ROZSUDEK TRIBUNÁLU (desátého rozšířeného senátu)
18. května 2022(*)
„Státní podpory – Německý trh letecké dopravy – Půjčka poskytnutá Německem společnosti Condor Flugdienst – Rozhodnutí, kterým se podpora prohlašuje za slučitelnou s vnitřním trhem – Článek 107 odst. 3 písm. c) SFEU – Pokyny pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích – Obtíže, které jsou vlastní příjemci a nejsou výsledkem svévolného rozvrhování nákladů v rámci skupiny – Obtíže příliš vážné na to, aby je vyřešila skupina sama – Riziko narušení důležité služby“
Ve věci T‑577/20,
Ryanair DAC, se sídlem ve Swords (Irsko), zastoupená E. Vahidem, F.‑C. Laprévotem, V. Blanc, S. Ratingem a I.-G. Metaxas-Maranghidisem, advokáty,
žalobkyně,
proti
Evropské komisi, zastoupené L. Flynnem a V. Bottkou, jako zmocněnci,
žalované,
podporované
Condor Flugdienst GmbH, se sídlem v Neu-Isenburg (Německo), zastoupenou A. Birnstielem a S. Blazekem, advokáty,
vedlejší účastnicí,
TRIBUNÁL (desátý rozšířený senát),
ve složení A. Kornezov (zpravodaj), předseda, E. Buttigieg, K. Kowalik-Bańczyk, G. Hesse a D. Petrlík, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: I. Pollalis, rada,
s ohledem na písemnou část řízení
po jednání konaném dne 7. prosince 2021,
vydává tento
Rozsudek
1 Žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se žalobkyně, Ryanair DAC, domáhá zrušení rozhodnutí Komise C(2019) 7429 final ze dne 14. října 2019 o státní podpoře SA.55394 (2019/N) – Německo – Podpora na záchranu společnosti Condor (Úř. věst. 2020, C 294, s. 3, dále jen „napadené rozhodnutí“).
I. Skutečnosti předcházející sporu
2 Vedlejší účastnice, Condor Flugdienst GmbH, je leteckou společností, která zajišťuje charterové lety a jejíž sídlo se nachází v Neu-Isenburgu (Německo). Poskytuje letecké dopravní služby hlavně poskytovatelům souborných služeb cestovního ruchu z letišť ve Frankfurtu, Düsseldorfu, Mnichově a Hamburku (Německo), přičemž se soustředí na trh s rekreačními cestami. V době rozhodné z hlediska skutečností projednávaného sporu byla vedlejší účastnice 100% vlastněna společností Thomas Cook Group plc (dále jen „skupina Thomas Cook“).
3 Dne 23. září 2019 vstoupila skupina Thomas Cook do insolvenčního řízení a ukončila činnost.
4 V důsledku toho musela vedlejší účastnice dne 25. září 2019 podat návrh na zahájení insolvenčního řízení.
5 Téhož dne Spolková republika Německo oznámila Evropské komisi opatření podpory na záchranu ve prospěch vedlejší účastnice ve formě půjčky ve výši 380 milionů eur poskytnuté Kreditanstalt für Wiederaufbau (veřejná rozvojová banka), spolu se zárukou ve výši 50 % poskytnutou spolkovou zemí Hesensko (Německo) a ve výši 100 % německým spolkovým státem (dále jen „dotčené opatření“).
6 Dotčené opatření je omezeno na šest měsíců a jeho cílem je zachování řádné letecké dopravy a omezení negativních důsledků pro vedlejší účastnici, její cestující a její zaměstnance, které byly způsobeny likvidací její mateřské společnosti, tím, že jí umožní pokračovat v její činnosti až do doby, než dojde k dohodě s věřiteli a uskuteční se prodej společnosti.
7 Dne 14. října 2019 přijala Komise, aniž zahájila formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU, napadené rozhodnutí, kterým dospěla k závěru, že dotčené opatření představuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU a je slučitelné s vnitřním trhem na základě čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU a pokynů pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci nefinančních podniků v obtížích (Úř. věst. 2014, C 249, s. 1, dále jen „pokyny“).
II. Návrhová žádání účastnic řízení
8 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadené rozhodnutí;
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
9 Komise a vedlejší účastnice navrhují, aby Tribunál:
– zamítl žalobu jako neopodstatněnou;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
III. Právní otázky
10 Na podporu žaloby předkládá žalobkyně pět žalobních důvodů, z nichž první vychází z porušení bodu 22 pokynů, druhý z porušení bodu 44 písm. b) pokynů, třetí z porušení bodu 74 pokynů, čtvrtý z porušení jejích procesních práv a pátý z porušení povinnosti uvést odůvodnění.
A. K přípustnosti
11 Žalobkyně tvrdí, že je aktivně legitimována jakožto „zúčastněná strana“ ve smyslu čl. 108 odst. 2 SFEU a že je „zúčastněná strana“ ve smyslu čl. 1 písm. h) nařízení Rady (EU) 2015/1589 ze dne 13. července 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 Smlouvy o fungování Evropské unie (Úř. věst. 2015, L 248, s. 9), což jí umožňuje podat žalobu na neplatnost směřující k ochraně jejích procesních práv proti napadenému rozhodnutí, které bylo přijato bez zahájení formálního vyšetřovacího řízení.
12 Komise a vedlejší účastnice řízení přípustnost žaloby nezpochybňují.
13 V tomto ohledu je třeba připomenout, že Komise tím, že přijme rozhodnutí nevznášet námitky na základě čl. 4 odst. 3 nařízení 2015/1589, jako je tomu v projednávaném případě, nejen prohlašuje dotčená opatření za slučitelná s vnitřním trhem, ale rovněž implicitně rozhoduje o tom, že nezahájí formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU a čl. 6 odst. 1 uvedeného nařízení (obdobně viz rozsudek ze dne 27. října 2011, Rakousko v. Scheucher-Fleisch a další, C‑47/10 P, EU:C:2011:698, bod 42 a citovaná judikatura). Shledá-li Komise po předběžném přezkoumání, že existují pochybnosti o slučitelnosti oznámeného opatření s vnitřním trhem, je na základě čl. 4 odst. 4 nařízení 2015/1589 povinna přijmout rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU a čl. 6 odst. 1 uvedeného nařízení. Podle posledně uvedeného ustanovení toto rozhodnutí vyzve dotyčný členský stát a ostatní zúčastněné strany, aby předložily připomínky v předepsané lhůtě, která obvykle nepřesáhne jeden měsíc (obdobně viz rozsudek ze dne 24. května 2011, Komise v. Kronoply a Kronotex, C‑83/09 P, EU:C:2011:341, bod 46).
