ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (čtvrtého senátu)

10. dubna 2014(*)

Obsah

I –  Právní rámec

II –  Skutečnosti předcházející sporu a sporné rozhodnutí

III –  Žaloby před Tribunálem a napadený rozsudek

IV –  Návrhová žádání účastnic řízení a řízení před Soudním dvorem

V –  Ke kasačním opravným prostředkům

A –  Shrnutí důvodů kasačních opravných prostředků

B –  Přezkum důvodů kasačního opravného prostředku

1.  K důvodům týkajícím se přičitatelnosti protiprávního jednání dceřiných společností mateřským společnostem

a)  K prvnímu důvodu vznesenému společnostmi skupiny Alstom, vycházejícímu z porušení povinnosti uvést odůvodnění, kterou má Komise

i)  K první části prvního důvodu uplatněného společnostmi skupiny Alstom

–  Argumentace účastnic řízení

–  Závěry Soudního dvora

ii)  K druhé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku vzneseného společnostmi skupiny Alstom

b)  K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku uplatněnému společností Areva a druhému důvodu kasačního opravného prostředku vznesenému společnostmi skupiny Alstom, vycházejícím z porušení povinnosti Tribunálu uvést odůvodnění

i)  K první části druhého důvodu kasačního opravného prostředku uplatněného společnostmi skupiny Alstom

ii)  K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku uplatněnému společností Areva a druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku vzneseného společnostmi skupiny Alstom

–  Argumentace účastnic řízení

–  Závěry Soudního dvora

iii)  K čtvrté části druhého důvodu kasačního opravného prostředku společností skupiny Alstom

c)  K třetímu důvodu kasačního opravného prostředku společností skupiny Alstom, vycházejícímu z porušení článku 101 SFEU, zejména pravidel o přičitatelnosti protiprávního jednání, jakož i zásad práva na spravedlivý proces a presumpce neviny

i)  K první části třetího důvodu kasačního opravného prostředku společností skupiny Alstom

ii)  K druhé části třetího důvodu kasačního opravného prostředku společností skupiny Alstom

2.  K důvodům kasačního opravného prostředku týkajícím se uplatnění pravidel ukládání společného a nerozdílného zaplacení pokut

a)  K argumentům týkajícím se faktické solidarity uložené mateřským společnostem Areva a Alstom

i)  Argumentace účastnic řízení

ii)  Závěry Soudního dvora

–  K přípustnosti

–  K věci samé

b)  K argumentům týkajícím se rozdělení pokuty mezi solidární spoludlužníky

i)  Argumentace účastnic řízení

ii)  Závěry Soudního dvora

3.  Ke čtvrtému důvodu kasačního opravného prostředku společnosti Areva, vycházejícímu z porušení zásad proporcionality a rovného zacházení při stanovení výše pokuty, která jí byla uložena

i)  Argumentace účastnic řízení

ii)  Závěry Soudního dvora

4.  K pátému důvodu kasačního opravného prostředku společnosti Alstom, vycházejícímu z porušení práva na účinný procesní prostředek

i)  Argumentace účastnic řízení

ii)  Závěry Soudního dvora

VI –  K nákladům řízení

„Kasační opravný prostředek – Hospodářská soutěž – Kartelová dohoda – Trh projektů týkajících se plynem izolovaných spínacích přístrojů – Přičitatelnost protiprávního jednání dceřiných společností mateřským společnostem – Povinnost uvést odůvodnění – Společná a nerozdílná odpovědnost za zaplacení pokuty – Pojem podniku – ‚Faktickáʻ solidarita – Zásady právní jistoty a personality trestu a sankcí – Zásady proporcionality a rovného zacházení“

Ve spojených věcech C‑247/11 P a C‑253/11 P,

jejichž předmětem jsou dva kasační opravné prostředky na základě článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie, podané dne 18. května 2011 a dne 20. května 2011,

Areva SA (C‑247/11 P), se sídlem v Paříži (Francie), zastoupená A. Schildem, C. Simphalem a E. Estellonem, advokáty,

účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek,

přičemž dalšími účastnicemi řízení jsou:

Alstom SA, se sídlem v Levallois-Perret (Francie),

T&D Holding SA, původně Areva T&D Holding SA, se sídlem v Levallois-Perret,

Alstom Grid SAS, původně Areva T&D SA, se sídlem v La Défense (Francie),

Alstom Grid AG, původně Areva T&D AG, se sídlem v Oberentfeldenu (Švýcarsko) (C‑253/11 P),

zastoupené J. Derennem, A. Müller-Rappardem a M. Lagruem, advokáty,

žalobkyně v prvním stupni,

Evropská komise, zastoupená V. Bottkou a N. von Lingenem, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

žalovaná v prvním stupni,

a

Alstom SA,

T&D Holding SA,

Alstom Grid SAS,

Alstom Grid AG (C‑253/11 P),

zastoupené J. Derennem, A. Müller-Rappardem a M. Lagruem, advokáty,

účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek,

přičemž dalšími účastnicemi řízení jsou:

Areva SA, zastoupená A. Schildem, C. Simphalem a E. Estellonem, advokáty,

žalobkyně v prvním stupni,

Evropská komise, zastoupená V. Bottkou a N. von Lingenem, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

žalovaná v prvním stupni,

SOUDNÍ DVŮR (čtvrtý senát),

ve složení L. Bay Larsen, předseda senátu, K. Lenaerts, místopředseda Soudního dvora, vykonávající funkci soudce čtvrtého senátu, M. Safjan, J. Malenovský a A. Prechal (zpravodaj), soudci,

generální advokát: P. Mengozzi,

vedoucí soudní kanceláře: V. Tourrès, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 2. května 2013,

po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 19. září 2013,

vydává tento

Rozsudek

1        Svými kasačními opravnými prostředky se společnosti Areva SA (dále jen „Areva“), Alstom SA (dále jen „Alstom“), T&D Holding SA, Alstom Grid SAS a Alstom Grid AG (dále jen, tyto čtyři společnosti společně, „společnosti skupiny Alstom“, a těchto pět společností dohromady, „navrhující společnosti“) domáhají zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 3. března 2011, Areva a další v. Komise (T‑117/07 a T‑121/07, Sb. rozh. s. II‑633, dále jen „napadený rozsudek“) v rozsahu, v němž Tribunál tímto rozsudkem zamítl jejich žalobu směřující k částečnému zrušení rozhodnutí Komise C (2006) 6762 final ze dne 24. ledna 2007 v řízení podle článku [81 ES] a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/F/38.899 – Plynem izolované spínací přístroje), jehož shrnutí bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie ( Úř. věst. 2008, C 5, s. 7, dále jen „sporné rozhodnutí“), a podpůrně ke snížení pokuty, která jim byla uložena uvedeným rozhodnutím.

I –  Právní rámec

2        Článek 23 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 [ES] a 82 [ES] (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1), nazvaný „Pokuty“ stanoví:

„[...]

2. Komise může rozhodnutím uložit podnikům a sdružením podniků pokuty, pokud úmyslně nebo z nedbalosti:

a) se dopouštějí jednání v rozporu s články [81 ES] nebo [82 ES] [...]

[...]

3. Při stanovování výše pokuty se přihlíží k závažnosti a k délce trvání protiprávního jednání.

[...]“

3        Podle článku 31 tohoto nařízení, nazvaného „Přezkoumání Soudním dvorem“:

„Soudní dvůr má neomezenou příslušnost přezkoumávat rozhodnutí, kterými Komise stanovila pokutu nebo penále. Může uloženou pokutu nebo penále zrušit, snížit nebo zvýšit.“

II –  Skutečnosti předcházející sporu a sporné rozhodnutí

4        Skutkové okolnosti, které vedly ke vzniku projednávaného sporu a jež jsou vylíčeny v bodech 1 až 35 napadeného rozsudku, lze shrnout následovně.

5        Spor se týká kartelové dohody týkající se prodeje plynem izolovaných spínacích přístrojů (dále jen „PISP“) sloužících ke kontrole toku energie v elektrických rozvodných sítích. Jedná se o silnoproudá zařízení používaná jako hlavní prvek pro elektrické rozvodny dodávané na klíč. 

6        V bodech 6 až 9 napadeného rozsudku jsou jednotlivé společnosti, kterých se týká tento spor, uvedeny takto:

„6.      Alstom (dříve Alsthom), akciová společnost podle francouzského práva se správní radou, je mateřská společnost skupiny společností (dále jen ,skupina Alstomʻ). V období od 15. dubna 1988 do 8. ledna 2004 skupina Alstom působila v odvětví přenosu a distribuce elektrické energie (dále jen ‚úsek T & Dʻ) a především v oblasti PISP.

7. V rámci skupiny Alstom vyvíjela aktivity v oblasti PISP ve Francii Alsthom SA (France), a to až do roku 1989, kdy došlo ke změně její firmy na GEC Alsthom SA, ve které 100% podíl držela GEC Alsthom NV. Dne 16. listopadu 1992 vznikla společnost Kléber Eylau SA, která byla dohodou účinnou od 7. prosince 1992 pověřena aktivitami v oblasti PISP ve Francii. Ve společnosti Kléber Eylau držela 99,76% podíl GEC Alsthom SA a 0,04% podíl Étoile Kléber. V červnu 1993 došlo k přeměně Kléber Eylau na GEC Alsthom T&D SA, která se v červnu 1998 přeměnila na Alstom T&D SA. V posledně uvedené společnosti měla 100% podíl Alstom Holdings (France), jejímž 100% podílníkem byla Alstom.

8. Aktivity v oblasti PISP v rámci skupiny Alstom probíhaly od ledna 1986 paralelně ve Švýcarsku a ve Francii, kdy se Sprecher Energie AG stala dceřinou společností, v níž 100% podíl držela Alsthom. V listopadu 1993 se Sprecher Energie přeměnila na GEC Alsthom T&D AG, která se v červenci 1997 přeměnila na GEC Alsthom AG a v červnu 1998 na Alstom AG [dále jen ‚Alstom (Suisse)ʻ]. Dne 22. prosince 2000 posledně uvedenou společnost převzala Alstom Power (Schweiz) AG. Nový subjekt dostal název Alstom (Schweiz) AG. V listopadu 2002 vznikl v rámci skupiny Alstom nový právní subjekt, na který byly převedeny aktivity úseku T & D ve Švýcarsku. Tento subjekt, který se původně jmenoval Alstom (Schweiz) Services AG, byl následně přejmenován na Alstom T&D AG.

9. Veškeré aktivity skupiny Alstom v rámci úseku T & D byly dne 8. ledna 2004, převedeny na skupinu, ve které je mateřskou společností Areva, akciová společnost podle francouzského práva s představenstvem a dozorčí radou (dále jen ‚skupina Arevaʻ). Aktivity v oblasti PISP v rámci skupiny Areva vykonávaly v období od 9. ledna do 11. května 2004 společnosti Areva T&D SA a Areva T&D AG, dceřiné společnosti, ve kterých 100% podíl držela společnost Areva T&D Holding SA, jejímž 100% podílníkem byla Areva (dále jen společně ‚společnosti skupiny Areva’).“

7        Dne 3. března 2004 společnost ABB Ltd. oznámila Komisi existenci protisoutěžních jednání v odvětví PISP a přednesla ústní žádost o ochranu před pokutami v souladu s oznámením Komise o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů (Úř. věst. 2002, C 45, s. 3, dále jen „oznámení o spolupráci“). Dne 25. dubna 2004 Komise společnosti ABB poskytla podmínečnou ochranu.

8        Na základě prohlášení společnosti ABB zahájila Komise šetření a ve dnech 11  a 12. května 2004 provedla namátkové kontroly mimo jiné v prostorách společnosti Areva T&D SA. Dne 20. dubna 2006 přijala Komise oznámení námitek, které vedle společnosti Alstom a společností skupiny Areva zaslala i společnostem ABB, Fuji Electric Holdings Co., Ltd a Fuji Electric Systems Co., Ltd, Hitachi Ltd a Hitachi Europe Ltd, Japan AE Power Systems Corp., Mitsubishi Electric System Corp., Nuova Magrini Galileo SpA, Schneider Electric SA, Siemens AG, Toshiba Corp. a pěti společnostem skupiny, jejíž mateřskou společností byla VA Technologie AG, a to včetně samotné VA Technologie AG.

9        Dne 24. ledna 2007 přijala Komise sporné rozhodnutí, které bylo oznámeno 20 společnostem, jímž bylo zasláno oznámení námitek.

10      V bodech 29 až 31 napadeného rozsudku jsou znaky dotčené kartelové dohody, jak byly konstatovány ve sporném rozhodnutí, shrnuty takto:

„29. V bodech 113 až 123 odůvodnění [sporného] rozhodnutí Komise uvedla, že různé podniky, které se účastnily kartelové dohody, koordinovaly podle smluvených pravidel přidělování projektů PISP na celosvětové úrovni, s výjimkou některých trhů, aby zejména zachovaly kvóty, které do značné míry odrážely jejich odhadované historické podíly na trhu. Upřesnila, že k přidělování projektů PISP docházelo na základě společné ‚japonské’ kvóty a společné ‚evropské’ kvóty, které měly být mezi ně posléze rozděleny japonskými a evropskými výrobci. Dohoda podepsaná ve Vídni [(Rakousko)] dne 15. dubna 1988 (dále jen ‚dohoda GQʻ) stanovila pravidla umožňující přidělení projektů PISP buď japonským, nebo evropským výrobcům a přičtení jejich hodnoty k příslušným kvótám. Kromě toho v bodech 124 až 132 odůvodnění [sporného] rozhodnutí Komise upřesnila, že různé podniky, které se účastnily kartelové dohody, uzavřely nepsanou dohodu [...], na jejímž základě projekty PISP v Japonsku na straně jedné a v zemích evropských účastníků kartelové dohody na straně druhé, označované společně jako ‚domovské země’ projektů PISP, byly vyhrazeny japonským a evropským účastníkům kartelu. Projekty PISP v ‚domovských zemích’ nebyly předmětem výměny informací mezi oběma skupinami a nebyly přičítány k příslušným kvótám.

30. Dohoda GQ obsahovala rovněž pravidla týkající se výměny nezbytných informací o fungování kartelu mezi oběma skupinami výrobců, která byla zejména zajišťována tajemníky uvedených skupin, manipulace dotyčných nabídkových řízení a stanovení cen za projekty PISP, které nemohly být přiděleny. Podle znění přílohy 2 se dohoda GQ vztahovala na celý svět s výjimkou Spojených států amerických, Kanady, Japonska a 17 zemí západní Evropy. Projekty PISP byly v jiných evropských zemích než v ,domovských zemíchʻ podle [uvedené nepsané dohody] rovněž vyhrazeny evropské skupině, jelikož japonští výrobci se zavázali, že nebudou v případě projektů PISP v Evropě podávat nabídky.

