Language of document : ECLI:EU:T:2021:651

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (třetího senátu)

6. října 2021(*)

„Ochranná známka Evropské unie – Námitkové řízení – Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie Abresham Super Basmati Selaa Grade One World’s Best Rice – Starší nezapsaná slovní ochranná známka BASMATI – Dohoda o vystoupení Spojeného království z Unie a Euratomu – Přechodné období – Právní zájem na pokračování v řízení – Relativní důvod pro zamítnutí zápisu – Článek 8 odst. 4 nařízení (ES) č. 207/2009 (nyní čl. 8 odst. 4 nařízení 2017/1001) – Režim žaloby podle ‚common law‘ týkající se neoprávněného užívání označení (action for passing off) – Nebezpečí klamavé prezentace – Nebezpečí rozmělnění starší ochranné známky s dobrým jménem“

Ve věci T‑342/20,

Indo European Foods Ltd, se sídlem v Harrow (Spojené království), zastoupená A. Norrisem, barrister, a N. Welch, solicitor,

žalobkyně,

proti

Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), zastoupenému H. O’Neillem a V. Ruzekem, jako zmocněnci,

žalovanému,

přičemž dalším účastníkem řízení před odvolacím senátem EUIPO byl

Hamid Ahmad Chakari, s bydlištěm ve Vídni (Rakousko),

jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 2. dubna 2020 (věc R 1079/2019-4), týkajícímu se námitkového řízení mezi společností Indo European Foods a H. A. Chakarim,

TRIBUNÁL (třetí senát),

ve složení A. M. Collins, předseda, V. Kreuschitz a G. Steinfatt (zpravodajka), soudci,

vedoucí soudní kanceláře: J. Pichon, radová,

s přihlédnutím k žalobě došlé kanceláři Tribunálu dne 2. června 2020,

s přihlédnutím k vyjádření k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 8. října 2020,

po jednání konaném dne 29. června 2021,

vydává tento

Rozsudek

 Skutečnosti předcházející sporu

1        Dne 14. června 2017 podal Hamid Ahmad Chakari, další účastník řízení před odvolacím senátem, u Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) přihlášku ochranné známky Evropské unie na základě nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2009, L 78, s. 1), v platném znění [nahrazeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2017, L 154, s. 1)].

2        Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je následující obrazové označení:

Image not found

3        Výrobky, pro které byl zápis požadován, náležejí po částečném zamítnutí přihlášky v souběžném námitkovém řízení do tříd 30 a 31 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a pro každou z těchto tříd odpovídají následujícímu popisu:

–        třída 30: „Rýžová mouka; svačinové občerstvení na bázi rýže; rýžové chlebíčky; rýžová drť pro kulinářské použití; extrudované potravinářské výrobky z rýže“;

–        třída 31: „Krmná rýžová mouka“.

4        Přihláška ochranné známky byla zveřejněna ve Věstníku ochranných známek Evropské unie č. 169/2017 ze dne 6. září 2017.

5        Dne 13. října 2017 podala žalobkyně, společnost Indo European Foods Ltd, na základě článku 46 nařízení 2017/1001 námitky proti zápisu ochranné známky přihlášené pro výrobky uvedené v bodě 3 výše.

6        Námitky podané žalobkyní byly založeny na starší slovní ochranné známce BASMATI, nezapsané ve Spojeném království, užívané jako odkaz na rýži.

7        Důvodem uplatněným na podporu námitek byl důvod uvedený v čl. 8 odst. 4 nařízení 2017/1001. Žalobkyně v podstatě uvedla, že na základě práva použitelného ve Spojeném království může zabránit užívání přihlášené ochranné známky prostřednictvím takzvané „extenzivní“ formy žaloby týkající se neoprávněného užívání označení (action for passing off).

8        Dne 5. dubna 2019 námitkové oddělení námitky zamítlo v plném rozsahu. Námitkové oddělení mělo za to, že důkazy předložené žalobkyní nejsou dostatečné k prokázání, že starší ochranná známka byla před rozhodným datem a na dotčeném území užívána v obchodním styku, jehož význam není pouze místní. V důsledku toho podle něj nebyla splněna jedna z podmínek stanovených v čl. 8 odst. 4 nařízení 2017/1001.

9        Dne 16. května 2019 podala žalobkyně k EUIPO proti rozhodnutí námitkového oddělení odvolání na základě článků 66 až 71 nařízení 2017/1001.

10      Rozhodnutím ze dne 2. dubna 2020 (dále jen „napadené rozhodnutí“) čtvrtý odvolací senát EUIPO odvolání zamítl jako neopodstatněné z důvodu, že žalobkyně neprokázala, že jí název „basmati“ umožňuje zakázat užívání přihlášené ochranné známky ve Spojeném království na základě přečinu tkvícího v extenzivní formě neoprávněného užívání označení podle „common law“.

11      Z důkazů předložených žalobkyní podle něj vyplývá, že k tomu, aby byla žaloba úspěšná, pokud jde o uvedený přečin, musí být prokázáno, že zaprvé název „basmati“ označuje přesně vymezenou třídu výrobků, zadruhé tento název požívá dobrého jména, které zakládá „goodwill“ (tedy přitažlivost pro klientelu) u podstatné části veřejnosti ve Spojeném království, zatřetí je žalobkyně jedním z mnoha hospodářských subjektů oprávněných dovolávat se goodwill spojeného s uvedeným názvem, začtvrté jde o klamavou prezentaci ze strany přihlašovatele, která povede nebo může vést veřejnost k tomu, že si bude myslet, že výrobky nabízenými pod zpochybněným označením je rýže basmati a zapáté jí vznikla újma, nebo hrozí, že jí újma vznikne v důsledku záměny způsobené uvedenou klamavou prezentací.

12      Odvolací senát měl za to, že první tři podmínky extenzivní formy žaloby týkající se neoprávněného užívání označení jsou splněny. Naproti tomu měl za to, že žalobkyně neprokázala, že užívání označení, jehož zápis byl zpochybněn, může vést ke klamavé prezentaci názvu s dobrým jménem „basmati“. Kromě toho měl odvolací senát za to, že nehrozí, že užívání přihlášené ochranné známky v projednávané věci způsobí žalobkyni obchodní újmu vycházející ze ztráty prodejů, jelikož dotčené výrobky jsou jinými výrobky než rýží, zatímco žalobkyně prodává výlučně rýži. Stejně tak žádný argument nevysvětlil, jakým způsobem by užíváním přihlášené ochranné známky mohla být dotčena rozlišovací způsobilost výrazu „basmati“ vzhledem ke skutečnosti, že rýže „super basmati“ je uznávanou odrůdou rýže basmati.

 Návrhová žádání účastníků řízení

13      Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

–        zrušil napadené rozhodnutí a vyhověl námitkám pro všechny výrobky,

–        podpůrně vrátil věc EUIPO k novému posouzení,

–        uložil EUIPO náhradu nákladů řízení, včetně nákladů vynaložených před odvolacím senátem a námitkovým oddělením.

