Věc T‑712/15
Crédit mutuel Arkéa
proti
Evropské centrální bance
„Hospodářská a měnová politika – Obezřetnostní dohled nad úvěrovými institucemi – Článek 4 odst. 3 nařízení (EU) č. 1024/2013 – Obezřetnostní dohled na konsolidovaném základě – Dohlížená skupina – Instituce trvale přidružené k ústřednímu subjektu – Článek 2 odst. 21 písm. c) nařízení (EU) č. 468/2014 – Článek 10 nařízení (EU) č. 575/2013 – Kapitálové požadavky – Článek 16 odst. 1 písm. c) a odst. 2 písm. a) nařízení č. 1024/2013“
Shrnutí – rozsudek Tribunálu (druhého rozšířeného senátu) ze dne 13. prosince 2017
1. Soudní řízení – Zastoupení účastníků řízení – Možnost napravit absenci plné moci k podání žaloby později předloženým dokumentem potvrzujícím existenci takového zmocnění
(Jednací řád Tribunálu, čl. 51 odst. 4)
2. Žaloba na neplatnost – Právní zájem na podání žaloby – Žaloba směřující proti zrušenému aktu – Účinky derogace a účinky prohlášení za neplatné – Zachování právního zájmu žalobkyně na zrušení napadeného aktu
(Článek 263 SFEU, 264 SFEU a 266 SFEU)
3. Právo Evropské unie – Výklad – Metody – Jazykový, systematický a teleologický výklad
4. Hospodářská a měnová politika – Hospodářská politika – Dohled nad finančním sektorem v Unii – Jednotný mechanismus dohledu – Obezřetnostní dohled na konsolidovaném základě nad skupinou úvěrových institucí – Výjimka pro úvěrové instituce přidružené k ústřednímu subjektu – Podmínky použití
[Nařízení Parlamentu a Rady č. 575/2013, čl. 10 odst. 1; nařízení Rady č. 1024/2013; nařízení Evropské centrální banky č. 468/2014, č. 2 odst. 21 písm. c)]
5. Žaloba na neplatnost – Pravomoc unijního soudu – Výklad unijního práva – Pokyny správního orgánu – Závazná povaha – Neexistence
(Článek 19 SEU)
6. Hospodářská a měnová politika – Hospodářská politika – Dohled nad finančním sektorem v Unii – Jednotný mechanismus dohledu – Obezřetnostní dohled na konsolidovaném základě nad skupinou úvěrových institucí – Výjimka pro úvěrové instituce přidružené k ústřednímu subjektu – Požadavek, aby byl ústřední subjekt úvěrovou institucí – Neexistence
[Nařízení Parlamentu a Rady č. 575/2013, čl. 10 odst. 1 písm. b), a čl. 11 odst. 4; nařízení Rady č. 1024/2013; nařízení Evropské centrální banky č. 468/2014, čl. 2 odst. 21 písm. c)]
7. Právo Evropské unie – Výklad – Ustanovení, které neobsahuje žádný výslovný odkaz na právo členských států – Autonomní a jednotný výklad
8. Hospodářská a měnová politika – Hospodářská politika – Dohled nad finančním sektorem v Unii – Jednotný mechanismus dohledu – Obezřetnostní dohled na konsolidovaném základě nad skupinou úvěrových institucí – Výjimka pro úvěrové instituce přidružené k ústřednímu subjektu – Podmínky použití – Požadavek, aby závazky ústředního subjektu a přidružených subjektů byly společné a nerozdílné nebo aby za ně ručil ústřední subjekt – Pojmy „společné a nerozdílné závazky“ a „ručení“ – Autonomní výklad
[Nařízení Parlamentu a Rady č. 575/2013, čl. 10 odst. 1 písm. a)]
9. Hospodářská a měnová politika – Hospodářská politika – Dohled nad finančním sektorem v Unii – Jednotný mechanismus dohledu – Obezřetnostní dohled na konsolidovaném základě nad skupinou úvěrových institucí – Výjimka pro úvěrové instituce přidružené k ústřednímu subjektu – Podmínky použití – Požadavek, aby závazky ústředního subjektu a přidružených subjektů byly společné a nerozdílné nebo aby za ně ručil ústřední subjekt – Povinnost převodu kmenového kapitálu a likvidity v rámci skupiny
[Nařízení Parlamentu a Rady č. 575/2013, čl. 10 odst. 1 písm. a); nařízení Evropské centrální banky č. 468/2014, čl. 2 odst. 21 písm. c)]
