ROZSUDEK TRIBUNÁLU (třetího rozšířeného senátu)

18. října 2023(*)

„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Trh s ethylenem – Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 101 SFEU – Koordinace týkající se určité složky kupní ceny – Postup při narovnání – Pokuta – Úprava základní částky pokuty – Bod 37 pokynů pro výpočet pokut – Opakování protiprávního jednání – Bod 28 pokynů pro výpočet pokut – Pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci – Vzájemná žaloba na zvýšení pokuty“

Ve věci T‑590/20,

Clariant AG, se sídlem v Muttenz (Švýcarsko),

Clariant International AG, se sídlem v Muttenz,

zástupci: F. Montage a M. Dreher, advokáti,

žalobkyně,

proti

Evropské komisi, zástupci: A. Boitos, I. Rogalski a J. Szczodrowski, jako zmocněnci,

žalované,

TRIBUNÁL (třetí rozšířený senát),

během porad ve složení: M. van der Woude, předseda, G. De Baere (zpravodaj), G. Steinfatt, K. Kecsmár a S. Kingston, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: I. Kurme, radová,

s přihlédnutím k písemné části řízení,

po jednání konaném dne 24. listopadu 2022,

vydává tento

Rozsudek

1        Žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se žalobkyně, společnost Clariant AG a společnost Clariant International AG, domáhají částečného zrušení rozhodnutí Komise C(2020) 4817 final ze dne 14. července 2020 v řízení podle článku 101 SFEU (AT.40410 – Ethylen) (dále jen „napadené rozhodnutí“), a podpůrně snížení výše pokuty, která jim byla v uvedeném rozhodnutí uložena „společně a nerozdílně“. Evropská komise se v rámci vzájemné žaloby domáhá zvýšení uvedené pokuty.

I.      Skutečnosti předcházející sporu

A.      Správní řízení

2        Dne 29. června 2016 jeden ze čtyř podniků, které udržovaly koluzivní kontakty v souvislosti s nákupy ethylenu, podal žádost o ochranu před pokutami na základě oznámení Komise o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů (Úř. věst. 2006, C 298, s. 17, dále jen „oznámení o spolupráci“).

3        V období od 23. května do 3. července 2017 podaly také tři další podniky, které udržovaly tyto koluzivní kontakty, žádosti o ochranu před pokutami nebo podpůrně o možnost snížení pokuty na základě oznámení o spolupráci.

4        Dne 10. července 2018 zahájila Komise řízení podle čl. 11 odst. 6 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích [101 a 102 SFEU] (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205) proti čtyřem podnikům, kterých se týká toto řízení (dále jen společně „účastníci kartelové dohody“), s cílem zahájit jednání o narovnání, v souladu s oznámením Komise o postupu při narovnání s cílem přijmout rozhodnutí podle článků 7 a 23 nařízení č. 1/2003 v případech kartelů (Úř. věst. 2008, C 167, s. 1, dále jen „oznámení o narovnání“).

5        Dopisem ze dne 23. července 2018 potvrdily žalobkyně Komisi vůli zahájit jednání o narovnání.

6        Během těchto diskusí informovala Komise žalobkyně o námitkách, které vůči nim hodlá vznést, a zpřístupnila jim klíčové důkazy ze spisu, ze kterých vycházela při prokazování těchto námitek. Sdělila jim rovněž odhad rozpětí pokuty, kterou jim hodlala uložit.

7        Dne 20. listopadu 2019 předložily žalobkyně návrh na narovnání podle čl. 10a odst. 2 třetího pododstavce nařízení Komise (ES) č. 773/2004 ze dne 7. dubna 2004 o vedení řízení Komise podle článků [101 a 102 SFEU] (Úř. věst. 2004, L 123, s. 18; Zvl. vyd. 08/03, s. 81), v němž uznaly svou „společnou a nerozdílnou“ odpovědnost za svou účast na protiprávním jednání. Rovněž uvedly maximální výši pokuty, kterou akceptují v rámci postupu při narovnání, a sice částku 159 663 000 eur.

8        Dne 7. února 2020 přijala Komise prohlášení o námitkách. Dne 24. února 2020 žalobkyně potvrdily, že obsah tohoto prohlášení o námitkách odpovídá jejich návrhu na narovnání a mají zájem v postupu při narovnání pokračovat.

B.      Napadené rozhodnutí

9        Dne 14. července 2020 přijala Komise napadené rozhodnutí.

1.      Popis protiprávních jednání

10      Komise konstatovala, že se žalobkyně podílely na jediném a trvajícím protiprávním jednání, které spočívalo ve výměně citlivých obchodních informací a informací týkajících se cen a ve stanovení určité složky ceny pro nákupy ethylenu na belgickém, německém, francouzském a nizozemském území v období od 26. prosince 2011 do 29. března 2017 [čl. 1 písm. c) napadeného rozhodnutí].

11      Vytýkané jednání se týkalo nákupu ethylenu na volném trhu, s výjimkou ethylenu vyráběného pro vlastní spotřebu, tj. ethylenu vyráběného a používaného samotnými výrobci.

12      Ethylen byl obvykle nakupován na základě dlouhodobých dohod o dodávkách. S cílem zohlednit riziko kolísání nákupních cen ethylenu, tyto dohody o dodávkách často odkazovaly na měsíční smluvní cenu (dále jen „MSC“). Aby bylo možné zavést MSC na určitý nadcházející měsíc, bylo třeba uzavřít dvě samostatné, avšak totožné dvoustranné dohody, obecně nazývané „narovnání“ (tzv. settlements), mezi dvěma různými dvojicemi dodavatelů a kupujících. Po uzavření prvního narovnání mohly smluvní strany oznámit svou dohodu soukromé a nezávislé zpravodajské agentuře, která toto první narovnání zveřejnila na trhu. Poté, co se jiná dvojice dodavatelů a kupujících dohodla na narovnání ve stejné ceně, zpravodajská agentura tuto cenu zveřejnila jako MSC pro následující měsíc.

13      Komise zdůraznila, že MSC není čistou cenou, ale je proměnlivou součástí vzorce pro stanovení ceny používaného v některých smlouvách o dodávkách. MSC tedy přímo ovlivňovala skutečnou kupní cenu ethylenu sjednanou v rámci těchto dohod o dodávkách a v rámci některých transakcí na spotovém trhu.

14      Komise měla za to, že účastníci kartelové dohody koordinovali své chování na trhu prostřednictvím dvoustranných kontaktů týkajících se MSC, přičemž se shodli jednak na cílových cenách, které hodlali uplatnit při vyjednávání o MSC s prodejci ethylenu, a jednak na konečných MSC, kterých chtěli dosáhnout a které vycházely ze společného posouzení faktorů ovlivňujících stanovování cen a veřejně přístupných analýz. Uvedení účastníci se rovněž dohodli na svých budoucích pozicích při vyjednávání s prodávajícími ethylenu. V neposlední řadě si vyměňovaly informace o tržních trendech.

15      Cílem předmětného jednání bylo ovlivnit vyjednávání o MSC za účelem dosažení nejnižší možné kupní ceny v rámci procesu vyjednávání s prodávajícími ethylenu.

16      Komise dospěla k závěru, že předmětné jednání mělo znaky dohody nebo jednání ve vzájemné shodě ve smyslu článku 101 SFEU, jejichž cílem bylo omezit hospodářskou soutěž na trhu nákupů ethylenu. Nebylo tedy nutné zkoumat dopady tohoto jednání na uvedený trh ani ověřovat, zda se účastníkům kartelové dohody nakonec podařilo získat kýženou MSC.

17      Pokud jde o účast žalobkyň na protiprávním jednání, Komise uvedla, že druhá žalobkyně, společnost Clariant International, bez výhrad uznala svou odpovědnost za svou přímou účast na protiprávním jednání, kterého se dopouštěla v období od 26. prosince 2011 do 29. března 2017, a že první žalobkyně, společnost Clariant, bez výhrad uznala svou „společnou a nerozdílnou“ odpovědnost za účast své dceřiné společnosti, kterou má v 100% vlastnictví, na protiprávním jednání, kterého se dopouštěla v období, od 26. prosince 2011 do 29. března 2017. Komise tedy dospěla k závěru, že druhá žalobkyně jakožto přímá účastnice protiprávního jednání a první žalobkyně jakožto mateřská společnost druhé žalobkyně nesou „společnou a nerozdílnou“ odpovědnost za toto jednání v dotčeném období.

2.      Výpočet výše pokuty uložené žalobkyním

18      Žalobkyním byla „společně a nerozdílně“ uložena pokuta ve výši 155 769 000 eur [čl. 2 písm. c) napadeného rozhodnutí].

19      V tomto ohledu Komise zaprvé zohlednila pro účely výpočtu základní částky pokuty hodnotu nákupů ethylenu pořízeného v průběhu období zahrnujícího celý poslední rok, kdy se žalobkyně účastnily protiprávního jednání, tj. rok 2016.

20      Podle Komise nebylo vhodné použít hodnotu prodejů výrobků na navazujícím trhu jako výchozí bod pro výpočet základní částky pokuty, jelikož se protiprávní jednání týkalo nákupního kartelu a všichni účastníci nepůsobili na stejném navazujícím trhu, resp. stejných navazujících trzích.

21      Komise měla dále za to, že je třeba zohlednit pouze hodnotu nákupů uskutečněných na základě dohod o dodávkách ethylenu za použití cenového vzorce založeného na MSC a hodnotu nákupů uskutečněných na trhu s ethylenem na základě MSC.

22      Zadruhé pro stanovení základní částky pokuty Komise zohlednila závažnost protiprávního jednání a dobu jeho trvání, jakož i nezbytnost zajistit odrazující účinek.

23      Vzhledem k tomu, že protiprávní jednání spočívalo v horizontální tvorbě cen, která je ze své podstaty jedním z nejzávažnějších omezení hospodářské soutěže, stanovila Komise nejprve koeficient závažnosti na 15 %.

24      Komise dále zohlednila skutečnost, že žalobkyně se protiprávního jednání účastnily od 26. prosince 2011 do 29. března 2017, tj. v délce trvání1 921 dní, což odpovídá násobku 5,25 pro délku trvání.

25      Konečně Komise stanovila dodatečnou částku ve výši 15 %, k zajištění odrazujícího účinku s ohledem na závažnost protiprávního jednání.

26      Zatřetí Komise provedla úpravy základní částky pokuty.

27      Komise podle bodu 28 pokynů pro výpočet pokut ukládaných podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení (ES) č. 1/2003 (Úř. věst. 2006, C 210, s. 2; dále jen „pokyny pro výpočet pokut“) zvýšila základní částku pokuty o 50 % z důvodu, že žalobkyně se již dopustily obdobného porušení článku 101 SFEU. Komise v tomto ohledu odkázala na své rozhodnutí C(2004) 4876 final ze dne 19. ledna 2005 v řízení podle článku [101 SFEU] a na článek 53 Dohody o EHP (COMP/E-1/37.773 – MCAA; dále jen „rozhodnutí MCAA“), kterým byla první žalobkyně a její dceřiná společnost Clariant GmbH shledány odpovědnými za kartelovou dohodu na trhu s kyselinou monoklooctovou (dále jen „kartelová dohoda MCAA“).

28      Komise měla rovněž za to, že neexistují žádné polehčující okolnosti, které by odůvodňovaly snížení základní částky pokuty.

29      A dále Komise v souladu s bodem 37 pokynů pro výpočet pokut zvýšila základní částku pokuty o 10 % s cílem zohlednit zvláštnosti projednávaného případu a nutnost dosáhnout takové částky pokuty, která bude mít dostatečně odrazující účinek.

30      Začtvrté Komise zajistila, aby pokuta nepřesáhla 10 % celkového obratu žalobkyň v roce 2019 v souladu s čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003.

31      Zapáté Komise ještě snížila pokutu v rámci řízení o shovívavosti. Žalobkyním tak bylo přiznáno 30% snížení pokuty na základě oznámení o spolupráci.

32      Zašesté byla výše pokuty snížena o 10 %, aby byly žalobkyně odměněny za spolupráci v rámci postupu při narovnání.

II.    Návrhová žádání účastníků řízení

33      Žalobkyně navrhují, aby Tribunál:

–        zrušil čl. 2 písm. c) napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká uložení pokuty ve výši přesahující 94 405 800 eur;

–        podpůrně snížil pokutu, která jim byla uložena v čl. 2 písm. c) uvedeného rozhodnutí na přiměřenou částku;

–        zamítl návrh Komise na zvýšení částky pokuty, která jim byla uložena, na 181 731 000 eur;

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

34      Komise navrhuje, aby Tribunál:

–        žalobu zamítl;

–        stanovil výši pokuty uložené žalobkyním v čl. 2 písm. c) napadeného rozhodnutí na 181 731 000 eur;

–        uložil žalobkyním náhradu nákladů řízení.

III. Právní otázky

A.      K návrhovým žádáním znějícím na zrušení a snížení výše pokuty

35      Na podporu žaloby žalobkyně uplatňují tři žalobní důvody, z nichž první dva byly vzneseny na podporu návrhu na zrušení a třetí na podporu návrhu na snížení výše pokuty. V rámci prvního žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že Komise nesprávně zvýšila základní částku pokuty na základě bodu 28 pokynů pro výpočet pokut. V rámci druhého žalobního důvodu žalobkyně uvádějí, že Komise nesprávně zvýšila základní částku pokuty na základě bodu 37 uvedených pokynů. Třetí žalobní důvod vychází z toho, že výše pokuty je nepřiměřená závažnosti spáchaného protiprávního jednání.

1.      K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z tvrzení, že Komise nesprávně zvýšila základní částku pokuty na základě bodu 28 pokynů pro výpočet pokut

36      Je třeba předeslat, že z bodů 107 až 113 napadeného rozhodnutí vyplývá, že pokuta byla žalobkyním uložena podle čl. 23 odst. 2 a 3 nařízení č. 1/2003 v souladu s čl. 10a odst. 3 nařízení č. 773/2004.

37      Článek 23 odst. 3 nařízení č. 1/2003 stanoví, že při stanovování výše pokuty se kromě závažnosti protiprávního jednání přihlíží k délce jeho trvání.

38      V tomto ohledu je případné opakování protiprávního jednání uvedeno mezi skutečnostmi, ke kterým má být přihlédnuto při posuzování závažnosti dotčeného protiprávního jednání (rozsudky ze dne 17. června 2010, Lafarge v. Komise, C‑413/08 P, EU:C:2010:346, bod 63, a ze dne 12. prosince 2014, Eni v. Komise, T‑558/08, EU:T:2014:1080, bod 276; v tomto smyslu viz rovněž rozsudek ze dne 7. ledna 2004, Aalborg Portland a další v. Komise, C‑204/00 P, C‑205/00 P, C‑211/00 P, C‑213/00 P, C‑217/00 P a C‑219/00 P, EU:C:2004:6, bod 91).

39      Přitěžující okolnost spočívající v opakování protiprávního jednání je definována v první odrážce bodu 28 pokynů pro výpočet pokut tak, že podnik pokračuje ve stejném či podobném protiprávním jednání nebo ho opakuje i poté, co Komise nebo vnitrostátní úřad pro ochranu hospodářské soutěže konstatovaly, že dotyčný podnik porušil ustanovení článku 101 nebo článku 102 SFEU. V takovém případě může být základní částka pokuty zvýšena až o 100 % za každé konstatované protiprávní jednání.

40      První žalobní důvod se dělí na tři části, z nichž první vychází z porušení čl. 23 odst. 3 nařízení č. 1/2003 a zásad proporcionality a řádné správy v tom, že Komise neuplatnila svou posuzovací pravomoc, druhá vychází z porušení čl. 23 odst. 3 nařízení č. 1/2003 a zásady proporcionality tím, že Komise nesprávně určila, že se žalobkyně dopouštěly opakovaných protiprávních jednání, a třetí z porušení povinnosti uvést odůvodnění.

a)      K první části prvního žalobního důvodu, vycházející z tvrzení, že Komise neuplatnila svou posuzovací pravomoc 

41      Žalobkyně vytýkají Komisi, že dostatečně nezohlednila zvláštní okolnosti, které vedly ke zjištění protiprávního jednání v rámci kartelové dohody MCAA. Komise v bodě 138 odůvodnění napadeného rozhodnutí pouze konstatovala, že okolnosti, které odůvodňovaly neuložení pokuty v rámci uvedené kartelové dohody, nebyly v projednávaném případě relevantní.

