Věc T‑240/18
Polskie Linie Lotnicze „LOT“ SA
v.
Evropská komise
Rozsudek Tribunálu (desátého rozšířeného senátu) ze dne 20. října 2021
„Hospodářská soutěž – Spojování podniků – Letecká doprava – Rozhodnutí, které prohlašuje spojení za slučitelné s vnitřním trhem a Dohodou o EHP – Relevantní trh – Posouzení dopadu spojení na hospodářskou soutěž – Chybějící závazky – Povinnost uvést odůvodnění“
1. Spojování podniků – Přezkum Komisí – Definice relevantního trhu – Skutková východiska týkající se kontextu spojení – Přezkum věcné správnosti a relevance použitých důkazů
(Nařízení Rady č. 139/2004, čl. 2 odst. 2 a 6)
(viz body 29, 30, 32–34)
2. Spojování podniků – Přezkum Komisí – Definice relevantního trhu – Hmotněprávní vymezení – Dotčený podnik – Pojem – Částečný převod aktiv – Posouzení pouze podle převedených aktiv
[Nařízení Rady č. 139/2004, čl. 2, čl. 3 odst. 1 písm. b) a čl. 5 odst. 2; sdělení Komise 2008/C 95/01, bod 136]
(viz body 36–39)
3. Spojování podniků – Přezkum Komisí – Definice relevantního trhu – Spojení mezi dvěma leteckými společnostmi, které stanoví převod letištních časů – Kritéria – Zastupitelnost výrobků – Přístup letiště v souvislosti s přidělováním dotčených letištních časů
(Nařízení Rady č. 139/2004, článek 2; nařízení Komise č. 802/2004, příloha I oddíl 6; sdělení Komise 97/C 372/03, body 13 až 17, 20, 21 a 24)
(viz body 42, 43, 50–53, 56–58, 63)
4. Spojování podniků – Přezkum Komisí – Definice relevantního trhu – Spojení mezi dvěma leteckými společnostmi, které stanoví převod letištních časů – Důkazní břemeno, které přísluší účastníkovi řízení, který napadl definici relevantního trhu – Potřeba poskytnout závažné indicie, které mohou konkrétním způsobem prokázat existenci problému v oblasti hospodářské soutěže vyžadujícího přezkum Komisí – Nedostatečné důkazy, které předložil účastník řízení zpochybňující zvolený přístup
(Nařízení Rady č. 139/2004, články 2 a 6)
(viz body 44, 59–62, 64)
5. Spojování podniků – Posouzení slučitelnosti s vnitřním trhem – Přezkum Komisí – Posouzení vlivu spojení na hospodářskou soutěž – Hospodářské posouzení – Diskreční pravomoc – Soudní přezkum – Dosah a omezení
(Článek 263 SFEU; Nařízení Rady č. 139/2004, články 2 a 6)
(viz body 68, 69)
6. Spojování podniků – Posouzení slučitelnosti s vnitřním trhem – Přezkum Komisí – Posouzení vlivu spojení na hospodářskou soutěž – Horizontální účinky – Ukončení činnosti jedné ze stran spojení podniků, které je způsobilé vyloučit riziko překrývání dotčených činností na relevantních trzích
[Nařízení Rady č. 139/2004, článek 2; sdělení Komise 2004/C 31/03, bod 5]
(viz bod 74, 75)
7. Spojování podniků – Posouzení slučitelnosti s vnitřním trhem – Spojení dvou leteckých společností – Posouzení protisoutěžních účinků – Vertikální účinky – Posuzování pravděpodobnosti scénáře protisoutěžního uzavření trhu se vstupy – Dodržování pokynů Komise – Zohlednění faktorů posouzení zmíněných v uvedených pokynech – Posuzovací pravomoc Komise
(Nařízení Rady č. 139/2004, článek 2; sdělení Komise 2008/C 265/07, body 24 až 27 a 32)
(viz body 78–83)
8. Spojování podniků – Přezkum Komisí – Zohlednění údajů poskytnutých stranami spojení – Přípustnost
(Nařízení Rady č. 139/2004, články 2 a 6)
(viz body 87–93)