14      EUIPO navrhuje, aby Tribunál:

–        žalobu zamítl,

–        uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

 Právní otázky

 K předmětu a přípustnosti žaloby

15      Zaprvé EUIPO tvrdí, že jelikož jsou námitky proti zápisu přihlášené ochranné známky založeny na starší ochranné známce nezapsané ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska a s ohledem na vystoupení tohoto státu z Evropské unie od 1. února 2020 uplynutí přechodného období stanoveného v dohodě o vystoupení uvedeného státu z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii (Úř. věst. 2020, L 29, s. 7, dále jen „dohoda o vystoupení“) zbavuje námitkové řízení a projednávanou žalobu jejich předmětu. Od konce přechodného období se totiž odkazy učiněné v nařízení 2017/1001 na členské státy a na právo členských států již nevztahují na Spojené království a právo Spojeného království. V důsledku toho od tohoto data zaprvé přihlášená ochranná známka nemá žádný právní účinek na území Spojeného království, zadruhé právo uplatňované žalobkyní již nepředstavuje „starší právo“ ve smyslu čl. 8 odst. 4 nařízení 2017/1001 a zatřetí po případném zápisu přihlášené ochranné známky nemůže žádný konflikt vzniknout, neboť posledně uvedená ochranná známka nebude chráněna ve Spojeném království, zatímco starší právo je chráněno výlučně ve Spojeném království.

16      Dohoda o vystoupení, která vymezuje podmínky pro vystoupení Spojeného království z Unie, vstoupila v platnost dne 1. února 2020. Tato dohoda stanoví přechodné období od 1. února do 31. prosince 2020. Článek 127 dohody o vystoupení blíže stanoví, že není-li stanoveno jinak, v přechodném období se na území Spojeného království nadále použije právo Unie.

17      Předmětem projednávaného sporu je rozhodnutí odvolacího senátu ze dne 2. dubna 2020, ve kterém se odvolací senát vyjádřil k existenci důvodu námitek uplatněného žalobkyní. Existence relativního důvodu pro podání námitek přitom musí být posouzena nejpozději v okamžiku, kdy EUIPO rozhoduje o námitkách. Tribunál totiž v nedávné době rozhodl, že starší ochranná známka, která slouží jako základ pro námitky, musí být platná nejen v okamžiku zveřejnění přihlášky přihlášené ochranné známky, ale rovněž v okamžiku, kdy EUIPO rozhoduje o námitkách [rozsudek ze dne 14. února 2019, Beko v. EUIPO – Acer (ALTUS), T‑162/18, nezveřejněný, EU:T:2019:87, bod 41]. Existuje však protichůdná judikatura, podle níž je třeba pro posouzení existence relativního důvodu pro podání námitek vycházet z okamžiku podání přihlášky ochranné známky Evropské unie, proti níž byly podány námitky na základě starší ochranné známky [rozsudky ze dne 17. října 2018, Golden Balls v. EUIPO – Les Éditions P. Amaury (GOLDEN BALLS), T‑8/17, nezveřejněný, EU:T:2018:692, bod 76; ze dne 30. ledna 2020, Grupo Textil Brownie v. EUIPO – The Guide Association (BROWNIE), T‑598/18, EU:T:2020:22, bod 19, a ze dne 23. září 2020, Bauer Radio v. EUIPO – Weinstein (MUSIKISS), T‑421/18, EU:T:2020:433, bod 34]. Podle posledně uvedené judikatury okolnost, že by starší označení mohlo ztratit status nezapsané ochranné známky nebo jiného označení užívaného v obchodním styku, jehož význam není pouze místní, po tomto datu, zejména po případném vystoupení dotyčného členského státu, v němž ochranná známka požívá ochrany, je v zásadě irelevantní pro rozhodnutí o námitkách (obdobně viz rozsudek ze dne 30. ledna 2020, BROWNIE, T‑598/18, EU:T:2020:22, bod 19).

18      V projednávaném případě není namístě o této otázce rozhodovat. H. A. Chakari totiž požádal o zápis ochranné známky Evropské unie dne 14. června 2017, tedy v okamžiku, kdy Spojené království bylo členským státem Unie. Rozhodnutí odvolacího senátu bylo vydáno dne 2. dubna 2020, tedy po vystoupení Spojeného království z Unie, avšak během přechodného období. Vzhledem k tomu, že v dohodě o vystoupení není stanoveno jinak, se nařízení 2017/1001 i nadále vztahuje na ochranné známky Spojeného království, jakož i na starší ochranné známky nezapsané ve Spojeném království, užívané v obchodním styku. Starší ochranná známka tudíž nadále požívá stejné ochrany, jaké by požívala, kdyby Spojené království z Unie nevystoupilo, do konce přechodného období (rozsudek ze dne 23. září 2020, MUSIKISS, T‑421/18, EU:T:2020:433, bod 33).

19      V každém případě mít za to, že předmět sporu zanikne, dojde-li v průběhu řízení k události, v návaznosti na niž by starší ochranná známka mohla ztratit status nezapsané ochranné známky nebo jiného označení užívaného v obchodním styku, jehož význam není pouze místní, zejména v návaznosti na případné vystoupení dotyčného členského státu z Unie, by znamenalo, že by Tribunál zohlednil důvody, které vyvstaly následně po přijetí napadeného rozhodnutí, jež nemají mít dopad na opodstatněnost tohoto rozhodnutí [obdobně viz rozsudek ze dne 8. října 2014, Fuchs v. OHIM – Les Complices (Hvězda v kruhu), T‑342/12, EU:T:2014:858, bod 24]. Vzhledem k tomu, že cílem žaloby podané k Tribunálu je přezkum legality rozhodnutí odvolacích senátů EUIPO ve smyslu článku 72 nařízení 2017/1001, musí přitom Tribunál při posuzování uvedené legality v zásadě vycházet z data napadeného rozhodnutí.

20      Z toho vyplývá, že bez ohledu na rozhodující okamžik, na který bude rozhodnuto odkázat (okamžik podání přihlášky ochranné známky nebo okamžik rozhodnutí odvolacího senátu), ochranná známka uplatněná žalobkyní na podporu námitek a jejího odvolání může být základem pro námitky.

21      Tento závěr není zpochybněn argumenty uváděnými EUIPO. I když z rozsudku ze dne 14. února 2019, ALTUS (T‑162/18, nezveřejněný, EU:T:2019:87, body 41 až 43), uplatňovaného EUIPO, vyplývá, že starší ochranná známka, která slouží jako základ pro námitky, musí být v okamžiku, kdy o nich EUIPO rozhoduje, stále platná, nelze z toho vyvodit, že se žaloba před Tribunálem stane bezpředmětnou, pokud tato ochranná známka ztratí svůj status s ohledem na čl. 8 odst. 4 nařízení 2017/1001 v průběhu řízení před Tribunálem.

22      Rozsudek ze dne 2. června 2021, Style & Taste v. EUIPO – The Polo v. Lauren Company (Zobrazení hráče póla) (T‑169/19, EU:T:2021:318), na který EUIPO rovněž odkazuje a který se podle něj týká „související“ otázky, není ve skutečnosti s ohledem na projednávaný spor relevantní. Zaprvé věc, ve které byl vydán uvedený rozsudek, se netýká námitkového řízení, ale týká se otázky, k jakému datu musí být starší právo chráněno, aby mohlo být základem pro návrh na prohlášení neplatnosti na základě čl. 52 odst. 2 písm. d) nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1). Zadruhé podle řešení přijatého v uvedeném rozsudku musí majitel staršího práva k průmyslovému vlastnictví uvedeného ve zmíněném ustanovení v rámci použití tohoto ustanovení prokázat, že může zakázat užívání sporné ochranné známky Evropské unie nejen ke dni podání přihlášky nebo k datu vzniku práva přednosti této ochranné známky, ale rovněž ke dni, k němuž EUIPO rozhoduje o návrhu na prohlášení neplatnosti (rozsudek ze dne 2. června 2021, Zobrazení hráče póla, T‑169/19, EU:T:2021:318, bod 30). Toto datum přitom časově nenásleduje po datech uvedených v bodě 20 výše.