42      Žalobkyně zdůrazňují několik okolností, které měla Komise zkoumat. Tvrdí, že rozhodnutí týkající se kartelové dohody MCAA bylo určeno první žalobkyni na základě její odpovědnosti jakožto mateřské společnosti. Uvedená kartelová dohoda byla uzavřena zejména společností (dále jen „společnost, která stála u zrodu kartelové dohody MCAA“), kterou první žalobkyně následně odkoupila. Při tomto odkupu uvedená kartelová dohoda existovala již nejméně čtrnáct let. Kromě toho dva zaměstnanci výše uvedené společnosti, odkoupené první žalobkyní, kteří byli odpovědní za činnosti, na něž se vztahovala uvedená kartelová dohoda, se jí nadále tajně účastnili a žádná další osoba patřící k první žalobkyni se jí neúčastnila. Posledně uvedená společnost odhalila dotčenou kartelovou dohodu prostřednictvím interních opatření k dodržování předpisů a oznámila ji, načež jí Komise přiznala úplnou ochranu před pokutami. Pokud jde o protiprávní jednání dotčené v projednávaném případě, měl se na něm podílet pouze jediný zaměstnanec, aniž by o tom ostatní zaměstnanci nebo vedoucí pracovníci žalobkyň věděli. Tato osoba přitom nebyla první žalobkyní v okamžiku sporných praktik uplatňovaných na trhu s kyselinou monoklolooctovou zaměstnána a jednala navzdory opatřením, která první žalobkyně přijala v oblasti dodržování předpisů.

43      Kromě toho žalobkyně tvrdí, že Komise porušila zásadu proporcionality, když stanovila míru zvýšení pokuty. Vzhledem k tomu, že bod 28 pokynů pro výpočet pokut stanoví rozpětí zvýšení pokuty mezi 0 a 100 %, měla Komise v souladu se zásadou proporcionality povinnost posoudit, kde v tomto rozmezí se nachází závažnost opakovaného protiprávního jednání. Podle žalobkyň však napadené rozhodnutí nevysvětluje důvod, proč závažnost opakovaného protiprávního jednání odůvodňovala zvýšení pokuty o 50 %.

44      Žalobkyně mají za to, že Komise použila stejná kritéria pro odůvodnění jak zjištění, že docházelo k opakovanému protiprávnímu jednání, tak pro odůvodnění volby míry navýšení, ačkoli se jedná o samostatné aspekty, které vyžadují samostatné posouzení. Mimoto kritéria použitá Komisí jsou společná pro všechny případy opakování protiprávního jednání a nelze se o ně opírat k odůvodnění zvláštního zvýšení v případě daného opakovaného protiprávního jednání.

45      Z rozhodovací praxe Komise dále vyplývá, že při určení, jak má být zvýšena pokuta za opakované protiprávní jednání, se jednak jako jediný faktor zohledňuje pouze počet předchozích protiprávních jednání a jednak se nezohledňuje spodní polovina rozpětí zvýšení. Komise tedy porušila svou povinnost uložit přiměřenou sankci, která odráží závažnost konkrétního protiprávního jednání.

46      Komise tím, že nezohlednila první polovinu rozpětí zvýšení pokut stanoveného v bodě 28 pokynů pro výpočet pokut a tím, že na všechny případy prvního opakování protiprávního jednání použila stejné obecné zvýšení o 50 %, porušila zásady rovného zacházení, ochrany legitimního očekávání a právní jistoty.

47      Komise s argumenty žalobkyň nesouhlasí.

48      Je třeba připomenout, že Komise při výběru faktorů, které vezme v úvahu za účelem určení výše pokut a mezi něž patří zejména zvláštní okolnosti věci, její kontext a odrazující účinek pokut, disponuje prostorem pro uvážení, a to bez nutnosti sestavit závazný nebo taxativní výčet kritérií, ke kterým musí být povinně přihlíženo. Zjištění a posouzení zvláštních charakteristických rysů opakovaného protiprávního jednání je součástí uvedené pravomoci Komise. (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 8. února 2007, Groupe Danone v. Komise, C‑3/06 P, EU:C:2007:88, body 37 a 38, a ze dne 29. září 2021, Nec v. Komise, T‑341/18, EU:T:2021:634, body 103 a 104).

49      Cílem zohlednění opakování protiprávního jednání je motivovat podniky, které vykazují sklony k porušování pravidel práva hospodářské soutěže, aby své chování změnily. Komise tudíž může v každém případě přihlédnout k indiciím, které mohou potvrzovat takový sklon, včetně například doby, která uplynula mezi dotčenými protiprávními jednáními (rozsudky ze dne 7. června 2011, Arkema France a další v. Komise, T‑217/06, EU:T:2011:251, bod 294, a ze dne 29. září 2021, Nec v. Komise, T‑341/18, EU:T:2021:634, body 77 a 104).

50      Pokud jde o přiměřenost zvýšení pokuty z důvodu opakování protiprávního jednání, je třeba připomenout, že Tribunál může být veden k tomu, aby ověřil, zda Komise dodržela zásadu proporcionality, když z důvodu opakování protiprávního jednání zvýšila uloženou pokutu, a obzvláště, zda je takové zvýšení nutné zejména s ohledem na dobu, která uplynula mezi dotčeným protiprávním jednáním a dřívějším porušením pravidel hospodářské soutěže (rozsudky ze dne 17. června 2010, Lafarge v. Komise, C‑413/08 P, EU:C:2010:346, bod 70, a ze dne 29. září 2021, Nec v. Komise, T‑341/18, EU:T:2021:634, bod 117).

51      V projednávaném případě Komise uložila žalobkyním zvýšení částky pokuty z důvodu opakování protiprávního jednání o 50 %. Konstatovala, že v době spáchání dotčeného protiprávního jednání byla první žalobkyně již uznána odpovědnou za protisoutěžní jednání v rozhodnutí týkajícím se kartelové dohody MCAA.

52      Konkrétně v bodě 138 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise uvedla faktory, které vzala v úvahu při posuzování existence opakovaného protiprávního jednání. Uvedla, že:

–        jednání vytýkané v projednávaném případě začalo, pokud jde o žalobkyně, dne 26. prosince 2011, tedy po přijetí rozhodnutí týkajícího se kartelové dohody MCAA dne 19. ledna 2005;

–        mezi přijetím uvedeného rozhodnutí a začátkem jednání vytýkaného v projednávaném případě uplynula omezená doba;

–        obě protiprávní jednání je třeba považovat za „podobná“ ve smyslu bodu 28 pokynů pro výpočet pokut, jelikož obě představují porušení článku 101 SFEU;

–        první žalobkyně byla mateřskou společností společnosti Clariant GmbH, která se přímo účastnila protiprávního jednání a během doby trvání protiprávního jednání tvořila s touto společností jediný podnik; bylo třeba zohlednit dřívější jednání podniku, a nikoli pouze jednání společnosti Clariant GmbH;

–        zvláštní okolnosti protiprávního jednání zjištěného v tomto rozhodnutí, které odůvodnily osvobození žalobkyň od pokuty, nejsou relevantní pro přezkum porušení pravidel hospodářské soutěže žalobkyněmi po přijetí dotčeného rozhodnutí.

53      Z tohoto bodu odůvodnění vyplývá, že Komise při výkonu své posuzovací pravomoci identifikovala indicie, které jí umožnily posoudit opakování protiprávního jednání žalobkyněmi.

54      Komise zejména zohlednila skutečnost, že se první žalobkyně dopustila dvou protiprávních jednání, která zakládají porušení článku 101 SFEU a mezi nimiž uplynula relativně krátká doba, což postačuje k doložení sklonu k porušování pravidel hospodářské soutěže (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. února 2007, Groupe Danone v. Komise, C‑3/06 P, EU:C:2007:88, bod 40).

55      Pokud jde o volbu míry zvýšení pokuty, žalobkyně nesprávně tvrdí, že Komise nemohla odůvodnit volbu této míry na základě stejných skutečností, které byly uvedeny pro účely posouzení existence opakování protiprávního jednání. Za účelem volby míry zvýšení pokuty z důvodu opakování protiprávního jednání musí totiž Komise v souladu s judikaturou citovanou v bodě 50 tohoto rozsudku posoudit indicie, které umožňují charakterizovat takové opakování protiprávního jednání, a zejména dobu, která uplynula mezi dotčeným protiprávním jednáním a dřívějším porušením pravidel hospodářské soutěže.

56      Komise může pro účely analýzy opakování protiprávního jednání a volby míry zvýšení pokuty zohlednit i jiné indicie, takže takové zohlednění spadá v souladu s judikaturou citovanou v bodech 48 až 50 tohoto rozsudku do její posuzovací pravomoci. Když měla Komise v projednávaném případě za to, že zvláštní okolnosti protiprávního jednání, na něž se vztahovalo rozhodnutí týkající se kartelové dohody MCAA, které zdůraznily žalobkyně, nebyly relevantní, vykonala tedy svou posuzovací pravomoc.

57      Kromě toho se žalobkyně nemohou účinně dovolávat skutečnosti, že Komise nestanovila míru navýšení o 50 % na základě zvláštní závažnosti protiprávního jednání. Komise totiž zohlednila právě krátkou dobu, která uplynula mezi přijetím rozhodnutí týkajícího se kartelové dohody MCAA a okamžikem, kdy začalo jednání vytýkané v projednávaném případě. Posouzení doby, která uplynula mezi zjištěním předchozího protiprávního jednání a současným protiprávním jednáním, přitom závisí na skutkových okolnostech projednávaného případu, takže tato indicie umožňuje Komisi analyzovat zvláštní závažnost opakování protiprávního jednání v každém jednotlivém případě.

58      V rozsahu, v němž žalobkyně tvrdí, že bod 138 odůvodnění napadeného rozhodnutí neuvádí jednoznačné úvahy, které by odůvodňovaly, proč Komise považovala některé okolnosti protiprávního jednání spáchaného v rámci kartelové dohody MCAA za irelevantní, je třeba podobně, jako to učinila Komise, konstatovat, že tento argument směřuje k uplatnění výtky nedostatečného odůvodnění napadeného rozhodnutí. Bude tedy analyzován v rámci třetí části prvního žalobního důvodu.

59      Žalobkyně dále v podstatě tvrdí, že Komise porušuje zásady proporcionality, rovného zacházení, legitimního očekávání a právní jistoty, jelikož z její rozhodovací praxe týkající se opakování protiprávního jednání vyplývá, že zohledňuje pouze počet dřívějších protiprávních jednání a ukládá míru zvýšení pokuty o 50 % pro všechny případy prvního opakování protiprávního jednání, aniž by zohlednila první polovinu rozpětí zvýšení pokuty stanoveného v bodě 28 pokynů pro výpočet pokut. Přístup Komise podle žalobkyň neumožňuje posoudit konkrétní závažnost protiprávního jednání případ od případu.

60      Je však třeba konstatovat, že tato argumentace se opírá o analýzu rozhodovací praxe Komise. Soudní dvůr přitom opakovaně rozhodl, že dřívější rozhodovací praxe Komise neslouží jako právní rámec pro ukládání pokut v oblasti hospodářské soutěže a že rozhodnutí týkající se jiných věcí mají, pokud jde o existenci diskriminace, čistě orientační povahu (rozsudek ze dne 26. ledna 2017, Zucchetti Rubinetteria v. Komise, C‑618/13 P, EU:C:2017:48, bod 38).

61      V každém případě bylo zaprvé konstatováno, že i když zohlednění jiných indicií není vyloučeno, doba, která uplynula mezi dvěma totožnými nebo podobnými protiprávními jednáními, umožňuje Komisi posoudit, zda se podnik v daném případě dopouštěl protiprávního jednání opakovaně, a určit tak v souladu se zásadou proporcionality odpovídající míru zvýšení pokuty.

62      Zadruhé, pokud jde o porušení zásady rovného zacházení, je třeba připomenout, že tato zásada vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno (viz rozsudek ze dne 24. září 2020, Prysmian a Prysmian Cavi e Sistemi v. Komise, C‑601/18 P, EU:C:2020:751, bod 101 a citovaná judikatura). Vzhledem k tomu, že se žalobkyně dovolávají porušení uvedené zásady, je třeba, aby upřesnily a prokázaly, která situace je srovnatelná s jinou situací, s níž bylo zacházeno odlišně, nebo která je situace odlišná od jiné situace, s níž bylo zacházeno stejně [rozsudek ze dne 12. dubna 2013, Du Pont de Nemours (France) a další v. Komise, T‑31/07, nezveřejněný, EU:T:2013:167, bod 311; v tomto smyslu viz rovněž rozsudek ze dne 28. května 2020, Agrochem-Maks v. Komise, T‑574/18, EU:T:2020:226, bod 105 (nezveřejněný)]. Žalobkyně však odkazují na rozhodnutí Komise, aniž vysvětlily, zda byly okolnosti nastalé v daných věcech podobné okolnostem nastalým v projednávané věci, anebo zda se lišily.

63      Zatřetí, pokud jde o porušení zásad legitimního očekávání a právní jistoty, stačí uvést, že tato tvrzení nejsou podložena.

64      S ohledem na výše uvedené je třeba uvést, že Komise vykonala svou posuzovací pravomoc, když konstatovala, že docházelo k opakování protiprávního jednání, a rozhodla zvýšit základní částku pokuty o 50 %. Mimoto v rámci tohoto výkonu své pravomoci neporušila zásady proporcionality, rovného zacházení, legitimního očekávání, ani právní jistoty.

65      První část prvního žalobního důvodu je tudíž třeba zmítnout.

b)      Ke druhé části prvního žalobního důvodu, vycházející z nesprávné kvalifikace, že se žalobkyně protiprávního jednání dopouštěly opakovaně 

66      Žalobkyně tvrdí, že posouzení Komise týkající se existence opakování protiprávního jednání je stiženo vadou nesprávného právního posouzení, a v tomto ohledu předkládají v zásadě čtyři výtky, které Komise zpochybňuje.

1)      K první výtce, týkající se neexistence podobnosti mezi protiprávním jednáním spáchaným v rámci kartelové dohody MCAA a protiprávním jednáním posuzovaným v projednávaném případě

67      Žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, když dospěla k závěru, že protiprávní jednání spáchané v rámci kartelové dohody MCAA a protiprávní jednání dotčené v projednávané věci představují totožná nebo podobná protiprávní jednání ve smyslu bodu 28 pokynů pro výpočet pokut.

68      Podle žalobkyň měla Komise provést podrobné srovnání obou dotčených protiprávních jednání, jejichž povaha a charakteristické rysy se výrazně lišily. Kartelová dohoda MCAA byla kartelovou dohodou v oblasti prodeje, jejímž cílem bylo provést zvýšení prodejních cen na navazujícím trhu prostřednictvím oznámení konečné prodejní ceny stanovené ve vzájemné shodě. Hlavním cílem uvedené kartelové dohody bylo zachovat podíly účastníků na trhu prostřednictvím systému přidělování objemu a zákazníků, doplněného o kompenzační mechanismus, který měl zajistit, aby byly v praxi dodržovány dohodnuté objemové kvóty. Výměna informací o prodejních cenách byla ve vztahu k hlavnímu cíli této kartelové dohody vedlejším cílem.

69      Naproti tomu kartelová dohoda dotčená v projednávané věci se týká nákupu suroviny na předcházejícím trhu. Na rozdíl od kartelové dohody MCAA byl nákup ethylenu předmětem vyjednávání na volném trhu, během něhož si prodávající mohli vybrat z velkého počtu kupujících. Vytýkané jednání nezahrnovalo žádný prvek rozdělení trhu nebo zákazníků a účastníci kartelové dohody neměli žádný kontakt, pokud jde o jejich příslušné prodejní činnosti na navazujícím trhu. Kromě toho protiprávní jednání posuzované v projednávané věci vyplynulo z jedinečných okolností, které se liší od okolností nastalých v rámci kartelové dohody MCAA. Toto jednání například vyplývalo ze zákonné spolupráce při nákupu mezi třemi z těchto účastníků v důsledku strukturálních a smluvních vazeb.