31. Rozdělování projektů PISP mezi evropskými výrobci se podle Komise řídilo dohodou podepsanou rovněž ve Vídni dne 15. dubna 1988, nazvanou ‚E-Group Operation Agreement for GQ-Agreement’ (Dohoda skupiny E ohledně provádění dohody GQ) [...]. Komise uvedla, že přidělování projektů PISP v Evropě probíhalo podle stejných pravidel a postupů, jakými se řídilo přidělování projektů PISP v jiných zemích. Konkrétně měly být projekty PISP v Evropě rovněž oznamovány, zapisovány do seznamu, přidělovány, seřazovány nebo získaly minimální cenu.“

11      Na základě skutkových zjištění a právních posouzení Komise ve sporném rozhodnutí konstatovala, že dotčené podniky porušily článek 81 ES a článek 53 Dohody o Evropském hospodářském prostoru ze dne 2. května 1992 (Úř. věst. 1994, L 1, s. 3, dále jen „Dohoda o EHP“), a uložila jim pokuty, jejichž výše byla vypočtena metodou uvedenou v Pokynech o metodě stanovování pokut udělených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO (Úř. věst. 1998, C 9, s. 3, dále jen „pokyny“), jakož i v oznámení o spolupráci.

12      Komise rozhodla, že je třeba podle oznámení o spolupráci vyhovět žádosti společnosti ABB o ochranu před pokutami, ale že žádosti o shovívavost podané jinými společnostmi, mezi které patří Areva, musejí být zamítnuty.

13      Články 1 a 2 sporného rozhodnutí stanoví:

„Článek 1

Následující podniky porušily [článek 81 ES a článek 53 Dohody o EHP] účastí, v uvedených obdobích, na souboru dohod a jednání ve vzájemné shodě v odvětví [PISP] v [Evropském hospodářském prostoru (EHP)]:

[…][...]

b)       [Alstom], od 15. dubna 1988 do 8. ledna 2004;

c)       [Areva], od 9. ledna 2004 do 11. května 2004;

d)      Areva T&D AG, od 22. prosince 2003 do 11. května 2004;

e)      Areva T&D Holding [...], od 9. ledna 2004 do 11. května 2004;

f)      Areva T&D SA, od 7. prosince 1992 do 11. května 2004;

[...]

Článek 2

Za protiprávní jednání uvedená v článku 1 se ukládají tyto pokuty:

[...]

b)       [Alstom]: 11 475 000 eur;

c)       [Alstom], společně a nerozdílně se společností Areva T&D SA: 53 550 000 eur. Z částky uložené společnosti Areva T&D SA (53 550 000 eur), Areva [...], Areva T&D Holding [...] a Areva T&D AG, společně a nerozdílně se společností Areva T&D SA: 25 500 000 eur.

[...]“

14      Z údajů poskytnutých navrhujícími společnostmi vyplývá, že Areva dne 7. června 2010 prodala všechny své činnosti v odvětví T&D. Zvláště, Alstom převzala činnosti přenosu. Poté Areva T&D Holding změnila svůj název na T&D Holding SA, Areva T&D SA se stala společností Alstom Grid SAS a Areva T&D AG je nyní známa pod jménem Alstom Grid AG.

III –   Žaloby před Tribunálem a napadený rozsudek

15      Z bodu 50 napadeného rozsudku vyplývá, že společnosti skupiny Areva vznesly na podporu svých návrhových žádání směřujících ke zrušení sedm žalobních důvodů, které Tribunál shrnul takto:

„První žalobní důvod vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění stanovené v článku 253 ES. Podstatou druhého žalobního důvodu je porušení pravidel přičitatelnosti protiprávního jednání, která plynou z čl. 81 odst. 1 ES a čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP, a porušení obecných zásad právní jistoty a zákazu retroaktivity. Podstatou třetího žalobního důvodu je porušení pravidel přičitatelnosti protiprávního jednání, které plynou z čl. 81 odst. 1 ES a čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP. Podstatou čtvrtého žalobního důvodu je porušení pravidel přičitatelnosti protiprávního jednání a solidarity při placení pokut, která plynou z čl. 81 odst. 1 ES a čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP, porušení článku 7 ES a porušení obecných zásad rovného zacházení a proporcionality, právní jistoty, zákazu retroaktivity a účinné soudní ochrany. Pátý žalobní důvod vychází z porušení pravidel solidarity při placení pokut, která plynou z čl. 81 odst. 1 ES a čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP. Podstatou šestého žalobního důvodu je porušení čl. 23 odst. 2 písm. a) [nařízení Rady č. 1/2003] a bodu 2 [pokynů], nesprávné posouzení a porušení obecných zásad rovného zacházení a proporcionality. Podstatou posledního, sedmého žalobního důvodu je nesprávné posouzení a porušení článku 81 ES, čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP a oznámení o spolupráci.“

16      V bodě 51 napadeného rozsudku Tribunál takto shrnul osm žalobních důvodů vznesených společností Alstom na podporu jejích návrhových žádání:

„První žalobní důvod vychází z porušení práva na účinný procesní prostředek. Podstatou druhého žalobního důvodu je porušení pravidel solidarity při placení pokut, která plynou z článku 81 ES a článku 53 Dohody o EHP, porušení obecných zásad právní jistoty a personality trestů a porušení povinnosti uvést odůvodnění. Třetí žalobní důvod vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění zakotvené v článku 253 ES. Čtvrtý žalobní důvod primárně vychází z porušení pravidel přičitatelnosti protiprávního jednání, která plynou z článku 81 ES a článku 53 Dohody o EHP, a z nesprávného právního posouzení a podpůrně z porušení článku 25 nařízení č. 1/2003. Podstatou pátého žalobního důvodu je nesprávné posouzení, porušení pokynů, porušení zásad rovného zacházení a proporcionality a porušení povinnosti uvést odůvodnění. Podstatou šestého žalobního důvodu je porušení pravidel prokazování nepřetržitosti protiprávního jednání, která plynou z čl. 23 odst. 3 nařízení č. 1/2003 a čl. 15 odst. 2 nařízení Rady č. 17 ze dne 6. února 1962, prvního nařízení, kterým se provádějí články [81 ES] a [82 ES] (Úř. věst. 1962, 13, s. 204; Zvl. vyd. 08/01, s. 3), ve znění pozdějších předpisů, a porušení zásady právní jistoty. Sedmý žalobní důvod je založen na porušení zásady dodržení práva na obhajobu a na porušení čl. 27 odst. 1 nařízení č. 1/2003. Podstatou osmého žalobního důvodu je porušení pokynů a podpůrně porušení zásady proporcionality.“

17      V bodě 317 napadeného rozsudku Tribunál přijal žalobní důvody žalobkyň vycházející z porušení zásady proporcionality a zásady rovného zacházení, a rozhodl zrušit čl. 2 písm. b) a c) sporného rozhodnutí v rozsahu, v němž společnosti Alstom a společnostem skupiny Areva, z důvodu přitěžující okolnosti vycházející z vedoucí úlohy při protiprávním jednání, stanoví 50 % zvýšení základní částky jim uložených pokut, které je totožné se zvýšením pokuty uložené společnosti Siemens AG.

18      V bodě 323 tohoto rozsudku Tribunál při výkonu své pravomoci v plné jurisdikci stanovil zvýšení základní částky na základě této přitěžující okolnosti o 35 % pro společnosti Alstom a Areva T&D SA, jakož i o 20 % pro společnosti Areva T&D AG, Areva a Areva T&D Holding, a na tomto základě změnil pokuty uložené v čl. 2 písm. b) a c) sporného rozhodnutí.

19      Tribunál zamítl všechny další žalobní důvody uplatněné společností Alstom a společnostmi skupiny Areva.

20      Tribunál také v bodě 2 výroku napadeného rozsudku zrušil č. 2 písm. b) a c) sporného rozhodnutí a v bodě 3 výroku tohoto rozsudku stanovil částku pokut takto:

„–      Alstom [...]: 10 327 500 eur;

–      Alstom [...]: 48 195 000 eur solidárně se společností Areva T&D SA, přičemž 20 400 000 eur z částky dlužné společností Areva T&D SA zaplatí posledně uvedená společnost solidárně se společnostmi Areva T&D AG, Areva [...] a Areva T & D Holding [...]“

IV –  Návrhová žádání účastnic řízení a řízení před Soudním dvorem

21      Svým kasačním opravným prostředkem Areva navrhuje, aby Soudní dvůr:

–        zrušil napadený rozsudek;

–        v případě, že Soudní dvůr bude mít za to, že stav řízení umožňuje vydání konečného rozhodnutí ve věci, aby zrušil čl. 1 písm. c) a čl. 2 písm. c) sporného rozhodnutí, a podpůrně podstatně snížil pokutu, která jí byla uložena, a uložil Komisi náhradu nákladů řízení, včetně nákladů řízení, které vynaložila před Tribunálem;

–        v případě, že Soudní dvůr bude mít za to, že stav řízení neumožňuje vydání konečného rozhodnutí ve věci, aby vrátil věc senátu Tribunálu v jiném složení, a konstatoval, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později.

22      Svým kasačním opravným prostředkem společnosti skupiny Alstom navrhují, aby Soudní dvůr:

–        zrušil napadený rozsudek;

–        v případě, že Soudní dvůr bude mít za to, že stav řízení umožňuje vydání konečného rozhodnutí ve věci, aby zrušil čl. 1 písm. b), d), e), f) a čl. 2 písm. b) a c) sporného rozhodnutí, a podpůrně podstatně snížil pokutu, která jim byla uložena, a uložil Komisi náhradu nákladů řízení, včetně nákladů řízení před Tribunálem;

–        v případě, že Soudní dvůr bude mít za to, že stav řízení neumožňuje vydání konečného rozhodnutí ve věci, aby vrátil věc senátu Tribunálu v jiném složení, a konstatoval, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později.

23      Usnesením předsedy Soudního dvora ze dne 20. července 2011 byly věci C‑247/11 P a C‑253/11 P spojeny pro účely písemné i ústní části řízení, jakož i pro účely rozsudku.

V –  Ke kasačním opravným prostředkům

A –   Shrnutí důvodů kasačních opravných prostředků

24      Na podporu svého kasačního opravného prostředku Areva vznáší čtyři důvody směřující ke zrušení, z nichž první je rozdělen do tří částí, a vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění, kterou má Tribunál, a práva na obhajobu v rámci přezkumu skutečného výkonu rozhodujícího vlivu společnosti Areva na společnosti Areva T&D SA a Areva T&D AG, v období od 9. ledna do 11. května 2004, v rozsahu, v němž Tribunál:

–        nahradil úvahy Komise vlastními úvahami tím, že a posteriori ke spornému rozhodnutí připojil odůvodnění pro závěr, že Komise mohla správně tvrdit, že nevyvrátila domněnku skutečného výkonu rozhodujícího vlivu;

–        uvedl argumenty, které neumožňují seznámit se s důvody, z nichž nebylo vyhověno jejím tvrzením směřujícím k vyvrácení této domněnky, a

–        uložil předložení nemožného důkazu („probatio diabolica“) v rámci vyvrácení uvedené domněnky a nedal jí příležitost se vyjádřit k novému odůvodnění připojenému ke spornému rozhodnutí.

25      Tři důvody kasačního opravného prostředku vznesené společností Areva vycházejí z porušení:

–        pravidel o společné a nerozdílné odpovědnosti pro placení pokut mající za následek porušení zásad právní jistoty a personality trestu v rozsahu, v němž Tribunál Komisi nevytkl, že vytvořila faktickou solidaritu mezi společnostmi Areva a Alstom, dvěma společnostmi, které dohromady nikdy netvořily společnou hospodářskou jednotku,

–        pravidel o delegaci pravomocí Komise, povinnosti uvést odůvodnění, kterou má Tribunál, zásady personality trestu a sankcí v rozsahu, v němž Tribunál Komisi nevytkl, že ve sporném rozhodnutí nerozhodla o otázce, jakou částkou má na pokutu přispět Alstom a jakou Areva, a implicitně tak přenesla pravomoc k řešení této otázky na vnitrostátní soud nebo rozhodce, ačkoli takové rozhodnutí spadá do diskreční pravomoci Komise ukládat sankce, kterážto pravomoc nemůže být přenesena, a

–        zásad proporcionality a rovného zacházení v rozsahu, v němž Tribunál schválil pokutu uloženou společně a nerozdílně společnosti Areva za protiprávní jednání trvající čtyři měsíce, jejíž částka představuje zhruba polovinu částky pokuty, kterou Alstom musí společně a nerozdílně zaplatit za protiprávní jednání trvající dvanáct roků, nebo dvojnásobek částky pokuty, kterou Alstom musí sama zaplatit za svou přímou účast na dotčené kartelové dohodě po dobu čtyř let, aniž je to odůvodněno významným rozdílem ve velikosti podniků nebo závažností protiprávního jednání během daného období.

26      Společnosti skupiny Alstom vznášejí pět důvodů směřující ke zrušení na podporu svého kasačního opravného prostředku, z nichž některé se člení do několika částí, které vycházejí z porušení:

–        povinnosti uvést odůvodnění v rozsahu, v němž Tribunál rozhodl zaprvé, že Komise právně dostačujícím způsobem odůvodnila svůj závěr, kterým připustila společnou a nerozdílnou odpovědnost společnosti Alstom se společnostmi Areva T&D SA a Areva T&D AG, na základě skutečnosti, že Alstom nevyvrátila domněnku výkonu rozhodujícího vlivu na své dceřiné společnosti, ačkoli Komise neodpověděla na poznatky předložené společností Alstom za účelem vyvrácení této domněnky (první část), a zadruhé, že Komise byla oprávněna neposkytnout odůvodnění, pokud jde o důvody, ze kterých lze dvěma společnostem netvořícím hospodářskou jednotku ke dni přijetí rozhodnutí uložit solidární pokutu (druhá část),

–        povinnosti uvést odůvodnění, kterou má Tribunál v rozsahu, v němž Tribunál:

–        nahradil úvahy Komise vlastními úvahami tím, že a posteriori ke spornému rozhodnutí připojil odůvodnění, které se v něm nenacházelo (tři první části), a

–        právně dostačujícím způsobem neodpověděl na argument vznesený navrhovatelkou, podle kterého dvěma společnostem netvořícím hospodářskou jednotku ke dni přijetí rozhodnutí Komise nelze uložit solidární pokutu (čtvrtá část),

–        článku 101 SFEU a zásad práva na spravedlivý proces a presumpce neviny zakotvených v článcích 47 a 48 Listiny základních práv Evropské unie a zaručených v článku 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané dne v Římě dne 4. listopadu 1950, v rozsahu, v němž Tribunál:

–        v rámci použití domněnky výkonu rozhodujícího vlivu použil definici výkonu takového vlivu mateřskou společností na svou dceřinou společnost bez jakékoli souvislosti se skutečným chováním na relevantním trhu, a tak této domněnce dal nevyvratitelnou povahu, a 

–        dopustil se nesprávných právních posouzení při určení skutečného výkonu rozhodujícího vlivu společnosti Areva T&D Holding na společnosti Areva T&D SA a Areva T&D AG v období od 9. ledna 2004 do 11. května 2004,

–        pojmu solidarity v rozsahu, v němž Tribunál:

–        rozhodl, že pojem solidarity určuje velikost podílů odpovídajících mírám účasti společností, kterým byla uložena pokuta jako společně a nerozdílně odpovědným, a 

–        nevytkl Komisi, že přenesla svou pravomoc určit odpovědnost každého trestaného podniku, a tak porušil zásady právní jistoty a personality trestu, jakož i článek 13 SEU,

–        povinnosti Tribunálu odpovědět na vznesené žalobní důvody v rozsahu, v němž Tribunál nerespektoval rozsah žalobního důvodu vycházejícího z porušení práva na účinný procesní prostředek a soudní ochranu, a neodpověděl tudíž na uplatněný žalobní důvod, nýbrž na jiný důvod, který nebyl vznesen.