23      Vystoupení Spojeného království z Unie tudíž nevedlo k tomu, že projednávaný spor pozbyl předmět.

24      Zadruhé EUIPO tvrdí, že jelikož zrušení napadeného rozhodnutí již žalobkyni nemůže přinést žádný prospěch, žalobkyně již nemá právní zájem na pokračování v tomto řízení. Uvádí, že i kdyby přihlášku ochranné známky Evropské unie zamítl, přihlašovatel by svou ochrannou známku mohl převést na přihlášky národních ochranných známek ve všech členských státech Unie s tím, že si v souladu s článkem 139 nařízení 2017/1001 zachová právo přednosti zamítnuté přihlášky ochranné známky Evropské unie. Přihlašovatel by tak získal ochranu ochranné známky na stejném území jako v případě, že by námitky podané proti uvedené přihlášce ochranné známky Evropské unie byly zamítnuty. Na jednání EUIPO dodal, že podle něj neexistence právního zájmu na pokračování v řízení vyplývá mimo jiné ze skutečnosti, že v případě, že by Tribunál zrušil napadené rozhodnutí, a v důsledku toho by byl spor vrácen odvolacímu senátu, by tento odvolací senát musel odvolání zamítnout, jelikož z judikatury ve věcech, ve kterých byly vydány rozsudky ze dne 14. února 2019, ALTUS (T‑162/18, nezveřejněný, EU:T:2019:87), a ze dne 2. června 2021, Zobrazení hráče póla (T‑169/19, EU:T:2021:318), vyplývá, že chráněná ochranná známka, na níž jsou založeny námitky, nesmí ztratit svou platnost v okamžiku, kdy EUIPO přijímá své rozhodnutí.

25      Podle ustálené judikatury právní zájem žalobce na podání žaloby musí existovat s ohledem na předmět žaloby ve fázi jejího podání, neboť jinak by byla nepřípustná. Tento předmět sporu, stejně jako právní zájem na pokračování v řízení musejí existovat až do vydání soudního rozhodnutí, neboť jinak by byl založen důvod k nevydání rozhodnutí ve věci samé, což předpokládá, že žaloba může ve výsledku přinést prospěch účastníku řízení, který ji podal (viz rozsudky ze dne 7. června 2007, Wunenburger v. Komise, C‑362/05 P, EU:C:2007:322, bod 42 a citovaná judikatura, a ze dne 8. října 2014, Hvězda v kruhu, T‑342/12, EU:T:2014:858, bod 23 a citovaná judikatura). Pokud přitom žalobce v průběhu řízení ztratí právní zájem na pokračování v řízení, rozhodnutí Tribunálu ve věci samé nemůže žalobci přinést žádný prospěch.

26      Úvodem je třeba odmítnout argument EUIPO, podle něhož neexistence právního zájmu na pokračování v řízení vyplývá ze skutečnosti, že by přihlašovatel mohl svou ochrannou známku převést na přihlášky národních ochranných známek ve všech členských státech Unie, a získal by tak ochranu ochranné známky na stejném území jako v případě, že by námitky podané proti uvedené přihlášce ochranné známky Evropské unie byly zamítnuty. Tyto úvahy totiž v zásadě platí pro všechna námitková řízení.

27      Kromě toho EUIPO neprávem tvrdí, že by odvolací senát, kterému by byl spor vrácen, pokud by Tribunál napadené rozhodnutí zrušil, byl nucen odvolání zamítnout z důvodu neexistence starší ochranné známky chráněné právem členského státu. EUIPO vychází z nesprávného předpokladu, když tvrdí, že odvolací senát by při posouzení skutkového stavu měl vycházet ze situace v okamžiku svého nového rozhodnutí. Po zrušení rozhodnutí odvolacího senátu se totiž odvolání podané navrhovatelem u odvolacího senátu projedná znovu [rozsudek ze dne 8. února 2018, Sony Interactive Entertainment Europe v. EUIPO – Marpefa (Vieta), T‑879/16, EU:T:2018:77, bod 40]. Přísluší tedy odvolacímu senátu, aby o témže odvolání znovu rozhodl, a to s ohledem na stav, který existoval v okamžiku jeho podání, přičemž odvolání se projedná v téže fázi, ve které se nacházelo před napadeným rozhodnutím. Z toho vyplývá, že judikatura citovaná EUIPO na podporu jeho úvah postrádá relevanci. Tato judikatura totiž pouze potvrzuje, že v každém případě nelze vyžadovat, aby ochranná známka, na níž jsou založeny námitky, existovala i nadále v okamžiku, který časově následoval po rozhodnutí odvolacího senátu.

28      Z toho vyplývá, že projednávaná věc se nestala bezpředmětnou a že právní zájem žalobkyně na pokračování v řízení přetrvává.

 K věci samé

 K určení nařízení použitelného ratione temporis

29      S ohledem na den podání dotčené přihlášky k zápisu, a sice 14. června 2017, který je rozhodný pro stanovení použitelného hmotného práva, se na skutkové okolnosti projednávané věci vztahují hmotněprávní ustanovení nařízení č. 207/2009 (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 8. května 2014, Bimbo v. OHIM, C‑591/12 P, EU:C:2014:305, bod 12, a ze dne 18. června 2020, Primart v. EUIPO, C‑702/18 P, EU:C:2020:489, bod 2 a citovaná judikatura).

30      V projednávané věci je v návaznosti na to, pokud jde o hmotněprávní pravidla, třeba odkazy učiněné odvolacím senátem v napadeném rozhodnutí a účastníky řízení v jejich písemnostech na čl. 8 odst. 4 nařízení 2017/1001 chápat tak, že se týkají čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009 s totožným zněním.

 K návrhu na zrušení

31      Žalobkyně vznáší na podporu žaloby jediný žalobní důvod vycházející z porušení čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009. Zpochybňuje zejména závěr odvolacího senátu, podle něhož nebezpečí klamavé prezentace nemůže být prokázáno na základě zpochybněných výrobků, jakož i posouzení, podle kterého nehrozí, že jí užívání přihlášené ochranné známky způsobí újmu, a to z důvodu neexistence nebezpečí přímé ztráty prodejů. Podle ní odvolací senát nesprávně vyložil právo týkající se neoprávněného užívání označení a podmínky, za kterých může klamavá prezentace podložit odvolání.

32      Podle čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009 může majitel nezapsané ochranné známky nebo jiného označení než ochranné známky podat námitky proti zápisu ochranné známky Evropské unie, pokud jsou splněny následující čtyři podmínky: označení je užíváno v obchodním styku; má význam, který není pouze místní; práva k tomuto označení vznikla přede dnem podání přihlášky ochranné známky Evropské unie; toto označení poskytuje svému majiteli právo zakázat užívání pozdější ochranné známky. Tyto podmínky jsou kumulativní, takže jestliže nezapsaná ochranná známka nebo označení nesplňují jednu z těchto podmínek, námitky založené na existenci nezapsané ochranné známky nebo jiných označení užívaných v obchodním styku ve smyslu čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009 nemohou uspět [viz rozsudek ze dne 24. října 2018, Bacardi v. EUIPO – Palírna U zeleného stromu (42 BELOW), T‑435/12, EU:T:2018:715, bod 43 a citovaná judikatura].

33      První dvě podmínky, a sice podmínky týkající se užívání v obchodním styku a významu uplatněného označení nebo ochranné známky, který nesmí být pouze místní, vyplývají ze samotného znění čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009, a musejí být tedy vykládány podle unijního práva (viz rozsudek ze dne 24. října 2018, 42 BELOW, T‑435/12, EU:T:2018:715, bod 44 a citovaná judikatura).