14 Není-li formální vyšetřovací řízení zahájeno, jako je tomu v projednávaném případě, zúčastněné strany, které by mohly v této druhé fázi předložit vyjádření, jsou této možnosti zbaveny. K nápravě této situace je jim přiznáno právo napadnout u soudu Evropské unie rozhodnutí Komise o nezahájení formálního vyšetřovacího řízení. Žaloba znějící na zrušení rozhodnutí založeného na čl. 108 odst. 3 SFEU podaná zúčastněnou stranou ve smyslu čl. 108 odst. 2 SFEU je tak přípustná, pokud autor této žaloby jejím podáním usiluje o zajištění ochrany procesních práv, která pro něj z posledně uvedeného ustanovení vyplývají (viz rozsudek ze dne 18. listopadu 2010, NDSHT v. Komise, C‑322/09 P, EU:C:2010:701, bod 56 a citovaná judikatura).
15 Navíc s ohledem na čl. 1 písm. h) nařízení 2015/1589 podnik konkurující příjemci podpory nesporně patří mezi „zúčastněné strany“ ve smyslu čl. 108 odst. 2 SFEU (viz rozsudek ze dne 3. září 2020, Vereniging tot Behoud van Natuurmonumenten in Nederland a další v. Komise, C‑817/18 P, EU:C:2020:637, bod 50 a citovaná judikatura).
16 V projednávané věci je nesporné, že mezi žalobkyní a vedlejší účastnicí existuje konkurenční vztah, byť omezený. Žalobkyně totiž tvrdila, aniž jí bylo oponováno, že zajišťovala letecké spojení Německa již více než 20 let, že v roce 2019 přepravovala více než 19 milionů cestujících z Německa nebo do této země a držela přibližně 9 % německého trhu osobní letecké dopravy, což z ní činí druhou největší leteckou společnost v Německu. Žalobkyně rovněž zdůraznila, že její letový program na léto 2020, který byl vypracován před rozšířením pandemie covidu-19, zahrnoval 265 leteckých linek s odletem ze 14 německých letišť. Kromě toho v bodě 7 napadeného rozhodnutí Komise konstatovala, že některé destinace obsluhované vedlejší účastnicí byly rovněž obsluhovány žalobkyní a tyto letecké společnosti si konkurují, pokud jde o prodej míst přímo koncovým zákazníkům. Přestože prodej těchto míst představuje pouze menšinovou část prodejů vedlejší účastnice, konkurenční vztah mezi ní a žalobkyní není v souvislosti s uvedenými prodeji zpochybněn.
17 Žalobkyně je tedy zúčastněnou stranou, která má zájem na zajištění ochrany procesních práv, kterých požívá na základě čl. 108 odst. 2 SFEU.
18 Je tedy třeba uznat přípustnost žaloby v rozsahu, v němž se žalobkyně dovolává porušení svých procesních práv.
19 Čtvrtý žalobní důvod, který výslovně směřuje k dosažení dodržování procesních práv žalobkyně, je tedy přípustný.
20 Mimoto má žalobkyně právo se za účelem prokázání porušení svých procesních práv z důvodu pochybností, které sporné opatření mělo vyvolat, pokud jde o jeho slučitelnost s vnitřním trhem, uplatňovat argumenty směřujících k prokázání, že konstatování slučitelnosti tohoto opatření s vnitřním trhem, ke kterému Komise dospěla, bylo nesprávné, což a fortiori může prokázat, že Komise měla mít pochybnosti při svém posouzení slučitelnosti tohoto opatření s vnitřním trhem. Tribunál je tudíž oprávněn zkoumat věcné argumenty předložené žalobkyní v rámci prvního, druhého a třetího žalobního důvodu, na které odkazuje v rámci svého čtvrtého žalobního důvodu, za účelem ověření, zda mohou podpořit žalobní důvod, který žalobkyně výslovně uvedla ohledně existence pochybností odůvodňujících zahájení řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 13. června 2013, Ryanair v. Komise, C‑287/12 P, nezveřejněný, EU:C:2013:395, body 57 až 60, a ze dne 6. května 2019, Scor v. Komise, T‑135/17, nezveřejněný, EU:T:2019:287, bod 77).
21 Pokud jde o pátý žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění, je třeba zdůraznit, že porušení povinnosti uvést odůvodnění spadá pod porušení podstatných formálních náležitostí a představuje nepominutelný důvod, který musí být unijním soudem posouzen i bez návrhu a netýká se hmotněprávní legality napadeného rozhodnutí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. dubna 1998, Komise v. Sytraval a Brink’s France, C‑367/95 P, EU:C:1998:154, bod 67).
B. K věci samé
22 Nejprve je třeba zkoumat čtvrtý žalobní důvod.
1. Ke čtvrtému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení procesních práv žalobkyně
23 V rámci čtvrtého žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že tři indicie týkající se obsahu napadeného rozhodnutí odpovídající jejím prvním třem žalobním důvodům podle ní prokazují pochybnosti, které Komise měla mít při předběžném přezkoumání dotčeného opatření.
24 Úvodem je třeba připomenout zásady, jimiž se řídí přezkum legality rozhodnutí nevznášet námitky na základě článku 263 SFEU, a teprve poté zkoumat soubor nepřímých důkazů předložený žalobkyní.
a) Použitelné zásady
25 Z judikatury vyplývá, že když se Komisi na základě prvního šetření v rámci řízení podle čl. 108 odst. 3 SFEU nepodaří nabýt přesvědčení, že předmětné opatření státní podpory buď není „podporou“ ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, nebo pokud je kvalifikováno jako podpora, že je slučitelné se Smlouvou o FEU, nebo pokud jí toto řízení neumožnilo překonat vážné obtíže, které obnáší posouzení slučitelnosti zkoumaného opatření, má tento orgán povinnost zahájit řízení upravené v čl. 108 odst. 2 SFEU, aniž by v tomto ohledu disponoval posuzovací pravomocí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. května 2005, Itálie v. Komise, C‑400/99, EU:C:2005:275, bod 47). Tato povinnost je ostatně výslovně potvrzena ustanoveními čl. 4 odst. 4 ve spojení s čl. 15 odst. 1 nařízení 2015/1589 (obdobně viz rozsudek ze dne 22. prosince 2008, British Aggregates v. Komise, C‑487/06 P, EU:C:2008:757, bod 113).
26 Článek 4 nařízení 2015/1589 v této souvislosti uvádí, že pokud opatření oznámené dotčeným členským státem skutečně představuje podporu, je to existence, či neexistence „pochybnosti“ o slučitelnosti tohoto opatření s vnitřním trhem, co umožňuje Komisi rozhodnout, zda zahájit formální vyšetřovací řízení po ukončení předběžného přezkoumání.
