Žaloba podaná dne 22. října 2009 - GL2006 Europe v. Komise a OLAF

(Věc T-435/09)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: GL2006 Europe Ltd (Birmingham, Spojené království) (zástupci: M. Gardenal a E. Belinguier-Raiz, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise a Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF)

Návrhové žádání žalobkyně

určit, že kontrola na místě provedená Komisí v prosinci roku 2008, návrh zprávy o auditu a závěrečná zpráva o auditu, kterou Komise vydala dne 19. prosince 2008 a 25. března 2009, jakož i konečné rozhodnutí Komise uvedené v dopise ze dne 10. července 2009, ve kterém se předpokládá ukončení dvou projektů do nichž byla zapojena společnost GL2006 Europe Ltd. a oznámení o dluhu ze dne 7. srpna 2009, na základě kterých má společnost GL2006 Europe Ltd vrátit Komisi celkovou částku 2 258 456, 31 eur, je nezákonná a neplatná;

podpůrně, nebo krom toho určit, že podstatná tvrzení Komise jsou neodůvodněná,

určit, že kontrola na místě provedená Komisí, zprávy o auditu a konečné rozhodnutí nemohou ovlivnit platnost smluv ES, jichž se společnost GL2006 Europe Ltd účastnila;

určit, že tyto smlouvy jsou platné

uložit Komisi náhradu veškerých nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Touto žalobou, která se opírá o rozhodčí doložku, žalobkyně zpochybňuje zákonnost rozhodnutí Komise ze dne 10. července 2009, kterým byly na základě zprávy OLAF o auditu vypovězeny dvě smlouvy uzavřené se žalobkyní v rámci programů Společenství v oblasti výzkumu a technologického vývoje. Žalobkyně zpochybňuje také zákonnost oznámení o dluhu, která Komise vydala po uvedené zprávě OLAF dne 6. srpna 2009, ve kterých je požadováno vrácení zálohových plateb poskytnutých Komisí pro dvanáct projektů, kterých se zúčastnila i žalobkyně a které byly předmětem vyšetřování.

Na podporu svých návrhových žádání uplatňuje žalobkyně následující argumenty.

Zaprvé tvrdí, že kontrola na místě provedená Komisí byla nezákonná z následujících důvodů: nebyla předem oznámena, její délka nebyla dostatečná vzhledem k závažnosti konečného rozhodnutí, posouzení hlavních skutečností nebylo dostatečné, Komise porušila právo žalobkyně na soukromí, písemný záznam o kontrole vycházel z nesprávného právního základu, protože v něm bylo uvedeno nařízení, které již neplatí.

Zadruhé žalobkyně tvrdí, že zpráva o auditu obsahuje závažné nesrovnalosti, například nedostatečné odůvodnění, protože byla přijata na základě neúplné kontroly na místě, nebo to, že chybí souvislost mezi analýzou závěry uvedenými v závěrečné zprávě, což vedlo k porušení základních práv žalobkyně, jako například presumpce neviny.

Zatřetí žalobkyně tvrdí, že konečné rozhodnutí Komise je nejasné pokud jde o sankci, protože stanoví vypovězení dvou smluv, zatímco související oznámení o dluhu se týkají dvanácti smluv. Rovněž tvrdí, že toto konečné rozhodnutí jí nebylo řádně oznámeno.

Žalobkyně dále zpochybňuje hlavní argumenty uvedené Komisí v souvislosti s vypovězením smluv a v souvislosti s výzvou vrátit částky, které již byly žalobkyni poskytnuty. Žalobkyně tvrdí, že tyto argumenty, které Komise uvádí ve svém rozhodnutí, jsou bezdůvodné a směřují k opačným závěrům než tvrzení uvedená ve zprávě o auditu za rok 2007.

____________