkané A představují v lotyšském právu zločiny. Vzhledem k této kvalifikaci a nesplnění podmínek pro projednání trestní věci v nepřítomnosti obviněné osoby, stanovených v článku 465 trestního řádu, z toho vyplývá, že v souladu s články 463 a 464 tohoto trestního řádu není řízení před soudem bez účasti obviněné osoby možné a její přítomnost je povinná.
26 A a jeho právní zástupce informovali předkládající soud o okolnostech souvisejících zejména s věkem a osobní a rodinnou situací A, které mu brání v osobní přítomnosti na většině soudních jednání v projednávané věci. Vzhledem k tomu, že se nechce spravedlnosti vyhýbat, přeje si být při řízení před soudem přítomen, ale prostřednictvím videokonference z Německa.
27 Jak evropský vyšetřovací příkaz vydaný předkládajícím soudem, tak žádost o právní pomoc vydaná lotyšským ministerstvem spravedlnosti narazily na odmítnutí příslušných německých orgánů. Tyto orgány uvedly, že výkon evropského vyšetřovacího příkazu není možný z důvodu, že bylo požadováno zajištění účasti obviněné osoby na soudním jednání prostřednictvím videokonference, nikoliv provedení vyšetřovacího úkonu. Mimoto v rámci žádosti o právní pomoc neexistuje žádný právní základ, který by umožňoval účast na řízení prostřednictvím videokonference. V německém právu je fyzická přítomnost obviněné osoby na řízení před soudem povinná a účast na dálku prostřednictvím videokonference v řízení před soudem je v rozporu se základními zásadami německého práva.
28 Podle upřesnění uvedených v rozhodnutí pléna trestního oddělení Augstākā tiesa (Nejvyšší soud) ze dne 4. listopadu 2021 je jurisdikce Lotyšské republiky s ohledem na územní působnost trestního řádu omezena na vnitrostátní území. Konání videokonference mimo rámec mezinárodní právní pomoci je tak možné pouze tehdy, je-li procesní úkon učiněn v jurisdikci Lotyšské republiky.
29 Předkládající soud má přitom pochybnosti o tom, zda výslech obviněné osoby prostřednictvím videokonference, který je upraven v čl. 24 odst. 1 směrnice 2014/41, zahrnuje účast této osoby na trestním řízení, včetně práva být přítomen při řízení před soudem a pokračovat v něm. Předkládající soud si rovněž klade otázku, zda čl. 8 odst. 1 směrnice 2016/343 zakotvuje právo obviněné osoby účastnit se trestního řízení prostřednictvím videokonference z členského státu bydliště.
30 Za těchto podmínek se Ekonomisko lietu tiesa (specializovaný soud pro hospodářskou kriminalitu) rozhodl položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Musí být čl. 24 odst. 1 směrnice [2014/41] vykládán v tom smyslu, že výslech obviněné osoby prostřednictvím videokonference zahrnuje i účast této obviněné osoby na trestním řízení v jiném členském státě prostřednictvím videokonference z členského státu jejího bydliště?
2) Musí být čl. 8 odst. 1 směrnice [2016/343] vykládán v tom smyslu, že právo obviněné osoby účastnit se ústního jednání může být zaručeno i účastí obviněné osoby na trestním řízení probíhajícím v jiném členském státě prostřednictvím videokonference z členského státu jejího bydliště?
3) Je účast obviněné osoby na řízení před soudem v jiném členském státě prostřednictvím videokonference z členského státu jejího bydliště rovnocenná její fyzické přítomnosti na jednání před soudem členského státu, u něhož je věc projednávána?
4) V případě kladné odpovědi na první nebo druhou předběžnou otázku, může být videokonference organizována pouze prostřednictvím příslušných orgánů členského státu?
5) V případě záporné odpovědi na čtvrtou předběžnou otázku, může soud členského státu, u něhož je věc projednávána, komunikovat přímo s obviněnou osobou, která se nachází v jiném členském státě, a zaslat jí odkaz pro připojení k videokonferenci?
6) Není pořádání videokonferencí bez zprostředkování příslušnými orgány členského státu neslučitelné se zachováním jednotného prostoru svobody, bezpečnosti a práva Evropské unie?“
31 Předkládající soud má za to, že vzhledem k tomu, že se otázka, kterou je třeba vyřešit z hlediska unijního práva, týká pouze formy účasti obviněné osoby, tj. osobní, nebo prostřednictvím videokonference, může ve věci pokračovat až do vydání rozhodnutí o předběžné otázce tak, jak činil doposud, za fyzické přítomnosti A. Právo obviněných osob na projednání věci v přiměřené lhůtě v souladu s čl. 47 druhým pododstavcem Listiny základních práv Evropské unie tedy nebude v původním trestním řízení porušeno. Řízení v projednávané věci se tudíž nepřerušuje.
Řízení před Soudním dvorem
32 Rozhodnutím ze dne 14. června 2023 byly věci C‑255/23 a C‑285/23 spojeny pro účely písemné a ústní části řízení, jakož i pro účely rozsudku.