34      Z upřesnění „pokud podle práva členského státu, které se na toto označení vztahuj[e]“ naproti tomu vyplývá, že další dvě podmínky, uvedené v čl. 8 odst. 4 písm. a) a b) nařízení č. 207/2009, představují podmínky, které se na rozdíl od předcházejících podmínek posuzují s ohledem na kritéria stanovená právem, které uplatněné označení upravuje. Tento odkaz na právo, jež uplatněné označení upravuje, je odůvodněný, jelikož nařízení č. 207/2009 označením, na která se systém ochranné známky Unie nevztahuje, přiznává možnost, aby byla uplatněna proti ochranné známce Evropské unie. Pouze právo, jež uplatněné označení upravuje, tedy umožňuje stanovit, zda je toto označení starší než ochranná známka Evropské unie a zda může odůvodnit zákaz užívání pozdější ochranné známky (viz rozsudek ze dne 24. října 2018, 42 BELOW, T‑435/12, EU:T:2018:715, bod 45 a citovaná judikatura).

35      V souladu s čl. 95 odst. 1 nařízení 2017/1001 důkazní břemeno týkající se toho, zda byla splněna podmínka, podle níž uplatněné označení poskytuje svému majiteli právo zakázat užívání pozdější ochranné známky, nese osoba, která u EUIPO podala námitky [viz rozsudek ze dne 23. května 2019, Dentsply De Trey v. EUIPO – IDS (AQUAPRINT), T‑312/18, nezveřejněný, EU:T:2019:358, bod 100 a citovaná judikatura]. Vzhledem k tomu, že soudní přezkum vykonávaný Tribunálem musí splňovat požadavky zásady účinné soudní ochrany, však přezkum, který Tribunál provádí na základě čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009, představuje plný přezkum legality (rozsudek ze dne 5. července 2011, Edwin v. OHIM, C‑263/09 P, EU:C:2011:452, bod 52).

36      V projednávaném případě je tedy třeba ověřit, zda odvolací senát zohlednil relevantní vnitrostátní ustanovení a zda s ohledem na tato ustanovení správně přezkoumal podmínky pro použití čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009.

37      Námitky žalobkyně jsou založeny na extenzivní formě žaloby týkající se neoprávněného užívání označení stanovené právem použitelným ve Spojeném království. Žalobkyně, která se dovolává rozsudku ze dne 18. ledna 2012, Tilda Riceland Private v. OHIM – Siam Grains (BASmALI) (T‑304/09, EU:T:2012:13, bod 18), jenž používá relevantní vnitrostátní právní úpravu, odkazuje na Trade Marks Act, 1994 (zákon Spojeného království o ochranných známkách), jehož čl. 5 odst. 4 stanoví zejména, že ochrannou známku nelze zapsat, jestliže jejímu užívání ve Spojeném království může být zabráněno z důvodu jakéhokoli právního pravidla (zejména na základě práva týkajícího se neoprávněného užívání označení) chránícího nezapsanou ochrannou známku nebo jakékoli jiné označení užívané v obchodním styku.

38      Z článku 5 odst. 4 zákona Spojeného království o ochranných známkách, jak jej vykládají vnitrostátní soudy, vyplývá, že účastník řízení, který jej uplatňuje, musí předložit důkaz o tom, že jsou v souladu s právním režimem žaloby týkající se neoprávněného užívání označení stanovené právem použitelným ve Spojeném království splněny tři podmínky, a sice zaprvé že dotčené označení získalo goodwill, zadruhé že nabízení výrobků označených pozdější ochrannou známkou pod tímto označením představuje klamavou prezentaci ze strany majitele uvedené ochranné známky a zatřetí že existuje újma způsobená tomuto goodwill [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 4. října 2018, Paice v. EUIPO – Blackmore (DEEP PURPLE), T‑328/16, nezveřejněný, EU:T:2018:649, body 22 až 25 a citovaná judikatury, a ze dne 23. května 2019, AQUAPRINT, T‑312/18, nezveřejněný, EU:T:2019:358, bod 102].

39      Ačkoli je úmyslná či neúmyslná klamavá prezentace ze strany žalovaného v rámci žaloby týkající se neoprávněného užívání označení prezentací, která může vést zákazníky přihlašovatele k tomu, že tomuto přihlašovateli přiznají obchodní původ výrobků a služeb nabízených žalovaným (viz rozsudek ze dne 23. května 2019, AQUAPRINT, T‑312/18, nezveřejněný, EU:T:2019:358, bod 103 a citovaná judikatura), z rozhodnutí soudů Spojeného království vyplývá, že označení sloužící k označení zboží nebo služeb může získat dobrou pověst na trhu ve smyslu práva vztahujícího se na neoprávněné užívání označení, i když je užíváno několika subjekty v rámci jejich obchodní činnosti (Chocosuisse Union des fabricants suisses de chocolat & Ors v Cadbury Ltd. [1999] EWCA Civ 856). Tato takzvaná „extenzivní“ forma neoprávněného užívání označení, uznávaná soudy Spojeného království, tak umožňuje několika subjektům disponovat právy k označení, které na trhu získalo dobrou pověst [viz rozsudek ze dne 30. září 2015, Tilda Riceland Private v. OHIM – Siam Grains (BASmALI), T‑136/14, EU:T:2015:734, bod 22 a citovaná judikatura].

40      V rámci „extenzivní“ formy přečinu neoprávněného užívání označení žalovaný klame ohledně původu nebo povahy svých výrobků tím, že je klamavě představuje jako výrobky pocházející z určité oblasti nebo že vykazují zvláštní vlastnosti či složení. K této klamavé prezentaci může dojít prostřednictvím použití popisného nebo druhového výrazu, který výrobky žalovaného nepopisuje správně, a vyvolává tak domněnku, že tyto výrobky mají vlastnost nebo kvalitu, které nemají [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 18. července 2017, Alfonso Egüed v. EUIPO – Jackson Family Farms (BYRON), T‑45/16, EU:T:2017:518, bod 95].

41      V projednávané věci se žalobní důvod uplatněný žalobkyní týká druhé a třetí podmínky, které jsou uvedeny v bodě 38 výše, a sice podmínek týkajících se klamavé prezentace, jakož i újmy způsobené goodwill, který získalo starší označení.

–       Ke klamavé prezentaci

42      Zaprvé žalobkyně tvrdí, že odvolací senát nesprávně vyložil zákonné podmínky extenzivní formy žaloby týkající se neoprávněného užívání označení stanovené právem použitelným ve Spojeném království, když se ve svém přezkumu nebezpečí klamavé prezentace omezil na otázku, zda mohl být uveden v omyl ohledně obchodního původu dotčeného výrobku velký počet členů relevantní veřejnosti, namísto toho, aby vznesl otázku, zda tato veřejnost může být uvedena v omyl ohledně identifikace vnitřních charakteristik a vlastností uvedeného výrobku.