27 Pojem „pochybnosti“ uvedený v čl. 4 odst. 3 a 4 nařízení 2015/1589 má objektivní povahu. Po existenci takových obtíží je třeba pátrat jak v okolnostech přijetí napadeného aktu, tak v jeho obsahu objektivním způsobem a dávat do souvislosti odůvodnění rozhodnutí s poznatky, jimiž Komise mohla disponovat, když rozhodla o slučitelnosti sporných podpor s vnitřním trhem. Z toho plyne, že přezkum legality prováděný Tribunálem, pokud jde o existenci pochybností, již z povahy věci přesahuje přezkum otázky zjevně nesprávného posouzení (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 2. dubna 2009, Bouygues a Bouygues Télécom v. Komise, C‑431/07 P, EU:C:2009:223, bod 63, a ze dne 10. července 2012, Smurfit Kappa Group v. Komise, T‑304/08, EU:T:2012:351, bod 80 a citovaná judikatura). Informace, které Komise „mohla mít k dispozici“, zahrnují informace, které se zdály být relevantní pro posouzení, jež je třeba provést, a které mohla na svou žádost získat ve fázi předběžného šetření (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. září 2017, Komise v. Frucona Košice, C‑300/16 P, EU:C:2017:706, bod 71). I když tak může být nezbytné, aby Komise případně překročila rámec pouhého přezkumu skutkových a právních okolností, se kterými byla seznámena, Komisi naproti tomu nepřísluší, aby z vlastního podnětu a při neexistenci jakékoliv indicie v tomto smyslu vyhledávala všechny informace, které by mohly vykazovat spojitost s věcí, která jí byla předložena, i kdyby takové informace byly veřejně dostupné (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 29. dubna 2021, Achemos Grupė a Achema v. Komise, C‑847/19 P, EU:C:2021:343, body 49 a 50, a ze dne 2. září 2021, Komise v. Tempus Energy a Tempus Energy Technology, C‑57/19 P, EU:C:2021:663, bod 45).
28 Je na žalobci, aby prokázal existenci pochybností, přičemž důkaz může předložit prostřednictvím souboru shodujících se indicií (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. září 2018, HH Ferries a další v. Komise, T‑68/15, EU:T:2018:563, bod 63 a citovaná judikatura).
29 Argumentaci žalobkyně směřující k prokázání existence pochybností, které měly vést Komisi k zahájení formálního vyšetřovacího řízení, je třeba zkoumat ve světle této judikatury.
b) K indicii týkající se porušení bodu 22 pokynů
30 Žalobkyně v podstatě tvrdí, že Komise porušila bod 22 pokynů, což svědčí o existenci pochybností ohledně slučitelnosti dotčeného opatření s vnitřním trhem.
31 Bod 22 pokynů stanoví následující:
„Společnost, která patří k větší obchodní skupině nebo byla větší obchodní skupinou převzata, není za normálních okolností způsobilá pro poskytnutí podpory podle těchto pokynů s výjimkou případu, kdy je možné prokázat, že jsou dané obtíže její vlastní a nejsou výsledkem svévolného rozvrhování nákladů v rámci dané skupiny a že jsou tyto obtíže příliš vážné na to, aby je vyřešila skupina sama. […]“
32 Podle žalobkyně bod 22 pokynů stanoví tři odlišné a kumulativní podmínky pro poskytnutí podpory na záchranu podniku, který patří ke skupině, a sice zaprvé že jeho obtíže jsou jeho vlastní, zadruhé že nejsou výsledkem svévolného rozvrhování nákladů v rámci dané skupiny a zatřetí že uvedené obtíže jsou příliš vážné na to, aby je vyřešila skupina sama. Žalobkyně má za to, že Komise podala nesprávný právní výklad tohoto bodu v rozsahu, v němž konstatovala, že první dvě výše uvedené podmínky představují pouze jednu podmínku, kterou je třeba chápat v tom smyslu, že obtíže příjemce jsou jeho vlastní, pokud nejsou výsledkem svévolného rozvrhování nákladů v rámci dané skupiny.
33 Mimoto podle žalobkyně není v projednávaném případě splněna žádná z podmínek uvedených v bodě 22 pokynů.
34 Komise a vedlejší účastnice řízení zpochybňují argumenty žalobkyně.
35 Úvodem je třeba poznamenat, že není zpochybňováno, že vedlejší účastnice, která je příjemcem dotčeného opatření, patřila ke dni napadeného rozhodnutí ke skupině ve smyslu bodu 22 pokynů. Je tedy třeba zkoumat, zda Komise měla mít pochybnosti o tom, zda byly splněny ostatní podmínky uvedené ve zmíněném bodě 22.
1) K otázce, zda jsou obtíže vedlejší účastnice její vlastní a nejsou výsledkem svévolného rozvrhování nákladů v rámci skupiny
36 Jak vyplývá z bodů 32 až 34 výše, účastnice řízení se neshodují, jak pokud jde o výklad bodu 22 pokynů, tak o jeho použití v projednávané věci.
37 Je tedy třeba postupně posoudit obě tyto otázky.
i) K výkladu bodu 22 pokynů
38 Podle žalobkyně obsahuje bod 22 pokynů zejména dvě odlišné a na sobě nezávislé podmínky, a to jednak obtíže příjemce podpory jsou jeho vlastní a jednak jeho obtíže nejsou výsledkem svévolného rozvrhování nákladů v rámci dané skupiny. Naopak podle Komise a vedlejší účastnice se jedná jen o jednu a tutéž podmínku, která musí být chápána v tom smyslu, že obtíže příjemce musí být považovány za jeho vlastní, pokud nejsou výsledkem svévolného rozvrhování nákladů v rámci dané skupiny.
39 Podle ustálené judikatury je třeba pro výklad ustanovení unijního práva vzít v úvahu nejen jeho znění, ale i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí (viz rozsudek ze dne 7. června 2005, VEMW a další, C‑17/03, EU:C:2005:362, bod 41 a citovaná judikatura).
40 Zaprvé, pokud jde o znění bodu 22 pokynů, je třeba připomenout, že unijní právní předpisy jsou sepsány v několika jazycích a že jsou současně závazné různé jazykové verze, takže výklad ustanovení unijního práva vyžaduje srovnání různých jazykových verzí (rozsudky ze dne 6. října 1982, Cilfit a další, 283/81, EU:C:1982:335, bod 18, a ze dne 6. října 2005, Sumitomo Chemical a Sumika Fine Chemicals v. Komise, T‑22/02 a T‑23/02, EU:T:2005:349, bod 42).
41 V tomto ohledu je třeba nejprve podotknout, že v četných jazykových verzích je syntax vedlejší věty „s výjimkou případu, kdy je možné prokázat, že jsou dané obtíže její vlastní a nejsou výsledkem svévolného rozvrhování nákladů v rámci dané skupiny a že jsou tyto obtíže příliš vážné na to, aby je vyřešila skupina sama“, strukturován do dvou částí, které jsou někdy odděleny čárkou, takto: „s výjimkou případu, kdy je možné prokázat, že [první podmínka] a že [druhá podmínka]“. Opakování podřadicí spojky „že“ naznačuje, že se jedná o dvě podmínky, z nichž první, která se nachází za prvním „že“, se týká skutečnosti, že obtíže příjemce jsou jeho vlastní a nejsou výsledkem svévolného rozvrhování nákladů v rámci dané skupiny, a druhá, která se nachází za druhým „že“, se týká skutečnosti, že uvedené obtíže jsou příliš vážné na to, aby je vyřešila skupina sama. Tato první podmínka je tedy podle všeho jednou a toutéž podmínkou. Tuto syntaktickou strukturu lze pozorovat zejména v české, anglické, francouzské, chorvatské, italské, maltské, nizozemské, polské, portugalské, rumunské, slovenské a slovinské jazykové verzi.