70      V napadeném rozhodnutí konstatovala Komise, že obě dotčená protiprávní jednání, za která byla první žalobkyně a její dceřiné společnosti shledány odpovědnými, představují porušení článku 101 SFEU, takže je třeba je považovat za podobná ve smyslu bodu 28 pokynů pro výpočet pokut.

71      Toto posouzení není stiženo vadami. Podle judikatury jsou totiž protiprávní jednání považována za podobná nebo stejného druhu pro účely určení, že protiprávního jednání byla páchána opakovaně, když spočívají v porušení článku 101 SFEU (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 12. prosince 2007, BASF a UCB v. Komise, T‑101/05 a T‑111/05, EU:T:2007:380, bod 64, a ze dne 30. září 2009, Hoechst v. Komise, T‑161/05, EU:T:2009:366, bod 147).

72      Protiprávní jednání spáchané v rámci kartelové dohody MCAA spočívalo v kartelové dohodě v oblasti prodejů, jejímž cílem bylo dosáhnout zvýšení prodejních cen na navazujícím trhu, zatímco protiprávní jednání dotčené v projednávané věci spočívalo v kartelové dohodě v oblasti nákupů, jejímž cílem bylo dosáhnout nízké úrovně kupní ceny suroviny, a sice ethylenu. Stačí však konstatovat, že v obou případech se první žalobkyně a její dceřiné společnosti účastnily kartelové dohody zakázané článkem 101 SFEU.

73      Navíc, jak tvrdí Komise, obě dotčená protiprávní jednání vykazovala společné charakteristické rysy. Ve výroku rozhodnutí týkajícího se kartelové dohody MCAA se totiž uvádí, že první žalobkyni je kladeno za vinu porušení článku 101 SFEU zejména proto, že ve vzájemné shodě zvýšila ceny a vyměňovala si informace o objemu prodeje a o cenách. Ve výroku napadeného rozhodnutí se uvádí, že žalobkyně porušily článek 101 SFEU tím, že se podílely na protiprávním jednání, které spočívalo zejména ve stanovení určité složky ceny a ve výměně citlivých obchodních informací týkajících se stanovení cen. Z posledně uvedeného rozhodnutí rovněž vyplývá, že cílem protiprávního jednání bylo ovlivnit vyjednávání o „narovnání“ v souvislosti s MSC za účelem dosažení nejnižší možné kupní ceny ethylenu. Z toho vyplývá, že praktiky spočívající ve stanovení cen nebo určité složky cen ve vzájemné shodě a ve výměně informací o cenách lze nalézt ve dvou kartelových dohodách, kterých se účastnila první žalobkyně a její dceřiné společnosti.

74      Navíc ve světle judikatury citované v bodě 71 tohoto rozsudku je skutečnost, že jednání vytýkané v projednávaném případě vyplývalo z jedinečných okolností, a zejména ze zákonné spolupráce mezi některými účastníky, pro posouzení, zda docházelo k opakování podobných protiprávních jednání, irelevantní.

75      Komise se tedy nedopustila pochybení, když dospěla k závěru, že docházelo k opakování podobných protiprávních jednání ve smyslu bodu 28 pokynů pro výpočet pokut.

2)      K druhé výtce, týkající se časového úseku, který uplynul mezi spácháním obou protiprávních jednání

76      Žalobkyně mají za to, že výchozím bodem pro určení doby, která uplynula mezi protiprávním jednáním dotčeným v projednávané věci a dřívějším protiprávním jednáním, je okamžik, kdy společnost Clariant GmbH aktivně a z vlastní iniciativy ukončila protiprávní jednání spáchané v rámci kartelové dohody MCAA a požádala o shovívavost. Podle této logiky uplynulo mezi oběma protiprávními jednáními více než dvanáct let, takže žalobkyně neprojevily zvláštní tendenci porušovat pravidla hospodářské soutěže.

77      Zejména z rozsudku ze dne 17. června 2010, Lafarge v. Komise (C‑413/08 P, EU:C:2010:346), podle žalobkyň vyplývá, že Komise musí zohlednit okamžik skutečného protiprávního jednání jako výchozí bod pro určení doby, která uplynula mezi oběma protiprávními jednáními, a nikoli okamžik, kdy bylo poprvé zjištěno protiprávní jednání. V zájmu spravedlnosti a proporcionality by se nemělo přihlížet k délce správního řízení týkajícího se předchozího protiprávního jednání.

78      V napadeném rozhodnutí Komise konstatovala, že protiprávní jednání páchané žalobkyněmi začalo dne 26. prosince 2011, tedy po přijetí rozhodnutí MCAA dne 19. ledna 2005, a že mezi těmito dvěma daty tedy uplynula krátká doba.

79      Toto posouzení není stiženo vadami. Podle judikatury citované v bodě 49 tohoto rozsudku totiž Komise může zohlednit například dobu, která uplynula mezi protiprávními jednáními, jako indicii opakování protiprávního jednání.

80      Konkrétně bylo rozhodnuto, že časový úsek kratší než deset let mezi protiprávními jednáními svědčí o sklonu podniku nevyvozovat odpovídající důsledky z konstatování, že se dopustil protiprávního jednání v rozporu s pravidly hospodářské soutěže (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 8. února 2007, Groupe Danone v. Komise, C‑3/06 P, EU:C:2007:88, bod 40, a ze dne 29. září 2021, Nec v. Komise, T‑341/18, EU:T:2021:634, bod 105).

81      Vzhledem k tomu, že jednání žalobkyň, pokud jde o kartelovou dohodu dotčenou v projednávaném případě, začalo téměř sedm let po přijetí rozhodnutí MCAA, Komise právem konstatovala, že tato spíše krátká doba svědčí o sklonu žalobkyň nevyvozovat odpovídající důsledky z konstatování, že se dopustily protiprávního jednání v rozporu s pravidly hospodářské soutěže uvedeného v daném rozhodnutí.

82      Žalobkyně tvrdí, že výchozím bodem pro určení doby, která uplynula mezi oběma dotčenými protiprávními jednáními, musí být okamžik, kdy společnost Clariant GmbH aktivně a z vlastní iniciativy ukončila protiprávní jednání spáchané v rámci kartelové dohody MCAA a požádala o shovívavost, a nikoli okamžik, kdy bylo konstatováno protiprávní jednání v rozhodnutí týkajícím se uvedené kartelové dohody.

83      Je však třeba připomenout, že zohlednění opakování protiprávního jednání je odůvodněno potřebou dalšího odrazení, o kterém svědčí skutečnost, že konstatování dřívějšího protiprávního jednání nestačilo k zabránění opakování protiprávního jednání. Opakované protiprávní jednání je tedy nezbytně pozdějšího data, než je konstatování a sankcionování prvního protiprávního jednání, neboť se vysvětluje skutečností, že tato sankce nebyla dostatečně odrazující (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 8. července 2008, BPB v. Komise, T‑53/03, EU:T:2008:254, bod 392, a ze dne 7. června 2011, Arkema France a další v. Komise, T‑217/06, EU:T:2011:251, bod 299).

84      Kromě toho ze znění bodu 28 pokynů pro výpočet pokut vyplývá, že opakování protiprávního jednání spočívá v tom, že podnik pokračuje ve stejném či podobném protiprávním jednání nebo ho opakuje i poté, co Komise nebo vnitrostátní úřad pro ochranu hospodářské soutěže konstatovaly, že dotyčný podnik porušil ustanovení článku 101 nebo článku 102 SFEU. I když pokyny zajisté nepředstavují právní základ rozhodnutí, kterým se ukládají pokuty, neboť toto rozhodnutí je založeno na nařízení č. 1/2003, určují obecným a abstraktním způsobem metodu, kterou si Komise stanovila pro účely stanovování výše pokut uložených v tomto rozhodnutí, čímž zajišťují právní jistotu podniků (viz rozsudek ze dne 5. října 2011, Romana Tabacchi v. Komise, T‑11/06, EU:T:2011:560, bod 71 a citovaná judikatura).

85      Komise tedy nepochybila, když jako východisko pro posouzení doby, která uplynula od zjištění prvního protiprávního jednání, vzala v úvahu datum rozhodnutí MCAA, v němž konstatovala, že se první žalobkyně a společnost Clariant GmbH dopustily porušení pravidel hospodářské soutěže.

86      Dále je třeba uvést, že na podporu své výtky žalobkyně vycházejí z nesprávného výkladu bodu 70 rozsudku ze dne 17. června 2010, Lafarge v. Komise (C‑413/08 P, EU:C:2010:346). Soudní dvůr v tomto bodě rozhodl, že unijní soud může být veden k tomu, „aby ověřil, zda Komise dodržela zásadu [proporcionality], když z důvodu opakování protiprávního jednání zvýšila uloženou pokutu, a obzvláště zda je takové zvýšení nutné zejména s ohledem na dobu, která uplynula mezi dotčeným protiprávním jednáním a dřívějším porušením pravidel hospodářské soutěže“. Žalobkyně se však mýlí, když ze slovního spojení „předchozí porušení pravidel hospodářské soutěže“ vyvozují závěr, podle kterého je východiskem pro určení doby, která uplynula mezi dvěma protiprávními jednáními, doba, kdy bylo předchozí protiprávní jednání spácháno. V bodě 86 výše uvedeného rozsudku totiž Soudní dvůr rozhodl, že „závěr Tribunálu, podle kterého pro to, aby Komise mohla zohlednit opakování protiprávního jednání, stačí, že byl podnik předtím uznán vinným z protiprávního jednání stejného druhu, a to i tehdy, když dotyčné rozhodnutí stále podléhá soudnímu přezkumu, [byl] právně opodstatněný“. Z posledně uvedeného bodu vyplývá, že pro analýzu opakování protiprávního jednání je rozhodující zjištění odpovědnosti podniku za dřívější protiprávní jednání.

87      Kromě toho okamžik, kdy společnost Clariant GmbH ukončila protiprávní jednání páchané v rámci kartelové dohody MCAA a požádala o shovívavost, nelze považovat za okamžik zjištění dřívějšího protiprávního jednání, jelikož Komise se v této fázi ještě nevyjádřila k protisoutěžní povaze dotčeného jednání ani k odpovědnosti první žalobkyně a společnosti Clariant GmbH. Žádost o ochranu před pokutami totiž pouze umožňuje Komisi, aby ve svém konečném rozhodnutí konstatovala, že došlo k porušení článku 101 SFEU (viz body 8 a 11 oznámení o spolupráci) [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. ledna 2016, DHL Express (Italy) a DHL Global Forwarding (Italy), C‑428/14, EU:C:2016:27, bod 54].

88      Konečně okolnost, že správní řízení týkající se předchozího protiprávního jednání trvalo několik let, je irelevantní, pokud jde o konstatování opakování protiprávního jednání v projednávaném případě, jelikož počátečním okamžikem, z něhož je třeba vycházet pro toto konstatování, je okamžik rozhodnutí týkajícího se kartelové dohody MCAA.

89      Komise tedy právem dospěla k závěru, že mezi přijetím rozhodnutí týkajícího se kartelové dohody MCAA a začátkem jednání vytýkaného v projednávaném případě uplynula krátká doba.

3)      Ke třetí výtce vycházející z neexistence předchozího uložení peněžité sankce

90      Žalobkyně tvrdí, že odůvodnění zvýšení pokuty v důsledku opakovaného protiprávního jednání je neodmyslitelně spjato se selháním odrazujícího účinku předchozího peněžitého trestu. Z toho vyplývá, že neexistence předchozí pokuty by měla být zohledněna při zkoumání konkrétních okolností případu a požadované míry odrazujícího účinku. Žalobkyně nejsou podniky, kterým byla uložena peněžitá sankce. Základní částka uložené pokuty je sama o sobě dostatečně odrazující, aniž je odůvodněno její zvýšení.

91      V tomto ohledu stačí konstatovat, že podle judikatury pojem „opakování protiprávního jednání“ nutně nepředpokládá předchozí uložení peněžité sankce, ale pouze konstatování předchozího porušení unijního práva hospodářské soutěže (rozsudky ze dne 25. října 2005, Groupe Danone v. Komise, T‑38/02, EU:T:2005:367, bod 363, a ze dne 8. července 2008, BPB v. Komise, T‑53/03, EU:T:2008:254, bod 387).

92      Zohlednění opakování protiprávního jednání má totiž pobízet podniky, které projevily sklony porušovat pravidla hospodářské soutěže, k tomu, aby změnily své chování, jestliže se jeví, že předchozí konstatování jejich protiprávního jednání nestačilo k předcházení opakování protiprávního jednání. Skutečností určující opakování protiprávního jednání tedy není předchozí uložení pokuty a a fortiori její výše, ale předchozí konstatování protiprávního jednání (rozsudek ze dne 8. července 2008, BPB v. Komise, T‑53/03, EU:T:2008:254, bod 388).

93      Skutečnost, že žalobkyním nebyla v rozhodnutí týkajícím se kartelové dohody MCAA uložena pokuta, tudíž nemůže zpochybnit použití bodu 28 pokynů pro výpočet pokut, které jsou jim ukládány.

4)      Ke čtvrté výtce, týkající se nezohlednění dalších okolností

94      Žalobkyně tvrdí, že Komise a unijní soudy již v rámci celkového posouzení sklonů podniku k porušování pravidel hospodářské soutěže zohlednily další okolnosti. Pokud by podle nich Komise takové okolnosti vzala v úvahu, neurčila by, že se dopouštěly opakovaného protiprávního jednání.

95      Jak však vyplývá z přezkumu první části prvního žalobního důvodu, zjištění a posouzení konkrétních znaků opakovaného protiprávního jednání je součástí posuzovací pravomoci Komise. Komise se mohla právem omezit na konstatování, že se žalobkyně dopustily dvou protiprávních jednání zakládajících porušení článku 101 SFEU, mezi nimiž uplynulo relativně krátké období, a mít za to, že okolnosti uvedené žalobkyněmi nejsou relevantní.

96      Vzhledem k tomu, že výtky uplatněné žalobkyněmi musí být zamítnuty, druhá část prvního žalobního důvodu nemůže být přijata.

c)      Ke třetí části prvního žalobního důvodu, vycházející z nedostatku odůvodnění

97      Žalobkyně tvrdí, že Komise použila standardní navýšení základní částky pokuty o 50 %, aniž uvedla důvody, které ji vedly ke zvolení této míry, a nezohlednila podrobné argumenty, které žalobkyně předložily v průběhu správního řízení.

98      Žalobkyně odkazují na rozsudky ze dne 13. prosince 2016, Printeos a další v. Komise (T‑95/15, EU:T:2016:722, bod 55), a ze dne 24. září 2019, HSBC Holdings a další v. Komise (T‑105/17, EU:T:2019:675, bod 351), ve kterých Tribunál uložil Komisi povinnost odůvodnit přesnou výši úprav pokut, které provedla.

99      Komise argumenty žalobkyň vyvrací.

100    Podle ustálené judikatury musí být odůvodnění vyžadované článkem 296 SFEU přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a musejí z něho jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž předmětný akt vydal, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a unijní soud mohl vykonávat svůj přezkum. Není požadováno, aby odůvodnění upřesňovalo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky stanovené v článku 296 SFEU, musí být posuzována nejen s ohledem na jeho znění, ale také na jeho celkové souvislosti, jakož i na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast (rozsudky ze dne 2. dubna 1998, Komise v. Sytraval a Brink’s France, C‑367/95 P, EU:C:1998:154, bod 63; ze dne 10. července 2019, Komise v. Icap a další, C‑39/18 P, EU:C:2019:584, bod 23, a ze dne 16. června 2022, Sony Optiarc a Sony Optiarc America v. Komise, C‑698/19 P, EU:C:2022:480, bod 79).

101    V projednávaném případě je třeba konstatovat, že Komise v bodě 138 odůvodnění napadeného rozhodnutí podrobně uvedla důvody, které ji vedly k závěru, že se žalobkyně dopouštěly opakování protiprávního jednání (viz bod 52 tohoto rozsudku).

102    Tyto úvahy ostatně žalobkyním umožnily seznámit se s úvahami Komise a zpochybnit je před Tribunálem, jakož i Tribunálu ověřit jejich opodstatněnost.

