null
ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (šestého senátu)
11. července 2024(*)
„Řízení o předběžné otázce – Justiční spolupráce v trestních věcech – Boj proti organizované trestné činnosti – Rámcové rozhodnutí 2008/841/SVV – Právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces – Články 47 a 52 Listiny základních práv Evropské unie – Článek 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU – Nepřiměřená délka přípravného řízení – Podstatné, ale odstranitelné procesní vady postihující obžalobu – Právo obviněného na zastavení trestního řízení zahájeného proti jeho osobě“
Ve věci C‑265/23 [Volieva](i),
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná na základě článku 267 SFEU rozhodnutím Krajského soudu ve Slivenu (Okražen sad – Sliven, Bulharsko) ze dne 12. dubna 2023, došlým Soudnímu dvoru dne 25. dubna 2023, v trestním řízení proti
DM,
AV,
WO,
AQ,
za účasti:
Okražna prokuratura – Sliven,
SOUDNÍ DVŮR (šestý senát),
ve složení: T. von Danwitz, předseda senátu, L. Bay Larsen (zpravodaj), místopředseda Soudního dvora vykonávající funkci soudce šestého senátu, a P. G. Xuereb, soudce,
generální advokát: P. Pikamäe,
za soudní kancelář: A. Calot Escobar, vedoucí,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s ohledem na vyjádření, která předložili:
– za DM: KS a ZY,
– za Evropskou komisi: M. Wasmeier a I. Zaloguin, jako zmocněnci,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 4 rámcového rozhodnutí Rady 2008/841/SVV ze dne 24. října 2008 o boji proti organizované trestné činnosti (Úř. věst. 2008, L 300, s. 42) ve spojení s čl. 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU a články 47 a 52 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).
2 Tato žádost byla předložena v rámci trestního řízení zahájeného proti DM a dalším fyzickým osobám pro trestné činy účasti na organizované zločinecké skupině a úplatkářství.
Právní rámec
Unijní právo
3 Článek 4 rámcového rozhodnutí 2008/841, nadepsaný „Zvláštní okolnosti“, stanoví:
„Každý členský stát může přijmout nezbytná opatření, aby zajistil, že tresty uvedené v článku 3 budou moci být zmírněny nebo že pachatel trestné činnosti bude moci zůstat bez trestu, pokud například:
a) upustí od provádění trestné činnosti a
b) poskytne správním nebo soudním orgánům informace, které by jiným způsobem získat nemohly a které jim pomáhají:
i) zabránit trestnému činu, ukončit jej nebo zmírnit jeho účinky,
ii) identifikovat nebo soudně stíhat další pachatele,
iii) nalézt důkazy,
iv) připravit zločinné spolčení o nedovolené zdroje nebo o výnosy z jeho trestné činnosti nebo
v) zabránit páchání dalších trestných činů uvedených v článku 2.“
Bulharské právo
4 Článek 334 trestního řádu (Nakazatelno procesualen kodeks, dále jen „NPK“), nadepsaný „Pravomoci odvolacího soudu“, ve znění účinném od 29. dubna 2006 do 28. května 2010 v bodě 4 stanovil, že odvolací soud může zrušit odsuzující rozsudek a zastavit trestní řízení mimo jiné tehdy, když soud prvního stupně nevyužil svých pravomocí podle čl. 369 odst. 4 NPK.
5 Článek 368 NPK, nadepsaný „Žádost obviněného určená soudu“, ve znění účinném od 29. dubna 2006 do 28. května 2010, stanovil:
„(1) Uplynuly-li od sdělení obvinění ze závažného trestného činu určité osobě v rámci vyšetřování více než dva roky a v ostatních případech více než jeden rok, může obviněný požádat o projednání věci soudem.
(2) V případech uvedených v odstavci 1 podává obviněný žádost u příslušného soudu prvního stupně, který se věci neprodleně ujme.“
6 Článek 369 NPK, nadepsaný „Projednání věci“, ve znění účinném od 29. dubna 2006 do 28. května 2010 stanovil:
„(1) O žádosti rozhodne samosoudce do sedmi dnů; zjistí-li, že jsou splněny podmínky stanovené v čl. 368 odst. 1, vrátí věc státnímu zástupci a poskytne mu lhůtu dvou měsíců k tomu, aby věc předložil soudu k projednání podáním obžaloby nebo návrhu zprostit pachatele trestní odpovědnosti a uložit mu správní sankci nebo předložením dohody o vině a trestu, nebo aby trestní řízení zastavil a informoval o tom soud.