10. Vnitrostátní právo – Výklad – Přihlédnutí k výkladu provedenému vnitrostátními soudy dotčeného členského státu – Meze
11. Žaloba na neplatnost – Předmět – Rozhodnutí založené na několika bodech odůvodnění, z nichž každý sám by postačoval k odůvodnění jeho výroku – Zrušení takového rozhodnutí – Podmínky
(Článek 263 SFEU a článek 296 SFEU)
12. Hospodářská a měnová politika – Hospodářská politika – Dohled nad finančním sektorem v Unii – Jednotný mechanismus dohledu – Obezřetnostní dohled na konsolidovaném základě nad skupinou úvěrových institucí – Výjimka pro úvěrové instituce přidružené k ústřednímu subjektu – Podmínky použití – Zajištění sledování platební schopnosti a likvidity ústředního subjektu a přidružených institucí – Kritéria
[Nařízení Parlamentu a Rady č. 575/2013, čl. 10 odst. 1 písm. b)]
13. Hospodářská a měnová politika – Hospodářská politika – Dohled nad finančním sektorem v Unii – Jednotný mechanismus dohledu – Obezřetnostní dohled nad úvěrovými institucemi na konsolidovaném základě – Kapitálové požadavky – Rozsah kontroly a hodnocení prováděných Evropskou centrální bankou – Soudní přezkum – Meze
[Nařízení Parlamentu a Rady č. 575/2013, čl. 92 odst. 1 písm. a); nařízení Rady č. 1024/2013, čl. 16 odst. 1 písm. c) a odst. 2 písm. a); směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36, čl. 97 odst. 1 písm. a)]
14. Právo Evropské unie – Zásady – Proporcionalita – Působnost
(Článek 5 odst. 4 SEU)
15. Žaloba na neplatnost – Žalobní důvody – Zneužití pravomoci – Pojem
(Článek 263 SFEU)
1. Podle čl. 51 odst. 4 jednacího řádu platí, že není-li předložena plná moc udělená účastníkem řízení k zastupování jejímu advokátovi, vedoucí soudní kanceláře dotyčnému účastníku řízení určí přeměřenou lhůtu k jejímu předložení. Toto ustanovení musí být vykládáno v tom smyslu, že nedostatek plné moci v okamžiku podání žaloby je možné zhojit dodatečným předložením veškerých dokumentů potvrzujících existenci tohoto zmocnění.
(viz bod 30)
2. Pokud jde o žalobu podanou proti rozhodnutí, kterým se žalobci stanoví obezřetnostní požadavky a které je v průběhu řízení zrušeno a nahrazeno rozhodnutím, jímž se stanoví nové obezřetnostní požadavky a jež je samo předmětem žaloby na neplatnost, derogací napadeného rozhodnutí druhým rozhodnutím nebyl dotčen právní zájem žalobkyně napadnout toto první rozhodnutí. Derogace aktu unijního orgánu není uznáním jeho protiprávnosti a vytváří účinek ex nunc, a to na rozdíl od zrušujícího rozsudku, na základě kterého je zrušený akt se zpětným účinkem vyřazen z právního řádu a má se za to, že nikdy neexistoval. Navíc má žalobkyně i nadále právní zájem na podání žaloby proti napadenému rozhodnutí i z toho důvodu, aby se předešlo tomu, že případné zrušení rozhodnutí, které jej derogovalo, bude mít za následek, že bude napadené rozhodnutí znovu vyvolávat právní účinky. Pokud by totiž rozhodnutí bylo zrušeno, účastníci by se dostali do situace, která předcházela vstupu v platnost tohoto rozhodnutí.
(viz body 41–43)
3. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 55)
4. Obezřetnostní dohled na konsolidovaném základě nad skupinou úvěrových institucí v zásadě naplňuje dva cíle. Prvním cílem je umožnit Evropské centrální bance, aby podchytila rizika, která by mohla ovlivnit úvěrovou instituci a přitom nemají původ v této instituci, ale ve skupině, jíž je instituce součástí. Druhým cílem je zabránit roztříštění obezřetnostního dohledu nad subjekty, které tvoří tyto skupiny, mezi různé orgány dohledu.