103    Dále na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, Komise neměla v souvislosti s povinností uvést odůvodnění v napadeném rozhodnutí povinnost vysvětlit, proč z různých možných sazeb navýšení zvolila navýšení o 50 % v důsledku opakování protiprávního jednání (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 23. ledna 2014, Evonik Degussa a AlzChem v. Komise, T‑391/09, nezveřejněný, EU:T:2014:22, bod 164 a citovaná judikatura).

104    Jak správně uvádí Komise, rozsudky ze dne 13. prosince 2016, Printeos a další v. Komise (T‑95/15, EU:T:2016:722), a ze dne 24. září 2019, HSBC Holdings a další v. Komise (T‑105/17, EU:T:2019:675), nejsou relevantní. V prvním z těchto rozsudků totiž Tribunál konstatoval nedostatek odůvodnění v souvislosti s použitím sazeb snížení základní částky pokut, které se mezi dotčenými podniky lišily, a zdůraznil, že se Komise odchýlila od své obecné metody uvedené v pokynech pro výpočet pokut, a že tedy splnění povinnosti uvést odůvodnění je o to důležitější. Ve druhém z těchto rozsudků Tribunál konstatoval nedostatek odůvodnění, pokud jde o určení koeficientu snížení pokuty, a zdůraznil, že Komise, aniž se odchýlila od obecné metody, nicméně zvolila zvláštní náhradní hodnotu pro účely určení hodnoty prodejů, jelikož dotčené podniky nevytvářely tržby v obvyklém slova smyslu.

105    V projednávaném případě přitom Komise použila bod 28 pokynů pro výpočet pokut, aniž se odchýlila od kritérií, která jsou v něm stanovena, a současně uplatnila míru zvýšení pokuty v rámci rozpětí, které je v uvedeném bodě výslovně uvedeno. Nelze tedy dovodit žádnou relevantní analogii s rozsudky uvedenými v bodě 104 výše.

106    Třetí část prvního žalobního důvodu musí být proto zamítnuta, a v důsledku toho i tento žalobní důvod v plném rozsahu.

2.      K druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z tvrzení, že Komise nesprávně zvýšila základní částku pokuty na základě bodu 37 pokynů pro výpočet pokut

107    Je třeba předeslat, že podle bodů 9 až 12 a 19 pokynů pro výpočet pokut, „[a]niž je dotčen [bod] 37 [uvedených pokynů], použije Komise pro stanovení pokuty, která má být uložena podnikům, následující metodu skládající se ze dvou fází“. „Komise nejprve určí základní částku pokuty pro každý podnik“ a „zadruhé může tuto základní částku upravit směrem nahoru nebo dolů“, přičemž základní částka pokuty by měla „souviset s určitým podílem tržeb a záviset na stupni závažnosti protiprávního jednání“.

108    Bod 13 pokynů pro výpočet pokut stanoví, že „[p]ři určování základní výše udělované pokuty bude Komise vycházet z hodnoty tržeb za zboží nebo služby dosažených určitým podnikem v příslušné zeměpisné oblasti uvnitř [Evropského hospodářského prostoru (EHP)], které přímo nebo nepřímo souvisejí s protiprávním jednáním“.

109    Bod 13 pokynů pro výpočet pokut má v zásadě za cíl použít jako výchozí bod pro výpočet pokuty uložené podniku částku, která odráží hospodářský význam protiprávního jednání a relativní váhu tohoto podniku v rámci tohoto protiprávního jednání (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 22. října 2015, AC‑Treuhand v. Komise, C‑194/14 P, EU:C:2015:717, bod 64, a ze dne 26. ledna 2017, Zucchetti Rubinetteria v. Komise, C‑618/13 P, EU:C:2017:48, bod 57).

110    Bod 37 pokynů pro výpočet pokut stanoví, že „[p]řestože je v [těchto] pokynech vysvětlena obecná metodika stanovování výše pokut, konkrétní okolnosti dané věci nebo nutnost dosáhnout v dané věci odrazujícího účinku, mohou být důvodem k tomu, aby se Komise odchýlila od této metodiky“.

111    Druhý žalobní důvod se skládá ze tří částí, z nichž první vychází z porušení čl. 23 odst. 3 nařízení č. 1/2003, jakož i zásad proporcionality a řádné správy, jelikož Komise nevykonala svou posuzovací pravomoc při použití bodu 37 pokynů pro výpočet pokut, zadruhé z porušení čl. 23 odst. 3 nařízení č. 1/2003 a zásad proporcionality, legitimního očekávání a právní jistoty tím, že nesprávně provedla zvýšení podle uvedeného odstavce, a zatřetí z porušení povinnosti uvést odůvodnění.

a)      K první části druhého žalobního důvodu, vycházející z tvrzení, že Komise nevykonala svou posuzovací pravomoc

112    Žalobkyně Komisi v podstatě vytýkají, že bod 37 pokynů pro výpočet pokut použila mechanicky, aniž vykonala svou diskreční pravomoc.

113    Žalobkyně tvrdí, že Komise v napadeném rozhodnutí vycházela z obecného a neprokázaného předpokladu, podle kterého je málo pravděpodobné, že by hodnota nákupů odrážela hospodářský dopad kartelových dohod v oblasti nákupů. Tvrdí, že v průběhu správního řízení nicméně předložily řadu důkazů o tom, že vzhledem ke zvláštním okolnostem případu a dotčeného trhu nikdy neexistovala reálná možnost, že by vytýkané jednání mělo na tento trh sebemenší významný dopad. Komise nicméně uvedené okolnosti nezohlednila.

114    Mimoto žalobkyně vytýkají Komisi, že pouze odkázala na svou předchozí praxi, zatímco bod 37 pokynů pro výpočet pokut byl použit pouze v jediném případě týkajícím se protiprávního jednání na nákupním trhu, jehož skutkové okolnosti se značně liší od skutkových okolností projednávané věci. Komise tedy podle žalobkyň nejednala pečlivě a nestranně v souladu se zásadou řádné správy a nevykonala svou diskreční pravomoc.

115    Žalobkyně tvrdí, že Komise pochybila při posouzení i při volbě míry zvýšení pokuty, neboť tuto volbu nevysvětlila a v napadeném rozhodnutí pouze uvedla, že zvýšení o 10 % je v souladu s její předchozí praxí, aniž zohlednila zvláštní okolnosti projednávaného případu.

116    Komise s argumenty žalobkyň nesouhlasí.

117    Je třeba připomenout, že Komise požívá široké posuzovací pravomoci, pokud jde o metodu výpočtu pokut za porušení unijních pravidel hospodářské soutěže. Tato metoda obsahuje různé flexibilní prvky, které umožňují Komisi vykonávat její posuzovací pravomoc v souladu s ustanoveními čl. 23 odst. 2 a 3 nařízení č. 1/2003 [viz rozsudek ze dne 1. srpna 2022, Daimler (Kartelové dohody – Nákladní vozidla na svoz komunálního odpadu), C‑588/20, EU:C:2022:607, bod 58 a citovaná judikatura].

118    Ačkoliv čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 ponechává Komisi širokou posuzovací pravomoc, omezuje její výkon tím, že zavádí objektivní kritéria, která Komise musí dodržet. Výkon této posuzovací pravomoci je tak zejména omezen pravidly, která si Komise sama uložila [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 1. srpna 2022, Daimler (Kartelové dohody – Nákladní vozidla na svoz komunálního odpadu), C‑588/20, EU:C:2022:607, bod 59 a citovaná judikatura].

119    V této souvislosti z výše uvedených bodů 107 až 110 vyplývá, že podle obecné metody stanovené v pokynech pro výpočet pokut Komise používá hodnotu prodeje jako výchozí bod pro výpočet výše pokuty uložené podniku, aby v zásadě stanovila částku, která odráží hospodářský význam protiprávního jednání a relativní váhu tohoto podniku v něm. Bod 37 uvedených pokynů však Komisi umožňuje odchýlit se od obecné metody, pokud je to odůvodněno zvláštními okolnostmi daného případu nebo potřebou dosáhnout v konkrétním případě určité míry odrazujícího účinku.

120    V projednávaném případě Komise v bodech 116 až 118 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že vzhledem k tomu, že protiprávní jednání týkající se ethylenu představovalo nákupní kartel a všichni účastníci nepůsobili na stejném navazujícím trhu, resp. stejných navazujících trzích, bylo vhodné použít jako výchozí bod pro výpočet základní částky pokuty hodnotu nákupů, a nikoli hodnotu prodejů výrobků na navazujícím trhu.

121    V bodech 141 až 148 odůvodnění napadeného rozhodnutí se Komise domnívala, že zvýšení základní částky pokuty je odůvodněné na základě bodu 37 pokynů pro výpočet pokut. Uvedla následující:

–        Podle bodu 5 pokynů pro výpočet pokut k dosažení cílů týkajících se konkrétního odrazujícího účinku a obecného odrazujícího účinku je vhodné pro stanovení pokut odkazovat na hodnotu prodeje zboží nebo služeb v souvislosti s protiprávním jednáním (bod 141 odůvodnění napadeného rozhodnutí);

–        mechanismus v rámci obecné metody pro stanovení výše pokut byl takový, že čím úspěšněji byla kartelová dohoda v oblasti prodeje realizována, tím vyšší byla hodnota tržeb, a tudíž i výše pokuty. Podle bodu 6 pokynů se kombinace hodnoty prodejů, které jsou předmětem protiprávního jednání, a doby trvání protiprávního jednání považuje za přiměřený náhradní ukazatel, který odráží hospodářský význam protiprávního jednání a relativní váhu každého podniku, který se na něm podílí (bod 142 odůvodnění napadeného rozhodnutí);

–        protiprávní jednání dotčené v projednávané věci se však netýkalo kartelové dohody v oblasti prodejních cen, nýbrž kartelové dohody v oblasti nákupních cen. Přirozeným cílem takové kartelové dohody nebylo dosáhnout zvýšení (kupní) ceny, ale naopak dosáhnout snížení ceny nebo zabránit jejímu zvýšení; stanovení základní částky pokuty se zohledněním hodnoty nákupů vedlo k situaci, kdy byla částka pokuty nepřímo úměrná cíli kartelu: čím úspěšněji byla taková kartelová dohoda realizována, tím menší byla hodnota nákupů, a tudíž i částka pokuty (bod 143 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Ze skutečnosti, že se jedná o kartelovou dohodu v oblasti nákupů, tedy přirozeně vyplývalo, že hodnota nákupů sama o sobě nemohla představovat vhodný náhradní ukazatel, který by odrážel hospodářský význam protiprávního jednání; to vyplývalo i ze skutečnosti, že v případě fungujícího podniku jsou obvykle nákupy z hlediska hodnoty nižší než prodeje, což vede k systematicky nižšímu výchozímu bodu pro stanovení základní částky pokuty (bod 144 odůvodnění napadeného rozhodnutí);

–        použití obecné metody stanovené v těchto pokynech bez sebemenší úpravy tedy neumožnilo zajistit dostatečný odrazující účinek, který byl nezbytný nejen k potrestání podniků dotčených napadeným rozhodnutím (konkrétní odrazující účinek), ale také k zabránění dalším podnikům v tom, aby se dopouštěly stejného typu jednání (obecný odrazující účinek) (bod 145 odůvodnění napadeného rozhodnutí);

–        s cílem zohlednit tuto zvláštnost a zajistit dostatečný odrazující účinek bylo vhodné v souladu s předchozí praxí uplatnit navýšení pokuty o 10 % na všechny dotčené podniky (bod 146 odůvodnění napadeného rozhodnutí);

–        v souladu s judikaturou nebylo zvýšení pokuty podle bodu 37 pokynů podmíněno předchozím prokázáním případných skutečných dopadů dotčeného jednání na trh (bod 147 odůvodnění napadeného rozhodnutí);

–        zvláštní postavení každého účastníka bylo zohledněno jak při stanovení základní částky, neboť hodnota nákupů je u každého účastníka řízení jiná, tak při výpočtu doby jejich účasti (bod 148 odůvodnění).

122    Komise tedy řádně vykonala svou posuzovací pravomoc. Z úvah uvedených v bodech 120 a 121 tohoto rozsudku totiž vyplývá, že Komise považovala na základě této pravomoci za nezbytné použít v projednávaném případě bod 37 pokynů pro výpočet pokut a zvýšit základní částku pokuty o 10 %.

123    V tomto ohledu Komise zohlednila zvláštní okolnosti případu, a sice skutečnost, že se jednalo o kartelovou dohodu v oblasti nákupů a hodnota nákupů, zohledněná namísto hodnoty tržeb, nemohla sama o sobě představovat vhodnou náhradní hodnotu, která by odrážela hospodářský význam protiprávního jednání. Zohlednila rovněž nutnost dosáhnout částku pokuty, která má odrazující účinek, když konstatovala, že pokud by obecná metoda byla použita bez sebemenší úpravy, nebyl by zajištěn odrazující účinek.

124    Žalobkyně tvrdí, že Komise nevyužila své diskreční pravomoci, jelikož nezohlednila neexistenci dopadu dotčeného jednání na trh.

125    Stačí však konstatovat, že Komise správně připomněla, že zvýšení pokuty podle bodu 37 pokynů pro výpočet pokut není podmíněno předchozím prokázáním případných skutečných dopadů dotčeného jednání na trh (rozsudek ze dne 7. listopadu 2019, Campine a Campine Recycling v. Komise, T‑240/17, nezveřejněný, EU:T:2019:778, bod 345).

126    Cílem bodu 37 pokynů pro výpočet pokut je totiž umožnit Komisi odchýlit se od obecné metody, která se někdy může ukázat jako nevhodná pro zvláštní okolnosti případu (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 22. října 2015, AC-Treuhand v. Komise, C‑194/14 P, EU:C:2015:717, body 65 až 67, a ze dne 10. července 2019, Komise v. Icap a další, C‑39/18 P, EU:C:2019:584, bod 27). Pokud jde o použití tohoto bodu pokynů, uvedené ustanovení stanoví, že zvláštní okolnosti daného případu nebo potřeba dosáhnout dostatečného odrazujícího účinku odůvodňují odchýlení se od obecné metody. Tato kritéria však nejsou nutně založena na analýze dopadů protiprávního jednání na trh.

127    Žalobkyně tedy nemohou Komisi platně vytýkat, že nevyužila své diskreční pravomoci, když neanalyzovala dopady protiprávního jednání účastníků kartelové dohody na cenu ethylenu.

128    Kromě toho skutečnost, že Komise použila stejný přístup jako v rozhodnutí Komise C(2017) 900 final ze dne 8. února 2017 týkajícím se řízení podle článku 101 SFEU (věc AT.40018 – Recyklace automobilových baterií) (dále jen „rozhodnutí o recyklaci automobilových baterií“), které Tribunál zkoumal v rozsudcích ze dne 23. května 2019, Recylex a další v. Komise (T‑222/17, EU:T:2019:356), a ze dne 7. listopadu 2019, Campine a Campine Recycling v. Komise (T‑240/17, nezveřejněný, EU:T:2019:778), nepředstavuje ani nedostatek výkonu její diskreční pravomoci, ani porušení zásady řádné správy. Komise totiž pouze neodkázala na toto rozhodnutí nebo na tyto rozsudky, ale uvedla zvláštní okolnosti daného případu a v čem tyto zvláštní okolnosti neumožňovaly dosáhnout dostatečného odrazujícího účinku.

129    Totéž platí, pokud jde o volbu použité míry navýšení pokuty. Komise se totiž neomezila na konstatování, že zvýšení pokuty o 10 % je v souladu s její předchozí praxí, ale uvedla zvláštní okolnosti daného případu a potřebu dosáhnout dostatečného odrazujícího účinku, což ji vedlo k úpravě základní částky pokuty jejím zvýšením o 10 % na základě bodu 37 pokynů pro výpočet pokut. Využila tedy své diskreční pravomoci.

130    K tomu, že se žalobkyně domnívají, že Komise nevysvětlila dostatečně volbu míry zvýšení pokuty, je třeba uvést, že tento argument vychází z nedostatku odůvodnění napadeného rozhodnutí a musí být odmítnut z důvodů uvedených ve třetí části druhého žalobního důvodu.