42 Dále je třeba uvést, že německá jazyková verze výslovně uvádí, že za „vlastní“ jsou považovány obtíže, které nejsou výsledkem svévolného rozvrhování nákladů v rámci dané skupiny („wenn es sich bei den Schwierigkeiten des betreffenden Unternehmens nachweislich um Schwierigkeiten des Unternehmens selbst handelt, die nicht auf eine willkürliche Kostenverteilung innerhalb der Gruppe zurückzuführen sind“). Znění v řeckém a bulharském jazyce rovněž vyznívá v tomto smyslu.
43 Tyto příklady nasvědčují tomu, že podle znění bodu 22 pokynů v četných jazykových verzích musí být obtíže příjemce považovány za jeho vlastní, pokud nejsou výsledkem svévolného rozvrhování nákladů v rámci dané skupiny.
44 Konečně vzhledem k tomu, že některá jiná jazyková znění jsou méně výslovná, je třeba připomenout, že v případě rozdílů mezi jednotlivými jazykovými verzemi unijního práva musí být dotčené ustanovení vykládáno podle kontextu a cílů právní úpravy, jejíž je součástí (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 24. října 1996, Kraaijeveld a další, C‑72/95, EU:C:1996:404, bod 28; ze dne 24. února 2000, Komise v. Francie, C‑434/97, EU:C:2000:98, bod 22, a ze dne 7. prosince 2000, Itálie v. Komise, C‑482/98, EU:C:2000:672, bod 49).
45 Zadruhé, pokud jde o kontext a cíle právní úpravy, jejíž součástí je bod 22 pokynů, je třeba připomenout, že účelem pravidla uvedeného ve zmíněném bodě je zejména zabránit skupině podniků, aby nechala na státu náklady operace na záchranu nebo restrukturalizaci jednoho z podniků v této skupině za situace, kdy je tento podnik v obtížích a samotná skupina je původcem těchto obtíží z důvodu svévolného rozvrhování nákladů v jejím rámci (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. května 2015, Niki Luftfahrt v. Komise, T‑511/09, EU:T:2015:284, bod 159).
46 Účelem uvedeného bodu 22 je tedy zabránit tomu, aby skupina podniků přenesla své náklady, dluhy nebo pasiva na subjekt skupiny, a tím jej učinila způsobilým k poskytnutí podpory na záchranu, ačkoli by na ni jinak neměl nárok. Jinými slovy, cílem uvedeného bodu 22 je zabránit obcházení pravidel v oblasti státních podpor prostřednictvím uměle vytvořených mechanismů v rámci skupiny. Naproti tomu cílem tohoto bodu není vyloučit z působnosti podpor na záchranu podnik, který patří ke skupině, pouze z toho důvodu, že jeho obtíže vznikly z důvodu obtíží, se kterými se potýkal zbytek skupiny nebo jiná společnost dané skupiny, pokud uvedené obtíže nebyly vytvořeny uměle nebo svévolně rozvrženy v rámci uvedené skupiny.
47 Argumentace předložená žalobkyní by přitom měla za následek opomíjet vzájemnou finanční pomoc v rámci skupin podniků tím, že výkonnější společnost dané skupiny by byla odrazována od pomoci jiné společnosti téže skupiny, která čelí finančním obtížím, neboť jinak by se sama stala nezpůsobilou pro poskytnutí podpory na záchranu v případě, že by se tyto obtíže rozšířily na samotnou tuto společnost právě z důvodu vzájemné pomoci, kterou poskytla.
48 S ohledem na výše uvedené je třeba dospět k závěru, že část věty „s výjimkou případu, kdy je možné prokázat, že jsou dané obtíže její vlastní a nejsou výsledkem svévolného rozvrhování nákladů v rámci dané skupiny“, uvedená v bodě 22 pokynů, obsahuje jednu a tutéž podmínku, která musí být vykládána v tom smyslu, že obtíže podniku, který patří ke skupině, musí být považovány za jeho vlastní, pokud nejsou výsledkem svévolného rozvrhování nákladů v rámci dané skupiny.
ii) Použití na projednávanou věc
49 Žalobkyně zaprvé s odkazem na body 19 a 57 napadeného rozhodnutí tvrdí, že obtíže vedlejší účastnice nejsou její vlastní, ale jsou pro ni vnější v tom smyslu, že jsou zcela přičitatelné příčinám vyplývajícím z vnitřní organizace skupiny Thomas Cook. Navzdory obtížím skupiny Thomas Cook totiž vedlejší účastnice dosáhla kladného hospodářského výsledku před úroky a zdaněním ze své činnosti v období od roku 2017 do roku 2019. Vedlejší účastnice je tak ziskovou a konkurenceschopnou leteckou společností, která byla zničena svou mateřskou společností. Zadruhé žalobkyně tvrdí, že obtíže vedlejší účastnice jsou výsledkem svévolného rozvrhování nákladů v rámci dané skupiny. Podle bodů 15 a 57 napadeného rozhodnutí byla totiž významná část peněžních prostředků obdržených vedlejší účastnicí v posledních letech převedena do její mateřské společnosti v rámci sdružování peněžních prostředků (cash-pool) skupiny, což je systém, který žalobkyně označuje za umělý a donucovací.
50 Z bodů 15 až 17, 80 a 109 napadeného rozhodnutí vyplývá, že obtíže vedlejší účastnice vznikly především v důsledku likvidace skupiny Thomas Cook, která vedla zejména k odpisu značného množství pohledávek, které měla vedlejší účastnice vůči uvedené skupině, v souvislosti se sdružováním peněžních prostředků této skupiny, ukončením vnitroskupinového financování a ztrátou jejího hlavního zákazníka, a sice poskytovatelů souborných služeb cestovního ruchu skupiny Thomas Cook.
51 Zaprvé je třeba v tomto ohledu upřesnit, jak uvedly Komise a vedlejší účastnice na jednání, aniž jim žalobkyně odporovala, že sdružování peněžních prostředků v rámci skupiny je běžnou a rozšířenou praxí v rámci skupin společností. Toto sdružování funguje jako vnitroskupinová banka v tom smyslu, že jednotlivé společnosti skupiny získávají od této skupiny vnitroskupinové půjčky v případě potřeby likvidity a v případě přebytku likvidity ukládají finanční prostředky do společné pokladny výměnou za pohledávku vůči této pokladně s úroky. Tento systém, který je spravován subjektem skupiny vytvořeným za tímto účelem, má usnadnit financování skupiny tím, že umožní společnostem skupiny ušetřit finanční náklady. Obecně tedy platí, že každá společnost ve skupině může v daném okamžiku využívat výhod systému sdružování tím, že získá přímý přístup k likviditě skupiny, a zároveň je povolána, aby přispěla do uvedené pokladny v případě, že má přebytek likvidity.
