ROZSUDEK TRIBUNÁLU (druhého senátu)

3. března 2011 (*)

„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Trh s projekty plynem izolovaných spínacích přístrojů – Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 81 ES a článku 53 dohody o EHP – Právo na obhajobu – Povinnost uvést odůvodnění – Přičitatelnost protiprávního jednání – Délka trvání protiprávního jednání – Pokuty – Solidární odpovědnost za zaplacení pokuty – Přitěžující okolnosti – Vedoucí úloha – Polehčující okolnosti – Spolupráce“

Ve věcech T‑117/07 a T‑121/07,

Areva,société anonyme, se sídlem v Paříži (Francie),

Areva T & D Holding SA, se sídlem v Paříži,

Areva T & D SA, se sídlem v Paříži,

Areva T & D AG, se sídlem v Oberentfeldenu (Švýcarsko),

zastoupené A. Schildem a J.-M. Cotem, advokáty,

Alstom,société anonyme, se sídlem v Levallois-Perret (Francie), původně zastoupená J. Derennem, advokátem, W. Broerem, solicitor, A. Müller-Rappard a C. Guirado, advokáty, poté J. Derennem a A. Müller-Rappard, advokáty,

žalobkyně,

proti

Evropské komisi, původně zastoupené X. Lewisem a F. Arbaultem, poté M. Lewisem, nyní V. Bottkou a N. Von Lingenem, jako zmocněnci,

žalované,

jejichž předmětem je návrh na částečné zrušení rozhodnutí Komise K(2006) 6762 v konečném znění ze dne 24. ledna 2007 týkajícího se řízení podle článku 81 ES a článku 53 dohody o EHP (Věc COMP/F/38.899 – Plynem izolované spínací přístroje), a podpůrně návrh na snížení pokuty, která jim byla uložena,

TRIBUNÁL (druhý senát),

ve složení: I. Pelikánová (zpravodajka), předsedkyně, K. Jürimäe a S. Soldevila Fragoso, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: C. Kristensen, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 24. března 2009,

vydává tento

Rozsudek

 Skutečnosti předcházející sporu

1        Skutečnosti předcházející sporu vyplývají především ze zjištění Komise Evropských společenství uvedených v rozhodnutí Komise K(2006) 6762 v konečném znění ze dne 24. ledna 2007 týkajícím se řízení podle článku 81 ES a článku 53 dohody o EHP (Věc COMP/F/38.899 – Plynem izolované spínací přístroje) (dále jen „napadené rozhodnutí“). Jelikož účastnice řízení tyto skutečnosti nezpochybnily, respektive přinejmenším je nezpochybnily platně, je třeba je pro účely tohoto řízení považovat za prokázané.

 Dotyčný výrobek

2        Plynem izolované spínací přístroje (dále jen „PISP“) se používají ke kontrole toku energie v elektrické rozvodné síti. Jedná se o silnoproudá zařízení, která se používají jako hlavní prvek pro elektrické rozvodny dodávané na klíč.

3        Elektrické rozvodny jsou pomocnými elektrickými centrálami, které převádějí elektrický proud. Vedle transformátoru se elektrické rozvodny skládají z kontrolních systémů, přenašečů, baterií, nabíjecích zařízení a spínacího přístroje. Spínací přístroj chrání transformátor před přetížením nebo izoluje elektrický obvod a vadný transformátor.

4        Spínací přístroje mohou být izolované plynem, vzduchem nebo může jít o hybridní přístroje, pokud kombinují obě výše uvedené techniky. Plynem izolované spínací přístroje se prodávají v celém světě jako nedílné součásti elektrických rozvoden dodávaných na klíč nebo jako samostatné díly, který je třeba do takových rozvoden doinstalovat. Představují přibližně 30 až 60 % z celkové ceny těchto rozvoden.

5        Napadené rozhodnutí se týká projektů PISP na napětí 72,5 kV nebo vyššího (dále jen „projekty PISP“), což zahrnuje PISP jakožto samostatné výrobky, a to včetně všech souvisejících služeb (doprava, instalace, přezkoušení, izolování atd.), a elektrické rozvodny s PISP dodávané na klíč, které se skládají z PISP a dalších součástí rozvodny, například transformátorů, a to včetně všech souvisejících služeb (doprava, montáž rozvodů, instalace, izolování atd.).

 Dotčené podniky

6        Alstom (dříve Alsthom), akciová společnost podle francouzského práva se správní radou, je mateřská společnost skupiny společností (dále jen „skupina Alstom“). V období od 15. dubna 1988 do 8. ledna 2004 skupina Alstom působila v odvětví přenosu a distribuce elektrické energie (dále jen „úsek T & D“) a především v oblasti PISP.

7        V rámci skupiny Alstom vyvíjela aktivity v oblasti PISP ve Francii Alsthom SA (France), a to až do roku 1989, kdy došlo ke změně její firmy na GEC Alsthom SA, ve které 100% podíl držela GEC Alsthom NV. Dne 16. listopadu 1992 vznikla společnost Kléber Eylau SA, která byla dohodou účinnou od 7. prosince 1992 pověřena aktivitami v oblasti PISP ve Francii. Ve společnosti Kléber Eylau držela 99,76% podíl GEC Alsthom SA a 0,04% podíl Étoile Kléber. V červnu 1993 došlo k přeměně Kléber Eylau na GEC Alsthom T&D SA, která se v červnu 1998 přeměnila na Alstom T & D SA. V posledně uvedené společnosti měla 100% podíl Alstom Holdings (France), jejímž 100% podílníkem byla Alstom.

8        Aktivity v oblasti PISP v rámci skupiny Alstom probíhaly od ledna 1986 paralelně ve Švýcarsku a ve Francii, kdy se Sprecher Energie AG stala dceřinou společností, v níž 100% podíl držela Alsthom. V listopadu 1993 se Sprecher Energie přeměnila na GEC Alsthom T & D AG, která se v červenci 1997 přeměnila na GEC Alsthom AG a v červnu 1998 na Alstom AG [dále jen „Alstom (Suisse)“]. Dne 22. prosince 2000 posledně uvedenou společnost převzala Alstom Power (Schweiz) AG. Nový subjekt dostal název Alstom (Schweiz) AG. V listopadu 2002 vznikl v rámci skupiny Alstom nový právní subjekt, na který byly převedeny aktivity úseku T & D ve Švýcarsku. Tento subjekt, který se původně jmenoval Alstom (Schweiz) Services AG, byl následně přejmenován na Alstom T & D AG.

9        Veškeré aktivity skupiny Alstom v rámci úseku T & D byly dne 8. ledna 2004, převedeny na skupinu, ve které je mateřskou společností Areva, akciová společnost podle francouzského práva s představenstvem a dozorčí radou (dále jen „skupina Areva“). Aktivity v oblasti PISP v rámci skupiny Areva vykonávaly v období od 9. ledna do 11. května 2004 společnosti Areva T & D SA a Areva T & D AG, dceřiné společnosti, ve kterých 100% podíl držela společnost Areva T & D Holding SA, jejímž 100% podílníkem byla Areva (dále jen společně „společnosti skupiny Areva“).

 Správní řízení

10      Dne 3. března 2004 společnost ABB Ltd oznámila Komisi existenci protisoutěžních jednání a podala ústní žádost o ochranu před pokutami v souladu s oznámením Komise ze dne 19. února 2002 o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů (Úř. věst. 2002, C 45, s. 3, dále jen „oznámení o spolupráci“).

11      Jednání oznámená společností ABB spočívala v koordinaci prodeje projektů PISP na celosvětové úrovni, včetně rozdělení trhů, přidělování kvót a zachovávání příslušných tržních podílů, přidělování projektů PISP výrobcům určeným za tímto účelem a manipulace nabídkového řízení (bid-rigging), aby byly smlouvy přidělovány těmto výrobcům, stanovení cen komplexními dohodami týkajícími se projektů PISP, které nebyly přiděleny, výpovědi licenčních smluv uzavřených se společnostmi, které nebyly účastníky kartelové dohody, a výměny citlivých informací o trhu.

12      Ústní žádost o ochranu před pokutami podaná společností ABB byla, zejména dne 7. května 2004, doplněna o ústní vyjádření a listinné důkazy. Dne 25. dubna 2004 poskytla Komise společnosti ABB podmínečnou ochranu.

13      Na základě prohlášení společnosti ABB zahájila Komise šetření a ve dnech 11. a 12. května 2004 provedla kontroly v prostorách několika společností působících v oboru PISP.

14      V období od 14. do 25. května 2004 spolupracovala skupina Areva s Komisí a v souladu s oznámením o spolupráci jí poskytla různé listinné důkazy a informace.

15      Dne 4. října 2004 odpověděla společnost ABB Komisi na její žádost o informace.

16      Dne 6. února 2006 zaslala Komise žádost o informace společnosti Alstom, která na ni odpověděla dopisem ze dne 24. února 2006.

17      Dne 20. dubna 2006 přijala Komise oznámení námitek, které vedle společnosti Alstom a společností skupiny Areva zaslala i společnostem ABB, Fuji Electric Holdings Co., Ltd a Fuji Electric Systems Co., Ltd (dále jen společně „společnosti skupiny Fuji“), Hitachi a Hitachi Europe Ltd (dále jen společně „společnosti skupiny Hitachi“), Japan AE Power Systems Corp. (dále jen „JAEPS“), Mitsubishi Electric System Corp. (dále jen „Melco“), Nuova Magrini Galileo SpA, Schneider Electric SA (dále jen „Schneider“), Siemens AG, Toshiba Corp. a pěti společnostem skupiny, jejíž mateřskou společností byla VA Technologie AG (dále jen „skupina VA Tech“), a to včetně samotné VA Technologie.

18      Dne 5. května 2006 byly společnosti Alstom v souladu s oznámením o spolupráci zpřístupněny ústní výpovědi učiněné ostatními dotčenými společnostmi.

19      Dne 30. června 2006 zaslaly Alstom a společnosti skupiny Areva ve stanovené lhůtě Komisi svá vyjádření k oznámení námitek. Alstom v příloze své odpovědi na oznámení námitek předložila několik interních dokumentů skupiny Alstom a požádala o důvěrné zacházení s nimi, a to vůči jakékoli třetí osobě mimo Komisi. I společnosti ABB, společnosti skupiny Fuji, Hitachi a JAEPS, Melco, Schneider, Siemens AG Österreich, Siemens a Toshiba odpověděly na oznámení námitek písemně ve stanovených lhůtách.

20      Dopisem ze dne 12. července 2006 spolupracovaly společnosti skupiny Fuji s Komisí a podle oznámení o spolupráci jí poskytly různé listinné důkazy a informace.

21      Dne 14. července 2006 ABB zaslala Komisi „dodatek k odpovědi na oznámení námitek“.

22      Komise vyslechla společnosti, jimž bylo zasláno oznámení námitek, ve dnech 18. a 19. července 2006.

23      Dne 25. srpna 2006 předložila Komise účastnicím řízení k vyjádření výňatky odpovědi společností skupiny Fuji na oznámení námitek, ve znění bez důvěrných informací, žádost podanou dne 12. července 2006 společnostmi skupiny Fuji v souladu s oznámením o spolupráci (viz výše bod 20), dodatek k odpovědi společnosti ABB na oznámení námitek a dodatečné dokumenty. Alstom svá vyjádření k uvedeným dokumentům předložila dne 15. září 2006 spolu s prohlášením svého zaměstnance pana S., který byl údajně přímo seznámen se skutkovými okolnostmi sporu.

24      Dne 20. září 2006 zaslala Komise společnostem skupiny Areva žádost o informace, na kterou adresátky odpověděly dne 6. října 2006 předložením mnoha dokumentů týkajících se reorganizace aktivit úseku T & D v rámci skupiny Alstom za účelem jejich převedení v rámci skupiny, zmíněného výše v bodě 9.

25      De 14. listopadu 2006 zaslala Komise společnosti Alstom své stanovisko k dodatečným dokumentům uvedeným výše v bodě 23 v anglickém jazyce a na základě žádosti společnosti Alstom ze dne 17. listopadu 2006 jí toto stanovisko zaslala dne 22. listopadu 2006 ve francouzském jazyce. Dne 27. listopadu 2006 Alstom předložila vyjádření k uvedenému stanovisku.

26      Dne 4. prosince 2006 zaslala Alstom Komisi dopis týkající se určení právnických osob dotčených skutkovými okolnostmi sporu. Tento dopis obsahoval především četná schémata znázorňující různé operace v rámci reorganizace aktivit úseku T & D v rámci skupiny Alstom.

 Napadené rozhodnutí

27      Dne 24. ledna 2007 přijala Komise napadené rozhodnutí, jehož shrnutí zveřejnila v Úředním věstníku dne 10. ledna 2008 (Úř. věst. C 5, s. 7). Rozhodnutí bylo společnosti Alstom a společnostem skupiny Areva oznámeno dne 8. února 2007.

28      Vedle společnosti Alstom a společností skupiny Areva bylo napadené rozhodnutí určeno společnosti ABB, společnostem skupiny Fuji, společnostem skupiny Hitachi, a dále společnostem JAEPS, Melco, Nuova Magrini Galileo, Schneider, Siemens, Siemens AG Österreich, Siemens Transmission & Distribution Ltd (dále jen „Reyrolle“), Siemens Transmission & Distribution SA, Toshiba a VA Tech Transmission & Distribution GmbH & Co. KEG.

29      V bodech 113 až 123 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise uvedla, že různé podniky, které se účastnily kartelové dohody, koordinovaly podle smluvených pravidel přidělování projektů PISP na celosvětové úrovni, s výjimkou některých trhů, aby zejména zachovaly kvóty, které do značné míry odrážely jejich odhadované historické podíly na trhu. Upřesnila, že k přidělování projektů PISP docházelo na základě společné „japonské“ kvóty a společné „evropské“ kvóty, které měly být mezi ně posléze rozděleny japonskými a evropskými výrobci. Dohoda podepsaná ve Vídni dne 15. dubna 1988 (dále jen „dohoda GQ“) stanovila pravidla umožňující přidělení projektů PISP buď japonským, nebo evropským výrobcům a přičtení jejich hodnoty k příslušným kvótám. Kromě toho v bodech 124 až 132 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise upřesnila, že různé podniky, které se účastnily kartelové dohody, uzavřely nepsanou dohodu (dále jen „obecná dohoda“), na základě níž projekty PISP v Japonsku na straně jedné a v zemích evropských účastníků kartelové dohody na straně druhé, označované společně jako „domovské země“ projektů PISP, byly vyhrazeny japonským a evropským účastníkům kartelu. Projekty PISP v „domovských zemích“ nebyly předmětem výměny informací mezi oběma skupinami a nebyly přičítány k příslušným kvótám.

30      Dohoda GQ obsahovala rovněž pravidla týkající se výměny nezbytných informací o fungování kartelu mezi oběma skupinami výrobců, která byla zejména zajišťována tajemníky uvedených skupin, manipulace dotyčných nabídkových řízení a stanovení cen za projekty PISP, které nemohly být přiděleny. Podle znění přílohy 2 se dohoda GQ vztahovala na celý svět s výjimkou Spojených států amerických, Kanady, Japonska a 17 zemí západní Evropy. Projekty PISP byly v jiných evropských zemích než v „domovských zemích“ podle obecné dohody rovněž vyhrazeny evropské skupině a japonští výrobci se zavázali, že nebudou v případě projektů PISP v Evropě podávat nabídky.

31      Rozdělování projektů PISP mezi evropskými výrobci se podle Komise řídilo dohodou podepsanou rovněž ve Vídni dne 15. dubna 1988, nazvanou „E-Group Operation Agreement for GQ-Agreement“ (Dohoda skupiny E ohledně provádění dohody GQ) (dále jen „dohoda EQ“). Komise uvedla, že přidělování projektů PISP v Evropě probíhalo podle stejných pravidel a postupů, jakými se řídilo přidělování projektů PISP v jiných zemích. Konkrétně měly být projekty PISP v Evropě rovněž oznamovány, zapisovány do seznamu, přidělovány, seřazovány nebo získaly minimální cenu.

32      V bodě 142 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise konstatovala, že v dohodě GQ a v dohodě EQ, jakož i pro účely organizace a fungování kartelové dohody byli různí účastníci kartelové dohody označeni kódem, který se skládal z číslic pro evropské účastníky a písmen pro japonské účastníky. Původní kódy byly nahrazeny čísly od července roku 2002.

33      V článku 1 písm. b) napadeného rozhodnutí Komise konstatovala, že Alstom svou účastí na souboru dohod a jednání ve vzájemné shodě v oboru projektů PISP v EHP v období od 15. dubna 1988 do 8. ledna 2004 porušila článek 81 ES a článek 53 dohody o Evropském hospodářském prostoru (dále jen „dohoda o EHP“). V článku 1 písm. c), d), e) a f) napadeného rozhodnutí konstatovala, že obou uvedených protiprávních jednání se dopouštěly i společnosti Areva a Areva T & D Holding v období od 9. ledna do 11. května 2004, společnost Areva T & D AG v období od 22. prosince 2003 do 11. května 2004 a společnost Areva T & D SA v období od 7. prosince 1992 do 11. května 2004.

34      Za protiprávní jednání uvedené v článku 1 napadeného rozhodnutí byla v čl. 2 písm. b) a c) napadeného rozhodnutí společnosti Alstom uložena individuální pokuta ve výši 11 475 000 eur a pokuta ve výši 53 550 000 eur, kterou má zaplatit solidárně se společností Areva T & D SA.

35      Za protiprávní jednání uvedené v článku 1 napadeného rozhodnutí byla v čl. 2 písm. c) napadeného rozhodnutí společnosti Areva T & D SA uložena pokuta ve výši 53 550 000 eur, kterou má zaplatit solidárně se společností Alstom, z nichž 25 500 000 eur má zaplatit solidárně se společnostmi Areva, Areva T & D Holding a Areva T & D AG.

 Řízení a návrhová žádání účastnic řízení

36      Návrhy došlými kanceláři Tribunálu (dříve Soudu) dne 18. dubna 2007 podaly společnosti skupiny Areva a Alstom projednávané žaloby, které byly zapsány pod čísly T‑117/07 a T‑121/07.

37      Na základě zprávy soudkyně zpravodajky rozhodl Tribunál (druhý senát) o zahájení ústní části řízení ve věcech T‑117/07 a T‑121/07.

38      Po vyslechnutí účastnic řízení k tomuto bodu předsedkyně druhého senátu v souladu s článkem 50 jednacího řádu Tribunálu usnesením ze dne 12. března 2009 spojila věci T‑117/07 a T‑121/07 pro účely ústní části řízení. Přiznala rovněž důvěrné zacházení pro dokumenty přiložené k odpovědi společnosti Alstom na oznámení námitek (viz výše bod 19) a založené do spisu ve věci T‑121/07.

39      Řeči účastnic řízení a jejich odpovědi na otázky Tribunálu byly vyslechnuty na jednání dne 24. března 2009. Žalobkyně potvrdily, že jejich žalobní důvody a výtky vycházející z porušení článku 81 ES je třeba vykládat tak, že se týkají i článku 53 dohody o EHP. Komise se vyjádřila tak, že se solidární odpovědnost za porušení práva hospodářské soutěže považuje za odpovědnost rozloženou rovným dílem, pokud výrok rozhodnutí, které konstatuje tuto odpovědnost, nestanoví jinak. Žalobkyně naopak zpochybnily možnost uplatnění takové domněnky. Komise nakonec prohlásila, že v rámci posuzování vedoucí úlohy při porušování práva hospodářské soutěže bylo třeba zvážit veškerá kritéria, tedy i délku trvání výkonu této vedoucí úlohy a intenzitu, s jakou byla vykonávána. Tato vyjádření byla zaznamenána do protokolu o jednání. Společnosti skupiny Areva ve svém závěrečném vyjádření namítly věcné pochybení, které mělo spočívat v tom, že Areva T & D AG byla ztotožňována se společností Alstom T & D AG s tím, že toliko změnila obchodní firmu.

40      Dopisy došlými kanceláři Tribunálu ve dnech 29. a 30. dubna 2009 Alstom a společnosti skupiny Areva podaly připomínky k obsahu protokolu z jednání, které se týkaly odpovědí Komise na otázky Tribunálu ohledně režimu solidární odpovědnosti za porušení práva hospodářské soutěže.

41      Usnesením Tribunálu ze dne 3. června 2009 byla znovuotevřena ústní část řízení. Předsedkyně druhého senátu Tribunálu v souladu s čl. 7 odst. 2 Pokynů pro vedoucího kanceláře Tribunálu rozhodla o založení dopisů podaných ve dnech 29. a 30. dubna 2009 do spisu.

42      Dopisem došlým kanceláři Tribunálu dne 18. června 2009 podala Komise vyjádření k uvedeným dopisům. V této souvislosti uvedla, že pokud ukládá pokutu vícero společnostem, které ji mají zaplatit solidárně, aniž ve výroku svého rozhodnutí upřesní nebo uvede jinak, nemá v úmyslu řešit otázku konkrétního podílu jednotlivých spoludlužníků na zaplacení této pokuty.

43      Rozhodnutím ze dne 1. července 2009 předsedkyně druhého senátu Tribunálu poté, co prověřila přesné znění ústních odpovědí Komise na tomto jednání, zamítla návrhy na změnu protokolu z jednání.

44      Alstom navrhuje, aby Tribunál:

–        zrušil čl. 1 písm. b) a čl. 2 písm. b) a c) napadeného rozhodnutí;

–        podpůrně, aby podstatně snížil pokutu, která jí byla uložena v čl. 2 písm. b) a c) napadeného rozhodnutí;

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

45      Společnosti skupiny Areva navrhují, aby Tribunál:

–        zrušil článek 1 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž přičítá společnostem Areva T & D SA a Alstom solidární odpovědnost za protiprávní jednání, k němuž docházelo v období od 7. prosince 1992 do 8. ledna 2004, a solidární odpovědnost za protiprávní jednání, k němuž docházelo v období od 9. ledna do 11. května 2004;

–        podpůrně, aby zrušil nebo podstatně snížil pokutu, která jim byla uložena v čl. 2 písm. c) napadeného rozhodnutí;

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

46      Komise navrhuje, aby Tribunál:

–        zamítl žaloby jako neopodstatněné;

–        uložil žalobkyním náhradu nákladů řízení.

 Právní otázky

47      Jelikož projednávané věci spolu souvisí co do předmětu a účastnice řízení byly v tomto ohledu vyslechnuty, má Tribunál za to, že je třeba je podle článku 50 jednacího řádu spojit pro účely rozsudku.

48      Žalobami je primárně navrhováno zrušení čl. 1 písm. b), c), d), e) a f) napadeného rozhodnutí, primárně a podpůrně pak zrušení čl. 2 písm. b) a c) napadeného rozhodnutí a podpůrně změna čl. 2 písm. b) a c) napadeného rozhodnutí.

49      Nejprve je třeba se zabývat návrhovým žádáním směřujícím ke zrušení čl. 1 písm. b), c), d), e) a f) napadeného rozhodnutí. Následně, bude-li potřeba, bude přezkoumáno návrhové žádání směřující ke zrušení čl. 2 písm. b) a c) napadeného rozhodnutí. Nakonec bude případně přezkoumáno i návrhové žádání směřující ke změně čl. 2 písm. b) a c) napadeného rozhodnutí.

50      Společnosti skupiny Areva na podporu svých návrhových žádání ve věci T‑117/07 uvádí sedm žalobních důvodů. První žalobní důvod vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění stanovené v článku 253 ES. Podstatou druhého žalobního důvodu je porušení pravidel přičitatelnosti protiprávního jednání, která plynou z čl. 81 odst. 1 ES a čl. 53 odst. 1 dohody o EHP, a porušení obecných zásad právní jistoty a zákazu retroaktivity. Podstatou třetího žalobního důvodu je porušení pravidel přičitatelnosti protiprávního jednání, které plynou z čl. 81 odst. 1 ES a čl. 53 odst. 1 dohody o EHP. Podstatou čtvrtého žalobního důvodu je porušení pravidel přičitatelnosti protiprávního jednání a solidarity při placení pokut, která plynou z čl. 81 odst. 1 ES a čl. 53 odst. 1 dohody o EHP, porušení článku 7 ES a porušení obecných zásad rovného zacházení a proporcionality, právní jistoty, zákazu retroaktivity a účinné soudní ochrany. Pátý žalobní důvod vychází z porušení pravidel solidarity při placení pokut, která plynou z čl. 81 odst. 1 ES a čl. 53 odst. 1 dohody o EHP. Podstatou šestého žalobního důvodu je porušení čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 [ES] a 82 [ES] (Úř. věst. L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205) a bodu 2 pokynů o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 [UO] (Úř. věst. 1998, C 9, s. 3; Zvl. vyd. 08/01, s. 171, dále jen „pokyny“), nesprávné posouzení a porušení obecných zásad rovného zacházení a proporcionality. Podstatou posledního, sedmého žalobního důvodu je nesprávné posouzení a porušení článku 81 ES, čl. 53 odst. 1 dohody o EHP a oznámení o spolupráci.

51      Společnost Alstom na podporu svých návrhových žádání ve věci T‑121/07 uvádí osm žalobních důvodů. První žalobní důvod vychází z porušení práva na účinný procesní prostředek. Podstatou druhého žalobního důvodu je porušení pravidel solidarity při placení pokut, která plynou z článku 81 ES a článku 53 dohody o EHP, porušení obecných zásad právní jistoty a personality trestů a porušení povinnosti uvést odůvodnění. Třetí žalobní důvod vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění zakotvené v článku 253 ES. Čtvrtý žalobní důvod primárně vychází z porušení pravidel přičitatelnosti protiprávního jednání, která plynou z článku 81 ES a článku 53 dohody o EHP, a z nesprávného právního posouzení a podpůrně z porušení článku 25 nařízení č. 1/2003. Podstatou pátého žalobního důvodu je nesprávné posouzení, porušení pokynů, porušení zásad rovného zacházení a proporcionality a porušení povinnosti uvést odůvodnění. Podstatou šestého žalobního důvodu je porušení pravidel prokazování nepřetržitosti protiprávního jednání, která plynou z čl. 23 odst. 3 nařízení č. 1/2003 a čl. 15 odst. 2 nařízení Rady č. 17 ze dne 6. února 1962, prvního nařízení, kterým se provádějí články [81 ES] a [82 ES] (Úř. věst. 1962, 13, s. 204; Zvl. vyd. 08/01, s. 3), ve znění pozdějších předpisů, a porušení zásady právní jistoty. Sedmý žalobní důvod je založen na porušení zásady dodržení práva na obhajobu a na porušení čl. 27 odst. 1 nařízení č. 1/2003. Podstatou osmého žalobního důvodu je porušení pokynů a podpůrně porušení zásady proporcionality.

52      Jelikož některé žalobní důvody vznesené žalobkyněmi se překrývají, budou v zájmu řádného výkonu spravedlnosti posuzovány společně.

 K návrhovému žádání směřujícímu ke zrušení čl. 1 písm. b), c), d), e) a f) napadeného rozhodnutí

53      Proti čl. 1 písm. b), c), d), e) a f) napadeného rozhodnutí směřují žalobní důvody a výtky, jejichž cílem je zpochybnit konstatování Komise, podle kterého společnosti skupiny Areva a Alstom porušily článek 81 ES a článek 53 dohody o EHP tím, že se v obdobích uvedených ve výše uvedeném článku v rámci EHP účastnily souboru dohod a jednání ve vzájemné shodě (viz výše bod 33).

54      Ve věci T‑117/07 jsou na podporu návrhového žádání směřujícího ke zrušení čl. 1 písm. c), d), e) a f) napadeného rozhodnutí v žalobě uváděny žalobní důvody a výtky, které zpochybňují posouzení Komise, podle něhož byly společnosti Areva T & D SA v období od 7. prosince 1992 do 11. května 2004, Areva T & D AG v období od 22. prosince 2003 do 11. května 2004 a Areva, jakož i Areva T & D Holding SA v období od 9. ledna do 11. května 2004 osobně odpovědné za to, že se části jejich podniků působící v oblasti PISP, respektive jejich dceřiné společnosti, účastnily souboru dohod a jednání ve vzájemné shodě v rámci EHP (druhý, třetí, čtvrtý a pátý žalobní důvod), a které namítají porušení podstatných formálních náležitostí, jež mohlo mít na dané posouzení vliv (první žalobní důvod).

55      Ve věci T‑121/07 jsou na podporu návrhového žádání směřujícího ke zrušení čl. 1 písm. b) napadeného rozhodnutí v žalobě uváděny žalobní důvody a výtky, které zpochybňují posouzení Komise, podle něhož je Alstom osobně odpovědná za to, že se části jejích podniků působící v oblasti PISP, respektive její dceřiné společnosti, účastnily souboru dohod a jednání ve vzájemné shodě v rámci EHP v období od 15. dubna 1988 do 8. ledna 2004 (čtvrtý a šestý žalobní důvod), a které namítají porušení podstatných formálních náležitostí, jež mohlo mít na dané posouzení vliv (třetí a sedmý žalobní důvod).

 Úvodní poznámky

56      Z žalobních důvodů a výtek uvedených v žalobě vyplývá, že společnosti skupiny Areva a společnost Alstom předkládají zcela opačná tvrzení týkající se přičtení protiprávního jednání, k němuž docházelo v období do 15. dubna 1988 do 11. května 2004 nebo v jeho části.

57      Alstom v zásadě tvrdí, že její osobní odpovědnost za to, že se část jejího podniku působící v oblasti PISP účastnila protiprávního jednání v období od 15. dubna 1988 do 8. ledna 2004, byla v důsledku reorganizace aktivit na úseku T & D v rámci její skupiny přenesena na Alstom T & D SA a Alstom T & D AG. Krom toho tvrdí, že ji nelze činit osobně odpovědnou za účast těchto jejích dceřiných společností na protiprávním jednání v období od 7. prosince 1992 do 8. ledna 2004 v případě Alstom T & D SA a od 22. prosince 2003 do 8. ledna 2004 v případě Alstom T & D AG, jelikož tyto společnosti, na které byly aktivity převedeny, určovaly své chování na trhu samostatně. Alstom nakonec tvrdí, že osobní odpovědnost, která je jí přičítána z důvodu, že se část jejího podniku působící v oblasti PISP a společnosti Alstom T & D SA a Alstom T & D AG účastnily protiprávního jednání v období od 15. dubna 1988 do 8. ledna 2004, byla spolu s uvedenou částí podniku a uvedenými dceřinými společnostmi (které se posléze přeměnily na Areva T & D SA a Areva T & D AG) v rámci převodu aktivit v rámci úseku T & D mezi skupinami přenesena na společnosti skupiny Areva.

58      Naproti tomu společnosti skupiny Areva tvrdí, že jim nelze přičíst žádnou osobní odpovědnost za to, že se společnosti skupiny Alstom účastnily protiprávního jednání v období od 7. prosince 1992 do 8. ledna 2004 v případě Alstom T & D SA a od 22. prosince 2003 do 8. ledna 2004 v případě Alstom T & D AG, protože chování těchto společností, na něž byly převedeny aktivity v oblasti PISP, na trhu určovala Alstom. Areva a Areva T & D Holding SA navíc tvrdí, že jim nelze přičíst žádnou osobní odpovědnost za to, že se jejich dceřiné společnosti účastnily protiprávního jednání v období od 9. ledna do 11. května 2004, protože Areva T & D SA a Areva T & D AG, na něž byly uvedené aktivity převedeny, určovaly své chování na trhu samostatně.

59      Je třeba poukázat na to, že žalobkyně ve svých písemnostech vycházejí ze skutečnosti, že Areva T & D SA a Areva T & D AG jsou pouze nové obchodní firmy, které byly přiděleny společnostem Alstom T & D SA a Alstom T & D AG poté, co byly dne 8. ledna 2004 převedeny do skupiny Areva. V této souvislosti nelze zohlednit tvrzení společností skupiny Areva přednesená na jednání v jejich závěrečném vyjádření, podle nichž se Komise dopustila věcného pochybení tím, že společnost Areva T & D AG ztotožnila se společností Alstom T & D AG. Pokud jsou totiž tato tvrzení základem pro žalobní důvod vycházející z toho, že v napadeném rozhodnutí jsou v této souvislosti uvedena nesprávná skutková zjištění, je třeba připomenout, že podle čl. 48 odst. 2 prvního pododstavce jednacího řádu nelze nové důvody předkládat v průběhu řízení, ledaže by se zakládaly na právních a skutkových okolnostech, které vyšly najevo v průběhu řízení. Protože společnosti skupiny Areva v projednávaném případě neuvedly podstatné skutkové okolnosti, na nichž se zakládá nový žalobní důvod, a tím spíše že neuvedly, že tyto okolnosti vyšly najevo v průběhu řízení, je třeba jejich výše uvedená tvrzení odmítnout jako nepřípustná. Pro účely věcí T‑117/07 a T‑121/07 je tudíž třeba mít za to, že Alstom T & D AG a Areva T & D AG jsou pouze jiné obchodní firmy téže právnické osoby.

 K přenesení osobní odpovědnosti společnosti Alstom za účast části jejího podniku působícího v oblasti PISP na protiprávním jednání v období od 15. dubna 1988 do 6. prosince 1992 na společnosti Areva T & D SA a Areva T & D AG

–       Argumenty účastnic řízení

60      Alstom ve druhé části čtvrtého žalobního důvodu, který vychází z nesprávného právního posouzení, vytýká Komisi, že v napadeném rozhodnutí nepřenesla osobní odpovědnost, kterou nesla z důvodu účasti části jejího „úseku T & D“ na protiprávním jednání v období od 15. dubna 1988 do 6. prosince 1992, na společnosti Areva T & D SA a Areva T & D AG.

61      Podle společnosti Alstom se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, jelikož při uplatňování pravidel přičitatelnosti porušení článku 81 ES a článku 53 dohody o EHP na její vztahy s bývalými dceřinými společnostmi působícími v rámci úseku T & D nepoužila takzvané kritérium „hospodářské návaznosti“ stanovené judikaturou (rozsudek Soudního dvora ze dne 7. ledna 2004, Aalborg Portland a další v. Komise, C‑204/00 P, C‑205/00 P, C‑211/00 P, C‑213/00 P, C‑217/00 P a C‑219/00 P, Recueil, s. I‑123, body 356 až 359, a rozsudek Soudu ze dne 27. září 2006, Jungbunzlauer v. Komise, T‑43/02, Sb. rozh. s. II‑3435, bod 132) a vyvodila její osobní odpovědnost za to, že se část jejího „úseku T & D“ účastnila protiprávního jednání v období od 15. dubna 1988 do 6. prosince 1992, aniž vzala v potaz, že tento podnik byl v důsledku reorganizačních transakcí v rámci skupiny Alstom převeden na její bývalé dceřiné společnosti působící v rámci úseku T & D. V zásadě se domnívá, že ačkoli „úsek T&D“ skupiny Alstom neměl do 7. prosince 1992 právní subjektivitu, Komise na základě toho, že k tomuto datu vznikla dceřiná společnost, která byla speciálně pověřená jeho aktivitami mimo Švýcarsko, a sice Kléber Eylau (následně nazvaná Alstom T & D SA, poté Areva T & D SA), mohla v okamžiku přijetí napadeného rozhodnutí identifikovat právnickou osobu, na kterou byl podnik účastnící se protiprávního jednání převeden, a které tak mohlo být toto protiprávní jednání přičítáno. Obdobnou úvahu lze použít i na převod aktivit skupiny Alstom v rámci úseku T & D ve Švýcarsku na Alstom (Schweiz) Services AG (následně nazvanou Alstom T & D AG, poté Areva T & D AG), k němuž došlo dne 22. prosince 2003.