9. Spojování podniků – Posouzení slučitelnosti s vnitřním trhem – Kritéria – Protisoutěžní účinky – Tvrzené posilování překážek vstupu na trh – Skutečnost, která sama o sobě nestačí k tomu, aby charakterizovala zásadní narušení účinné hospodářské soutěže
(Nařízení Rady č. 139/2004, články 2 a 6)
(viz body 106–109)
10. Spojování podniků – Přezkum Komisí – Přijetí rozhodnutí, které prohlašuje slučitelnost spojení podniků s vnitřním trhem bez zahájení fáze II – Podmínka – Neexistence rozumných pochybností – Prostor pro uvážení – Neexistence zjevně nesprávného posouzení – Přezkum případného nárůstu efektivnosti, který by mohl vyplývat z tohoto spojení, jakož i závazků, které dotčené podniky nenavrhly – Absence nezbytnosti
(Nařízení Rady č. 139/2004, čl. 2 odst. 2, a čl. 6 odst. 1 písm. b), nařízení Komise č. 802/2004, příloha I, oddíl 9; sdělení Komise 2004/C 31/03, body 78 a 84 až 87)
(viz body 124–128)
11. Spojování podniků – Posouzení slučitelnosti s vnitřním trhem – Kritéria – Protisoutěžní účinky – Nezohlednění podpory na záchranu poskytnuté převodci zejména za účelem umožnění nařízeného prodeje jeho aktiv – Důkazní břemeno, které nese účastník řízení, který zpochybňuje rozhodnutí o slučitelnosti spojení – Posouzení
(Nařízení Rady č. 139/2004, články 2 a 6)
(viz body 131–137)
12. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Dosah – Rozhodnutí Komise, kterým se prohlašuje spojení podniků za slučitelné s vnitřním trhem
(Článek 296 SFEU; nařízení Rady č. 139/2004, články 2 a 6)
(viz body 140–146)
Shrnutí
Tribunál zamítl žaloby letecké společnosti Polskie Linie Lotnicze „LOT“ proti rozhodnutím Komise o povolení spojení týkajících se nabytí určitých aktiv skupiny Air Berlin ze strany společnosti easyJet a společnosti Lufthansa
Vzhledem k tomu, že letecká společnost Air Berlin plc čelila přetrvávajícímu zhoršení své finanční situace, provedla v roce 2016 plán restrukturalizace. V rámci něj uzavřela ode dne 16. prosince 2016 s leteckou společností Deutsche Lufthansa AG (dále jen „Lufthansa“) dohodu, jejímž předmětem byl pronájem různých letadel i s posádkou této posledně uvedené společnosti.
Nicméně ztráta finanční podpory poskytnuté společnosti Air Berlin jedním z jejích hlavních akcionářů ve formě půjček ji dne 15. srpna 2017 donutila podat návrh na zahájení úpadkového řízení. Za těchto okolností jí poskytnutí půjčky zajištěné německými orgány ve formě podpory na záchranu, schválené Komisí(1), mělo umožnit pokračovat v jejích činnostech po dobu tří měsíců, která měla zejména umožnit prodej jejích aktiv.
Tento cíl se projevil zejména uzavřením dvou dohod. Zaprvé se jednalo o dohodu uzavřenou dne 13. října 2017, která stanovila převzetí společností Lufthansa zejména dceřiné společnosti Air Berlin, na kterou měly být předem převedeny různá letadla a jejich posádky, jakož i letištní časy(2), které měla na určitém počtu letišť, mezi nimi zejména letišť v Düsseldorfu, Curychu, Hamburku, Mnichově, Stuttgartu a Berlíně-Tegel. Zadruhé se jednalo o dohodu uzavřenou dne 27. října 2017 s leteckou společností easyJet plc, jejímž hlavním cílem bylo převést na tuto posledně uvedenou společnost letištní časy, které měla Air Berlin, zejména na letiště Berlín-Tegel. Společnost Air Berlin ukončila činnost od následujícího dne a poté byla soudním rozhodnutím ze dne 1. listopadu 2017 prohlášena za platebně neschopnou.