(2) Jestliže ve lhůtě dvou měsíců státní zástupce nevyužije pravomocí podle odstavce 1 nebo soud neschválí dohodu o vině a trestu, soud věc projedná a usnesením vydaným samosoudcem v neveřejném zasedání trestní řízení zastaví. Po vydání usnesení se v trestním řízení pokračuje ve vztahu ke spolupachatelům a v souvislosti s ostatními trestnými činy vytýkanými obviněnému.
(3) Jestliže státní zástupce využije pravomocí podle odstavce 1, ale vyšetřovací řízení je stiženo podstatnými procesními vadami, soud rozhodnutím samosoudce v neveřejném zasedání řízení zastaví a věc vrátí státnímu zástupci k odstranění těchto vad a k předložení věci soudu do jednoho měsíce.
(4) Jestliže státní zástupce nepředloží věc soudu ve lhůtě stanovené v odstavci 3 nebo nejsou odstraněny podstatné procesní vady nebo dojde k novým vadám, soud rozhodnutím samosoudce v neveřejném zasedání trestní řízení zastaví.
(5) Proti úkonům soudu podle odstavců 2 a 4 nejsou opravné prostředky přípustné.“
7 S účinností od 28. května 2010 bulharský zákonodárce odstranil z čl. 334 bodu 4 NPK možnost odvolacího soudu zrušit odsuzující rozsudek a zastavit trestní řízení, když soud prvního stupně nevyužil pravomocí podle čl. 369 odst. 4 NPK. Týmž zákonem zrušil i ustanovení kapitoly 26 NPK, a sice jeho články 368 a 369, s tím, že již probíhající řízení budou dokončena podle dosavadních předpisů.
8 Článek 334 NPK ve znění účinném od 13. srpna 2013 do 5. listopadu 2017 v bodě 4 opět a stejným způsobem jako ve znění účinném od 29. dubna 2006 do 28. května 2010 stanovil, že odvolací soud může zrušit odsuzující rozsudek a zastavit trestní řízení mimo jiné tehdy, když soud prvního stupně nevyužil svých pravomocí podle čl. 369 odst. 4 NPK.
9 I ve znění účinném od 13. srpna 2013 do 5. listopadu 2017 obsahoval NPK kapitolu 26 s články 368 a 369. Článek 368 byl formulován totožně jako ve znění účinném od 29. dubna 2006 do 28. května 2010. Článek 369 NPK stejně tak, jen lhůta stanovená v odstavci 1 byla prodloužena ze dvou na tři měsíce.
10 Článek 334 bod 4 NPK ve znění účinném od 5. listopadu 2017 již nestanoví možnost odvolacího soudu zrušit odsuzující rozsudek a zastavit trestní řízení, když před soudem prvního stupně nebyly odstraněny podstatné procesní vady nebo když došlo k novým vadám.
11 Článek 368 NPK, nadepsaný „Urychlení vyšetřování“, ve znění účinném od 5. listopadu 2017 stanoví:
„(1) Uplynuly-li od sdělení obvinění ze závažného trestného činu určité osobě v rámci vyšetřování více než dva roky a v ostatních případech více než šest měsíců, může obviněný, oběť nebo poškozená právnická osoba požádat o urychlení vyšetřování. Tyto lhůty nezahrnují dobu, po kterou byla věc projednávána soudem nebo po kterou bylo trestní řízení přerušeno podle článku 25.
(2) Žádost podle odstavce 1 se podává u státního zástupce, který věc neprodleně postoupí soudu.
(3) Soud jako samosoudce rozhodne v neveřejném zasedání do 15 dnů.“
12 Článek 369 NPK, nadepsaný „Rozhodnutí soudu. Opatření k urychlení trestního řízení“, ve znění účinném od 5. listopadu 2017 stanoví:
„(1) Soud rozhodne na základě posouzení skutkové a právní složitosti věci a případně průtahů při provádění úkonů shromažďování, ověřování a hodnocení důkazů a jejich pramenů, jakož i důvodů těchto průtahů.
(2) Zjistí-li soud neodůvodněné průtahy, určí přiměřenou lhůtu k provedení úkonů. Proti usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
(3) Novou žádost o urychlení lze podat po uplynutí lhůty podle odstavce 2.“
13 Posledně uvedené dva články jsou i v tomto znění NPK zařazeny do kapitoly 26.
Spor v původním řízení a předběžné otázky
14 Dne 5. července 2013 bylo pět osob, mezi nimi DM, obviněno z účasti na organizované zločinecké skupině podle čl. 321 odst. 3 trestního zákoníku (Nakazatelen Kodeks) a z úplatkářství podle čl. 301 odst. 1 téhož zákoníku.