131    S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba první část druhého žalobního důvodu zamítnout.

b)      Ke druhé části druhého žalobního důvodu, vycházející z nesprávného zvýšení pokuty podle bodu 37 pokynů pro výpočet pokut

132    Je třeba připomenout, že v oblastech, kde si Komise uchovala prostor pro uvážení, se přezkum legality tohoto posouzení zužuje pouze na ověření, zda nedošlo k zjevně nesprávnému posouzení (rozsudky ze dne 18. července 2005, Scandinavian Airlines System v. Komise, T‑241/01, EU:T:2005:296, body 64 a 79, a ze dne 19. května 2010, IMI a další v. Komise, T‑18/05, EU:T:2010:202, bod 120).

133    Žalobkyně tvrdí, že posouzení týkající se úpravy základní částky pokuty na základě bodu 37 pokynů pro výpočet pokut, uvedené v bodech 141 až 148 odůvodnění napadeného rozhodnutí, je stiženo vadami, a v tomto ohledu uvádějí pět výtek, které Komise zpochybňuje.

1)      K první výtce, vycházející ze skutečnosti, že hodnota nákupů nezahrnuje podhodnocení hospodářského významu protiprávního jednání v projednávané věci

134    Žalobkyně tvrdí, že nikdy neexistovala reálná možnost, že by dotčené protiprávní jednání mohlo mít významný dopad na kupní hodnotu ethylenu, jak vyplývá z ekonomické analýzy předložené Komisi v průběhu správního řízení.

135    Z předmětné ekonomické analýzy zejména vyplývá, že zaprvé vzhledem k většímu počtu odběratelů než dodavatelů na trhu s ethylenem by malá skupina odběratelů nebyla schopna kontrolovat výsledek narovnání v souvislosti s MSC. Zadruhé cena ethylenu se neřídila pouze cenou nafty, která je hlavním nákladovým faktorem ethylenu, ale v průběhu let, včetně doby trvání protiprávního jednání, neustále rostla. Konečně narovnání v souvislosti s MSC se obecně řídí prognózami zveřejněnými jedním ze soukromých a nezávislých zpravodajských subjektů. Skutečnost, že konečná narovnání v souvislosti s MSC se téměř vždy nacházela v rozpětí stanoveném tímto subjektem, prokazuje, že tato narovnání byla uzavřena v objektivně přiměřených částkách, které jsou v souladu s tržními údaji.

136    S ohledem na tyto skutečnosti žalobkyně zpochybňují základ, o který se Komise opírala ve svých úvahách, když konstatovala, že hodnota nákupů vychází z podhodnocení hospodářského významu protiprávního jednání dotčeného v projednávané věci.

137    Tato výtka však vychází z nesprávného výkladu napadeného rozhodnutí.

138    Jak totiž vyplývá z bodu 120 tohoto rozsudku, Komise měla za to, že protiprávní jednání dotčené v projednávané věci představuje kartelovou dohodu v oblasti nákupů a je třeba vypočítat základní částku pokuty na základě hodnoty nákupů, což žalobkyně nezpochybňují.

139    Jak v podstatě vyplývá z bodu 121 tohoto rozsudku, Komise následně konstatovala, že je málo pravděpodobné, že hodnota nákupů představuje sama o sobě vhodnou náhradní hodnotu odrážející hospodářský význam protiprávního jednání. V tomto ohledu vysvětlila, že cílem kartelové dohody v oblasti nákupů bylo dosáhnout snížení kupní ceny nebo zabránit jejímu zvýšení, takže zohlednění hodnoty nákupů by vedlo k situaci, kdy by částka pokuty byla nepřímo úměrná cíli kartelu. Dále konstatovala, že v případě fungujícího podniku byly nákupy v zásadě nižší než prodeje z hlediska hodnoty, což vedlo k systematicky nižšímu výchozímu bodu pro stanovení základní částky pokuty.

140    Úvahy Komise se tedy nezakládají na skutečnosti, že dotčená kartelová dohoda byla úspěšná a umožnila snížit nákupní cenu ethylenu, takže zohlednění hodnoty nákupů nepředstavovalo vhodný parametr pro výpočet výše pokuty. Vychází ze skutečnosti, že bez ohledu na účinky protiprávního jednání na trh je pro kartelové dohody v oblasti nákupů charakteristické, že zohlednění hodnoty nákupů nemůže samo o sobě představovat hodnotu, která by umožnila zohlednit hospodářský význam protiprávního jednání. Závěr, podle kterého hodnota nákupů vycházela z podhodnocení hospodářského významu protiprávního jednání, o které se jedná v projednávané věci, se tedy nezakládá na dopadech protiprávního jednání na trh, ale na nedokonalé povaze hodnoty nákupů, která byla zohledněna pro účely výpočtu výše pokuty.

141    Toto posouzení je v souladu s judikaturou, podle které Komise není povinna při použití bodu 37 pokynů pro výpočet pokut zohlednit případné skutečné dopady dotčeného jednání na trh (viz bod 125 tohoto rozsudku). Ekonomická analýza předložená žalobkyněmi, jejímž cílem je konstatovat, že dotčená kartelová dohoda nebyla účinná a že účastníci kartelové dohody nedokázali uplatňovat vliv na narovnání v souvislosti s MSC, tedy nemůže zpochybnit závěr Komise, podle kterého hodnota nákupů vede k podhodnocení hospodářského významu protiprávního jednání. Argumenty navrhovatelek je tedy třeba považovat za neúčinné.

2)      Ke druhé výtce, vycházející z tvrzení, že zvýšení částky pokuty nebylo nezbytné k zajištění odrazujícího účinku

142    Žalobkyně tvrdí, že jelikož dotčené praktiky nemohly přinést žádný zisk, je pokuta, která jim byla uložena, bez jejího navýšení o 10 %, které bylo uplatněno podle bodu 37 pokynů pro výpočet pokut, již vyšší než hypotetický zisk, který mohly rozumně očekávat na základě protiprávního jednání. Dále vzhledem k tomu, že Komise již zvýšila pokutu o 15 % podle bodu 25 těchto pokynů, nemohla mechanicky uložit další zvýšení pokuty o 10 % podle bodu 37 uvedených pokynů.

143    Jak vyplývá z bodu 121 tohoto rozsudku, Komise konstatovala, že pokud by se obecná metoda stanovená v pokynech pro výpočet pokut založená na hodnotě prodeje použila bez jakékoli úpravy, nezajistilo by to dostatečný odrazující účinek pokuty. Tento odrazující účinek byl však nezbytný k tomu, aby byly potrestány podniky dotčené napadeným rozhodnutím (konkrétní odrazující účinek) a také aby se zabránilo dalším podnikům v tom, aby se dopouštěly stejného typu jednání (obecný odrazující účinek) v souladu s bodem 4 uvedených pokynů. Tento závěr byl v podstatě založen na skutečnosti, že hodnota nákupů neodrážela dostatečně hospodářský význam protiprávního jednání.

144    Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, tedy úvahy Komise nevycházejí z předpokladu, že dotčená kartelová dohoda byla úspěšná a přinesla žalobkyním zisk, ale ze zjištění, že hodnota nákupů sama o sobě neumožňovala zajistit dostatečný odrazující účinek.

145    Z toho vyplývá, že případné výhody, které žalobkyně mohly získat z kartelové dohody, nejsou relevantní. V tomto ohledu je třeba rovněž připomenout, že Komise může zohlednit neúčinnost kartelové dohody, a tedy neexistenci zisků dosažených jejími účastníky, v jiném stadiu výpočtu výše pokuty, zejména při stanovení koeficientů závažnosti. Podle judikatury totiž k faktorům, které mohou ovlivnit posouzení závažnosti protiprávních jednání, patří jednání každého z podniků, jejich role při utváření kartelové dohody, zisk, který mohou z těchto jednání vytěžit, jejich velikost a hodnota dotyčného zboží, jakož i riziko, které představují protiprávní jednání tohoto druhu pro cíle Unie (viz rozsudek ze dne 26. ledna 2017, Roca Sanitario v. Komise, C‑636/13 P, EU:C:2017:56, bod 49 a citovaná judikatura).

146    Pokud jde o argument, podle kterého Komise již použila procentní sazbu pro účely odrazení na základě bodu 25 pokynů pro výpočet pokut, takže nelze odůvodnit, že provede další zvýšení podle bodu 37 těchto pokynů, je třeba připomenout, že tyto dva body mají odlišné cíle a mohou být použity současně.

147    Bod 25 pokynů pro výpočet pokut totiž stanoví možnost Komise uložit dodatečnou částku pokuty s cílem odradit podniky od účasti na horizontálních dohodách o stanovení cen, rozdělení trhů a omezení výroby, nebo dokonce na jiných protiprávních jednáních, a to bez ohledu na dobu trvání jejich účasti na protiprávním jednání. Cílem tohoto mechanismu je odradit podniky od porušování práva hospodářské soutěže, byť jen na krátkou dobu. Pokud jde o bod 37 uvedených pokynů, jeho účelem je poskytnout Komisi určitou flexibilitu, aby zajistila, že celková výše pokuty bude dostatečně vysoká a bude mít odrazující účinek s ohledem na zvláštní okolnosti projednávané věci (rozsudek ze dne 7. listopadu 2019, Campine a Campine Recycling v. Komise, T‑240/17, nezveřejněný, EU:T:2019:778, bod 346).

3)      Ke třetí výtce, vycházející ze skutečnosti, že zvýšení pokuty uplatněné na všechny kartelové dohody v oblasti nákupů by vedlo k systematickému nadměrnému odrazujícímu účinku

148    Žalobkyně uvádějí, že v rámci kartelových dohod v oblasti prodeje vede metoda použitá Komisí k situaci, kdy je pokuta uložená za neúčinné kartelové dohody automaticky nižší, než pokuta uložená za účinné kartelové dohody. Podle jejich názoru by tento mechanismus zajistil, aby neúčinné kartelové dohody nebyly trestány nepřiměřenými pokutami. Tvrdí, že stejný mechanismus by se měl použít na neúčinné kartelové dohody v oblasti nákupů. Přístup Komise spočívající v uplatnění zvýšení pokuty o 10 % na kartelové dohody v oblasti nákupů by přitom vedl k situaci, kdy je s neúčinnými kartelovými dohodami v oblasti nákupů systematicky zacházeno méně příznivě než s neúčinnými kartelovými dohodami v oblasti prodejů.

149    Je třeba konstatovat, že srovnání s neúčinnými kartelovými dohodami v oblasti prodejů je irelevantní. Je sice pravda, že kartelové dohody v oblasti prodeje v zásadě vedou ke stanovení základní částky pokuty, která je vázána na úspěšnost cíle protiprávního jednání.

150    Je však třeba konstatovat, že na rozdíl od kartelové dohody v oblasti prodejů by dosažení cíle kartelové dohody v oblasti nákupů vedlo k nižší hodnotě nákupů, než jaká by byla dosažena v případě neexistence protiprávního jednání, takže pokuta by neměla odrazující účinek (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. listopadu 2019, Campine a Campine Recycling v. Komise, T‑240/17, nezveřejněný, EU:T:2019:778, bod 345). Jak totiž Komise uvedla v napadeném rozhodnutí, čím úspěšněji je taková kartelová dohoda realizována, tím menší je hodnota nákupů, a tudíž i částka pokuty. Hodnota nákupů tak není výchozím bodem, který by mohl odrážet hospodářský význam protiprávního jednání ve smyslu judikatury citované v bodě 109 tohoto rozsudku.

151    Kromě toho zohlednění hodnoty nákupů, i když by byla kartelová dohoda neúčinná, obecně neodráží hospodářský význam protiprávního jednání. V tomto ohledu, jak Komise uvedla v napadeném rozhodnutí, je pro fungující podnik hodnota nákupu v zásadě nižší než hodnota prodeje. V reakci na organizační procesní opatření Komise správně poukázala na to, že racionální hospodářský subjekt zpravidla stanoví prodejní cenu výrobku vyšší než nákupní cenu tohoto výrobku nebo nákupní cenu použité suroviny v případě prodeje výrobku s integrovanými částmi. Hodnota nákupů je tedy v zásadě mechanicky nižší než hodnota prodejů, což odůvodňuje, aby byla případně uplatněna úprava podle bodu 37 pokynů pro výpočet pokut.

4)      Ke čtvrté výtce, vycházející z tvrzení, že rozhodnutí o recyklaci automobilových baterií je irelevantní z důvodu, že dotčená kartelová dohoda se týkala pouze nevýznamné složky ceny

152    Žalobkyně vytýkají Komisi, že odkázala na rozhodnutí o recyklaci automobilových baterií, aby odůvodnila zvýšení částky pokuty o 10 % na základě bodu 37 pokynů pro výpočet pokut, ačkoli se okolnosti nastalé v tomto případu výrazně lišily od okolností nastalých v projednávané věci. Dotčené jednání se týkalo pouze velmi malé části celkové hodnoty nákupů ethylenu, zatímco v případě, na který se vztahovalo rozhodnutí o recyklaci automobilových baterií, dotčené podniky společně určovaly skutečné nákupní ceny placené dodavatelům. V posledně uvedeném případě Komise navíc zjistila, že skupinu kupujících tvořil malý počet podniků s významnou tržní silou, zatímco v projednávaném případě byla tržní síla a vliv na určování cen dána pouze na straně prodávajících. Podle žalobkyň skutečnost, že stejné zvýšení pokuty o 10 % bylo uplatněno v obou věcech, ačkoli se jednalo o odlišné případy, prokazuje, že pokuta, která jim byla uložena, nebyla přiměřená protiprávnímu jednání.

153    Je třeba konstatovat, že v rozhodnutí o recyklaci automobilových baterií, na které se vztahovaly rozsudky ze dne 23. května 2019, Recylex a další v. Komise (T‑222/17, EU:T:2019:356), a ze dne 7. listopadu 2019, Campine a Campine Recycling v. Komise (T‑240/17, nezveřejněný, EU:T:2019:778), Komise pro účely výpočtu základní částky pokuty zohlednila hodnotu nákupů namísto hodnoty tržeb a uplatnila 10% zvýšení základní částky pokuty na základě bodu 37 pokynů pro výpočet pokut. K odůvodnění tohoto zvýšení pokuty uvedla úvahy týkající se jednak zvláštních okolností případu, a sice okolnost, že se jednalo o kartelovou dohodu v oblasti nákupů, v jejímž rámci účastníci měli za cíl zachovat co nejnižší nákupní ceny a u které měla být hodnota nákupů zohledněna pro účely výpočtu výše pokuty, a jednak úvahy týkající se nezbytnosti zajistit odrazující účinek.

154    Z toho vyplývá, že věc, na niž se vztahovalo rozhodnutí o recyklaci automobilových baterií, a projednávaná věc vykazují společné rysy. Komise na ně tedy v napadeném rozhodnutí odkázala relevantním způsobem.

155    Žalobkyně se navíc nemohou dovolávat srovnání skutečné části ceny, kterou účastníci kartelové dohody mohli ovlivnit, na straně jedné ve věci, na niž se vztahovalo rozhodnutí o recyklaci automobilových baterií, a na straně druhé v projednávané věci. Toto srovnání totiž není relevantní vzhledem k tomu, že pro účely použití bodu 37 pokynů pro výpočet pokut není nezbytné zkoumat skutečný dopad protiprávního jednání na trh (viz bod 125 tohoto rozsudku).

5)      K páté výtce, vycházející z tvrzení, že potenciální zisky z kartelových dohod v oblasti nákupů jsou méně významné než potenciální zisky z kartelových dohod v oblasti prodeje

156    Žalobkyně tvrdí, že nezbytnost dosáhnout odrazujícího účinku je neoddělitelně spjata s potenciálními výhodami, které může podnik očekávat od své účasti na protiprávním jednání. Podle jejich názoru jsou potenciální zisky, které by podnik mohl hypoteticky získat na základě své účasti v kartelové dohodě v oblasti nákupů, již z povahy věci nižší než v případě kartelových dohod v oblasti prodeje a nemohou odůvodnit dodatečné zvýšení pokuty pro účely odrazení. Kritizují logiku Komise, podle které by všechny uložené pokuty, včetně pokut za kartelové dohody v oblasti prodeje, měly být upraveny podle bodu 37 pokynů pro výpočet pokut, aby se zabránilo nadměrnému nebo nedostatečnému odrazujícímu účinku v závislosti na hodnotě posuzovaných výrobků.