Dne 31. října 2017 oznámila společnost Lufthansa Komisi v souladu s jejími pravomocemi v oblasti kontroly spojování podniků(3) spojení stanovené dohodou ze dne 13. října 2017. Dne 7. listopadu 2017 společnost easyJet oznámila stejným způsobem spojení stanovené dohodou ze dne 27. října 2017 (dále jen, společně se spojením oznámeným společností Lufthansa, „dotčená spojení“). Komise konstatovala slučitelnost spojení oznámeného společností Lufthansa s ohledem na závazky, které tato společnost přijala(4), rozhodnutím C(2017) 9118 final ze dne 21. prosince 2017, jakož i slučitelnost spojení, které oznámila společnost easyJet, rozhodnutím C (2017) 8776 final ze dne 12. prosince 2017 (dále jen společně „napadená rozhodnutí“). Dospěla totiž k závěru, že dotčená spojení nevyvolávají vážné pochybnosti o své slučitelnosti s vnitřním trhem. Při této příležitosti Komise poprvé ve věcech týkajících se služeb letecké přepravy cestujících nedefinovala relevantní trhy podle dvojic měst mezi místem odletu a místem příletu (dále jen „trhy O & D“). Zaprvé totiž konstatovala, že Air Berlin ukončila činnost před těmito spojeními a nezávisle na nich. Vyvodila z toho, že Air Berlin se stáhla ze všech trhů O & D, na kterých byla předtím přítomna. Zadruhé měla za to, že se dotčená spojení týkala hlavně převodu letištních časů, a konstatovala, že tyto letištní časy se nevázaly k žádnému konkrétnímu trhu O & D. V důsledku toho považovala pro účely své analýzy za vhodnější sloučit všechny trhy O & D s odletem z letišť nebo příletem na letiště, ke kterým se tyto letištní časy vázaly. Tímto tedy definovala relevantní trhy jako trhy služeb letecké přepravy cestujících s odletem z těchto letišť nebo příletem na ně. Následně ověřila, že uvedená spojení nemohla způsobit „významné narušení účinné hospodářské soutěže“, v projednávaném případě zejména tím, že společnostem easyJet a Lufthansa poskytla kapacitu a zájem na omezení přístupu na tyto trhy.
Vzhledem k tomu, že letecká společnost Polskie Linie Lotnicze „LOT“ (dále jen „žalobkyně“), která je přímou konkurentkou účastníků dotčených spojení, považovala analýzu takto provedenou Komisí za nesprávnou jak z hlediska její metodologie, tak z hlediska výsledků, podala k Tribunálu dvě žaloby směřující ke zrušení obou napadených rozhodnutí.
Rozsudky ze dne 20. října 2021 Tribunál tyto žaloby zamítl, přičemž zejména připustil, že Komise se může spokojit s přezkoumáním všech trhů O & D s odletem z letišť nebo příletem na letiště, ke kterým se vázaly letištní časy společnosti Air Berlin, namísto toho, aby individuálně přezkoumala každý z trhů O & D, na kterých byly přítomny společnosti Air Berlin a respektive Lufthansa a easyJet.
Závěry Tribunálu
Zaprvé, pokud jde o žalobní důvod vycházející z nesprávného vymezení relevantních trhů, Tribunál má především za to, že se žalobkyně marně snaží zpochybnit věcnou správnost toho, jak Komise prezentovala dotčená spojení a jejich kontext. V tomto rámci Tribunál zejména poznamenal, že Komise měla opodstatněně za to, že činnosti společnosti Air Berlin byly ukončeny před dotčenými spojeními, a nezávisle na nich, a že v důsledku toho již Air Berlin nebyla přítomna na žádném trhu O & D. Dále vzhledem k tomu, že letištní časy společnosti Air Berlin se nevázaly k žádnému trhu O & D, má Tribunál za to, že Komise správně uvedla, že tyto letištní časy mohou být užívány společnostmi Lufthansa a easyJet na jiných trzích O & D, než na kterých byla činná společnost Air Berlin. V důsledku toho rozhodl, že na rozdíl od spojení týkajících se dosud činných leteckých společností nebylo v tomto konkrétním případě jisté, že by dotčená spojení měla jakýkoli dopad na hospodářskou soutěž na trzích O & D, na kterých Air Berlin působila před ukončením činnosti. Tribunál konečně konstatuje, že žalobkyně nepředložila závažné indicie o tom, že by individuální přezkum trhů O & D, který identifikovala, umožnil určit existenci vážného narušení účinné hospodářské soutěže, které definice trhu přijatá Komisí nemohla odhalit.