15 Dne 31. srpna 2015 podala DM z důvodu nepřiměřené délky vyšetřovacího řízení k Zvláštnímu trestnímu soudu (Specializiran nakazatelen sad, Bulharsko) návrh na projednání věci tímto soudem v souladu s ustanovením čl. 368 odst. 1 NPK ve znění účinném od 13. srpna 2013 do 5. listopadu 2017.
16 Usnesením ze dne 30. září 2015 uvedený soud na základě čl. 369 odst. 1 NPK ve znění účinném od 13. srpna 2013 do 5. listopadu 2017 vrátil věc Zvláštnímu státnímu zastupitelství (Specializirana prokuratura, Bulharsko) a určil mu lhůtu tří měsíců k tomu, aby podalo obžalobu nebo návrh zprostit pachatele trestní odpovědnosti a uložit mu správní sankci nebo předložilo dohodu o vině a trestu, nebo aby trestní řízení zastavilo a informovalo o tom soud.
17 Dne 8. ledna 2016 Zvláštní státní zastupitelství předložilo věc Zvláštnímu trestnímu soudu (Specializiran nakazatelen sad) podáním obžaloby proti čtyřem obžalovaným, mezi nimi DM, pro trestné činy uvedené v bodě 14 tohoto rozsudku.
18 Usnesením ze dne 3. února 2016 soudce zpravodaj zastavil řízení z důvodu podstatných, ale odstranitelných procesních vad a věc vrátil Zvláštnímu státnímu zastupitelství, aby tyto vady odstranilo.
19 Zvláštní státní zastupitelství ve lhůtě jednoho měsíce vypracovalo novou obžalobu, kterou Zvláštnímu trestnímu soudu (Specializiran nakazatelen sad) podalo dne 22. března 2016.
20 V průběhu řízení, které na tomto základě před uvedeným soudem probíhalo, DM navrhla, aby v souladu s třetí hypotézou čl. 369 odst. 4 NPK ve znění účinném od 13. srpna 2013 do 5. listopadu 2017 zastavil trestní řízení vedené proti ní z důvodu nových vad vyšetřovacího řízení. Obžaloba nebyla totiž formulována jasně a přesně natolik, aby jí obviněná mohla porozumět, účinně si připravit obhajobu a předložit relevantní důkazy.
21 Zvláštní trestní soud (Specializiran nakazatelen sad) ovšem dne 27. června 2016 tento návrh zamítl a rozhodl, že obžaloba splňuje zákonné požadavky na přesnost a jasnost stanovené v článku 246 NPK.
22 Odsuzujícím rozsudkem ze dne 19. listopadu 2019 Zvláštní trestní soud (Specializiran nakazatelen sad) shledal DM vinnou z trestných činů, které jí byly vytýkány, a odsoudil ji k trestu odnětí svobody, uložil jí peněžitý trest a zbavil ji práv spojených s její funkcí.
23 Zvláštní odvolací trestní soud (Apelativen specializiran nakazatelen sad, Bulharsko), k němuž bylo podáno odvolání, rozsudkem ze dne 9. listopadu 2020 odsuzující rozsudek zrušil v celém rozsahu pro podstatné, ale odstranitelné procesní vady spočívající v tom, že obžaloba ze dne 22. března 2016 nesplňuje zákonné požadavky na jasnost a přesnost stanovené v článku 246 NPK, a věc vrátil Zvláštnímu trestnímu soudu (Specializiran nakazatelen sad).
24 Zvláštní trestní soud (Specializiran nakazatelen sad) dne 3. února 2021 vrátil věc státnímu zastupitelství, aby odstranilo podstatné vady vyšetřovacího řízení, k nimž došlo v souvislosti s přípravou obžaloby.
25 Dne 7. července 2022 podalo Zvláštní státní zastupitelství proti DM a dalším třem obžalovaným novou obžalobu.
26 V návaznosti na legislativní změny a procesní námitky byla věc nakonec přidělena Krajskému soudu ve Slivenu (Okražen sad – Sliven, Bulharsko), jenž je předkládajícím soudem.