62      Komise argumenty rozváděné společností Alstom popírá a navrhuje zamítnutí projednávané žalobní námitky.

–       Závěry Soudu

63      V právu hospodářské soutěže musí být pojem „podnik“ chápán jako pojem označující hospodářskou jednotku z hlediska předmětu dotčeného protiprávního jednání (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 12. července 1984, Hydrotherm Gerätebau, 170/83, Recueil, s. 2999, bod 11; rozsudky Soudu ze dne 29. června 2000, DSG v. Komise, T‑234/95, Recueil, s. II‑2603, bod 124, a ze dne 15. září 2005, DaimlerChrysler v. Komise, T‑325/01, Sb. rozh. s. II‑3319, bod 85). Článek 81 odst. 1 ES se tím, že podnikům zakazuje zejména uzavírat dohody nebo se účastnit jednání ve vzájemné shodě, které by mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy a jejichž cílem nebo výsledkem je vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže na společném trhu, obrací na hospodářské entity, z nichž každá je tvořena jednotnou organizací osobních, hmotných a nehmotných složek, která dlouhodobě sleduje určitý hospodářský cíl a může přispívat ke spáchání protiprávního jednání uvedeného v tomto ustanovení (viz v tomto smyslu rozsudky Soudu ze dne 17. prosince 1991, Enichem Anic v. Komise, T‑6/89, Recueil, s. II‑1623, bod 235, a ze dne 10. března 1992, Shell v. Komise, T‑11/89, Recueil, s. II‑757, bod 311).

64      Pro účely uplatnění a výkonu rozhodnutí přijatých podle článku 81 ES však tato rozhodnutí musí být určena entitám nadaným právní subjektivitou (viz v tomto smyslu rozsudky Soudu ze dne 20. dubna 1999, Limburgse Vinyl Maatschappij a další v. Komise, zvaný „PVC II“, T‑305/94 až T‑307/94, T‑313/94 až T‑316/94, T‑318/94, T‑325/94, T‑328/94, T‑329/94 a T‑335/94, Recueil, s. II‑931, bod 978, a ze dne 12. prosince 2007, Akzo Nobel a další v. Komise, T‑112/05, Sb. rozh. s. II‑5049, bod 59). Komise proto při přijímání rozhodnutí podle čl. 81 odst. 1 ES musí dohledat fyzickou nebo právnickou osobu nebo osoby, kterým lze přičíst odpovědnost za chování dotčeného podniku, a uložit jim z tohoto důvodu sankci, a jimž bude rozhodnutí určeno (viz v tomto smyslu rozsudek Hydrotherm Gerätebau, uvedený výše v bodě 63, bod 11).

65      V souladu se zásadou osobní odpovědnosti (rozsudky Soudního dvora ze dne 14. července 1972, ICI v. Komise, 48/69, Recueil, s. 619, body 131 až 141; ze dne 8. července 1999, Komise v. Anic Partecipazioni, C‑49/92 P, Recueil, s. I‑4125, bod 78, a ze dne 11. prosince 2007, ETI a další, C‑280/06, Sb. rozh. s. I‑10893, bod 39; viz také stanovisko generální advokátky Kokott předcházející výše uvedenému rozsudku ETI a další, Sb. rozh. s. I‑10892, bod 71 a následující), podle které lze každého činit odpovědným pouze za jeho vlastní jednání (stanovisko generálního advokáta Cosmase předcházející výše uvedenému rozsudku Komise v. Anic Partecipazioni, Recueil, s. I‑4130, bod 74), osoba, která řídila podnik v době, v níž se tento účastnil protiprávního jednání, v zásadě odpovídá za toto jednání, i když ke dni přijetí rozhodnutí konstatujícího protiprávní jednání odpovídala za provoz nebo vedení podniku jiná osoba (rozsudky Soudního dvora ze dne 16. listopadu 2000, SCA Holding v. Komise, C‑297/98 P, Recueil, s. I‑10101, bod 27, a Stora Kopparbergs Bergslags v. Komise, C‑286/98 P, Recueil, s. I‑9925, bod 37; v tomto smyslu viz rovněž rozsudek Soudního dvora ze dne 16. listopadu 2000, Cascades v. Komise, C‑279/98 P, Recueil, s. I‑9693, bod 79).

66      Judikatura připouští, že za určitých mimořádných okolností se od zásady osobní odpovědnosti lze odchýlit, pokud se současně použije takzvané kritérium „hospodářské návaznosti“, podle kterého lze porušení pravidel hospodářské soutěže přičítat hospodářskému nástupci právnické osoby, která se protiprávního jednání dopustila, i přesto, že posledně uvedená ke dni přijetí rozhodnutí konstatujícího toto protiprávní jednání nezanikla, a to proto, aby změny zejména právní formy dotyčných společností nezmařily užitečný účinek uvedených pravidel (rozsudek Soudu ze dne 20. března 2002, HFB a další v. Komise, T‑9/99, Recueil, s. II‑1487, body 105 a 106).

67      V rozsudku Aalborg Portland a další v. Komise, uvedeném výše v bodě 61 (body 356 až 359), Soudní dvůr rozhodl, že se Soud nedopustil pochybení, když konstatoval, že Komise v případě převodu podniku v rámci skupiny správně vyvodila odpovědnost nabývající společnosti za protiprávní jednání, jehož se podnik dopustil před svým převedením, a to přesto, že převádějící společnost z právního hlediska stále nezanikla. Soudní dvůr za účelem odklonu od závěrů učiněných v bodě 145 rozsudku Komise v. Anic Partecipazioni, uvedeného výše v bodě 65, podle kterého takzvané kritérium „hospodářské návaznosti“ lze uplatnit pouze v případě, že po spáchání protiprávního jednání právnická osoba odpovědná za provoz podniku z právního hlediska zanikla, vycházel ze skutečnosti, že převádějící společnost převedla na nabývající společnost veškeré své hospodářské aktivity, ale zároveň s touto společností zachovala strukturální vazbu, neboť držela 50% podíl jejích akcií.

68      V rozsudku Jungbunzlauer v. Komise, uvedeném výše v bodě 61 (body 132 a 133), Soud s odkazem na rozsudek Aalborg Portland a další v. Komise, uvedený výše v bodě 61, rozhodl, že skutečnost, že společnost nadále existuje jakožto právní subjekt, nevylučuje s ohledem na právo hospodářské soutěže, že mohlo dojít k převodu části činností této společnosti, která představuje podnik ve smyslu práva hospodářské soutěže, na jinou společnost, která tak převzala odpovědnost za protiprávní jednání, jichž se tento podnik dopustil. Soud proto rozhodl, že se Komise nedopustila pochybení, když v souvislosti s převodem podniku v rámci skupiny shledala, že protiprávní jednání, kterého se tento podnik dopustil před uskutečněním převodu, je třeba přičíst nabývající společnosti, přestože převádějící společnost z právního hlediska nezanikla. Ačkoli si v daném případě převádějící společnost ponechala výrobní aktivity spojené s dotčeným podnikem, převedla především řízení a vedení tohoto podniku na nabývající společnost, takže posledně uvedená společnost mohla být vzhledem k tomu považována za hospodářského nástupce převádějící společnosti.

69      V bodech 38 až 42 rozsudku ETI a další, uvedeného výše v bodě 65, Soudní dvůr odůvodnil takzvané kritérium „hospodářské návaznosti“ potřebou zajistit odrazující účinek sankci za porušení práva hospodářské soutěže. Soudní dvůr v bodech 48 až 51 rozsudku s odkazem na svůj rozsudek Aalborg Portland a další v. Komise, uvedený výše v bodě 61, uvedl, že takové uplatnění sankce je přípustné a v souladu se zásadou osobní odpovědnosti i tehdy, když entita, jež se dopustila protiprávního jednání, stále existuje i v době, kdy je entitě, na kterou převedla své hospodářské činnosti, ukládána sankce, pokud byly obě tyto entity kontrolovány touž osobou a pokud vzhledem k úzkým hospodářským a organizačním vazbám, které je sjednocují, uplatňovaly v zásadě tutéž obchodní politiku. V důsledku toho rozhodl, že článek 81 ES a následující musí být vykládány v tom smyslu, že bylo-li v případě entit podřízených témuž veřejném orgánu jednání zakládající totéž protiprávní jednání porušující právo hospodářské soutěže uskutečněno jednou entitou a poté v něm až do jeho skončení pokračovala druhá entita, která se stala nástupcem první entity, jež nepřestala existovat, může být tato druhá entita sankcionována za protiprávní jednání v plném rozsahu, je-li prokázáno, že obě tyto entity byly podřízeny uvedenému veřejnému orgánu.

70      Výše citovaná judikatura se per analogiam vztahuje i na článek 53 odst. 1 dohody o EHP.

71      V projednávaném případě je nejprve třeba určit „podnik“ ve smyslu práva hospodářské soutěže, který se účastnil protiprávního jednání přičítaného v čl. 1 písm. b) napadeného rozhodnutí společnosti Alstom. Z popisu skutečností uvedeného v bodech 5 až 87 odůvodnění napadeného rozhodnutí, které se týkají „úsek[u] dotčen[ého] řízením“, a v bodech 16 až 22 odůvodnění napadeného rozhodnutí, které se týkají „podnik[ů] dotčen[ých] řízením“, plyne, že dotčený podnik odpovídá jednotné organizaci osobních, hmotných a nehmotných složek, která zpočátku v rámci skupiny Alstom a posléze, po převodu mezi skupinami, k němuž došlo dne 8. ledna 2004 (viz výše bod 9), v rámci skupiny Areva, působila v oblasti PISP (dále jen „dotyčný podnik“). Alstom tedy nemá pravdu, když tvrdí, že dotyčný podnik tvoří „úsek T & D“ skupiny Alstom, respektive obecně soubor složek, které se v rozhodné době podílely na aktivitách v rámci daného úseku.

72      Z bodů 357 a 358 odůvodnění napadeného rozhodnutí také vyplývá, že Komise odůvodnila přičtení účasti dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 15. dubna 1988 do 6. prosince 1992 společnosti Alstom tím, že až do 7. prosince 1992 byly činnosti v oblasti PISP v rámci skupiny Alstom přímo vykonávány společností Alsthom SA, poté GEC Alsthom SA, a nikoli předchůdci společností Areva T & D SA a Areva T & D AG. Dále uvedla, že aktivity skupiny Alstom v rámci úseku T & D ve Švýcarsku vykonávala do prosince 2002 společnost Sprecher Energie (kterou Alsthom SA nabyla v lednu 1986), jež se přeměnila v Alstom AG (Suisse). Komise po konstatování, že dotyčné právní subjekty nadále existovaly v rámci skupiny Alstom pod jinými firmami, dospěla k závěru, že Alstom jakožto mateřská společnost se 100% podílem v jednotlivých uvedených subjektech byla odpovědná za jejich aktivity až do vzniku předchůdců společností Areva T & D SA a Areva T & D AG. Komise z toho dovodila, že společnosti Areva T & D SA a Areva T & D AG nelze jakožto právní a hospodářské nástupce činit odpovědnými za účast dotyčného podniku na protiprávním jednání v dotčeném období, přestože následně byly na jejich předchůdce převedeny aktivity skupiny Alstom v rámci úseku T & D.

73      Alstom nepředkládá žádný zvláštní žalobní důvod ani výtku vůči té části odůvodnění napadeného rozhodnutí, ve které je jí přičítáno, že se dotyčný podnik účastnil protiprávního jednání v období od 15. dubna 1988 do 6. prosince 1992, neboť v rozhodné době tento podnik řídila prostřednictvím svých dceřiných společností, jichž byla výlučným nebo téměř výlučným vlastníkem. Tvrdí pouze tolik, že odpovědnost, kterou v tomto ohledu nese, byla v souladu s takzvaným kritériem „hospodářské návaznosti“ stanoveným v rozsudcích Aalborg Portland a další v. Komise a Jungbunzlauer v. Komise, uvedených výše v bodě 61, přenesena na společnosti Areva T & D SA a Areva T & D AG.

74      Je třeba nejprve poznamenat, že bod 339 odůvodnění napadeného rozhodnutí, na který odkazuje bod 357 odůvodnění, nelze považovat za bod podporující rozhodnutí Komise o tom, že na společnosti Areva T & D SA a Areva T & D AG nepřenese odpovědnost za účast dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 15. dubna 1988 do 6. prosince 1992. Bod 339 odůvodnění napadeného rozhodnutí totiž pojednává o možnosti přenést odpovědnost mezi společnostmi z téže skupiny na základě takzvaného kritéria „hospodářské návaznosti“, a to se zřetelem k zásadám stanoveným v bodech 356 až 359 rozsudku Aalborg Portland a další v. Komise a v bodě 132 rozsudku Jungbunzlauer v. Komise, uvedených výše v bodě 61. Komise zde uvádí, že skutečnost, že si společnost zachovala právní subjektivitu poté, co část svých aktivit převedla na jinou společnost patřící do téže skupiny, jí nebrání v tom, aby vyvodila odpovědnost druhé jmenované společnosti za protiprávní jednání, jehož se dopustila prvně jmenovaná. Z toho plyne, že odkaz na bod 339 odůvodnění napadeného rozhodnutí, který je uveden v bodě 357 odůvodnění tohoto rozhodnutí, nelze brát v potaz při posuzování otázky, zda je nepřenesení odpovědnosti za účast dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 15. dubna 1988 do 6. prosince 1992 na společnosti Areva T & D SA a Areva T & D AG opodstatněné.

75      Komise v žalobní odpovědi ve věci T‑121/07 poukazuje na to, že v napadeném rozhodnutí se zaměřila na uplatnění pravidel plynoucích ze zásady osobní odpovědnosti (viz výše bod 65). Z bodů 357 a 358 odůvodnění napadeného rozhodnutí, jejichž obsah je shrnut výše v bodě 72, totiž plyne, že účast dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 15. dubna 1988 do 6. prosince 1992 je přičítána společnosti Alstom proto, že v rozhodné době tento podnik řídila prostřednictvím dceřiných společností, které nadále existovaly v rámci skupiny Alstom a jichž byla výlučným nebo téměř výlučným vlastníkem.

76      Nyní je proto třeba odpovědět na otázku, zda odpovědnost za účast dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 15. dubna 1988 do 6. prosince 1992 je třeba přenést, jak tvrdí Alstom, na společnosti Areva T & D SA a Areva T & D AG, protože GEC Alsthom SA dne 7. prosince 1992 a Alstom AG (Suisse) dne 22. prosince 2003 převedly dotyčný podnik na jejich předchůdce, a sice na Kléber Eylau a Alstom (Schweiz) Services.

77      V tomto ohledu je třeba uvést, že by tvrzení společnosti Alstom znamenalo, že Areva T & D SA a Areva T & D AG jsou odpovědné za protiprávní jednání osobně přičitatelné společnostem GEC Alsthom SA a Alstom AG (Suisse), které v rozhodné době byly v rámci skupiny Alstom dceřinými společnostmi, jichž byla Alstom, respektive její předchůdci, výlučným nebo téměř výlučným vlastníkem.

78      Za těchto okolností by se však takzvané kritérium „hospodářské návaznosti“ uplatnilo pouze za předpokladu, že by za provoz nebo vedení dotyčného podniku v důsledku reorganizačních operací v rámci skupiny Alstom, k nimž došlo dne 7. prosince 1992 a 22. prosince 2003, již neodpovídala Alstom. Pokud by však Alstom nepřestala prostřednictvím svých dceřiných společností, jichž byla výlučným nebo téměř výlučným vlastníkem, řídit dotyčný podnik až do převodu mezi skupinami, k němuž došlo dne 8. ledna 2004, byla by osobně odpovědná za účast dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 15. dubna 1988 do 6. prosince 1992 a Komise by se nedopustila nesprávného právního posouzení tím, že ve vztazích mezi společností Alstom a jejími dceřinými společnostmi působícími v rámci úseku T & D neuplatnila s ohledem na výše zmiňované reorganizační operace v rámci skupiny takzvané kritérium „hospodářské návaznosti“ (viz v tomto smyslu stanovisko generálního advokáta Mischa předcházející rozsudku ze dne 16. listopadu 2000, SCA Holding v. Komise, uvedený výše v bodě 65, Recueil, s. I‑10104, bod 26).

79      S ohledem na výše uvedené důvody je vhodné ještě před rozhodnutím o projednávaném žalobním důvodu reagovat na žalobní důvody a výtky vůči tomu, že v čl. 1 písm. b) napadeného rozhodnutí je společnosti Alstom jakožto mateřské společnosti se 100% podílem ve společnostech Alstom T & D SA a Alstom T & D AG přičítána účast dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 7. prosince 1992 do 8. ledna 2004.

 K osobní odpovědnosti, kterou Alstom jakožto mateřská společnost se 100% podílem ve společnostech Alstom T & D SA a Alstom T & D AG nese v důsledku účasti dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 7. prosince 1992 do 8. ledna 2004

–       Argumenty účastnic řízení

80      Alstom v první části svého čtvrtého žalobního důvodu vycházejícího z porušení pravidel přičitatelnosti porušení článku 81 ES a článku 53 dohody o EHP vytýká Komisi, že ji jakožto mateřské společnosti se 100% podílem ve společnostech Alstom T & D SA a Alstom T & D AG přičítá v napadeném rozhodnutí účast dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 7. prosince 1992 do 8. ledna 2004.

81      Ve třetím žalobním důvodu Alstom vytýká Komisi porušení článku 253 ES tím, že právně dostačujícím způsobem neodůvodnila, proč je s ohledem na informace, které předložila ve správním řízení, přičítáno protiprávní jednání jí jakožto mateřské společnosti se 100% podílem ve společnostech Alstom T & D SA a Alstom T & D AG. Na jednání v této souvislosti namítla také porušení zásady dodržení práva na obhajobu a zásady rovnosti účastníků řízení před soudem Unie.

82      V rámci sedmého žalobního důvodu Alstom namítá porušení zásady dodržení práva na obhajobu a článku 27 odst. 1 nařízení č. 1/2003, neboť Komise pro to, aby jí jakožto mateřské společnosti se 100% podílem ve společnostech Alstom T & D SA a Alstom T & D AG přičetla odpovědnost za účast dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 7. prosince 1992 do 8. ledna 2004, uznala v napadeném rozhodnutí některé skutečnosti předložené společnostmi skupiny Areva a svědčící proti ní, aniž ji předem informovala o tom, že tyto skutečnosti mohou být proti ní použity, a aniž jí umožnila se k nim vyjádřit. Jedná se o skutečnosti uvedené v bodech 351 a 354 odůvodnění napadeného rozhodnutí, které se týkají uložení pokuty společnosti Alsthom SA, jednomu z jejích předchůdců, rozhodnutím francouzského Conseil de la concurrence (orgán pro hospodářskou soutěž) ze dne 1. března 1988 a toho, že šest členů správní rady společnosti Alstom T & D SA souběžně nebo postupně zastávalo místa v jejím vedení.

83      Komise s argumenty společnosti Alstom nesouhlasí a navrhuje zamítnutí uvedených žalobních důvodů a námitek.

–       Závěry Soudu

84      Pro účely použití práva hospodářské soutěže není rozhodující formální oddělenost mezi dvěma společnostmi vyplývající z jejich oddělené právní subjektivity, ale otázka, zda existuje jednota v jejich tržním chování (viz v tomto smyslu rozsudek ICI v. Komise, uvedený výše v bodě 65, bod 140). Může se tedy ukázat nezbytným určit, zda dvě společnosti s oddělenými právními subjektivitami tvoří nebo patří do jednoho a téhož podniku chápaného jakožto hospodářská jednotka, která má jednotné tržní chování (rozsudek DaimlerChrysler v. Komise, uvedený výše v bodě 63, bod 85).

85      Podle ustálené judikatury skutečnost, že dceřiná společnost má oddělenou právní subjektivitu, nestačí k vyloučení možnosti, že její chování lze přičíst mateřské společnosti, zejména pokud dceřiná společnost samostatně neurčuje své chování na trhu, ale v zásadě uplatňuje pokyny udělované mateřskou společností (rozsudek ICI v. Komise, uvedený výše v bodě 65, body 132 a 133, a rozsudek PVC II, uvedený výše v bodě 64, bod 960). Pokud dceřiná společnost není skutečně nezávislá při určování svého chování na trhu, lze mít za to, že se zákazy stanovené v čl. 81 odst. 1 ES neuplatní ve vztazích mezi ní a její mateřskou společností, se kterou tvoří jednu hospodářskou jednotku (rozsudek ICI v. Komise, uvedený výše v bodě 65, bod 134; rozsudek Soudu ze dne 12. ledna 1995, Viho v. Komise, T‑102/92, Recueil, s. II‑17, bod 51).

86      V této souvislosti přísluší v zásadě Komisi, aby prokázala, že mateřská společnost skutečně vykonávala na tržní chování své dceřiné společnosti rozhodující vliv, a to na základě souhrnu skutkových okolností, mezi které patří zejména případná řídící pravomoc mateřské společnosti vykonávaná vůči dceřiné společnosti (viz rozsudek Soudu ze dne 27. září 2006, Avebe v. Komise, T‑314/01, Sb. rozh. s. II‑3085, bod 136 a citovaná judikatura). Z ustálené judikatury Soudního dvora a Tribunálu ovšem plyne, že Komise může důvodně předpokládat, že dceřiná společnost, ve které 100% podíl drží mateřská společnost, v zásadě uplatňuje pokyny udělované mateřskou společností a že tento předpoklad odpovědnosti implikuje, že Komise není povinna ověřovat, zda mateřská společnost tuto řídící pravomoc vůči dceřiné společnosti skutečně vykonávala. Pokud Komise v oznámení námitek uvedla svůj úmysl vyvodit osobní odpovědnost mateřské společnosti za protiprávní jednání přičitatelné její dceřiné společnosti s odvoláním na domněnku odpovědnosti vyplývající z vlastnictví veškerého kapitálu dceřiné společnosti mateřskou společností, přísluší mateřské společnosti, jež má v úmyslu popřít odpovědnost, kterou nese, aby v průběhu správního řízení, nejpozději však před soudem Unie, předložila dostatečně průkazné důkazy k vyvrácení domněnky a prokázala, že dceřiná společnosti navzdory tomu, že veškerý její kapitál vlastnila její mateřská společnost, určovala své chování na trhu skutečně samostatně (viz rozsudek Soudu ze dne 27. září 2006, Akzo Nobel v. Komise, T‑330/01, Sb. rozh. s. II‑3389, body 82 a 83 a citovaná judikatura).

87      Komise musí být totiž schopna v rozhodnutí konstatujícím protiprávní jednání přihlédnout k odpovědím dotčených podniků na oznámení námitek. V tomto ohledu jí musí být umožněno nejen přijímat nebo zamítat argumenty dotčených podniků, nýbrž také provádět vlastní analýzu jimi uvedených skutečností, buď aby upustila od námitek, které by se ukázaly být neopodstatněnými, nebo aby upravila či doplnila jak z hlediska skutkového, tak právního svou argumentaci na podporu námitek, které zachová (rozsudek Soudu ze dne 15. března 2006, BASF v. Komise, T‑15/02, Sb. rozh. s. II‑497, bod 93; v tomto smyslu viz rovněž rozsudky Soudního dvora ze dne 15. července 1970, ACF Chemiefarma v. Komise, 41/69, Recueil, s. 661, body 91 a 92; ze dne 16. prosince 1975, Suiker Unie a další v. Komise, 40/73 až 48/73, 50/73, 54/73 až 56/73, 111/73, 113/73 a 114/73, Recueil, s. 1663, body 437 a 438, a ze dne 29. října 1980, van Landewyck a další v. Komise, 209/78 až 215/78 a 218/78, Recueil, s. 3125, bod 68).

88      Pokud jde o povinnost Komise uvést odůvodnění, zejména pokud přijímá rozhodnutí konstatující porušení pravidel hospodářské soutěže, je namístě připomenout, že podle ustálené judikatury je třeba rozlišovat mezi výtkou vycházející z neexistence nebo z nedostatku odůvodnění a výtkou vycházející z nepřesnosti odůvodnění rozhodnutí (z důvodu nesprávného skutkového zjištění nebo nesprávného právního posouzení). Posledně uvedený aspekt spadá pod věcný přezkum legality napadeného rozhodnutí, a nikoli pod přezkum porušení podstatných formálních náležitostí, a nemůže tedy vést k porušení článku 253 ES (viz v tomto smyslu rozsudky Soudního dvora ze dne 2. dubna 1998, Komise v. Sytraval a Brink’s France, C‑367/95 P, Recueil, s. I‑1719, body 67 a 72; ze dne 30. března 2000, VBA v. Florimex a další, C‑265/97 P, Recueil, s. I‑2061, bod 114, a ze dne 2. října 2003, International Power a další v. NALOO, C‑172/01 P, C‑175/01 P, C‑176/01 P a C‑180/01 P, Recueil, s. I‑11421, bod 145; rozsudek Soudu ze dne 7. listopadu 1997, Cipeke v. Komise, T‑84/96, Recueil, s. II‑2081, bod 47). Odůvodnění vyžadované článkem 253 ES jakožto podstatná formální náležitost musí být přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a musí z něho jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a hájit tak svá práva, a aby příslušný soud mohl vykonávat svůj přezkum (rozsudek Soudního dvora ze dne 18. září 2003, Volkswagen v. Komise, C‑338/00 P, Recueil, s. I‑9189, bod 124). Ačkoli podle článku 253 ES Komise musí uvést skutkové a právní okolnosti, na kterých závisí odůvodnění rozhodnutí, a právní úvahy, které ji vedly k jeho přijetí, toto ustanovení od ní nevyžaduje, aby se vypořádala se všemi skutkovými a právními důvody projednávanými v průběhu správního řízení (rozsudky Soudního dvora ze dne 17. ledna 1984, VBVB a VBBB v. Komise, 43/82 a 63/82, Recueil, s. 19, bod 22; ze dne 11. července 1989, Belasco a další v. Komise, 246/86, Recueil, s. 2117, bod 55, a výše uvedený rozsudek Volkswagen v. Komise, bod 127). Požadavek odůvodnění musí být posuzován v závislosti na okolnostech projednávaného případu, zejména v závislosti na obsahu aktu, povaze dovolávaných důvodů a zájmu, který mohou mít osoby, kterým je akt určen, nebo jiné osoby, kterých se akt bezprostředně a osobně dotýká, na získání těchto vysvětlení (viz výše uvedený rozsudek Komise v. Sytraval a Brink’s Francie, bod 63 a citovaná judikatura).

89      Výše uvedená judikatura se per analogiam vztahuje i na rozhodnutí Komise konstatující porušení čl. 53 odst. 1 dohody o EHP.

90      V projednávaném případě Komise v odstavcích 331 a 337 oznámení námitek uvedla svůj úmysl učinit společnost Alstom solidárně se společnostmi Areva T & D SA a Areva T & D AG odpovědnou za účast dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 15. dubna 1988 do 8. ledna 2004, přičemž vycházela z domněnky odpovědnosti vyplývající z vlastnictví veškerého kapitálu dceřiné společnosti mateřskou společností (viz výše bod 86).

91      Z bodů 335, 348 až 356 a 358 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že Komise za účelem vyvození solidární odpovědnosti společnosti Alstom a společnosti Areva T & D SA za účast dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 7. prosince 1992 do 8. ledna 2004 našla nakonec oporu nejen v domněnce odpovědnosti vyplývající z vlastnictví veškerého kapitálu dceřiných společností jejich mateřskou společností, ale i ve skutečnostech předložených v průběhu správního řízení. Komise tak v bodě 351 odůvodnění napadeného rozhodnutí odkázala na rozhodnutí francouzského Conseil de la concurrence ze dne 1. března 1988, jímž byla společnosti Alsthom uložena pokuta podle francouzského práva hospodářské soutěže za praktiky manipulace nabídkového řízení (bid-rigging), ve kterém také šlo o elektrická zařízení (transformátory středního napětí). V bodě 353 odůvodnění napadeného rozhodnutí odkázala i na informace předložené samotnou společností Alstom, které naznačovaly, že provozní uspořádání v rámci skupiny Alstom dominovalo nad právní strukturou a projektování PISP bylo, podobně jako úsek T & D, řízeno z nejvyšší úrovně společností Alstom a jejími předchůdci. V bodech 354 a 355 napadeného rozhodnutí odůvodnění odkázala na informace poskytnuté společnostmi skupiny Areva, na jejichž základě identifikovala šest členů správní rady společnosti Alstom T & D SA, kteří byli před lednem 2004 souběžně nebo postupně členy správní rady „zastřešujících společností“ skupiny Alstom, či dokonce zastávali funkci generálního ředitele.

92      Alstom nezpochybňuje skutkové posouzení uvedené v napadeném rozhodnutí, podle kterého Alstom T & D SA a Alstom T & D AG byly dceřiné společnosti, v nichž měla 100% podíl v období od 7. prosince 1992 do 8. ledna 2004. Ovšem na rozdíl od toho, co tvrdí Alstom, tyto samotné skutečnosti opravňovaly Komisi k názoru, že Alstom T & D SA a Alstom T & D AG neurčovaly své chování na trhu nezávisle na společnosti Alstom a že tyto společnosti tak spolu s posledně uvedenou tvořily jeden a týž podnik ve smyslu práva hospodářské soutěže. Podle judikatury citované výše v bodě 86 tudíž domněnku odpovědnosti vyplývající z vlastnictví veškerého kapitálu dceřiných společností mateřskou společností musí vyvrátit Alstom, která tvrdí, že její dceřiné společnosti působící v rámci úseku T & D určovaly své tržní chování v dotčeném období samostatně, a to tím, že k tomu předloží dostatečné důkazy.

93      Alstom v odstavcích 90 až 150 své odpovědi na oznámení námitek tvrdila, že dotyčný podnik odpovídal „úseku T & D“ skupiny Alstom a že vzhledem k tomu, že tento úsek určoval své tržní chování nezávisle, příslušnou odpovědnost mohou nést pouze provozní dceřiné společnosti odpovídající za uvedený úsek. Podle společnosti Alstom dichotomie provozního uspořádání a právní struktury v rámci skupiny Alstom dokládá, že neexistuje vztah mezi kapitálovým propojením a tržním chováním úseků a jejich jednotlivých aktivit, které fungovaly a rozhodovaly zcela samostatně a decentralizovaně. Alstom jakožto mateřská společnost skupiny Alstom údajně neměla prostředky k tomu, aby rozhodujícím způsobem ovlivňovala obchodní politiku svých úseků, a to ani na úrovni personálu, organizace či odborných znalostí. Zaměřovala se tedy pouze na to, že prostřednictvím svého výkonného výboru rozhodovala a monitorovala globální strategii a finanční cíle, které měly její úseky realizovat, obchodní rizika vlastní jejich aktivitám a rozhodnutí provozních dceřiných společností odpovídajících za tyto aktivity, pokud mohly představovat finanční riziko pro celou skupinu Alstom. „Úsek T & D“ skupiny Alstom tak vypracoval vlastní pravidla určující, jakým způsobem bude strukturovat a řídit své jednotlivé obchodní aktivity. Pokud jde konkrétně o aktivity v oblasti PISP, úloha společnosti Alstom spočívala pouze v tom, že výkonný výbor na základě stručných informací schvaloval návrhy na nabídky týkající se projektů PISP, které přesáhly určitou hranici nebo které představovaly „podstatné riziko“ pro skupinu Alstom. Za těchto okolností Alstom, vzhledem k omezeným obchodním informacím, které jí byly poskytovány, skutečně nemohla být s to zjistit, že se část „úseku T & D“ skupiny Alstom účastnila protiprávního jednání. Podle Alstom těchto několik osob, které se podílely na aktivitách v oblasti PISP, spadaly pod provozní dceřiné společnosti odpovídající za tyto aktivity, a sice pod Alstom T & D SA a Alstom T & D AG, a účastnily se schůzek kartelové dohody, jednalo bez vědomí Alstom a jejího vedení.

94      Alstom na podporu své argumentace v odpovědi na oznámení námitek předložila různé dokumenty, které také byly založeny do spisu ve věci T‑121/07 a jimž bylo přiznáno důvěrné zacházení (viz výše body 19 a 38). Jde o „Information Memorandum“ (Informační memorandum) sepsané v březnu 2003 pro účely prodeje „úseku T & D“ skupiny Alstom skupině Areva, o jeden exemplář vnitřních pokynů tohoto úseku, které byly od roku 1999 přístupné na webových stránkách skupiny Alstom, o „e-Book“ (elektronickou knihu) společnosti Alstom, o dva prázdné formuláře schválení nabídek pro projekty PISP a konečně o jeden exemplář zápisů ze všech schůzí výkonného výboru skupiny Alstom, které se konaly v období od začátku roku 1999 do konce roku 2003.

95      V bodě 348 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise konstatovala, že Alstom v odstavcích 90 až 150 své odpovědi na oznámení námitek, shrnutých v bodech 345 až 347 odůvodnění napadeného rozhodnutí, neposkytla náležitá vysvětlení ani přesvědčivé argumenty, na jejichž základě by bylo možné dospět k závěru, že nemohla rozhodujícím způsobem ovlivňovat obchodní politiku svých dceřiných společností působících v rámci úseku T & D.

96      Účastnice řízení se neshodují zaprvé v otázce, zda Komise právně dostačujícím způsobem odůvodnila, proč odmítla informace poskytnuté společností Alstom v průběhu správního řízení jako nedostatečně průkazné.

97      V bodech 350 až 356 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise podrobně rozvedla důvody, které jí vedly k přesvědčení, že důkazy předložené společností Alstom v průběhu správního řízení nebyly dostatečně průkazné, zejména s ohledem na opačné důkazy předložené společnostmi skupiny Areva. V bodech 350 až 353 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise konstatovala, že delegování výkonu funkcí obchodního charakteru na úrovni „úseku T & D“, respektive aktivit skupiny Alstom v oblasti PISP, nemůže zbavit společnost Alstom odpovědnosti, jelikož i ona sama připustila, že v době, kdy docházelo k protiprávnímu jednání, musela schvalovat veškeré návrhy na nabídky týkající se projektů PISP, které přesáhly určitou hranici nebo které představovaly „podstatné riziko“ pro skupinu Alstom. S ohledem na podstatnou výši pokuty, kterou společnosti Alsthom uložil francouzský Conseil de la concurrence rozhodnutím ze dne 1. března 1988, bylo nepravděpodobné, že by Alstom nerozpoznala porušení práva hospodářské soutěže jako podstatné riziko, které by odůvodňovalo zvýšenou opatrnost. Kromě toho informace, které Alstom uvedla k prokázání dominance provozního uspořádání nad právní strukturou v rámci skupiny Alstom, také spíše prokazují, že Alstom prostřednictvím provozních vedoucích „úseku T & D“ skupiny Alstom, kteří pod ni spadali a byli jí odpovědní, rozhodujícím způsobem ovlivňovala aktivity svých dceřiných společností působících v rámci úseku T & D v oblasti PISP. V bodech 354 až 356 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise dále označila za nevěrohodné tvrzení společnosti Alstom, podle kterého její vedení nebylo informováno o účasti dotyčného podniku na protiprávním jednání, a to s ohledem na důkazy předložené společnostmi skupiny Areva, které dosvědčují, že několik osob souběžně nebo postupně zastávalo místa ve vedení společnosti Alstom či zastřešujících společností a v dceřiných společnostech skupiny Alstom, a s ohledem na skutečnost, že Alstom nebo její předchůdci vždy měli v jednotlivých dceřiných společnostech, které v rámci skupiny Alstom postupně vykonávaly činnost v oblasti PISP, přímo nebo nepřímo 100% podíl.