33 Vzhledem k povaze položených otázek předseda Soudního dvora rozhodnutím ze dne 14. června 2023 rozhodl podle čl. 53 odst. 3 jednacího řádu o přednostním projednání věcí C‑255/23 a C‑285/23.
34 Naproti tomu předkládající soud ve věci C‑285/23 požádal na základě čl. 105 odst. 1 jednacího řádu o projednání této věci ve zrychleném řízení, avšak předseda Soudního dvora po vyslechnutí soudce zpravodaje a generálního advokáta tuto žádost zamítl rozhodnutím ze dne 21. července 2023.
K předběžným otázkám
35 Podle ustálené judikatury článek 267 SFEU zavádí dialog mezi jednotlivými soudy, konkrétně mezi Soudním dvorem a soudy členských států, jehož účelem je zajistit jednotný výklad unijního práva, umožňující zaručit jeho soudržnost, plný účinek a autonomii, a v konečném důsledku i specifický charakter práva zavedeného Smlouvami [rozsudek ze dne 17. května 2023, BK a ZhP (Částečné přerušení původního řízení), C‑176/22, EU:C:2023:416, bod 26 a citovaná judikatura)].
36 Rozsudek vydaný v tomto řízení je, pokud jde o výklad unijního práva, pro vnitrostátní soud závazný při řešení sporu, který mu byl předložen [rozsudek ze dne 17. května 2023, BK a ZhP (Částečné přerušení původního řízení), C‑176/22, EU:C:2023:416, bod 27].
37 Zachování užitečného účinku uvedeného řízení přitom není v praxi znemožněno nebo nadměrně ztíženo vnitrostátním pravidlem, které umožňuje pokračovat mezi dnem, kdy je Soudnímu dvoru předložena žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, a dnem vydání usnesení nebo rozsudku, kterým Soudní dvůr na tuto žádost odpoví, v původním řízení za účelem provedení procesních úkonů, které předkládající soud pokládá za nezbytné a které se týkají aspektů nesouvisejících s položenými předběžnými otázkami, tedy procesních úkonů, které nemohou předkládajícímu soudu zabránit, aby ve sporu v původním řízení tomuto usnesení nebo rozsudku vyhověl [rozsudek ze dne 17. května 2023, BK a ZhP (Částečné přerušení původního řízení), C‑176/22, EU:C:2023:416, bod 28].
38 V projednávaném případě předkládající soud ve věci C‑255/23 uvedl, že třebaže podal žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, nepřerušil řízení a pokračoval v jednáních, kterých se E zúčastnil jak osobně, tak na dálku prostřednictvím videokonference. Pokud jde o věc C‑285/23, předkládající soud upřesnil, že řízení nepřerušil a má v úmyslu pokračovat v soudních jednáních za fyzické přítomnosti A. Takové procesní úkony, které zahrnují zejména provádění důkazů, na nichž spočívá obvinění obviněných osob, mohou přitom vést k tomu, že se předběžné otázky týkající se možnosti obviněné osoby účastnit se řízení prostřednictvím videokonference stanou bezpředmětnými a pozbydou významu ve vztahu ke sporům v původních řízeních, a mohou proto předkládajícímu soudu zabránit v tom, aby v rámci sporů v původních řízeních vyhověl rozhodnutím, kterými Soudní dvůr odpoví na žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.
39 V této souvislosti je nutné připomenout, že Soudní dvůr nemá pravomoc podávat v řízeních o předběžné otázce odpovědi mající ryze poradní význam (rozsudek ze dne 16. června 2015, Gauweiler a další, C‑62/14, EU:C:2015:400, bod 12).
40 Navíc čl. 23 první pododstavec statutu Soudního dvora Evropské unie stanoví, že žádost o rozhodnutí o předběžné otázce přerušuje vnitrostátní řízení. I když je pravda, že Soudní dvůr připustil za zvláštních okolností výjimky za tímto účelem, je třeba uvést, že jak vyplývá z judikatury citované v bodě 37 tohoto rozsudku, platí to za podmínky, že takové výjimky neohrožují užitečný účinek mechanismu spolupráce stanoveného v článku 267 SFEU. V projednávaném případě by přitom byl tento užitečný účinek narušen, pokud by otázky položené v rámci věcí C‑255/23 a C‑285/23 byly prohlášeny za přípustné, jelikož předkládající soud pokračoval po dni podání žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce v původních řízeních za účelem provedení procesních úkonů týkajících se aspektů souvisejících s položenými otázkami.
41 S ohledem na výše uvedené úvahy není třeba odpovídat na předběžné otázky položené v rámci věcí C‑255/23 a C‑285/23.
K nákladům řízení
42 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (šestý senát) rozhodl takto:
O žádostech o rozhodnutí o předběžné otázce podaných rozhodnutími Ekonomisko lietu tiesa (specializovaný soud pro hospodářskou kriminalitu) ze dne 28. března 2023 a ze dne 21. dubna 2023 není důvodné rozhodnout.
Podpisy