27 Předkládající soud uvádí, že s účinností od 5. listopadu 2017 byla zrušena možnost zastavit trestní řízení v případě nepřiměřené délky vyšetřování a v případě opakovaných podstatných, ale odstranitelných procesních vad. Zvláštní odvolací trestní soud (Apelativen specializiran nakazatelen sad), který dne 9. listopadu 2020 zrušil odsuzující rozsudek právě pro vady ve formulování obžaloby ze dne 22. března 2016 a proto, že nesplňuje zákonné požadavky na přesnost a jasnost stanovené v článku 246 NPK, tedy nemohl trestní řízení proti DM zastavit.
28 Kdyby přitom soud prvního stupně správně aplikoval třetí hypotézu čl. 369 odst. 4 NPK ve znění účinném od 13. srpna 2013 do 5. listopadu 2017, mělo být trestní řízení proti DM zastaveno v roce 2016.
29 V této souvislosti má předkládající soud za to, že s ohledem na judikaturu Ústavního soudu (Konstitusionen sad, Bulharsko), podle níž je zákaz zpětné účinnosti zákona porušen tehdy, když důsledkem nového právního posouzení následků práva již nabytého, byť v odlišném právním rámci, je zrušení práv, nebo když nastanou negativní důsledky pro již existující situace, je vzhledem k zásadě právního státu protiústavní, když zákonodárce později stanoví negativní důsledky pro jednotlivce, kteří nabyli práva a jednali v souladu s platným právem.
30 Tato judikatura se vztahuje na projednávanou věc právě z důvodu podstatných rozdílů ve znění relevantních ustanovení NPK před 5. listopadem 2017 a po něm. DM již dne 22. března 2016, za působnosti NPK ve znění účinném od 13. srpna 2013 do 5. listopadu 2017, nabyla právo na zastavení trestního řízení proti ní na základě třetí hypotézy čl. 369 odst. 4 NPK. Pro účely výkonu tohoto práva není důležité, že v důsledku procesního pochybení soudu byl vznik tohoto práva konstatován o téměř pět let později za působnosti jiného zákona, který neupravuje neskončené věci a který na ně v tomto smyslu nepříznivě dopadá. Jak totiž vyplývá z výše uvedených úvah, bylo by to v rozporu s ústavními zásadami platnými v Bulharsku.
31 Podle předkládajícího soudu prováděly články 368 a 369 NPK ve znění účinném od 13. srpna 2013 do 5. listopadu 2017 možnost přiznanou členským státům v článku 4 rámcového rozhodnutí 2008/841 upustit za určitých okolností od potrestání pachatele trestného činu, v projednávaném případě v důsledku nečinnosti příslušných orgánů v přípravném řízení nebo podstatných procesních vad při vyšetřování trestných činů souvisejících s organizovanou trestnou činností.
32 Předkládající soud má za to, že ustanovení článků 368 a 369 NPK ve znění účinném od 5. listopadu 2017, která jsou formulována podstatně odlišně než v předchozím znění NPK, avšak nestanoví přechodná ustanovení pro řízení zahájená za účinnosti tohoto předchozího znění, vedou k tomu, že je obviněný zbaven možnosti uplatnit nabyté právo na zastavení svého trestního stíhání, což je v rozporu s unijním právem.
33 Tato ustanovení NPK jsou podle předkládajícího soudu v rozporu s článkem 4 rámcového rozhodnutí 2008/841, protože brání tomu, aby v Bulharsku byla uplatňována opatření zaručující možnost pachatele trestného činu souvisejícího s organizovanou trestnou činností zůstat za určitých okolností bez trestu, když byla taková opatření již přijatá a obvinění nabyli právo jich využít. Jsou v rozporu též s čl. 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU, protože osobám obviněným z trestných činů uvedených v rámcovém rozhodnutí 2008/841 upírají možnost podat opravný prostředek tak, aby v jejich věci bylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. A konečně jsou v rozporu i s článkem 52 ve spojení s článkem 47 Listiny, protože omezují uplatnění účinného prostředku nápravy stanoveného vnitrostátním právem při provádění rámcového rozhodnutí Unie, čímž diskreditují spravedlivost celého trestního řízení.