B –   Přezkum důvodů kasačního opravného prostředku

1.     K důvodům týkajícím se přičitatelnosti protiprávního jednání dceřiných společností mateřským společnostem

a)     K prvnímu důvodu vznesenému společnostmi skupiny Alstom, vycházejícímu z porušení povinnosti uvést odůvodnění, kterou má Komise

i)     K první části prvního důvodu uplatněného společnostmi skupiny Alstom

–       Argumentace účastnic řízení

27      V první části svého prvního důvodu kasačního opravného prostředku, který se týká bodů 90 až 99 napadeného rozsudku, společnosti Alstom Tribunál kritizují, že Komisi nevytkl, že porušila povinnost uvést odůvodnění, kterou měla. Komise zvláště neodpověděla na argumenty společnosti Alstom v bodech 90 až 150 její odpovědi na oznámení námitek a podpořené dokumenty přiloženými k této odpovědi, které měly za cíl vyvrátit domněnku skutečného výkonu rozhodujícího vlivu. Tyto skutečnosti údajně mohou prokázat, že navzdory předpokladu výkonu rozhodujícího vlivu společnosti Alstom na své dceřiné společnosti vlastněné ve výši 100 % jejich základního kapitálu, tyto dceřiné společnosti v době, kdy došlo k protiprávnímu jednání, určovaly své chování na trhu nezávisle na mateřské společnosti.

28      Společnosti skupiny Alstom kromě toho tvrdí, že Tribunál zkreslil sporné rozhodnutí, zejména v bodě 95 napadeného rozsudku, jelikož body 345 až 347 odůvodnění uvedeného rozhodnutí nijak neprovádějí syntézu bodů 90 až 150 odpovědi na oznámení námitek.

29      Komise navrhuje zamítnutí argumentů společností skupiny Alstom.

–       Závěry Soudního dvora

30      Úvodem je třeba připomenout, že porušení pravidel hospodářské soutěže, kterého se dopustila dceřiná společnost, může být přičteno mateřské společnosti, především jestliže tato dceřiná společnost i přesto, že má vlastní právní subjektivitu, samostatně neurčuje své chování na trhu, ale v zásadě uplatňuje pokyny, které jí uděluje mateřská společnost, zejména s ohledem na hospodářské, organizační a právní vazby, které tyto dva právní subjekty spojují (viz zejména rozsudky ze dne 10. září 2009, Akzo Nobel a další v. Komise, C‑97/08 P, Sb. rozh. s. I‑8237, bod 58, jakož i rozsudek ze dne 19. července 2012, Alliance One International a Standard Commercial Tobacco v. Komise a Komise v. Alliance One International a další, C‑628/10 P a C‑14/11 P, bod 43).

31      Protože v takové situaci jsou mateřská společnost a dceřiná společnost součástí téže hospodářské jednotky a tvoří jediný podnik ve smyslu článku 81 ES, může Komise určit rozhodnutí, jímž ukládá pokuty, mateřské společnosti, aniž by bylo nutné prokazovat osobní zapojení této mateřské společnosti do protiprávního jednání (viz výše uvedené rozsudky Akzo Nobel a další v. Komise, bod 59, jakož i Alliance One International a Standard Commercial Tobacco v. Komise a Komise v. Alliance One International a další, bod 44).

32      V konkrétním případě, kdy mateřská společnost vlastní 100 % kapitálu dceřiné společnosti, která porušila unijní pravidla hospodářské soutěže, Soudní dvůr judikoval, že zaprvé tato mateřská společnost může vykovávat rozhodující vliv na chování této dceřiné společnosti a zadruhé existuje vyvratitelná domněnka, podle níž uvedená mateřská společnost takový vliv skutečně vykonává (výše uvedený rozsudek Alliance One International a Standard Commercial Tobacco v. Komise a Komise v. Alliance One International a další, bod 46, jakož i citovaná judikatura).

33      Za těchto okolnosti postačí k předpokladu, že mateřská společnost vykonává rozhodující vliv na obchodní politiku své dceřiné společnosti, aby Komise prokázala, že veškerý kapitál této dceřiné společnosti je vlastněn mateřskou společností. Komise následně může považovat mateřskou společnost za společně a nerozdílně odpovědnou za zaplacení pokuty uložené dceřiné společnosti, ledaže tato mateřská společnost, které přísluší vyvrátit tuto domněnku, předloží dostatečné důkazy, které by mohly prokázat, že se její dceřiná společnost chová na trhu samostatně (výše uvedené rozsudky Akzo Nobel a další v. Komise, bod 61, jakož i Alliance One International a Standard Commercial Tobacco v. Komise a Komise v. Alliance One International a další, bod 47).

34      Kromě toho, pokud je rozhodnutí uplatňující unijní normy hospodářské soutěže určeno více osobám a týká se otázky přičitatelnosti protiprávního jednání, musí obsahovat dostatečné odůvodnění ve vztahu ke každé z osob, jimž je určeno, a zejména ve vztahu k těm z nich, které podle tohoto rozhodnutí musí nést odpovědnost za uvedené protiprávní jednání. Takové rozhodnutí tedy musí v případě mateřské společnosti, jíž je přičítána odpovědnost za protiprávní jednání dceřiné společnosti, obsahovat podrobný popis důvodů, které mohou odůvodnit přičitatelnost protiprávního jednání této společnosti (výše uvedený rozsudek Alliance One International a Standard Commercial Tobacco v. Komise a Komise v. Alliance One International a další, bod 75).

35      Pokud jde konkrétně o rozhodnutí Komise, jež se ve vztahu k určitým adresátům opírá výlučně o domněnku skutečného výkonu rozhodujícího vlivu, je třeba konstatovat, že Komise je každopádně povinna – s rizikem, že se tato domněnka stane fakticky nevyvratitelnou – těmto adresátům odpovídajícím způsobem sdělit, z jakých důvodů uplatněné skutkové i právní okolnosti k vyvrácení uvedené domněnky nestačily (rozsudek ze dne 29. září 2011, Elf Aquitaine v. Komise, C‑521/09 P, Sb. rozh. s. I‑8947, bod 153).

36      Komise však nemá povinnost opírat se pouze o uvedenou domněnku. Nic jí totiž nebrání v tom, aby skutečný výkon rozhodujícího vlivu mateřské společnosti na dceřinou společnost prokázala jinými důkazy nebo kombinací takovýchto důkazů s uvedenou domněnkou (výše uvedený rozsudek Alliance One International a Standard Commercial Tobacco v. Komise a Komise v. Alliance One International a další, bod 49).

37      V projednávaném případě, jak Tribunál konstatoval v bodě 91 napadeného rozsudku, ze sporného rozhodnutí, zvláště z jeho bodů 335, 348 až 356 a 358 odůvodnění, vyplývá, že Komise za účelem určení odpovědnosti společnosti Alstom za protiprávní jednání spáchaná jejími 100% dceřinými společnostmi, nevycházela výlučně z domněnky výkonu rozhodujícího vlivu, nýbrž se spíše opřela o metodu tzv. „dvojího základu“ kombinující tuto domněnku s jinými důkazy, v projednávané věci se skutkovými okolnostmi uplatněnými v průběhu správního řízení, které uvedenou domněnku potvrzují (obdobně viz výše uvedený rozsudek Alliance One International a Standard Commercial Tobacco v. Komise a Komise v. Alliance One International a další, bod 50).

38      Jak uvedl generální advokát v bodech 25 a 26 svého stanoviska, s ohledem na úvahy vyjádřené ve sporném rozhodnutí se jeví, že Komisi nemůže být vytýkáno, že neposkytla podrobné odůvodnění odpovídající požadavkům vyplývajícím z judikatury, co se týče toho, že je společnosti Alstom přičítána odpovědnosti za dotčené protiprávní jednání.

39      Takové odůvodnění totiž odpovídá cíli sledovanému povinností uvést odůvodnění individuálního rozhodnutí, jímž je kromě umožnění soudního přezkumu poskytnutí dotyčné osobě dostatečných údajů pro zjištění, zda je rozhodnutí případně stiženo vadou umožňující zpochybnění jeho platnosti (obdobně viz rozsudek ze dne 8. května 2013, ENI v. Komise, C‑508/11 P, bod 71).

40      Co se konkrétně týče skutečností uplatněných společností Alstom v bodech 90 až 150 její odpovědi na oznámení námitek s cílem vyvrátit domněnku skutečného výkonu rozhodujícího vlivu, i když se jeví, že se Komise ve sporném rozhodnutí nezabývala individuálně každou z těchto skutečností, přesto poskytla dostatečné informace, které umožňují dotyčné osobě zjistit, zda je toto rozhodnutí opodstatněné nebo zda je případně stiženo vadou umožňující napadnout jeho platnost, a Tribunálu přezkoumat legalitu uvedeného rozhodnutí (v tomto smyslu mimo jiné viz rozsudky ze dne 28. června 2005, Dansk Rørindustri a další v. Komise, C‑189/02 P, C‑202/02 P, C‑205/02 P až C‑208/02 P a C‑213/02 P, Sb. rozh. s. I‑5425, bod 462, jakož i výše uvedený rozsudek ENI v. Komise, bod 72).

41      Jak uvedl generální advokát v bodě 28 svého stanoviska, je třeba konstatovat, že v rámci podrobného odůvodnění přičitatelnosti, odpovědnosti za dotčené protiprávní jednání společnosti Alstom podle metody zahrnující dvojí základ, jak je uvedena ve sporném rozhodnutí, Komise zejména provedla celkové posouzení argumentů vznesených společností Alstom v odstavcích 90 až 150 odpovědi na oznámení námitek, v rozsahu, v němž mohly být relevantní za účelem vyvrácení domněnky skutečného výkonu rozhodujícího vlivu.

42      Pokud jde o takové rozhodnutí, jako je sporné rozhodnutí, které, jak již bylo uvedeno v bodě 37 tohoto rozsudku, zakládá přičitatelnost odpovědnosti za protiprávní jednání spáchané dceřinou společností její mateřské společnosti na metodě dvojího základu, kombinujíc předpoklad skutečného výkonu rozhodujícího vlivu s důkazy podrobně uvedenými v tomto rozhodnutí, je takové celkové hodnocení v zásadě v souladu se stupněm odůvodnění příslušejícím Komisi, protože mateřské společnosti umožňuje seznámit se s důvody, ze kterých se Komise rozhodla přičíst jí odpovědnost za protiprávní jednání spáchané její dceřinou společností.

43      Společnosti skupiny Alstom ostatně nevysvětlily, do jaké míry jim údajně chybné odůvodnění sporného rozhodnutí bránilo v účinné obhajobě práv před Tribunálem nebo Tribunálu ve výkonu přezkumu. Naopak podrobný přezkum argumentů Alstom směřujících k vyvrácení domněnky rozhodujícího vlivu provedený Tribunálem v bodech 93 až 97 napadeného rozsudku spíše ukazuje, že Alstom mohla účinně hájit svá práva před Tribunálem a že Tribunál mohl vykonat přezkum sporného rozhodnutí (obdobně viz usnesení ze dne 7. února 2012, Total a Elf Aquitaine v. Komise, C‑421/11 P, bod 57, a ze dne 13. září 2012, Total a Elf Aquitaine v. Komise, C‑495/11 P, bod 50).

44      Kromě toho, pokud jde o úroveň požadovaného odůvodnění, je třeba rovnou uvést, že na rozdíl od situace dotčené ve věci, ve které byl vydán rozsudek ze dne 29. září 2011, Elf Aquitaine v. Komise (C‑521/09 P, Sb. rozh. s. I‑8947), na který odkazují společnosti skupiny Alstom, se tyto společnosti v projednávané věci nemusely vypořádat s prvním rozhodnutím Komise, ve kterém Komise zcela změnila svůj obvyklý přístup a vycházela pouze z domněnky rozhodujícího vlivu vykonávaného mateřskou společností na dceřinou společnost, aby mateřské společnosti přičetla protiprávní jednání (obdobně viz výše uvedené usnesení ze dne 7. února 2012, Total a Elf Aquitaine v. Komise, bod 58).

45      Konečně na rozdíl od toho, co tvrdí společností skupiny Alstom, nic nebránilo tomu, aby Komise v rámci přezkumu přičitatelnosti, společnosti Alstom, protiprávního jednání spáchaného jejími dceřinými společnostmi, vycházela, jak vyplývá z bodu 97 napadeného rozsudku, zejména z poznatků poskytnutých třetími stranami, v projednávaném případě společnostmi skupiny Areva.

46      Z toho vyplývá, že první část prvního důvodu kasačního opravného prostředku vzneseného společnostmi skupiny Alstom musí být zamítnuta.

ii)  K druhé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku vzneseného společnostmi skupiny Alstom

47      Ve druhé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku, která se týká bodu 200 napadeného rozsudku, společnosti skupiny Alstom Tribunálu vytýkají, že Komisi nekritizoval za to, že konkrétně neodůvodnila skutečnost, že společnostem Alstom a Areva T&D SA společné a nerozdílné uložila zaplacení pokuty, ačkoli tyto společnosti v okamžiku přijetí sporného rozhodnutí již nepředstavovaly jeden podnik.

48      Tato druhá část musí být zamítnuta.

49      Je totiž ustálenou judikaturou, že v případě, že protiprávní jednání dceřiné společnosti může být přičteno mateřské společnosti, se lze domnívat, že tyto společnosti tvoří během období protiprávního jednání tutéž hospodářskou jednotku, a tedy jeden podnik ve smyslu unijního práva hospodářské soutěže. Za těchto podmínek je přípustné, aby Komise považovala mateřskou společnost za společně a nerozdílně odpovědnou za protiprávní jednání dceřiné společnosti v uvedeném období, a tudíž za zaplacení pokuty, která byla dceřiné společnosti uložena (v tomto smyslu viz zejména výše uvedený rozsudek Alliance One International a Standard Commercial Tobacco v. Komise a Komise v. Alliance One International a další, body 44 a 47, jakož i citovaná judikatura).