157    Jak však vyplývá z bodu 144 výše, úvahy Komise nevycházejí ze skutečnosti, že dotčená kartelová dohoda byla úspěšná a přinesla žalobkyním zisk, ale ze zjištění, podle kterého hodnota nákupů sama o sobě neumožňovala zajistit dostatečný odrazující účinek. Srovnání potenciálního zisku, kterého by mohli případně dosáhnout účastníci kartelové dohody v oblasti nákupů na straně jedné a účastníci kartelové dohody v oblasti prodeje na straně druhé na základě uvedených kartelových dohod, tedy není relevantní.

158    Navíc argument žalobkyň, že podle logiky Komise musí být každá pokuta, včetně pokuty uložené v rámci kartelových dohod v oblasti prodeje, systematicky upravována podle bodu 37 pokynů pro výpočet pokut, nemůže obstát. Je totiž třeba konstatovat, že se uvedený bod nepoužije, není-li namístě odchýlit se od obecné metody stanovené v uvedených pokynech, zejména pokud je v souladu s bodem 13 těchto pokynů zohledněna hodnota tržeb dosažených v rámci kartelové dohody v oblasti prodeje. Bod 37 uvedených pokynů se použije pouze tehdy, je-li zjištěno, že obecná metoda je nevhodná a je třeba se od ní odchýlit, pokud to vyžadují zvláštní okolnosti daného případu nebo potřeba dosáhnout v daném případě určité míry odrazujícího účinku. Nelze tedy konstatovat, že by Komise měla z tohoto důvodu systematicky upravovat výši pokuty.

159    Ze všech výše uvedených úvah vyplývá, že výtky vycházející ze zjevně nesprávných posouzení při použití bodu 37 pokynů pro výpočet pokut musí být zamítnuty. Tyto argumenty nemohou prokázat ani to, že zvýšení pokuty o 10 % bylo nepřiměřené požadovanému odrazujícímu účinku.

160    Žalobkyně dále s ohledem na svou argumentaci tvrdí, že uložení standardního zvýšení pokuty za kartelové dohody v oblasti nákupů podle bodu 37 pokynů pro výpočet pokut je v rozporu s cílem a zněním uvedeného bodu, a je tedy v rozporu se zásadami ochrany legitimního očekávání a právní jistoty. Je však třeba konstatovat, že tato tvrzení nejsou podložena.

161    Druhá část druhého žalobního důvodu proto musí být zamítnuta.

c)      K třetí části druhého žalobního důvodu, vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění

162    Žalobkyně tvrdí, že Komise porušila povinnost uvést odůvodnění, když v napadeném rozhodnutí nevysvětlila, proč zvláštní okolnosti projednávané věci odůvodňovaly zvýšení pokuty na základě bodu 37 pokynů pro výpočet pokut ani proč měla být míra tohoto zvýšení stanovena na 10 %.

163    V tomto ohledu žalobkyně zaprvé tvrdí, že bod 146 odůvodnění napadeného rozhodnutí odkazuje pouze na údajnou obecnou potřebu použít navýšení podle bodu 37 pokynů pro výpočet pokut za účelem dosažení částky pokuty, která má odrazující účinek, aniž poskytuje vysvětlení ohledně konkrétní míry zvýšení, která je údajně nezbytná pro jeho dosažení.

164    Zadruhé tvrdí, že odkaz Komise v bodě 146 odůvodnění napadeného rozhodnutí na svou předchozí praxi není relevantní, neboť Komise jednak není svou předchozí praxí vázána a jednak jiný případ, v němž nastaly skutkové okolnosti lišící se od skutkových okolností nastalých projednávané věci, nemůže být platným základem pro odůvodnění zvýšení pokuty, která musí být přiměřená závažnosti protiprávního jednání, o které se jedná v projednávané věci.

165    Zatřetí úvahy uvedené v bodě 146 odůvodnění napadeného rozhodnutí porušují podle žalobkyň povinnost uvést odůvodnění, jelikož Komise měla přesně vysvětlit, jakým způsobem vykonala svou diskreční pravomoc, a to tím spíše že se rozhodla odchýlit se od své obecné metody a upravit pokutu na základě bodu 37 pokynů pro výpočet pokut. Takové přesné odůvodnění je nezbytné, jelikož uvedený bod nestanoví konkrétní rozpětí, v jakém lze provést úpravu, omezující diskreční pravomoc Komise. Komise měla uvést jasné a přesné důvody, proč byla míra zvoleného zvýšení nezbytná s ohledem na zvláštní okolnosti daného případu a k dosažení částky pokuty, která má odrazující účinek, a proč by nestačila nižší míra zvýšení.

166    Komise s argumenty žalobkyň nesouhlasí.

167    Kromě zásad připomenutých v bodě 100 tohoto rozsudku je třeba uvést, že pokud se Komise dovolává bodu 37 pokynů pro výpočet pokud, je povinna uvést důvody, které jí umožňují mít za to, že zvláštní okolnosti věci, která je jí předložena, či nezbytnost dosáhnout určité míry odrazujícího účinku odůvodňují odchýlení se od metody uvedené ve zmíněných pokynech (rozsudek ze dne 10. července 2019, Komise v. Icap a další, C‑39/18 P, EU:C:2019:584, bod 30). V tomto ohledu platí požadavky na uvedení odůvodnění tím spíše (rozsudky ze dne 13. prosince 2016, Printeos a další v. Komise, T‑95/15, EU:T:2016:722, bod 48, a ze dne 12. července 2019, Hitachi-LG Data Storage a Hitachi-LG Data Storage Korea v. Komise, T‑1/16, EU:T:2019:514, bod 80).

168    V projednávaném případě Komise v bodech 141 až 148 odůvodnění napadeného rozhodnutí podrobně uvedla důvody, které ji vedly k závěru, že zvláštní okolnosti daného případu a nezbytnost dosáhnout částky pokuty, která má odrazující účinek, odůvodňují odchýlení se od obecné metody a zvýšení této základní částky o 10 % na základě bodu 37 pokynů pro výpočet pokut. Jak vyplývá z bodu 121 tohoto rozsudku, Komise uvedla, že daná věc se týkala kartelové dohody v oblasti nákupů, která vyžadovala pro účely výpočtu základní částky pokuty zohlednění hodnoty nákupů, avšak tato hodnota nemá dokonalou povahu pro účely výpočtu základní částky, která odráží hospodářský význam protiprávního jednání.

169    Ostatně je třeba konstatovat, že tyto úvahy umožnily žalobkyním pochopit úvahy Komise a zpochybnit je před Tribunálem, jakož i Tribunálu ověřit jejich opodstatněnost.

170    Kromě toho, na rozdíl od toho, co naznačují žalobkyně, tyto úvahy nepředstavují „obecné obavy“, nýbrž úvahy specifické pro danou věc související s povahou dotčené kartelové dohody, tj. kartelové dohody v oblasti nákupů.

171    Jak Komise správně upřesnila ve své odpovědi na organizační procesní opatření a na jednání, zvláštními okolnostmi daného případu ve smyslu bodu 37 pokynů pro výpočet pokut mohou být zvláštní okolnosti spjaté s druhem dotčené kartelové dohody a nemusí být nutně jedinečnými okolnostmi projednávaného případu.

172    Vzhledem k tomu, že tyto úvahy jsou dostatečně konkrétní a podrobné, jsou tedy v souladu s požadavkem, aby Komise uvedla při použití bodu 37 pokynů pro výpočet pokut komplexnější odůvodnění.

173    Pokud jde o odůvodnění volby 10 % míry navýšení pokuty, uplatněné na základě bodu 37 pokynů pro výpočet pokut, z bodu 146 odůvodnění napadeného rozhodnutí v podstatě vyplývá, že za účelem zohlednění zvláštních okolností daného případu a zajištění dostatečné míry odrazujícího účinku bylo vhodné, aby Komise v souladu se svou předchozí rozhodovací praxí a zejména v souladu s rozhodnutím o recyklaci automobilových baterií provedla na základě uvedeného bodu zvýšení částky pokuty o 10 %.

174    V tomto ohledu Komise v odpovědi na organizační procesní opatření a na jednání upřesnila, že v projednávaném případě měla za to, že zvýšení pokuty o 10 % bylo přiměřené, podobně jako to shledala v rozhodnutí o recyklaci automobilových baterií, jelikož použití bodu 37 pokynů pro výpočet pokut na kartelovou dohodu v oblasti nákupů bylo poměrně novou praxí, přičemž v projednávané věci se jednalo pouze o druhé použití tohoto bodu po uvedeném rozhodnutí.

175    Tato upřesnění však Tribunál nemůže zohlednit v rámci svého přezkumu dodržení povinnosti uvést odůvodnění, jelikož nejsou uvedena v napadeném rozhodnutí. Dodržení povinnosti uvést odůvodnění totiž musí být posuzováno v závislosti na informacích, které má navrhovatel k dispozici v okamžiku podání žaloby, a odůvodnění nemůže být s výjimkou výjimečných okolností uvedeno poprvé a a posteriori až před soudem [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. května 2021, Ryanair v. Komise (KLM; Covid-19), T‑643/20, EU:T:2021:286, bod 66 a citovaná judikatura)].

176    Neexistence takových upřesnění však nemůže vést k závěru, že nebylo uvedeno odůvodnění k volbě míry navýšení pokuty.

177    V tomto ohledu je třeba uvést, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, Komise v bodě 146 odůvodnění napadeného rozhodnutí za účelem odůvodnění své volby míry navýšení pokuty pouze stručně neodkázala na rozhodnutí o recyklaci automobilových baterií, ale poukázala rovněž a především na zvláštní okolnosti projednávaného případu a na potřebu dosáhnout úrovně pokuty, která má odrazující účinek.

178    V tomto ohledu podle judikatury Komise splní svou povinnost uvést odůvodnění, když ve svém rozhodnutí uvede posuzované skutečnosti, které jí umožnily vymezit závažnost a dobu trvání protiprávního jednání. I když není povinna uvést všechny číselné údaje týkající se každé z dílčích fází metody výpočtu uložené pokuty, je povinna vysvětlit vážení a posouzení zohledněných skutečností (viz rozsudek ze dne 10. července 2019, Komise v. Icap a další, C‑39/18 P, EU:C:2019:584, bod 31 a citovaná judikatura). Jak vyplývá z bodu 168 tohoto rozsudku, Komise řádně vysvětlila skutečnosti, které zohlednila za účelem určení, že zvýšení základní částky pokuty o 10 % je přiměřené na základě bodu 37 pokynů pro výpočet pokut. Komise na rozdíl od toho, co navrhují žalobkyně, nebyla povinna poskytnout žádné další vysvětlení týkající se konkrétní zvolené míry navýšení, jelikož není povinna uvádět číselné údaje týkající se jednotlivých kroků metody výpočtu.

179    Kromě toho je třeba upřesnit, že během správního řízení Komise oznámila žalobkyním svůj záměr zvýšit základní částku pokuty na základě bodu 37 pokynů pro výpočet pokut. Zejména z posledního jednání o narovnání konaného dne 29. října 2019 vyplývá, že Komise žalobkyním jasně sdělila, že použití obecné metody na kartelovou dohodu v oblasti nákupů vede k podhodnocení hospodářského významu protiprávního jednání a k tomu, že pokuta nemá odrazující účinek, takže hodlá za tímto účelem uplatnit zvýšení pokuty o 10 % na základě uvedeného bodu. V souladu s judikaturou citovanou v bodě 100 tohoto rozsudku jsou tyto skutečnosti zasazeny do kontextu, v němž bylo napadené rozhodnutí přijato a ve světle kterého je třeba posoudit, zda je dostatečně odůvodněné.

180    S ohledem na všechny výše uvedené úvahy musí být třetí část druhého žalobního důvodu, a v důsledku toho i žalobní důvod jako celek, zamítnut.

181    Vzhledem k tomu, že první a druhý žalobní důvod nemohou obstát, musí být návrhová žádání směřující ke zrušení rozhodnutí zamítnuta. Nyní je třeba přezkoumat návrhová žádání směřující ke snížení výše pokuty předložená podpůrně, na jejichž podporu je uplatňován třetí žalobní důvod.

3.      Ke třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nepřiměřené výše pokuty 

182    Žalobkyně tvrdí, že i kdyby Tribunál zamítl první dva žalobní důvody jako neopodstatněné, bylo by třeba mít za to, že pokuta, která jim byla uložena, není přiměřená závažnosti spáchaného protiprávního jednání. Mají za to, že pokud by okolnosti projednávaného případu odůvodňovaly jakékoli zvýšení pokuty, mělo by se jednat o sazbu výrazně nižší než 50 %, pokud jde o opakované protiprávní jednání podle bodu 28 pokynů pro výpočet pokut, a o sazbu výrazně nižší, pokud jde o zvýšení podle bodu 37 týchž pokynů.

183    V tomto ohledu žalobkyně uvádějí řadu skutečností, které by měl Tribunál zohlednit na základě své vlastní pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci, a žádají jej, aby s ohledem na tyto skutečnosti snížil výši pokuty, která jim byla uložena.

184    Komise uvedené skutečnosti zpochybňuje a tvrdí, že tato žádost žalobkyň je neopodstatněná.

185    Je třeba připomenout, že přezkum legality je doplněn pravomocí přezkumu v plné jurisdikci, která byla unijnímu soudu přiznána článkem 31 nařízení č. 1/2003 v souladu s článkem 261 SFEU. Tato pravomoc opravňuje unijní soud, aby nad rámec pouhého přezkumu legality sankce nahradil posouzení Komise svým posouzením, a uloženou pokutu nebo penále tedy zrušil, snížil nebo zvýšil (rozsudky ze dne 8. prosince 2011, Chalkor v. Komise, C‑386/10 P, EU:C:2011:815, bod 63, a ze dne 16. července 2020, Nexans France a Nexans v. Komise, C‑606/18 P, EU:C:2020:571, bod 96).

186    Za účelem stanovení výše uložené pokuty unijnímu soudu přísluší, aby posoudil okolnosti projednávaného případu a druh dotčeného protiprávního jednání. Tento postup podle čl. 23 odst. 3 nařízení č. 1/2003 vyžaduje, aby u každého sankcionovaného podniku byla zohledněna závažnost dotčeného protiprávního jednání, jakož i doba jeho trvání, přičemž je třeba dodržet zejména zásady odůvodnění, proporcionality, individualizace sankcí a rovného zacházení, aniž je Tribunál vázán indikativními pravidly, která Komise stanovila ve svých pokynech (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 21. ledna 2016, Galp Energía España a další v. Komise, C‑603/13 P, EU:C:2016:38, body 89 a 90, a ze dne 16. června 2022, Sony Optiarc a Sony Optiarc America v. Komise, C‑698/19 P, EU:C:2022:480, body 173 a 174).

a)      K návrhu na snížení míry navýšení na základě bodu 28 pokynů pro výpočet pokut

187    Žalobkyně uvádějí, zaprvé že ukončily kartelovou dohodu MCAA a oznámily ji více než dvanáct let před začátkem protiprávního jednání dotčeného v projednávaném případě, zadruhé že protiprávní jednání spáchané v rámci uvedené kartelové dohody a protiprávní jednání dotčené v projednávaném případě mají odlišnou povahu, týkají se různých výrobků a zahrnovaly různé entity, zatřetí že tato kartelová dohoda byla odhalena prostřednictvím jejich vnitřních opatření k dosažení souladu, začtvrté že se Clariant GmbH sama nepodílela na provádění a fungování téže kartelové dohody, zapáté že dotčené protiprávní jednání vycházelo z dříve legální spolupráce s ostatními účastníky dotčené kartelové dohody, zašesté že protiprávní jednání týkající se nákupních cen jsou obecně méně způsobilá vyvolat škodlivé účinky pro hospodářskou soutěž, a zejména pro spotřebitele, než kartelové dohody v oblasti prodeje, a zasedmé že zvýšení základní částky pokuty z důvodu opakování protiprávního jednání o 50 % je nepřiměřené ve vztahu k jiným případům, ve kterých bylo uloženo zvýšení podle téže sazby, třebaže případ opakování protiprávního jednání byl mnohem závažnější než případ opakování protiprávního jednání v projednávané věci.