98      Ačkoli Alstom právem podotýká, že se Komise v bodech 350 až 356 odůvodnění napadeného rozhodnutí podrobně nezabývá všemi právními a skutkovými okolnostmi, které uvedla v průběhu správního řízení, nic to nemění na tom, že napadené rozhodnutí obsahuje dostatečné odůvodnění, které jí umožňuje pochopit, že Komise dospěla k závěru, že tyto informace nemají důkazní hodnotu, a v důsledku toho vyvodila její osobní odpovědnost za účast dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 7. prosince 1992 do 8. ledna 2004. Tvrzený nedostatek odůvodnění totiž v projednávaném případě nebránil společnosti Alstom, aby Tribunálu předložila argumenty, podle nichž právní a skutkové okolnosti, které uvedla v průběhu správního řízení, prokazují, že její dceřiné společnosti působící v rámci úseku T & D určovaly v dotčeném období své tržní chování samostatně, a tudíž domněnka odpovědnosti vyplývající z vlastnictví veškerého kapitálu dceřiných společností mateřskou společností byla již před Komisí vyvrácena. Nebrání ani Tribunálu, aby vykonal svůj přezkum legality napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž protiprávní jednání přičítá společnosti Alstom právě na základě uvedené domněnky.

99      Výtku vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění, kterou Alstom uvedla v rámci třetího žalobního důvodu, je tudíž třeba jako neopodstatněnou zamítnout.

100    Pokud jde o snahu společnosti Alstom rozšířit během jednání výtky, které původně uvedla v souvislosti s tímto aspektem napadeného rozhodnutí, o porušení zásady dodržení práva na obhajobu a zásady rovnosti účastníků řízení před soudem Unie, představuje uvedení nových důvodů, které se nezakládají na právních a skutkových okolnostech, které vyšly najevo v průběhu řízení. Podle čl. 48 odst. 2 prvního pododstavce jednacího řádu je třeba takové žalobní důvody odmítnout jako nepřípustné.

101    Účastnice řízení se neshodují zadruhé ani v otázce, zda informace poskytnuté společností Alstom v odstavcích 90 až 150 její odpovědi na oznámení námitek, shrnutých v bodech 345 až 347 odůvodnění napadeného rozhodnutí, a dokumenty předložené na podporu této odpovědi byly způsobilé vyvrátit domněnku odpovědnosti vyplývající z vlastnictví veškerého kapitálu dceřiné společnosti mateřskou společností a prokázat, že i přes toto vlastnictví Alstom T & D SA a Alstom T & D AG v době, kdy docházelo k protiprávnímu jednání, určovaly své tržní chování samostatně a nezávisle na své mateřské společnosti.

102    Úvodem je třeba poukázat na to, že dokumenty, které Alstom předložila na podporu své odpovědi na oznámení námitek, prokazují dominanci provozního uspořádání nad právní strukturou v rámci skupiny Alstom. Účastnice řízení mají shodně za to, že s ohledem na tyto důkazy dominovalo uspořádání divizí a provozních úseků v rámci skupiny Alstom nad právní strukturou. Dokument „e-Book“ předložený společností Alstom, který obsahuje obecné pokyny a politiky skupiny Alstom stanovené generálním ředitelem společnosti Alstom, ve svém bodě 3.1,1 třetím pododstavci potvrzuje, že „[důvěrné](1)“. Zejména z bodu 1.4 „Information Memorandum“ plyne, že úsek T & D před tím, než došlo k jeho převodu na skupinu Areva, „[důvěrné]“ v rámci skupiny Alstom, takže „[důvěrné]“. Vzhledem k uvedenému účastnice řízení náležitě nezpochybnily, že by Alstom T & D SA v období od 7. prosince 1992 do 8. ledna 2004 a Alstom T & D AG v období od 22. prosince 2003 do 8. ledna 2004 měly příslušná práva pojící se k hmotným a osobním složkám podílejícím se na aktivitách v oblasti PISP, které v daném případě představují dotyčný podnik (viz výše bod 71; v tomto smyslu viz rovněž stanovisko generální advokátky Kokott předcházející rozsudku ETI a další, uvedený výše v bodě 65, bod 31). Otázku určování politiky sledované dotyčným podnikem v uvedených obdobích tak nelze oddělovat od otázky určování politiky sledované společnostmi Alstom T & D SA a Alstom T & D AG v týchž obdobích.

103    Na základě dokumentů předložených společností Alstom dále nelze prokázat, že by „úsek T & D“ skupiny Alstom a v jeho rámci aktivity v oblasti PISP byly v rámci skupiny Alstom vykonávány zcela samostatně a decentralizovaně. Dokumenty naopak svědčí o tom, že vedení skupiny Alstom, odpovědné společnosti Alstom, se podílelo na určování chování „úseku T & D“ skupiny Alstom a jednotlivých částí podniku na trhu a na toto chování uvedeného úseku a jednotlivých částí podniku trvale dohlíželo.

104    Dokument „e-Book“ v bodech 3.1,2.1 a 3.1,2.2 popisuje organizaci vedení skupiny Alstom. [důvěrné]

105    [důvěrné]

106    [důvěrné]

107    [důvěrné]

108    [důvěrné]

109    [důvěrné]

110    Vzhledem k organizačním, hospodářským a právním vazbám mezi vedením skupiny Alstom podléhajícím společnosti Alstom na jedné straně a aktivitami v oblasti PISP této skupiny vykonávanými v rozhodné době společnostmi Alstom T & D SA a Alstom T & D AG prostřednictvím „úseku T & D“ na straně druhé, o kterých svědčí informace poskytnuté společností Alstom v průběhu správního řízení, Komise mohla v napadeném rozhodnutí oprávněně dospět k názoru, že tyto informace nebyly s to vyvrátit domněnku odpovědnosti vyplývající z vlastnictví veškerého kapitálu dceřiných společností mateřskou společností. Komise tudíž v napadeném rozhodnutí také oprávněně přičetla společnosti Alstom osobní odpovědnost za účast dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 7. prosince 1992 do 8. ledna 2004.

111    Vzhledem k výše uvedenému závěru, který odhaluje, že Alstom nikdy nepřestala prostřednictvím svých dceřiných společností, jichž byla výlučným nebo téměř výlučným vlastníkem, řídit dotyčný podnik až do jeho převodu mezi skupinami, k němuž došlo dne 8. ledna 2004, a že z toho důvodu byla až do tohoto dne osobně odpovědná za účast dotyčného podniku na konstatovaném protiprávním jednání, lze odpovědět i na výtku vycházející z nesprávného právního posouzení, k němuž vedlo nepoužití takzvaného kritéria „hospodářské návaznosti“ s ohledem na reorganizační operace v rámci skupiny, ke kterým došlo ve dnech 7. prosince 1992 a 22. prosince 2003 (viz výše bod 79), a s přihlédnutím k vazbám mezi společností Alstom a jejími dceřinými společnostmi působícími v rámci úseku T & D tuto námitku zamítnout jako irelevantní.

112    Na základě tohoto závěru lze jako neopodstatněnou zamítnout i výtku uvedenou v rámci sedmého žalobního důvodu, vycházejícího z porušení zásady dodržení práva na obhajobu, která se týká některých dodatečných skutečností uvedených Komisí v napadeném rozhodnutí na podporu domněnky odpovědnosti vyplývající z vlastnictví veškerého kapitálu dceřiné společnosti mateřskou společností (viz výše bod 91). K porušení zásady dodržení práva na obhajobu totiž může dojít jedině tehdy, pokud existuje možnost, že z důvodu pochybení, jehož by se dopustila Komise, by jí vedené správní řízení mohlo dospět k jinému výsledku (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 2. října 2003, Thyssen Stahl v. Komise, C‑194/99 P, Recueil, s. I‑10821, bod 31 a citovaná judikatura). Alstom navíc neprokázala, že by svou obhajobu mohla zajistit lépe, kdyby již v průběhu správního řízení věděla, že Komise měla v úmyslu uvést dodatečné skutečnosti na podporu domněnky odpovědnosti vyplývající z vlastnictví veškerého kapitálu dceřiných společností mateřskou společností (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Thyssen Stahl v. Komise, bod 31 a citovaná judikatura).

 K přenesení osobní odpovědnosti společnosti Alstom za účast dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 15. dubna 1988 do 8. ledna 2004 na společnosti skupiny Areva vzhledem k převodu tohoto podniku na skupinu Areva

–       Argumenty účastnic řízení

113    Alstom ve druhé části svého čtvrtého žalobního důvodu vycházejícího z nesprávného právního posouzení vytýká Komisi, že v napadeném rozhodnutí nepřenesla vzhledem k převodu mezi skupinami, k němuž došlo dne 8. ledna 2004, odpovědnost společnosti Alstom za účast dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 15. dubna 1988 do 8. ledna 2004 na společnosti skupiny Areva.

114    Podle společnosti Alstom se Komise dopustila nesprávného právního posouzení při použití pravidla přičitatelnosti porušení článku 81 ES a článku 53 dohody o EHP, neboť jí přičítá odpovědnost za protiprávní jednání, jehož se dopouštěl dotyčný podnik v období od 15. dubna 1988 do 8. ledna 2004, přičemž podle smlouvy o převodu uzavřené dne 25. září 2003 byla většina aktiv, pasiv, personálu a odpovědnosti „úseku T & D“ skupiny Alstom kumulována ve společnosti T & D Holding Etranger, která s účinností k 8. lednu 2004 byla převedena na skupinu Areva a došlo k její přeměně na Areva T & D Holding, jež vlastnila veškerý kapitál společností Areva T & D SA a Areva T&D AG (dříve působící pod obchodními firmami Alstom T & D SA a Alstom T & D AG). Informace obsažené v dopise ze dne 4. prosince 2006 o určení právnických osob, kterých se sporné skutkové okolnosti týkaly (viz výše bod 26), založeném do spisu ve věci T‑121/07, prokazují, že došlo k převodu všech aktiv, zaměstnanců a pasiv „úseku T & D“ skupiny Alstom na skupinu Areva. To vysvětluje, proč je ve smlouvě o převodu ujednání o finančním zajištění závazků v souvislosti s odpovědností, kterou „úsek T & D“ nesl v minulosti. V důsledku toho měla být odpovědnost za účast dotyčného podniku na protiprávním jednání za celé období od 15. dubna 1988 do 8. ledna 2004 přičtena pouze společnostem skupiny Areva.

115    Komise argumenty společnosti Alstom popírá a navrhuje zamítnutí projednávané žalobní námitky.

–       Závěry Soudu

116    Jak plyne z judikatury uvedené výše v bodě 65, za protiprávní jednání dotyčného podniku v zásadě odpovídá osoba, která jej řídila v době, v níž se tento účastnil protiprávního jednání, i když ke dni přijetí rozhodnutí konstatujícího protiprávní jednání odpovídala za provoz nebo vedení podniku jiná osoba.

117    V projednávaném případě Komise přičetla společnosti Alstom osobní odpovědnost za účast dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 15. dubna 1988 do 8. ledna 2004, solidární odpovědnost se společností Areva T & D SA za období od 7. prosince 1992 do 8. ledna 2004 a se společností Areva T & D AG za období od 22. prosince 2003 do 8. ledna 2004. V průběhu uvedených období bylo možné se důvodně domnívat, jak bylo uvedeno výše v bodech 110 a 111, že Alstom tento podnik řídila prostřednictvím společností Alstom T & D SA a Alstom T & D AG, tedy svých dceřiných společností, v nichž měla 100% podíl a které působily v oblasti PISP.

118    Účastnice řízení nepopírají, že od 8. ledna 2004 ztratila Alstom v souladu s ustanoveními smlouvy o převodu kontrolu nad společnostmi Alstom T & D SA a Alstom T & D AG. Od tohoto dne tak za provoz ani vedení dotyčného podniku neodpovídala.

119    Komise proto oprávněně přičetla odpovědnost za účast dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 15. dubna 1988 do 8. ledna 2004 osobě, která tento podnik řídila prostřednictvím dceřiných společností, v nichž měla 100% podíl. Tím, že společnosti Alstom přičetla osobní odpovědnost za účast dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 15. dubna 1988 do 8. ledna 2004 a že nepřenesla tuto odpovědnost na společnosti skupiny Areva jen proto, že odpovídaly za provoz a vedení dotyčného podniku od 9. ledna 2004, se tudíž nedopustila nesprávného právního posouzení.

120    Tuto výtku je tedy třeba zamítnout.

 K osobní odpovědnosti společnosti Areva T & D SA za účast dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 7. prosince 1992 do 8. ledna 2004 a společnosti Areva T & D AG za účast dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 22. prosince 2003 do 8. ledna 2004

–       Argumenty účastnic řízení

121    Společnosti skupiny Areva v první části svého prvního žalobního důvodu namítají, že Komise v napadeném rozhodnutí porušila svou povinnost uvést odůvodnění, neboť přičtení odpovědnosti společnosti Areva T & D SA za účast dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 7. prosince 1992 do 8. ledna 2004 a společnosti Areva T & D AG za totéž jednání v období od 22. prosince 2003 do 8. ledna 2004 odůvodnila rozporuplně a v každém případě nedostatečně. Komise si v bodech 368 a 369 odůvodnění napadeného rozhodnutí v kombinaci s judikaturou citovanou v bodě 337 jeho odůvodnění protiřečí, když na jedné straně uznává, že Alstom v období od 7. prosince 1992 do 8. ledna 2004 a v období od 22. prosince 2003 do 8. ledna 2004 rozhodujícím způsobem ovlivňovala své dceřiné společnosti působící v rámci úseku T & D, v nichž měla 100% podíl, a na straně druhé že tytéž dceřiné společnosti v uvedených obdobích jednaly na trhu samostatně. Komise v každém případě dostatečně právním způsobem neodůvodnila zjištění o samostatnosti jednání uvedených dceřiných společností na trhu v příslušných obdobích.

122    Společnosti skupiny Areva v rámci první části svého druhého žalobního důvodu a druhé části čtvrtého žalobního důvodu rovněž Komisi vytýkají, že v napadeném rozhodnutí porušila pravidla přičitatelnosti protiprávního jednání, která plynou z čl. 81 odst. 1 ES a článku 53 dohody o EHP, neboť výlučnou odpovědnost za účast dotyčného podniku na protiprávním jednání nepřičetla společnosti Alstom, která tento podnik řídila v době, kdy k protiprávnímu jednání docházelo.

123    Podstatou tvrzení uvedeného ve druhé části druhého žalobního důvodu společností skupiny Areva je, že Komise v napadeném rozhodnutí porušila obecnou zásadu právní jistoty, neboť osobní odpovědnost za účast dotyčného podniku na protiprávním jednání v daných obdobích přičetla společnostem Areva T & D SA a Areva T & D AG, které tento podnik řídily v okamžiku konstatování protiprávního jednání. Komise tak v napadeném rozhodnutí uplatnila novou represivní politiku na protiprávní jednání, k němuž došlo před jejím přijetím.

124    Komise argumentaci společností skupiny Areva popírá a navrhuje zamítnutí výše uvedených žalobních důvodů a námitek.

–       Závěry Soudu

125    Nejprve je třeba přezkoumat první část prvního žalobního důvodu vzneseného společnostmi skupiny Areva a vycházejícího z porušení povinnosti uvést odůvodnění, která se vztahuje k porušení podstatné formální náležitosti (viz výše bod 88).

126    Jak již bylo uvedeno výše v bodě 88, aby individuální rozhodnutí Komise dostála požadavkům článku 253 ES, musí umožnit zúčastněným osobám seznámit se s důvody, které vedly k přijetí opatření, aby mohly hájit svá práva a aby soud Unie mohl vykonávat svůj přezkum. Jejích odůvodnění tudíž musí být bezrozporné a dostatečné (v tomto smyslu viz obdobně rozsudek Soudního dvora ze dne 8. února 2007, Groupe Danone v. Komise, C‑3/06 P, Sb. rozh. s. I‑1331, body 45 a 46).

127    Komise v bodech 333 až 339 odůvodnění napadeného rozhodnutí s odkazem na judikaturu Soudního dvora a Tribunálu uvedla pravidla přičitatelnosti porušení článku 81 ES a článku 53 dohody o EHP, jež v napadeném rozhodnutí uplatnila. Z bodů 368 a 369 odůvodnění plyne, že Komise k vyvození osobní odpovědnosti společnosti Areva T & D SA solidárně se společností Alstom za účast dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 7. prosince 1992 do 8. ledna 2004 a společnosti Areva T & D AG solidárně se společností Alstom za totéž jednání v období od 22. prosince 2003 do 8. ledna 2004, nejprve shledala, že Areva T & D SA a Areva T & D AG se pod svými tehdejšími firmami přímo podílely na protiprávním jednání. Komise tak zohlednila skutečnost, že v okamžiku účasti dotyčného podniku na protiprávním jednání byly za něj přímo odpovědné, jak bylo konstatováno v bodech 20, 21, 357, 358, 366 a 367 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Komise dále poukázala na to, že Areva T & D SA a Areva T & D AG pod svými tehdejšími firmami tvořily jedinou hospodářskou entitu se společností Alstom, která v nich měla 100% podíl a která v zásadě určovala jejich chování na trhu. V důsledku toho dospěla k závěru, že podle zásady osobní odpovědnosti (viz výše bod 65) měla být osobně odpovědná za účast dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 7. prosince 1992 do 8. ledna 2004 Areva T & D SA solidárně se společností Alstom a za totéž jednání v období od 22. prosince 2003 do 8. ledna 2004 Areva T & D AG solidárně se společností Alstom.

128    Ačkoli Komise v bodech 357 a 366 až 367 odůvodnění napadeného rozhodnutí klade důraz na osobní odpovědnost bývalých dceřiných společností působících v rámci úseku T & D skupiny Alstom, neodkazuje na samostatnost chování těchto dceřiných společností ve vztahu k jejich bývalé mateřské společnosti, tedy společnosti Alstom. V daném případě takovou samostatnost nelze, a to ani implicitně, hledat v odkazech na judikaturu citovanou v bodě 337 odůvodnění napadeného rozhodnutí, jelikož Komise v bodě 369 odůvodnění téhož rozhodnutí výslovně uvedla, že v průběhu dotčených období Areva T & D SA a Areva T & D AG pod svými tehdejšími firmami „nemohly rozhodovat samostatně“.

129    Z výše uvedeného vyplývá, že výlučná odpovědnost, kterou nese Alstom jakožto vedení dotyčného podniku v důsledku účasti tohoto podniku na protiprávním jednání v období od 7. prosince 1992 do 8. ledna 2004, byla v napadeném rozhodnutí odůvodněna právně dostačujícím způsobem a bezrozporně. První část prvního žalobního důvodu společností skupiny Areva, vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění, je tudíž třeba jako neopodstatněnou zamítnout.

130    Dále je třeba se zabývat oběma částmi druhého žalobního důvodu a druhou částí čtvrtého žalobního důvodu, kterými společnosti skupiny Areva meritorně napadají závěr, že společnosti Areva T & D SA je přičítána účast dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 7. prosince 1992 do 8. ledna 2004 a společnosti Areva T & D AG v období od 22. prosince 2003 do 8. ledna 2004.

131    Je třeba připomenout, že zásada zákazu retroaktivity trestních ustanovení, zakotvená i článkem 7 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950 (dále jen „EÚLP“), je společnou zásadou pro všechny právní řády členských států a tvoří nedílnou součást obecných zásad práva, jejichž dodržování zajišťuje soud Unie (rozsudky Soudního dvora ze dne 10. července 1984, Kirk, 63/83, Recueil, s. 2689, bod 22, a ze dne 28. června 2005, Dansk Rørindustri a další v. Komise, C‑189/02 P, C‑202/02 P, C‑205/02 P až C‑208/02 P a C‑213/02 P, Sb. rozh. s. I‑5425, bod 202; rozsudky Soudu ze dne 20. března 2002, LR AF 1998 v. Komise, T‑23/99, Recueil, s. II‑1705, bod 219, a ze dne 9. července 2003, Cheil Jedang v. Komise, T‑220/00, Recueil, s. II‑2473, bod 43).

132    I když z čl. 15 odst. 4 nařízení č. 17 a z čl. 23 odst. 5 nařízení č. 1/2003 vyplývá, že rozhodnutí Komise o uložení pokut za porušení práva hospodářské soutěže nemají trestněprávní charakter, skutečností zůstává, že Komise je povinna dodržovat obecné zásady práva Unie, a zejména zásadu zákazu retroaktivity, ve všech správních řízeních, která mohou vést k uložení sankcí na základě práva hospodářské soutěže (rozsudek Cheil Jedang v. Komise, uvedený výše v bodě 131, bod 44).

133    Toto dodržování vyžaduje, aby pravidla přičitatelnosti porušení práva hospodářské soutěže fyzickým nebo právnickým osobám odpovídala pravidlům platným v době, kdy k protiprávnímu jednání došlo (obdobně ohledně pravidel platných pro sankce za protiprávní jednání viz rozsudek Dansk Rørindustri a další v. Komise, uvedený výše v bodě 131, bod 202; rozsudky LR AF 1998 v. Komise, uvedený výše v bodě 131, bod 221, a Cheil Jedang v. Komise, uvedený výše v bodě 131, bod 45). Ačkoli zásada zákazu retroaktivity nebrání postupnému vyjasňování pravidel přičitatelnosti protiprávního jednání, brání naopak zpětnému použití jejich nového výkladu, jehož výsledek nebyl rozumně předvídatelný, zejména s ohledem na předchozí judikaturu (viz v tomto smyslu rozsudek Dansk Rørindustri a další v. Komise, uvedený výše v bodě 131, body 217 a 218).

134    Podle judikatury platí, že pokud lze za účast jednoho a téhož podniku ve smyslu práva hospodářské soutěže na protiprávním jednání vyvodit osobní odpovědnost vícero osob, je třeba je považovat za solidárně odpovědné za toto protiprávní jednání (viz v tomto smyslu rozsudky Soudního dvora ze dne 6. března 1974, Istituto Chemioterapico Italiano a Commercial Solvents v. Komise, 6/73 a 7/73, Recueil, s. 223, bod 41, a ze dne 16. listopadu 2000, Metsä-Serla a další v. Komise, C‑294/98 P, Recueil, s. I‑10065, body 33 a 34; rozsudky Soudu HFB a další v. Komise, uvedený výše v bodě 66, body 54, 524 a 525; ze dne 15. června 2005, Tokai Carbon a další v. Komise, T‑71/03, T‑74/03, T‑87/03 a T‑91/03, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 62, a Akzo Nobel a další v. Komise, uvedený výše v bodě 64, body 57 až 62). Z uvedených rozsudků dále plyne, že osobní a solidární odpovědnost za účast jednoho a téhož podniku na protiprávním jednání může nést osoba, která přímo odpovídala za provoz nebo vedení tohoto podniku v době, kdy došlo k protiprávnímu jednání, a osoba, která tím, že skutečně vykonávala kontrolní pravomoc nad prvně jmenovanou a určovala její tržní chování, tento podnik v době, kdy došlo k protiprávnímu jednání, řídila nepřímo. Z toho vyplývá, že judikaturu citovanou výše v bodech 65 a 116 je třeba chápat tak, že pojednává o osobní odpovědnosti jak osoby, která v době, kdy došlo k protiprávnímu jednání, podnik řídila přímo, tak osoby, která v téže době tento podnik řídila nepřímo.

135    Výše citovaná judikatura se per analogiam vztahuje i na článek 53 odst. 1 dohody o EHP.

136    V projednávaném případě, jak již bylo konstatováno výše v bodě 71, podnik, kterého se týká napadené rozhodnutí, neodpovídá, jak tvrdí společnosti skupiny Areva, „úseku T & D“ skupiny Alstom, který byl později převeden na skupinu Areva, nýbrž souboru složek, které se v rámci tohoto úseku nebo jeho prostřednictvím podílely na aktivitách v oblasti PISP. Nebylo ani náležitě zpochybněno, že Areva T & D SA a Areva T & D AG měly v obdobích, v jejichž průběhu docházelo k danému protiprávnímu jednání, příslušná práva pojící se k těmto složkám, za které tudíž přímo odpovídaly (viz výše bod 102). Konečně bylo prokázáno, že Alstom určovala tržní chování svých dceřiných společností působících v rámci úseku T&D, v nichž měla 100% podíl, a že tak v době, kdy docházelo k protiprávnímu jednání, dotyčný podnik nepřímo řídila (viz výše bod 110). Z bodů 358 a 371 odůvodnění napadeného rozhodnutí dále vyplývá, že byla vyvozena osobní a solidární odpovědnost společností Areva T & D SA a Alstom za účast dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 7. prosince 1992 do 21. prosince 2003 a solidární odpovědnost společností Areva T & D SA, Areva T & D AG a Alstom za účast dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 22. prosince 2003 do 8. ledna 2004.

137    Z judikatury citované společnostmi skupiny Areva, zejména z rozsudků Soudního dvora Cascades v. Komise, uvedeného výše v bodě 65 (body 79 a 80), a ze dne 16. listopadu 2000, KNP BT v. Komise (C‑248/98 P, Recueil, s. I‑9641, bod 71), ostatně nevyplývá, že by v případě převodu kontroly nad dceřinou společností, která přímo řídila podnik, jenž se dopustil protiprávního jednání, měla nést osobní odpovědnost za účast tohoto podniku na protiprávním jednání v období, které předcházelo převodu, pouze bývalá mateřská společnost, která podnik řídila nepřímo prostřednictvím této dceřiné společnosti. Výše uvedená judikatura pojednává především o možnosti přičítat účast podniku ve smyslu práva hospodářské soutěže na protiprávním jednání převodci tohoto podniku, a to za období, které předcházelo převodu.

138    Jelikož Komise jednala v souladu s pravidly přičitatelnosti porušení článku 81 ES a článku 53 dohody o EHP, když rozhodla, že Areva T & D SA mohla solidárně se společností Alstom nést osobní odpovědnost za účast dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 7. prosince 1992 do 8. ledna 2004 a Areva T & D AG solidárně se společností Alstom za totéž jednání v období od 22. prosince 2003 do 8. ledna 2004, nelze jí v tomto ohledu vytýkat porušení ani jednoho z uvedených článků.

139    Nelze ani tvrdit, že Komise v napadeném rozhodnutí porušila zásadu zákazu retroaktivity tím, že by se zpětnou účinností uplatnila novou represivní politiku. Pravidla přičitatelnosti protiprávního jednání, která Komise v projednávaném případě použila, plynou z uplatnění zásady osobní odpovědnosti za porušení článku 81 ES a článku 53 dohody o EHP. Z judikatury citované výše v bodech 65, 116 a 134 vyplývá, že tato pravidla byla použitelná již v době, kdy docházelo k protiprávnímu jednání, a ačkoli mohla být v této době nebo posléze vyjasňována nebo upřesňována, nelze mít za to, že by tímto způsobem došlo k novému výkladu uvedených pravidel, jehož výsledek by s ohledem na předchozí judikaturu nebyl rozumně předvídatelný. V důsledku toho nelze na samotné napadené rozhodnutí nahlížet jako na výsledek provádění nové represivní politiky v důsledku přijetí nových pravidel přičitatelnosti porušení článku 81 ES a článku 53 dohody o EHP.

140    Ostatně skutečnost, kterou společnosti skupiny Areva nezpochybňují, že tyto společnosti ve smlouvě o převodu stanovily ujednání o finančním zajištění závazků, které pokrývá zejména nebezpečí, že by mohla být vyvozena odpovědnost společností Areva T & D SA a Areva T & D AG za účast dotyčného podniku na porušování práva hospodářské soutěže v období, které předcházelo jeho převodu, a že by jim v této souvislosti mohly být uloženy sankce, prokazuje, že společnosti skupiny Areva mohly s ohledem na tehdy použitelná pravidla přičitatelnosti protiprávního jednání rozumně předvídat přičtení protiprávního jednání, k němuž Komise dospěla v napadeném rozhodnutí, a to již před přijetím tohoto rozhodnutí.

141    Z výše uvedeného plyne, že obě části druhého žalobního důvodu i druhou část čtvrtého žalobního důvodu, které vznesly společnosti skupiny Areva, je třeba jako neopodstatněné zamítnout v plném rozsahu.

 K osobní odpovědnosti, kterou společnosti Areva a Areva T & D Holding jakožto mateřské společnosti se 100% podílem ve společnostech Areva T & D SA a Areva T & D AG nesou v důsledku účasti dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 9. ledna do 11. května 2004

–       Argumenty účastnic řízení

142    Společnosti skupiny Areva ve svém třetím žalobním důvodu namítají, že Komise v čl. 1 písm. e) a f) napadeného rozhodnutí porušila pravidla přičitatelnosti protiprávního jednání, která plynou z čl. 81 odst. 1 ES a z článku 53 dohody o EHP, neboť jim přičítá účast dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 9. ledna do 11. května 2004 jakožto mateřským společnostem se 100% podílem ve společnostech Areva T & D SA a Areva T & D AG, a že informace, které poskytly v průběhu správního řízení, v daném případě dostatečně průkazným způsobem vyvracejí domněnku odpovědnosti vyplývající z vlastnictví veškerého kapitálu dceřiných společností jejich mateřskými společnostmi.

143    Komise argumenty společností skupiny Areva popírá a navrhuje zamítnutí uvedeného žalobního důvodu.

–       Závěry Soudu

144    Z bodu 370 a z bodu 371 písm. c) odůvodnění napadeného rozhodnutí, jakož i z bodů 333 až 337, 354 a 364 jeho odůvodnění, na něž odkazuje bod 370 odůvodnění, vyplývá, že Komise k vyvození osobní odpovědnosti společností Areva a Areva T & D Holding solidárně se společnostmi Areva T & D SA a Areva T & D AG za účast dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 9. ledna do 11. května 2004 našla oporu nejen v domněnce odpovědnosti vyplývající z vlastnictví veškerého kapitálu dceřiné společnosti mateřskou společností, ale i ve skutkových okolnostech, které poskytly společnosti Areva a Areva T & D Holding v průběhu správního řízení ve snaze tuto domněnku vyvrátit (viz níže bod 148). Komise poukázala na to, že skutečnost, že Alstom jmenovala nového člena do správní rady svých dceřiných společností působících v rámci úseku T & D, potvrzuje závěr o tom, že je rozhodujícím způsobem ovlivňovala, neboť – jak plyne z veřejně přístupných informací uvedených na webových stránkách skupiny Areva – tento nový člen správní rady byl dne 19. ledna 2004, tedy pouhých deset dnů po převodu mezi skupinami, jmenován i ředitelem „úseku T & D“ skupiny Areva a zároveň byl členem výkonného výboru skupiny Areva. Komise dále v souvislosti s reorganizačními operacemi v rámci skupiny shledala, že změna obchodních firem dceřiných společností působících v rámci úseku T & D skupiny Alstom, k níž došlo bezprostředně po převodu mezi skupinami, na Areva T & D SA a Areva T & D AG svědčí o jejich začlenění do skupiny Areva. Komise každopádně podotkla, že skutečnosti uváděné společnostmi Areva a Areva T & D Holding neprokazují, že by tyto společnosti v průběhu období, kdy docházelo k dotčenému protiprávnímu jednání, rozhodujícím způsobem neovlivňovaly své dceřiné společnosti působící v rámci úseku T & D, v nichž měly 100% podíl.

145    Jak již bylo uvedeno výše v bodě 86, jestliže mateřská společnost vlastní veškerý kapitál své dceřiné společnosti, má se za to, že rozhodujícím způsobem ovlivňuje její tržní chování, a tudíž lze vyvozovat její osobní odpovědnost za toto chování. Mateřská společnost, která má v úmyslu napadnout rozhodnutí Komise, jímž je vyvozena její osobní odpovědnost za protiprávní jednání přičitatelné její dceřiné společnosti, pak musí domněnku odpovědnosti vyplývající z vlastnictví veškerého kapitálu své dceřiné společnosti vyvrátit tím, že předloží důkazy dostatečné k prokázání toho, že tato dceřiná společnost své chování na trhu určovala skutečně samostatně (rozsudky Avebe v. Komise, uvedený výše v bodě 86, bod 136, a Akzo Nobel a další v. Komise, uvedený výše v bodě 64, bod 60; v tomto smyslu viz také rozsudek Stora Kopparbergs Bergslags v. Komise, uvedený výše v bodě 65, bod 29).

146    Společnosti Areva a Areva T & D Holding v projednávané věci nezpochybňují skutkové posouzení uvedené v napadeném rozhodnutí, podle kterého společnosti Areva T & D SA a Areva T & D AG byly přímé nebo nepřímé dceřiné společnosti, v nichž měly 100% podíl v období od 9. ledna do 11. května 2004. Samo toto zjištění přitom Komisi opravňovalo předpokládat, že Areva T & D SA a Areva T & D AG své chování na trhu neurčovaly samostatně, tedy nezávisle na společnostech Areva a Areva T & D Holding, a že tak společně s posledně uvedenými představovaly jeden a týž podnik ve smyslu práva hospodářské soutěže. Podle judikatury citované výše v bodě 86 tudíž domněnku odpovědnosti vyplývající z vlastnictví veškerého kapitálu dceřiných společností jejich mateřskými společnostmi musí vyvrátit společnosti Areva a Areva T & D Holding, které prohlašují, že jejich dceřiné společnosti působící v rámci úseku T & D, v nichž měly 100% podíl, určovaly své tržní chování v dotčeném období samostatně, a to tím, že k tomu předloží dostatečné důkazy.

147    Nyní je proto třeba přezkoumat, zda jsou skutečnosti uvedené společnostmi Areva a Areva T & D Holding v průběhu správního řízení, jichž se tyto společnosti znovu dovolávají ve věci T‑117/07, dostatečně průkazné k vyvrácení domněnky odpovědnosti, posílené výše uvedenými dodatečnými skutečnostmi, ze které vychází napadené rozhodnutí, a to tím, že prokážou, že Areva T & D SA a Areva T & D AG určovaly své chování na trhu skutečně samostatně.