50      Vzhledem k této zavedené zásadě Tribunál v bodě 200 napadeného rozsudku správně konstatoval, že se Komise ve sporném rozhodnutí mohla domnívat, že pouhá skutečnost, že v době přijetí rozhodnutí Komise konstatujícího protiprávní jednání dceřiná společnost, která se dopustila protiprávního jednání, a mateřská společnost, které toto protiprávní jednání mohlo být přičteno, již nebyly součástí téže hospodářské jednotky, a tudíž netvořily jeden podnik ve smyslu článku 81 ES, nemůže bránit tomu, aby Komise využila možnosti uložit pokutu, která měla být zaplacena společně a nerozdílně těmito společnostmi, takže zvláštní odůvodnění v této otázce nebylo zapotřebí.

51      Za těchto okolností nemůže být Tribunálu vytýkáno, že Komisi nepostihl za to, že neposkytla zvláštní odůvodnění k tomu, že uložila pokutu, která měla být zaplacena společně a nerozdílně, společnostem, které již netvoří tentýž podnik, jelikož z přezkumu první části prvního důvodu kasačního opravného prostředku společností skupiny Alstom vyplývá, že sporné rozhodnutí je odůvodněno právně dostačujícím způsobem, pokud jde o to, že se Alstom mohla seznámit s důvody, které vedly Komisi k tomu, že společnosti Alstom přičetla protiprávní jednání jejích dceřiných společností, a že Tribunál mohl vykonat přezkum.

52      To platí tím spíše, jak v podstatě uvedl generální advokát v bodech 39 a 40 svého stanoviska, pokud se uložení takové pokuty společnostem, které v okamžiku přijetí rozhodnutí Komise již nejsou částí téhož podniku, neliší od předchozí praxe Komise, takže úroveň požadovaného odůvodnění může být menší.

53      Z toho vyplývá, že druhá část prvního důvodu kasačního opravného prostředku společností skupiny Alstom, a tudíž uvedený důvod kasačního opravného prostředku v plném rozsahu, musejí být zamítnuty.

b)     K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku uplatněnému společností Areva a druhému důvodu kasačního opravného prostředku vznesenému společnostmi skupiny Alstom, vycházejícím z porušení povinnosti Tribunálu uvést odůvodnění

54      Úvodem je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury musí z odůvodnění rozsudku jasně a jednoznačně plynout úvahy Tribunálu, aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody přijatého rozhodnutí a Soudní dvůr mohl vykonávat svůj soudní přezkum (viz zejména výše uvedený rozsudek ENI v. Komise, bod 74).

55      Povinnost uvést odůvodnění nicméně Tribunálu neukládá, aby poskytl vysvětlení, ve kterém by se vyčerpávajícím způsobem postupně zabýval každou z úvah uvedených účastníky sporu. Odůvodnění může být tedy implicitní za podmínky, že umožňuje, aby se zúčastněné strany seznámily s důvody, proč Tribunál nevyhověl jejich argumentům, a aby Soudní dvůr disponoval poznatky dostatečnými k výkonu jeho přezkumu (viz zejména rozsudek ze dne 11. července 2013, Ziegler v. Komise, C‑439/11 P, bod 82).

56      Kromě toho v rámci přezkumu legality podle článku 263 SFEU nemůže unijní soud nahradit odůvodnění autora napadeného aktu vlastním odůvodněním (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 24. ledna 2013, Frucona Košice v. Komise, C‑73/11 P, bod 89 a citovaná judikatura).

57      Nicméně Tribunálu nemůže být vytýkáno, že nahradil odůvodnění Komise vlastním odůvodněním, pokud jde o přičitatelnost odpovědnosti za protiprávní jednání spáchané dceřinou společností její mateřské společnosti, jestliže se odůvodnění dotčeného rozsudku týká skutečností uvedených navrhovatelkami před Tribunálem a směřujících k vyvrácení domněnky skutečného výkonu rozhodujícího vlivu, které je Tribunál povinen zkoumat v rámci přezkumu legality sporného rozhodnutí (v tomto smyslu viz výše uvedená usnesení ze dne 7. února 2012, Total a Elf Aquitaine v. Komise, bod 65, a ze dne 13. září 2012, Total a Elf Aquitaine v. Komise, bod 60).

i)     K první části druhého důvodu kasačního opravného prostředku uplatněného společnostmi skupiny Alstom

58      V první části druhého důvodu kasačního opravného prostředku, která se týká bodů 102 až 110 napadeného rozsudku, společnosti skupiny Alstom tvrdí, že Tribunál nahradil úvahy Komise vlastními úvahami. V uvedených bodech Tribunál zkoumal skutečnosti předložené společností Alstom v bodech 90 až 150 její odpovědi na oznámení námitek, které měly za cíl vyvrácení domněnky výkonu rozhodujícího vlivu společnosti Alstom na dceřiné společnosti v průběhu období od 7. prosince 1992 do 8. ledna 2004. Sporné rozhodnutí však neobsahuje žádné posouzení těchto skutečností, takže Tribunál takové posouzení přidal k odůvodnění sporného rozhodnutí.

59      Tato argumentace je založena na předpokladu, podle kterého Komise ve sporném rozhodnutí náležitě nezkoumala skutečnosti, kterých se Alstom dovolávala v bodech 90 až 150 své odpovědi na oznámení námitek.

60      Nicméně jak vyplývá ze zkoumání prvního důvodu kasačního opravného prostředku vzneseného společnostmi skupiny Alstom, tento předpoklad nelze přijmout, jelikož v bodě 42 tohoto rozsudku bylo konstatováno, že sporné rozhodnutí obsahuje dostatečné odůvodnění k otázce přičitatelnosti společnosti Alstom odpovědnosti za protiprávní jednání jejích dceřiných společností, včetně zaujetí celkového stanoviska ke skutečnostem předneseným společností Alstom v bodech 90 až 150 její odpovědi na oznámení námitek.

61      Jak vyplývá z bodu 57 tohoto rozsudku, nemůže být Tribunálu vytýkáno, že v bodech 102 až 110 napadeného rozsudku rozšířil odůvodnění týkající se uvedených bodů 90 až 150, jak je uvedeno ve sporném rozhodnutí, jelikož v uvedených bodech napadeného rozsudku se Tribunál omezil na podrobnější zkoumání argumentů a důkazů, které Alstom předložila v průběhu správního řízení.

62      Z toho vyplývá, že první část druhého důvodu kasačního opravného prostředku vzneseného společnostmi skupiny Alstom musí být zamítnuta.

ii)  K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku uplatněnému společností Areva a druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku vzneseného společnostmi skupiny Alstom

–       Argumentace účastnic řízení

63      V prvním důvodu kasačního opravného prostředku, který se týká bodů 144 až 152 napadeného rozsudku, Areva Tribunálu vytýká, že porušil povinnost uvést odůvodnění, jakož i právo na obhajobu.

64      Nejprve tvrdí, že v bodě 150 napadeného rozsudku Tribunál vlastními úvahami nahradil úvahy Komise tím, že ke spornému rozhodnutí připojil dvě nové skutečnosti k zamítnutí argumentů, podle kterých Areva a Areva T&D Holding SA neměly v období od 9. ledna 2004 do 11. května 2004 dostatečné zkušenosti v odvětví T&D, aby mohly skutečně vykonávat rozhodující vliv na chování Areva T&D SA a Areva T&D AG (dále společně jen „dceřiné společnosti T & D“).

65      Těmito novými skutečnostmi je tvrzení, podle kterého nebylo možno vyloučit, že Areva a Areva T&D Holding mohly získat znalosti o odvětví T & D v období mezi uzavřením smlouvy o převodu dceřiných společností T & D patřících společnosti Alstom v září 2003 a skutečným prodejem těchto dceřiných společností dne 8. ledna 2004, a zadruhé tvrzení, podle kterého také nebylo vyloučeno, aby přijetí nového manažera pro tyto dceřiné společnosti vně skupiny umožnilo společnosti Areva získat odborné znalosti v odvětví T & D.

66      Dále úvahy uvedené Tribunálem údajně neumožňují seznámit se s důvody, ze kterých Tribunál nevyhověl argumentům společnosti Areva. Napadený rozsudek je tedy stižen nedostatkem odůvodnění.

67      Konečně Tribunál údajně porušil právo společnosti Areva na obhajobu. Tím, že se opřel o skutečnosti, které jsou ve skutečnosti jen předpoklady nebo hypotetické scénáře, učinil nevyvratitelnou domněnku na základě kapitálu a uložil společnosti Areva probatio diabolica v rámci vyvrácení domněnky skutečného výkonu jejího rozhodujícího vlivu na dceřiné společnosti T & D tím, že požadoval, aby předložila důkaz o opaku svědčící o nezasahování do jejich chování. Tribunál společnosti Areva nedal příležitost se vyjádřit k těmto dvěma novým skutečnostem připojeným ke spornému rozhodnutí.

68      Ve druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku společnosti skupiny Alstom Tribunálu vytýkají, že porušil povinnost uvést odůvodnění, a vznášejí tím v podstatě stejnou výhradu jako je výhrada uvedená společností Areva v rámci jejího prvního důvodu kasačního opravného prostředku.

69      Komise tyto argumenty odmítá. Zvláště uvádí, že důvod uplatněný společností Areva je nepřípustný, jelikož jím ve skutečnosti kritizuje posouzení důkazů, které provedl Tribunál.

–       Závěry Soudního dvora

70      Zaprvé musí být jako nepřípustná odmítnuta argumentace vznesená společností Areva poprvé v replice, kterou Areva Tribunál kritizuje, že Komisi nevytkl to, že nesplnila svou povinnost uvést odůvodnění v rámci analýzy skutečného výkonu rozhodující vlivu společnosti Areva na dceřiné společnosti T & D.

71      Tato argumentace se zásadně liší od argumentů formulovaných Areva v jejím kasačním opravném prostředku, které se týkají pouze povinnosti Tribunálu uvést odůvodnění.

72      Je třeba konstatovat, že uvedená argumentace je podle pravidla stanoveného v článcích 127 a 190 jednacího řádu novým důvodem, uvedeným v průběhu řízení, který musí být odmítnut jako nepřípustný, jelikož se nezakládá na skutkových a právních okolnostech, které vyšly najevo v průběhu řízení před Soudním dvorem (viz mimo jiné rozsudek ze dne 19. prosince 2013, Siemens a další v. Komise, C‑239/11 P, C‑489/11 P a C‑498/11 P, bod 371 a citovaná judikatura).

73      Zadruhé je třeba s ohledem na prvky judikatury uvedené v bodech 54 až 57 tohoto rozsudku zkoumat argument společnosti Areva a společností skupiny Alstom, podle kterého Tribunál v bodě 150 napadeného rozsudku k odůvodnění sporného rozhodnutí doplnil dvě nové skutečnosti, které byly uvedeny v bodě 64 tohoto rozsudku.

74      V tomto ohledu je třeba zkoumat bod 150 napadeného rozsudku v rámci úvah Tribunálu v bodech 144 až 152 tohoto rozsudku v odpověď na třetí žalobní důvod, ve kterém společnosti skupiny Areva před Tribunálem tvrdily, že mateřské společnosti Areva a Areva T&D Holding SA neměly dostatečné zkušenosti z odvětví T & D, aby mohly skutečně vykonávat rozhodující vliv na chování dceřiných společností T & D.

75      Nicméně, jak také v podstatě uvedl generální advokát v bodech 65 až 71 svého stanoviska, takové zkoumání ukazuje, že v bodě 150 napadeného rozsudku Tribunál nepřidal dvě nové skutečnosti k odůvodnění sporného rozhodnutí, čímž by nahradil odůvodnění obsažené ve sporném rozhodnutí svým odůvodněním, nýbrž se v rámci přezkumu legality tohoto rozhodnutí omezil na podrobnou odpověď na před ním vznesené argumenty, které směřovaly k vyvrácení domněnky skutečného výkonu rozhodujícího vlivu, na základě toho, že vytýkané protiprávní jednání nemůže být přičítáno mateřským společnostem Areva a Areva T&D Holding, jelikož neměly dostatečné zkušenosti z odvětví T & D.

76      Zatřetí je třeba zamítnout argument společnosti Areva, podle kterého jí úvahy Tribunálu týkající se údajných dvou nových skutečností připojených ke spornému rozhodnutí neumožnily porozumět tomu, v čem by tyto skutečnosti mohly odůvodnit konstatování skutečného výkonu rozhodujícího vlivu.

77      V tomto ohledu stačí uvést, jak vyplývá z bodu 75 tohoto rozsudku, že dvě skutečnosti, které uvádí Areva, nezakládají konstatování skutečného výkonu rozhodujícího vlivu, ale jednoduše představují argumenty, které Tribunál uvedl v reakci na argumentaci uplatněnou společnostmi skupiny Areva ve správním řízení a následně před Tribunálem, podle které mateřské společnosti uvedené skupiny nebyly schopny vykonávat rozhodující vliv na dotčené dceřiné společnosti z důvodu nedostatku zkušeností z odvětví T & D.

78      Začtvrté je třeba odmítnout argumentaci Areva vycházející z porušení práva na obhajobu tím, že nemohla zaujmout stanovisko k těmto dvěma údajně novým skutečnostem. Právo na obhajobu totiž v žádném případě nebylo porušeno, jelikož z bodu 75 tohoto rozsudku vyplývá, že uvedené skutečnosti byly Tribunálem formulovány v odpověď na argumenty vznesené samotnými společnostmi skupiny Areva.

79      Zapáté musí být jako neopodstatněný rovněž zamítnut argument společnosti Areva, že bylo porušeno právo na obhajobu, jelikož Tribunál uložil probatio diabolica, spočívající v uložení povinnosti předložit důkaz o opaku svědčící o jejím nezasahování do chování jejích dceřiných společností.

80      Přístup přijatý Tribunálem v souvislosti se skutečnostmi přednesenými společnostmi skupiny Areva za účelem vyvrácení domněnky skutečného výkonu rozhodujícího vlivu totiž, vzatý jako celek, není probatio diabolica. Z judikatury vyplývá, že je na osobách, které hodlají vyvrátit uvedenou domněnku, aby předložily všechny důkazy, které se týkají hospodářských, organizačních a právních vztahů mezi dotčenou dceřinou společností a mateřskou společností a mohou podle názoru uvedených osob prokázat, že tyto společnosti netvoří jedinou hospodářskou jednotku (výše uvedený rozsudek Aquitaine v. Komise, bod 65).

81      Skutečnost, že je obtížné podat důkaz o opaku nutný k vyvrácení domněnky, s sebou nenese, že dotčená domněnka je jako taková nevyvratitelná, a to především tehdy, když jsou entity, vůči nimž se uplatňuje, v nejlepším postavení k tomu, aby tento důkaz hledaly ve sféře vlastní činnosti (výše uvedený rozsudek Aquitaine v. Komise, bod 70).