52 Zadruhé, pokud jde konkrétně o systém sdružování peněžních prostředků skupiny Thomas Cook, je třeba uvést, jak tvrdí vedlejší účastnice, aniž jí žalobkyně v tomto bodě odporuje, že tento systém byl zaveden již několik let, a tedy fungoval dlouho před tím, než nastaly obtíže skupiny, takže jeho zavedení s těmito obtížemi nesouviselo. Například v roce 2016 tak vedlejší účastnice využila tohoto systému v důsledku nedostatku likvidity způsobeného poklesem poptávky po letech do Turecka.
53 Zatřetí z bodu 12 napadeného rozhodnutí, v němž jsou uvedeny příčiny obtíží skupiny Thomas Cook, vyplývá, že tento systém sdružování peněžních prostředků nebyl příčinou těchto obtíží. Tyto obtíže byly totiž výsledkem zejména velmi vysokého zadlužení pramenícího z akvizic a provozních ztrát, nízké činnosti na britském trhu posílené diskusemi o Brexitu a negativního mediálního pokrytí restrukturalizace skupiny, jakož i strukturálních nedostatků v organizaci této skupiny.
54 Ačkoli žalobkyně tvrdí, že systém sdružování peněžních prostředků skupiny Thomas Cook byl „umělý, škodlivý nebo donucovací“, je třeba konstatovat, že na podporu tohoto argumentu nepředkládá žádný konkrétní důkaz.
55 Začtvrté žalobkyně Komisi vytýká, že nezkoumala, zda dohoda o sdružování peněžních prostředků mezi vedlejší účastnicí a skupinou Thomas Cook byla uzavřena za spravedlivých podmínek a zda rizika byla rozdělena rovnoměrně mezi jednotlivé společnosti ve skupině.
56 Ve světle bodů 117 až 120 napadeného rozhodnutí, v nichž jsou shrnuty argumenty žalobkyně uvedené v její stížnosti Komisi ohledně dotčeného opatření, je však třeba konstatovat, že v uvedené stížnosti nepoukázala na jakékoliv nespravedlivé sdružování peněžních prostředků dané skupiny. Z judikatury připomenuté v bodě 27 výše přitom vyplývá, že Komisi nepřísluší, aby z vlastního podnětu a při neexistenci jakékoliv indicie v tomto smyslu vyhledávala všechny informace, které by mohly vykazovat spojitost s věcí, která jí byla předložena, i kdyby takové informace byly veřejně dostupné. Za takových okolností, jako jsou okolnosti projednávané věci, shrnuté v bodech 52 až 55 výše, a při neexistenci jakýchkoliv konkrétních indicií o opaku, je tudíž třeba učinit závěr, že Komise nebyla povinna z vlastního podnětu dále zkoumat, zda je systém sdružování peněžních prostředků „spravedlivý“.
57 Zapáté žalobkyně argumentuje tím, že podle bodu 57 napadeného rozhodnutí byla likvidita vedlejší účastnice „uměle vyčerpána“, neboť vedlejší účastnice byla nucena převést vysoké peněžní částky na svou ztrátovou mateřskou společnost. Je však třeba poukázat na to, že uvedená část bodu 57 napadeného rozhodnutí pouze shrnuje připomínky Německa ke stížnosti předložené Komisi, a neobsahuje tedy právní posouzení Komise. Právní posouzení Komise je uvedeno zejména v bodě 80 napadeného rozhodnutí. Z tohoto bodu ve spojení s body 15 až 17 napadeného rozhodnutí přitom vyplývá, že podle Komise byla vedlejší účastnice v zásadě zdravou a životaschopnou společností a že její finanční obtíže byly důsledkem obtíží její mateřské společnosti, a nikoli toho, že by skupina provedla vykonstruovanou operaci s cílem oslabit vedlejší účastnici.
58 Je tudíž nutno konstatovat, že žalobkyně neprokázala existenci pochybností o slučitelnosti dotčeného opatření s podmínkou stanovenou v bodě 22 pokynů, podle které musí být obtíže vedlejší účastnice její vlastní a nesmí vyplývat ze svévolného rozdělení nákladů v rámci skupiny.
2) K otázce, zda obtíže vedlejší účastnice byly příliš vážné na to, aby je vyřešila skupina sama
59 Žalobkyně v podstatě tvrdí, že Komise v napadeném rozhodnutí nezkoumala, zda skupina Thomas Cook nebyla schopna vyřešit obtíže vedlejší účastnice, jak vyžaduje bod 22 pokynů. Podle žalobkyně skutečnost, že skupina Thomas Cook vstoupila do likvidace, nutně neznamená, že nebyla schopna vyřešit obtíže své dceřiné společnosti, jelikož mohla zavést několik opatření, jako je prodej vedlejší účastnice nebo ukončení systému sdružování peněžních prostředků.
60 Zaprvé je třeba poznamenat, že z bodů 10 až 13 napadeného rozhodnutí vyplývá, že skupina Thomas Cook, která je jediným akcionářem vedlejší účastnice, se v době přijetí napadeného rozhodnutí nacházela ve velmi špatné finanční situaci. Uvedená skupina totiž ukončila činnost s okamžitým účinkem dne 23. září 2019 a poté vstoupila do insolvenčního řízení s dluhem ve výši přibližně 1,7 miliardy liber šterlinků (GBP) (přibližně 1,91 miliardy eur).
61 Je tedy třeba konstatovat, podobně jako to učinila Komise, že skupina Thomas Cook nebyla schopna vyřešit obtíže své dceřiné společnosti, jelikož byla sama v likvidaci a ukončila veškerou svou činnost.
62 Zadruhé z bodu 26 napadeného rozhodnutí vyplývá, že Komise vzala v úvahu možnost případného prodeje vedlejší účastnice, o němž se od února 2019 jednalo s několika investory, kteří měli na prodeji zájem, a který mohl být uskutečněn v následujících třech až šesti měsících. Žalobkyně tedy nemůže Komisi vytýkat, že nezkoumala schopnost skupiny Thomas Cook vyřešit obtíže vedlejší účastnice, zejména jejím prodejem. Jelikož však ke dni přijetí napadeného rozhodnutí tato jednání ještě nepřinesla výsledky, nemohla Komise založit své posouzení na budoucím, ale nejistém řešení. Vzhledem k naléhavosti případné podpory na záchranu nic nenasvědčuje ani tomu, že by Komise musela před schválením podpory vyčkat na výsledek těchto jednání, a to vzhledem k nejistotě, která je vlastní všem probíhajícím obchodním jednáním.
