ROZSUDEK TRIBUNÁLU
(kasační senát)
19. června 2012
Věc T‑234/11 P
Oscar Orlando Arango Jaramillo a další
v.
Evropská investiční banka (EIB)
„Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Zaměstnanci EIB – Důchody – Příspěvek do důchodového systému – Odmítnutí žaloby v prvním stupni jako zjevně nepřípustné – Lhůta pro podání žaloby – Opožděnost – Přiměřená lhůta“
Předmět: Kasační opravný prostředek podaný proti usnesení Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (prvního senátu) ze dne 4. února 2011, Arango Jaramillo a další v. EIB (F‑34/10), a znějící na zrušení tohoto usnesení
Rozhodnutí: Kasační opravný prostředek se zamítá. Oscar Orlando Arango Jaramillo a 34 dalších zaměstnanců Evropské investiční banky (EIB), jejichž jména jsou uvedena v příloze, ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené EIB v prvním stupni.
Shrnutí
1. Úředníci – Zaměstnanci Evropské investiční banky – Žaloba – Lhůty – Požadavek přiměřené lhůty
(Článek 270 SFEU)
2. Úředníci – Zaměstnanci Evropské investiční banky – Žaloba – Lhůty – Požadavek přiměřené lhůty – Použití per analogiam čl. 91 odst. 3 služebního řádu – Podání po uplynutí lhůty tří měsíců – Nesplněný požadavek
(Článek 270 SFEU; služební řád, článek 91)
3. Soudní řízení – Lhůty pro podání žaloby – Promlčení – Náhoda nebo vyšší moc – Pojem
(Statut Soudního dvora, čl. 45 druhý pododstavec)
1. Smlouva o FEU ani pracovní řád zaměstnanců Evropské investiční banky, který přijala její správní rada podle článku 29 jednacího řádu Banky, neobsahují žádný údaj o lhůtě pro podání žaloby použitelné na spory mezi Bankou a jejími zaměstnanci. Soulad práva na účinnou soudní ochranu, jež patří mezi obecné zásady unijního práva a podle kterého musí mít jednotlivec dostatečnou lhůtu k posouzení legality aktu, který nepříznivě zasahuje do jeho právního postavení, a případně k přípravě žaloby, s požadavkem právní jistoty, podle kterého se akty přijaté unijními orgány musí stát po uplynutí určité lhůty konečnými, vyžaduje, aby tyto spory byly unijnímu soudu předloženy v přiměřené lhůtě.
(viz bod 22)
Odkazy:
Tribunál: 23. února 2001, De Nicola v. EIB, T‑7/98, T‑208/98 a T‑109/99, Recueil FP, s. I‑A‑49 a II‑185, body 97 až 99; 6. března 2001, Dunnett a další v. EIB, T‑192/99, Recueil, s. II‑813, body 51 až 53; 6. prosince 2002, D v. EIB, T‑275/02 R, Recueil FP, s. I‑A‑259 a II‑1295, body 31 a 32
2. Výklad a contrario judikatury je přijatelný, jelikož jiný výklad této judikatury by nebyl přiměřený ani slučitelný s použitelnými obecnými zásadami unijního práva. Požadavku právní jistoty i nutnosti vyloučit jakoukoli diskriminaci nebo svévolné zacházení při výkonu spravedlnosti může vyhovět jen důsledné uplatňování procesněprávních norem stanovících promlčecí lhůty. Analogicky se lhůtou pro podání žaloby stanovenou v čl. 91 odst. 3 služebního řádu bylo rozhodnuto, že lhůta tří měsíců musí být v zásadě považována za přiměřenou k tomu, aby zaměstnanec Evropské investiční banky podal žalobu na neplatnost jejího aktu, který nepříznivě zasahuje do právního postavení tohoto zaměstnance. Z posledně uvedené judikatury a contrario vyplývá, že veškeré žaloby, které zaměstnanec Banky podá po uplynutí lhůty tří měsíců, prodloužené o jednotnou lhůtu deseti dnů z důvodu vzdálenosti, je třeba v zásadě považovat za žaloby nepodané v přiměřené lhůtě.
(viz bod 27)
Odkazy:
Soudní dvůr: 13. června 1958, Meroni v. Vysoký úřad, 9/56, Recueil, s. 9, bod 27; 22. září 2011, Bell & Ross v. OHIM, C‑426/10 P, Sb. rozh. s. I‑8849, body 43, 54 a 55
Tribunál: 30. března 2000, Méndez Pinedo v. ECB, T‑33/99, Recueil FP, s. I‑A‑63 a II‑273, body 33 a 34; výše uvedený rozsudek De Nicola v. EIB, bod 107; výše uvedený rozsudek D v. EIB, bod 33 a citovaná judikatura
3. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 51)
Odkazy:
Soudní dvůr: 12. července 1984, Ferriera Valsabbia v. Komise, 209/83, Recueil, s. 3089, bod 22; 15. prosince 1994, Bayer v. Komise, C‑195/91 P, Recueil, s. I‑5619, bod 31; 18. ledna 2005, Zuazaga Meabe v. OHIM, C‑325/03 P, Sb. rozh. s. I‑403, bod 25; 8. listopadu 2007, Belgie v. Komise, C‑242/07 P, Sb. rozh. s. I‑9757, bod 17