82      Vzhledem ke všem předcházejícím úvahám musí být první důvod kasačního opravného prostředku společnosti Areva a druhá část druhého důvodu kasačního opravného prostředku společností skupiny Alstom odmítnuty, resp. zamítnuty.

iii)  K čtvrté části druhého důvodu kasačního opravného prostředku společností skupiny Alstom

83      Ve čtvrté části druhého důvodu kasačního opravného prostředku společnosti skupiny Alstom Tribunálu vytýkají, že se v napadeném rozsudku dopustil dvojího nedostatku odůvodnění, jelikož bod 206 tohoto rozsudku údajně neumožňuje zjistit, proč zaprvé Komise mohla, aniž v tomto ohledu sporné rozhodnutí odůvodnila, uložit pokuty subjektům, které již v okamžiku přijetí sporného rozhodnutí netvořily hospodářskou jednotku, a zadruhé proč judikatura, kterou uvedly, nebyla relevantní.

84      V tomto ohledu stačí vzhledem k úvahám obsaženým v bodech 49 a 50 tohoto rozsudku konstatovat, že se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 200 napadeného rozsudku rozhodl, že Komisi nelze vytýkat, že zvláště neodůvodnila rozhodnutí uložit pokutu společnostem Alstom a Areva T & D SA jako společně a nerozdílně odpovědným, s ohledem na skutečnost, že tyto společnosti ke dni přijetí sporného rozhodnutí již netvořily jedinou hospodářskou entitu, a v bodě 206 tohoto rozsudku, že z judikatury nevyplývá, že solidární pokuta může být uložena pouze v případě společností, které tvoří hospodářskou jednotku ke dni přijetí rozhodnutí ukládajícího tuto pokutu.

85      Čtvrtá část druhého důvodu kasačního opravného prostředku společností skupiny Alstom musí být tedy zamítnuta.

86      Z toho vyplývá, že první důvod kasačního opravného prostředku společnosti Areva, jakož i druhý důvod vznesený společnostmi skupiny Alstom musí být, s výjimkou třetí části posledně uvedeného důvodu, která bude zkoumána později, zamítnuty.

c)     K třetímu důvodu kasačního opravného prostředku společností skupiny Alstom, vycházejícímu z porušení článku 101 SFEU, zejména pravidel o přičitatelnosti protiprávního jednání, jakož i zásad práva na spravedlivý proces a presumpce neviny

i)     K první části třetího důvodu kasačního opravného prostředku společností skupiny Alstom

87      V první části třetího důvodu kasačního opravného prostředku společnosti skupiny Alstom Tribunálu vytýkají, že v rámci uplatnění domněnky výkonu rozhodujícího vlivu, v bodech 84 až 110 napadeného rozsudku, použil definici výkonu rozhodujícího vlivu mateřské společnosti na dceřinou společnost bez jakékoli souvislosti se skutečným chováním na relevantním trhu, a tudíž přiznal této domněnce nevyvratitelnou povahu.

88      Zvláště tvrdí, že Tribunál tím, že vyvodil skutečný výkon rozhodujícího vlivu z pouhé existence organizačních, hospodářských a právních vazeb mezi mateřskou společností a jednou z jejích dceřiných společností, a nikoli z přesných zjištění týkajících se konkrétního jednání na relevantním trhu, překročil rámec rozumných mezí tím, že společnosti Alstom uložil probatio diabolica, takže tato společnost může vyvrátit domněnku skutečného výkonu rozhodujícího vlivu pouze tím, že popře existenci uvedených vazeb, a tudíž svou vlastní existenci.

89      V tomto ohledu je nejprve třeba konstatovat, že na rozdíl od tvrzení společností skupiny Alstom Tribunál nevyvodil skutečný výkon rozhodujícího vlivu z pouhé existence organizačních, hospodářských a právních vazeb mezi mateřskou společností a jednou z jejích dceřiných společností.

90      Z bodu 103 napadeného rozsudku totiž vyplývá, že Tribunál konstatoval, že dokumenty předložené společností Alstom v průběhu správního řízení svědčí o tom, že se vedení skupiny Alstom, odpovědné společnosti Alstom, podílelo na určování tržního jednání v rámci úseku T & D skupiny Alstom a jednotlivých oblastí činnosti a na toto jednání trvale dohlíželo.

91      Dále, jak správně tvrdila Komise, tato nemůže mít povinnost prokázat, že v situaci, v níž má být použita domněnka skutečného výkonu rozhodujícího vlivu, případně v rámci uplatnění metody dvojího základu, která je použita v projednávané věci, mateřská společnost skutečně využila organizačních, hospodářských a právních vazeb charakterizujících její vztah s dceřinými společnostmi v rámci přesných zjištění týkajících se konkrétního jednání na relevantním trhu, jelikož taková povinnost by zbavila uvedenou domněnku užitku.

92      Kromě toho, jak vyplývá z bodů 80 a 81 tohoto rozsudku, nelze Tribunálu vytýkat, že ve skutečnosti použil nevyvratitelnou verzi této domněnky tím, že společnosti Alstom uložil probatio diabolica, pokud jde o skutečnosti předložené touto společností k vyvrácení uvedené domněnky.

93      Konečně, pokud jde o slučitelnost domněnky skutečného výkonu rozhodujícího vlivu se zásadami práva na spravedlivý proces a presumpce neviny, Soudní dvůr již rozhodl, že tato domněnka je přiměřená sledovanému legitimnímu cíli, a tudíž zůstává v přijatelných mezích, jestliže směřuje zejména k nastavení rovnováhy mezi důležitostí cíle spočívajícího v postihování jednání odporujících soutěžním pravidlům, a zvláště článku 81 ES, a předcházení jejich opakování na jedné straně a na straně druhé požadavky některých obecných zásad unijního práva, jako jsou zejména zásady presumpce nevinny, personality trestů a právní jistoty, jakož i právo na obhajobu včetně zásady rovnosti zbraní. Zejména z tohoto důvodu je tato domněnka vyvratitelná (v tomto smyslu viz zejména výše uvedený rozsudek ENI v. Komise, bod 50, a rozsudek ze dne 18. července 2013, Schindler Holding a další v. Komise, C‑501/11 P, body 107 a 108).

94      První část třetího důvodu kasačního opravného prostředku společností skupiny Alstom proto musí být zamítnuta.

ii)  K druhé části třetího důvodu kasačního opravného prostředku společností skupiny Alstom

95      V druhé části třetího důvodu společnosti skupiny Alstom Tribunálu vytýkají, že se dopustil nesprávných právních posouzení tím, že v bodech 144 až 152 napadeného rozsudku potvrdil sporné rozhodnutí v rozsahu, v němž konstatuje skutečný výkon rozhodujícího vlivu společnosti Areva T&D Holding na společnosti Areva T&D SA a Areva T&D AG během období od 9. ledna do 11. května 2004. K odůvodnění posouzení Komise údajně Tribunál v bodě 150 uvedeného rozsudku vycházel ze dvou skutečností již vytýkaných společností Areva v rámci jejího prvního důvodu, které jsou uvedeny v bodě 65 tohoto rozsudku.

96      V tomto ohledu je třeba konstatovat, že argumenty uvedené v této souvislosti společnostmi skupiny Alstom se do značné míry překrývají s argumenty společnosti směřujícími v rámci jejího prvního důvodu kasačního opravného prostředku proti stejným bodům napadeného rozsudku.

97      Tyto argumenty však již byly odmítnuty Soudním dvorem v bodě 77 tohoto rozsudku, v rámci odpovědi na první důvod uplatněný společností Areva, ze které vyplývá, že Tribunál při zkoumání všech argumentů společnosti Areva směřujících k vyvrácení domněnky skutečného výkonu rozhodujícího vlivu, analyzoval obě dotčené skutečnosti a s použitím rozvážných a opatrných výrazů došel k závěru, že tyto argumenty předložené společností Areva nemohou prokázat neexistenci skutečného výkonu rozhodujícího vlivu.

98      Jak bylo řečeno v bodech 80, 81 a 92 tohoto rozsudku, Tribunál tímto postupem společnosti Alstom neuložil probatio diabolica, činící domněnku skutečného výkonu rozhodujícího vlivu nevyvratitelnou.

99      Kromě toho argumentace společnosti Alstom, v rozsahu, v němž Tribunálu rovněž vytýká, že provedl nesprávné skutkové posouzení těchto dvou skutečností, aniž prokazuje jejich zkreslení, je nepřípustná.

100    Z toho vyplývá, že jelikož ani druhá část třetího důvodu kasačního opravného prostředku společností skupiny Alstom nemůže obstát, musí být tento třetí důvod kasačního opravného prostředku zamítnut v plném rozsahu.

2.     K důvodům kasačního opravného prostředku týkajícím se uplatnění pravidel ukládání společného a nerozdílného zaplacení pokut

101    Areva v rámci svého druhého a třetího důvodu kasačního opravného prostředku a společnosti skupiny Alstom jednak v rámci třetí části druhého důvodu kasačního opravného prostředku a jednak čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku, uvádějí několik nesprávných právních posouzení vyplývajících z výkladu a uplatňování, ze strany Tribunálu, pravidel ukládání Komisí společného a nerozdílného zaplacení pokut různým právnickým osobám považovaným za solidárně odpovědné z důvodu skutečnosti, že jsou součástí téhož podniku, který byl shledán vinným z porušení unijního práva hospodářské soutěže.

102    První skupina argumentů takto uplatněných navrhujícími společnostmi se týká ‚faktickéʻ solidarity pro zaplacení pokuty, kterou Komise uložila společnostem Areva a Alstom jakožto postupným mateřským společnostem dceřiných společností, které porušily právo hospodářské soutěže, kterou Tribunál údajně nevytkl, ačkoli je v rozporu zvláště se zásadami právní jistoty a personality trestu.

103    Druhá skupina argumentů, které uvedené navrhovatelky vyvozují z porušení stejných zásad, jakož i porušení článku 7 ES a povinnosti uvést odůvodnění, se týká některých úvah obsažených v napadeném rozsudku, pokud jde o vnitřní dosah solidarity, totiž souboru zásad uvedených Tribunálem, kterými se řídí určení podílů pokuty, které mají nést solidární dlužníci v jejich vzájemném vztahu, jakmile bude pohledávka Komise uspokojena, zaplacení celé pokuty jedním nebo několika z těchto spoludlužníků.

a)     K argumentům týkajícím se faktické solidarity uložené mateřským společnostem Areva a Alstom

i)     Argumentace účastnic řízení

104    Navrhující společnosti Tribunálu vytýkají, že porušil zásady právní jistoty a personality trestu tím, že zpochybnil uplatňování pravidel ukládání společného a nerozdílného zaplacení pokut, jak je provedla Komise, jelikož Komise uložila faktickou solidaritu společnostem Alstom a Areva, dvěma postupným mateřským společnostem dceřiných společností, které porušily právo hospodářské soutěže, ačkoli tyto mateřské společnosti spolu nikdy netvořily hospodářskou jednotku.

105    Areva dodává, že Tribunál sám také porušil uvedené zásady tím, že v rámci výkonu své pravomoci v plné jurisdikci, uložil změněné pokuty, které také měly za následek vytvoření faktické solidarity.

106    Společnosti skupiny Alstom tvrdí, že tato faktická solidarita vyplývá zaprvé ze skutečnosti, že částka 25 500 000 eur, snížená Tribunálem na 20 400 000 eur, uložená, jako společně a nerozdílně odpovědným, společnostem Areva a dceřiným společnostem T & D, je zcela zahrnuta do částky 53 550 000, snížené Tribunálem na 48 195 000 eur, uložené, jako společně a nerozdílně odpovědným, společnosti Alstom a její bývalé dceřiné společnosti Areva T&D SA, a zadruhé ze skutečnosti, že součet maximálních částek, za které jsou následné mateřské společnosti činěny odpovědnými, přesahuje částku, která má být zaplacena dceřinou společností.

107    Tato technika stanovení pokuty, řečená „kaskádová“, by totiž vedla k vytvoření faktické solidarity mezi společnostmi Alstom a Areva, jelikož by částka Komisí skutečně získaná u jedné mateřské společnosti měla přímý dopad na částku, která může být Komisí požadována na druhé mateřské společnosti, ačkoli tyto společnosti ve smyslu pravidel unijního práva hospodářské soutěže nikdy nebyly součástí téhož podniku. Mimoto taková technika neumožňuje dotčeným mateřským společnostem jednoznačně zjistit přesnou výši pokuty, kterou musí každá z nich uhradit.

108    V rozsudku ze dne 13. září 2010, Trioplast Industrier v. Komise (T‑40/06, Sb. rozh. s. II‑4893), Tribunál v souvislosti s posloupností mateřských a dceřiných společností, které porušily právo hospodářské soutěže v podstatě stejně jako v projednávaných věcech, potvrdil, že je taková technika určení vnitřního dosahu solidarity v rozporu se zásadou personality trestu a sankcí.

109    Komise se domnívá, že důvody uplatněné navrhujícími společnostmi jsou nové, a tedy nepřípustné v rozsahu, v němž mají za cíl Tribunál kritizovat za to, že Komisi nevytkl zavedení faktické solidarity mezi mateřskými společnostmi Areva a Alstom. Jedná se o důvody, které uvedené společnosti opomněly vznést v prvním stupni, ačkoli tak mohly učinit. Důvody týkající se pravidel v oblasti společné a nerozdílné odpovědnosti uplatněné před Tribunálem se týkaly pouze skutečné solidarity nebo solidarity de iure mezi společnostmi Areva T&D SA a každou z jejích následných mateřských společností Alstom a Areva, jak je definováno ve sporném rozhodnutí.

110    Ve věci samé Komise podpůrně tvrdí, že prodej společnosti Areva T & D SA v období trvání dotčeného protiprávního jednání způsobuje dvojí společnou a nerozdílnou odpovědnost této dceřiné společnosti s každou z jejích následných mateřských společností. Ačkoli však způsob uspořádání společné a nerozdílné odpovědnosti použitý v projednávaném případě znamená případné překrytí částek splatných společností Areva a Alstom, nečiní to tyto společnosti solidárně odpovědnými de iure. Právně rozhodující je totiž společná a nerozdílná odpovědnost každé mateřské společnosti s převedenou dceřinou společností.