63 Zatřetí, pokud jde o tvrzení žalobkyně, že skupina Thomas Cook nebo likvidátor mohli přijmout několik dalších opatření, jako je ukončení systému sdružování peněžních prostředků, aby vyřešili obtíže vedlejší účastnice, stačí uvést, jak uvedla vedlejší účastnice na jednání, aniž jí žalobkyně v tomto bodě odporovala, že vedlejší účastnice, která se dozvěděla o finančních obtížích své mateřské společnosti, přestala z vlastní iniciativy dne 5. února 2019 do tohoto systému přispívat.
64 Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně neprokázala existenci pochybností při zkoumání podmínky stanovené v bodě 22 pokynů Komisí, podle které obtíže podniku, který patří ke skupině, musí být příliš vážné na to, aby je vyřešila skupina sama.
65 Je tudíž třeba dospět k závěru, že se žalobkyni nepodařilo prokázat existenci pochybností při zkoumání požadavků stanovených v bodě 22 pokynů, které měly vést Komisi k zahájení formálního vyšetřovacího řízení.
c) K indicii týkající se porušení bodu 44 písm. b) pokynů
66 Žalobkyně v podstatě tvrdí, že Komise měla mít pochybnosti o tom, zda dotčené opatření splňuje požadavky uvedené v bodě 44 písm. b) pokynů. Podle žalobkyně Komise neprokázala, že vedlejší účastnice poskytovala důležitou službu ve smyslu uvedeného bodu a dále že uvedená služba nemohla být snadno zajišťována konkurentem.
67 Komise a vedlejší účastnice řízení tuto argumentaci zpochybňují.
68 Úvodem Tribunál považuje s ohledem na rozsudek ze dne 22. září 2020, Rakousko v. Komise (C‑594/18 P, EU:C:2020:742) za nezbytné poznamenat, že z bodu 43 pokynů vyplývá, že aby bylo opatření státní podpory prohlášeno za slučitelné s vnitřním trhem na základě pokynů, musí sledovat cíl obecného zájmu. Podle téhož bodu se tento požadavek projevuje podmínkou, podle které se takové opatření „snaží zabránit vzniku sociálních potíží nebo napravit tržní selhání“. To potvrzuje i bod 44 těchto pokynů, podle kterého musí členské státy doložit, že neúspěch příjemce by pravděpodobně vyvolal závažné sociální potíže nebo závažné tržní selhání. Obsah tohoto požadavku se tak pojí na podmínku stanovenou v čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU, podle níž má podpora usnadnit rozvoj určitých hospodářských činností nebo hospodářských oblastí, jak ostatně uvedly účastnice řízení na jednání.
69 Z toho vyplývá, že samotná podstata požadavků stanovených v bodech 43 a 44 pokynů není v rozporu s čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU, což ostatně ani žádná z účastnic řízení netvrdí, a že pokyny tím, že tento požadavek stanovily, nepřiměřeně nezúžily rozsah působnosti tohoto ustanovení, pokud jde o přezkum slučitelnosti opatření státní podpory ve smyslu rozsudku ze dne 22. září 2020, Rakousko v. Komise (C‑594/18 P, EU:C:2020:742). Mimoto z bodů 66 a 67 uvedeného rozsudku vyplývá, že okolnost, že zamýšlená podpora umožňuje napravit selhání trhu, může představovat relevantní skutečnost pro posouzení slučitelnosti této podpory na základě čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU.
70 Bod 44 písm. b) uvedených pokynů stanoví, že členské státy musí doložit, že neúspěch příjemce by pravděpodobně vyvolal závažné sociální potíže nebo závažné tržní selhání, jelikož „existuje riziko narušení důležité služby, kterou je obtížné opakovat a u níž by pro každého konkurenta bylo obtížné na ni jednoduše navázat (například pro vnitrostátního poskytovatele infrastruktury)“.
71 V projednávaném případě je třeba zkoumat, zda Komise mohla bez jakýchkoli pochybností dospět k závěru, že dotčená služba byla „důležitá“ a že bylo obtížné ji opakovat ve smyslu bodu 44 písm. b) pokynů.
72 V bodech 81 až 97 napadeného rozhodnutí dospěla Komise k tomuto závěru v podstatě na základě dvou skutečností, a to zaprvé obtížnosti organizace repatriace cestujících vedlejší účastnice, kteří uvízli v zahraničí, jinými leteckými společnostmi a zadruhé nemožnosti uvedených společností v krátké době opakovat službu poskytovanou vedlejší účastnicí poskytovatelům souborných služeb cestovního ruchu a nezávislým cestovním kancelářím v Německu.
73 Nejprve je třeba zkoumat první skutečnost zohledněnou Komisí, a sice riziko narušení služeb přepravy cestujících poskytovaných vedlejší účastnicí, které by vedlo k nutnosti repatriace cestujících, kteří uvízli v zahraničí.
74 Zaprvé je třeba poznamenat, že pokyny neobsahují definici pojmu „důležitá služba“.
75 Bod 44 pokynů však obsahuje demonstrativní výčet okolností, za kterých by Komise měla za to, že neúspěch příjemce by pravděpodobně vyvolal závažné sociální potíže nebo závažné tržní selhání. Některé z těchto příkladů se týkají rizika „závažných sociálních potíží“, jako například písmeno a), které zohledňuje míru nezaměstnanosti nebo písmeno g), které odkazuje na „obdobné závažné [patřičně zdůvodněné] potíže“. Ostatní příklady se týkají spíše rizika závažného tržního selhání. Tak je tomu v případě uvedeném v písmenu b), o který se jedná v projednávané věci, stejně jako v písmenu c), které odkazuje na případ, kdy z trhu odejde „podnik s důležitou systémovou úlohou v určitém regionu či odvětví“, a písmenu d), které se týká rizika narušení kontinuity poskytování služby obecného hospodářského zájmu. Z toho vyplývá, že k tomu, aby byla služba považována za „důležitou“, není vyžadováno, aby podnik, který poskytuje tuto službu, hrál důležitou systémovou úlohu v hospodářství regionu dotyčného členského státu, ani aby byl pověřen službou obecného hospodářského zájmu, jelikož tyto dva posledně uvedené případy jsou obsaženy v bodě 44 písm. c) a d) pokynů.
76 Mimoto na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, pouhá skutečnost, že bod 44 písm. b) odkazuje „například“ na „vnitrostátního poskytovatele infrastruktury“, v žádném případě neznamená, že působnost tohoto bodu je omezena na služby, které jsou důležité na vnitrostátní úrovni.
77 Argument žalobkyně, podle kterého je služba „důležitá“ pouze tehdy, pokud je důležitá pro celé hospodářství členského státu, je tudíž třeba odmítnout.
78 Kromě toho je rovněž třeba odmítnout jako irelevantní argument žalobkyně, podle kterého letecká doprava do turistických destinací nepředstavuje „důležitou službu“ ve smyslu bodu 44 písm. b) pokynů. Komise se totiž nijak nedomnívala, že dotčená služba byla „důležitá“ z důvodu, že obsluhovala turistické destinace.