148    Jak vyplývá z odstavců 246 až 269 odpovědi společností Areva a Areva T & D Holding na oznámení námitek, tyto společnosti v průběhu správního řízení v zásadě tvrdily, že v období od 9. ledna do 11. května 2004 rozhodujícím způsobem neovlivňovaly své dceřiné společnosti působící v rámci úseku T & D, v nichž měly 100% podíl, jelikož v této době neměly žádné zkušenosti v tomto oboru a jeho jednotlivých aktivitách. To má ostatně dosvědčovat i fakt, že ve funkcích ponechaly provozní vedoucí, které zaměstnala a vyškolila skupina Alstom. Pouze jeden správce ve správní radě jejich dceřiných společností souběžně zastával funkce i u nich. Navíc vzhledem k tomu, že převod „úseku T & D“ skupiny Alstom na skupinu Areva znamenal četné a komplexní reorganizační operace, z nichž některé měly být ukončeny až po 8. lednu 2004, Areva a Areva T & D Holding nebyly k uvedenému datu s to převzít provozní kontrolu nad tímto úsekem a jeho jednotlivými aktivitami. Společnosti skupiny Areva dále tvrdí, že je iracionální se domnívat, že by nějaká skupina mohla bezodkladně k datu převodu nového úseku činností vykonávat nad tímto úsekem skutečnou kontrolu a dozvědět se, že se podílí na porušování práva hospodářské soutěže. V tomto ohledu jim nelze přičítat sebemenší nedbalost, a to vzhledem k jejich nedostatečným zkušenostem v oboru T & D a aktivitách v oblasti PISP i k písemnému ujištění ze strany skupiny Alstom při převodu mezi skupinami, že před ním nedocházelo k porušování práva hospodářské soutěže.

149    Tyto skutečnosti, posuzovány jednotlivě i ve své vzájemné souvislosti ovšem nejsou s to prokázat, že by Areva T & D SA a Areva T & D AG určovaly své chování na trhu skutečně samostatně a nezávisle na společnostech Areva a Areva T & D Holding. Komise se proto v napadeném rozhodnutí nedopustila nesprávného posouzení tím, že tyto skutečnosti odmítla jako neprůkazné.

150    Tvrzení společností skupiny Areva, podle kterých Areva a Areva T & D Holding v období od 9. ledna do 11. května 2004 neměly dostatečné zkušenosti v oboru T & D a aktivitách v oblasti PISP, aby mohly efektivně rozhodujícím způsobem ovlivňovat chování společností Areva T & D SA a Areva T & D AG, totiž nejsou ničím podepřena. Je sice pravda, že skupina Areva před převodem nepůsobila v oboru T & D ani v oblasti PISP, takže začlenění nového úseku činnosti do skupiny celkově vzato představuje riskantní operaci. Z toho však nelze dovodit, že by Areva a Areva T & D Holding musely rezignovat na to, aby v období od 9. ledna do 11. května 2004 rozhodujícím způsobem skutečně ovlivňovaly společnosti Areva T & D SA a Areva T & D AG. Ze zřetele nelze ztrácet ani to, jak vyplývá z písemných vyjádření samotných společností skupiny Areva v žalobě ve věci T‑117/07 a v jejich odpovědi na oznámení námitek přiložené k této žalobě, jakož i z dokumentů předložených v odpovědi na žádost o informace ze strany Komise ze dne 20. září 2006 (viz výše bod 24), rovněž přiložené k žalobě, že reorganizační opatření provedená na konci roku 2003 byla stanovena a naplánována ve smlouvě o převodu uzavřené dne 25. září 2003. Nelze tudíž vyloučit, že vyjednávání o smlouvě a její provádění v průběhu roku 2003 představovalo pro společnosti Areva a Areva T & D Holding příležitost si osvojit či alespoň prohloubit znalosti o úseku T & D a aktivitách v oblasti PISP, a to ještě před jejich samotným převodem na skupinu Areva, k němuž došlo dne 8. ledna 2004. Z písemností Komise i z písemných vyjádření společností skupiny Areva v jejich odpovědi na oznámení námitek a v dokumentech, které předložily v odpovědi na žádost o informace ze strany Komise ze dne 20. září 2006, kromě toho také plyne, že pan G., nový správce, kterého jmenovaly do správních rad společností Areva T & D SA a Areva T & D AG a který od 19. ledna 2004 zastával i funkci generálního ředitele společnosti Areva T & D Holding a z tohoto titulu i funkci předsedy „úseku T & D“ a člena výkonného výboru skupiny Areva, byl „přijat z prostředí mimo skupinu“. Nelze vyloučit, že toto přijetí z prostředí mimo skupinu umožnilo společnostem Areva a Areva T & D Holding získat odborné znalosti, které jim v rámci daného oboru chyběly. Přijetí tohoto nového vedoucího z prostředí mimo skupinu nejenže nijak neprokazuje autonomii společností Areva T & D SA a Areva T & D AG v rámci skupiny Areva, ale naopak dokládá, že začátkem dotčeného období Areva a Areva T & D Holding zavedly takové uspořádání, aby mohly vykonávat skutečnou kontrolu nad svými dceřinými společnostmi působícími v rámci úseku T & D, v nichž měly 100% podíl, a rozhodujícím způsobem ovlivňovat jejich tržní chování.

151    Ani tvrzení společností skupiny Areva, podle nichž se Areva a Areva T & D Holding dozvěděly o účasti dotyčného podniku na protiprávním jednání teprve dne 11. května 2004, nemohou, i kdyby byla pravdivá, prokázat samostatnost tržního chování společností Areva T & D SA a Areva T & D AG v období od 9. ledna do 11. května 2004.

152    S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba třetí žalobní důvod uváděný společnostmi skupiny Areva jako neopodstatněný zamítnout.

 K případnému přerušení protiprávního jednání přičítaného společnosti Alstom v období od září 1999 do března 2002

–       Argumenty účastnic řízení

153    Alstom ve svém šestém žalobním důvodu Komisi v zásadě vytýká, že porušila pravidla prokazování nepřetržitosti protiprávního jednání, která plynou z čl. 23 odst. 3 nařízení č. 1/2003 a z čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17, a zásadu právní jistoty, neboť v čl. 1 písm. b) napadeného rozhodnutí konstatovala, že k dotčenému protiprávnímu jednání docházelo nepřetržitě od 15. dubna 1988 do 8. ledna 2004, tedy po dobu patnácti let a osmi měsíců, což odůvodňuje zvýšení základní částky pokuty uložené v čl. 2 písm. b) a c) napadeného rozhodnutí o 155 %.

154    Alstom namítá, že Komise právně dostačujícím způsobem neprokázala, že nedošlo k přerušení kartelové dohody na první období třinácti měsíců od 28. října 1999 do 15. prosince 2000 a poté na druhé období čtrnácti měsíců od 22. ledna 2001 do 26. března 2002, celkově tedy na dobu 27,5 měsíce. Každé z uvedených období je dostatečně dlouhé pro to, aby Komise v souladu s judikaturou nemohla předpokládat nepřetržitost protiprávního jednání (rozsudek Soudu ze dne 20. března 2002, Dansk Rørindustri v. Komise, T‑21/99, Recueil, s. II‑1681, bod 62). Jediný nepřímý důkaz, který Komise uvedla na podporu nepřetržitosti protiprávního jednání, je seznam s datem 12. května 2000, jenž se týkal „schůzí výboru“, které se měly konat v období od 18. května 2000 do 17. května 2001. Tento seznam, předložený společností ABB a zachycený v bodě 197 odůvodnění napadeného rozhodnutí, však nepředstavuje dostatečný důkaz o tom, že k protiprávnímu jednání docházelo v průběhu obou sporných období, jelikož se zaprvé nepotvrdilo, že se některé z tam uvedených schůzek skutečně konaly, a zadruhé ze spisu nijak nevyplývá, že na těchto schůzkách vůbec docházelo k protiprávnímu jednání. Komise ani neprokázala protisoutěžní účel schůzek uvedených v seznamu, jak vyžaduje judikatura (rozsudek Soudu ze dne 5. dubna 2006, Degussa v. Komise, T‑279/02, Sb. rozh. s. II‑897, bod 116 a následující). Alstom dále tvrdí, že Komise neměla důvod uplatnit vůči ní délku platnosti některých projektů PISP jako důkaz její účasti na kartelové dohodě ve sporných obdobích, jelikož tutéž skutečnost, jak plyne z bodu 198 odůvodnění napadeného rozhodnutí, nepoužila jako důkaz vůči společnosti Siemens. Tento důkaz však každopádně neumožňuje prokázat, že k protiprávnímu jednání docházelo v desetiměsíčním období od 17. května 2001 do 26. března 2002.

155    V rámci svého sedmého žalobního důvodu Alstom dále tvrdí, že Komise v napadeném rozhodnutí porušila zásadu dodržení práva na obhajobu a čl. 27 odst. 1 nařízení č. 1/2003 tím, že v této souvislosti zohlednila dokumenty týkající se dohody ohledně jednoho projektu PISP s číslem jednacím [důvěrné], uzavřené dne 24. září 1999 a s účinností až do 28. září 2001, k nimž nedostala příležitost vyjádřit se.

156    S ohledem na výše uvedené Alstom tvrdí, že délku vytýkané účasti dotyčného podniku na protiprávním jednání je třeba snížit na třináct let a tři měsíce, a v důsledku toho je namístě snížit i zvýšení základní částky uložené pokuty na 130 %.

157    Komise argumenty společnosti Alstom popírá a navrhuje zamítnutí výše uvedených žalobních důvodů a námitek.

–       Závěry Soudu

158    Z bodů 2, 3, 248, 270 a 299 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že Komise společnostem, jimž je rozhodnutí určeno, vytýká, že se podílely na komplexním, ale jediném a trvajícím protiprávním jednání porušujícím článek 81 ES v období od 15. dubna 1988 do 11. května 2004, a článku 53 EHP v období od 1. ledna 1994 do 11. května 2004, které spočívalo v tom, že uvedené společnosti uzavřely kartelovou dohodu na celosvětové úrovni ohledně prodeje projektů PISP, rozdělení trhů, přidělování kvót a zachovávání příslušných tržních podílů, přidělování projektů PISP výrobcům určeným za tímto účelem a manipulace nabídkového řízení (bid-rigging), aby byly smlouvy přidělovány těmto výrobcům, stanovení cen komplexními dohodami týkajícími se projektů PISP, které nebyly přiděleny, výpovědi licenčních smluv uzavřených se společnostmi, které nebyly účastníky kartelové dohody a výměny citlivých informací o trhu.

159    V bodě odůvodnění 323 napadeného rozhodnutí Komise konstatovala, že tyto dohody výrobců projektů PISP či jejich jednání ve vzájemné shodě trvaly nejméně od 15. dubna 1988 do 11. května 2004. Z bodů 324 a 326 odůvodnění napadeného rozhodnutí ve spojení s bodem 358 jeho odůvodnění a čl. 1 písm. b) jeho výroku plyne, že Alstom se podílela na protiprávním jednání v období od 15. dubna 1988, kdy byla přijata dohoda GQ a dohoda EQ a kdy tyto dohody nabyly účinnosti (viz výše body 29 a 31), do 8. ledna 2004, kdy skupina Alstom převedla svůj „úsek T & D“ na skupinu Areva.

160    V bodech 177 až 216 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise prezentovala „chronologický přehled vývoje kartelové dohody“. Pokud jde o vývoj kartelové dohody ve dvou sporných obdobích, a sice v období od 28. října 1999 do 15. prosince 2000 a od 22. ledna 2001 do 26. března 2002, Komise v bodech 178 a 179 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala:

„(178) Siemens se přestala účastnit schůzek kartelové dohody v září 1999, Hitachi a Schneider/VA Tech ji následovaly v roce 2000. Nepřítomnost společnosti Siemens měla z evropské perspektivy silně destabilizující účinek, jelikož tato společnost byla od roku 1988 tajemníkem evropské skupiny a byla hlavním subjektem na trhu v Evropě i mimo ni. Aktivity kartelové dohody však pokračovaly a úlohu tajemníka evropské skupiny převzala [Alstom]. Se snížením počtu účastníků ve srovnání s rokem 1988 se zjednodušila i logistika, jelikož pro složitou strukturu již nebyl důvod.

(179) V roce 2002 se Siemens, Hitachi a VA Tech znovu připojily ke kartelové dohodě […]“

161    V bodech 191 až 198 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise uvedla důkazy předložené společností ABB a společnostmi skupiny Fuji, které podle ní prokazovaly, že kartelová dohoda pokračovala i v období od odchodu společnosti Siemens v září 1999, následované v roce 2000 společnostmi Hitachi a „Schneider/VA Tech“, do jejich postupného návratu od března 2002. Komise nejprve v bodech 191 až 196 odůvodnění napadeného rozhodnutí odkázala na dokumenty předložené společností ABB v její žádosti o ochraně před pokutami (viz výše bod 10), odpovídající sérii faxů, které si v období od 18. prosince 2000 do 22. ledna 2001 zasílaly ABB, Melco a Alstom ohledně schůzek a přidělování projektů PISP. V bodě 197 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise dále zmínila dokument předaný společností ABB v její žádosti o ochraně před pokutami, který obsahoval seznam „schůzí výboru“ pokrývající část období let 2000–2001 a který byl datován 12. května 2000. Poukázala na to, že účastníky těchto schůzek byly Reyrolle, Alstom, Schneider, ABB, Melco a Toshiba, ale nikoli Siemens a „JAEPS (Hitachi)“, což odpovídalo prohlášení společnosti ABB v její odpovědi ze dne 4. října 2004 na žádost Komise o informace (viz výše bod 15), „podle kterého tyto dvě společnosti v daném okamžiku již nebyly součástí kartelové dohody“. V bodě 198 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise konečně odkázala na soubor dokumentů předložených společnostmi skupiny Fuji v jejich žádosti podle oznámení o spolupráci (viz výše bod 20) a společností ABB v podání ze dne 7. května 2004 doplňujícím její žádost o ochraně před pokutami (viz výše bod 12), ve kterých jsou zmíněny dohody účastníků kartelové dohody ohledně osmi projektů PISP s čísly jednacími pro potřeby kartelové dohody [důvěrné] a které prokazují, že kartelová dohoda byla v daném období aktivní.

162    V bodě 286 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise uvedla, že tyto části spisové dokumentace prokazují, že „samotná kartelová dohoda pokračovala i v nepřítomnosti [společností Siemens a Hitachi] (viz například výše body 191 až 198 odůvodnění) poté, co se jí [posledně uvedené společnosti] dočasně přestaly účastnit“.

163    Z článku 23 odst. 3 nařízení č. 1/2003 a z čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 plyne, že při stanovování výše pokuty, kterou je třeba uložit v důsledku účasti podniku na porušování práva hospodářské soutěže, se přihlíží k závažnosti a k délce trvání protiprávního jednání.

164    Dojde-li ke sporu ohledně existence protiprávního jednání, požadavek právní jistoty, na kterou mají nárok všechny hospodářské subjekty, znamená, že Komise, která nese důkazní břemeno ohledně protiprávních jednání, která zjistila, musí předložit důkazy, které mohou dostatečně právně doložit existenci skutkových okolností zakládajících protiprávní jednání. Pokud jde konkrétně o uvedenou délku trvání protiprávního jednání, tatáž zásada právní jistoty stanoví, že jestliže neexistují důkazy, na jejichž základě by bylo možné přímo určit délku trvání protiprávního jednání, Komise uplatní alespoň důkazy, jež se vztahují ke skutečnostem, které jsou dostatečně časově blízké, aby tak bylo možné důvodně připustit, že toto protiprávní jednání trvalo nepřetržitě mezi dvěma danými daty (rozsudky Soudu ze dne 7. července 1994, Dunlop Slazenger v. Komise, T‑43/92, Recueil, s. II‑441, bod 79; ze dne 6. července 2000, Volkswagen v. Komise, T‑62/98, Recueil, s. II‑2707, bod 188, a Degussa v. Komise, uvedený výše v bodě 154, body 114 a 153).

165    Pokud jde o důkazní prostředky, které Komise může v tomto ohledu uplatnit, je třeba připomenout, že jelikož jsou zákaz účasti na protisoutěžních praktikách a dohodách, jakož i sankce, které pachatele postihují, obecně známé, je obvyklé, že činnosti, se kterými jsou tyto praktiky a dohody spojeny, se odehrávají tajně, že setkání se konají tajně, nejčastěji ve třetí zemi, a že související dokumentace je omezena na minimum. I když Komise objeví písemnosti výslovně prokazující protiprávní kontakty mezi hospodářskými subjekty, jako jsou zápisy ze schůzky, jsou tyto obvykle útržkovité a rozptýlené, takže se často ukazuje jako nezbytné rekonstruovat některé podrobnosti dedukcí. Ve většině případů musí být existence protisoutěžního jednání nebo dohody vyvozena z určitého počtu shodujících se skutečností a nepřímých důkazů, které ve svém celku mohou představovat, pokud neexistuje jiné logické vysvětlení, důkaz o porušení práva hospodářské soutěže (rozsudek Aalborg Portland a další v. Komise, uvedený výše v bodě 61, body 55 až 57). Takové nepřímé důkazy a shody okolností umožňují odhalit nejen existenci protisoutěžních jednání nebo dohod, ale rovněž délku trvání pokračujícího protisoutěžního jednání a dobu uplatňování uzavřené dohody porušující právo hospodářské soutěže (rozsudek Soudního dvora ze dne 21. září 2006, Technische Unie v. Komise, C‑113/04 P, Sb. rozh. s. I‑8831, bod 166).

166    Ani skutečnost, že důkaz o existenci trvajícího protiprávního jednání nebyl podán pro určitá vymezená období, nebrání tomu, aby bylo na protiprávní jednání nahlíženo jako na uskutečněné během globálního období širšího než tato vymezená období, pokud takové zjištění spočívá na objektivních a shodujících se indiciích. V případě protiprávního jednání, které trvá několik let, nemá skutečnost, že se kartelová dohoda projevuje v různých obdobích, která mohou být od sebe oddělena delším či kratším časovým odstupem, dopad na existenci této kartelové dohody, pokud jednotlivé skutky, které jsou součástí tohoto protiprávního jednání, sledují jeden a tentýž cíl a jsou součástí jediného a trvajícího protiprávního jednání (rozsudek Technische Unie v. Komise, uvedený výše v bodě 165, bod 169).

167    Alstom v projednávaném případě nezpochybňuje, že se aktivity, jichž se dotyčný podnik v rámci kartelové dohody účastnil, odehrávaly po celé období od 15. dubna 1988 do 28. října 1999, poté od 15. prosince 2000 do 22. ledna 2001 a nakonec od 26. března 2002 do 11. května 2004. Nezpochybňuje ani to, že tyto jednotlivé skutky, které jsou součástí protiprávního jednání, sledovaly týž cíl a byly součástí jediného a trvajícího protiprávního jednání. Zpochybňuje toliko délku trvání tohoto protiprávního jednání, neboť Komise právně dostačujícím způsobem a v souladu s požadavky plynoucími z čl. 23 odst. 3 nařízení č. 1/2003, z čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a ze zásady právní jistoty nepředložila důkazy o aktivitách kartelové dohody v obdobích od 28. října 1999 do 15. prosince 2000 a od 22. ledna 2001 do 26. března 2002. Jinými slovy, Alstom tímto žalobním důvodem nezpochybňuje posouzení Komise ohledně jednotnosti a pokračování protiprávního jednání věcně, nýbrž pouze namítá porušení čl. 23 odst. 3 nařízení č. 1/2003, čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a zásady právní jistoty v oblasti důkazního břemene v souvislosti s posuzováním délky trvání tohoto protiprávního jednání.

168    Šestý žalobní důvod tak nastoluje otázku, zda Komise právně dostačujícím způsobem a v souladu s čl. 23 odst. 3 nařízení č. 1/2003, s čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a se zásadou právní jistoty prokázala, že kartelová dohoda trvala v obdobích od 28. října 1999 do 15. prosince 2000 a od 22. ledna 2001 do 26. března 2002.

169    Úvodem je třeba poukázat na to, že Alstom nezpochybňuje posouzení Komise týkající se uspořádání a fungování kartelové dohody, které je obsaženo v bodě 170 odůvodnění napadeného rozhodnutí a podle kterého „[ú]častníci kartelové dohody přijali komplexní preventivní opatření na světové i evropské úrovni, aby zakryli či utajili své kontakty a schůzky“, a „[t]ato utajovací opatření existovala od počátku kartelové dohody a byla posílena od roku 2002“. S ohledem na judikaturu citovanou výše v bodě 165 Komise své posouzení délky trvání protiprávního jednání v daném případě tedy správně opřela o analýzu souboru důkazů a nepřímých důkazů, které v této souvislosti považovala za relevantní.

170    Podstatou tvrzení společnosti Alstom je, že z důkazů a nepřímých důkazů, které Komise uznala, nelze prokázat, že aktivity, jichž se dotyčný podnik v rámci kartelové dohody účastnil, po jedenácti letech a šesti měsících pokračovaly i v období od 28. října 1999 do 15. prosince 2000, tedy po dobu třinácti měsíců. Tyto důkazy a nepřímé důkazy navíc neprokazují ani to, že tyto aktivity po přibližně měsíčním oživení pokračovaly i v období od 22. ledna 2001 do 26. března 2002, tedy po dobu dalších čtrnácti měsíců, než byly znovu obnoveny na dobu jednoho roku a osmi měsíců. Je tedy třeba přezkoumat důkazní hodnotu všech jednotlivých důkazů a nepřímých důkazů, které Komise v napadeném rozhodnutí zohlednila.

171    Alstom se mylně domnívá, že každý dotčený důkaz či nepřímý důkaz prokazuje aktivity kartelové dohody pouze k datu, k němuž byl vyhotoven. Přehlíží však, že tyto dokumenty mohou prokazovat i pokračování protiprávního jednání.

172    V daném případě Komise oprávněně dospěla v napadeném rozhodnutí k názoru, že soubor faxů předložených společností ABB prokazuje aktivity kartelové dohody v období „kolem roku 2000“. Soubor nejenže prokazuje existenci konkrétní dohody mezi společnostmi ABB, Melco a Alstom ohledně seznamu projektů PISP, ale poskytuje i nepřímý důkaz o pokračování v aktivitách kartelové dohody mezi týmiž společnostmi začátkem roku 2001 v návaznosti na jiný seznam projektů PISP přiložený k prvnímu faxu z dané série s datem 18. prosince 2000.

173    Komise dále oprávněně dospěla k názoru, že seznam ze dne 12. května 2000, týkající se třinácti „schůzí výboru“ naplánovaných na dobu mezi 18. květnem 2000 a 17. květnem 2001, představuje nepřímý důkaz o tom, že aktivity kartelové dohody mezi společnostmi Reyrolle, Alstom, Schneider, ABB, Melco a Toshiba probíhaly až do 17. května 2001. Protisoutěžní cíl těchto „schůzí výboru“ lze dovodit z toho, že seznam označuje dotyčné podniky vlastními kódy používanými v rámci kartelové dohody, jak je zachycují body 142 a 197 odůvodnění napadeného rozhodnutí, a že některé schůzky řídících orgánů (společný výbor pro Evropu a Japonsko a výbor pro Evropu), které přispívaly k praktickému fungování kartelové dohody, byly plánované, jak potvrdili někteří účastníci kartelové dohody a jak plyne i z bodů 150 a 151 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Že se šest schůzí tohoto výboru opravdu uskutečnilo, to potvrdili buď někteří účastníci kartelové dohody, nebo další části spisové dokumentace, jako například vyúčtování cestovních výdajů nebo poznámky v osobních diářích, takže aktivity kartelové dohody v období od 18. května 2000 do 18. ledna 2001 lze považovat za prokázané.

174    I kdyby Komise nezohlednila dohodu o projektu PISP s číslem jednacím [důvěrné], v souvislosti s kterou Alstom ve svém sedmém žalobním důvodu namítá porušení zásady dodržení práva na obhajobu, ani dohodu o projektu PISP s číslem jednacím [důvěrné], jíž se Alstom neúčastnila, dospěla by i tak ke správnému závěru, že dohody o šesti dalších projektech PISP s čísly jednacími [důvěrné], jichž se Alstom účastnila, prokazují, že kartelová dohoda byla aktivní či alespoň její účinky trvaly od 27. srpna 1998, kdy byla uzavřena dohoda o projektu PISP s číslem jednacím [důvěrné], do 28. října 2001, kdy ustaly účinky dohody o projektu PISP s číslem jednacím [důvěrné].

175    V této souvislosti je třeba připomenout, že k tomu, aby existovala dohoda ve smyslu čl. 81 odst. 1 ES a per analogiam ve smyslu článku 53 dohody o EHP, postačuje, aby dotčené podniky vyjádřily svou společnou vůli chovat se na trhu určitým způsobem (rozsudky Soudu ze dne 24. října 1991, Petrofina v. Komise, T‑2/89, Recueil, s. II‑1087, bod 211, a ze dne 10. března 1992, ICI v. Komise, T‑13/89, Recueil, s. II‑1021, bod 253; v tomto smyslu viz rovněž rozsudky ACF Chemiefarma v. Komise, uvedený výše v bodě 87, bod 112, a van Landewyck a další v. Komise, uvedený výše v bodě 87, bod 86). Článek 81 ES se navíc použije i tehdy, pokud účinky kartelové dohody trvaly, aniž tato dohoda byla formálně ukončena (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Soudu ze dne 10. března 1992, ICI v. Komise, bod 254, a rozsudek Soudu ze dne 13. prosince 2001, Acerinox v. Komise, T‑48/98, Recueil, s. II‑3859, bod 63). Výše citovaná judikatura se per analogiam vztahuje i na čl. 53 odst. 1 dohody o EHP.

176    Z toho plyne, že vzhledem k tomu, že Alstom nezpochybňuje, že v souladu s pravidly kartelové dohody uzavřela dohody, jejichž účelem bylo přidělit v rámci kartelové dohody šest projektů PISP s čísly jednacími [důvěrné], a že účinky těchto dohod v jejich vzájemné souvislosti trvaly, s ohledem na datum, kdy nabyly účinnosti, a dobu jejich platnosti, od 27. srpna 1998, kdy nabyla účinnosti dohoda o projektu s číslem jednacím [důvěrné], do 28. října 2001, kdy skončila platnost dohody o projektu PISP s číslem jednacím [důvěrné], Komise mohla oprávněně považovat tyto dohody za nepřímý důkaz o tom, že protiprávní jednání nepřetržitě pokračovalo po celé dotčené období.

177    Alstom pomíjí, že ačkoli každý z výše uvedených důkazů posuzovaný samostatně dosvědčuje projevy kartelové dohody pouze od září 1999 do března 2002, tyto důkazy mohou ve své vzájemné souvislosti a pokud neexistuje jiné logické vysvětlení představovat dostatečný důkaz o nepřetržitosti protiprávního jednání. V rámci tohoto řízení Alstom neposkytla žádné logické vysvětlení, které by mohlo vysvětlit její tvrzení o přerušení aktivit, jichž se dotyčný podnik účastnil v rámci kartelové dohody, na období od 28. října 1999 do 15. prosince 2000 a od 22. ledna 2001 do 26. března 2002 (viz výše bod 170), a zejména důvody, pro které byly tyto aktivity obnoveny pouze na omezenou dobu přibližně jednoho měsíce v období od 15. prosince 2000 do 22. ledna 2001 mezi dvěma přerušeními aktivit v obdobích od 28. října 1999 do 15. prosince 2000 a od 22. ledna 2001 do 26. března 2002. V této souvislosti je třeba důkazy o opakovaných projevech kartelové dohody v období od září 1999 do března 2002, přestože společnost Siemens následovaná společnostmi Hitachi a „Schneider/VA Tech“ přerušila svou účast, jakož i soubor nepřímých důkazů shromážděných Komisí o tom, že aktivity, jichž se dotyčný podnik účastnil v rámci kartelové dohody, pokračovaly po celé dotyčné období, považovat za dostatečný důkaz o tom, že kartelová dohoda nepřetržitě pokračovala i v období od 28. října 1999 do 15. prosince 2000 a od 22. ledna 2001 do 26. března 2002.

178    Postavení společnosti Alstom rovněž nelze srovnávat s postavením společnosti Siemens, neboť Komise v případě posledně uvedené společnosti mohla vycházet ze souhlasných prohlášení dalších účastníků kartelové dohody založených do spisu a z nich dovodit, že se Siemens v září 1999 přestala podílet na kartelové dohodě, potažmo že k tomuto datu přestala respektovat dohody o projektech PISP s čísly jednacími [důvěrné], jejichž účinky měly přetrvávat od 27. srpna 1998 do 28. října 2001. Bod 169 odůvodnění napadeného rozhodnutí, vůči kterému Alstom nic nenamítá, navíc uvádí, že spis obsahuje důkazy, podle kterých někteří účastníci kartelové dohody poté, co se Siemens dočasně přestala podílet na kartelové dohodě, usilovaly o její potrestání za její odstoupení tím, že podávali konkurenční nabídky na projekty PISP v celém světě, což prokazuje, že se Siemens neřídila pravidly kartelové dohody.

179    Z toho důvodu je třeba konstatovat, že Komise tím, že v čl. 1 písm. b) napadeného rozhodnutí konstatovala, že protiprávní jednání přičítané společnosti Alstom trvalo nepřetržitě od 15. dubna 1988 do 8. ledna 2004, tedy po dobu patnácti let a osmi měsíců, což odůvodňuje zvýšení základní částky pokuty uložené v čl. 2 písm. b) a c) napadeného rozhodnutí o 155 %, neporušila pravidla dokazování plynoucí z čl. 23 odst. 3 nařízení č. 1/2003 a z čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 ani zásadu právní jistoty.

180    Šestý žalobní důvod uváděný společností Alstom je proto třeba jako neopodstatněný zamítnout.

181    Z výše uvedených úvah navíc vyplývá, že dohoda o projektu PISP s číslem jednacím [důvěrné] není nezbytná k prokázání důvodnosti posouzení Komise uvedeného v napadeném rozhodnutí, podle kterého k dotčenému protiprávnímu jednání docházelo nepřetržitě po celou dobu od 28. října 1999 do 26. března 2002 a které lze právně dostačujícím způsobem odůvodnit i na základě dalších důkazů podporujících toto posouzení.

182    Z uvedeného plyne, že výtku vycházející z porušení zásady dodržení práva na obhajobu uvedenou v sedmém žalobním důvodu je třeba jako irelevantní zamítnout, jelikož se týká důkazu, který lze v napadeném rozhodnutí považovat za nadbytečný.

 K návrhu na zrušení nebo na změnu čl. 2 písm. b) a c) napadeného rozhodnutí

183    V rámci čtvrtého a sedmého žalobního důvodu Alstom usiluje o zrušení, respektive podpůrně o snížení individuální pokuty, která jí byla uložena v čl. 2 písm. b) napadeného rozhodnutí. Prvním a druhým žalobním důvodem, kterými je třeba se zabývat společně, usiluje o zrušení, podpůrně o snížení pokuty, kterou má zaplatit solidárně se společností Areva T & D SA a která jí byla uložena v čl. 2 písm. c) napadeného rozhodnutí.

184    Společnosti skupiny Areva ve svém prvním a čtvrtém žalobním důvodu usilují o zrušení pokuty, která jim byla uložena v čl. 2 písm. c) napadeného rozhodnutí, a podpůrně o její snížení.

 K porušení pravidel promlčení v souvislosti s individuální pokutou uloženou společnosti Alstom v čl. 2 písm. b) napadeného rozhodnutí

–       Argumenty účastnic řízení

185    Alstom ve třetí části čtvrtého žalobního důvodu namítá podpůrně pro případ, že by bylo vyhověno první části téhož žalobního důvodu a zároveň nebylo vyhověno jeho druhé části, porušení článku 25 nařízení č. 1/2003 plynoucí v zásadě z toho, že v den přijetí napadeného rozhodnutí byla pravomoc Komise uložit jí individuální pokutu v důsledku účasti dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 15. dubna 1988 do 6. prosince 1992 promlčena.

186    Komise argumenty společnosti Alstom popírá a navrhuje zamítnutí tohoto žalobního důvodu.

–       Závěry Soudu

187    Společnost Alstom uvedla projednávanou výtku pro případ, že by bylo rozhodnuto o tom, že nelze vyvodit její odpovědnost za účast dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 7. prosince 1992 do 8. ledna 2004, jelikož nemohla rozhodujícím způsobem ovlivňovat své dceřiné společnosti působící v rámci úseku T & D, v nichž měla 100% podíl, ale že by její osobní odpovědnost, kterou nese v důsledku účasti dotyčného podniku na protiprávním jednání v předchozím období od 15. dubna 1988 do 6. prosince 1992, nebyla přenesena na tyto dceřiné společnosti.

188    Podle článku 25 nařízení č. 1/2003 se pravomoc Komise uložit sankci za porušení článku 81 ES a článku 53 dohody o EHP promlčuje po pěti letech. Promlčecí lhůta začíná běžet dnem, kdy došlo k protiprávnímu jednání. V případě trvajícího nebo opakovaného protiprávního jednání však začíná lhůta běžet dnem, kdy bylo ukončeno. Jestliže by bylo protiprávní jednání přičitatelné společnosti Alstom ukončeno dne 6. prosince 1992, pravomoc Komise uložit jí sankci za toto protiprávní jednání by v den přijetí napadeného rozhodnutí, tedy 24. ledna 2007, byla promlčena.

189    Jelikož však první část čtvrtého žalobního důvodu byla zamítnuta, protože Alstom rozhodujícím způsobem ovlivňovala své dceřiné společnosti působící v rámci úseku T & D v období od 7. prosince 1992 do 8. ledna 2004 (viz výše body 80 až 110), není splněn předpoklad, na kterém projednávaná výtka stojí. Nelze jí proto vyhovět.

 K porušení pravidel týkajících se solidarity při placení pokut plynoucích z článku 81 ES a článku 53 dohody o EHP, porušení článku 7 ES, porušení zásad právní jistoty, zákazu retroaktivity, rovného zacházení, proporcionality, práva na účinný procesní prostředek a personality trestů, a k porušení povinnosti uvést odůvodnění v souvislosti s pokutami uloženými společnosti Alstom a společnostem skupiny Areva v čl. 2 písm. c) napadeného rozhodnutí

–       Argumenty účastnic řízení

190    Alstom ve svém prvním žalobním důvodu vytýká Komisi, že tím, že jí v čl. 2 písm. c) napadeného rozhodnutí uložila pokutu ve výši 53 550 000 eur, kterou má zaplatit solidárně se společností Areva T & D SA, porušila zásadu práva na účinný procesní prostředek. V důsledku toho je tak její procesní postavení vázáno na procesní postavení společnosti Areva T & D SA.

