ROZSUDEK SOUDU (pátého senátu)
20. listopadu 2007
Věc T-308/04
Francesco Ianniello
v.
Komise Evropských společenství
„Veřejná služba – Úředníci – Posudek o vývoji služebního postupu – Hodnotící období 2001/2002 – Žaloba na neplatnost – Žaloba na náhradu škody“
Předmět: Žaloba, jejímž předmětem je zrušení posudku o vývoji služebního postupu žalobce za období 2001/2002, jakož i platba náhrady utrpěné nemateriální újmy.
Rozhodnutí: Rozhodnutí obsahující přijetí posudku o vývoji služebního postupu žalobce za období 2001/2002 se zrušuje. Žaloba se ve zbývající části zamítá. Komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené žalobcem.
Shrnutí
1. Námitka protiprávnosti – Dosah – Akty, proti nimž může být vznesena námitka protiprávnosti
(Článek 241 ES)
2. Úředníci – Služební řád – Obecná prováděcí ustanovení
(Služební řád, článek 110)
3. Úředníci – Hodnocení – Smíšený hodnotící výbor – Složení
(Služební řád, článek 43)
4. Úředníci – Hodnocení – Smíšený hodnotící výbor – Zákaz účasti členů smíšeného hodnotícího výboru odpovědných za řízení lidských zdrojů, kteří mají zájmy neslučitelné s jejich úkoly – Dosah
(Služební řád, článek 43)
5. Úředníci – Hodnocení – Dodržování práv obhajoby – Dosah
(Služební řád, článek 43)
1. Článek 241 ES je výrazem obecné zásady zajišťující každému účastníkovi řízení právo zpochybnit, za účelem dosažení zrušení rozhodnutí, které se jej bezprostředně a osobně dotýká, platnost dřívějších aktů orgánů, které jsou právním základem napadeného rozhodnutí, jestliže tento účastník řízení neměl právo podat na základě článku 230 ES přímou žalobu proti těmto aktům, jejichž důsledky tedy nese, aniž by mohl navrhnout jejich zrušení. Cílem článku 241 ES je tedy chránit jednotlivce proti použití protiprávního normativního aktu, přičemž se má za to, že účinky rozsudku, který konstatuje nepoužitelnost, jsou omezeny pouze na účastníky řízení, a že tento rozsudek nezpochybňuje samotný akt, který se stal nenapadnutelným.
V rozsahu, ve kterém není cílem článku 241 ES umožnit účastníku řízení zpochybnění použitelnosti jakéhokoliv aktu obecného charakteru ve prospěch jakékoli žaloby, dosah námitky protiprávnosti musí být omezen na to, co je nezbytné pro vyřešení sporu. Z toho vyplývá, že obecný akt, jehož protiprávnost je namítána, musí být přímo nebo nepřímo použitelný v případě, který je předmětem žaloby, a že musí existovat přímý právní vztah mezi napadeným individuálním rozhodnutím a dotčeným obecným aktem. Existence takového vztahu však může být vyvozena z konstatování, že napadené rozhodnutí se zakládá hlavně na ustanovení aktu, jehož legalita je zpochybňována, i když posledně uvedené nebylo formálně jeho právním základem.
(viz body 32 a 33)
Odkazy: Soudní dvůr, 14. prosince 1962, Wöhrmann a Lütticke v. Komise, 31/62 a 33/62, Recueil, s. 965; Soudní dvůr, 31. března 1965, Macchiorlati Dalmas v. Vysoký úřad, 21/64, Recueil, s. 227; Soudní dvůr, 13. července 1966, Itálie v. Rada a Komise, 32/65, Recueil, s. 563; Soudní dvůr, 21. února 1974, Kortner a další v. Rada a další, 15/73 až 33/73, 52/73, 53/73, 57/73 až 109/73, 116/73, 117/73, 123/73 a 135/73 až 137/73, Recueil, s. 177, body 36 a 37; Soudní dvůr, 6. března 1979, Simmenthal v. Komise, 92/78, Recueil, s. 777, bod 39; Soudní dvůr, 19. ledna 1984, Andersen a další v. Parlament, 262/80, Recueil, s. 195, bod 6; Soud, 26. října 1993, Reinarz v. Komise, T‑6/92 a T‑52/92, Recueil, s. II‑1047, bod 57; Soud, 12. prosince 1996, Altmann a další v. Komise, T‑177/94 a T‑377/94, Recueil, s. II‑2041, bod 119; Soud, 4. března 1998, De Abreu v. Soudní dvůr, T‑146/96, Recueil FP, s. I‑A‑109 a II‑281, body 25 a 29
2. Obecná prováděcí ustanovení přijatá podle čl. 110 prvního pododstavce služebního řádu mohou stanovit kritéria, kterými se má řídit administrativa při výkonu své diskreční pravomoci nebo při konkretizaci dosahu ustanovení služebního řádu, která nejsou jasná. Tato ustanovení však nemohou v žádném případě stanovit pravidla, která by se odchylovala od ustanovení, která jsou jim hierarchicky nadřazena, jako jsou ustanovení služebního řádu nebo obecné právní zásady.