188    Nejprve je třeba konstatovat, že žalobkyně pouze opakují okolnosti, které již byly zdůrazněny v rámci prvního žalobního důvodu, aby požádaly o snížení pokuty. V souladu s judikaturou citovanou v bodě 50 tohoto rozsudku má přitom Tribunál za to, že nezávisle na těchto okolnostech se uložení míry zvýšení pokuty o 50 % nejeví jako nepřiměřené s ohledem na relativně krátkou dobu, která uplynula mezi konstatováním prvního porušení článku 101 SFEU v rozhodnutí týkajícím se kartelové dohody MCAA a počátkem protiprávního jednání porušujícího tentýž článek, na něž se vztahuje napadené rozhodnutí.

189    Dále argument žalobkyň, podle kterého je míra zvýšení pokuty o 50 % nepřiměřená ve vztahu k jiným případům, ve kterých bylo použito zvýšení se stejnou sazbou na závažnější případy opakování protiprávního jednání, nemůže vést ke snížení pokuty. V tomto ohledu stačí uvést, že žalobkyně v bodě 60 repliky odkázaly na body 28 rozhodnutí, ve kterých Komise uplatnila 50% zvýšení pokuty v případech prvního opakování protiprávního jednání, jako je tomu v projednávaném případě.

190    Konečně argument žalobkyň, podle kterého kartelová dohoda v oblasti nákupů způsobuje menší škody normální hospodářské soutěži než kartelová dohoda v oblasti prodeje, není relevantní okolností pro posouzení, zda je zvýšení pokuty o 50 %, pokud jde o opakované protiprávní jednání na základě bodu 28 pokynů pro výpočet pokut, přiměřené závažnosti spáchaného protiprávního jednání. V každém případě je v tomto ohledu třeba uvést, že první příklad kartelové dohody uvedený v čl. 101 odst. 1 písm. a) SFEU, který je výslovně prohlášen za neslučitelný s vnitřním trhem, je právě ten, který spočívá v „přímém nebo nepřímém určování nákupních nebo prodejních cen anebo jiných obchodních podmínek“. Jednání, které bylo předmětem kartelové dohody, a sice koordinace týkající se určité složky ceny ethylenu, je tak výslovně zakázáno čl. 101 odst. 1 SFEU, neboť vyvolává inherentní omezení hospodářské soutěže na vnitřním trhu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. listopadu 2019, Campine a Campine Recycling v. Komise, T‑240/17, nezveřejněný, EU:T:2019:778, bod 297 a citovaná judikatura).

b)      K návrhu na snížení míry navýšení na základě bodu 37 pokynů pro výpočet pokut

191    Žalobkyně tvrdí, že ekonomická analýza, kterou Komisi předložily v průběhu správního řízení, prokazuje, že dotčené jednání nemohlo mít žádný významný dopad na kupní cenu ethylenu, a dále že teze rozvinutá Komisí v rámci věci týkající se recyklace automobilových baterií, podle které hodnota nákupů nepředstavuje vhodný základ pro základní částku pokuty, není v projednávaném případě použitelná.

192    Stačí nicméně uvést, že v souladu s judikaturou citovanou v bodě 125 tohoto rozsudku není zvýšení základní částky pokuty na základě bodu 37 pokynů pro výpočet pokut podmíněno předchozím prokázáním případných skutečných dopadů předmětného protiprávního jednání na trh, takže ekonomická analýza směřující k prokázání neexistence dopadu předmětného protiprávního jednání na kupní cenu ethylenu není relevantní a nemůže vést ke snížení výše pokuty. A dále použití míry zvýšení o 10 % k nápravě nedokonalé povahy hodnoty nákupů zohledňovaných pro účely výpočtu základní částky pokuty se nejeví jako nepřiměřené. Žalobkyně neuplatňují žádnou jinou relevantní skutečnost, která by mohla odůvodnit snížení této míry.

193    Třetí žalobní důvod proto musí být zamítnut.

194    Ze všech výše uvedených úvah vyplývá, že návrhová žádání směřující ke snížení výše pokuty musí být zamítnuta, a v důsledku toho musí být žaloba zamítnuta v plném rozsahu.

B.      Ke vzájemné žalobě Komise

195    Komise navrhuje, aby Tribunál v rámci výkonu své pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci pokutu zvýšil a nepřisoudil výhodu ve formě snížení pokuty o 10 % za spolupráci žalobkyň v průběhu správního řízení podle bodu 32 oznámení o narovnání.

196    Komise tvrdí, že žalobkyně v rámci projednávané žaloby zpochybňují výši pokuty, která však byla podstatným prvkem jejich návrhu na narovnání a byla předmětem společného porozumění.

197    V tomto ohledu Komise uvádí, že žalobkyně neodstoupily od postupu při narovnání, ačkoli nesouhlasily s použitím bodů 28 a 37 pokynů pro výpočet pokut. Žalobkyně se naopak rozhodly pokračovat v tomto postupu tím, že předložily svůj návrh na narovnání a uznaly, že prohlášení o námitkách náležitě odráží podstatu těchto návrhů.

198    Komise dodává, že právě existence „společného porozumění“ rozsahu případných námitek a odhadu pravděpodobného rozpětí pokut, které mají být uloženy, ji vede k tomu, aby vyzvala společnost k předložení návrhu na narovnání. Toto rozpětí musí být zahrnuto do návrhů na narovnání. Podle názoru Komise, pokud výše pokuty uvedená v konečném rozhodnutí nepřekročí maximální výši rozpětí, které bylo předmětem jednání o návrhu na narovnání, je třeba mít za to, že konečné rozhodnutí v tomto ohledu odráží návrh na narovnání.

199    Zpochybnění podstatného prvku návrhu na narovnání žalobkyněmi by přitom ohrozilo účel postupu k dosažení narovnání.

200    V tomto ohledu Komise zaprvé uvádí, že postup při narovnání je ze své povahy synallagmatický. Účastníci řízení mají možnost a dokonce povinnost upozornit na jakékoli překážky, které brání dosažení společného porozumění. Podle jejího názoru byl postup, který žalobkyně zvolily v průběhu správního řízení, čistě strategický a byl pouze prostředkem k dosažení snížení výše pokuty, aby následně mohly napadnout rozhodnutí na základě stejných skutečností, které byly předmětem společného porozumění, a dosáhnout tak dalšího snížení pokuty ze strany unijního soudu.

201    Zadruhé Komise tvrdí, že v projednávané věci již celkově nedochází k nárůstu efektivnosti, o který se usiluje v rámci postupu při narovnání. Účelem tohoto postupu je umožnit Komisi jednak rychlejší vyřizování případů týkajících se kartelové dohody a jednak vyřizování více případů týkajících se kartelové dohody ze stejných prostředků. Avšak vzhledem k tomu, že Komise mobilizovala své prostředky jak pro správní, tak pro soudní fázi tohoto případu, což vedlo k dodatečné práci, není schopna vyřídit větší počet případů.

202    Komise sice uznává, že bylo ku prospěchu věci, že žalobkyně nepopřely některé skutečnosti týkající se jejich odpovědnosti a protiprávního jednání a že nepožádaly o přístup k dokumentům obsaženým ve spise, ale zdůrazňuje, že vynaložila další prostředky na zorganizování několika schůzek s účastníky řízení ohledně obou sporných zvýšení. Kromě toho neušetřila prostředky, pokud jde o odůvodnění rozhodnutí a výpočtu výše pokuty uvedené v prohlášení o námitkách a v konečném rozhodnutí.

203    Komise zdůrazňuje, že není možné a posteriori kvantifikovat míru spolupráce účastníka postupu při narovnání. Uvádí, že je pro ni tedy obtížné určit, zda by přistoupila na postup při narovnání, pokud by spolupráce podniků byla omezená nebo dokonce neexistovala, ale že by bylo přesto možné dosáhnout určitého nárůstu efektivnosti.

204    Zatřetí Komise uvádí, že Tribunál v rozsudku ze dne 29. dubna 2004, Tokai Carbon a další v. Komise (T‑236/01, T‑244/01 až T‑246/01, T‑251/01 a T‑252/01, EU:T:2004:118), připustil, že výhoda ve formě snížení pokuty z důvodu shovívavosti může být odňata a pokuta takto zvýšena, pokud se změní postoj žalobce a žalobce poprvé před Tribunálem zpochybňuje skutečnosti, které nebyly zpochybněny nebo byly uznány v průběhu správního řízení. Kromě uvedeného rozsudku Tribunál v jiných věcech v rámci své pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci zkoumal, zda je třeba zrušit snížení, které účastníci sporu získali výměnou za svou spolupráci během správního řízení, i když nebyly splněny podmínky pro toto zrušení.

205    Začtvrté má Komise za to, že právo žalobkyň na soudní přezkum je plně respektováno. Podle jejího názoru výkon tohoto práva neznamená, že žaloba nemá žádný dopad na pokutu. Odnětí snížení pokuty o 10 % dosaženého v rámci postupu při narovnání nepředstavuje sankci vůči žalobkyním za uplatnění jejich práva na soudní přezkum, ale je pouhým důsledkem skutečnosti, že žalobkyně zpochybňují skutečnosti, které uznaly a potvrdily v průběhu správního řízení.

206    V důsledku toho Komise tvrdí, že výhoda ve formě snížení pokuty, která byla žalobkyním poskytnuta jako odměna za jejich spolupráci, musí být odňata. Navrhuje tedy, aby Tribunál zvýšil pokutu uloženou žalobkyním a stanovil její výši na 181 731 000 eur.

207    Žalobkyně tyto argumenty Komise zpochybňují.

1.      Úvodní poznámky týkající se postupu při narovnání

208    Postup při narovnání byl zaveden nařízením Komise (ES) č. 622/2008 ze dne 30. června 2008, kterým se mění nařízení (ES) č. 773/2004 s ohledem na postup při narovnání v případech kartelů (Úř. věst. 2008, L 171, s. 3). Tento postup byl upřesněn v oznámení o narovnání.

209    Podle bodu 4 odůvodnění nařízení č. 622/2008 postup při narovnání Komisi umožňuje řešit případy v oblasti kartelových dohod rychleji a účinněji. Cílem tohoto postupu je tedy zjednodušit a urychlit správní řízení, tak aby Komise mohla řešit více případů ze stejných prostředků (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. května 2015, Timab Industries a CFPR v. Komise, T‑456/10, EU:T:2015:296, bod 60).

210    Postup při narovnání v podstatě předpokládá, že podniky, které jsou předmětem šetření, v rámci kterého čelí usvědčujícím důkazům a přistoupí na narovnání, doznají svou účast na protiprávním jednání, za určitých podmínek se zřeknou svého práva na přístup ke správním spisům a práva být vyslechnut a souhlasí s tím, že obdrží prohlášení o námitkách a konečné rozhodnutí v dohodnutém úředním jazyce Evropské unie (oznámení o narovnání, bod 20). Mimoto zohledňuje-li prohlášení o námitkách jejich návrhy na narovnání, uvedené podniky na toto prohlášení odpoví tak, že ve stanovené lhůtě potvrdí, že uvedené prohlášení odpovídá obsahu jejich návrhů na narovnání, a jsou proto i nadále odhodlány pokračovat v postupu při narovnání (oznámení o narovnání, bod 26). Komise jim naopak může snížit o 10 % výši pokuty, která by jim byla uložena na základě řádného postupu v souladu s jejími pokyny pro výpočet pokut, jakož i oznámením o spolupráci (oznámení o narovnání, body 30 až 33) (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. května 2015, Timab Industries a CFPR v. Komise, T‑456/10, EU:T:2015:296, body 61 a 62).

211    Z bodu 4 odůvodnění nařízení č. 622/2008 a z bodu 5 oznámení o narovnání vyplývá, že Komise musí zohlednit pravděpodobnost dosažení společného porozumění se zúčastněnými stranami ohledně rozsahu možných námitek v rozumném časovém horizontu s přihlédnutím k takovým faktorům, jako jsou například: počet zúčastněných stran, předvídatelné sporné názory na rozdělení odpovědnosti, rozsah napadání skutkových okolností. Z tohoto bodu odůvodnění rovněž vyplývá, že Komise může zohlednit i jiné faktory, než je případné dosažení vyšší efektivity, jako je možnost přijetí precedentního rozhodnutí. Komise má tedy značnou diskreční pravomoc, pokud jde o stanovení, které případy jsou vhodné k dohodě o narovnání (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. května 2015, Timab Industries a CFPR v. Komise, T‑456/10, EU:T:2015:296, bod 64).

212    Postup při narovnání v zásadě probíhá následujícím způsobem. Tento postup zahajuje Komise se souhlasem dotčených podniků (oznámení o narovnání, body 5, 6 a 11). Od zahájení řízení jsou podniky, které jsou předmětem šetření a účastní se postupu při narovnání, informovány Komisí v rámci dvoustranných jednání o základních elementech „jako jsou např. tvrzené skutečnosti, kvalifikace těchto skutečností, závažnost a doba trvání údajného kartelu, rozdělení odpovědnosti, odhadované rozpětí možných pokut, jakož i důkazy, na kterých jsou založeny možné námitky“ (oznámení o narovnání, bod 16). Tento mechanismus umožňuje stranám účinně prosazovat svá stanoviska k námitkám, které by Komise mohla proti nim vznést, a tudíž přijmout rozhodnutí o tom, zda uzavřít, či neuzavřít narovnání na základě znalosti stavu věcí (oznámení o narovnání, bod 16) (rozsudek ze dne 20. května 2015, Timab Industries a CFPR v. Komise, T‑456/10, EU:T:2015:296, body 66 a 67).

213    Po poskytnutí těchto informací se dotyčné podniky mohou rozhodnout pro postup při narovnání a předložit návrh na narovnání. Tento návrh na narovnání musí zejména obsahovat jasné a jednoznačné uznání odpovědnosti stran za protiprávní jednání, údaj o maximální výši pokut, které strany očekávají, že jim Komise uloží, a které by v rámci postupu při narovnání akceptovaly, a potvrzení skutečnosti, že nemají v úmyslu požádat o přístup ke spisu nebo být znovu vyslechnuty při slyšení, ledaže prohlášení o námitkách a rozhodnutí Komise neodrážejí jejich návrh na narovnání (oznámení o narovnání, bod 20) (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. května 2015, Timab Industries a CFPR v. Komise, T‑456/10, EU:T:2015:296, bod 68).

214    Na základě tohoto doznání odpovědnosti a potvrzení poskytnutých dotyčnými podniky předá Komise těmto podnikům prohlášení o námitkách a následně přijme konečné rozhodnutí. Vychází především ze skutečnosti, že strany jednoznačně uznaly svou odpovědnost, nezpochybnily prohlášení o námitkách a trvaly na svém závazku k narovnání (oznámení o narovnání, body 23 až 28) (rozsudek ze dne 20. května 2015, Timab Industries a CFPR v. Komise, T‑456/10, EU:T:2015:296, bod 69).

215    V případě, že se dotyčný podnik rozhodne nepřistoupit na narovnání, řídí se postup, který vede ke konečnému rozhodnutí, obecnými ustanoveními nařízení č. 773/2004 namísto ustanoveními upravujícími postup při narovnání. Totéž platí, pokud Komise postup při narovnání ukončí (oznámení o narovnání, body 19, 27 a 29) (rozsudek ze dne 20. května 2015, Timab Industries a CFPR v. Komise, T‑456/10, EU:T:2015:296, bod 70).

216    Konečná rozhodnutí přijatá v rámci postupu při narovnání podle článků 7 a 23 nařízení č. 1/2003 podléhají soudnímu přezkumu v souladu s článkem 263 SFEU (oznámení o narovnání, bod 41).

2.      K průběhu postupu při narovnání

217    Během jednání mezi Komisí a žalobkyněmi, která probíhala v období od 18. září 2018 do 29. října 2019, Komise uvedla námitky, které hodlá vůči nim vznést, a svůj záměr zvýšit pokutu podle bodu 28 pokynů pro výpočet pokut o 50 %, resp. podle bodu 37 pokynů pro výpočet pokut o 10 %. Žalobkyně mohly předložit svá vyjádření.

218    Dne 20. listopadu 2019 předložily žalobkyně návrh na narovnání, v němž zejména uznaly svou odpovědnost za svou účast na kartelové dohodě dotčené v projednávané věci a prohlásily, že souhlasí s uložením pokuty v maximální výši 159 663 000 eur.