191    Ve druhém žalobním důvodu Alstom nejprve namítá, že Komise tím, že jí v čl. 2 písm. c) napadeného rozhodnutí uložila pokutu ve výši 53 550 000 eur, kterou má tato společnost zaplatit solidárně se společností Areva T & D SA, porušila pravidla solidarity při placení pokut, která plynou z článku 81 ES a článku 53 dohody o EHP. Tato pravidla umožňují uložit solidární zaplacení pokuty pouze těm společnostem, které v den přijetí rozhodnutí o uložení pokuty patří do téže skupiny a které lze i jednotlivě považovat za přímo a formálně odpovědné za protiprávní jednání, protože z něj mají přímý prospěch. Alstom dále tvrdí, že Komise porušila svou povinnost odůvodnit přijímaná individuální rozhodnutí, jelikož v napadeném rozhodnutí neuvedla důvody, které ji vedly k závěru, že Alstom ke dni přijetí napadeného rozhodnutí tvořila se společností Areva T & D SA jedinou hospodářskou entitu, ani přímý prospěch, který osobně měla mít z protiprávního jednání. Napadené rozhodnutí v tomto ohledu navíc spočívalo na protichůdných důvodech, neboť v bodě 358 písm. b) a c) a bodě 371 písm. a) jeho odůvodnění se uvádí, že pokuta, kterou je třeba zaplatit solidárně, odpovídá období, v jehož průběhu Alstom tvořila hospodářskou jednotku se společností Areva T & D SA, zatímco z bodu 371 písm. c) odůvodnění plyne, že pokuta pokrývá i období, kdy tomu tak nebylo. Alstom dále namítá, že Komise porušila obecnou zásadu personality trestů, neboť jí uložila pokutu, kterou měla zaplatit solidárně v důsledku protiprávního jednání, za které nebyla osobně odpovědná. Alstom konečně tvrdí, že Komise porušila zásadu právní jistoty, neboť vytvořila situaci právní nejistoty ohledně výkonu napadeného rozhodnutí, protože k určení dlužníka povinného zaplatit pokutu dojde teprve tehdy, když Komise vyzve k zaplacení jednoho ze solidárních spoludlužníků, a protože právní postavení každého ze solidárních spoludlužníků navázala na právní postavené druhého z nich.

192    Společnosti skupiny Areva v první části svého čtvrtého žalobního důvodu a ve druhé části prvního žalobního důvodu Komisi vytýkají, že tím, že společnosti Areva T & D SA v čl. 2 písm. c) napadeného rozhodnutí uložila pokutu ve výši 53 550 000 eur, kterou má tato společnost zaplatit solidárně se společností Alstom, porušila pravidla solidarity při placení pokut, která plynou z článku 81 ES a článku 53 dohody o EHP. Tato pravidla neumožňují uložit solidární zaplacení pokuty společnostem, které v den přijetí rozhodnutí o uložení pokuty nepatří, respektive již nepatří do téže skupiny. Společnosti skupiny Areva dále namítají, že Komise porušila svou povinnost odůvodnit přijímaná individuální rozhodnutí, jelikož v napadeném rozhodnutí neuvedla důvody, které ji vedly k závěru, že Areva T & D SA ke dni přijetí napadeného rozhodnutí tvořila se společností Alstom jedinou hospodářskou entitu.

193    Společnosti skupiny Areva v páté části čtvrtého žalobního důvodu vytýkají Komisi také to, že prakticky porušila zásadu právní jistoty, neboť za účelem uložení pokuty, kterou měly solidárně zaplatit společnosti Areva T & D SA a Alstom, uplatnila novou represivní politiku, respektive nová pravidla týkající se solidarity při placení pokut, na skutečnosti, k nimž došlo před jejich přijetím.

194    Společnosti skupiny Areva ve třetí a čtvrté části svého čtvrtého žalobního důvodu namítají, že Komise porušila článek 7 ES a zásady rovného zacházení a proporcionality, neboť pravomoc stanovit odpovědnost každé ze sankcionovaných společností, potažmo jejich podíl na zaplacení uložené pokuty, delegovala na vnitrostátní soudy či rozhodce a společnost Areva T & D SA vystavila povinnosti zaplatit Komisi částky, které měla v konečném důsledku nést Alstom. V šesté části téhož žalobního důvodu společnosti skupiny Areva tvrdí, že Komise porušila zásadu práva na účinný procesní prostředek, neboť uložením pokuty, kterou mají společnosti Areva T & D SA a Alstom zaplatit solidárně, spojila jejich právní postavení.

195    V pátém žalobním důvodu společnosti skupiny Areva navíc Komisi vytýkají, že porušila pravidla solidarity při placení pokut, která plynou z článku 81 ES a článku 53 dohody o EHP, neboť jim v čl. 2 písm. c) napadeného rozhodnutí uložila pokutu ve výši 25 500 000 eur, kterou měly zaplatit solidárně, aniž předtím prokázala, jak plyne ze třetího žalobního důvodu (viz výše bod 142), že v době, kdy došlo k protiprávnímu jednání, tvořily hospodářskou jednotku a že každá z nich mohla nést osobní odpovědnost za toto protiprávní jednání.

196    Komise argumentaci společnosti Alstom a společností skupiny Areva popírá a navrhuje zamítnutí všech jejich žalobních důvodů a námitek.

–       Závěry Soudu

197    V první řadě je třeba přezkoumat legalitu pokuty ve výši 53 550 000 eur uložené v čl. 2 písm. c) napadeného rozhodnutí společnostem Alstom a Areva T & D SA, kterou mají tyto společnosti zaplatit solidárně.

198    V tomto ohledu je třeba se nejprve zabývat žalobními důvody a výtkami, jejichž podstatou je porušení článku 81 ES, článku 53 dohody o EHP a pravidel týkajících se solidarity při placení pokut a porušení povinnosti uvést odůvodnění s tím, že prvně bude přezkoumáno tvrzené porušení povinnosti uvést odůvodnění.

199    Jak již bylo uvedeno výše v bodech 96 až 99 a 125 až 129, Komise v napadeném rozhodnutí právně dostačujícím způsobem odůvodnila osobní odpovědnost, kterou nesou Alstom a Areva T & D SA v důsledku účasti dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 7. prosince 1992 do 8. ledna 2004, když konstatovala, že tyto společnosti v daném období přímo či nepřímo řídily uvedený podnik. Z bodů 348 až 356, bodu 358 písm. b) a c), bodu 369 a bodu 371 písm. a) a b) odůvodnění napadeného rozhodnutí mimoto výslovně plyne, že Komise dovodila osobní odpovědnost společností Alstom a Areva T&D SA (dříve Alstom T & D SA) za účast dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 7. prosince 1992 do 8. ledna 2004 právě z důvodu, že Alstom a Alstom T & D SA tvořily v rámci skupiny Alstom jednu hospodářskou entitu, a v důsledku toho jim v čl. 2 písm. c) napadeného rozhodnutí uložila pokutu ve výši 53 550 000 eur, kterou mají zaplatit solidárně.

200    Komisi nelze vytýkat, že zvlášť neodůvodnila uložení pokuty, kterou měly zaplatit solidárně společnosti Alstom a Areva T & D SA, a to s ohledem na skutečnost, že tyto společnosti v den přijetí napadeného rozhodnutí již netvořily jedinou hospodářskou entitu, jelikož podle Komise tato okolnost, jak plyne z napadeného rozhodnutí, nebránila uložení pokuty, která má být zaplacena solidárně. Z judikatury totiž vyplývá, že Komise není povinna ve svém rozhodnutí uvádět přesné odůvodnění určitých aspektů, které se jí zdají být zjevně irelevantní, bezvýznamné, nebo při jejím posuzování jasně podružné (viz v tomto smyslu a obdobně rozsudky Soudu ze dne 8. července 2003, Verband der freien Rohrwerke a další v. Komise, T‑374/00, Recueil, s. II‑2275, bod 186, a ze dne 9. července 2007, Sun Chemical Group a další v. Komise, T‑282/06, Sb. rozh. s. II‑2149, bod 58). Co se týče otázky, zda Komise oprávněně vyloučila dotčené informace z posuzování, ta spadá pod meritorní přezkum legality napadeného rozhodnutí, nikoli pod přezkum porušení podstatných formálních náležitostí. Nemůže tak představovat porušení článku 253 ES (viz výše bod 88).

201    O nic víc opodstatněná není ani výtka společnosti Alstom, podle které si Komise v bodě 371 písm. c) odůvodnění napadeného rozhodnutí protiřečí, když dovodila osobní odpovědnost společnosti Alstom solidárně se společnostmi Areva T & D SA a Areva T & D AG za účast dotyčného podniku na protiprávním jednání v období po převodu úseku T & D skupiny Alstom, k němuž došlo dne 8. ledna 2004. Z uvedeného bodu odůvodnění totiž vyplývá, že odpovědnost za účast dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 9. ledna do 11. května 2004 nesou pouze společnosti Areva, Areva T & D Holding, Areva T & D SA a Areva T & D AG, a nikoli Alstom.

202    Všechny žalobní důvody a námitky vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění je tak třeba zamítnout jako neopodstatněné.

203    Je tudíž třeba přezkoumat meritorní žalobní důvody a výtky společnosti Alstom a společností skupiny Areva, konkrétně zaprvé ty, jejichž podstatou je tvrzení, že článek 81 ES, článek 53 dohody o EHP ani pravidla týkající se solidarity při placení pokut neumožňují uložit solidární zaplacení pokuty společnostem, které nelze považovat za osobně odpovědné za protiprávní jednání a které v den přijetí rozhodnutí o uložení pokuty již netvoří jedinou hospodářskou entitu.

204    V této souvislosti je namístě zdůraznit, že solidarita při placení pokut uložených v důsledku porušení článku 81 ES a článku 53 dohody o EHP je právním důsledkem automaticky plynoucím z hmotněprávních ustanovení uvedených článků.

205    Jak plyne z judikatury uvedené výše v bodě 134, solidarita při placení pokut uložených vícero osobám v důsledku účasti podniku na porušování článku 81 ES a článku 53 dohody o EHP vyplývá z toho, že každou z těchto osob lze považovat za osobně odpovědnou za účast podniku na protiprávním jednání. Jednotnost chování podniku na trhu je pro účely uplatňování práva hospodářské soutěže důvodem pro to, aby společnosti, respektive obecněji právní subjekty, které mohou být shledány osobně odpovědnými za toto chování, byly zavázány solidárně (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora Istituto Chemioterapico Italiano a Commercial Solvents v. Komise, uvedený výše v bodě 134, bod 41; rozsudky Soudu HFB a další v. Komise, uvedený výše v bodě 66, body 54, 524 a 525, a Tokai Carbon a další v. Komise, uvedený výše v bodě 134, bod 62). Solidarita při placení pokut uložených za porušení článku 81 ES a článku 53 dohody o EHP napomáhá v rozsahu, v němž přispívá k zaručení účinného výběru těchto pokut, k dosažení cíle odrazení, který právo hospodářské soutěže obecně sleduje (viz v tomto smyslu rozsudky Soudního dvora ACF Chemiefarma v. Komise, uvedený výše v bodě 87, body 172 a 173, a ze dne 29. června 2006, Showa Denko v. Komise, C‑289/04 P, Sb. rozh. s. I‑5859, bod 61), a to za současného dodržení zásady ne bis in idem, která je základní zásadou práva Unie rovněž zakotvenou v článku 4 protokolu č. 7 k EÚLP, který zakazuje, aby za totéž porušení práva hospodářské soutěže bylo více než jednou trestáno totéž chování podniku na trhu prostřednictvím právních subjektů, které za něj mohou nést osobní odpovědnost (viz v tomto smyslu rozsudek Aalborg Portland a další v. Komise, uvedený výše v bodě 61, bod 338; rozsudek PVC II, uvedený výše v bodě 64, body 95 až 99, a rozsudek Soudu ze dne 13. prosince 2006, FNCBV a další v. Komise, T‑217/03 a T‑245/03, Sb. rozh. s. II‑4987, bod 340).

206    Skutečnost, že osobní odpovědnost, již v důsledku účasti jednoho podniku na protiprávním jednání nese vícero společností, není u všech táž, nebrání tomu, aby těmto společnostem byla uložena pokuta, kterou mají zaplatit solidárně, neboť solidarita při zaplacení pokuty pokrývá pouze to období protiprávního jednání, ve kterém tyto společnosti tvořily jednu hospodářskou jednotku, potažmo představovaly jeden podnik ve smyslu práva hospodářské soutěže. Z judikatury citované žalobkyněmi však každopádně neplyne, že by pokutu, kterou mají adresáti rozhodnutí o uložení pokuty zaplatit solidárně, bylo možno uložit toliko společnostem, které v okamžiku přijetí tohoto rozhodnutí tvoří jednu hospodářskou jednotku. Komise tudíž nepochybila, když při ukládání pokuty ve výši 53 550 000 eur, kterou mají společnosti Alstom a Areva T & D SA zaplatit solidárně, v čl. 2 písm. c) napadeného rozhodnutí nepřihlédla k tomu, že tyto dvě společnosti dne 24. ledna 2007 již netvořily jednu hospodářskou jednotku.

207    S ohledem na výše uvedené Komise měla právo v čl. 2 písm. c) napadeného rozhodnutí uložit společnostem Alstom a Areva T & D SA pokutu ve výši 53 550 000 eur, kterou mají uvedené společnosti zaplatit solidárně, v důsledku účasti dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 7. prosince 1992 do 8. ledna 2004, protože oprávněně konstatovala, jak plyne z bodů 80 až 141 tohoto rozsudku, že každou z těchto dvou společností bylo možno považovat za osobně odpovědnou za tuto účast.

208    V důsledku toho je třeba jako neopodstatněné zamítnout žalobní důvody a výtky, jejichž podstatou je porušení článku 81 ES, článku 53 dohody o EHP a pravidel týkajících se solidarity při placení pokut.

209    Nyní je namístě se vypořádat se žalobními důvody a výtkami vycházejícími z porušení zásad zákazu retroaktivity a právní jistoty.

210    Právní jistota, obecná zásada práva Unie, vyžaduje jasnost a přesnost všech předpisů Unie, především pokud tyto ukládají či umožňují uložit sankce, byť netrestní povahy, aby tak dotčené osoby mohly jednoznačně rozpoznat svá práva a povinnosti, které z nich vyplývají, a aby mohly následně přijmout odpovídající opatření (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 25. září 1984, Könecke, 117/83, Recueil, s. 3291, bod 11; rozsudek Jungbunzlauer v. Komise, uvedený výše v bodě 61, bod 71 a citovaná judikatura). Tuto zásadu je nutné dodržovat ve vztahu jak k normám trestněprávní povahy, tak ke zvláštním správním nástrojům ukládajícím či umožňujícím ukládat správní sankce. Vztahuje se nejen na předpisy, které stanovují skutkovou podstatu protiprávního jednání, ale i na ty předpisy, které stanovují důsledky plynoucí z protiprávního jednání porušujícího prvně uvedené předpisy (viz rozsudek Jungbunzlauer v. Komise, uvedený výše v bodě 61, bod 72 a citovaná judikatura).

211    Kromě toho zásada zákazu retroaktivity, jak byla zmíněna výše v bodech 131 až 133, tvoří nedílnou součást obecných zásad práva, jejichž dodržování zajišťuje soud Unie, a vyžaduje, aby pravidla přičitatelnosti porušení práva hospodářské soutěže a pravidla jeho sankcionování použitá v rozhodnutí přijatém podle článku 81 ES a článku 53 dohody o EHP odpovídala pravidlům platným v době, kdy ke zjištěnému a sankcionovanému protiprávnímu jednání došlo. Tato zásada brání, aby na protiprávní jednání byla uplatňována nová pravidla přičitatelnosti a sankcionování, jejichž výsledek by nebyl rozumně předvídatelný v den, kdy k tomuto protiprávnímu jednání došlo.

212    Z judikatury citované výše v bodech 134 a 205 vyplývá, že pravidla přičitatelnosti porušení práva hospodářské soutěže a jeho sankcionování, která Komise v projednávaném případě použila, byla již stanovena v okamžiku, kdy k protiprávnímu jednání došlo, v daném případě tedy v období od 7. prosince 1992 do 8. ledna 2004, a že je každopádně nelze považovat za pravidla stanovená poprvé v napadeném rozhodnutí. Tato pravidla v rozhodné době byla, či přinejmenším musela být společnosti Alstom a společnostem skupiny Areva známa. Tato pravidla navíc byla dostatečně jasná a přesná, aby tyto společnosti mohly rozumně předvídat výsledek jejich uplatnění za okolností projednávané věci. Jak již bylo uvedeno výše v bodě 140, tímto lze ostatně vysvětlit i ujednání o finančním zajištění závazků obsažené ve smlouvě o převodu pro případ, že by případně byla vyvozena odpovědnost společností Areva T & D SA a Areva T & D AG za protiprávní jednání, k nimž došlo dříve. Alstom a společnosti skupiny Areva se tak v projednávaném případě nemohou dovolávat porušení zásady zákazu retroaktivity a zásady právní jistoty v důsledku uložení pokuty ve výši 53 550 000 eur v čl. 2 písm. c) napadeného rozhodnutí, kterou mají společnosti Alstom a Areva T & D SA zaplatit solidárně.

213    Vzhledem k tomu, že žalobní důvod vycházející z porušení zásady právní jistoty lze vykládat jako námitku protiprávnosti směřující vůči pravidlům týkajícím se solidarity při placení pokut, neboť tato pravidla jsou zdrojem nejistoty ohledně zaplacení pokuty, určení dlužníka povinného zaplatit pokutu a ohledně právního postavení každého ze solidárních spoludlužníků, eo ipso předpokládá, že bude rozhodnuto o legalitě samotné úpravy „solidarity při placení pokut“ v právu hospodářské soutěže a přezkoumáno, zda sankcionované společnosti mohly dostatečně přesně znát práva a povinnosti, které z ní plynou. Pojem „solidarita při placení pokut“, podobně jako pojem „podnik“ ve smyslu práva hospodářské soutěže, jehož je pouze automatickým důsledkem (viz výše bod 205), je pojem autonomní, který je nutno vykládat s odkazem na cíle a systém práva hospodářské soutěže, jehož je součástí, a případně i s ohledem na obecné zásady vyvozené ze všech vnitrostátních právních řádů.

214    V dopise došlém kanceláři Soudu dne 18. června 2009 (viz výše bod 42) Komise na rozdíl od toho, co uvedla na jednání (viz výše bod 39), tvrdila, že pokud ukládá pokutu vícero společnostem, které ji mají zaplatit solidárně, aniž ve výroku svého rozhodnutí upřesní nebo uvede jinak, nemá v úmyslu řešit otázku konkrétního podílu jednotlivých spoludlužníků na zaplacení této pokuty. Je ovšem třeba poukázat na to, že rozhodnutí, jímž Komise vícero společnostem ukládá solidární zaplacení pokuty, tedy nezbytně způsobuje všechny účinky, které se podle práva vážou k právnímu režimu platby pokut v právu hospodářské soutěže, a to jak ve vztazích mezi věřitelem a solidárními spoludlužníky, tak ve vzájemných vztazích solidárních spoludlužníků. Z toho důvodu Komise ani žalobkyně nemohou platně tvrdit, že solidarita při zaplacení pokuty upravuje vztahy mezi věřitelem a solidárními spoludlužníky, ale nikoli mezi solidárními spoludlužníky navzájem. Komise ani žalobkyně obdobně nemohou tvrdit ani to, že společnosti si mohou volně dohodnout podíly každé z nich na celkové částce pokuty uložené podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17, respektive podle čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003, za porušení článku 81 ES a článku 53 dohody o EHP, kterou mají zaplatit solidárně, neboť rozhodovací pravomoc v tomto ohledu má jedině Komise.

215    Je třeba mít za to, že není-li v rozhodnutí, jímž Komise ukládá pokutu za protiprávní jednání jednoho podniku vícero společnostem, které ji mají zaplatit solidárně, uvedeno jinak, přičítá jim odpovědnost za toto chování rovným dílem (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 2. října 2003, Aristrain v. Komise, C‑196/99 P, Recueil, s. I‑11005, body 100 a 101). Také již bylo rozhodnuto, že společnosti, jimž bylo uloženo solidární zaplacení pokuty, mají povinnost zaplatit jedinou pokutu, jejíž výše se vypočítává ve vazbě na obrat dotyčného podniku (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Aristrain v. Komise, bod 101). Z toho plyne, že každá ze společností má povinnost zaplatit Komisi celou částku pokuty a zaplatí-li pokutu jedna z nich, je vůči Komisi splněn závazek všech. Společnosti, jimž je uloženo solidární zaplacení pokuty a které nesou, není-li v rozhodnutí o uložení pokuty stanoveno jinak, stejnou míru odpovědnosti za protiprávní jednání, musí v zásadě přispět k zaplacení pokuty uložené za toto protiprávní jednání rovným dílem. V důsledku toho společnost, která po případné výzvě Komise zaplatí celou částku pokuty, může na základě rozhodnutí Komise žalovat své solidární spoludlužníky na vydání částek odpovídajících jejich podílům. Pokud tedy z rozhodnutí, jímž je ukládána pokuta vícero společnostem, které ji mají zaplatit solidárně, nelze a priori určit, která z těchto společností bude nakonec vyzvána, aby Komisi uhradila celou částku pokuty, nebrání to tomu, aby každá z těchto společností mohla jednoznačně zjistit svůj vlastní podíl na výši pokuty a podat proti svým spoludlužníkům žalobu na vydání částek, které by uhradila nad rámec tohoto svého podílu.

216    Z výše uvedeného plyne, že solidarita při placení pokut v právu hospodářské soutěže nebrání tomu, aby každá ze sankcionovaných společností mohla jednoznačně rozpoznat finanční důsledky, které pro ni mohou ze sankce vyplynout. V tomto ohledu samotná skutečnost, že z napadeného rozhodnutí nelze určit, která ze společností bude vyzvána, aby Komisi zaplatila částku pokuty, nepředstavuje porušení zásady právní jistoty.

217    Solidarita při placení pokut v právu hospodářské soutěže navíc nebrání právu každé ze sankcionovaných společností podat žalobu na neplatnost rozhodnutí, jímž jí Komise uložila pokutu, kterou má daná společnost zaplatit solidárně. V projednávaném případě Alstom i Areva T & D SA svého práva podat žalobu využily a každá z nich podala žalobu na neplatnost podle článku 230 ES.

218    Žalobní důvody a výtky vycházející z porušení zásady zákazu retroaktivity a zásady právní jistoty je tudíž třeba zamítnout v plném rozsahu.

219    Pokud jde o žalobní důvody a výtky vycházející z porušení zásady personality trestů a sankcí, je třeba připomenout, že podle této zásady, použitelné na veškerá správní řízení, která mohou vést k uložení sankcí podle práva hospodářské soutěže, má být osoba sankcionována pouze za skutečnosti, které jsou jí individuálně vytýkány (rozsudky Soudu ze dne 13. prosince 2001, Krupp Thyssen Stainless a Acciai speciali Terni v. Komise, T‑45/98 a T‑47/98, Recueil, s. II‑3757, bod 63; ze dne 25. října 2005, Groupe Danone v. Komise, T‑38/02, Sb. rozh. s. II‑4407, bod 278, a ze dne 30. ledna 2007, France Télécom v. Komise, T‑340/03, Sb. rozh. s. II‑107, bod 66).

220    V daném případě byly společnosti Alstom a Areva T & D SA v důsledku účasti dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 7. prosince 1992 do 8. ledna 2004 sankcionovány za skutečnosti, které jim Komise individuálně vytkla. Jak bylo již poznamenáno výše v bodě 127, osobní odpovědnost těchto společností za účast dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 7. prosince 1992 do 8. ledna 2004 byla dovozena v důsledku odpovědnosti, kterou nesly jakožto přímé nebo nepřímé vedení tohoto podniku. Pokuta ve výši 53 550 000 eur proto byla v čl. 2 písm. c) napadeného rozhodnutí uložena společnostem Alstom a Areva T&D SA, které ji mají zaplatit solidárně, právě v důsledku porušení článku 81 ES a článku 53 dohody o EHP, u něhož se má za to, že se jej dopustily osobně, neboť v dané době dotyčný podnik řídily (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 16. listopadu 2000, Metsä-Serla a další v. Komise, uvedený výše v bodě 134, bod 28).

221    Žalobní důvody a výtky vycházející z porušení zásady personality trestů a sankcí je tudíž rovněž třeba zamítnout.

222    Pokud jde o tvrzení společnosti Alstom uvedené v replice ve věci T‑127/07 a spadající pod žalobní důvody a výtky vycházející z porušení zásady personality trestů a sankcí, že individuální nepřizpůsobení sankce plynoucí ze solidarity při placení pokut ohrožuje cíl zajistit pokutám odrazující účinek, sledovaný zejména článkem 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003, je třeba konstatovat, že takový žalobní důvod, který se nezakládá na žádné právní nebo skutkové okolnosti, která vyšla najevo v průběhu soudního řízení, představuje nový žalobní důvod, který je ve smyslu článku 48 odst. 2 jednacího řádu nepřípustný. Tato výtka je každopádně neopodstatněná, neboť každý ze solidárních spoludlužníků, jak již bylo poznamenáno výše v bodě 215, má vůči ostatním spoludlužníkům povinnost zaplatit svůj podíl na pokutě a v zásadě v tomto rozsahu má povinnost zaplatit pokutu uloženou Komisí.

223    Dále je třeba se zabývat žalobními důvody a výtkami vycházejícími z porušení práva na účinný procesní prostředek, neboť v důsledku uložení solidární pokuty bylo právní postavení společnosti Alstom procesně navázáno na právní postavení společnosti Areva T & D SA a naopak.

224    Požadavek soudní ochrany představuje obecnou zásadu práva Unie, která vyplývá z ústavních tradic společných členským státům a která byla zakotvena i v článcích 6 a 13 EÚLP [rozsudky Soudního dvora ze dne 15. května 1986, Johnston, 222/84, Recueil, s. 1651, bod 18, a ze dne 25. července 2002, Unión de Pequeños Agricultores v. Rada, C‑50/00 P, Recueil, s. I‑6677, bod 39; rozsudek ze dne 5. srpna 2003, P & O European Ferries (Vizcaya) a Diputación Foral de Vizcaya v. Komise, T‑116/01 a T‑118/01, Recueil, s. II‑2957, bod 209]. Právo na účinný procesní prostředek je dále zakotveno rovněž v článku 42 Listiny základních práv Evropské unie vyhlášené v Nice dne 7. prosince 2000 (Úř. věst. C 364, s. 1; Úř. věst. C 303, 14.12.2007, s. 1).

225    Požadavek účinné soudní ochrany se vztahuje zejména na všechna rozhodnutí Komise, jimiž se konstatuje a stíhá porušování práva hospodářské soutěže (rozsudky Soudu ze dne 14. května 1998, Enso Española v. Komise, T‑348/94, Recueil, s. II‑1875, bod 60, a ze dne 8. července 2008, Lafarge v. Komise, T‑54/03, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 42).

226    Podle článku 17 nařízení č. 17 a článku 31 nařízení č. 1/2003 má Tribunál neomezenou příslušnost přezkoumávat rozhodnutí, kterými Komise stanoví nebo stanovila pokutu a může uloženou pokutu zrušit, snížit nebo zvýšit.

227    V souvislosti se žalobami podle článku 230 ES je třeba přezkum legality rozhodnutí Komise, jímž je fyzickým nebo právnickým osobám přičítáno porušení práva hospodářské soutěže, a z tohoto důvodu je jim uložena pokuta, považovat za účinný soudní přezkum tohoto rozhodnutí. Žalobní důvody, které mohou dotčené fyzické a právnické osoby uvádět na podporu svých žalob na neplatnost aktu, umožňují Tribunálu posoudit z právního i skutkového hlediska opodstatněnost každého zjištěného protiprávního jednání a každé pokuty stanovené Komisí v oblasti práva hospodářské soutěže (viz v tomto smyslu rozsudek Lafarge v. Komise, uvedený výše v bodě 225, bod 45). Intenzita soudního přezkumu vykonávaného soudem Unie, potažmo účinnost žalob proti rozhodnutím, jimiž Komise konstatuje porušení pravidel hospodářské soutěže a stanovuje pokutu, je ještě posílena tím, že Tribunálu je v této oblasti přiznaná pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci. Nad rámec pouhého přezkumu legality, který může vést jen buď k zamítnutí žaloby, nebo ke zrušení napadeného aktu, pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci, kterou disponuje soud Unie, jej opravňuje ke změně napadeného aktu, aniž jej nutně musí zrušit, s přihlédnutím ke všem skutkovým okolnostem, aby například změnil výši uložené pokuty (rozsudek Soudního dvora ze dne 15. října 2002, Limburgse Vinyl Maatschappij a další v. Komise, C‑238/99 P, C‑244/99 P, C‑245/99 P, C‑247/99 P, C‑250/99 P až C‑252/99 P a C‑254/99 P, Recueil, s. I‑8375, bod 692).

228    V projednávaném případě skutečnost, že Komise společnostem Alstom a Areva T & D SA přičetla odpovědnost za účast dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 7. prosince 1992 do 8. ledna 2004 a z toho důvodu jim v čl. 2 písm. c) napadeného rozhodnutí uložila pokutu ve výši 53 550 000 eur, kterou mají zaplatit solidárně, neporušila právo žádné z těchto společností jakožto adresátů napadeného rozhodnutí na soudní přezkoumání tohoto rozhodnutí prostřednictvím skutečného využití procesních prostředků zaručených právem Unie a dohodou o EHP. Alstom i Areva T & D SA měly možnost podat k Tribunálu žalobu podle článku 230 ES obsahující nejen návrh na částečné zrušení napadeného rozhodnutí, a ujistit se tak o jeho legalitě, zejména v rozsahu, v němž je jim uložena pokuta, kterou mají zaplatit solidárně, ale i návrh na změnu napadeného rozhodnutí v souvislosti s výší uložené pokuty, kterou mají zaplatit solidárně. Z uvedeného plyne, že každá z těchto společností měla možnost obrátit se na soud Unie s návrhem, aby z pohledu práva Unie přezkoumal legalitu solidarity při zaplacení pokuty ve výši 53 550 000 eur, která jim byla uložena v čl. 2 písm. c) napadeného rozhodnutí. Na základě zpětného účinku (rozsudek Soudního dvora ze dne 26. dubna 1988, Asteris a další v. Komise, 97/86, 99/86, 193/86 a 215/86, Recueil, s. 2181, bod 30) a absolutní překážky věci rozsouzené (rozsudky Soudního dvora ze dne 14. září 1999, Komise v. AssiDomän Kraft Products a další, C‑310/97 P, Recueil, s. I‑5363, bod 54; ze dne 15. února 2001, Nachi Europe, C‑239/99, Recueil, s. I‑1197, bod 26, a ze dne 29. dubna 2004, Itálie v. Komise, C‑372/97, Recueil, s. I‑3679, bod 36) u zrušujících rozsudků by mohly být společnosti Alstom či Areva T & D SA, pokud by bylo jejich žalobám vyhověno, zcela zbaveny odpovědnosti plynoucí ze zjištěného protiprávního jednání i povinnosti zaplatit Komisi pokutu, která jim v důsledku tohoto protiprávního jednání byla uložena, respektive povinnosti podílet se do výše svého podílu na úhradě této pokuty, pokud by tato byla zaplacena jejich solidárním spoludlužníkem.

229    Skutečnost, jak tvrdí Alstom, že ujednání o finančním zajištění závazků ve smlouvě o převodu může zmařit užitek, který by tato společnost mohla mít ze žaloby ve věci T‑121/07, je třeba považovat za právní důsledek smlouvy uzavřené mezi stranami, nikoli za důsledek samotného napadeného rozhodnutí. Proto skutečnost, že je ve smlouvě o převodu obsaženo takové ujednání o finančním zajištění závazků, jak plyne z bodu 368 in fine odůvodnění napadeného rozhodnutí, nemá na legalitu napadeného rozhodnutí vliv. Je totiž třeba připomenout, že článek 81 ES, a per analogiam článek 53 dohody o EHP, představují kogentní ustanovení nezbytná ke splnění poslání svěřených Evropskému společenství a EHP (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 4. června 2009, T‑Mobile Netherlands a další, C‑8/08, Sb. rozh. s. I‑4529, bod 49 a citovaná judikatura), takže odpovědnost a sankce, jimž jsou vystaveny společnosti v případě porušení těchto ustanovení, si tyto společnosti nemohou stanovit dle svého uvážení.

230    Nelze tudíž dospět k závěru, že napadené rozhodnutí tím, že ve svém čl. 2 písm. c) ukládá pokutu ve výši 53 550 000 eur, kterou mají společnosti Alstom a Areva T & D SA zaplatit solidárně, porušuje zásadu práva na účinný procesní prostředek.

231    Žalobní důvody a námitky vycházející z porušení práva na účinný procesní prostředek je proto třeba jako neopodstatněné zamítnout.

232    Nakonec je třeba přezkoumat žalobní důvody a výtky vycházející z porušení článku 7 ES a zásad rovného zacházení a proporcionality, neboť Komise tím, že společnostem Alstom a Areva T & D SA uložila pokutu, kterou mají zaplatit solidárně, delegovala na vnitrostátní soudy či rozhodce pravomoc stanovit odpovědnost každé z nich za zjištěné protiprávní jednání, potažmo jejich podíl na zaplacení uložené pokuty, a vystavila společnost Areva T & D SA povinnosti zaplatit Komisi částky, které měla v konečném důsledku nést Alstom.

233    Podle článku 5 ES Evropské společenství jedná v mezích pravomocí svěřených mu Smlouvou a cílů stanovených v této smlouvě. Disponuje tak pouze svěřenými pravomocemi (viz v tomto smyslu posudek 2/94 Soudního dvora ze dne 28. března 1996, Recueil, s. I‑1759, bod 23). Podle čl. 7 odst. 1 ES orgány, které stejně jako Komise přispívají k uskutečňování úkolů svěřených Společenství, jednají v mezích působnosti, kterou jim svěřuje Smlouva. Orgán se nemůže zříci svých pravomocí, neboť by tím nesplnil svou úlohu podle čl. 7 odst. 1 ES, a sice uskutečňovat úkoly svěřené Společenství.

234    Když Komise jako v tomto případě zahájí řízení za účelem přijetí rozhodnutí konstatujícího porušení článku 81 ES a článku 53 dohody o EHP, má podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17, respektive čl. 7 odst. 1 a čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003, jako jediná pravomoc konstatovat toto protiprávní jednání a uložit pokutu podnikům, které se na něm úmyslně nebo z nedbalosti podílely. Komise nemůže delegovat pravomoci, které jí výše uvedená ustanovení svěřují, na třetí osobu, neboť by tím porušila zásadu svěřených pravomocí (viz v tomto smyslu, pokud jde o vyšetřovací pravomoci, které Komisi vyplývají z článku 3 nařízení č. 17, rozsudek Soudu ze dne 17. září 2007, Microsoft v. Komise, T‑201/04, Sb. rozh. s. II‑3601, bod 1264).

235    Dále je třeba připomenout, že Komise je při každém rozhodování o uložení pokuty podle práva hospodářské soutěže povinna dodržovat obecné právní zásady, mezi které patří zásady rovného zacházení a proporcionality, jak je vykládají soudy Unie (rozsudek Soudu ze dne 27. září 2006, Archer Daniels Midland v. Komise, T‑59/02, Sb. rozh. s. II‑3627, bod 315). Podle ustálené judikatury zásada rovného zacházení, respektive zákazu diskriminace, vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není‑li takové zacházení objektivně odůvodněné (rozsudky Soudního dvora ze dne 13. prosince 1984, Sermide, 106/83, Recueil, s. 4209, bod 28, a ze dne 28. června 1990, Hoche, C‑174/89, Recueil, s. I‑2681, bod 25; rozsudek Soudu ze dne 14. května 1998, BPB de Eendracht v. Komise, T‑311/94, Recueil, s. II‑1129, bod 309). Zásada proporcionality pak vyžaduje, aby akty orgánů nepřekračovaly meze toho, co je přiměřené a nezbytné k dosažení legitimních cílů sledovaných dotčenou právní úpravou, čímž se rozumí, že pokud se nabízí volba mezi několika přiměřenými opatřeními, je třeba zvolit nejméně omezující opatření, a že způsobené nepříznivé následky nesmějí být nepřiměřené vzhledem ke sledovaným cílům (rozsudky Soudního dvora ze dne 13. listopadu 1990, Fedesa a další, C‑331/88, Recueil, s. I‑4023, bod 13, a ze dne 5. května 1998, Spojené království v. Komise, C‑180/96, Recueil, s. I‑2265, bod 96).