34 Za těchto okolností se Krajský soud ve Slivenu (Okražen sad – Sliven) rozhodl přerušit řízení a předložit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1. Musí být článek 52 [Listiny] ve spojení s jejím článkem 47, jakož i článek 4 [rámcového rozhodnutí 2008/841] a čl. 19 odst. 1 [druhý pododstavec] [SEU], jestliže se jedná o trestní řízení vedené pro skutky spadající do oblasti působnosti unijního práva, vykládány v tom smyslu, že brání takovým vnitrostátním právním ustanovením, jako jsou ustanovení [dotčená ve věci v původním řízení], která zrušují právo obviněného na zastavení trestního řízení vedeného proti jeho osobě, pokud toto právo vzniklo za účinnosti zákona, který takovouto možnost stanovil, ale z důvodu pochybení soudu bylo zjištěno až po zrušení tohoto zákona?
2. Jaká by byla účinná právní ochrana ve smyslu článku 47 [Listiny], která musí být takovému obviněnému poskytnuta, a zejména: musí vnitrostátní soud zastavit celé trestní řízení vedené proti takovému obviněnému, pokud tak soud ve složení, ve kterém ve věci dříve rozhodoval, neučinil, ačkoliv byly splněny podmínky podle tehdy účinného vnitrostátního zákona?“
K předběžným otázkám
K první otázce
35 Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda musí být rámcové rozhodnutí 2008/841, a zejména jeho článek 4, ve spojení s články 47 a 52 Listiny a s čl. 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU vykládáno v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která v průběhu trestního řízení vedeného proti obviněnému ruší právo obviněného na zastavení tohoto řízení v případech, kdy se nepodařilo zabránit podstatným, ale odstranitelným procesním vadám, jimiž byla stižena obžaloba.
36 V tomto ohledu je třeba připomenout, že působnost Listiny je definována v jejím čl. 51 odst. 1, podle kterého v souvislosti s jednáním členských států platí, že ustanovení Listiny jsou jim určena výhradně tehdy, pokud uplatňují právo Unie (rozsudek ze dne 19. listopadu 2019, TSN a AKT, C‑609/17 a C‑610/17, EU:C:2019:981, bod 42).
37 Je tedy nutné ověřit, zda je o takové vnitrostátní právní úpravě třeba mít za to, že jde o uplatňování rámcového rozhodnutí 2008/841 ve smyslu čl. 51 odst. 1 Listiny, a zda se tedy na takové situace, jako je situace dotčená ve věci v původním řízení, použije článek 47 Listiny (obdobně viz rozsudek ze dne 19. listopadu 2019, TSN a AKT, C‑609/17 a C‑610/17, EU:C:2019:981, bod 45).
38 Jak vyplývá z bodů 1 a 3 odůvodnění rámcového rozhodnutí 2008/841, toto rámcové rozhodnutí vychází ze společného přístupu k přeshraničním problémům, jako je například organizovaná trestná činnost, a mělo by zahrnovat trestnou činnost zpravidla páchanou ve zločinném spolčení, přičemž pro fyzické a právnické osoby, které se dopustily takových trestných činů nebo jsou za ně odpovědné, by měly být stanoveny tresty odpovídající závažnosti takových trestných činů.
39 Podle článků 2 a 3 tohoto rámcového rozhodnutí každý členský stát přijme nezbytná opatření, aby zajistil, že za trestný čin bude považován mimo jiné ten ze způsobů jednání souvisejících se zločinným spolčením, jenž spočívá v jednání jakékoli osoby, která se úmyslně a se znalostí buď cíle a obecné činnosti spolčení, nebo záměru spolčení dopustit se předmětných trestných činů aktivně účastní trestné činnosti spolčení, včetně poskytování informací nebo hmotných prostředků, získávání nových členů i jakékoli formy financování jeho činností, přičemž je jí známo, že tato účast přispěje k uskutečnění trestné činnosti tohoto spolčení. V tomto ohledu přijme každý členský stát nezbytná opatření, aby zajistil, že takový trestný čin bude možno potrestat trestem odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně dvou až pěti let.
40 Článek 4 uvedeného rámcového rozhodnutí stanoví, že každý členský stát může přijmout nezbytná opatření, aby zajistil, že tresty uvedené v článku 3 budou moci být zmírněny nebo že pachatel trestné činnosti bude moci zůstat bez trestu, pokud například upustí od provádění trestné činnosti a poskytne správním nebo soudním orgánům informace, které by jiným způsobem získat nemohly a které jim pomáhají zabránit trestnému činu, ukončit jej nebo zmírnit jeho účinky, identifikovat nebo soudně stíhat další pachatele, nalézt důkazy, připravit zločinné spolčení o nedovolené zdroje nebo o výnosy z jeho trestné činnosti nebo zabránit páchání dalších trestných činů uvedených v článku 2 téhož rámcového rozhodnutí.