Proto pro splnění cílů nařízení č. 1024/2013, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi, musí být čl. 2 odst. 21 písm. c) nařízení č. 468/2014, kterým se stanoví rámec spolupráce v rámci jednotného mechanismu dohledu mezi Evropskou centrální bankou, příslušnými vnitrostátními orgány a vnitrostátními pověřenými orgány, a podmínky stanovené v čl. 10 odst. 1 nařízení č. 575/2013, o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky, na které odkazuje, vykládány s přihlédnutím k záměru normotvůrce umožnit Evropské centrální bance, aby měla celkový přehled o všech rizicích, které mohou mít dopad na úvěrovou instituci, jakož i zabránit roztříštění obezřetnostního dohledu mezi Evropskou centrální banku a vnitrostátní orgány.
Pokud jde o samotný cíl čl. 10 odst. 1 nařízení č. 575/2013, toto nařízení se týká obezřetnostních požadavků kladených na úvěrové instituce. V této souvislosti cíl uvedeného ustanovení jasně vyplývá z jeho znění a spočívá v možnosti příslušných orgánů, aby částečně nebo zcela upustily od uplatňování některých požadavků stanovených v nařízení na jednu nebo více úvěrových institucí, které se nacházejí v témže členském státě a jsou trvale přidruženy k ústřednímu subjektu, jenž nad nimi vykonává dohled a je usazen v témže členském státě. Avšak vzhledem k tomu, že podmínky stanovené v uvedeném ustanovení nejsou podle tohoto nařízení použitelné pro účely posouzení možnosti upustit od respektování požadavků na individuální úrovni, ale použijí se vzhledem k odkazu obsaženému v čl. 2 odst. 21 písm. c) nařízení č. 468/2014, je třeba vzít v úvahu pouze cíl tohoto ustanovení, a nikoliv vlastní cíl čl. 10 odst. 1 nařízení č. 575/2013.
(viz body 58, 59, 61, 64–66, 70)
5. Výklad relevantního předpisu správním orgánem nemůže zavazovat unijní soud, který má i nadále na základě článku 19 SEU výlučnou pravomoc vykládat unijní právo.
(viz bod 75)
6. Pokud jde o pojem „ústřední subjekt“ ve smyslu čl. 2 odst. 21 písm. c) nařízení č. 468/2014, kterým se stanoví rámec spolupráce v rámci jednotného mechanismu dohledu mezi Evropskou centrální bankou, příslušnými vnitrostátními orgány a vnitrostátními pověřenými orgány, toto ustanovení nemůže být vykládáno tak, že samotný ústřední subjekt musí být úvěrovou institucí. Zaprvé, znění čl. 2 odst. 21 písm. c) nařízení č. 468/2014 totiž neobsahuje takový požadavek na rozdíl od situace uvedené v čl. 2 odst. 21 písm. a) téhož nařízení, kde se výslovně hovoří o obezřetnostním dohledu nad skupinou, jejíž mateřská společnost je úvěrovou institucí.
Zadruhé je v souladu s cílem nařízení č. 1024/2013, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi, a nařízení č. 468/2014 zvolit kvalifikaci „dohlížená skupina“ ve smyslu čl. 2 odst. 21 písm. c) nařízení č. 468/2014, a to ať už je ústřední subjekt úvěrovou institucí, či nikoli. Zatřetí, nemožnost Evropské centrální banky vykonávat pravomoci stanovené nařízením č. 1024/2013 ve vztahu k ústřednímu subjektu, který není úvěrovou institucí, nepředstavuje nepřekonatelnou překážku pro provádění přiměřeného obezřetnostního dohledu, jestliže Evropská centrální banka může uplatnit své pravomoci ve vztahu k institucím přidruženým k ústřednímu subjektu.
Mimoto ani z čl. 10 odst. 1 písm. b) nařízení č. 575/2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky, ani z čl. 11 odst. 4 téhož nařízení neplyne, že k tomu, aby se mohl použít čl. 2 odst. 21 písm. c) nařízení č. 468/2014, musí být ústřední subjekt úvěrovou institucí.
(viz body 86, 88, 93, 94, 108)
7. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 119)
8. Jelikož nařízení č. 575/2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky nedefinuje pojmy „společné a nerozdílné závazky“ a „ručení za závazky“ tím, že by odkazovalo na vnitrostátní právní úpravu členských států, je nutné je považovat za autonomní pojmy unijního práva.