219    Komise vydala prohlášení o námitkách, ve kterém zejména uvedla, že dojde ke zvýšení základní částky pokuty podle bodů 28 a 37 pokynů pro výpočet pokut, avšak neuvedla přesné míry zamýšleného zvýšení. V odpověď na uvedené sdělení žalobkyně potvrdily, že toto oznámení řádně odráží obsah jejich návrhu na narovnání a jsou i nadále plně odhodlány pokračovat v postupu při narovnání.

3.      K opodstatněnosti vzájemné žaloby Komise

220    Jak bylo připomenuto v bodě 185 tohoto rozsudku, tato pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci opravňuje unijní soud, aby nad rámec samotného přezkumu legality sankce uloženou pokutu nebo penále zrušil, snížil nebo zvýšil.

221    Ačkoli je výkon pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci nejčastěji požadován žalobci ve smyslu snížení výše pokuty, nic nebrání tomu, aby Komise mohla rovněž předložit unijnímu soudu otázku výše pokuty a podat žádost o její zvýšení (viz rozsudek ze dne 8. října 2008, Schunk a Schunk Kohlenstoff-Technik v. Komise, T‑69/04, EU:T:2008:415, bod 244).

222    Ačkoli tedy není vyloučeno, aby Tribunál na základě protižaloby Komise rozhodl o zvýšení pokuty, je nicméně na Komisi, aby prokázala, že požadované zvýšení pokuty je přiměřené, zejména s ohledem na skutečnosti a okolnosti, které vyšly najevo v průběhu řízení a o nichž v době přijetí svého rozhodnutí nevěděla. Je přitom třeba konstatovat, že se Komisi nepodařilo prokázat, že takové zvýšení bylo v projednávaném případě přiměřené.

223    Argument Komise týkající se výhody ve výši 10 % za spolupráci během správního řízení vychází z nesprávného předpokladu, že žalobkyně touto žalobou napadají skutečnosti, které uznaly ve svém návrhu na narovnání nebo které přijaly během uvedeného řízení.

224    V tomto ohledu je třeba připomenout, že bod 16 oznámení o narovnání stanoví, že při jednání o narovnání musí být strany informovány zejména o „odhadovaném rozpětí možných pokut“. Z bodu 17 uvedeného oznámení vyplývá, že tento faktor musí být po ukončení dvoustranných jednání předmětem „společného porozumění“ předtím, než Komise poskytne podnikům lhůtu pro předložení návrhu na narovnání. Bod 20 tohoto oznámení stanoví, pokud jde o výši pokuty, že návrhy na narovnání musí obsahovat „údaj o maximální výši pokut, které strany očekávají, že jim Komise uloží, a které by v rámci postupu při narovnání akceptovaly“.

225    Od stran účastnících se postupu při narovnání se tedy nevyžaduje, aby akceptovaly konečnou výši pokuty a všechny její parametry, jako jsou úpravy podle bodů 28 a 37 pokynů pro výpočet pokut, aby mohly přistoupit na narovnání, ale pouze pravděpodobné rozpětí nebo maximální částka pokuty.

226    V projednávaném případě, jak vyplývá z bodu 218 tohoto rozsudku, žalobkyně ve svém návrhu na narovnání přijaly pouze maximální výši pokuty, kterou jim Komise hodlala uložit. Zvýšení podle bodů 28 a 37 pokynů pro výpočet pokut tedy nepředstavovala podstatný prvek tohoto návrhu. V důsledku toho nemůže být potvrzení žalobkyň, že prohlášení o námitkách řádně odráží jejich návrh na narovnání, vykládáno jako přijetí navýšení podle uvedených bodů, a to tím spíše že uvedené prohlášení neuvádělo míru navýšení, kterou Komise hodlala uplatnit.

227    Argument Komise, podle kterého maximální výše pokuty zahrnovala zvýšení uvedená na základě bodů 28 a 37 pokynů pro výpočet pokut, nemůže obstát. Jak totiž žalobkyně správně tvrdí v odpovědi na organizační procesní opatření, skutečnost, že přijaly maximální výši pokuty ve svém návrhu na narovnání, nelze ztotožňovat s přijetím její přesné konečné výše, metod jejího výpočtu a odůvodnění, z něhož Komise vycházela při stanovení této konečné výše.

228    V tomto ohledu je třeba poznamenat, že Komise mohla v napadeném rozhodnutí rozhodnout, že nezvýší částku pokuty podle bodů 28 a 37 pokynů pro výpočet pokut, nebo mohla rozhodnout o použití nižších sazeb zvýšení, než které byly nakonec přijaty. Teprve když se žalobkyně dozvěděly o napadeném rozhodnutí, v němž Komise rozhodla o konečné výši pokuty podle bodu 30 oznámení o narovnání, tedy mohly užitečně zpochybnit parametry výpočtu této částky, jak uvádějí v odpovědi na organizační procesní opatření.

229    Navíc, jak uznává sama Komise, je třeba připomenout, že dvoustranná jednání o narovnání neumožnily dosáhnout shody mezi Komisí a žalobkyněmi ohledně zvýšení pokuty uplatňovaných podle bodů 28 a 37 pokynů pro výpočet pokut. Ze závěrečných poznámek v zápisu z posledního jednání o narovnání ze dne 29. října 2019 totiž vyplývá, že zástupce žalobkyň znovu vyjádřil svůj nesouhlas, pokud jde o použití obou výše uvedených bodů. Nelze tedy konstatovat, že tato zvýšení pokuty byla přijata v rámci společného porozumění mezi Komisí a žalobkyněmi.

230    Proto v rozporu s tím, co tvrdí Komise, zvýšení pokuty uplatněné podle bodů 28 a 37 pokynů pro výpočet pokut nebylo výslovně přijato žalobkyněmi v jejich návrhu na narovnání a nebylo předmětem společného porozumění. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v projednávané žalobě napadají výši pokuty, která jim byla uložena, z důvodu nesprávného použití těchto bodů, Komise neprokázala, že by bylo odůvodněné nepřiznat jim výhodu ve formě 10% snížení pokuty jako odměnu za jejich spolupráci během správního řízení.

231    Ostatní argumenty uplatněné Komisí nemohou vyvrátit tento závěr.

232    Zaprvé Komise tvrdí, že žalobkyně neukončily postup při narovnání a neoznámily jí, že podle nich nebylo možné dospět ke společnému porozumění, ačkoli měly povinnost upozornit na jakoukoliv překážku, která by bránila dosažení takového porozumění. Domnívá se, že přístup, který žalobkyně zvolily během správního řízení, byl čistě strategický a představoval pouze prostředek, jak dosáhnout snížení výše pokuty prostřednictvím spolupráce a následně se pokusit dosáhnout dalšího snížení pokuty u unijního soudu.

233    Jak však vyplývá z bodu 225 tohoto rozsudku, od stran účastnících se v rámci postupu při narovnání nevyžaduje, aby souhlasily s konečnou výší pokuty a se všemi jejími parametry, jako jsou úpravy podle bodů 28 a 37 pokynů pro výpočet pokut, aby mohly přistoupit k narovnání. Kromě toho postačí konstatovat, že jak je uvedeno v bodě 229 tohoto rozsudku, žalobkyně vyjádřily nesouhlas s použitím bodů 28 a 37 pokynů pro výpočet pokut během dvoustranných jednání, takže na rozdíl od toho, co naznačuje Komise, nebyla žalobkyněmi uvedena v omyl.

234    Kromě toho je třeba připomenout, že jak bylo uvedeno v bodě 211 tohoto rozsudku, má Komise podle bodu 5 oznámení o narovnání široký prostor pro uvážení při určování věcí, které by mohly být vhodné ke zkoumání zájmu, který by strany měly na jednání o narovnání, při rozhodování o zahájení nebo ukončení těchto jednání nebo o dosažení konečného dohody o narovnání v dané věci. Komise proto může v kterékoli fázi řízení rozhodnout ukončit jednání o narovnání. V projednávaném případě nepovažovala za vhodné jednání ukončit, přestože si byla vědoma nesouhlasu žalobců ohledně použití bodů 28 a 37 pokynů pro výpočet pokut.

235    Zadruhé Komise tvrdí, že již celkově nedochází k nárůstu efektivnosti, o který se usiluje v rámci postupu při narovnání.

236    V tomto ohledu je třeba připomenout, že postup při narovnání má za cíl umožnit Komisi rychleji a účinněji řešit případy týkající se kartelových dohod, a tím jí umožnit, aby se zabývala více případy se stejnými prostředky (viz bod 209 tohoto rozsudku).

237    Jak přitom Komise uznává, pokračováním v postupu při narovnání s žalobkyněmi dosáhla nárůstu procesní efektivnosti. V tomto ohledu je třeba uvést, že jednak mohla vypracovat zjednodušené znění prohlášení o námitkách a napadeného rozhodnutí v jediném jazyce. Dále nebyla povinna vypracovat nedůvěrné znění uvedeného sdělení, uspořádat slyšení ani zajistit pro žalobkyně přístup ke spisu. Měla tedy prospěch z nárůstu procesní efektivnosti, který, jak správně uvádějí žalobkyně, zůstává zachován bez ohledu na podání projednávané žaloby.

238    Pokud jde o mobilizaci dalších prostředků na pořádání schůzek se stranami účastnícími se jednání o obou sporných navýšeních, ta musí být považována za mobilizaci prostředků, která je vlastní postupu při narovnání.

239    Kromě toho nemožnost vyčíslit a posteriori prospěch, který může či nemůže být zachován v průběhu správního řízení, je irelevantní. Z bodu 17 oznámení o narovnání vyplývá, že Komise vyzve podnik, aby předložil návrh na narovnání, pouze pokud „s ohledem na celkově dosažený pokrok a priori usoudí, že tento postup bude účinnější“. Musí tedy a priori posoudit účinnost řízení s ohledem na jednání zahájená s jeho účastníky a na tomto základě rozhodnout, zda bude v rámci své posuzovací pravomoci pokračovat v postupu při narovnání, či nikoli.

240    Zatřetí Komise tvrdí, že i když uznává právo žalobkyň podat žalobu proti napadenému rozhodnutí, výkon tohoto práva neznamená, že žaloba nemá žádný dopad na pokutu. Odkazuje zejména na rozsudek ze dne 29. dubna 2004, Tokai Carbon a další v. Komise (T‑236/01, T‑244/01 až T‑246/01, T‑251/01 a T‑252/01, EU:T:2004:118), vydaný v souvislosti se snížením pokuty podle sdělení Komise o neuložení nebo snížení pokut v kartelových věcech (Úř. věst. 1996, C 207, s. 4), v němž Tribunál rozhodl, že takové snížení může být žalobkyni odňato.

241    V rozsudku, který je citován v bodě 240 tohoto rozsudku, sice Tribunál potvrdil závěr o zvýšení pokuty uložené Komisí, přičemž uvedl, že Komise byla proti všem očekáváním, která mohla rozumně mít na základě objektivní spolupráce žalobkyně v průběhu správního řízení, povinna připravit a předložit před Tribunálem obhajobu zaměřenou na zpochybnění skutečností týkajících se protiprávního jednání, o nichž se právem domnívala, že je žalobkyně již nebude zpochybňovat.

242    Postačí však poznamenat, že v projednávané věci žalobkyně napadají zvýšení pokuty uplatněná podle bodů 28 a 37 pokynů pro výpočet pokut, která nebyla zahrnuta do jejich návrhu na narovnání a která v průběhu správního řízení neakceptovaly. Komise tedy nemohla vycházet z předpokladu, že je již nebudou v rámci žaloby zpochybňovat.

243    Ze všech výše uvedených úvah vyplývá, že vzájemná žaloba Komise musí být zamítnuta.

IV.    K nákladům řízení

244    Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Podle čl. 134 odst. 3 téhož jednacího řádu platí, že pokud měli účastníci řízení ve věci částečně úspěch i neúspěch, ponese každý z nich vlastní náklady řízení. Jeví-li se to však vzhledem k okolnostem v projednávané věci jako odůvodněné, může Tribunál rozhodnout, že účastník řízení ponese vlastní náklady řízení a nahradí část nákladů řízení vynaložených druhým účastníkem řízení.

245    V projednávaném případě žalobkyně neměly úspěch, co se týče jejich žaloby, zatímco Komise neměla úspěch, co se týče její vzájemné žaloby. Vzhledem k tomu, že na základě vzájemné žaloby měly být pokuty zvýšeny jen v malém rozsahu, je nutno konstatovat, že se svými návrhovými žádáními a žalobními důvody neuspěly hlavně žalobkyně. Za těchto podmínek je třeba rozhodnout, že žalobkyně ponesou vlastní náklady řízení a nahradí 90 % nákladů řízení vynaložených Komisí, zatímco Komise ponese 10 % vlastních nákladů.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (třetí rozšířený senát)

rozhodl takto:

1)      Žaloba se zamítá.

2)      Vzájemná žaloba Evropské komise se zamítá.

3)      Společnosti Clariant AG a Clariant International AG ponesou vlastní náklady řízení a nahradí 90 % nákladů řízení vynaložených Komisí.

4)      Komise ponese 10 % vlastních nákladů.

van der Woude De Baere Steinfatt

Kecsmár       Kingston

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 18. října 2023.

Podpisy

Obsah

I. Skutečnosti předcházející sporu

A. Správní řízení

B. Napadené rozhodnutí

1. Popis protiprávních jednání

2. Výpočet výše pokuty uložené žalobkyním

II. Návrhová žádání účastníků řízení

III. Právní otázky

A. K návrhovým žádáním znějícím na zrušení a snížení výše pokuty

1. K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z tvrzení, že Komise nesprávně zvýšila základní částku pokuty na základě bodu 28 pokynů pro výpočet pokut

a) K první části prvního žalobního důvodu, vycházející z tvrzení, že Komise neuplatnila svou posuzovací pravomoc

b) Ke druhé části prvního žalobního důvodu, vycházející z nesprávné kvalifikace, že se žalobkyně protiprávního jednání dopouštěly opakovaně

1) K první výtce, týkající se neexistence podobnosti mezi protiprávním jednáním spáchaným v rámci kartelové dohody MCAA a protiprávním jednáním posuzovaným v projednávaném případě

2) K druhé výtce, týkající se časového úseku, který uplynul mezi spácháním obou protiprávních jednání

3) Ke třetí výtce, týkající se neuložení peněžité sankce

4) Ke čtvrté výtce, týkající se nezohlednění dalších okolností

c) Ke třetí části prvního žalobního důvodu, vycházející z nedostatku odůvodnění

2. K druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z tvrzení, že Komise nesprávně zvýšila základní částku pokuty na základě bodu 37 pokynů pro výpočet pokut

a) K první části druhého žalobního důvodu, vycházející z tvrzení, že Komise nevykonala svou posuzovací pravomoc

b) Ke druhé části druhého žalobního důvodu, vycházející z nesprávného zvýšení pokuty podle bodu 37 pokynů pro výpočet pokut

1) K první výtce, vycházející ze skutečnosti, že hodnota nákupů nezahrnuje podhodnocení hospodářského významu protiprávního jednání v projednávané věci

2) Ke druhé výtce, vycházející z tvrzení, že zvýšení částky pokuty nebylo nezbytné k zajištění odrazujícího účinku

3) Ke třetí výtce, vycházející ze skutečnosti, že zvýšení pokuty uplatněné na všechny kartelové dohody v oblasti nákupů by vedlo k systematickému nadměrnému odrazujícímu účinku

4) Ke čtvrté výtce, vycházející z tvrzení, že rozhodnutí o recyklaci automobilových baterií je irelevantní z důvodu, že dotčená kartelová dohoda se týkala pouze nevýznamné složky ceny

5) K páté výtce, vycházející z tvrzení, že potenciální zisky z kartelových dohod v oblasti nákupů jsou méně významné než potenciální zisky z kartelových dohod v oblasti prodeje

c) K třetí části druhého žalobního důvodu, vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění

3. Ke třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nepřiměřené výše pokuty

a) K návrhu na snížení míry navýšení na základě bodu 28 pokynů pro výpočet pokut

b) K návrhu na snížení míry navýšení na základě bodu 37 pokynů pro výpočet pokut

B. Ke vzájemné žalobě Komise

1. Úvodní poznámky týkající se postupu při narovnání

2. K průběhu postupu při narovnání

3. K opodstatněnosti vzájemné žaloby Komise

IV. K nákladům řízení

*      Jednací jazyk: angličtina.