236    V projednávaném případě Komise v napadeném rozhodnutí na rozdíl od toho, co tvrdí společnosti skupiny Areva, určila podíly odpovědnosti společnosti Areva T & D SA i společnosti Alstom za účast dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 7. prosince 1992 do 8. ledna 2004, potažmo jejich podíly na částce pokuty, kterou solidárně dluží Komisi. Jak již bylo konstatováno výše v bodě 215, je třeba mít za to, že není-li v napadeném rozhodnutí uvedeno jinak, společnosti Areva T & D SA a Alstom nesou odpovědnost za účast dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 7. prosince 1992 do 8. ledna 2004 rovným dílem, z čehož plyne, že jejich podíly na částce pokuty, kterou mají zaplatit solidárně, je v zásadě 50 %. Jelikož tyto skutečnosti vyplývají ze samotného napadeného rozhodnutí, nelze se domnívat, že by Komise v daném případě delegovala na vnitrostátní soud nebo rozhodce část svých pravomocí, které jsou jí svěřeny za účelem zjišťování a sankcionování porušení článku 81 ES a článku 53 dohody o EHP.

237    Jelikož se přezkoumávané žalobní důvody a výtky zakládají na mylném předpokladu, je třeba je jako neopodstatněné zamítnout.

238    V důsledku toho je třeba zamítnout veškeré žalobní důvody a výtky společnosti Alstom a společností skupiny Areva, týkající se pokuty ve výši 53 550 000 eur uložené v čl. 2 písm. c) napadeného rozhodnutí, kterou mají společnosti Alstom a Areva T & D SA zaplatit solidárně, a vycházející z porušení pravidel solidarity při placení pokut, která plynou z článku 81 ES a článku 53 dohody o EHP, jakož i z porušení článku 7 ES, porušení zásady právní jistoty, zásady rovného zacházení, zásady proporcionality, práva na účinný procesní prostředek a zásady personality trestů a z porušení povinnosti uvést odůvodnění.

239    V druhé řadě je třeba se zabývat žalobním důvodem vycházejícím z porušení pravidel solidarity při placení pokut, která plynou z článku 81 ES a článku 53 dohody o EHP, a to ve vztahu k částce 25 500 000 eur, kterou mají na základě čl. 2 písm. c) napadeného rozhodnutí uhradit solidárně společnosti skupiny Areva.

240    Komise v bodě 370 a v bodě 371 písm. c) odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že společnosti skupiny Areva lze považovat za osobně odpovědné za účast dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 9. ledna do 11. května 2004, neboť tento podnik v průběhu dotčeného období, kdy docházelo k protiprávnímu jednání, přímo či nepřímo řídily, a tvořily tedy jeden a týž podnik ve smyslu práva hospodářské soutěže.

241    Z judikatury uvedené výše v bodech 134 a 205 plyne, že Komise se nedopustila pochybení, když dospěla k názoru, že u společností, které přímo či nepřímo řídily určitý podnik v době, kdy se podílel na protiprávním jednání, lze vyvodit jejich osobní odpovědnost za protiprávní jednání tohoto podniku. Společnosti skupiny Areva v rámci tohoto žalobního důvodu nezpochybnily, že Areva T & D SA a Areva T & D AG přímo řídily dotyčný podnik v období od 9. ledna do 11. května 2004, nýbrž pouze to, že Areva a Areva T & D Holding týž podnik řídily nepřímo prostřednictvím svých dceřiných společností působících v rámci úseku T & D, v nichž měly 100% podíl. Z úvah uvedených výše v bodech v bodech 144 až 152 ovšem vyplývá, že Komise se nedopustila pochybení, když dospěla k názoru, že v období od 9. ledna do 11. května 2004 společnosti Areva a Areva T & D Holding vykonávaly skutečnou kontrolu nad společnostmi Areva T & D SA a Areva T & D AG a určovaly tak jejich tržní chování.

242    Nelze tudíž tvrdit, že Komise ve vztahu k částce 25 500 000 eur, za kterou v čl. 2 písm. c) napadeného rozhodnutí činí solidárně odpovědnými společnosti skupiny Areva, porušila pravidla solidarity při placení pokut plynoucí z článku 81 ES a článku 53 dohody o EHP.

243    V důsledku toho je třeba jako neopodstatněné zamítnout žalobní důvody a námitky, jimiž žalobkyně napadly pokutu uloženou v čl. 2 písm. c) napadeného rozhodnutí, kterou mají zaplatit solidárně.

 K porušení zásady dodržení práva na obhajobu a čl. 27 odst. 1 nařízení č. 1/2003

–       Argumenty účastnic řízení

244    Alstom ve svém sedmém žalobním důvodu Komisi vytýká, že v napadeném rozhodnutí porušila zásadu dodržení práva na obhajobu a čl. 27 odst. 1 nařízení č. 1/2003, neboť námitky, které vůči ní vznesla v napadeném rozhodnutí, neodpovídají námitkám uvedeným v oznámení námitek. Má za to, že jí bylo znemožněno vyjádřit se k „výlučné odpovědnosti“ za účast dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 15. dubna 1988 do 6. prosince 1992, která jí je v napadeném rozhodnutí přičítána, neboť Komise v odstavci 337 oznámení námitek uvedla, že v této souvislosti nesla „solidární odpovědnost“ se společnostmi Areva T & D SA a Areva T & D AG.

245    Komise argumenty společnosti Alstom popírá a navrhuje zamítnutí této žalobní námitky.

–       Závěry Soudu

246    Dodržování práva na obhajobu ve všech řízeních, která mohou vést k uložení sankcí, zejména pokut nebo penále, je základní zásadou práva Unie, která musí být dodržena za všech okolností, i když se jedná o správní řízení (rozsudky Soudního dvora ze dne 13. února 1979, Hoffmann-La Roche v. Komise, 85/76, Recueil, s. 461, bod 9, a ze dne 2. října 2003, ARBED v. Komise, C‑176/99 P, Recueil, s. I‑10687, bod 19; rozsudek BASF v. Komise, uvedený výše v bodě 87, bod 44).

247    Dodržování práva na obhajobu vyžaduje, aby dotyčnému podniku bylo v průběhu správního řízení umožněno užitečně vyjádřit své stanovisko k pravdivosti a relevanci skutkových zjištění a okolností, jakož i k dokumentům použitým Komisí na podporu jejího tvrzení o existenci porušení práva hospodářské soutěže (rozsudky Soudního dvora ze dne 7. června 1983, Musique Diffusion française a další v. Komise, 100/80 až 103/80, Recueil, s. 1825, bod 10, a Aalborg Portland a další v. Komise, uvedený výše v bodě 61, bod 66).

248    V tomto smyslu nařízení č. 1/2003, stejně jako před ním nařízení č. 17, stanoví, že stranám je zasíláno oznámení námitek, jež musí jasným způsobem uvádět všechny základní skutečnosti, o které se Komise v tomto stadiu řízení opírá. Toto uvedení skutečností může být nicméně stručné a rozhodnutí nemusí být nutně kopií popisu námitek (rozsudky Musique Diffusion française a další v. Komise, uvedený výše v bodě 247, bod 14, a Aalborg Portland a další v. Komise, uvedený výše v bodě 61, bod 67), neboť oznámení námitek je přípravným dokumentem, jehož skutková a právní posouzení jsou zcela předběžná (viz rozsudky Soudního dvora Aalborg Portland a další v. Komise, uvedený výše v bodě 61, bod 67 a citovaná judikatura; v tomto smyslu viz rovněž rozsudek Soudního dvora ze dne 10. července 2008, Bertelsmann a Sony Corporation of America v. Impala, C‑413/06 P, Sb. rozh. s. I‑4951, bod 63 a citovaná judikatura). Z tohoto důvodu Komise smí, a dokonce musí, zohlednit důkazy vyplývající ze správního řízení, aby mimo jiné upustila od námitek, které se ukázaly jako neopodstatněné (rozsudky Musique Diffusion française a další v. Komise, uvedený výše v bodě 247, bod 14, a Aalborg Portland a další v. Komise, uvedený výše v bodě 61, bod 67).

249    Alstom v rámci této výtky tvrdí, že Komise porušila zásadu dodržení práva na obhajobu, neboť v napadeném rozhodnutí opustila námitku, kterou vůči společnostem Areva T & D SA a Areva T & D AG předtím vznesla v odstavci 337 oznámení námitek a která spočívala ve vyvození osobní odpovědnosti těchto společností za účast dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 15. dubna 1988 do 6. prosince 1992.

250    Komise, která zpochybňuje tvrzení společnosti Alstom, podle něhož jí neoznámila, že pouze ji považuje za odpovědnou za protiprávní jednání v období od 15. dubna 1988 do 6. prosince 1992, poukazuje na to, že z odstavce 337 oznámení námitek ve spojení s jeho odstavcem 331 vyplývá, že měla v úmyslu vyvodit odpovědnost za účast dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 15. dubna 1988 do 6. prosince 1992 pouze u společnosti Alstom. Vzhledem k této námitce bude namístě nejprve rozhodnout o opodstatněnosti uvedeného tvrzení.

251    V odstavci 331 oznámení námitek Komise připomněla judikaturu Soudního dvora Tribunálu týkající se domněnky odpovědnosti mateřských společností za protisoutěžní chování přičitatelné jejich dceřiné společnosti, která vyplývá z vlastnictví veškerého či téměř veškerého kapitálu dceřiných společností mateřskými společnostmi.

252    V odstavci 336 oznámení námitek Komise poznamenala, že Alstom a její právní a hospodářští předchůdci vlastnili veškerý či téměř veškerý kapitál právních subjektů, které se účastnily koluzního jednání popsaného v oznámení námitek, konkrétně jednak společností Alsthom SA (France), GEC Alsthom SA, Kléber Eylau, GEC Alsthom T & D SA a Alstom T & D SA, jejichž právním a hospodářským nástupcem je Areva T&D SA, a jednak společností Sprecher Energie, GEC Alsthom T&D, Alstom T & D AG, Alstom Power (Schweiz) a Alstom AG (Suisse), jejichž právním a hospodářským nástupcem je Areva T & D AG.

253    V odstavci 337 oznámení námitek Komise uvedla, že z důvodů uvedených v odstavci 331 oznámení námitek má v úmyslu vyvodit solidární odpovědnost společností Alstom, Areva T & D SA a Areva T & D AG za účast dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 15. dubna 1988, kdy se tento podnik stal účastníkem dohody GQ a dohody EQ, do 8. ledna 2004, kdy skupina Alstom převedla svůj „úsek T & D“ na skupinu Areva.

254    S ohledem na jasnou formulaci odstavce 337 oznámení námitek je třeba mít za to, že Alstom oprávněně poukazuje na to, že Komise v oznámení námitek vyjádřila úmysl vyvodit osobní odpovědnost společností Areva T & D SA a Areva T & D AG za účast dotyčného podniku na protiprávním jednání mimo jiné v období od 15. dubna 1988 do 6. prosince 1992. Vzhledem k tomu, že v napadeném rozhodnutí Komise vyvodila odpovědnost za protiprávní jednání v tomtéž období pouze u společnosti Alstom, upustila v zásadě od námitky, kterou původně vznesla vůči společnostem Areva T & D SA a Areva T & D AG v oznámení námitek, a napadené rozhodnutí se tak v tomto rozsahu liší od oznámení námitek.

255    Ze spisu vyplývá, že společnosti skupiny Areva v odpovědi na oznámení námitek poskytly Komisi dodatečné informace, které prokazují neopodstatněnost námitky vznesené vůči společnostem Areva T & D SA a Areva T & D AG. Z bodu 344 odůvodnění napadeného rozhodnutí, na nějž se odvolává Komise, totiž plyne, že Komise zohlednila prohlášení společností skupiny Areva v jejich odpovědi na oznámení námitek o tom, že odpovědnost za protiprávní jednání přinejmenším do roku 1993 může nést jedině Alstom, jelikož entity od té doby tvořící skupinu Alstom, přímo kontrolovaly aktivity v oblasti T & D v období let 1988 až 1993, tedy až do vzniku předchůdce společnosti Alstom T & D SA, totiž GEC Alsthom T & D SA. Komise v bodech 20, 357 a 366 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že Areva T & D SA pod svou tehdejší firmou neexistovala před 7. prosincem 1992, kdy aktivitami skupiny Alstom v oblasti PISP ve Francii byla pověřena Kléber Eylau, a Areva T & D AG pod svou tehdejší firmou před 22. prosincem 2003, kdy aktivitami skupiny Alstom v oblasti PISP ve Švýcarsku byla pověřena Alstom (Schweiz) Services, a v bodech 358 a 371 odůvodnění napadeného rozhodnutí z toho vyvodila, že tyto společnosti nemohou nést osobní odpovědnost za účast dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 15. dubna 1988 do 6. prosince 1992.

256    Je tedy třeba posoudit, zda odpovědnost, kterou nese Alstom, vzrostla v důsledku skutečnosti, že Komise v napadeném rozhodnutí rezignovala na vyvození osobní odpovědnosti společností Areva T & D SA a Areva T & D AG za účast dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 15. dubna 1988 do 6. prosince 1992.

257    S ohledem na účinky solidarity při placení pokut, jak byly popsány výše v bodech 205 a 215, je třeba konstatovat, že skutečnost, že v napadeném rozhodnutí byla vyvozena odpovědnost za účast dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 15. dubna 1988 do 6. prosince 1992 pouze u společnosti Alstom, změnila právní postavení této společnosti, a že tím pádem nesoulad mezi oznámením námitek a napadeným rozhodnutím uvedený výše v bodě 254 zkrátil její práva. Komise totiž tím, že upustila od vyvození osobní odpovědnosti společností Areva T & D SA a Areva T & D AG za účast dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 15. dubna 1988 do 6. prosince 1992, potažmo upustila od uložení pokuty, kterou by tyto společnosti měly za uvedené období zaplatit solidárně se společností Alstom, v konečném důsledku uložila veškerou odpovědnost, potažmo povinnost zaplatit pokutu v plné výši, k tíži společnosti Alstom, zatímco na základě solidarity při placení pokut by se každý ze solidárních spoludlužníků v konečném důsledku podílel na částce pokuty, kterou má zaplatit solidárně s ostatními spoludlužníky, pouze do výše svého podílu.

258    Předběžná povaha oznámení námitek sice v daném případě umožnila Komisi, aby s ohledem na dodatečné informace, které poskytla Areva v průběhu správního řízení a které takový postup odůvodňovaly, upustila od námitky vznesené v oznámení vůči společnostem Areva T & D SA a Areva T & D AG. Jelikož však tímto postupem byla zkrácena práva společnosti Alstom, nemělo k němu dojít, aniž jí bylo umožněno užitečně vyjádřit svoje stanovisko.

259    V bodě 344 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise s ohledem na vyjádření společností skupiny Areva v jejich odpovědi na oznámení námitek, podle kterého odpovědnost za účast dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 15. dubna 1988 do 6. prosince 1992 mohla nést jedině Alstom (viz výše bod 255), uvedla, že Alstom ve své odpovědi na oznámení námitek výslovně uznala, že měla přístup k odpovědi společností skupiny Areva na oznámení námitek v souladu s podmínkami dohodnutými skupinou Alstom a skupinou Areva ve smlouvě o převodu a že se detailně zabývala tvrzeními skupiny Areva ohledně odpovědnosti. Dodala, že slyšení konané ve dnech 18. a 19. července 2006 bylo pro společnosti Alstom i společnosti skupiny Areva příležitostí, kdy mohly zopakovat své příslušné argumenty a reagovat na argumenty druhé strany. V bodech 345 až 347 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise podala přehled argumentů uváděných společností Alstom v odpovědi na oznámení námitek. V bodě 347 odůvodnění mimo jiné poznamenala, že Alstom popírá, že by se aktivně podílela na aktivitách v oblasti PISP či na příslušné kartelové dohodě před rokem 1993, jelikož „divize T & D“, následně přejmenovaná na „úsek T & D“ (k němuž patřily Alstom T & D SA a Alstom T & D AG), vždy na trhu jednala jako autonomní podnik, a to před tím, než nabyla právní subjektivitu, i potom, a že Alstom dále tvrdí, že odpovědnost za protiprávní jednání může nést jedině „úsek T&D“, potažmo Areva T & D SA a Areva T & D AG.

260    Alstom nezpochybňuje obsah bodů 344, 345 ani 347 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Ten přitom právně dostačujícím způsobem svědčí o tom, že Alstom se mohla i před přijetím napadeného rozhodnutí vyjádřit k zásadě její výlučné odpovědnosti za účast dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 15. dubna 1988 do 6. prosince 1992, i o tom, že se seznámila s argumenty uváděnými společnostmi skupiny Areva v jejich odpovědi na oznámení námitek. Plyne z něj také, že Alstom měla možnost vyjádřit důvody, které ji vedly k závěru, že nemělo být upuštěno od námitky původně vznesené v oznámení námitek vůči společnostem Areva T & D SA a Areva T & D AG.

261    To potvrzuje i závěrečná zpráva úředníka pro slyšení vyhotovená dne 15. ledna 2007, která uvádí, že vzhledem k písemným odpovědím na oznámení námitek a následné korespondenci a k výsledkům slyšení byla délka trvání protiprávního jednání, jak bylo popsáno v oznámení námitek, v případě společností Areva T & D SA a Areva T & D AG zkrácena a že právo všech účastnic řízení být vyslechnuty bylo v daném případě dodrženo.

262    Jelikož Alstom prokazatelně měla možnost užitečně vyjádřit své stanovisko k této otázce před přijetím napadeného rozhodnutí, je třeba konstatovat, že její právo na obhajobu nebylo porušeno v důsledku nesouladu mezi oznámením námitek a napadeným rozhodnutím spočívajícího v tom, že v napadeném rozhodnutí nedošlo k vyvození osobní odpovědnosti společností Areva T & D SA a Areva T & D AG za účast dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 15. dubna 1988 do 6. prosince 1992.

263    Z toho důvodu je třeba zamítnout výtku, kterou Alstom vznesla v rámci sedmého žalobního důvodu, vycházející z porušení zásady dodržení práva na obhajobu a čl. 27 odst. 1 nařízení č. 1/2003.

 K 50% zvýšení základní částky pokut uložených v čl. 2 písm. b) a c) napadeného rozhodnutí společnosti Alstom a společnostem skupiny Areva

–       Argumenty účastnic řízení

264    Alstom ve svém pátém žalobním důvodu, rozděleném do tří částí, vytýká Komisi, že základní částku pokut, které jí uložila v čl. 2 písm. b) a c) napadeného rozhodnutí, zvýšila o 50 % z důvodu přitěžující okolnosti, která spočívala v tom, že dotyčný podnik měl jakožto „evropský tajemník“ kartelové dohody sehrávat vedoucí úlohu.

265    První část pátého žalobního důvodu společnosti Alstom vychází z nesprávnosti posouzení Komise, podle kterého dotyčný podnik jakožto „evropský tajemník“ kartelové dohody sehrával vedoucí úlohu.

266    Alstom uznává, že dotyčný podnik plnil úlohu „evropského tajemníka“ kartelové dohody „po dobu počínající ‚kolem roku 2000‘ až do roku 2004“. Připouští také, že „úloha [‚evropského tajemníka‘ kartelové dohody, kterou sehrával dotyčný podnik] mu mohla zajistit ústřední úlohu či úlohu ‚kontaktního bodu‘ “ v rámci kartelové dohody a že „je zřejmé, že důsledkem centralizace informací nebo jejich šíření je zefektivnění fungování kartelové dohody“. Nepopírá, že z úlohy „evropského tajemníka“ plyne „povinnost shromažďovat, třídit a vyměňovat informace mezi evropskými účastníky navzájem a mezi nimi a japonskými [účastníky], mechanicky (podle kvót) a na základě formulářů oznámení zasílaných účastníky rozdělovat projekty [PISP], či materiálně-technicky zajišťovat některé, nikoli však všechny schůzky“. Konečně připouští, že jakožto „evropský tajemník“ kartelové dohody „[…] sledoval[a] vývoj kvót každého účastníka [na základě] rozdělování projektů [PISP] a [na základě] objednávek obdržených od klientů“.

267    Alstom se ovšem domnívá, že jí vůbec nelze přičítat vedoucí úlohu z důvodu její funkce „evropského tajemníka“, neboť – jak plyne z napadeného rozhodnutí a ze spisové dokumentace Komise – tuto funkci jí vnutili ostatní účastníci kartelové dohody zpočátku dočasně od roku 2000 do března 2002, po tomto datu pak trvale. Z oznámení námitek, napadeného rozhodnutí a ze spisu Komise navíc plyne, že funkce „evropského tajemníka“ byla čistě administrativní a dotyčnému podniku jakožto vůdci nebo podněcovateli protiprávního jednání nepřiznávala významnější postavení než ostatním účastníkům kartelové dohody.

268    Druhá část pátého žalobního důvodu vzneseného společností Alstom v zásadě vychází z porušení bodu 2 třetí odrážky pokynů a porušení povinnosti uvést odůvodnění. Skutečnosti, které se obvykle zohledňují při kvalifikování vedoucí úlohy ve smyslu bodu 2 třetí odrážky pokynů v projednávaném případě buď zcela chyběly, nebo byly společné pro všechny účastníky kartelové dohody. V daném případě totiž neexistovaly některé okolnosti rozhodné pro účely kvalifikace jako vůdce protiprávního jednání. Alstom nevyhrožovala konkurentům, kteří se neúčastnili kartelové dohody, ani nerozhodovala o rozšiřování kartelové dohody či o jejích vztazích se třetími osobami. Neměla ani povinnost dohlížet na dodržování kartelové dohody jejími účastníky. Její postavení na relevantním trhu nebylo převažující ve srovnání s jinými společnostmi, například Siemens a ABB, jejichž podíly na trhu byly vyšší než její, a nedovolovalo jí vyvíjet na konkurenty nátlak. Alstom nelze s ohledem na judikaturu považovat ani za autorku myšlenky či koncepce kartelové dohody nebo pravidel jejího fungování, neboť první dohodu, uzavřenou v roce 1988, společně podepsalo devět evropských společností a kartelovou dohodu si také společně organizovaly. Některé charakteristiky vedoucí úlohy navíc nebyly vlastní pouze společnosti Alstom, ale byly společné pro všechny nebo pro některé další účastníky kartelové dohody. Tak například přípravu strategických schůzek kartelové dohody, účast na ní a četnost této účasti sdílí Alstom, Siemens a ABB, a to na úrovni takzvaných „manažerských“ schůzek týkajících se vedení kartelové dohody a schůzek společného výboru pro Evropu a Japonsko. Do pracovních skupin a přípravných schůzek těchto skupin na schůzky společného výboru pro Evropu a Japonsko byli zapojeni všichni účastníci kartelové dohody. Nebylo prokázáno, že by Alstom byla v rámci kartelové dohody iniciativnější než ostatní nebo že by jednala nezávisle například při pravidelných změnách kódů v rámci kartelové dohody. Ostatně dodržování instrukcí, dohled a disciplínu v rámci kartelové dohody zajišťovali všichni účastníci kartelové dohody, kteří v jejím rámci chránili své zájmy, anebo v případě dodržování povinností japonskými účastníky kartelové dohody, výbor pro Evropu. Za těchto okolností Komise neměla z pouhé funkce „evropského tajemníka“ vyvozovat přitěžující okolnost související se skutečností, že by z pohledu fungování kartelové dohody sehrávala významnější úlohu než ostatní účastníci, ba dokonce rozhodující úlohu pro její pokračování. Komise kromě toho neodůvodnila náležitě a dostatečně své závěry, podle kterých „evropský tajemník“ kartelové dohody sehrával velmi důležitou, ve skutečnosti dokonce zásadní úlohu pro fungování kartelové dohody, neboť do ní vkládal značné zdroje a přebíral v jejím rámci iniciativu.

269    Třetí část pátého žalobního důvodu společnosti Alstom vychází z porušení zásady rovného zacházení a zásady proporcionality. Komise podle ní porušila zásadu rovného zacházení, neboť z pohledu přitěžující okolnosti související s vedoucí úlohou zacházela s dotyčným podnikem stejně jako se společností Siemens, ačkoli nebyly ve srovnatelné situaci, a odlišně než se společností ABB a japonskými podniky, které se podílely na zjištěném protiprávním jednání, ačkoli tyto byly ve srovnatelné situaci. Alstom namítá také porušení zásady proporcionality v důsledku stejného zacházení s dotyčným podnikem a společností Siemens.

270    Společnosti skupiny Areva v rámci svého šestého žalobního důvodu, rozděleného do čtyř částí, napadají zvýšení pokuty, která jim byla uložena v čl. 2 písm. c) napadeného rozhodnutí v důsledku vedoucí úlohy, kterou dotyčný podnik sehrával jakožto „evropský tajemník“ kartelové dohody.

271    První část šestého žalobního důvodu vzneseného společnostmi skupiny Areva vychází z porušení čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003 a bodu 2 pokynů, které má spočívat v tom, že Komise je kvalifikovala jako vůdce, aniž prokázala, že by vykonávaly řídící funkce nebo dávaly podněty k provádění kartelové dohody. Dotyčný podnik sice jakožto „evropský tajemník“ plnil výkonnou funkci administrativní povahy od konce roku 1999 do května 2004, nikdy však v rámci kartelové dohody nevykonával řídící funkci ani nesehrával úlohu podněcovatele. Jak plyne ze spisu Komise, sekretariát pracovních schůzek neumožňoval dotyčnému podniku rozhodujícím způsobem jakkoli ovlivňovat strategické otázky kartelové dohody. Ty byly projednávány na schůzkách týkajících se vedení kartelové dohody, jimž předsedala ABB. Význam úlohy evropského tajemníka kartelové dohody časem upadal, až za její výkon dokonce přestala náležet odměna. Dotyčný podnik však na rozdíl od společností Siemens a ABB každopádně nedisponoval dostatečnou tržní sílou k tomu, aby sehrával vedoucí úlohu při protiprávním jednání.

272    Druhá část šestého žalobního důvodu vzneseného společnostmi skupiny Areva vychází z nesprávnosti posouzení Komise ohledně povahy funkcí, které plnil dotyčný podnik jakožto „evropský tajemník“ kartelové dohody.

273    Společnosti skupiny Areva uznávají, že dotyčný podnik „byl evropským tajemníkem kartelové dohody od konce roku 1999 do května 2004“ a že v této souvislosti plnil „administrativní […] úlohu“, respektive „instrumentální funkci“, která „nepochybně usnadňovala fungování kartelové dohody“. Pokud jde o obsahovou náplň této úlohy, připouštějí, že „evropský tajemník“ kartelové dohody „[…] zprostředkovával výměnu informací“ v rámci kartelové dohody, jelikož shromažďoval, třídil a vyměňoval některé informace o fungování kartelové dohody. Dále uznávají, že „evropský tajemník“ kartelové dohody „organizačně“ a „sekretářsky zajišťoval pracovní schůzky“ kartelové dohody a že v této souvislosti sestavoval pořady jednání podle „toho, co vyplynulo z debat a návrhů všech členů kartelu“, a „shrnova[l] […] požadavky a návrhy účastníků kartelové dohody a […] výsledky debat“, zejména pokud šlo o přidělování projektů PISP. Z jejich písemností nakonec vyplývá, že až do „roku 2002“ „evropský tajemník“ kartelové dohody plnil úkoly při „rozdělování projektů [PISP]“.

274    Společnosti skupiny Areva se nicméně domnívají, že jim vůbec nelze přičítat vedoucí úlohu z titulu jejich funkce „evropského tajemníka“. Komise tak pochybila, když v bodě 512 odůvodnění napadeného rozhodnutí dospěla k názoru, že „evropský tajemník“ představoval komunikační nástroj pro účastníky kartelové dohody a že svolával schůzky sloužící k provádění kartelové dohody, kterým i předsedal. Pokud jde o tok informací v rámci kartelové dohody, „evropského tajemníka“ nelze považovat za centrální přenosový mechanismus mezi evropskými účastníky kartelové dohody, jelikož tito si téměř polovinu všech informací předávali na bilaterální bázi a přenos informací prostřednictvím evropského tajemníka měl od září 1999 zcela jasně sestupnou tendenci. Po zániku systému vyplývajícího z dohody GC „evropský tajemník“ již ani nesvolával schůzky. Tajemník ani nenesl náklady na materiální zajištění (správa, vypracování zápisů atd.) a financování schůzek sám, nýbrž je střídavě nesli všichni účastníci. Nepřesný je i závěr, podle kterého „evropský tajemník“ předsedal schůzkám v tom smyslu, že by je řídil nebo k nim dával v rámci kartelové dohody podněty, jelikož v této souvislosti pouze ode všech shromažďoval žádosti a návrhy, které pak spolu s výsledkem debat shrnoval. Společnosti skupiny Areva namítají, že se Komise v každém případě dopustila pochybení, když v bodě 513 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že úloha tajemníka byla velmi důležitá, ve skutečnosti dokonce zásadní pro fungování kartelové dohody. V roce 2002 se poté, co se kartelové dohody přestala účastnit společnost Siemens, přestaly uplatňovat dohody GQ a EQ a úloha evropského tajemníka kartelové dohody se velmi zjednodušila. Konkrétně ztratil výlučnost v pořádání schůzek a neměl již na starost přidělování zakázek. „Evropský tajemník“ se tak omezil čistě na výkon rozhodnutí účastníků kartelové dohody, jejíž fungování usnadňoval, aniž však byl pro ni nezbytný.

275    Třetí část šestého žalobního důvodu vzneseného společnostmi skupiny Areva vychází z porušení zásady rovného zacházení, neboť Komise zacházela s dotyčným podnikem stejně jako se společností Siemens, ačkoli nebyly ve srovnatelné situaci a odlišně než se společností ABB a japonskými podniky, které se účastnily kartelové dohody, ačkoli tyto byly ve srovnatelné situaci. Čtvrtá část vychází z porušení zásady proporcionality, neboť rozdíl v závažnosti mezi protiprávním jednáním, jehož se dopustil dotyčný podnik, a protiprávním jednáním, jehož se dopouštěly ostatní účastníci kartelové dohody, není dost významný na to, aby odůvodnil 50% zvýšení základní částky uložených pokut.

276    Komise argumenty společnosti Alstom a společností skupiny Areva popírá a navrhuje zamítnutí jejich žalobních důvodů a výtek.

–       Závěry Soudu

277    Komise v bodě 514 odůvodnění napadeného rozhodnutí dotyčnému podniku vytkla zejména vedoucí úlohu při protiprávním jednání ve smyslu bodu 2 třetí odrážky pokynů, a to z důvodu jeho funkce „evropského tajemníka“ kartelové dohody. V bodech 514 a 522 odůvodnění napadeného rozhodnutí dospěla k závěru, že základní částku pokuty ukládané společnosti Alstom je třeba zvýšit o 50 % na celkových 65 020 000 eur a základní částku pokut ukládaných společnosti Areva T & D SA a ostatním společnostem skupiny Areva je třeba zvýšit o 50 % na celkových 53 550 000 eur pro společnost Areva T & D SA a 25 500 000 eur pro ostatní společnosti skupiny Areva.

278    Když za účast vícero podniků na porušování článku 81 ES nebo článku 53 dohody o EHP nese odpovědnost několik společností, Komise musí při stanovování základní částky pokut ukládaných každé z těchto společností podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 nebo de čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 přezkoumat závažnost účasti podniku, který řídila, na protiprávním jednání (viz v tomto smyslu rozsudky Suiker Unie a další v. Komise, uvedený výše v bodě 87, bod 623, a Aalborg Portland a další v. Komise, uvedený výše v bodě 61, bod 92; rozsudek ze dne 25. října 2005, Groupe Danone v. Komise, uvedený výše v bodě 219, bod 277). To předpokládá zejména prokázání příslušných rolí jednotlivých podniků v protiprávním jednání po dobu jejich účasti na něm (viz v tomto smyslu rozsudek Komise v. Anic Partecipazioni, uvedený výše v bodě 65, bod 150; rozsudky Enichem Anic v. Komise, uvedený výše v bodě 63, bod 264, a ze dne 25. října 2005, Groupe Danone v. Komise, uvedený výše v bodě 219, bod 277) pod vedením jedné či druhé dotčené společnosti. Tento závěr je logickým důsledkem zásady personality trestů a sankcí, jak již byla popsána výše v bodě 219 (viz rozsudek ze dne 25. října 2005, Groupe Danone v. Komise, uvedený výše v bodě 219, bod 278 a citovaná judikatura).

279    Body 2 a 3 pokynů v souladu se zásadou personality trestů a sankcí stanoví úpravu částky pokuty v závislosti na některých přitěžujících a polehčujících okolnostech, které jsou specifické pro situaci každého z podniků účastnících se protiprávního jednání a společností, jimž následně může být tato účast přičítána. Bod 2 obsahuje zejména demonstrativní výčet přitěžujících okolností, k nimž lze přihlédnout.

280    Úloha vůdce zastávaná jedním nebo více podniky v rámci kartelové dohody musí být zohledněna pro účely výpočtu výše pokuty v rozsahu, v jakém podniky, které takovou úlohu zastávaly, musejí nést zvláštní odpovědnost v porovnání s ostatními podniky (rozsudky Tokai Carbon a další v. Komise, uvedený výše v bodě 134, bod 316, a BASF v. Komise, uvedený výše v bodě 87, bod 281; v tomto smyslu viz rovněž rozsudky Soudu ze dne 14. května 1998, Mayr‑Melnhof v. Komise, T‑347/94, Recueil, s. II‑1751, bod 291). Demonstrativní výčet okolností, které mohou odůvodnit zvýšení základní částky pokuty, uvedený v bodě 2 pokynů mimo jiné obsahuje, jak je uvedeno v třetí odrážce tohoto bodu, „vedoucí úloh[u podniku] při protiprávním jednání nebo podněcování k němu“.

281    Jak plyne ze samotného znění bodu 2 třetí odrážky pokynů, je třeba rozlišovat mezi pojmy „vůdce“ a „podněcovatel“ protiprávního jednání. Zatímco se role podněcovatele vztahuje k okamžiku vzniku nebo rozšíření kartelové dohody, role vůdce se váže k jejímu fungování (rozsudek BASF v. Komise, uvedený výše v bodě 87, bod 316). Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí v souvislosti s dotyčným podnikem konstatovalo pouze vedoucí úlohu při protiprávním jednání, je třeba jako neopodstatněné zamítnout veškeré argumenty společnosti Alstom vycházející z pojmu „podněcovatele“.

