Věc T-149/06

Castellani SpA

v.

Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)

„Ochranná známka Společenství − Námitkové řízení − Přihláška obrazové ochranné známky Společenství CASTELLANI − Starší národní slovní ochranné známky CASTELLUM a CASTELLUCA − Relativní důvod pro zamítnutí − Nebezpečí záměny − Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94“

Shrnutí rozsudku

Ochranná známka Společenství – Definice a nabytí ochranné známky Společenství – Relativní důvody pro zamítnutí – Námitky majitele totožné nebo podobné starší ochranné známky zapsané pro totožné nebo podobné výrobky nebo služby

[Nařízení Rady č. 40/94, čl. 8 odst. 1 písm. b)]

Mezi obrazovým označením obsahujícím slovní prvek „castellani“, jehož zápis jako ochranná známka Společenství je požadován pro „alkoholické nápoje s výjimkou piv, likérů, šumivých a šampaňských vín“ spadající do třídy 33 ve smyslu Niceské dohody, a slovní ochrannou známkou CASTELLUCA, zapsanou dříve v Německu pro „vína“ spadající do třídy 33, pro průměrného německého spotřebitele neexistuje nebezpečí záměny ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 o ochranné známce Společenství.

I když je totiž pravda, že dominantním prvkem přihlášené ochranné známky je její slovní prvek, a sice výraz „castellani“, že slovní prvky „castellani“ a „castelluca“ vykazují určitou vzhledovou podobnost, neboť jsou stejně dlouhé, jejich sedm prvních písmen je totožných a jsou umístěna v tomtéž pořadí („c-a-s-t-e-l-l“) a pozornost spotřebitele je často přitahována počáteční částí slov, užívání výrazu „château“ je pro dotčené výrobky velmi běžné a pro to, aby bylo možno správně identifikovat víno, jehož název začíná jedním z těchto slov, musí být přípona, která je k tomuto slovu připojena, pozorně spotřebiteli zkoumána. V projednávaném případě jsou koncová písmena kolidujících označení, a sice „a“, „n“ a „i“, pokud jde o přihlášenou ochrannou známku, a „u“, „c“ a „a“, pokud jde o starší ochrannou známku, odlišná. V rámci celkového vzhledového posouzení označení je tedy odlišnost shledaná mezi slovními prvky „castellani“ a „castelluca“ dostatečná na to, aby byla vyloučena vzhledová podobnost mezi kolidujícími označeními.

Pokud jde o fonetické srovnání, rozdílnosti mezi označeními, vyplývající z odlišnosti přípon, stačí k tomu, aby i přes totožnost předpon byly v německém jazyce foneticky odlišeny.

Pokud jde o pojmové srovnání, je třeba zaprvé připomenout, že užívání výrazu „château“ je v odvětví vína běžné a že německý spotřebitel je zvyklý na to, že se setkává s velkým počtem ochranných známek pro vína, jejichž název začíná na „Schloss“, „castello“, „château“, „castel“ nebo „castle“, když nakupuje víno ve specializovaném obchodě, supermarketu, velkoprodejně potravin nebo když vybírá víno, které je uvedeno na vinném lístku v restauraci. Bude tedy přikládat menší význam předponě a bude zkoumat pozorně příponu ochranné známky, která je uvedena na etiketě láhve. Zadruhé, přihlášená ochranná známka obsahuje příjmení italského původu, které bude jako takové relevantní veřejností rozpoznáno.

V rámci celkového posouzení dotčených ochranných známek jsou tak vzhledové, fonetické a pojmové rozdíly kolidujících označení dostatečné na to, aby i přes totožnost předmětných výrobků zabránily tomu, aby podobnosti mezi kolidujícími označeními vyvolaly u průměrného německého spotřebitele nebezpečí záměny.

(viz body 53–60)