(viz bod 38)
Odkazy: Soud, 14. prosince 1990, Brems v. Rada, T‑75/89, Recueil, s. II‑899, bod 29; Soud, 25. října 2005, Fardoom a Reinard v. Komise, T‑43/04, Sb. VS s. I‑A‑329 a II‑1465, bod 36, a citovaná judikatura
3. Na základě čl. 8 odst. 5 obecných prováděcích ustanovení k článku 43 služebního řádu přijatých Komisí je úkolem smíšeného hodnotícího výboru dohlížet, aniž by nahrazoval hodnotitele v posuzování pracovních výkonů dotčené osoby, na dodržování spravedlnosti a objektivity při vyhotovení posudku o vývoji služebního postupu a jeho souladu s obvyklými normami hodnocení, jakož i na řádné používání postupů. Vzhledem k těmto úkolům se platová třída členů výboru nezohledňuje, a zejména pouhá skutečnost, že je zařazen do stejné platové třídy jako dotčená osoba, neznamená, že se člen smíšeného hodnotícího výboru nachází v situaci konfliktu zájmů, která by mohla narušit jeho nestrannost.
(viz body 41 až 43)
Odkazy: Soud, 12. července 2005, De Bry v. Komise, T‑157/04, Sb. VS s. I‑A‑199 a II‑901, bod 49
4. Z čl. 8 odst. 1 a 6 obecných prováděcích ustanovení k článku 43 služebního řádu přijatých Komisí vyplývá, že pouhá okolnost, že člen smíšeného hodnotícího výboru je odpovědný za řízení lidských zdrojů, pro něj nemůže znamenat povinnost odstoupit a nechat se nahradit náhradníkem v případě posuzování stížností podaných zástupci zaměstnanců. Tato povinnost je totiž členům smíšeného hodnotícího výboru uložena pouze v rozsahu, v němž mají zájmy, jež jsou neslučitelné s jejich úkoly. Čistě abstraktní riziko konfliktu zájmů nepostačuje k závěru, že člen smíšeného hodnotícího výboru, který odpovídá za řízení lidských zdrojů, má skutečně zájmy, které jsou neslučitelné s jeho úkoly.
(viz bod 54)
5. V rámci hodnotícího systému zavedeného Komisí musí základní zásada dodržování práv obhajoby dotčené osobě umožnit hájit se v průběhu postupu hodnocení proti tvrzení o skutečnostech, které mohou být použity v její neprospěch. Zásada dodržování práv obhajoby však neznamená, že revizní hodnotitel je omezen v konzultacích, které jsou nezbytné ke splnění jeho úkolů s náležitou péčí. Revizní hodnotitel může považovat za nezbytnou konzultaci hierarchicky nadřízených hodnoceného úředníka, aniž by tato konzultace nutně znamenala zahájení kontradiktorní debaty s hodnoceným úředníkem. V této souvislosti může revizní hodnotitel rovněž požádat hodnotitele o vysvětlení a upřesnění, pokud jde o posouzení posledně uvedeného obsažené v posudku o vývoji služebního postupu. Nicméně podaná vysvětlení nebo upřesnění nesmí pozměnit, pokud jde o věc samou, obsah původního posouzení vloženého do posudku o vývoji služebního postupu tímto stejným hodnotitelem. Pokud se v takovém pozměněném znění vyskytnou, musí revizní hodnotitel při dodržení práv obhajoby dotyčného úředníka dát tomuto úředníkovi možnost uplatnit vlastní připomínky k novému posouzení hodnotitele. V tomto případě totiž nelze připomínky již předložené stejným úředníkem v předchozích stadiích postupu hodnocení posoudit jako dostatečné, jelikož tyto připomínky byly vypracovány k jinému posouzení hodnotitele.
(viz body 70, 73 a 74)