282    Na základě žalobních výtek vycházejících z nesprávného posouzení a z porušení bodu 2 třetí odrážky pokynů je následně třeba přezkoumat, zda Komise mohla s ohledem na souvislosti projednávaného případu oprávněně dospět k závěru, že skutečnost, že dotyčný podnik plnil funkci evropského tajemníka kartelové dohody, lze postavit na roveň výkonu vedoucí úlohy při protiprávním jednání ve smyslu bodu 2 třetí odrážky pokynů. Tribunál se při přezkumu legality posuzování vedoucí úlohy při protiprávním jednání, kterou měl zastávat dotyčný podnik, a zvláštní odpovědnosti, kterou z tohoto důvodu nese Alstom a společnosti skupiny Areva, musí omezit na skutkové okolnosti uvedené v napadeném rozhodnutí jako důkazy o takové úloze.

283    Aby podnik mohl být kvalifikován jako vůdce kartelové dohody, musí představovat pro kartelovou dohodu významnou hybnou sílu (rozsudky Soudu BASF v. Komise, uvedený výše v bodě 87, bod 374, a ze dne 18. června 2008, Hoechst v. Komise, T‑410/03, Sb. rozh. s. II‑881, bod 423) anebo nést zvláštní a konkrétní odpovědnost za fungování této dohody (viz v tomto smyslu rozsudek BASF v. Komise, uvedený výše v bodě 87, bod 300). Taková okolnost musí být posuzována celkově s ohledem na kontext projednávané věci (viz v tomto smyslu rozsudek BASF v. Komise, uvedený výše v bodě 87, body 299 a 373). Lze ji dovodit zejména z toho, že podnik svými konkrétními iniciativními kroky sám od sebe zavdal zásadní podnět ke kartelové dohodě (viz v tomto smyslu rozsudek BASF v. Komise, uvedený výše v bodě 87, body 348, 370 až 375 a 427, a výše uvedený rozsudek Hoechst v. Komise, bod 426). Také ji lze dovodit ze souboru nepřímých důkazů poukazujících na odhodlanost, s jakou podnik usiluje o zajištění stability a úspěchu kartelové dohody (viz v tomto smyslu rozsudek BASF v. Komise, uvedený výše v bodě 87, bod 351). Tak je tomu i tehdy, je-li prokázáno, že podnik vykonával v rámci kartelové dohody funkce koordinátora, zejména organizoval a personálně zajišťoval sekretariát pověřený konkrétním prováděním kartelové dohody (viz v tomto smyslu rozsudek Soudu ze dne 9. července 2003, Archer Daniels Midland a Archer Daniels Midland Ingredients v. Komise, T‑224/00, Recueil, s. II‑2597, body 246 a 247). Stejně tak je tomu tehdy, když se prokáže, že tento podnik zastával ústřední úlohu při konkrétním fungování kartelové dohody, například tím, že organizoval, značný počet schůzek, shromažďoval a rozesílal informace v rámci kartelové dohody, zastupoval některé účastníky v rámci kartelové dohody nebo nejčastěji předkládal návrhy k fungování kartelové dohody (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 8. listopadu 1983, IAZ International Belgium a další v. Komise, 96/82 až 102/82, 104/82, 105/82, 108/82 a 110/82, Recueil, s. 3369, body 57 a 58, a rozsudek BASF v. Komise, uvedený výše v bodě 87, body 404, 439 a 461).

284    Naopak skutečnost, že podnik vyvíjí nátlak, či dokonce diktuje chování ostatním účastníkům kartelové dohody, není nutným předpokladem k tomu, aby tento podnik mohl být kvalifikován jako vůdce kartelové dohody (rozsudek BASF v. Komise, uvedený výše v bodě 87, bod 374). Ani postavení podniku na trhu či zdroje, jimiž disponuje, nemohou představovat nepřímé důkazy o vedoucí úloze při protiprávním jednání, a to ani kdyby zapadaly do kontextu, s ohledem na který je třeba takové nepřímé důkazy posuzovat (viz v tomto smyslu rozsudky Archer Daniels Midland a Archer Daniels Midland Ingredients v. Komise, uvedený výše v bodě 283, bod 241, a BASF v. Komise, uvedený výše v bodě 87, bod 299).

285    V projednávaném případě, jak plyne z bodů 511 až 513 odůvodnění napadeného rozhodnutí, Komise vzala v úvahu, že „evropský sekretariát“ kartelové dohody existoval po celou dobu kartelové dohody a že v průběhu času byl stabilním prvkem, přestože se kartelová dohoda z organizačního hlediska značně měnila. Sekretariát plnil mnoho úloh. Komise s odkazem na body 121 až 123, 131, 132, 142, 147 až 149, 157 až 161, 173, 185 a 191 až 198 odůvodnění napadeného rozhodnutí poukazuje na to, že „evropský sekretariát“ kartelové dohody byl komunikačním nástrojem mezi evropskými podniky, které se účastnily kartelové dohody, a mezi těmito podniky a japonským sekretariátem, že svolával schůzky a předsedal jim a že odpovídal za účtování kvót. Podle Komise ze zpráv zasílaných tímto sekretariátem, z obsahu dohody GQ a dohody EQ, jakož i z konkrétního fungování kartelové dohody jasně vyplývá, že úloha „evropského tajemníka“ kartelové dohody byla zásadní. „Evropský tajemník“ tím, že přebíral iniciativu a vkládal do kartelové dohody značné zdroje, prokazoval pro účely kartelové dohody významnou službu a výrazně přispíval k jejímu řádnému fungování.

286    Nyní je třeba v první řadě zjistit, zda Komise mohla pouze s ohledem na skutkové okolnosti uvedené v napadeném rozhodnutí, které Alstom ani společnosti skupiny Areva nezpochybňují (viz výše zejména body 266 a 273), bez porušení čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003, bodu 2 třetí odrážky pokynů a také aniž se dopustila nesprávného posouzení, dospět k závěru, že dotyčný podnik tím, že od konce roku 1999 do 11. května 2004 plnil funkce „evropského tajemníka“ kartelové dohody, zastával vedoucí úlohu při protiprávním jednání, jak plyne z bodu 147 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

287    V tomto ohledu je třeba konstatovat, že úkoly, které „evropský tajemník“ kartelové dohody vykonával, mu přiznávaly postavení vůdce při koordinování kartelové dohody a v každém případě při jejím konkrétním fungování. Jak totiž Komise v napadeném rozhodnutí správně konstatovala, „evropský tajemník“ byl pro účastníky kartelové dohody kontaktním článkem a sehrával klíčovou úlohu při jejím konkrétním fungování, neboť zprostředkovával výměnu informací v rámci kartelové dohody, shromažďoval, třídil a vyměňoval si základní informace o fungování kartelové dohody, zejména informace o projektech PISP, s ostatními jejími účastníky, organizačně a sekretářsky zajišťoval pracovní schůzky a příležitostně měnil kódy, které sloužily k utajení těchto schůzek či kontaktů. Komise dále v bodech 147 a 513 odůvodnění napadeného rozhodnutí oprávněně dospěla k názoru, že „evropský sekretariát“ kartelové dohody představoval značnou odpovědnost vyžadující nezanedbatelné zdroje, ať již z pohledu poskytnutého času nebo personálu. Bez centrální koordinace a organizace zajišťované tímto sekretariátem by kartelová dohoda vzhledem ke své komplexnosti bezpochyby nemohla fungovat tak efektivně. S ohledem na nezpochybněnou skutečnost, že dotyčný podnik tyto úkoly plnil trvale od konce roku 1999 do 8. ledna 2004, Komise oprávněně uzavřela, že tento podnik v daném případě představoval pro kartelovou dohodu významnou hybnou sílu, a tím pádem i zastával vedoucí úlohu při protiprávním jednání ve smyslu bodu 2 třetí odrážky pokynů.

288    Ostatní argumenty společnosti Alstom a společností skupiny Areva tento závěr nezpochybňují.

289    Úvodem je třeba poznamenat, že Alstom kritizuje napadené rozhodnutí neoprávněně, když se dovolává některých skutkových a právních posouzení uvedených v oznámení námitek (viz výše bod 264). V této souvislosti postačí připomenout, že oznámení námitek je přípravným dokumentem, jehož skutková a právní posouzení jsou zcela předběžná (viz výše bod 248).

290    Pokud jde o kritéria související s kvalifikací vůdce protiprávního jednání, která v projednávaném případě údajně nebyla naplněna, a sice vyhrožování podnikům, které se neúčastní kartelové dohody, rozhodování o rozšiřování kartelové dohody či o jejích vztazích se třetími osobami anebo vytvoření myšlenky či koncepce kartelové dohody, je třeba poukázat na to, že ta se vztahují k okamžiku vzniku nebo rozšíření kartelové dohody, potažmo k roli „podněcovatele protiprávního jednání“, jak již bylo uvedeno výše v bodě 281. Takové skutečnosti mohou proto být rozhodující při prokazování, zda podnik nabádal či povzbuzoval jiné podniky, aby prováděly kartelovou dohodu nebo se k ní připojily, a tedy při kvalifikování „podněcovatele protiprávního jednání“ ve smyslu bodu 2 třetí odrážky pokynů (viz v tomto smyslu rozsudek BASF v. Komise, uvedený výše v bodě 87, body 316 a 321), nejsou však rozhodné pro účely kvalifikace podniku jakožto vůdce protiprávního jednání, k níž postačí prokázat, jako v projednávaném případě, že dotčený podnik představoval tak či onak pro kartelovou dohodu významnou hybnou sílu (viz výše bod 283).

291    Dále i kdyby dotyčný podnik neměl dostatečnou hospodářskou sílu nebo dostatečně autoritativní postavení k zajišťování dodržování kartelové dohody a k dohledu nad tímto dodržováním, nepostačuje to k vyloučení jeho možnosti sehrávat vedoucí úlohu při protiprávním jednání ve smyslu bodu 2 třetí odrážky pokynů. Jak plyne z judikatury citované výše v bodech 283 a 284, skutečností, že dotyčný podnik nebyl nutně s to vynucovat na ostatních účastnících kartelové dohody kýžené chování, není dotčena možnost, aby tak či onak a v konkrétním případě trvalým výkonem funkce „evropského tajemníka“ kartelové dohody, byť pouze administrativní povahy, představoval pro kartelovou dohodu významnou hybnou sílu, která jí umožňuje fungovat stabilně a efektivně.

292    Pokud jde o tvrzení společnosti Alstom, podle kterých byla úloha „evropského tajemníka“ kartelové dohody dotyčnému podniku vnucena „kolem roku 2000“, ta se neopírají o žádnou písemnost ve spise v tomto řízení a potvrzena nebyla ani v prohlášení pana S. ze dne 15. září 2006 (viz výše bod 23), ani v bodech 147 a 191 odůvodnění napadeného rozhodnutí, na které Alstom v této souvislosti odkazuje. Ostatně ani argumenty společnosti Alstom, podle kterých se dotyčný podnik neujal funkce „evropského tajemníka“ kartelové dohody sám od sebe a musel se při výkonu této funkce řídit určitými pravidly stanovenými v rámci kartelové dohody, nevylučují, že tento podnik sehrával vedoucí úlohu při protiprávním jednání. V tomto ohledu je podstatné, že dotyčný podnik skutečně a trvale vykonával funkci „evropského tajemníka“ kartelové dohody od konce roku 1999 do 8. ledna 2004, tedy přibližně po dobu čtyř let a dvou měsíců, a tím pádem plnil úlohu vůdce při koordinování a konkrétním fungování kartelové dohody.

293    Stejně tak argumenty vycházející z toho, že funkce „evropského tajemníka“ kartelové dohody neplnil v plném rozsahu výlučně dotyčný podnik, ale že podle pravidel kartelové dohody si ostatní podniky mohly některé informace vyměňovat mezi sebou přímo, že mohly pořádat schůzky kartelové dohody, zejména schůzky týkající se vedení kartelové dohody, nebo kartelovou dohodu provádět, zejména pokud šlo o přidělování projektů PISP, aniž se musely obracet na „evropského tajemníka“ kartelové dohody, nemohou zpochybnit závěr Komise, podle kterého dotyčný podnik sehrával vedoucí úlohu při protiprávním jednání v rámci kartelové dohody tím, že trvale plnil řadu úkolů svěřených „evropskému tajemníkovi“ kartelové dohody. Ani z bodů 120, 122, 149, 152, 157, 162, 180, 182, 185, 194, 197, 205 a 207 odůvodnění napadeného rozhodnutí, které Alstom cituje, ani z písemností ve spise v tomto řízení nelze dovodit, že ABB či jiné podniky, které se účastnily kartelové dohody a které formálně nezastávaly úlohu „evropského tajemníka“, prakticky zasahovaly do fungování kartelové dohody stejným způsobem jako on, a to jak z pohledu četnosti či délky trvání, tak z pohledu rozsahu či intenzity. Ostatně, pokud by i jiné podniky, které se účastnily kartelové dohody, zejména ABB, zastávaly významnou a rozhodující úlohu určováním všeobecné strategie kartelové dohody nebo tím, že by v jejím rámci prosazovaly svou autoritu, mohlo by to nanejvýš odůvodnit zahájení šetření i jejich odpovědnosti za fungování kartelové dohody z důvodu, že sehrávaly vedoucí úlohu při protiprávním jednání, ale v žádném případě to nemůže zpochybnit závěr Komise, podle kterého dotyčný podnik zastával úlohu „vůdce protiprávního jednání“ v rámci kartelové dohody tím, že trvale plnil řadu úkolů svěřených „evropskému tajemníkovi“ kartelové dohody (viz v tomto smyslu rozsudek BASF v. Komise, uvedený výše v bodě 87, bod 376).

294    Je tedy třeba mít za to, že Komise mohla bez porušení čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003 a bodu 2 třetí odrážky pokynů, aniž se přitom dopustila nesprávného posouzení, dospět k závěru, že dotyčný podnik tím, že od konce roku 1999 do 8. ledna 2004 trvale plnil funkce „evropského tajemníka“ kartelové dohody, sehrával vedoucí úlohu při protiprávním jednání.

295    Dále vzhledem k tomu, že z bodů 512 a 513 odůvodnění napadeného rozhodnutí jasně vyplývají úvahy, které Komisi vedly ke kvalifikování dotyčného podniku jakožto vůdce protiprávního jednání, jelikož podnik vykonával funkci koordinátora a sehrával ústřední roli při konkrétním fungování kartelové dohody, bylo napadené rozhodnutí odůvodněno právně dostačujícím způsobem ve smyslu judikatury citované výše v bodě 283. V důsledku toho žalobní výtka společnosti Alstom vycházející z nedostatku odůvodnění napadeného rozhodnutí v daném ohledu musí být pro neopodstatněnost zamítnuta. Jak správně podotýká Komise, z písemností samotné společnosti Alstom rovněž plyne, že byla s to pochopit úvahy uvedené v napadeném rozhodnutí, které Komisi vedly ke kvalifikování dotyčného podniku jakožto vůdce protiprávního jednání.

296    Pokud jde o žalobní výtku vycházející z porušení zásady rovného zacházení a zásady proporcionality, její podstatou je zpochybnění spravedlivosti 50% zvýšení základní částky pokut uložených společnosti Alstom a společnostem skupiny Areva.

297    Z judikatury vyplývá, že dodržování zásady rovného zacházení, respektive zákazu diskriminace, připomenuté výše v bodě 235, musí být v souladu s dodržováním zásady legality, z čehož plyne, že nikdo nemůže ve svůj prospěch uplatňovat protiprávnost, k níž došlo ve prospěch jiné osoby (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 4. července 1985, Williams v. Účetní dvůr, 134/84, Recueil, s. 2225, bod 14 a citovaná judikatura; rozsudky Soudu ze dne 14. května 1998, Cascades v. Komise, T‑308/94, Recueil, s. II‑925, bod 259, a LR AF 1998 v. Komise, uvedený výše v bodě 131, bod 367).

298    Dodržování zásady proporcionality připomenuté výše v bodě 235 dále vyžaduje, aby pokuty nebyly nepřiměřené vzhledem ke sledovaným cílům, tedy k dodržování práva hospodářské soutěže, a aby výše pokuty uložené za porušování práva hospodářské soutěže bylo přiměřené protiprávnímu jednání posuzovanému v celkových souvislostech s přihlédnutím zejména k jeho závažnosti (rozsudky Soudu ze dne 6. října 1994, Tetra Pak v. Komise, T‑83/91, Recueil, s. II‑755, bod 240; ze dne 8. července 2004, JFE Engineering a další v. Komise, T‑67/00, T‑68/00, T‑71/00 a T‑78/00, Sb. rozh. s. II‑2501, bod 532, a ze dne 12. září 2007, Prym a Prym Consumer v. Komise, T‑30/05, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 224).

299    Pro posouzení závažnosti protiprávního jednání je nezbytné zohlednit velký počet skutečností, jejichž povaha a význam se liší podle jeho typu a zvláštních okolností (rozsudek Musique Diffusion française a další v. Komise, uvedený výše v bodě 247, bod 120, a rozsudek JFE Engineering a další v. Komise, uvedený výše v bodě 298, bod 532).

300    Dále je třeba připomenout, že podniky, které se účastní dlouhodobého protiprávního jednání, mohou vykonávat vedoucí úlohu při protiprávním jednání střídavě v různých okamžicích, takže nelze vyloučit, že vůči každému z nich, jakož i vůči společnostem, jimž je jejich chování přičitatelné, může být uplatněna přitěžující okolnost související s vedoucí úlohou při protiprávním jednání (rozsudek BASF v. Komise, uvedený výše v bodě 87, bod 460).

301    Při zjišťování, zda byla porušena zásada rovného zacházení, je třeba porovnat zacházení se společností Alstom a společnostmi skupiny Areva na jedné straně a zacházení se společnostmi Siemens, ABB a společnostmi, které řídily japonské podniky, jež se podílely na protiprávním jednání, na straně druhé, a to z pohledu přitěžující okolnosti související s úlohou „vůdce protiprávního jednání“.

302    Na úvod je třeba konstatovat, že vůči společnosti Alstom a společnostem skupiny Areva bylo s ohledem na tuto přitěžující okolnost uplatněno 50% zvýšení základní částky jejich pokuty, přičemž totožné zvýšení bylo uplatněno i vůči společnosti Siemens, neboť dotyčný podnik, stejně jako podnik vedený společností Siemens, trvale plnil funkci „evropského tajemníka“ kartelové dohody. Alstom napadá právě tuto totožnost zacházení s tím, že situace dotyčného podniku se liší od situace podniku vedeného společností Siemens, jelikož prvně uvedený plnil funkce „evropského tajemníka“ kartelové dohody po dobu dvakrát kratší než podnik vedený společností Siemens.

303    Jak již bylo uvedeno, z bodů 147 a 178 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že podnik vedený společností Siemens plnil funkci „evropského tajemníka“ kartelové dohody od jejího počátku, tedy od 15. dubna 1988, až do září 1999, tedy po dobu přibližně jedenácti let a pěti měsíců, a že poté, co opustil kartelovou dohodu, plnil tuto funkci dotyčný podnik, a to od konce roku 1999 až do ukončení aktivit kartelové dohody dne 11. května 2004. Jelikož se na společnosti Alstom a společnosti skupiny Areva neuplatní teorie hospodářského nástupnictví (viz výše bod 111), lze pak navíc v projednávaném případě vyvodit osobní odpovědnost těchto společností za to, že dotyčný podnik plnil ve fungování kartelové dohody funkci hybné síly, pouze pro období, po které přímo či nepřímo řídily jeho aktivity. Z čl. 1 písm. b) až f) napadeného rozhodnutí ve spojení s body 358 a 371 jeho odůvodnění plyne, že vedoucí úlohu při protiprávním jednání, kterou sehrával dotyčný podnik, lze přičítat:

–        společnosti Alstom pouze pro období od konce roku 1999 do 8. ledna 2004, tedy po dobu přibližně čtyř let a dvou měsíců;

–        společnosti Areva T & D SA pouze pro období od konce roku 1999 do 11. května 2004, tedy po dobu přibližně čtyř let a sedmi měsíců;

–        společnosti Areva T & D AG pouze pro období od 22. prosince 2003 do 11. května 2004, tedy po dobu přibližně pěti měsíců

–        a společnostem Areva a Areva T & D Holding pouze pro období od 9. ledna do 11. května 2004, tedy po dobu přibližně čtyř měsíců.

304    V každém případě tak existuje podstatný rozdíl mezi délkou trvání výkonu funkce „evropského tajemníka“ kartelové dohody podnikem vedeným společností Siemens a délkou trvání výkonu téže funkce dotyčným podnikem pod vedením společnosti Alstom a společností skupiny Areva.

305    Komise se v napadeném rozhodnutí zaměřila na skutečnost, že podnik vedený společností Siemens i dotyčný podnik zajišťovaly „evropský sekretariát“ kartelové dohody samy, a to stabilně a trvale. V tomto ohledu je třeba poukázat na to, že přestože Alstom správně uvádí, že v bodech 147 a 191 odůvodnění napadeného rozhodnutí je dotyčný podnik označen pouze jako „dočasný evropský tajemník“ kartelové dohody ke konci roku 1999, respektive k začátku roku 2000, nezpochybňuje, že v březnu 2002 bylo dohodnuto, že bude sama zajišťovat sekretariát na dobu neurčitou, a tudíž stabilně a trvale. Kromě toho závěr, že dotyčný podnik stabilně a trvale sám zajišťoval „evropský sekretariát“ kartelové dohody, nelze zpochybnit skutečností, na kterou poukazuje Alstom, že dotyčný podnik plnil funkci „evropského tajemníka“ kartelové dohody jen po omezenou dobu přibližně čtyř let a dvou měsíců, neboť tato skutková okolnost není závislá na vůli společnosti Alstom a je pouze následkem toho, že Komise na podnět ABB (viz výše bod 10) zasáhla za účelem ukončení protiprávního jednání.

306    Otázkou zde je, zda podstatný rozdíl mezi délkami trvání výkonu funkce „evropského tajemníka“ kartelové dohody přičitatelnými jednotlivým dotčeným podnikům je, či není relevantní z pohledu přitěžující okolnosti související s vedoucí úlohou při protiprávním jednání a zda v daném případě nebylo možné tento rozdíl pominout vzhledem k okolnosti, že uvedené podniky zajišťovaly evropský sekretariát samy, stabilně a trvale.

307    Zásada rovného zacházení a zásada proporcionality za daných okolností projednávaného případu, tedy když v průběhu dlouhodobého protiprávního jednání vykonává vedoucí úlohu při protiprávním jednání postupně v prokazatelně stanovených obdobích několik podniků vedených různými společnostmi, vyžadují, aby zvýšení základní částky pokut uložených společnostem, které řídily jeden nebo více podniků, jež pod jejich vedením zastávaly úlohu „vůdce protiprávního jednání“, bylo rozdílné, jestliže doba, po kterou tento podnik, respektive tyto podniky, zastával pod jejich vedením uvedenou úlohu, je podstatně rozdílná. Je třeba připomenout, že vedoucí úloha souvisí s fungováním kartelové dohody (viz výše bod 281) a že na rozdíl od úlohy podněcovatele protiprávního jednání nevyhnutelně probíhá v určitém čase. Je tudíž třeba vzít v potaz, že jedné společnosti, která řídila jeden z podniků, jež se účastnily kartelové dohody, lze přičíst úlohu hybné síly, kterou pro fungování kartelové dohody představovala, maximálně za období o něco delší než jedna čtvrtina celkové doby trvání protiprávního jednání, což je případ společnosti Alstom a společností skupiny Areva, zatímco jiné společnosti, která řídila jiný podnik, jenž se účastnil kartelové dohody, lze přičíst úlohu hybné síly, kterou pro fungování kartelové dohody představovala, za období téměř tří čtvrtin uvedené doby, což je případ společnosti Siemens. Komise ostatně na jednání sama uznala, že období, po které uvedený podnik zastával úlohu „vůdce protiprávního jednání“, bylo jedním z kritérií zohledňovaných při posuzování zvýšení odpovědnosti, které musí z takové úlohy vyplynout (viz výše bod 39).

308    Z uvedeného plyne, že Komise tím, že v napadeném rozhodnutí zvýšila základní částku pokuty společnosti Alstom a společnostem skupiny Areva na jedné straně a základní částku pokuty společnosti Siemens na straně druhé v totožné míře, přičemž délky období, po které dotčený podnik, respektive dotčené podniky plnily pod jejich vedením funkci „evropského tajemníka“ kartelové dohody, se podstatně lišily, porušila zásadu rovného zacházení a zásadu proporcionality.

309    Dále je namístě podotknout, že stran přitěžující okolnosti související s vedoucí úlohou při protiprávním jednání bylo se společností ABB zacházeno jinak než se společností Alstom a společnostmi skupiny Areva, jelikož společnost ABB nebyla na rozdíl od nich kvalifikována jako „vůdce protiprávního jednání“, a tudíž jí v důsledku této přitěžující okolnosti nebyla zvýšena základní částka pokuty. Alstom a společnosti skupiny Areva s tímto odlišným zacházením nesouhlasí a poukazují na to, že situace společnosti ABB je v případě přitěžující okolnosti související s vedoucí úlohou při protiprávním jednání srovnatelná s jejich situací.

310    Nebylo však prokázáno, a dokonce ani tvrzeno, že by ABB plnila funkci „evropského tajemníka“ kartelové dohody nebo že by sama stabilně a trvale plnila úkoly, jimiž bývá takový tajemník obvykle pověřován. Ačkoli se obecně připouští, a to i ze strany Komise, že ABB sehrávala „významnou úlohu“ v rámci kartelové dohody, nebylo prokázáno, že by tato úloha byla z pohledu fungování kartelové dohody srovnatelná s úlohou, kterou sehrával dotyčný podnik a podnik vedený společností Siemens jakožto „evropští tajemníci“ kartelové dohody. Nebylo tudíž prokázáno, že by ABB byla ve srovnatelné situaci jako Alstom a společnosti skupiny Areva, či dokonce jako Siemens.

311    I kdyby se Komise tím, že jakožto vůdce protiprávního jednání nekvalifikovala i společnost ABB, přestože tento podnik sehrával významnou úlohu v rámci kartelové dohody, dopustila protiprávního použití kritérií pro takovou kvalifikaci, připomenutých výše v bodě 283, podle judikatury citované výše v bodě 297 by nešlo z důvodu této protiprávnosti, k níž by došlo ve prospěch jiné osoby, vyhovět projednávaným žalobním výtkám směřujícím ke zrušení, jež uvádí společnost Alstom a společnosti skupiny Areva.

312    Z toho vyplývá, že žalobní výtky vycházející z porušení zásady zákazu diskriminace tím, že se společností Alstom a společnostmi skupiny Areva nebylo zacházeno stejně jako se společností ABB, přestože se nacházely ve srovnatelné situaci, je třeba zamítnout.

313    Nakonec je třeba poukázat také na to, že pokud jde o přitěžující okolnost související s výkonem vedoucí úlohy při protiprávním jednání, bylo se společností Alstom a společnostmi skupiny Areva zacházeno odlišně i ve srovnání se společnostmi, které řídily japonské podniky v době jejich účasti na protiprávním jednání konstatovaném v článku 1 napadeného rozhodnutí. Komise v bodě 511 odůvodnění napadeného rozhodnutí v tomto ohledu uvedla, že „úloha japonského tajemníka […] zahrnovala především výměny mezi japonskými protějšky a výměny s evropským tajemníkem ohledně projektů [na PISP] mimo EHP“ a že tuto úlohu „plnily střídavě, vždy na krátkou dobu společnosti Hitachi, Toshiba a Melco“, z čehož dovodila, že v zásadě ji nelze považovat za úlohu „vůdce protiprávního jednání“ ve smyslu bodu 2 třetí odrážky pokynů. Alstom a společnosti skupiny Areva s tímto odlišným zacházením nesouhlasí a poukazují na to, že vzhledem k tomu, že podnik, který postupně řídily, plnil funkci „evropského tajemníka“ kartelové dohody po dobu přibližně čtyř let, byly v situaci zásadně srovnatelné se situací společností, z nichž každá řídila japonský podnik, jenž plnil funkci „japonského tajemníka“ po srovnatelnou dobu.

314    Komise v napadeném rozhodnutí v rámci posuzování přitěžující okolnosti související s vedoucí úlohou při protiprávním jednání dospěla k názoru, že výkon funkce „evropského tajemníka“ kartelové dohody není srovnatelný s výkonem funkce „japonského tajemníka“ kartelové dohody. V potaz vzala skutečnost, že „úloha japonského tajemníka […] zahrnovala především výměny mezi japonskými protějšky a výměny s evropským tajemníkem ohledně projektů mimo EHP“. V této souvislosti v bodech 127, 128 a 246 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla, že účast japonských podniků na protiprávním jednání konstatovaném v článku 1 napadeného rozhodnutí závisela především na existenci „obecné dohody“ (viz výše bod 29), podle které se japonské podniky měly zdržet podávání nabídek na projekty PISP v EHP. Z této „obecné dohody“ totiž plyne, že „japonský sekretariát“ na rozdíl od „evropského sekretariátu“ neplnil úlohu hybné síly pro fungování kartelové dohody v EHP a že společnosti, které řídily japonské podniky pověřené zajišťováním sekretariátu, nenesou v tomto ohledu zvláštní odpovědnost. Žalobní výtky společnosti Alstom a společností skupiny Areva, podle nichž bylo s japonskými společnostmi zacházeno odlišně, neboť Komise z důvodu přitěžující okolnosti související s vedoucí úlohou při protiprávním jednání, kterou sehrávaly podniky vedené těmito japonskými společnostmi, nezvýšila částku pokuty uložené těmto japonským společnostem, je tak třeba zamítnout, jelikož jejich situace není srovnatelná se situací dotčených japonských společností.

315    I kdyby se Komise tím, že jakožto vůdce protiprávního jednání nekvalifikovala i japonské společnosti, které řídily podniky, jež postupně, vždy po dvou letech plnily funkci „japonského tajemníka“ kartelové dohody, dopustila protiprávního použití kritérií pro takovou kvalifikaci, připomenutých výše v bodě 283, podle judikatury citované výše v bodě 297 by nešlo z důvodu této protiprávnosti, k níž by došlo ve prospěch jiné osoby, vyhovět žalobním výtkám uvedeným výše v bodě 314.

316    Z toho vyplývá, že žalobní výtky společnosti Alstom a společností skupiny Areva vycházející z porušení zásady zákazu diskriminace tím, že se společností Alstom a společnostmi skupiny Areva bylo zacházeno odlišně než s japonskými společnostmi, přestože se nacházely ve srovnatelné situaci, je třeba zamítnout.

317    Ze všech výše uvedených úvah vyplývá, že čl. 2 písm. b) a c) napadeného rozhodnutí je v rozporu se zásadou proporcionality a se zásadou rovného zacházení, respektive zákazu diskriminace, neboť z důvodu přitěžující okolnosti vycházející z vedoucí úlohy při protiprávním jednání stanoví 50% zvýšení základní částky pokut uložených společnosti Alstom a společnostem skupiny Areva, které je totožné se zvýšením pokuty uložené společnosti Siemens. V důsledku toho se čl. 2 písm. b) a c) napadeného rozhodnutí zrušuje.

318    Je proto třeba, aby Tribunál v souladu s návrhovými žádáními společnosti Alstom a společností skupiny Areva směřujícími ke změně využil své pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci, kterou mu přiznává článek 229 ES, článek 17 nařízení č. 17 a článek 31 nařízení č. 1/2003, a za těchto okolností sám posoudil relevantní okolnosti projednávaného případu a stanovil zvýšení základní částky pokut, které je třeba vůči dotyčným společnostem uplatnit z důvodu přitěžující okolnosti vycházející z vedoucí úlohy při protiprávním jednání, kterou sehrával dotyčný podnik (viz v tomto smyslu rozsudky Soudního dvora ze dne 9. listopadu 1983, Nederlandsche Banden-Industrie-Michelin v. Komise, 322/81, Recueil, s. 3461, bod 111, a ze dne 18. září 2003, Volkswagen v. Komise, uvedený výše v bodě 88, body 149 a 151; rozsudek Soudu BASF v. Komise, uvedený výše v bodě 87, body 303, 394 a 455). V této souvislosti je třeba připomenout, že pravomoc přezkumu v plné jurisdikci svěřená soudu Unie článkem 17 nařízení č. 17 a článkem 31 nařízení č. 1/2003 jej opravňuje nad rámec pouhého přezkumu legality sankce nahradit posouzení Komise svým posouzením, a tedy uloženou pokutu zrušit, snížit nebo zvýšit, pokud je mu otázka výše pokuty předložena k posouzení (viz výše body 226 a 227; rozsudek ze dne 8. února 2007, Groupe Danone v. Komise, uvedený výše v bodě 126, body 61 a 62, a rozsudek Soudu ze dne 12. prosince 2007, BASF a UCB v. Komise, T‑101/05 a T‑111/05, Sb. rozh. s. II‑4949, bod 213).

319    Je třeba zajistit, aby zvýšení související s vedoucí úlohou při protiprávním jednání, kterou sehrával dotyčný podnik, bylo stanoveno na úrovni, která zaručí jeho odrazující povahu (obdobně viz v tomto smyslu rozsudek ACF Chemiefarma v. Komise, uvedený výše v bodě 87, bod 173, a rozsudek Archer Daniels Midland v. Komise, uvedený výše v bodě 235, bod 141), tedy na takové úrovni, která odradí podniky od plnění úkolů nezbytných pro řádné fungování kartelové dohody.

320    V projednávaném případě je nutné zohlednit skutečnost, že dotyčný podnik pod vedením společnosti Alstom a společností skupiny Areva zajišťoval sám „evropský sekretariát“ kartelové dohody, a to stabilně a trvale. Dále je třeba mít na zřeteli, že pod přímým či nepřímým vedením společností Alstom a Areva T & D SA (dříve Alstom T & D SA) převzal tento „evropský sekretariát“ v době, kdy kartelová dohoda byla na evropské úrovni značně destabilizována tím, že ji opustil podnik vedený společností Siemens, který byl „evropským tajemníkem“ kartelové dohody od roku 1988 a hlavním subjektem na trhu v Evropě i mimo ní, jak plyne z bodu 178 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Dále je třeba poukázat na to, že sama Alstom ve svých písemnostech uznala, že „od roku 2000 do roku 2004 byla jediným podnikem, který se mohl ujmout funkce [‚evropského tajemníka‘ kartelové dohody], a to v důsledku zájmů, které měla na evropské úrovni“.

321    Ze všech uvedených informací vyplývá, že dotyčný podnik sehrával rozhodující úlohu při dalším trvání a fungování kartelové dohody v období od konce roku 1999 do 8. ledna 2004.

322    Kromě toho je třeba brát v úvahu, jak vyplývá z bodu 303 tohoto rozsudku, i skutečnost, že doba, po kterou podnik řízený společností Siemens plnil pod jejím vedením funkci „evropského tajemníka“ kartelové dohody, byla podstatně delší než doby, po které dotyčný podnik plnil funkce „evropského tajemníka“ kartelové dohody pod vedením společností Alstom a Areva T & D SA, a ještě podstatněji delší než doby, po které dotyčný podnik plnil funkci „evropského tajemníka“ kartelové dohody pod vedením společností Areva T & D AG, Areva či Areva T & D Holding.