Zadruhé, pokud jde o žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení účinků dotčených spojení, Tribunál úvodem připomíná, že při výkonu pravomocí, které jí jsou svěřeny nařízením ES o spojování podniků, má Komise určitou diskreční pravomoc, zejména pokud jde o komplexní hospodářská posouzení, která má z tohoto důvodu učinit. V důsledku toho musí přezkum výkonu takové pravomoci unijním soudem zohlednit prostor pro uvážení takto přiznaný Komisi. Po tomto upřesnění má Tribunál za to, že analýza účinků dotčených spojení na trhy služeb letecké přepravy cestujících s odletem z dotčených letišť nebo příletem na ně nevykazuje žádné zjevně nesprávné posouzení, zejména s ohledem na nízkou míru přetížení těchto letišť nebo omezený dopad těchto spojení na zvýšení podílů na letištních časech držených společnostmi Lufthansa a easyJet. Pokud jde konkrétně o spojení oznámené společností Lufthansa, žalobkyně nemůže ani důvodně tvrdit, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení účinků dohody ze dne 16. prosince 2016, zejména vzhledem k tomu, že tato dohoda již umožňovala společnosti Lufthansa využívat letadla a jejich posádku po dobu šesti let před tím, než je tato posledně uvedená společnost nabyla v rámci uvedeného spojení s konečnou platností. Konečně, pokud jde o spojení oznámené společností easyJet, Tribunál uvádí, že letištní časy jsou nezbytné pro poskytování služeb letecké přepravy cestujících. Z toho vyvozuje, že existuje „vertikální“ vztah mezi přidělováním těchto letištních časů a poskytováním těchto služeb, a že Komise proto oprávněně odkázala na pokyny týkající se „nehorizontálních“ spojování podniků(5).
Zatřetí Tribunál odmítá výtky vycházející z údajné nedostatečnosti závazků přijatých společností Lufthansa v rámci spojení, které oznámila, jakož i z neexistence takových závazků, pokud jde o spojení oznámené společností easyJet, z důvodu, že žalobkyně nemůže důvodně tvrdit, že tato spojení zjevně mohou představovat vážné narušení účinné hospodářské soutěže. Z tohoto důvodu považuje rovněž za neopodstatněné výtky, kterými žalobkyně vytýkala Komisi, že nezohlednila případný nárůst efektivnosti, který by mohl vyplývat z uvedených spojení.
Začtvrté Tribunál poznamenává, že žalobkyně neprokázala, že finanční podpora, kterou měla Air Berlin z titulu podpory na záchranu, byla součástí aktiv převedených na společnosti easyJet a Lufthansa v rámci dotčených spojení, a v důsledku toho odmítl výtky, podle kterých Komise měla zohlednit tuto podporu pro účely své analýzy. Mimoto, pokud jde o porušení čl. 8a odst. 2 nařízení č. 95/93(6), kterého se žalobkyně rovněž dovolává v jedné ze svých žalob, Tribunál uvádí, že Komise neměla pravomoc toto ustanovení použít.
Konečně, vzhledem k tomu, že Tribunál prohlásil nedostatek odůvodnění uplatňovaný žalobkyní za neopodstatněný, a zamítl tak v plném rozsahu žalobní důvody uplatněné v každé z obou věcí, nařídil obě žaloby zamítnout, aniž by za těchto okolností bylo třeba rozhodnout o jejich přípustnosti.