(viz bod 120)
9. Pokud jde o výjimku pro úvěrové instituce z uplatňování požadavků stanovených v části dva až osm nařízení č. 575/2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky, podmínka společných a nerozdílných závazků obsažená v čl. 10 odst. 1 písm. a) uvedeného nařízení je splněna, pokud existuje povinnost převodu kmenového kapitálu a likvidity v rámci skupiny za účelem zajištění toho, že budou splněny závazky vůči věřitelům. Takový výklad je v souladu s cílem čl. 2 odst. 21 písm. c) nařízení č. 468/2014, kterým se stanoví rámec spolupráce v rámci jednotného mechanismu dohledu mezi Evropskou centrální bankou, příslušnými vnitrostátními orgány a vnitrostátními pověřenými orgány, a se zněním čl. 10 odst. 1 písm. a) nařízení č. 575/2013.
(viz bod 130)
10. Působnost vnitrostátních právních a správních předpisů musí posuzovat s přihlédnutím k jejich výkladu vnitrostátními soudy. Nicméně pokud neexistují rozhodnutí příslušných vnitrostátních soudů, je nutně na unijním soudu, aby rozhodl o rozsahu působnosti těchto ustanovení.
(viz bod 132)
11. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 138)
12. Pokud jde o výjimku pro úvěrové instituce z uplatňování požadavků stanovených v části dva až osm nařízení č. 575/2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky, podmínka platební schopnosti a likvidity ústředního subjektu a všech přidružených institucí podle čl. 10 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení musí být vykládána tak, že znamená dodržování dvou kritérií. První kritérium vychází z existence konsolidované účetní závěrky skupiny. Druhé kritérium předpokládá obezřetnostní dohled nad platební schopností a likviditou všech subjektů, které tvoří skupinu, na základě její konsolidované účetní závěrky.
(viz bod 147)
13. Ze společného výkladu čl. 16 odst. 1 písm. c) a odst. 2 písm. a) nařízení č. 1024/2013, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi, vyplývá, pokud na základě obezřetnostního přezkumu provedeného Evropskou centrální bankou vyjde najevo, že kmenový kapitál a likvidita, které úvěrová instituce drží, nepostačují k řádnému řízení a krytí rizik, je Evropská centrální banka oprávněna požadovat od úvěrové instituce, aby držela kmenový kapitál nad rámec minimálních požadavků uvedených v čl. 92 odst. 1 a písm. a) nařízení č. 575/2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky.
Pokud jde o kontrolu, kterou má provádět Evropská centrální banka, ze samotného znění čl. 97 odst. 1 prvního pododstavce písm. a) směrnice 2013/36 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky vyplývá, že tato kontrola se týká rizik, kterým instituce jsou nebo mohou být vystaveny, což nutně vede k možnosti zohlednit budoucí skutečnosti způsobilé změnit jejich profil rizika. Z toho plyne, že pokud Evropská centrální banka vychází z toho, že v budoucnu může dojít k nějaké události, nedopouští se tím nesprávného právního posouzení.
Kromě toho vzhledem ke složitosti posouzení úrovně požadavků na kmenový kapitál „CET 1“ úvěrové instituce s ohledem na její profil rizika a případné události, které ho mohou ovlivnit, má Evropská centrální banka široký prostor pro uvážení. V tomto ohledu přezkum takového uvážení unijním soudem musí být nezbytně omezen na ověření dodržení procesních pravidel a pravidel týkajících se odůvodnění, jakož i věcné správnosti skutkových zjištění, neexistence zjevně nesprávného posouzení a zneužití pravomoci. Výkon této pravomoci v rámci širokého prostoru pro uvážení přitom není vyňat ze soudního přezkumu. Unijní soud tedy musí ověřit nejen věcnou správnost dovolávaných důkazních materiálů, jejich věrohodnost a soudržnost, ale musí rovněž posoudit, zda tyto skutečnosti představují veškeré rozhodné údaje, jež musí být při posuzování komplexní situace vzaty v úvahu, a zda lze o ně opřít vyvozené závěry.
(viz body 168, 176, 178, 179, 181)
14. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 200–202)
15. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 211)