323    S ohledem na všechny výše uvedené okolnosti bude vedoucí úloha při protiprávním jednání, kterou sehrával dotyčný podnik a kterou lze přičítat společnosti Alstom a společnostem skupiny Areva, posouzena spravedlivě, když bude:

–        společnosti Alstom zvýšena základní částka uložené pokuty o 35 %, takže pokuta, kterou má tato akciová společnost zaplatit, se stanoví na 58 522 500 eur, z toho 48 195 000 eur solidárně se společností Areva T & D SA;

–        společnosti Areva T & D SA zvýšena základní částka uložené pokuty o 35 %, takže pokuta, kterou má tato společnost zaplatit solidárně se společností Alstom, se stanoví na 48 195 000 eur, z toho 20 400 000 eur solidárně se společnostmi Areva T & D AG, Areva a Areva T & D Holding;

–        a společnostem Areva T & D AG, Areva a Areva T & D Holding zvýšena základní částka uložené pokuty o 20 %, takže pokuta, kterou mají tyto společnosti zaplatit solidárně se společností Areva T & D SA, se stanoví na 20 400 000 eur.

 K sedmému žalobnímu důvodu, vznesenému společnostmi skupiny Areva a vycházejícímu ze zjevně nesprávného posouzení a z porušení článku 81 ES a článku 53 dohody o EHP a oznámení o spolupráci, neboť Komise v důsledku jejich spolupráce v průběhu správního řízení nesnížila výši jejich pokuty

–       Argumenty účastnic řízení

324    Společnosti skupiny Areva svým sedmým žalobním důvodem rozděleným do dvou částí napadají skutečnost, že jim Komise odmítla v souladu s oznámením o spolupráci snížit pokutu s odůvodněním, že informace, které poskytly, nepřinesly významnou přidanou hodnotu. První část vychází ze zjevně nesprávného posouzení rozsahu jejich spolupráce. Komise podle nich dospěla k nesprávnému závěru, že prohlášení společností skupiny Areva uvedená v jejich prohlášení podle oznámení o spolupráci a v jejich odpovědi na oznámení námitek byla rozporuplná a nejednoznačná, a tudíž nespolehlivá. Druhá část vychází z porušení článku 81 ES a článku 53 dohody o EHP a porušení oznámení o spolupráci spočívajícího v tom, že Komise odmítla snížit jejich pokutu. Společnosti skupiny Areva tvrdí, že tím, že v průběhu správního řízení potvrdily účast podniku vedeného společností Siemens na schůzce konané v září 1999, poskytly Komisi důkaz přinášející významnou přidanou hodnotu ve vztahu k důkazům, které již vlastnila. Jejich svědectví totiž sehrávalo rozhodující úlohu, neboť Komisi umožnilo vyloučit promlčení účasti podniku vedeného společností Siemens na protiprávním jednání v období od 15. dubna 1988 do 24. dubna 1999, a dokonce prodloužit délku trvání této účasti na protiprávním jednání až do 1. září 1999.

325    Komise argumenty společností skupiny Areva popírá a navrhuje zamítnutí žalobního důvodu.

–       Závěry Soudu

326    Podle judikatury je snížení pokuty ukládané v důsledku porušení práva hospodářské soutěže v případě spolupráce podniků, které se protiprávního jednání účastnily, odůvodněno úvahou, podle které taková spolupráce usnadňuje úlohu Komise, jejímž cílem je zjistit takové protiprávní jednání a případně zajistit jeho ukončení (rozsudek Dansk Rørindustri a další v. Komise, uvedený výše v bodě 131, bod 399; rozsudky Soudu BPB de Eendracht v. Komise, uvedený výše v bodě 235, bod 325, a ze dne 14. května 1998, Finnboard v. Komise, T‑338/94, Recueil, s. II‑1617, bod 363).

327    Odstavce 20 až 23 oznámení o spolupráci stanoví následující:

„20.      Podniky, které nesplňují podmínky [bodu A ‚Ochrana před pokutami‘], mohou mít nárok na snížení jakékoli pokuty, kterou by jinak bylo možné [uložit].

21.      Pro získání nároku musí podnik poskytnout Komisi důkaz o předpokládaném protiprávním jednání, který představuje významnou přidanou hodnotu k důkazům, které Komise již vlastní, a musí ukončit svou účast v předpokládaném protiprávním jednání nejpozději v době předložení důkazů.

22.      Pojem ‚přidaná hodnota‘ se vztahuje na rozsah, v němž poskytnutý důkaz posiluje svou povahou nebo obsaženými podrobnostmi schopnost Komise dokázat dotyčné skutečnosti. Při vyhodnocování Komise obvykle přikládá větší hodnotu písemným důkazům, které pocházejí z doby, k níž se vztahují, než později vypracovaným důkazům. Podobně se má obecně za to, že důkazy, které mají přímý vztah k dotyčným otázkám, mají větší hodnotu než důkazy, které s nimi souvisejí pouze nepřímo.

23.      Komise v každém konečném rozhodnutí přijatém na konci správního řízení určí:

a)      zda důkazy, které podnik předložil, představovaly významnou přidanou hodnotu k důkazům, které Komise v té době vlastnila;

b)      úroveň snížení, na kterou má podnik nárok […].

Při určování úrovně snížení […] Komise přihlédne k době, kdy byly předloženy důkazy splňující požadavky [odstavce] 21, a k míře, v jaké tyto důkazy představovaly přidanou hodnotu. Může také vzít v úvahu rozsah a stálost jakékoli spolupráce, kterou podnik poskytl poté, co předložil důkazy.

Pokud podnik kromě toho poskytne důkazy, které se vztahují ke skutečnostem, které předtím nebyly Komisi známy a mají přímý dopad na závažnost nebo trvání předpokládaného kartelu, Komise je nevezme v úvahu při stanování pokuty pro podnik, který tyto důkazy předložil.“

328    Jak je uvedeno v odstavci 29 oznámení o spolupráci, toto oznámení vytváří legitimní očekávání, o které se opírají podniky, které si přejí informovat Komisi o existenci kartelové dohody nebo s ní spolupracovat. S ohledem na legitimní očekávání, které z tohoto oznámení mohly vyvodit podniky, je tedy Komise povinna dodržovat toto oznámení při posuzování spolupráce dotčeného podniku v rámci stanovování částky pokuty, která má být uložena (obdobně viz rozsudek Soudu ze dne 15. března 2006, Daiichi Pharmaceutical v. Komise, T‑26/02, Sb. rozh. s. II‑713, bod 147 a citovaná judikatura).

329    Komise však má v rámci mezí stanovených oznámením o spolupráci širokou posuzovací pravomoc pro posouzení, zda důkazy poskytnuté podnikem mají, či nemají přidanou hodnotu ve smyslu odstavce 22 oznámení o spolupráci a zda je třeba přiznat podniku snížení na základě tohoto oznámení (obdobně viz rozsudek Dansk Rørindustri a další v. Komise, uvedený výše v bodě 131, body 393 a 394). Toto posouzení je předmětem omezeného soudního přezkumu.

330    V bodech 530 až 532 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise ke spolupráci společnosti Areva uvedla:

„(530) [Areva] kontaktovala Komisi na základě oznámení o [spolupráci] jako druhý podnik v pořadí. Svou vůli ke spolupráci oznámila dne 14. května 2004. Ve dnech 18. a 25. května 2004 předložila prohlášení, v němž uznala existenci kartelové dohody a globálně popsala protisoutěžní aktivity.

(531) Ačkoli globální popis uvedený v prohlášení [společnosti Areva] celkově korespondoval s informacemi poskytnutými společností ABB, obsahoval jen málo informací, o kterých lze mít za to, že přinášejí ‚přidanou hodnotu‘. Jedinou informací přinášející přidanou hodnotu bylo prohlášení, podle kterého Siemens obnovila svou účast na schůzkách kartelové dohody dne 26. března 2002. Tato informace se však týkala prodloužení doby účasti společnosti Siemens o tři měsíce a nijak výrazně neposílila schopnost Komise prokázat uvedené skutečnosti, takže ji nelze považovat za informaci, která přináší významnou přidanou hodnotu. Některá prohlášení [společnosti Areva] navíc byla v tomto rozhodnutí zamítnuta pro nespolehlivost (viz například body 290 a 291 odůvodnění napadeného rozhodnutí), což také nepřispělo k podpoře závěrů Komise v projednávané věci.

(532) Lze tedy uzavřít, že informace poskytnuté [společností Areva] nepřinášejí významnou přidanou hodnotu, která by Komisi opravňovala ke snížení její pokuty podle oznámení o [spolupráci].“ (neoficiální překlad)

331    Zaprvé je třeba zjistit, zda se Komise tím, že dospěla k názoru, že prohlášení společností skupiny Areva uvedená v bodě 531 odůvodnění napadeného rozhodnutí jsou rozporuplná a nejednoznačná, a tudíž nespolehlivá, nedopustila zjevně nesprávného posouzení.

332    V bodech 290 a 291 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise konstatovala následující:

„(290) Komise nemůže vycházet z prohlášení společností [Areva], Melco, Hitachi/JAEPS a Toshiba, pokud jde o jejich tvrzení, podle nichž byla kartelová dohoda poprvé ukončena buď v průběhu roku 1997 ([Areva]), nebo v září 1999 (Melco […] a Toshiba […]), anebo v průběhu roku 1999 pod odchodu společnosti Siemens (Hitachi/JAEPS […]), či dokonce kolem září 2000 (Fuji […]). V tomto ohledu jsou jejich prohlášení nespolehlivá, neboť si vzájemně protiřečí a […] jsou v rozporu s důkazy založenými ve spise. Společnosti Melco, Toshiba, Fuji, ABB, Alstom, Reyrolle/VA Tech a Magrini/Schneider (později VAS, a tedy VA Tech) se nadále účastnily mnohostranných schůzek i v roce 2000 nebo 2001 [viz body 191 až 198 odůvodnění napadeného rozhodnutí]. Navíc jsou nejednoznačná a nepřesvědčivá.

(291) [Areva] učinila rozporuplná a nejednoznačná prohlášení. [Ve svém prohlášení podle oznámení o spolupráci] tvrdila, že to, co považuje za první kartelovou dohodu, skončilo v roce 1997, zatímco v odpovědi na oznámení námitek […] naopak prohlásila, že období od září 1999 do března 2002 představovalo přechodné období, během kterého se schůzky konaly méně často a přestože si zachovaly protisoutěžní povahu, jejich protisoutěžní důsledky byly zanedbatelné.“ (neoficiální překlad)

333    Pokud jde o prohlášení společností skupiny Areva podle oznámení o spolupráci ze dne 18. a 25. května 2004, založené do spisu v tomto řízení, účastnice řízení nezpochybňují, že Komise v bodě 291 odůvodnění napadeného rozhodnutí odkazuje na následující prohlášení:

„První kartelová dohoda existovala od konce roku 1980 do roku 1997, kdy byla přerušena. Od roku 1997 se účastníci nadále setkávali, ale nedohodli se ani na rozdělení trhů ani na cenách a setkání týkající se této kartelové dohody skončila v září 1999, kdy Siemens definitivně ukončila svou účast.“

334    Pokud jde o odpověď společností skupiny Areva na oznámení námitek ze dne 30. června 2006, z poznámky pod čarou č. 353 k bodu 291 odůvodnění napadeného rozhodnutí plyne, že Komise odkazuje na následující prohlášení:

„Ačkoli se ostatní účastníci kartelové dohody mimo Siemens a Hitachi nadále scházeli, tyto schůzky se konaly dvakrát méně často ve srovnání s předchozím obdobím a neměly žádné výrazné protisoutěžní účinky […] Pokud jde o používané metody, období od září 1999 do března 2002 představovalo pro kartelovou dohodu přechodné období a období ‚kolísání‘ mezi zhroucením systému dohody GQ a vypracováním nového systému, uplatňovaného od března 2002 […] Tyto schůzky však, přestože si v některých ohledech zachovaly protisoutěžní povahu, v důsledku nízkého počtu rozdělovaných projektů [PISP] (kvůli kterému bylo uplatňování mechanismů [dohody GQ] zbytečné) a pouhého teoretizování o uspořádání kartelové dohody odlišném [od uspořádání podle dohody GQ] měly v období od září 1999 do března 2002 jednoznačně snížený protisoutěžní dopad […]“

335    S ohledem na obsah těchto prohlášení je třeba konstatovat, že Komise se tím, že je považovala za rozporuplná a nejednoznačná, nedopustila zjevně nesprávného posouzení. Zatímco v prohlášení podle oznámení o spolupráci společnosti skupiny Areva naznačují existenci řady různých po sobě jdoucích protiprávních jednání, přičemž první kartelová dohoda byla ukončena v roce 1997 nebo každopádně v září 1999, v odpovědi na oznámení námitek zřejmě připouštějí existenci jediného a trvajícího protiprávního jednání, když období od září 1999 do března 2002 prezentují jako pouze přechodné období a období „kolísání“ ve fungování kartelové dohody. Dále je třeba zohlednit, jak uvedla Komise v bodě 290 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že prohlášení společností skupiny Areva, podle nichž kartelová dohoda, respektive první kartelová dohoda, byla poprvé ukončena v průběhu roku 1997, byla popřena prohlášeními dalších účastníků kartelové dohody a některými důkazy založenými ve spise. Za těchto okolností nelze mít za to, že by informace poskytnuté společnostmi skupiny Areva usnadnily úkol Komise zjistit takové protiprávní jednání, a tudíž splňují podmínku stanovenou v odstavci 21 oznámení o spolupráci.

336    Z toho důvodu je třeba dospět k závěru, aniž je nutné se zabývat důvody, které by mohly odůvodnit nespolehlivost dotčených důkazů, že napadené rozhodnutí není stiženo zjevně nesprávným posouzením v důsledku toho, že v něm bylo odmítnuto snížení pokuty ukládaných společnostem skupiny Areva na základě oznámení o spolupráci.

337    Zadruhé je třeba zjistit, zda Komise tím, že nepřihlédla k tomu, že prohlášení společností skupiny Areva podle oznámení o spolupráci obsahovalo informaci s významnou přidanou hodnotou, když potvrdilo, že podnik vedený společností Siemens opustil kartelovou dohodu teprve v září 1999, neporušila článek 81 ES a článek 53 dohody o EHP a odstavec 21 oznámení o spolupráci.

338    V bodě 186 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise uvedla následující:

„Siemens tvrdí, že se schůzek kartelové dohody přestala účastnit po schůzce vysokých představitelů vedení, která se konala v Sydney dne 24. dubna 1999. Společnost ABB uvádí, že Siemens se přestala účastnit schůzek kartelové dohody od konce roku 1999 […] Komise prokázala, že k odchodu společnosti Siemens nedošlo dříve než v září 1999. Dokument nalezený prostorách VA Tech, citovaný v plném znění výše v poznámce pod čarou [č. 94], potvrzuje, že Siemens se přestala schůzek účastnit v září 1999. Uvádí následující: ‚Stop 3 = = > 09/99‘ (‚3‘ označuje společnost Siemens), po čemž následuje výčet podílů na trhu v letech 1988 až 1998. [To] potvrdily i společnosti [Areva], Melco […], Fuji […] a Hitachi/JAEPS […]“ (neoficiální překlad)

339    Z poznámky pod čarou 94 napadeného rozhodnutí, kterou společnosti skupiny Areva nenapadají, dále plyne, že „[č]íslo [3] bylo v době vypracování dokumentu dne 10. června 2003 kódem pro Siemens“.

340    V bodě 142 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise v této souvislosti uvedla:

„Nejméně od července 2002 (viz tabulku č. II) používali účastníci kartelové dohody celou řadu různých kódů, jak vysvětlila ABB […], jejíž prohlášení v tomto ohledu potvrzují i soudobé důkazy o skutkových okolnostech […] a prohlášení ostatních účastníků po provedení kontroly ([Areva], VA Tech […], Hitachi/JAEPS […] a Siemens […]“ (neoficiální překlad)

341    Tabulka č. II uvedená v rámci bodu 142 odůvodnění napadeného rozhodnutí shrnuje „Kódy používané nejméně od července 2002“. Vyplývá z ní, že kódem pro všechny evropské účastníky bylo číslo „0“, kódem pro ABB číslo „1“, kódem pro Alstom číslo „2“, kódem pro Siemens číslo „3“, kódem pro VA Tech číslo „4“, kódem pro všechny japonské účastníky číslo „5“, kódem pro JAEPS číslo „6“ a kódem pro TM T & D číslo „7“.

342    V poznámce pod čarou 128 napadeného rozhodnutí se uvádí:

„[S]kutečnost[, že jednotlivé kódy byly užívány nejméně od července 2002,] potvrzuje dokument pana Z. (VA Tech) přibližně ze srpna 2002, který potvrzuje, že účastníci kartelové dohody měli v úmyslu komunikovat skrze ‚pivot‘. Měli se tak vyhnout veškerým schůzkám a papírové komunikaci a používat kódy pro označení jednotlivých účastníků (1 pro ABB, 2 pro [Alstom], 3 pro Siemens, 4 pro VA Tech, 6 pro Hitachi/JAEPS a 7 pro TM T & D) a pro uvádění přibližné cenové úrovně, kterou by rádi uplatňovali.“ (neoficiální překlad)

343    Z výše uvedených skutečností vyplývá, že Komise již před prohlášením společností skupiny Areva disponovala prohlášením společnosti ABB podle oznámení o spolupráci, podle kterého se Siemens přestala účastnit schůzek kartelové dohody od konce roku 1999 a od července 2002 byla označována číslem „3“. K dispozici měla i písemné důkazy z doby, kdy docházelo k protiprávnímu jednání, z nichž vyplývalo nebo bylo možno dovodit, že v létě 2002 byl kód pro Siemens číslo „3“ a že svou účast na kartelové dohodě ukončila v září 1999. Důkazní hodnotu těchto dokumentů, o něž se Komise v napadeném rozhodnutí opírá, společnosti skupiny Areva nepopřely, takže ji v rámci řízení ve věci T‑117/07 již nelze zpochybnit. V rámci věci T‑117/07 tak nelze mít za to, že by prohlášení společností skupiny Areva podle oznámení o spolupráci bylo rozhodující, aby Komise mohla konstatovat, že Siemens se na protiprávním jednání podílela až do září 1999. Ve věci T‑117/07 nelze mít ani za to, že prohlášení společností skupiny Areva usnadnilo úkol Komise, a že tedy splňuje podmínku stanovenou v odstavci 21 oznámení o spolupráci, což by zakládalo nárok společností Areva T & D SA, Areva T & D AG, Areva a Areva T & D Holding na snížení jejich pokut.

344    Komise tudíž tím, že pokuty uložené společnostem skupiny Areva nesnížila v důsledku jejich prohlášení podle oznámení o spolupráci, neporušila v napadeném rozhodnutí článek 81 ES, článek 53 dohody o EHP ani odstavec 21 oznámení o spolupráci.

 K osmému žalobnímu důvodu společnosti Alstom, vycházejícímu z porušení pokynů a podpůrně z porušení zásady proporcionality

–       Argumenty účastnic řízení

345    Alstom ve svém osmém žalobním důvodu namítá, že čl. 2 písm. b) a c) napadeného rozhodnutí je stižen nesprávným právním posouzením, neboť při stanovování výše pokuty ukládané v důsledku účasti dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 15. dubna 1988 do 1. ledna 2004 vychází z obratu dosaženého na celém území EHP, ačkoli dohoda o EHP vstoupila v platnost teprve dnem 1. ledna 1994. Podpůrně Alstom tvrdí, že zásada proporcionality brání tomu, aby ukládaná pokuta byla uměle zvyšována zohledněním obratu dosaženého v prostoru, který v rozhodné době, totiž od 15. dubna 1988 do 1. ledna 1994, neexistoval.

346    Komise argumenty společnosti Alstom popírá a navrhuje, aby byl projednávaný žalobní důvod jako zjevně neopodstatněný zamítnut.

–       Závěry Soudu

347    Podstatou tohoto žalobního důvodu je otázka, zda Komise v napadeném rozhodnutí stanovila výši pokuty ukládané společnosti Alstom v důsledku účasti dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 15. dubna 1988 do 8. ledna 2004 na základě obratu, jehož dosáhla v EHP, a pokud ano, tak zda se tím nedopustila nesprávného právního posouzení.

348    Jak již bylo uvedeno výše v bodě 298, zásada proporcionality vyžaduje, aby výše pokuty uložené za porušování práva hospodářské soutěže byla přiměřená zjištěnému protiprávnímu jednání posuzovanému v celkových souvislostech.

349    Relevantním právním základem, díky němuž může Komise ukládat pokuty podnikům a sdružením podniků za porušení článku 81 ES, a případně i článku 53 dohody o EHP, jsou čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 (obdobně viz rozsudek ze dne 8. února 2007, Groupe Danone v. Komise, uvedený výše v bodě 126, bod 24). Ty stanoví, že pokuta uložená jednotlivým podnikům, které se účastní na protiprávním jednání, nesmí přesáhnout 10 % jejich celkového obratu za předchozí hospodářský rok. Cílem této maximální výše je právě vyhnout se tomu, aby byly pokuty uložené Komisí nepřiměřené ve vztahu k významu dotyčného podniku (rozsudek Soudního dvora ze dne 7. června 2007, Britannia Alloys & Chemicals v. Komise, C‑76/06 P, Sb. rozh. s. I‑4405, bod 24). Z článku 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 23 odst. 3 nařízení č. 1/2003 ostatně vyplývá, že pro účely stanovení výše pokuty v rámci této hranice je nezbytné zohlednit délku trvání a závažnost protiprávního jednání.

350    Zatímco výchozí částka pokuty se stanoví v závislosti na protiprávním jednání, jeho závažnost se určí odkazem na množství jiných okolností, v případě kterých Komise disponuje prostorem pro uvážení (rozsudek ze dne 8. února 2007, Groupe Danone v. Komise, uvedený výše v bodě 126, bod 25). Mezi skutečnosti zohledňované při posuzování závažnosti protiprávního jednání lze případně zahrnout objem a hodnotu výrobků, které jsou předmětem protiprávního jednání, velikost a hospodářskou sílu podniku, a tím i vliv, jaký mohl vykonávat na trh. Z toho plyne, že Komise může pro účely stanovení pokuty přihlédnout jak k celkovému obratu podniku, který vypovídá, byť jen přibližně a nedokonale, o jeho velikosti a hospodářské síle, tak k části tohoto obratu, jež pochází z výrobků, které jsou předmětem protiprávního jednání, a jež tedy může vypovídat o rozsahu tohoto jednání (rozsudek Musique Diffusion française a další v. Komise, uvedený výše v bodě 247, body 120 a 121; viz rozsudek Soudu ze dne 20. března 2002, Sigma Tecnologie v. Komise, T‑28/99, Recueil, s. II‑1845, bod 86 a citovaná judikatura).

351    Z judikatury dále vyplývá, že při posuzování velkosti a hospodářské síly podniku v době, kdy docházelo k protiprávnímu jednání, je nezbytně nutné vycházet z obratu, jehož tento podnik dosahoval v době, kdy k tomuto protiprávnímu jednání docházelo (rozsudek Soudního dvora ze dne 16. listopadu 2000, Sarrió v. Komise, C‑291/98 P, Recueil, s. I‑9991, bod 86). Pouhá skutečnost, že Komise při posuzování hospodářské reality zřetelné v průběhu celého období, v němž docházelo k protiprávnímu jednání, vychází v zásadě z posledního celého roku uvedeného období, není v rozporu se zásadou proporcionality (viz v tomto smyslu rozsudek Aristrain v. Komise, uvedený výše v bodě 215, body 128 a 129).

352    Ačkoli pokyny nepředstavují právní základ rozhodnutí přijatých Komisí v dotčené oblasti, zajišťují právní jistotu podniků tím, že určují metodologii, kterou si Komise stanovila pro stanovování výše pokut (viz rozsudek ze dne 8. února 2007, Groupe Danone v. Komise, uvedený výše v bodě 126, bod 23 a citovaná judikatura).

353    Podle pokynů je závažnost protiprávního jednání stanovena v závislosti na různých faktorech, z nichž určité musí Komise vzít v úvahu.

354    V tomto ohledu pokyny stanoví, že kromě povahy protiprávního jednání, jeho skutečného dopadu na trh a jeho zeměpisného rozsahu, je nezbytné brát v úvahu, zda původci protiprávních jednání skutečně měli hospodářskou schopnost způsobit významnou škodu jiným hospodářským subjektům, zejména pak spotřebitelům, a určit výši pokuty na úrovni, která zajistí její dostatečně odrazující účinek (bod 1 A čtvrtý pododstavec).

355    Rovněž lze vzít do úvahy skutečnost, že velké podniky jsou lépe vybaveny pro to, aby rozpoznaly, že jejich chování představuje protiprávní jednání a jaké důsledky z něj vyplývají (bod 1 A pátý pododstavec).

356    V případech, kdy se protiprávní jednání týká několika podniků, jako například kartely, může být obecná výchozí částka vážena pro účely stanovení konkrétní výchozí částky zohledňující váhu, a tedy skutečný dopad protiprávního jednání každého podniku na hospodářskou soutěž, zejména pokud existuje značný nepoměr ve velikosti podniků, které se dopustily protiprávního jednání stejného typu (bod 1 A šestý pododstavec).

357    Je třeba poznamenat, že pokyny nestanoví, že se výše pokut vypočítá na základě celkového obratu nebo obratu uskutečněného podniky na dotčeném trhu. Nicméně pokyny ani nebrání tomu, aby se tyto obraty vzaly do úvahy při určování výše pokuty, tak aby byly dodrženy obecné zásady práva Unie a vyžadují-li to okolnosti. K obratu lze zejména přihlédnout při zohlednění jednotlivých znaků vyjmenovaných výše v bodech 354 až 356 (rozsudky LR AF 1998 v. Komise, uvedený výše v bodě 131, body 283 a 284, a Archer Daniels Midland a Archer Daniels Midland Ingredients v. Komise, uvedený výše v bodě 283, bod 187).

358    V projednávaném případě Komise poté, co v bodech 474 až 479 odůvodnění napadeného rozhodnutí určila závažnost samotného protiprávního jednání, které kvalifikovala jako „velmi závažné“, zohlednila faktory, které umožnily v souladu s metodologii stanovenou v bodě 1 A pokynů zacházet s jednotlivými podniky rozdílně.

359    V tomto ohledu z bodů 480 až 491 odůvodnění napadeného rozhodnutí plyne, že Komise zohlednila hospodářskou schopnost jednotlivých původců protiprávního jednání způsobit významnou škodu jiným hospodářským subjektům i specifickou váhu, a tedy skutečný dopad protiprávního jednání každého podniku na hospodářskou soutěž, aby ukládaným pokutám zajistila dostatečně odrazující účinek.

360    V bodech 481 a 482 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise dospěla k závěru, že s ohledem na celosvětový charakter kartelové dohody je třeba jako základ pro srovnání relativní velikosti každého podniku vzít podíl na světovém obratu odpovídajícím projektům PISP, který držely jednotlivé podniky v posledním celém roce účasti podniku na zjištěném protiprávním jednání. Podle Komise tento srovnávací základ věrně odráží schopnost jednotlivých podniků způsobit významnou škodu jiným hospodářským subjektům na území EHP a vypovídá o tom, do jaké míry přispívaly k efektivitě kartelové dohody jako celku, nebo naopak k nestabilitě kartelové dohody, kterou by způsobila jejich případná neúčast.

361    Komise tak při výpočtu základní částky pokuty ukládané společnosti Alstom vycházela ze světového obratu odpovídajícího projektům PISP dosaženého dotyčným podnikem v posledním celém roce protiprávního jednání, a nikoli, jak tvrdí Alstom, z obratu odpovídajícího projektům PISP dosaženého v průběhu celé doby, kdy docházelo k protiprávnímu jednání, na území EHP. Z toho vyplývá, že tento žalobní důvod společnosti Alstom je skutkově nepodložený.

362    Z výše uvedeného každopádně plyne, že Komise se tím, že v napadeném rozhodnutí při posuzování relativní velikosti a hospodářské síly jednotlivých podniků v době, kdy docházelo k protiprávnímu jednání, v zásadě vycházela ze světového obratu odpovídajícího projektům PISP dosaženého jednotlivými podniky v posledním celém roce protiprávního jednání, neodchýlila od způsobu výpočtu stanoveného v pokynech, nepřekročila právní rámec pro sankce stanovený článkem 15 nařízení č. 17 a článkem 23 nařízení č. 1/2003 ani neporušila zásadu proporcionality.

363    Z toho vyplývá, že žalobní důvod vycházející z porušení pokynů a podpůrně z porušení zásady proporcionality je třeba zamítnout.

 K nákladům řízení

364    Podle čl. 87 odst. 3 jednacího řádu může Tribunál rozdělit náklady řízení mezi účastníky řízení nebo rozhodnout, že každý z nich nese vlastní náklady, pokud každý účastník měl ve věci částečně úspěch i neúspěch.

365    Vzhledem k tomu, že ve věci T‑117/07 bylo žalobě částečně vyhověno, budou okolnosti věci náležitě zohledněny rozhodnutím, že Komise nahradí jednu desetinu nákladů řízení společností Areva, Areva T & D Holding, Areva T & D SA a Areva T & D AG a ponese jednu desetinu vlastních nákladů řízení. Společnosti Areva, Areva T & D Holding, Areva T & D SA a Areva T & D AG ponesou devět desetin vlastních nákladů řízení a nahradí devět desetin nákladů řízení Komise.

366    Vzhledem k tomu, že ve věci T‑121/07 bylo žalobě částečně vyhověno, budou okolnosti věci náležitě zohledněny rozhodnutím, že Komise nahradí jednu desetinu nákladů řízení společnosti Alstom a ponese jednu desetinu vlastních nákladů řízení. Společnost Alstom ponese devět desetin vlastních nákladů řízení a nahradí devět desetin nákladů řízení Komise.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (druhý senát)

rozhodl takto:

1)      Věci T‑117/07 a T‑121/07 se spojují pro účely rozsudku.

2)      Článek 2 písm. b) a c) rozhodnutí Komise K(2006) 6762 v konečném znění ze dne 24. ledna 2007 týkajícího se řízení podle článku 81 ES a článku 53 dohody o EHP (Věc COMP/F/38.899 – Plynem izolované spínací přístroje) se zrušuje.

3)      Za protiprávní jednání konstatovaná v čl. 1 písm. b) až f) rozhodnutí K (2006) 6762 v konečném znění se ukládají následující pokuty:

–        Alstom, société anonyme: 10 327 500 eur;

–        Alstom: 48 195 000 eur solidárně se společností Areva T & D SA, přičemž 20 400 000 eur z částky dlužné společností Areva T & D SA zaplatí posledně uvedená společnost solidárně se společnostmi Areva T & D AG, Areva, société anonyme, a Areva T & D Holding SA.

4)      Žaloby se ve zbývajících částech zamítají.

5)      Ve věci T‑117/07 Evropská komise nahradí jednu desetinu nákladů řízení společností Areva, Areva T & D Holding, Areva T & D SA a Areva T & D AG a ponese jednu desetinu vlastních nákladů řízení. Společnosti Areva, Areva T & D Holding, Areva T & D SA a Areva T & D AG ponesou devět desetin vlastních nákladů řízení a nahradí devět desetin nákladů řízení Komise.

6)      Ve věci T‑121/07 Komise nahradí jednu desetinu nákladů řízení společnosti Alstom a ponese jednu desetinu vlastních nákladů řízení. Společnost Alstom ponese devět desetin vlastních nákladů řízení a nahradí devět desetin nákladů řízení Komise.

Pelikánová Jürimäe Soldevila Fragoso

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 3. března 2011.

Podpisy.

Obsah

Skutečnosti předcházející sporu

Dotyčný výrobek

Dotčené podniky

Správní řízení

Napadené rozhodnutí

Řízení a návrhová žádání účastnic řízení

Právní otázky

K návrhovému žádání směřujícímu ke zrušení čl. 1 písm. b), c), d), e) a f) napadeného rozhodnutí

Úvodní poznámky

K přenesení osobní odpovědnosti společnosti Alstom za účast části jejího podniku působícího v oblasti PISP na protiprávním jednání v období od 15. dubna 1988 do 6. prosince 1992 na společnosti Areva T & D SA a Areva T & D AG

– Argumenty účastnic řízení

– Závěry Soudu

K osobní odpovědnosti, kterou Alstom jakožto mateřská společnost se 100% podílem ve společnostech Alstom T & D SA a Alstom T & D AG nese v důsledku účasti dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 7. prosince 1992 do 8. ledna 2004

– Argumenty účastnic řízení

– Závěry Soudu

K přenesení osobní odpovědnosti společnosti Alstom za účast dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 15. dubna 1988 do 8. ledna 2004 na společnosti skupiny Areva vzhledem k převodu tohoto podniku na skupinu Areva

– Argumenty účastnic řízení

– Závěry Soudu

K osobní odpovědnosti společnosti Areva T & D SA za účast dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 7. prosince 1992 do 8. ledna 2004 a společnosti Areva T & D AG za účast dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 22. prosince 2003 do 8. ledna 2004

– Argumenty účastnic řízení

– Závěry Soudu

K osobní odpovědnosti, kterou společnosti Areva a Areva T & D Holding jakožto mateřské společnosti se 100% podílem ve společnostech Areva T & D SA a Areva T & D AG nesou v důsledku účasti dotyčného podniku na protiprávním jednání v období od 9. ledna do 11. května 2004

– Argumenty účastnic řízení

– Závěry Soudu

K případnému přerušení protiprávního jednání přičítaného společnosti Alstom v období od září 1999 do března 2002

– Argumenty účastnic řízení

– Závěry Soudu

K návrhu na zrušení nebo na změnu čl. 2 písm. b) a c) napadeného rozhodnutí

K porušení pravidel promlčení v souvislosti s individuální pokutou uloženou společnosti Alstom v čl. 2 písm. b) napadeného rozhodnutí

– Argumenty účastnic řízení

– Závěry Soudu

K porušení pravidel týkajících se solidarity při placení pokut plynoucích z článku 81 ES a článku 53 dohody o EHP, porušení článku 7 ES, porušení zásad právní jistoty, zákazu retroaktivity, rovného zacházení, proporcionality, práva na účinný procesní prostředek a personality trestů, a k porušení povinnosti uvést odůvodnění v souvislosti s pokutami uloženými společnosti Alstom a společnostem skupiny Areva v čl. 2 písm. c) napadeného rozhodnutí

– Argumenty účastnic řízení

– Závěry Soudu

K porušení zásady dodržení práva na obhajobu a čl. 27 odst. 1 nařízení č. 1/2003

– Argumenty účastnic řízení

– Závěry Soudu

K 50% zvýšení základní částky pokut uložených v čl. 2 písm. b) a c) napadeného rozhodnutí společnosti Alstom a společnostem skupiny Areva

– Argumenty účastnic řízení

– Závěry Soudu

K sedmému žalobnímu důvodu, vznesenému společnostmi skupiny Areva a vycházejícímu ze zjevně nesprávného posouzení a z porušení článku 81 ES a článku 53 dohody o EHP a oznámení o spolupráci, neboť Komise v důsledku jejich spolupráce v průběhu správního řízení nesnížila výši jejich pokuty

– Argumenty účastnic řízení

– Závěry Soudu

K osmému žalobnímu důvodu společnosti Alstom, vycházejícímu z porušení pokynů a podpůrně z porušení zásady proporcionality

– Argumenty účastnic řízení

– Závěry Soudu

K nákladům řízení

* Jednací jazyk: francouzština.

1 – Důvěrné údaje jsou skryty.