Věc T‑219/10

Autogrill España, SA

v.

Evropská komise

„Státní podpory – Ustanovení týkající se korporační daně umožňující podnikům, které jsou daňovými rezidenty ve Španělsku, odepsat goodwill vzniklý nabytím podílu v podnicích, které jsou daňovými rezidenty v zahraničí – Rozhodnutí, které kvalifikuje tento režim jako státní podporu, prohlašuje tuto podporu za neslučitelnou s vnitřním trhem a nařizuje její navrácení – Pojem státní podpory – Selektivní povaha – Identifikace kategorie podniků, které byly opatřením zvýhodněny – Neexistence – Porušení čl. 87 odst. 1 ES“

Shrnutí – Rozsudek Tribunálu (druhého rozšířeného senátu) ze dne 7. listopadu 2014

1.      Podpory poskytované státy – Pojem – Selektivní povaha opatření – Opatření spočívající v daňových úlevách – Kritéria posouzení

(Článek 87 odst. 1 ES)

2.      Podpory poskytované státy – Pojem – Selektivní povaha opatření – Odchylka od obecného daňového režimu – Rozlišování mezi podniky, které se nacházejí ve srovnatelné skutkové a právní situaci – Rozsah důkazního břemene

(Článek 87 odst. 1 ES)

3.      Podpory poskytované státy – Pojem – Selektivní povaha opatření – Posouzení založené na selektivní povaze zavedeného právního režimu bez zohlednění účinků opatření – Vyloučení

(Článek 87 odst. 1 ES)

4.      Podpory poskytované státy – Pojem – Selektivní povaha opatření – Odchylka od obecného daňového režimu – Posouzení srovnáním s jinými podniky téhož členského státu, a nikoli s podniky jiných členských států

(Článek 87 odst. 1 ES)

5.      Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty týkající se jich bezprostředně a osobně – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje neslučitelnost režimu podpor se společným trhem – Žaloba podniku, který je příjemcem individuální podpory poskytnuté na základě tohoto režimu, jež musí být navrácena – Přípustnost – Vliv nedostatku návrhového žádání znějícího na zrušení právního základu rozhodnutí – Neexistence

(Článek 230 čtvrtý pododstavec ES)

1.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 33)

2.      Kritérium týkající se selektivnosti opatření umožňuje rozlišit státní podpory od obecných opatření daňové nebo hospodářské politiky uplatňovaných členskými státy. Aby podmínka selektivnosti byla splněna, musí být v každém případě identifikována kategorie podniků, které jsou jedinými podniky zvýhodněnými dotčeným opatřením.

V tomto ohledu čl. 87 odst. 1 ES ukládá povinnost určit, zda v rámci daného právního režimu může vnitrostátní opatření zvýhodňovat určité podniky nebo určitá odvětví výroby ve srovnání s ostatními, které se nacházejí s ohledem na cíl sledovaný uvedeným režimem ve srovnatelné skutkové a právní situaci. Pokud je však dotčené opatření, přestože představuje odchylku od obecného či obvyklého daňového režimu, potenciálně přístupné všem podnikům, nelze s ohledem na cíl sledovaný obecným či obvyklým daňovým režimem srovnávat právní a skutkovou situaci podniků, které mohou mít z opatření prospěch, se situací podniků, které takový prospěch mít nemohou. Z toho plyne, že v takovém případě nemůže selektivnost uvedeného opatření vyplývat pouze ze zjištění, že byla zavedena odchylka od obecného či obvyklého daňového režimu.

Kromě toho je na Komisi, aby prokázala, že opatření zavádí rozlišování mezi podniky, které se s ohledem na sledovaný cíl nacházejí ve srovnatelné skutkové a právní situaci.

(viz body 34, 43 až 46)

3.      Skutečnost, že daňové opatření je selektivní, neboť zvýhodňuje výhradně určité skupiny podniků, které provádějí jisté investice v zahraničí, neumožňuje prokázat selektivní povahu tohoto opatření. Článek 87 odst. 1 ES totiž rozlišuje státní zásahy v závislosti na jejich účincích. Právě na základě účinků dotčeného opatření je tedy třeba posoudit, zda toto opatření představuje státní podporu, zejména proto, že je selektivní. V tomto ohledu připustit, že daňové opatření je selektivní bez zkoumání jeho účinků, by mohlo vést ke konstatování existence selektivnosti všech daňových opatření, jejichž využití podléhá určitým podmínkám, přestože podniky, které opatření využívají, nesdílí žádnou charakteristiku, která je jim vlastní a která umožňuje je odlišit od ostatních podniků, kromě toho, že mohou splňovat podmínky, kterým využití opatření podléhá.

(viz body 63 až 65, 68)

4.      Podmínku týkající se selektivnosti uvedenou v čl. 87 odst. 1 ES lze posuzovat pouze na úrovni jediného členského státu a vyplývá pouze z analýzy rozdílného zacházení jedině mezi podniky nebo odvětvími výroby tohoto státu.

Dále okolnost, že opatření zvýhodňuje podniky, které podléhají daňové povinnosti v jednom členském státě, oproti podnikům, které podléhají daňové povinnosti v jiných členských státech, zejména proto, že usnadňuje nabývání podílů podniky usazenými v členském státě na základním kapitálu podniků usazených v zahraničí, nemá vliv na analýzu kritéria selektivnosti.

(viz body 71, 72)

5.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 86 až 88)