111    Kromě toho v případech, kdy je dceřiná společnost společně a nerozdílně odpovědná postupně s každou ze svých následných mateřských společností, nemůže být v rozporu s unijním právem vypočíst pokutu, kterou mají zaplatit, na základě celé výchozí částky, která je shodná s výchozí částkou uloženou dceřiné společnosti. Na rozdíl od toho, co tvrdí navrhující společnosti, v bodě 74 výše uvedeného rozsudku Trioplast Industrier v. Komise Tribunál potvrdil legalitu této metody, která je ostatně pro dotčené mateřské společnosti výhodnější než jiné metody přicházející v takových případech v úvahu.

ii)  Závěry Soudního dvora

–       K přípustnosti

112    Komise vznáší námitku nepřípustnosti proti argumentům navrhujících společností o faktické solidaritě, kterou Komise stanovila mezi mateřskými společnostmi Areva a Alstom, přičemž tvrdí, že ve své žalobě v prvním stupni navrhující společnosti takové argumenty nevznesly. V prvním stupni se údajně omezily na kritiku solidarity de iure mezi společností Areva T&D SA a každou z jejích následných mateřských společností. Proto se jedná o nové důvody, které jsou nepřípustné v rámci kasačního opravného prostředku.

113    V tomto ohledu z ustálené judikatury vyplývá, že umožnit účastníku řízení vznést poprvé před Soudním dvorem důvod, který nevznesl před Tribunálem, by znamenalo umožnit mu předložit Soudnímu dvoru spor širšího rozsahu než ten, o kterém rozhodoval Tribunál. V rámci kasačního opravného prostředku je tak pravomoc Soudního dvora v zásadě omezena na přezkum posouzení provedeného Tribunálem a týkajícího se důvodů, které před ním byly projednány (viz výše uvedený rozsudek Alliance One International a Standard Commercial Tobacco v. Komise, bod 111).

114    Nicméně argument, který nebyl vznesen v prvním stupni, nepředstavuje nový důvod, který je nepřípustný ve fázi kasačního opravného prostředku, pokud představuje pouze rozšíření argumentace již uvedené v rámci žalobního důvodu předloženého v žalobě před Tribunálem (v tomto smyslu viz zejména výše uvedený rozsudek Siemens a další v. Komise, bod 287).

115    Jak v podstatě uvedl generální advokát v bodech 117 až 120 svého stanoviska, je třeba konstatovat, že Alstom ve své žalobě v prvním stupni vznesla v rámci druhého žalobního důvodu, vycházejícího z porušení pravidel ukládání společného a nerozdílného zaplacení pokut vyplývajících zejména ze zásad právní jistoty a personality trestu, argumentaci kritizující výslovně techniku určení výše pokuty, spočívající v zahrnutí částky pokuty, za jejíž zaplacení je povinna Areva společně a nerozdílně se svými bývalými dceřinými společnostmi T & D, do pokuty, za jejíž zaplacení je povinna Alstom společně a nerozdílně se společností Areva T&D SA.

116    Proto je třeba konstatovat, i když Alstom v prvním stupni výslovně nevznesla výhrady směřující proti vytvoření „faktické“ solidarity Komisí, že konkrétně kritizovala, na stejném právním základě jako v případě kasačního opravného prostředku, techniku, která k této solidaritě vedla. Argumentace, kterou Alstom vyvozuje z této faktické solidarity, tedy nepředstavuje nový důvod, který by byl ve fázi kasačního opravného prostředku nepřípustný, jelikož představuje pouze rozšíření argumentace již uvedené v rámci žalobního důvodu předloženého v žalobě před Tribunálem.

117    Pokud jde o společnost Areva, je třeba konstatovat, že před Tribunálem uvedla žalobní důvod vycházející z porušení pravidel společné a nerozdílné odpovědnosti, vyplývajících ze zásady právní jistoty, který se částečně shoduje se základem důvodu předloženého v rámci kasačního opravného prostředku a kritizujícího faktickou solidaritu. I když se tento důvod vznesený v prvním stupni, jako takový, týkal pouze solidarity de iure mezi společnostmi Areva T&D SA a Alstom, nic to nemění na tom, že v jeho rámci Areva uvedla otázky týkající se dvojí solidarity uložené společnosti Areva T&D SA s každou ze svých následných mateřských společností.

118    Kromě toho, jak uvádí Areva, Tribunál při výkonu pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci uložil pokutu na základě použití stejné metody „kaskádového“ stanovení. Z toho vyplývá, že i Tribunál vycházel z této metody, takže argument vycházející z faktické solidarity vyplývající z použití uvedené metody má původ v napadeném rozsudku a jeho opodstatněnost může být napadána v rámci kasačního opravného prostředku (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. dubna 2014, Komise v. Siemens Österreich a další a Siemens Transmission & Distribution a další v. Komise, C‑231/11 P až C‑233/11 P, bod 102 a citovaná judikatura).

119    Za těchto podmínek je třeba námitku nepřípustnosti vznesenou Komisí zamítnout.

–       K věci samé

120    Z judikatury vyplývá, že pokud může být několik právnických osob shledáno osobně odpovědnými za účast na porušení pravidel unijního práva hospodářské soutěže, jelikož patří k jednomu a témuž podniku, kterému může být toto protiprávní jednání vytýkáno, disponuje Komise, v souladu s čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003, pravomocí uložit jim povinnost zaplatit pokutu společně a nerozdílně (v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek Komise v. Siemens Österreich a další a Siemens Transmission & Distribution a další v. Komise, body 39 až 51).

121    Pokud se však Komise rozhodne vykonat tuto sankční pravomoc, nemůže volně určit vnější dosah solidarity a zvláště částku pokuty, jejíž zaplacení může v plné výši požadovat na každém ze solidárních spoludlužníků (v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek Komise v. Siemens Österreich a další a Siemens Transmission & Distribution a další v. Komise, body 52 a 54).

122    Jelikož je unijní právní pojem solidarity za zaplacení pokuty pouze automatickým důsledkem pojmu podniku, vychází určení částky pokuty, k jejímuž zaplacení v plné výši může být Komisí povinován každý ze solidárních spoludlužníků, z uplatnění tohoto pojmu podniku v projednávaném případě (v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek Komise v. Siemens Österreich a další a Siemens Transmission & Distribution a další v. Komise, body 51 a 57).

123    V tomto ohledu je třeba připomenout, že autoři smluv zvolili pojem „podnik“ pro označení osoby, která porušila právo hospodářské soutěže a může být sankcionována na základě článků 81 ES a 82 ES, a nikoli jiné pojmy, jako jsou pojem společnosti nebo právnické osoby (výše uvedený rozsudek Komise v. Siemens Österreich a další a Siemens Transmission & Distribution a další v. Komise, bod 42).

124    Ostatně je to tentýž pojem podniku, který unijní zákonodárce použil v čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 pro definování entity, které Komise může uložit pokutu za porušení pravidel unijního práva hospodářské soutěže.

125    Podle ustálené judikatury zahrnuje pojem „podnik“ ve smyslu unijního práva hospodářské soutěže jakoukoli entitu vykonávající hospodářskou činnost nezávisle na právním postavení této entity a způsobu jejího financování. Tento pojem musí být chápán jako pojem označující hospodářskou jednotku, i když z právního hlediska je tato jednotka složena z více fyzických nebo právnických osob (viz mimo jiné výše uvedený rozsudek Komise v. Siemens Österreich a další a Siemens Transmission & Distribution a další v. Komise, bod 43).

126    Kromě toho musí Komise v rámci určení vnějšího dosahu solidarity, totiž vztahu mezi Komisí a jednotlivými osobami tvořícími podnik, které mohou být vyzvány k zaplacení celé pokuty uložené tomuto podniku, dodržovat určitá omezení.

127    Je povinna dodržet zásadu personality trestu a sankcí, která vyžaduje, aby byla v souladu čl. 23 odst. 3 nařízení č. 1/2003 částka pokuty, která má být zaplacena společně a nerozdílně, určena podle závažnosti protiprávního jednání individuálně vytýkaného dotyčnému podniku a podle doby jeho trvání (výše uvedený rozsudek Komise v. Siemens Österreich a další a Siemens Transmission & Distribution a další v. Komise, bod 52).

128    V tomto rámci Komise musí rovněž respektovat zásadu právní jistoty, která vyžaduje, aby každý akt přijatý unijními orgány byl jasný a přesný, aby se dotčená osoba mohla jednoznačně seznámit se svými právy a povinnostmi, a přijmout v důsledku toho vhodná opatření (v tomto smyslu viz, mimo jiné, rozsudek ze dne 29. března 2011, ArcelorMittal Luxembourg v. Komise a Komise v. ArcelorMittal Luxembourg a další, C‑201/09 P a C‑216/09 P, Sb. rozh. s. I‑2239, bod 68).

129    V projednávaném případě je třeba konstatovat, že i když metoda zvolená Komisí a potvrzená Tribunálem pro určení solidarity mezi společností Areva T&D SA, jakožto dceřiné společnosti, a jejími postupnými mateřskými společnostmi Alstom a Areva, spočívající v zahrnutí částky pokuty dlužné společně a nerozdílně ze strany společnosti Areva a společností skupiny Areva, kam tato dceřiná společnost patří, do pokuty dlužné společně a nerozdílně společností Alstom a uvedenou dceřinou společností, nestanoví, jako taková, formální vztah solidarity mezi uvedenými mateřskými společnostmi, může ve skutečnosti vytvářet stejné účinky jako ty, které vyplývají z tohoto vztahu.

130    Takové určení vnějšího dosahu solidarity totiž může mít za následek uložení povinnosti jedné z mateřských společností, nejprve zaplatit Komisi veškeré pokuty dlužné po sobě následujícími mateřskými společnostmi dceřiné společnosti, která se dopustila porušení práva hospodářské soutěže, ačkoli dotčené mateřské společnosti nikdy nebyly součástí jednoho a téhož podniku ve smyslu unijního práva hospodářské soutěže. Zadruhé, jakmile bude pohledávka Komise uspokojena, bude muset uvedená mateřská společnost požadovat, případně v rámci řízení o regresní žalobě podané před vnitrostátním soudem, aby jí druhá mateřská společnost zaplacenou částku pokut vrátila až do výše podílu pokut, za který je zodpovědná, vystavujíc se tak riziku případné platební neschopnosti této druhé mateřské společnosti.

131    Takové nastavení solidarity je v rozporu se zásadou personality trestu a sankcí, připomenutou v bodě 127 tohoto rozsudku. Umožňuje totiž Komisi požadovat, aby jedna mateřská společnost zaplatila pokutu za protiprávní jednání, která jsou vytýkána pro jinou část období protiprávního jednání, podniku, jehož nikdy nebyla součástí, v projednávané věci podniku, jehož součástí je druhá mateřská společnost, a nikoli do výše podílu solidární odpovědnosti podniku, jehož byla součástí v době spáchání protiprávního jednání tímto podnikem.

132    Kromě toho, i když nástroj solidarity umožňuje Komisi snížit riziko možné platební neschopnosti jedné ze společností patřících do téhož podniku, což přispívá k dosažení cílů účinnosti její činnosti a odrazujícího účinku v oblasti potlačování porušování práva hospodářské soutěže (výše uvedený rozsudek Komise v. Siemens Österreich a další a Siemens Transmission & Distribution a další v. Komise, bod 59), nelze tento nástroj použít tak, aby způsoboval, že riziko platební neschopnosti jedné společnosti ponese jiná společnost, ačkoli tyto společnosti nikdy nebyly součástí téhož podniku.

133    Pokud Komise hodlá na základě solidární odpovědnosti potrestat dceřinou společnost, která se dopustila protiprávního jednání s každou ze svých mateřských společností, se kterými postupně tvořila odlišné podniky během období protiprávního jednání, vyžaduje tato zásada, aby tento orgán stanovil zvlášť pro každý dotčený podnik výši pokuty, která má být zaplacena společně a nerozdílně společnostmi, které jsou jejich součástí, v závislosti na závažnosti protiprávního jednání individuálně vytýkaného každému dotyčnému podniku a době jeho trvání.

134    Je pravdou, že ze zásady personality trestu a sankcí nevyplývá, že by v takovém nastavení solidarity musela mít každá společnost možnost vyvodit z rozhodnutí, které jí ukládá solidární zaplacení pokuty s jednou nebo více jinými společnostmi, výši podílu, který musí uhradit ve vztahu k jejím solidárním spoludlužníkům, jakmile bude pohledávka Komise uspokojena (výše uvedený rozsudek Komise v. Siemens Österreich a další a Siemens Transmission & Distribution a další v. Komise, bod 66).

135    Naproti tomu tato zásada, pokud jde o vnější dosah solidarity, vyžaduje, aby v takovém nastavení solidarity každá následná mateřská společnost mohla z takového rozhodnutí vyvodit podíl své solidární odpovědnosti za zaplacení pokuty odpovídající části pokuty dceřiné společnosti, která jí může být přičtena a jejíž zaplacení od ní může Komise požadovat.

136    V tomto ohledu také třeba konstatovat, že celkový součet částek pokuty, pro které byly společně a nerozdílně shledány odpovědnými společnosti Areva a Alstom, totiž 25 500 000 eur, snížená Tribunálem na 20 400 000 eur, a částka 53 550 000 eur, snížená Tribunálem na 48 195 000 eur, převyšuje částku pokuty uložené uvedeným společnostem společně a nerozdílně s dceřinou společností Areva T&D SA, totiž 53 550 000 eur, sníženou Tribunálem na 48 195 000 eur.

137    V takové situaci, jakou je situace v projednávané věci, je odpovědnost společností Areva a Alstom, jakožto mateřských společností, za spáchané protiprávní jednání plně odvozena od odpovědnosti dceřiné společnosti, která jim postupně patřila (obdobně viz rozsudek ze dne 22. ledna 2013, Komise v. Tomkins, C‑286/11 P, body 43 a 49).

138    Z toho vyplývá, že celkový součet částek uložených mateřským společnostem nesmí překročit částku, která je uložena této dceřiné společnosti.

139    Kromě toho, jelikož určení solidarity, jak bylo provedeno ve sporném rozhodnutí a potvrzeno v napadeném rozsudku, dotčeným mateřským společnostem neumožňuje jednoznačně zjistit částku, kterou mají zaplatit za období, za které jsou činěny společně a nerozdílně odpovědnými za protiprávní jednání, s jejich dceřinou společností, je třeba rovněž konstatovat porušení zásady právní jistoty.

140    Tato právní nejistota nemůže být zhojena takovým pravidlem o rovné míře odpovědnosti, použitelným pro případ, že není stanoveno jinak, jakým je pravidlo zakotvené Tribunálem v bodě 215 napadeného rozsudku, podle kterého v případě, že Komise v rozhodnutí o uložení pokuty několika společnostem, která má být zaplacena společně a nerozdílně, neshledá, že v rámci podniku mají některé společnosti během určité doby větší odpovědnost za účast uvedeného podniku na kartelové dohodě než jiné, je třeba předpokládat, že tyto společnosti mají stejnou míru odpovědnosti, a tedy stejný podíl na částkách, které jsou jim uloženy k solidárnímu zaplacení.

141    Unijní právo totiž nestanoví takové pravidlo (výše uvedený rozsudek Komise v. Siemens Österreich a další a Siemens Transmission & Distribution a další v. Komise, body 70 a 71). Kromě toho se toto pravidlo každopádně týká jen vnitřního rozložení pokuty mezi spoludlužníky, jakmile bude pohledávka Komise uspokojena, a nikoli určení vnějšího dopadu solidarity, tedy příslušných částek, které Komise může požadovat na právnických osobách, které jsou součástí každého podniku, a které po sobě následovaly během období protiprávního jednání.