79 Zadruhé, pokud jde o otázku, zda služby poskytované vedlejší účastnicí bylo obtížné opakovat ve smyslu bodu 44 písm. b) pokynů, z bodů 82 a 85 napadeného rozhodnutí vyplývá, že okamžitá repatriace cestujících vedlejší účastnice, kteří uvízli v zahraničí, nemohla být zajištěna jinými konkurenčními leteckými společnostmi v krátkém čase z důvodu souběžného výskytu řady faktorů, včetně uzemnění celkem 669 letadel Boeing 737 MAX, což snížilo dostupnost pronajatých letadel s posádkou na trhu, a současně probíhající repatriace 140 000 cestujících společnosti Thomas Cook do Spojeného království, do níž se zapojilo nejméně 50 leteckých společností, které během dvou týdnů uskutečnily celkem 746 letů do 55 různých destinací. Pro srovnání, případná repatriace cestujících vedlejší účastnice by byla podstatně rozsáhlejší a složitější, neboť by se týkala přibližně 200 000 až 300 000 cestujících v 50 až 150 různých destinacích, z nichž přibližně 20 000 až 30 000 cestujících v přibližně 30 vzdálených destinacích, což by vyžadovalo přibližně 1 000 až 1 500 letů. Podle bodu 88 napadeného rozhodnutí by navíc kapacita čtyř německých letišť obsluhovaných vedlejší účastnicí rovněž představovala omezení pro případnou repatriaci, přičemž lze pro srovnání uvést, že repatriace cestujících společnosti Thomas Cook do Spojeného království sama o sobě vyžadovala použití deseti leteckých základen společnosti Thomas Cook.
80 V tomto ohledu Tribunál shledává, že Komise mohla bez jakýchkoli pochybností dospět k závěru, že existuje riziko narušení důležité služby, kterou je obtížné opakovat, na základě skutečnosti, že odchod vedlejší účastnice z trhu by způsobil, že by velký počet cestujících uvízl v zahraničí, z nichž někteří ve vzdálených destinacích, a že jejich repatriace jinými leteckými společnostmi by byla obtížná z důvodu všech skutečností, které jsou konkrétně a přesně doloženy v napadeném rozhodnutí. Z důvodu tohoto rizika mohl odchod vedlejší účastnice z trhu vyvolat závažné selhání uvedeného trhu.
81 Žádný z argumentů předložených žalobkyní nemůže tento závěr zpochybnit.
82 Zaprvé argument žalobkyně, podle kterého v „zimní sezóně“ existuje nadměrná letecká kapacita, nemůže obstát. Je nesporné, že v odvětví letecké dopravy trvá zimní sezóna od konce října do konce března, zatímco operace případné repatriace, které měly začít 23. září, do tohoto období nenáležely. Dále a v každém případě to nic nemění na tom, že v té době byla dostupnost letadel značně ovlivněna zejména dvěma mimořádnými událostmi, ke kterým došlo současně, a to uzemněním a problémy s dodávkami několika set letadel Boeing 737 MAX a rozsáhlou repatriací cestujících společnosti Thomas Cook. V této souvislosti je třeba zdůraznit, podobně jako to učinila Komise, že repatriace, kterou by bylo třeba zorganizovat za účelem návratu cestujících vedlejší účastnice, by byla ještě rozsáhlejší než repatriace cestujících společnosti Thomas Cook, která byla označena za „největší repatriaci v době míru“. O tom svědčí nezpochybněné údaje citované v bodě 79 výše.
83 Dopad těchto dvou mimořádných a souběžných událostí na dostupnost letadel by tudíž značně ztížil případné repatriační operace, které by musely být prováděny současně a urychleně jinými leteckými společnostmi.
84 V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že bod 44 písm. b) pokynů nevyžaduje, aby bylo nemožné opakovat důležitou službu; stačí, aby to bylo „obtížné“.
85 Zadruhé, pokud jde o argument žalobkyně, podle kterého Komise nesprávně vycházela pouze z kapacity čtyř německých letišť obsluhovaných vedlejší účastnicí, je třeba konstatovat, že Komise neodmítla možnost využít pro účely případné repatriace kapacitu jiných, případně méně vytížených letišť. Omezená kapacita čtyř německých letišť obsluhovaných vedlejší účastnicí byla Komisí v bodě 88 napadeného rozhodnutí zmíněna pouze pro srovnání s deseti leteckými základnami společnosti Thomas Cook, které byly použity pro repatriaci jejích cestujících, čímž prokázala, že repatriace cestujících vedlejší účastnice by byla obtížnější než repatriace cestujících společnosti Thomas Cook.
86 Zatřetí, pokud jde o tvrzení žalobkyně, podle kterého Komise neodůvodnila potřebu šestiměsíční doby pro repatriaci cestujících vedlejší účastnice řízení, je třeba zdůraznit, že Komise nikdy neměla za to, že by taková lhůta byla pro tuto repatriaci nezbytná. Doba šesti měsíců ve skutečnosti odpovídá době trvání dotčeného opatření. Jak přitom Komise správně podotýká, doba trvání dotčeného opatření nijak nesouvisí s dobou, která by byla potřebná pro případnou repatriaci. Doba šesti měsíců je ostatně určena, jak uvádí bod 60 pokynů, k tomu, aby příjemce mohl obnovit svou likviditu.
87 Za těchto podmínek je třeba dospět k závěru, že rozsah, složitost a naléhavost repatriace, která by musela být provedena za okolností vyznačujících se souběžným vznikem mimořádných událostí, samy o sobě odůvodňují závěr, že odchod vedlejší účastnice řízení z trhu by znamenal riziko narušení důležité služby, kterou je za konkrétních okolností případu obtížné opakovat.
88 Argumenty žalobkyně zpochybňující druhou skutečnost uvedenou Komisí, a sice riziko narušení služeb poskytovaných vedlejší účastnicí poskytovatelům souborných služeb cestovního ruchu a nezávislým cestovním kancelářím v Německu, jsou tedy irelevantní.
89 S ohledem na výše uvedené je třeba učinit závěr, že ani druhá indicie neodhaluje pochybnosti.
d) K indicii týkající se porušení bodu 74 pokynů
90 Žalobkyně v podstatě tvrdí, že Komise provedla neúplný a nedostatečný přezkum podmínky „jednou a dost“ stanovené pro podporu v bodě 74 pokynů, jelikož se omezila na zmínku, že vedlejší účastnice a jí kontrolované subjekty nebyly v posledních deseti letech příjemci podpory na záchranu, podpory na restrukturalizaci nebo dočasné podpory na restrukturalizaci, třebaže měla rovněž ověřit, zda samotná skupina Thomas Cook nebyla příjemcem takových podpor.
91 Komise a vedlejší účastnice řízení tuto argumentaci zpochybňují.
92 Bod 74 pokynů stanoví, že „[v] případě, že podporu na záchranu, podporu na restrukturalizaci či dočasnou podporu na restrukturalizaci obdržela obchodní skupina, nepovolí Komise za normálních okolností poskytnutí další podpory na záchranu či podpory na restrukturalizaci ani samotné skupině ani žádnému subjektu, který k této skupině náleží, pokud od poskytnutí této podpory nebo skončení období restrukturalizace či přerušení provádění plánu restrukturalizace, podle toho, co nastalo později, neuplynulo 10 let“.