43      Zadruhé žalobkyně tvrdí, že skutečnost, že rýže nepatří mezi dotčené výrobky, není určující. Podle ní je v rozsahu, v němž relevantní veřejnost bude vedena k tomu, že si bude myslet, že uvedené výrobky jsou vyrobeny z rýže basmati, zatímco tomu tak není, splněna podmínka týkající se klamavé prezentace. Goodwill související s výrazem „basmati“ se podle ní vztahuje nejen na rýži basmati, ale rovněž na výrobky, které ji obsahují nebo jsou vyrobeny z této rýže a jako takové jsou označeny etiketou, což vyplývá rovněž z rozhodnutí United Kingdom Intellectual Property Office (Úřad pro duševní vlastnictví Spojeného království) ze dne 9. srpna 2016 v námitkovém řízení O-378-16 (dále jen „rozhodnutí Basmati Bus“). Minimální vlastnosti rýže basmati, které z ní učiní jasně vymezenou třídu, podle ní zůstávají v obou případech. Relevantní veřejnost bude při koupi výrobku označeného jako výrobek vyrobený z rýže basmati nebo ji obsahující očekávat, že tento výrobek tuto rýži skutečně obsahuje a z rozhodnutí Court of Appeal (England & Wales) (Civil Division) [Odvolací soud (Anglie a Wales) (občanskoprávní oddělení)], Taittinger SA v ALLBEV LTD (1993) F.S.R. 641 (dále jen „rozsudek Taittinger“) a z rozhodnutí Basmati Bus vyplývá, že podmínka týkající se klamavé prezentace by mohla být splněna pro výrobky odlišné povahy. Podle judikatury Spojeného království totiž jedna z hlavních vlastností právních předpisů týkajících se neoprávněného užívání označení spočívá ve skutečnosti, že výrobky nemusí být totožné nebo požívat dobrého jména nebo goodwill stejného rozsahu k tomu, aby existovala klamavá prezentace, která může vést k podání žaloby nebo ke vzniku újmy.

44      Zatřetí žalobkyně tvrdí, že odvolací senát své rozhodnutí neprávem založil rovněž na úvaze, že netvrdila, a ani prokázala, že H. A. Chakari užíval přihlášenou ochrannou známku ve Spojeném království a že se toto užívání týká výrobků, které nebyly vyrobeny z pravé rýže basmati. Podle ní, aniž by bylo nezbytné předložit v tomto ohledu konkrétní důkaz, nebezpečí klamavé prezentace názvu s dobrým jménem „basmati“ vyplývá z loajálního a fiktivního užívání uvedené ochranné známky. Žalobkyně má za to, že vzhledem k tomu, že je jedním z majitelů goodwill spojeného s výrazem „basmati“ a že tento výraz je ve Spojeném království užíván pro popis zvláštního druhu rýže, toto nebezpečí vyplývá ze širokého popisu výrobků označených touto ochrannou známkou, které obsahují výrobky připravené ze všech druhů rýže. Podle ní je tak třeba zohlednit loajální a fiktivní užívání přihlášené ochranné známky s ohledem na obecný popis uvedených výrobků.

45      Začtvrté žalobkyně upřesňuje, že cílem jejích argumentů není odůvodnit zákaz užívání přihlášené ochranné známky H. A. Chakarim z důvodu jakosti výrobků vyrobených z rýže, na které se vztahuje tato ochranná známka, ale tyto argumenty se týkají skutečnosti, že nic v popisu dotčených výrobků nevyžaduje, aby byly vyráběny pouze z pravé rýže basmati, takže je možné, že rýži basmati vůbec neobsahují.

46      EUIPO argumenty žalobkyně zpochybňuje. Zaprvé je zajisté pravda, že se právní předpisy v oblasti neoprávněného užívání označení vyznačují skutečností, že příslušné výrobky nesmí být totožné, ani požívat dobrého jména a goodwill stejného rozsahu, aby bylo možné konstatovat nebezpečí klamavé prezentace a újmy způsobené goodwill. To však nevyvrací úvahy odvolacího senátu vzhledem k tomu, že neuvedl ani nenaznačil, že zpochybněné výrobky musejí být totožné s těmi, pro které starší ochranná známka požívá goodwill. Kromě toho podle EUIPO skutečnost, že příslušné výrobky nemusí být stejné, neznamená, že pouhá spojitost mezi nimi, například pokud jde o přísady, postačuje k existenci klamavé prezentace. Odvolací senát tedy správně zdůraznil, že goodwill získaný pro zvláštní druh rýže, v projednávaném případě rýži basmati, nelze stavět na roveň goodwill získanému pro výrobky obsahující rýži. Vzhledem k tomu, že goodwill je přitažlivost, která přivádí klientelu, jeho dosah je definován výrobky a službami, se kterými si relevantní veřejnost tuto přitažlivost spojí. Vzhledem k tomu, že je žalobkyně součástí skupiny podniků, které používají výraz „basmati“ k označení zvláštního druhu rýže, je rýže výrobkem, na který se vztahuje získaný goodwill. Závěry odvolacího senátu prokazují, že výchozím bodem je, že výraz „basmati“ požívá goodwill pro výrobek „rýže“ a že je třeba určit, zda užívání tohoto výrazu pro dotčené výrobky těží z tohoto goodwill tím, že u spotřebitele vyvolává klamavou prezentaci. Pokud jde o rýžovou mouku, jídla připravená z rýže nebo krmnou rýžovou mouku, nebyl podle EUIPO předložen žádný důkaz za účelem prokázání, že druh použité rýže představuje pro spotřebitele významný faktor při rozhodnutí o nákupu těchto výrobků.

47      Zadruhé má EUIPO za to, že se odvolací senát nevyhnul posouzení fiktivního užívání přihlášené ochranné známky, ale o takovém užívání jasně uvažoval, přičemž takové užívání může zahrnovat užívání pro výrobky, které neobsahují rýži basmati nebo nejsou z takové rýže vyrobeny.

48      Kromě toho EUIPO zdůrazňuje, že i kdyby žalobkyně mohla prokázat, že relevantní veřejnost vnímá výraz „basmati“ jako údaj o tom, že dotčené výrobky jsou tvořeny z rýže basmati nebo obsahují rýži basmati, nebylo by to dostatečné pro vyhovění námitkám, jelikož nebyl předložen žádný důkaz na podporu stanoviska, že H. A. Chakari měl v úmyslu přihlášenou ochrannou známku užívat pro jiné výrobky než ty, které jsou tvořeny z rýže basmati nebo rýži basmati obsahují. Podle EUIPO je extenzivní forma žaloby týkající se neoprávněného užívání označení soudcovskou tvorbou práva vyplývající z žaloby pro porušení práv proti skutečnému klamavému užívání ochranné známky, a nikoli proti budoucímu, čistě hypotetickému užívání, pokud žádná skutečnost nenasvědčuje tomu, že toto užívání bude klamavé. Pokud v rámci řízení o zápisu ochranné známky neexistuje důkaz o skutečném klamání nebo vážném nebezpečí budoucího klamání, pouhá možnost, že takové klamavé užívání může nastat v budoucnu, nestačí k zabránění zápisu ochranné známky, pokud specifikace umožňuje užívání v dobré víře. Tento přístup mimoto odpovídá ustálené praxi ve vztahu k širokým kategoriím výrobků, na které se vztahuje absolutní důvod pro zamítnutí zápisu spočívající v klamání podle čl. 7 odst. 1 písm. g) nařízení č. 207/2009, v jehož rámci se předpokládá, že přihlašovatelé nejednají ve zlé víře. Podle EUIPO čl. 52 odst. 1 písm. a) uvedeného nařízení, který stanoví, že ochranná známka se prohlásí za neplatnou, pokud v důsledku užívání majitelem pro výrobky, pro které je zapsána, ochranná známka může klamat veřejnost, zejména pokud jde o povahu, jakost nebo zeměpisný původ těchto výrobků, představuje dostatečnou ochranu.

49      Zatřetí žalobkyně podle EUIPO neprávem tvrdí, že odvolací senát pochybil, když vycházel z předpokladu, že argumentace žalobkyně spočívá na otázce, zda dotčené výrobky mohou obsahovat nižší nebo vyšší jakost rýže basmati. Tak tomu není, jelikož odvolací senát pouze uvedl meze extenzivní formy přečinu neoprávněného užívání označení a zdůraznil, že žalobkyně nepožívá stejného druhu monopolních práv spojených s označeními, která rozlišují jediný obchodní původ, na kterých je založena většina ostatních relativních důvodů pro podání námitek stanovených v nařízení č. 207/2009.