142    Konečně, jak uvedl generální advokát v bodě 141 svého stanoviska, argument Komise, podle kterého mohla posledně uvedená stanovit pokutu dceřiné společnosti, která se dopustila protiprávního jednání, a její následné mateřské společnosti na základě pouhé výchozí částky pro dceřinou společnost, nemůže zpochybnit závěr, že definice solidarity, kterou Komise použila a která byla potvrzena Tribunálem, představuje porušení zásady právní jistoty a personality trestu a sankcí.

b)     K argumentům týkajícím se rozdělení pokuty mezi solidární spoludlužníky

i)     Argumentace účastnic řízení

143    Zaprvé navrhující společnosti Tribunálu vytýkají, že porušil zásady právní jistoty a personality trestu a sankcí tím, že v bodě 215 napadeného rozsudku konstatoval, že vzhledem k pravidlu o rovné míře odpovědnosti, použitelnému pro případ, že není stanoveno jinak, uvedenému v bodě 140 tohoto rozsudku, mohla každá z potrestaných společností vyvodit ze sporného rozhodnutí podíl pokuty, kterou měla uhradit ve vztahu k ostatním solidárním spoludlužníkům, jelikož je takové pravidlo, použitelné pro případ, že není stanoveno jinak, v rozporu s pojmem solidarity, jak je stanoven unijním právem.

144    Zadruhé navrhovatelky tvrdí, že tím, že se Tribunál opřel o pravidlo o rovné míře odpovědnosti, dopustil se nesprávného právního posouzení konstatováním, v bodě 236 napadeného rozsudku, že Komise nedelegovala na vnitrostátní soud nebo rozhodce pravomoc určit jejich příslušný podíl na zaplacení pokuty. Pokud Komise toto určení podílu každého spoludlužníka neprovede, deleguje totiž implicitně tuto pravomoc na třetí subjekt, totiž vnitrostátní soud nebo rozhodce, v rozporu s článkem 7 ES.

145    Zatřetí navrhující společnosti tvrdí, že Tribunál tím, že odmítl jejich argumenty vycházející z porušení zásady právní jistoty a protiprávního přenesení pravomocí na základě pravidla o rovné míře odpovědnosti, porušil povinnost uvést odůvodnění, jelikož tímto jednáním údajně změnil obsah sporného rozhodnutí tím, že k němu připojil důvody, které jsou ostatně v rozporu s vůlí Komise.

146    Komise se domnívá, že důvod kasačního opravného prostředku vycházející z protiprávního přenesení pravomocí je nový, a tedy nepřípustný a každopádně neopodstatněný, jelikož spočívá na chybném předpokladu, podle kterého Komise má pravomoc určit podíly solidárních spoludlužníků v jejich vnitřním vztahu, ačkoli se její sankční pravomoc týká pouze vnějšího dosahu solidarity. Naproti tomu Komise v podstatě sdílí kritiku namířenou proti pravidlu o rovné míře odpovědnosti, jak je Tribunálem uvedeno v bodě 215 napadeného rozsudku, ale žádá Soudní dvůr, aby změnil odůvodnění, za účelem odmítnutí výhrad vycházejících z porušení zásad právní jistoty a personality trestu a sankcí.

ii)  Závěry Soudního dvora

147    Úvodem je třeba odmítnout námitku nepřípustnosti vznesenou Komisí proti argumentaci, kterou společnosti skupiny Alstom zakládají na protiprávním přenesení sankční pravomoci.

148    Vzhledem k tomu, že účastník musí mít možnost zpochybnit všechny důvody rozsudku, který nepříznivě zasahuje do jeho právního postavení, pokud Tribunál spojil dvě věci a vydal jediný rozsudek, který odpovídá na souhrn všech důvodů uvedených účastníky řízení před Tribunálem, může každý z nich kritizovat úvahy týkající se žalobních důvodů vznesených před Tribunálem žalobkyní v druhé spojené věci, pokud jsou tyto úvahy v jeho neprospěch (rozsudek ze dne 11. července 2013, Team Relocations a další v. Komise, C‑444/11 P, bod 34).

149    Ve věci samé, pokud jde zaprvé o argumenty navrhujících společností, mířící proti bodům 215 a 236 napadeného rozsudku, je třeba konstatovat, že jsou založeny na předpokladu uvedeném v bodě 214 tohoto rozsudku, že pravomoc Komise, kterou má podle čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 k uložení pokuty, která má být zaplacena společně a nerozdílně několika právnickými osobami, které jsou součástí jednoho podniku, zahrnuje výlučnou pravomoc určit části pokuty, za které jsou solidární spoludlužníci odpovědní v jejich vzájemném vztahu, jakmile dojde k zaplacení celé pokuty a tedy uspokojení pohledávky Komise.

150    Tím, že Tribunál tento předpoklad přijal, dopustil se nesprávného právního posouzení.

151    Sankční pravomoc, kterou má Komise je totiž omezena na stanovení výše pokuty, k jejímuž zaplacení jsou solidárně povinny právnické osoby tvořící tentýž podnik, tedy vnějšího dosahu solidarity, ale nevztahuje se na určení částí pokuty, které mají uhradit solidární spoludlužníci v rámci solidárního vztahu mezi sebou navzájem (výše uvedený rozsudek Komise v. Siemens Österreich a další a Siemens Transmission & Distribution a další v. Komise, bod 58).

152    Naproti tomu, v případě, kdy podíly spoludlužníků pokuty, která jim byla uložena na základě jejich společné a nerozdílné odpovědnosti, nebyly stanoveny smluvně, přísluší vnitrostátním soudům, aby tyto podíly určily, při respektování unijního práva, podle vnitrostátního práva (výše uvedený rozsudek Komise v. Siemens Österreich a další a Siemens Transmission & Distribution a další v. Komise, bod 62).

153    Z toho vyplývá, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že v bodě 215 napadeného rozsudku v podstatě rozhodl, že v případě, že Komise v rozhodnutí o uložení pokuty několika společnostem, která má být zaplacena společně a nerozdílně, neshledá, že v rámci podniku mají některé společnosti během určité doby větší odpovědnost za účast uvedeného podniku na kartelové dohodě než jiné, je třeba předpokládat, že tyto společnosti mají stejnou míru odpovědnosti, a tedy stejný podíl na částkách, které jsou jim uloženy k solidárnímu zaplacení (výše uvedený rozsudek Komise v. Siemens Österreich a další a Siemens Transmission & Distribution a další v. Komise, bod 69).

154    Z toho rovněž vyplývá, že se Tribunál nemohl opřít o takové pravidlo o rovné míře odpovědnosti, použitelné pro případ, že není stanoveno jinak, aby došel v bodech 216 a 236 napadeného rozsudku k závěru, že se potrestané společnosti mohly jednoznačně seznámit s možnými finančními důsledky uložení pokuty, která má být zaplacena solidárně, a že Komise nepřenesla svou sankční pravomoc na vnitrostátní soud nebo rozhodce.

155    Je však třeba připomenout, že i když je odůvodnění rozsudku Tribunálu stiženo porušením unijního práva, ale jeho výrok se z jiných právních důvodů jeví jako opodstatněný, nemůže vést takové porušení ke zrušení tohoto rozsudku a je třeba odůvodnění nahradit (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. září 2008, FIAMM a další v. Rada a Komise, C‑120/06 P a C‑121/06 P, Sb. rozh. s. I‑6513, bod 187 a citovaná judikatura).

156    Vzhledem k předcházejícím úvahám se jeví, že v uvedených bodech 216 a 236 Tribunál zjevně správně rozhodl o zamítnutí argumentů vycházejících z porušení zásady právní jistoty a protiprávního přenesení pravomoci Komise.

157    Na straně jedné totiž, jelikož Komise neměla pravomoc rozhodnout o vnitřním rozdělení pokuty uložené společně a nerozdílně odpovědným společnostem, nemůže být požadováno, aby každý podnik mohl z rozhodnutí, které mu ukládá pokutu, jež má být zaplacena solidárně s jednou nebo vícero jinými společnostmi, vyvodit podíl, který bude muset hradit ve vztahu k jeho solidárním spoludlužníkům, jakmile bude pohledávka Komise uspokojena (výše uvedený rozsudek Komise v. Siemens Österreich a další a Siemens Transmission & Distribution a další v. Komise, bod 66). Tento podíl bude muset být v případě neexistence smluvního uspořádání stanoven vnitrostátním soudem. Proto nestanovení tohoto podílu v rozhodnutí Komise o uložení pokuty, která má být zaplacena solidárně, nemůže samo o sobě představovat porušení zásady právní jistoty.

158    Na straně druhé, jelikož pravomoc rozhodnout o vnitřním rozdělení pokuty, která má být zaplacena společně a nerozdílně, přísluší vnitrostátnímu soudu nebo rozhodci a nikoli Komisi, nelze jí v žádném případě vytýkat, že protiprávně přenesla takovou pravomoc tím, že ve sporném rozhodnutí nestanovila podíly solidárních spoludlužníků v rámci jejich vzájemného vztahu.

159    Z těchto úvah vyplývá, že takto uplatněné důvody kasačního opravného prostředku jsou každopádně zjevně neopodstatněné a že je třeba kasační opravné prostředky v tomto bodě z právních důvodů uvedených v bodech 157 a 158 tohoto rozsudku, kterými je třeba nahradit odůvodnění použité Tribunálem v bodech 216 a 236 napadeného rozsudku, zamítnout.

160    Zadruhé a konečně je třeba odmítnout argument vycházející z údajného porušení povinnosti uvést odůvodnění Tribunálem. Tribunálu totiž nemůže být vytýkáno, že odůvodnění sporného rozhodnutí nahradil vlastním odůvodněním. V rámci přezkumu legality tohoto rozhodnutí byl Tribunál plně oprávněn zamítnout dotčené žalobní důvody na základě takových důvodů, jako je důvod vycházející z pravidla o rovné míře odpovědnosti, použitelného pro případ, že není stanoveno jinak, i když ve věci samé se tento důvod ukázal být právně nesprávným.

161    S ohledem na všechny předcházející úvahy je třeba dospět k závěru, že druhý a třetí důvod kasačního opravného prostředku společnosti Areva a třetí část druhého důvodu kasačního opravného prostředku a čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku společnosti skupiny Alstom jsou opodstatněné v rozsahu, v němž Komisi a Tribunálu vytýkají, že vytvořily faktickou solidaritu mezi společnostmi Areva a Alstom a tím porušily pravidla ukládání společného a nerozdílného zaplacení pokut, vyplývající ze zásad právní jistoty a personality trestu a sankcí.

3.     Ke čtvrtému důvodu kasačního opravného prostředku společnosti Areva, vycházejícímu z porušení zásad proporcionality a rovného zacházení při stanovení výše pokuty, která jí byla uložena

i)     Argumentace účastnic řízení

162    Areva tvrdí, že Tribunál měl v rámci výkonu pravomoci přezkumu v plné jurisdikci posoudit, zda je výše pokuty solidárně uložené společnosti Areva přiměřená závažnosti a době trvání protiprávního jednání a zda je v souladu se zásadou rovného zacházení. Podle těchto zásad měl Tribunál snížit maximální výši pokuty, pro kterou Areva byla činěna solidárně odpovědnou.

163    Tvrzené porušení zásady proporcionality údajně vyplývá ze skutečnosti, že společnosti Areva bylo za protiprávní jednání, které trvalo čtyři měsíce, uloženo zaplatit společně a nerozdílně částku odpovídající téměř polovině částky, kterou má zaplatit Alstom společně a nerozdílně za protiprávní jednání, které trvalo dvanáct let nebo téměř dvojnásobek výše pokuty, kterou musí Alstom sama zaplatit za přímou účast na předmětné kartelové dohodě po dobu čtyř let.

164    Také byla údajně porušena zásada rovného zacházení, jelikož Tribunál potvrdil sporné rozhodnutí navzdory skutečnosti, že jím Komise, vzhledem k délce účasti na dotčeném protiprávním jednání, postihla společnost Areva mnohem přísněji než společnost Alstom, ačkoli Alstom byla jednou ze zakládajících společností kartelové dohody, i když celková doba účasti na kartelové dohodě společnosti Alstom byla 47krát delší než v případě společnosti Areva a ačkoli obrat společnosti Alstom byl vyšší než obrat společnosti Areva.

165    Komise tvrdí, že tento důvod kasačního opravného prostředku je nepřípustný, jelikož zejména nebyl společností Areva uplatněn v prvním stupni a není ani důvodem veřejného pořádku, který by Tribunál měl uplatnit i bez návrhu. Ve věci samé Komise tvrdí, že stanovení pokuty uložené společnosti Areva nemůže být kritizováno, jelikož byla vypočtena podle pokynů.

ii)  Závěry Soudního dvora

166    Úvodem, pokud jde o přípustnost projednávaného důvodu kasačního opravného prostředku, je třeba konstatovat, jak rovněž uvedl generální advokát v bodě 189 svého stanoviska, že společnosti skupiny Areva ve své žalobě v prvním stupni nevznesly žádný žalobní důvod vycházející z porušení zásad proporcionality a rovného zacházení, kterým by tvrdily protiprávnost pokuty uložené společnosti Areva z důvodu porušení těchto zásad. I když je pravdou, že uvedené společnosti v žalobě tvrdily porušení zásad rovného zacházení a proporcionality, tato argumentace se týkala zcela odlišné otázky, a to uložení solidární pokuty společnostem Alstom a Areva T&D SA.

167    Jedná se tedy o nový důvod, který je podle judikatury připomenuté v bodě 113 tohoto rozsudku nepřípustný v rámci kasačního opravného prostředku před Soudním dvorem.

168    Kromě toho, jak rovněž uvedl generální advokát v bodě 191 svého stanoviska, nepředstavuje prodej společnosti Areva T&D SA ve prospěch společnosti Alstom, i když k němu došlo mezi zahájením řízení v prvním stupni a zahájením řízení o kasačním opravném prostředku, novou skutkovou okolnost, která by mohla odůvodnit přípustnost tohoto důvodu, jelikož není na této skutečnosti založen.

169    Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku společnosti Areva je však přístupný v rozsahu, v němž tímto důvodem Tribunálu vytýká, že nezkoumal, v rámci výkonu přezkumu v plné jurisdikci, legalitu pokuty, která jí byla uložena solidárně, zejména se společností Areva T&D SA, z důvodu údajného porušení zásad proporcionality a rovného zacházení, nebo že se dopustil nesprávného právního posouzení v rámci tohoto výkonu.

170    Jak bylo připomenuto v bodě 118 tohoto rozsudku, může být důvod, o němž je tvrzeno, že má původ v napadeném rozsudku, uplatněn v rámci kasačního opravného prostředku.