93 V projednávaném případě stačí konstatovat, že žalobkyně nepředložila žádný důkaz, jak výslovně uznala na jednání, který by mohl prokázat, že skupina Thomas Cook byla v posledních deseti letech příjemcem jakékoli podpory na záchranu, podpory na restrukturalizaci nebo dočasné podpory na restrukturalizaci.
94 Za okolností projednávané věci, při neexistenci indicie v tomto smyslu a s ohledem na judikaturu citovanou v bodě 27 výše, tedy nelze Komisi vytýkat, že provedla neúplný a nedostatečný přezkum podmínky „jednou a dost“ stanovené pro podporu v bodě 74 pokynů.
95 Žalobkyni se proto nepodařilo prokázat, že indicie týkající se porušení bodu 74 pokynů měla Komisi vést k pochybnostem o slučitelnosti dotčeného opatření s vnitřním trhem.
96 S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba učinit závěr, že žalobkyně neprokázala existenci pochybností, které by mohly odůvodnit zahájení formálního vyšetřovacího řízení.
97 Čtvrtý žalobní důvod je tudíž třeba zamítnout.
2. K pátému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení povinnosti uvést odůvodnění
98 V rámci pátého žalobního důvodu žalobkyně v podstatě tvrdí, že napadené rozhodnutí je stiženo chybějícím nebo rozporným odůvodněním.
99 Komise a vedlejší účastnice řízení tuto argumentaci zpochybňují.
100 Z ustálené judikatury vyplývá, že odůvodnění vyžadované článkem 296 SFEU musí být přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a musejí z něho jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a příslušný soud mohl vykonávat svůj přezkum. Požadavek odůvodnění musí být posuzován v závislosti na okolnostech případu, zejména v závislosti na obsahu aktu, povaze dovolávaných důvodů, jakož i zájmu, který mohou mít osoby, kterým je akt určen, nebo jiné osoby, kterých se akt bezprostředně a osobně dotýká, na získání těchto vysvětlení. Není požadováno, aby odůvodnění obsahovalo všechny relevantní skutkové a právní poznatky, neboť otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 296 SFEU, musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotyčnou oblast (viz rozsudek ze dne 8. září 2011, Komise v. Nizozemsko, C‑279/08 P, EU:C:2011:551, bod 125 a citovaná judikatura).
101 Zaprvé žalobkyně tvrdí, že odůvodnění uvedené v bodě 80 napadeného rozhodnutí je rozporné v rozsahu, v němž Komise na jednu stranu tvrdila, že naléhavé potřeby likvidity vedlejší účastnice vyplývaly zejména z finančních mechanismů dříve uplatňovaných v rámci skupiny Thomas Cook, a na druhou stranu konstatovala, že obtíže vedlejší účastnice nejsou výsledkem svévolného rozvrhování nákladů v rámci dané skupiny.
102 Znění bodů 12, 15 až 17, 80 a 109 napadeného rozhodnutí nicméně umožňuje pochopit důvody, proč měla Komise zejména za to, že společná finanční situace skupiny nepředstavuje takové svévolné rozvržení. Jak vyplývá z bodů 52 až 57 výše, odůvodnění napadeného rozhodnutí není v tomto ohledu stiženo žádným rozporem.
103 Zadruhé je podle žalobkyně napadené rozhodnutí stiženo nedostatkem odůvodnění, pokud jde o otázku, zda obtíže vedlejší účastnice byly příliš vážné na to, aby je vyřešila skupina sama, jak vyžaduje bod 22 pokynů.
104 V tomto ohledu, jak bylo uvedeno v bodech 60 až 63 výše, z bodů 12 a 13 napadeného rozhodnutí vyplývá, že skupina Thomas Cook ukončila činnost s okamžitým účinkem a vstoupila do insolvenčního řízení dne 23. září 2019. Navíc v bodě 17 uvedeného rozhodnutí Komise zdůraznila, že mateřská společnost zjevně nebyla schopna podpořit vedlejší účastnici a představovala pro ni spíše zátěž. Tyto body napadeného rozhodnutí tak jasně a jednoznačně uvádějí důvody, proč měla Komise za to, že výše uvedená podmínka uvedená v bodě 22 pokynů byla splněna.
105 Zatřetí žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí neuvádí důvody, proč měly být služby vedlejší účastnice považovány za důležité a nemohly být převzaty jinými leteckými společnostmi ve smyslu bodu 44 písm. b) pokynů.
106 Je však třeba konstatovat, že body 81 až 95 napadeného rozhodnutí obsahují podrobný popis důvodů, které vedly Komisi k závěru, že podmínky stanovené v bodě 44 písm. b) pokynů byly splněny. Tento závěr Komise založila zejména na rozsahu a složitosti případných repatriačních operací za okolností vyznačujících se mimořádnými událostmi, ke kterým došlo současně, což by ztížilo organizaci takových operací jinými leteckými společnostmi. Je tedy třeba učinit závěr, že odůvodnění napadeného rozhodnutí je v tomto ohledu dostatečné.
107 Začtvrté podle žalobkyně Komise neuvedla důvod, proč měla za to, že podmínka „jednou a dost“ uvedená pro podporu v bodě 74 pokynů byla v projednávaném případě splněna.
108 V této souvislosti je třeba poukázat na to, že Komise v bodě 112 napadeného rozhodnutí uvedla, že vedlejší účastnice ani žádný subjekt, který ovládala, neobdržely podporu na záchranu, podporu na restrukturalizaci či dočasnou podporu na restrukturalizaci během posledních deseti let. Dále vzhledem k tomu, že neexistují žádné indicie, z nichž by vyplývalo, že skupina Thomas Cook byla příjemcem jakékoli podpory během posledních deseti let před poskytnutím dotčeného opatření, Komise neměla povinnost poskytnout podrobnější odůvodnění v tomto ohledu. Za těchto podmínek Komise dostatečným způsobem uvedla důvody, proč měla za to, že podmínka „jednou a dost“ stanovená pro podporu byla v projednávaném případě splněna.
109 Pátý žalobní důvod je proto třeba zamítnout jako neopodstatněný.
110 S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba žalobu zamítnout v plném rozsahu.
IV. K nákladům řízení
111 Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neměla ve věci úspěch a Komise požadovala náhradu nákladů řízení, je důvodné rozhodnout, že žalobkyně ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Komisí.
112 Vedlejší účastnice řízení ponese vlastní náklady řízení v souladu s čl. 138 odst. 3 jednacího řádu.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (desátý rozšířený senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Ryanair DAC ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.
3) Condor Flugdienst GmbH ponese vlastní náklady řízení.
Kornezov | Buttigieg | Kowalik-Bańczyk |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 18. května 2022.
Podpisy.