50      Článek 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009 se vztahuje na nezapsané ochranné známky a jakékoli „jiné označení“ užívané v obchodním styku. Funkce užívání dotčeného označení může v závislosti na povaze uvedeného označení spočívat nejen v identifikaci obchodního původu dotyčného výrobku relevantní veřejností, ale zejména také v identifikaci jeho zeměpisného původu a jeho inherentních specifických vlastností nebo charakteristických rysů, na nichž se zakládá jeho dobrá pověst. Dotčenou starší ochrannou známku tak lze v závislosti na její povaze kvalifikovat jako rozlišující prvek, jestliže ochranná známka slouží k identifikaci výrobků nebo služeb podniku ve vztahu k výrobkům nebo službám jiného podniku, ale rovněž a zejména tehdy, když slouží k identifikaci určitých výrobků nebo služeb ve vztahu k jiným podobným výrobkům nebo službám (viz rozsudek ze dne 30. září 2015, BASmALI, T‑136/14, EU:T:2015:734, bod 29 a citovaná judikatura).

51      Jak bylo blíže uvedeno v bodě 40 výše, v rámci „extenzivní“ formy přečinu neoprávněného užívání označení, na níž je založena projednávaná žaloba, žalovaný klame ohledně původu nebo povahy svých výrobků tím, že klamavě představuje tyto výrobky jako pocházející z určité oblasti nebo že vykazují zvláštní vlastnosti či složení. K této klamavé prezentaci může docházet prostřednictvím použití popisného nebo druhového výrazu, který výrobky žalovaného nepopisuje správně, a vyvolává tak domněnku, že tyto výrobky mají vlastnost nebo kvalitu, které nemají (rozsudek ze dne 18. července 2017, BYRON, T‑45/16, EU:T:2017:518, bod 95).

52      V napadeném rozhodnutí odvolací senát konstatoval, že prvně uvedené podmínky pro extenzivní formu žaloby týkající se neoprávněného užívání označení splněny jsou, jelikož výraz „basmati“ je ve Spojeném království užíván pro popis určité třídy výrobků a jelikož tento výraz požívá dobrého jména ve Spojeném království, zakládajícího goodwill u podstatné části veřejnosti, přičemž jedním z jeho majitelů je žalobkyně.

53      Pokud jde o podmínku týkající se klamavé prezentace, odvolací senát měl nesprávně za to, že žádný důkaz předložený žalobkyní neumožňuje dospět k závěru, že dobré jméno výrazu „basmati“ a goodwill, který z něj vyplývá, překračují jasně definovanou třídu výrobků, a sice zvláštní druh rýže, k pokrytí výrobku odlišné povahy, jehož je však rýže přísadou.

54      Zaprvé v rozsahu, v němž odvolací senát v bodě 20 napadeného rozhodnutí založil své posouzení na důkazním břemenu, které nese žalobkyně a na judikatuře Spojeného království uplatňované žalobkyní, je třeba upřesnit, že bez ohledu na důkazní hodnotu uvedené judikatury neměl být přezkum odvolacího senátu omezen na tuto judikaturu, jak je uváděna žalobkyní. Je-li EUIPO vyzván k tomu, aby přihlédl k vnitrostátnímu právu členského státu, ve kterém starší ochranná známka, na které jsou založeny námitky, požívá ochrany, je totiž povinen obeznámit se z úřední povinnosti s vnitrostátním právem dotyčného členského státu, pokud je takové obeznámení nezbytné zejména k posouzení podmínek pro použití dotčeného důvodu pro zamítnutí zápisu (viz rozsudek ze dne 24. října 2018, 42 BELOW, T‑435/12, EU:T:2018:715, bod 85 a citovaná judikatura).

55      Zadruhé je zajisté pravda, že z judikatury Spojeného království v oblasti přečinu neoprávněného užívání označení vyplývá, že pokud byl goodwill související s názvem prokázán pro určité výrobky a služby a tento název je následně užíván pro jiné výrobky nebo služby, bude existenci nebezpečí klamavé prezentace o to obtížnější prokázat vzhledem k tomu, že tyto výrobky a služby jsou odlišné. Tato judikatura přitom blíže uvedla, že ačkoli je tato okolnost skutečností, kterou je třeba zohlednit při analýze případného nebezpečí klamavé prezentace, existence společné oblasti činnosti není určující [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 4. října 2018, DEEP PURPLE, T‑328/16, nezveřejněný, EU:T:2018:649, body 30 a 31, a ze dne 2. prosince 2020, Monster Energy v. EUIPO – Nanjing aisiyou Clothing (Znázornění škrábance ve tvaru drápu), T‑35/20, nezveřejněný, EU:T:2020:579, bod 86].

56      Pokud jde konkrétně o extenzivní formu přečinu neoprávněného užívání označení, žalobkyně odkázala na rozsudek Taittinger, z něhož vyplývá, že může existovat klamavá prezentace i v případě výrobků odlišné povahy [rozsudek Taittinger, strany 641, 665 a 667; viz rovněž rozhodnutí Court of Appeal (England & Wales) (Civil Division) [Odvolací soud (Anglie a Wales) (občanskoprávní oddělení)], Diageo North America Inc v Intercontinental Brands (ICB) Ltd (2010) EWCA Civ 920, body 9 a 15]. V rozsudku Taittinger měl totiž Court of Appeal (England & Wales) (Civil Division) [Odvolací soud (Anglie a Wales) (občanskoprávní oddělení)] za to, že je možné, že se nezanedbatelná část veřejnosti může domnívat, že dotčený výrobek, nazvaný „Elderflower Champagne“, není šampaňským vínem, ale určitým způsobem s ním souvisí. Část veřejnosti, která si uvědomuje, že se jedná o nealkoholický nápoj, se může domnívat, že nealkoholické šampaňské víno bylo vytvořeno výrobci šampaňského vína stejným způsobem jako v případě nealkoholického vína nebo nealkoholického piva.

57      Z toho vyplývá, že totožnost dotčených výrobků není požadována, a jak ostatně uznává sám EUIPO, existenci nebezpečí klamavé prezentace lze prokázat rovněž pro výrobky, které jsou pouze podobné. To platí tím spíše pro dotčené výrobky, jelikož jsou všechny vyrobeny z rýže, a jsou tak velmi podobné rýži basmati.

58      I když se tedy goodwill spojovaný s výrazem „basmati“ vztahuje pouze na rýži basmati jako odrůdu nebo třídu výrobků, jak bylo konstatováno v bodě 16 napadeného rozhodnutí s odkazem na rozhodnutí Basmati Bus, nezanedbatelná část relevantní veřejnosti by se mohla domnívat, že výrobky uvedené odvolacím senátem, a sice rýžová mouka, svačinové občerstvení na bázi rýže, rýžová drť nebo krmná rýžová mouka, označené etiketou „Abresham Super Basmati Selaa Grade One World’s Best Rice“, jsou určitým způsobem spojeny s rýží basmati. Žalobkyně tak správně uvádí, že uvedená veřejnost bude při koupi výrobku označeného jako výrobek z rýže basmati nebo ji obsahující očekávat, že tento výrobek tuto rýži skutečně obsahuje.