171    V tomto ohledu je třeba připomenout, že kromě pravomoci přezkumu legality stanovené Smlouvou o FEU, má Tribunál pravomoc v plné jurisdikci, kterou mu v souladu s článkem 261 SFEU přiznává článek 31 nařízení č. 1/2003 a která ho opravňuje nahradit posouzení Komise vlastním posouzením, a v důsledku toho zrušit, snížit nebo zvýšit uloženou pokutu nebo penále (viz zejména výše uvedený rozsudek Siemens a další v. Komise, bod 334, a ze dne 19. prosince 2013, Koninklijke Wegenbouw Stevin v. Komise, C‑586/12 P, bod 32 a citovaná judikatura).

172    Soudní dvůr však rovněž zdůraznil, že výkon pravomoci přezkumu v plné jurisdikci není rovnocenný přezkumu prováděnému bez návrhu a že řízení před unijními soudy má spornou povahu. S výjimkou důvodů veřejného pořádku, které je soud povinen uplatnit i bez návrhu, náleží navrhovateli, aby vznesl důvody proti jemu uložené pokutě a na podporu těchto důvodů předložil důkazy (výše uvedený rozsudek Siemens a další v. Komise, bod 335).

173    Soudní dvůr kromě toho uvedl, že tento procesní požadavek není v rozporu s pravidlem, které stanoví, že jedná-li se o porušení pravidel hospodářské soutěže, je věcí Komise, aby předložila důkazy o zjištěných protiprávních jednáních a předložila vhodné důkazy, které právně dostačujícím způsobem prokazují existenci skutečností zakládajících protiprávních jednání. Po navrhovateli se v rámci soudního řízení požaduje, aby určil zpochybňované části napadeného rozhodnutí, zformuloval v tomto ohledu výtky a předložil důkazy, které mohou sestávat ze spolehlivých indicií, jejichž cílem je prokázat opodstatněnost jeho výtek (výše uvedený rozsudek Siemens a další v. Komise, bod 336).

174    Nezdá se však, že by Tribunál v rámci výkonu pravomoci přezkumu v plné jurisdikci, jak jej provedl v bodech 318 až 323 napadeného rozsudku, tyto zásady porušil.

175    V uvedených bodech Tribunál poté, co v bodě 317 tohoto rozsudku konstatoval opodstatněnost žalobních důvodů žalobkyň, vycházejících ze zásad proporcionality a rovného zacházení, jelikož Komise společnosti Alstom a společnostem skupiny Areva uložila, z důvodu přitěžující okolnosti vycházející z vedoucí úlohy při protiprávním jednání, zvýšení základní částky jejich pokut o 50 %, stejné jako zvýšení uložené společnosti Siemens, změnil pokuty uložené společně a nerozdílně společnostem Alstom a Areva snížením tohoto zvýšení o 35 % a 20 %.

176    V tomto konkrétním kontextu Tribunál nemusel při výkonu pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci zkoumat bez návrhu jiné výhrady, které případně mohou být vzneseny proti výši pokuty uložené společnosti Areva z důvodu porušení zásad proporcionality a rovného zacházení, jako jsou výhrady předložené společností Areva v rámci jejího kasačního opravného prostředku.

177    Konečně z ustálené judikatury vyplývá, že Soudnímu dvoru nepřísluší – vyslovuje-li se k právním otázkám v rámci kasačního opravného prostředku –, aby z důvodů ekvity svým posouzením nahrazoval posouzení Tribunálu, který při přezkumu v plné jurisdikci rozhodl o výši pokut uložených podnikům proto, že porušily unijní právo. Nesprávné právní posouzení Tribunálem z důvodu nepřiměřené výše pokuty by tedy bylo možné konstatovat pouze v případě, že by Soudní dvůr měl za to, že výše pokuty je nejen nevhodná, ale také nadměrná, a to natolik, že je nepřiměřená (rozsudek ze dne 30. května 2013, Quinn Barlo a další v. Komise, C- 70/12 P, bod 57).

178    V tomto ohledu, pokud jde o údajnou nepřiměřenost pokuty uložené společnosti Areva z důvodu krátké doby její účasti na dotčeném protiprávním jednání, nejeví se, že by výše pokuty, kterou má společnost Areva zaplatit společně a nerozdílně, byla nadměrná, a to tak, že by byla nepřiměřená.

179    Jak tvrdila Komise, byla tato částka vypočtena s použitím metod popsaných v pokynech. V tomto rámci je nesporné, že okolnost, že účast společnosti Areva na dotčené kartelové dohodě měla krátkou dobu trvání, se projevila v tom, že výchozí částka pokuty nebyla zvýšena z důvodu doby trvání protiprávního jednání, ačkoli pokud jde o společnost Alstom, byla výchozí částka zvýšena o 155 % z důvodu její účasti na této kartelové dohodě s celkovou dobou trvání 15 let a 8 měsíců.

180    Avšak skutečnost, že účast společnosti Areva na uvedeném protiprávním jednání trvala krátkou dobu, nic nemění na závažnosti protiprávního jednání vytýkaného společnosti Areva, jak se odrazila ve výpočtu pokuty, zvláště při stanovení výchozí částky.

181    V souladu s čl. 23 odst. 3 nařízení č. 1/2003 musí být částka pokuty určena podle závažnosti protiprávního jednání individuálně vytýkaného dotyčnému podniku a podle doby jeho trvání (výše uvedený rozsudek Komise v. Siemens Österreich a další a Siemens Transmission & Distribution a další v. Komise, bod 52).

182    Za těchto podmínek je třeba čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku společnosti Areva zamítnout.

4.     K pátému důvodu kasačního opravného prostředku společnosti Alstom, vycházejícímu z porušení práva na účinný procesní prostředek

i)     Argumentace účastnic řízení

183    Ve svém pátém důvodu kasačního opravného prostředku společnosti skupiny Alstom tvrdí, že v bodech 223 až 230 napadeného rozsudku Tribunál nerespektoval rozsah prvního žalobního důvodu vycházejícího z porušení práva na účinný procesní prostředek a soudní ochranu, a na tento žalobní důvod tudíž neodpověděl.

184    V uvedených bodech se Tribunál údajně vyjádřil k požadavku soudního přezkumu, konkrétně ke skutečnosti, že Alstom a Areva T&D SA měly právo předložit sporné rozhodnutí k soudnímu přezkumu prostřednictvím účinného využití procesních prostředků. První žalobní důvod vznesený společností Areva před Tribunálem se týkal svobody volby podat procesní prostředek, která byla omezena následkem uložení pokuty společnostem Alstom a Areva T&D SA jako solidárně odpovědným.

185    Komise tvrdí, že Tribunál v bodech 223 až 230 napadeného rozsudku reagoval adekvátně na argumentaci vznesenou společnostmi skupiny Alstom v prvním stupni.

ii)  Závěry Soudního dvora

186    Na rozdíl od toho, co tvrdí společnosti skupiny Alstom, ze znění bodů 223 až 230 napadeného rozsudku vyplývá, že Tribunál již dostatečně odpověděl na žalobní důvod skupinou Alstom, vycházející z porušení práva na účinný procesní prostředek, a v této souvislosti plně respektoval rozsah argumentace uplatněné touto skupinou.

187    V uvedeném rozsudku měl Tribunál poté, co v bodech 224 až 227 připomněl relevantní judikaturu, správně za to, že solidární odpovědnost společností Alstom a Areva T&D SA za pokutu uloženou Komisí neovlivnilo právo ani jedné z těchto společností jakožto adresátů sporného rozhodnutí, předložit toto rozhodnutí k soudnímu přezkumu prostřednictvím účinného využití procesních prostředků zaručených unijním právem.

188    Společnosti skupiny Alstom tvrdí, že Tribunál nerozhodl o omezení svobody rozhodnout se podat opravný prostředek, které údajně vyplývá z uložení pokuty společně a nerozdílně společnostem Alstom a Areva T&D SA. Takto, pokud by Areva T&D SA podala žalobu, musela by Alstom udělat totéž, aby nemusela platit celou uloženou pokutu, zatímco v případě, že by Areva T&D SA žalobu nepodala, musela by ona zaplatit tuto pokutu a žaloba společnosti Alstom by již nemohla mít žádný vliv na celkovou výši uvedené pokuty.

189    V tomto ohledu je třeba konstatovat, že toto omezení není nevyhnutelným důsledkem uložení, společnostem Alstom a Areva T&D SA, pokuty na základě jejich společné a nerozdílné odpovědnosti. I když takový důsledek jistě mohl mít dopad na strategii solidárních spoludlužníků, nezpůsobil jako takový žádné porušení práva na účinný procesní prostředek. Každý spoludlužník si totiž zachoval právo a možnost podat žalobu, čehož ostatně jak Alstom, tak i Areva T&D SA využily, jak Tribunál rovněž konstatoval v bodě 228 napadeného rozsudku.

190    Z toho vyplývá, že pátý důvod kasačního opravného prostředku společností skupiny Alstom musí být zamítnut.

191    Ze zkoumání všech důvodů kasačních opravných prostředků předložených navrhujícími společnostmi vyplývá, zaprvé že druhý a třetí důvod kasačního opravného prostředku společnosti Areva, jakož i třetí část druhého důvodu kasačního opravného prostředku a čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku společností skupiny Alstom musí být přijaty v rozsahu, v němž Komisi a Tribunálu vytýkají, že uložily faktickou solidaritu mezi Areva a Alstom, a tím porušily pravidla ukládání společného a nerozdílného zaplacení pokut plynoucí ze zásad právní jistoty a personality trestu a sankcí, a zadruhé, že ve zbývající části musejí být kasační opravné prostředky zamítnuty.

192    Z toho především vyplývá, že druhá odrážka bodu 3 výroku napadeného rozsudku musí být zrušena.

193    Dále vzhledem k tomu, že lze podle čl. 61 odst. 1 statutu Soudního dvora Evropské unie vydat konečné rozhodnutí, je třeba vydat konečného rozhodnutí ve věci.

194    V tomto ohledu musí být konstatováno, že určení solidarity, jak je provedeno v čl. 2 písm. c) sporného rozhodnutí, je totožné s určením provedeným Tribunálem poté, co vykonal svou pravomoc přezkumu v plné jurisdikci a snížil částky pokut v bodě 3 druhé odrážce výroku napadeného rozsudku.

195    Proto, jelikož bylo zrušení čl. 2 písm. c) sporného rozhodnutí požadováno navrhujícími společnostmi v prvním stupni, je třeba zrušit toto ustanovení ze stejných důvodů, jako jsou důvody, které vedly ke zrušení bodu 3 druhé odrážky výroku napadeného rozsudku, které jsou uvedeny v bodech 129 až 142 tohoto rozsudku.

196    Konečně na základě pravomoci přezkumu v plné jurisdikci, kterou Soudnímu dvoru přiznává v souladu s článkem 261 SFEU článek 31 nařízení č. 1/2003, se posledně uvedený domnívá, že pravidla v oblasti společné a nerozdílné odpovědnosti budou použita správně, kdy budou částky pokut určeny podle metody, která, na rozdíl od metody použité Komisí a Tribunálem, jako taková, dodržuje pravidla ukládání společného a nerozdílného zaplacení pokut vyplývající ze zásad právní jistoty a personality trestu a sankcí.

197    Z toho vyplývá, že s ohledem na to, co bylo uvedeno v bodě 138 tohoto rozsudku, a vzhledem k novým názvům některých dotčených společností, které jsou uvedeny v bodě 14 tohoto rozsudku, musí být uložena společnosti Alstom pokuta ve výši 27 795 000 eur, společně a nerozdílně se společností Alstom Grid SAS, a rovněž musí být uložena společnostem Areva, T&D Holding a Alstom Grid AG pokuta ve výši 20 400 000 eur, společně a nerozdílně se společností Alstom Grid SAS.

VI –  K nákladům řízení

198    Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora, je-li kasační opravný prostředek opodstatněný a Soudní dvůr vydá sám konečné rozhodnutí ve věci, rozhodne o nákladech řízení.

199    Podle čl. 138 odst. 1 téhož jednacího řádu, který se použije na základě čl. 184 odst. 1 jednacího řádu na řízení o kasačním opravném prostředku, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

200    Podle čl. 138 odst. 3 uvedeného jednacího řádu, pokud měl každý účastník ve věci částečně úspěch i neúspěch, ponesou jednotliví účastníci vlastní náklady řízení. Podle téhož ustanovení, pakliže se to jeví vzhledem k okolnostem v projednávané věci jako odůvodněné, může Soudní dvůr rozhodnout, že účastník řízení ponese vlastní náklady řízení a nahradí část nákladů řízení vynaložených druhým účastníkem řízení.

201    Jelikož je kasačním opravným prostředkům společnosti Areva a společností skupiny Alstom vyhověno částečně, je třeba rozhodnout, že Komise ponese vlastní náklady řízení jak v řízení prvního stupně, tak i řízení o kasačních opravných prostředcích a nahradí jednu pětinu nákladů řízení společnosti Areva a společností skupiny Alstom vynaložených v řízení prvního stupně a řízení o kasačních opravných prostředcích. Areva a společnosti skupiny Alstom ponesou čtyři pětiny vlastních nákladů řízení vynaložených v řízení prvního stupně a řízení o kasačních opravných prostředcích.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto:

1)      Druhá odrážka bodu 3 výroku rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 3. března 2011, Areva a další v. Komise (T‑117/07 a T‑121/07) se zrušuje.

2)      Článek 2 písm. c) rozhodnutí Komise C (2006) 6762 final ze dne 24. ledna 2007 v řízení podle článku [81 ES] a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/F/38.899 – Plynem izolované spínací přístroje) se zrušuje.

3)      Za protiprávní jednání zjištěná v čl. 1 písm. b) až f) rozhodnutí C(2006) 6762 final se ukládá společnosti Alstom SA pokuta ve výši 27 795 000 eur, společně a nerozdílně se společností Alstom Grid SAS, a společnostem Areva SA, T&D Holding SA a Alstom Grid AG pokuta ve výši 20 400 000 eur, společně a nerozdílně se společností Alstom Grid SAS.

4)      Ve zbývající části se kasační opravné prostředky zamítají.

5)      Evropská Komise ponese vlastní náklady řízení týkající se jak řízení prvního stupně, tak i řízení o kasačních opravných prostředcích, a nahradí jednu pětinu nákladů řízení vynaložených společnostmi Areva SA, Alstom SA, T&D Holding SA, Alstom Grid SAS a Alstom Grid AG v řízení prvního stupně a řízení o kasačních opravných prostředcích.

6)      Areva SA, Alstom SA, T&D Holding SA, Alstom Grid SAS a Alstom Grid AG ponesou čtyři pětiny vlastních nákladů řízení vynaložených v řízení prvního stupně a řízení o kasačních opravných prostředcích.

Podpisy.

* Jednací jazyk: francouzština.