41 Na vnitrostátní právní úpravu, která stanoví právo obviněného na zastavení trestního řízení vedeného proti němu v případech, kdy se nepodařilo zabránit podstatným, ale odstranitelným procesním vadám, jimiž byla stižena obžaloba, se přitom článek 4 rámcového rozhodnutí 2008/841 ani žádné jiné ustanovení tohoto rámcového rozhodnutí nevztahuje. Tato vnitrostátní právní úprava totiž stanoví, že za určitých podmínek se zastaví trestní stíhání obviněného, zatímco podle článku 4 tohoto rámcového rozhodnutí mohou členské státy stanovit, že za určitých podmínek bude moci být trest uložený pachateli trestného činu zmírněn nebo že pachatel bude moci zůstat bez trestu.
42 Článek 4 rámcového rozhodnutí 2008/841 tedy předpokládá, že dotyčná osoba je pachatelem trestného činu, jehož trest může být zmírněn nebo jenž bude moci zůstat bez trestu, zatímco uvedená vnitrostátní právní úprava se vztahuje jen na obviněného, který za určitých podmínek může mít právo na zastavení trestního řízení vedeného proti němu.
43 Na vnitrostátní právní úpravu, která má za následek zrušení tohoto práva, se tedy nemůže vztahovat ani článek 4 rámcového rozhodnutí 2008/841, ani jiná jeho ustanovení.
44 Z výše uvedených úvah vyplývá, že vzhledem k tomu, že o právní úpravě dotčené ve věci v původním řízení nelze mít za to, že jde o uplatňování rámcového rozhodnutí 2008/841 ve smyslu čl. 51 odst. 1 Listiny, se na takovou situaci, jako je situace dotčená ve věci v původním řízení, nepoužije ani článek 47 Listiny, ani jiná její ustanovení.
45 Stran čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU je třeba připomenout, že podle tohoto ustanovení členské státy stanoví prostředky nezbytné k zajištění účinné právní ochrany v oblastech pokrytých právem Unie.
46 V rámci řízení o předběžné otázce musí mezi sporem probíhajícím před předkládajícím soudem a ustanoveními unijního práva, jejichž výklad je požadován, existovat takový vztah, aby byl tento výklad objektivně nezbytný pro rozhodnutí, které musí zmíněný soud přijmout (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. března 2020, Miasto Łowicz a Prokurator Generalny, C‑558/18 a C‑563/18, EU:C:2020:234, body 47 a 48).
47 V projednávané věci, jak vyplývá z bodů 43 a 44 tohoto rozsudku, nemá spor v původním řízení žádnou souvislost s ustanoveními unijního práva, jejichž výklad je požadován. Konkrétně nemá žádnou souvislost s čl. 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU zmíněným v první otázce. Předkládající soud tedy nemá toto ustanovení uplatnit za účelem nalezení řešení uvedeného sporu po meritorní stránce (obdobně viz rozsudek ze dne 26. března 2020, Miasto Łowicz a Prokurator Generalny, C‑558/18 a C‑563/18, EU:C:2020:234, bod 49).
48 S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na první otázku odpovědět, že rámcové rozhodnutí 2008/841, a zejména jeho článek 4, ve spojení s články 47 a 52 Listiny a s čl. 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU musí být vykládáno v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která v průběhu trestního řízení vedeného proti obviněnému ruší právo obviněného na zastavení tohoto řízení v případech, kdy se nepodařilo zabránit podstatným, ale odstranitelným procesním vadám, jimiž byla stižena obžaloba.
K druhé otázce
49 S ohledem na odpověď na první předběžnou otázku není důvodné odpovídat na druhou otázku.
K nákladům řízení
50 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (šestý senát) rozhodl takto:
Rámcové rozhodnutí Rady 2008/841/SVV ze dne 24. října 2008 o boji proti organizované trestné činnosti, a zejména jeho článek 4, ve spojení s články 47 a 52 Listiny základních práv Evropské unie a s čl. 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU
musí být vykládáno v tom smyslu, že
nebrání vnitrostátní právní úpravě, která v průběhu trestního řízení vedeného proti obviněnému ruší právo obviněného na zastavení tohoto řízení v případech, kdy se nepodařilo zabránit podstatným, ale odstranitelným procesním vadám, jimiž byla stižena obžaloba.
Podpisy