59      Odvolací senát měl rovněž neprávem za to, že s ohledem na některé výrobky, jako je rýžová mouka, svačinové občerstvení na bázi rýže, rýžová drť nebo krmná rýžová mouka, z žádného důkazu nevyplývá, že druh rýže použité pro výrobu těchto výrobků je pro spotřebitele relevantní, a tudíž může ovlivnit jejich rozhodnutí o koupi.

60      Na základě žádné skutečnosti totiž není možné dospět k závěru, že by takový požadavek mohl být vyvozen z vnitrostátního pravidla, na kterém jsou založeny námitky v projednávané věci. Z rozhodnutí Basmati Bus naopak vyplývá, že podmínka nebezpečí klamavé prezentace je splněna, jelikož relevantní veřejnost může být vedena k tomu, že si bude myslet, že dotčené výrobky jsou z rýže basmati nebo ji obsahují, zatímco tomu tak není. Relevantní pasáž tohoto rozhodnutí byla citována v bodě 19 žaloby:

„[V]elký počet [spotřebitelů] očekává, že získá rýži basmati, spíše než jiný druh rýže. Pokud tyto služby nenabízejí rýži basmati, což stávající specifikace umožňuje, existuje nebezpečí klamavé prezentace.“

61      Pokud jde o posouzení odvolacího senátu, podle kterého pouhé nebezpečí, že by dotčené výrobky mohly mít nižší jakost, než je jakost rýže basmati, neopravňuje žalobkyni k zákazu užívání přihlášené ochranné známky, jelikož cílem právních předpisů o neoprávněném užívání označení není zaručit spotřebiteli jakost toho, co kupuje, stačí konstatovat, že žalobkyně správně uvádí, že její argumenty směřují k odůvodnění zákazu užívání ochranné známky přihlášené H. A. Chakarim z důvodu, že vzhledem k širokému popisu výrobků, na které se přihlášená ochranná známka vztahuje, je možné, že tyto výrobky rýži basmati neobsahují.

62      Konečně, pokud jde o konstatování odvolacího senátu, podle něhož žalobkyně netvrdila, a ani prokázala, že přihlášená ochranná známka byla užívána ve Spojeném království a že se toto užívání týká výrobků, které nebyly vyrobeny z pravé rýže basmati, je třeba uvést, že skutečné užívání přihlášené ochranné známky není uvedeno mezi podmínkami žaloby týkající se neoprávněného užívání označení. Z rozhodnutí Court of Appeal (England & Wales) (Civil Division) [Odvolací soud (Anglie a Wales), občanskoprávní oddělení], Maier v ASOS Plc (2015) F.S.R. 20, body 71 až 85, totiž vyplývá, že je třeba předpokládat loajální a fiktivní užívání přihlášené ochranné známky. Pokud jde o extenzivní formu žaloby týkající se neoprávněného užívání označení, tento výsledek je rovněž potvrzen rozhodnutím Basmati Bus, ve kterém Úřad pro duševní vlastnictví Spojeného království nevyžadoval důkaz o tom, že dotčená ochranná známka (Basmati Bus) byla skutečně užívána pro standardní sortiment rýže, ale spokojil se s konstatováním, že „[p] okud [dotčené služby] [nenabízejí] rýži basmati, což stávající specifikace [umožňuje], [existuje] nebezpečí klamavé prezentace“ (rozhodnutí Basmati Bus, bod 54).

63      Kromě toho ani skutečné užívání přihlášené ochranné známky není podmínkou stanovenou v čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009.

64      Z toho vyplývá, že žalobkyně správně uvádí, že nebezpečí klamavé prezentace vyplývá z loajálního a fiktivního užívání přihlášené ochranné známky s ohledem na obecný popis dotčených výrobků, a sice výrobků vyrobených z rýže.

65      Tento závěr není zpochybněn argumentací EUIPO, podle které se extenzivní forma žaloby týkající se neoprávněného užívání označení v podstatě podobá absolutnímu důvodu pro zamítnutí zápisu vycházejícímu z klamavosti ochranné známky na základě čl. 7 odst. 1 písm. g) nebo čl. 52 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009, což jsou ustanovení, pro jejichž uplatnění se předpokládá, že přihlašovatelé nejednají ve zlé víře, takže EUIPO neuplatní žádnou výhradu z úřední povinnosti, ledaže je možné předpokládat existenci skutečného klamání nebo dostatečně vážného nebezpečí klamání spotřebitele.

66      Jak totiž bylo uvedeno v bodech 32 až 34 výše, podmínka uvedená v čl. 8 odst. 4 písm. a) a b) nařízení č. 207/2009, podle které nezapsaná ochranná známka nebo označení musí svému majiteli poskytnout právo zakázat užívání pozdější ochranné známky, představuje podmínku, která se posuzuje s ohledem na kritéria stanovená právem, které uplatněné označení upravuje. Z toho vyplývá, že ustálená praxe, pokud jde o použití podmínek uvedených v čl. 7 odst. 1 písm. g) nebo v čl. 52 odst. 1 písm. a) uvedeného nařízení, není relevantní pro výklad vnitrostátního práva, který se řídí výlučně vnitrostátní právní úpravou uváděnou na podporu námitek a soudními rozhodnutími vydanými v dotyčném členském státě (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. března 2011, Anheuser-Busch v. Budějovický Budvar, C‑96/09 P, EU:C:2011:189, bod 190).

–       K újmě

67      Žalobkyně tvrdí, že újma způsobená goodwill spojenému s výrazem „basmati“ může vzniknout, jestliže potraviny, v souvislosti s nimiž se předpokládá, že jsou vyrobeny z rýže basmati, jsou ve skutečnosti vyrobeny z jiného druhu rýže, a zdůrazňuje, že újma spočívá ve ztrátě rozlišovací způsobilosti nebo samotné „zvláštnosti a výlučnosti“ pravé rýže basmati. Tvrzení odvolacího senátu, že žádný argument nevysvětluje způsob, jakým by užíváním přihlášené ochranné známky mohla být dotčena rozlišovací způsobilost uvedeného výrazu, vzhledem ke skutečnosti, že odrůda „super basmati“ je uznávanou odrůdou rýže basmati, není relevantní, jelikož toto tvrzení předpokládá, že uvedená ochranná známka bude užívána pro výrobky z rýže basmati.

68      EUIPO jednak tvrdí, že vyjádření odvolacího senátu v tomto ohledu nejsou pro výsledek napadeného rozhodnutí určující. Dále pak podle EUIPO odvolací senát jasně uznal, že účinek na rozlišovací způsobilost představuje určitý typ potenciální újmy, která může vzniknout v případě přečinu neoprávněného užívání označení. Odvolací senát však správně zdůraznil, že žalobkyně neuplatnila žádný argument k prokázání existence skutečného klamání nebo vážného nebezpečí budoucího klamání spotřebitele, a sice toho, že by H. A. Chakari prezentoval rýži, která nepatří do odrůdy basmati, jako rýži basmati.

69      V tomto ohledu je pravda, že odvolací senát uvedl, že důvod vycházející z extenzivní formy neoprávněného užívání označení zamítl pouze na základě neexistence klamavé prezentace názvu s dobrým jménem „basmati“. Odvolací senát se však v bodě 24 napadeného rozhodnutí vyjádřil k otázce újmy, když měl za to, že nehrozí, že užívání přihlášené ochranné známky způsobí žalobkyni obchodní újmu z důvodu, že „neshledává, jak by užívání [uvedené ochranné známky] pro [dotčené výrobky] mohlo způsobit přímou ztrátu prodeje žalobkyni, která je podle vlastních vyjádření významnou dodavatelkou pouze rýže, a nikoli [uvedených] výrobků“. Toto posouzení je nesprávné.

70      Jak totiž vyplývá z vnitrostátní judikatury a jak uznává sám EUIPO, újma spočívá bez ohledu na nebezpečí přímé ztráty prodejů pro žalobkyni ve ztrátě rozlišovací způsobilosti uvedeného označení nebo samotné „zvláštnosti a výlučnosti“ pravé rýže basmati. V tomto ohledu z rozhodnutí Court of Appeal (England & Wales) (Civil Division) [odvolací soud (Anglii a Wales) (občanskoprávní oddělení)] z roku 2010 uvedeného v bodě 56 výše vyplývá, že jednou ze skutečností, které musí žalobce prokázat za účelem dokázání toho, že došlo k extenzivní formě neoprávněného užívání označení, je, že mu vznikla, nebo je velmi pravděpodobné, že mu vznikne újma pro goodwill, jehož je majitelem, v důsledku toho, že žalovaný prodává výrobky, které jsou nepravdivě popsány označením, které požívá goodwill. Podle tohoto rozsudku může újma vzniknout zejména rozrušením rozlišovací způsobilosti označení. Kromě toho v rozsudku Taittinger bylo rozhodnuto, že i v případě neexistence nebezpečí podstatné nebo přímé ztráty prodejů každý výrobek, který není šampaňským vínem, přičemž je však povoleno, aby byl jako takový popsán, nevyhnutelně oslabuje tuto zvláštnost a výlučnost, a způsobuje tedy nejen újmu v důsledku klamání, ale zejména závažnou újmu (rozsudek Taittinger, strany 641, 668 až 670 a 678).

71      Kromě toho v rozsahu, v němž odvolací senát uvedl, že žádný argument nevysvětluje, jak by užíváním přihlášené ochranné známky mohla být dotčena rozlišovací způsobilost výrazu „basmati“ s ohledem na skutečnost, že odrůda „super basmati“ je uznávanou odrůdou rýže basmati, toto konstatování vychází z nesprávného předpokladu, že je užívání uvedené ochranné známky omezeno na výrobky z rýže basmati nebo rýže super basmati. Nebezpečí klamavé prezentace přitom vyplývá, jak bylo blíže uvedeno v bodě 64 výše, z loajálního a fiktivního užívání této ochranné známky s ohledem na obecný popis zpochybněných výrobků, a sice výrobků z širokého sortimentu rýže.

72      S ohledem na výše uvedené je třeba jedinému žalobnímu důvodu žalobkyně vyhovět, a v důsledku toho napadené rozhodnutí zrušit.

 K návrhu znějícímu na vyhovění námitkám

73      Ve druhé části prvního bodu návrhových žádání žalobkyně navrhuje, aby Tribunál námitkám vyhověl pro všechny výrobky.

74      EUIPO má za to, že tento návrh je nepřípustný z důvodu, že vyžaduje provést nový přezkum skutkového stavu, důkazů a vyjádření, ke kterým se odvolací senát nevyjádřil.

75      V tomto ohledu je třeba uvést, že žalobkyně ve druhé části svého prvního bodu návrhových žádání v podstatě navrhuje, aby Tribunál přijal rozhodnutí, které měl podle ní přijmout EUIPO, a sice rozhodnutí konstatující, že podmínky pro podání námitek jsou splněny. Navrhuje tak změnu napadeného rozhodnutí, jak je uvedena v čl. 72 odst. 3 nařízení 2017/1001. Tento návrh je tudíž přípustný.

76      Pravomoc změnit rozhodnutí přiznaná Tribunálu na základě čl. 72 odst. 3 nařízení 2017/1001 však neznamená, že by měl pravomoc provést posouzení v otázce, ke které se odvolací senát ještě nevyjádřil. Výkon pravomoci změnit rozhodnutí se proto musí v zásadě omezovat na situace, kdy je Tribunál po přezkumu posouzení provedeného odvolacím senátem schopen určit na základě prokázaných skutkových a právních okolností, jaké rozhodnutí měl odvolací senát přijmout [rozsudek ze dne 5. července 2011, Edwin v. OHIM, C‑263/09 P, EU:C:2011:452, bod 72; rovněž viz rozsudek ze dne 30. dubna 2019, Kuota International v. EUIPO – Sintema Sport (K), T‑136/18, nezveřejněný, EU:T:2019:265, bod 92 a citovaná judikatura].

77      V projednávané věci podmínky pro to, aby Tribunál vykonal pravomoc změnit rozhodnutí, splněny nejsou.

78      Odvolací senát totiž napadené rozhodnutí založil pouze na skutečnosti, že žalobkyně údajně neprokázala, že užívání přihlášené ochranné známky může vést ke klamavé prezentaci výrazu s dobrým jménem „basmati“. Konkrétně výslovně upřesnil, že důvod vycházející z extenzivní formy neoprávněného užívání označení nemůže obstát, aniž je nezbytné zkoumat, zda užívání starší ochranné známky v obchodním styku ve smyslu čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009 bylo prokázáno. Vzhledem k tomu, že odvolací senát tak provedl neúplnou analýzu podmínek uvedeného ustanovení, Tribunál nemůže vykonat pravomoc změnit rozhodnutí.

79      Druhá část prvního bodu návrhových žádání žalobkyně, směřující k dosažení změny napadeného rozhodnutí, musí být tudíž zamítnuta.

 Ke druhému bodu návrhových žádání

80      EUIPO tvrdí, že druhý bod návrhových žádání žalobkyně, předložený podpůrně a na základě něhož navrhuje, aby Tribunál vrátil věc EUIPO, není podpůrným návrhem ve vztahu k návrhu na zrušení vzhledem k tomu, že takové vrácení by bylo důsledkem první části prvního bodu návrhových žádání, pokud by byla přijata.

81      V rámci žaloby podané k unijnímu soudu proti rozhodnutí odvolacího senátu EUIPO je EUIPO povinen v souladu s čl. 72 odst. 6 nařízení 2017/1001 přijmout nezbytná opatření, aby vyhověl rozsudku unijního soudu. Přísluší tedy EUIPO, aby vyvodil důsledky z výroku a odůvodnění rozsudků unijního soudu [viz rozsudek ze dne 31. ledna 2019, Pear Technologies v. EUIPO – Apple (PEAR), T‑215/17, nezveřejněný, EU:T:2019:45, bod 81 a citovaná judikatura]. Druhý bod návrhových žádání žalobkyně tudíž nemá vlastní předmět, jelikož je pouze důsledkem první části prvního bodu návrhových žádání znějící na zrušení napadeného rozhodnutí.

 K nákladům řízení

82      Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

83      Vzhledem k tomu, že EUIPO neměl v podstatné části ve věci úspěch, je důvodné rozhodnout, že EUIPO ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené žalobkyní v řízení před Tribunálem a v řízení před odvolacím senátem.

84      I když se však na základě čl. 190 odst. 2 jednacího řádu nutné výdaje vynaložené účastníky řízení v souvislosti s řízením před odvolacím senátem považují za náklady, jejichž náhradu lze přiznat, neplatí to pro výdaje vynaložené v souvislosti s řízením před námitkovým oddělením. Návrh žalobkyně týkající se posledně uvedených nákladů musí být tudíž zamítnut.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (třetí senát)

rozhodl takto:

1)      Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 2. dubna 2020 (věc R 1079/2019-4) se zrušuje.

2)      Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)      EUIPO se ukládá náhrada nákladů řízení, včetně nutných nákladů vynaložených společností Indo European Foods Ltd v souvislosti s řízením před odvolacím senátem EUIPO.

Collins

Kreuschitz

Steinfatt

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 6. října 2021.

Podpisy


*– Jednací jazyk: angličtina.