Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 29. července 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Cour constitutionnelle- Belgie) – Inter-Environnement Wallonie ASBL, Bond Beter Leefmilieu Vlaanderen ASBL v. Conseil des ministres
(Věc C-411/17)1
„Řízení o předběžné otázce – Životní prostředí – Úmluva z Espoo – Aarhuská úmluva – Ochrana přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin – Směrnice 92/43/EHS – Článek 6 odst. 3 – Pojem ‚záměr‘ – Posouzení důsledků pro dotyčnou lokalitu – Článek 6 odst. 4 – Pojem ‚důvody převažujícího veřejného zájmu‘ – Ochrana volně žijících ptáků – Směrnice 2009/147/ES – Posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí – Směrnice 2011/92/EU – Článek 1 odst. 2 písm. a) – Pojem ‚záměr‘ – Článek 2 odst. 1 – Článek 4 odst. 1 – Posouzení vlivů na životní prostředí – Článek 2 odst. 4 – Vynětí z posouzení – Postupné ukončení používání jaderné energie – Vnitrostátní právní předpisy, které na jedné straně stanoví, že po dobu téměř deseti let bude znovu zahájena činnost průmyslové výroby elektřiny z odstavené jaderné elektrárny, což bude mít za následek odložení na deset let dne původně stanoveného vnitrostátním zákonodárcem pro její deaktivaci a ukončení činnosti, a na druhé straně odložení termínu původně stanoveného týmž zákonodárcem pro deaktivaci a zastavení průmyslové výroby elektřiny činné elektrárny rovněž o deset let – Absence posouzení vlivů na životní prostředí“
Jednací jazyk: francouzština
Předkládající soud
Cour constitutionnelle
Účastnice původního řízení
Žalobci: Inter-Environnement Wallonie ASBL, Bond Beter Leefmilieu Vlaanderen ASBL
Žalovaná: Conseil des ministres
za přítomnosti: Electrabel SA
Výrok
Článek 1 odst. 2 písm. a) první odrážka a čl. 4 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU ze dne 13. prosince 2011 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí musí být vykládány v tom smyslu, že opětovné zahájení průmyslové výroby elektřiny v odstavené jaderné elektrárně na dobu téměř deseti let s tím důsledkem, že je o deset let odloženo datum původně stanovené vnitrostátním zákonodárcem pro její deaktivaci a ukončení činnosti, a odložení termínu původně stanoveného týmž zákonodárcem pro deaktivaci a zastavení průmyslové výroby elektřiny činné elektrárny rovněž o deset let, což jsou opatření zahrnující práce pro modernizaci dotčených elektráren, jež mohou ovlivnit fyzický stav dotyčných míst, představují „záměr“ ve smyslu této směrnice, který musí v zásadě, a s výhradou ověření, jehož provedení přísluší předkládajícímu soudu, podléhat posouzení vlivů na životní prostředí před přijetím těchto opatření. Okolnost, že provádění těchto opatření vyžaduje pro jednu ze dvou dotyčných elektráren přijetí pozdějších aktů, jako je vydání nového individuálního povolení k výrobě elektřiny pro průmyslové účely, není v tomto ohledu určující. Práce, které jsou nerozlučně spojeny s uvedenými opatřeními, musejí také podléhat takovému posouzení před přijetím týchž opatření, pokud, což musí ověřit předkládající soud, jejich povaha a jejich potenciální vlivy na životní prostředí jsou v této fázi dostatečně identifikovatelné.
Článek 2 odst. 4 směrnice 2011/92 musí být vykládán v tom smyslu, že umožňuje členskému státu vyjmout záměr, jakým je záměr dotčený ve věci v původním řízení, z posouzení vlivů na životní prostředí, s cílem zajistit bezpečnost jeho zásobování elektřinou, pouze v případě, že tento členský stát prokáže, že riziko pro bezpečnost tohoto zásobování je rozumně pravděpodobné a dotčený záměr má naléhavou povahu, která může odůvodnit neprovedení takového posouzení, pokud jsou splněny povinnosti stanovené v čl. 2 odst. 4 druhém pododstavci písm. a) až c) této směrnice. Taková možnost osvobození však není dotčena povinnostmi, které jsou uloženy dotyčnému členskému státu podle článku 7 uvedené směrnice.
Článek 1 odst. 4 směrnice 2011/92 musí být vykládán v tom smyslu, že vnitrostátní právní předpisy, jakými jsou předpisy dotčené ve věci v původním řízení, nejsou zvláštním vnitrostátním legislativním aktem ve smyslu tohoto ustanovení, který je podle tohoto ustanovení vyloučen z působnosti této směrnice.
Článek 6 odst. 3 směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin musí být vykládán v tom smyslu, že opatření, jakými jsou opatření dotčená ve věci v původním řízení, spolu s pracemi na modernizaci a uvedení do souladu se současnými bezpečnostními normami, představují projekt, který podléhá odpovídajícímu posouzení jeho vlivů na dotyčné chráněné lokality. Tato opatření musí být předmětem takového posouzení před jejich přijetím zákonodárcem. Okolnost, že provedení uvedených opatření vyžaduje přijetí pozdějších aktů, jako například vydání nového individuálního oprávnění k výrobě elektřiny pro průmyslové účely pro jednu z dotyčných elektráren, není v této souvislosti rozhodující. Práce, které jsou nerozlučně spojeny s těmito opatřeními, musejí rovněž podléhat takovému posouzení před přijetím těchto opatření, pokud jsou jejich povaha a potenciální vlivy na chráněné lokality v této fázi dostatečně identifikovatelné, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.
Článek 6 odst. 4 první pododstavec směrnice 92/43 musí být vykládán v tom smyslu, že cíl zajistit za všech okolností bezpečnost dodávek elektřiny členského státu představuje naléhavý důvod převažujícího veřejného zájmu ve smyslu tohoto ustanovení. Článek 6 odst. 4 druhý pododstavec této směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že v případě, že se v chráněné lokalitě, která může být ovlivněna projektem, vyskytují prioritní typy přírodních stanovišť nebo prioritní druhy, což musí ověřit předkládající soud, může jen nutnost odvrátit skutečnou a vážnou hrozbu přerušení dodávek elektřiny dotyčného členského státu představovat za okolností, jakými jsou okolnosti dotčené ve věci původním řízení, důvod veřejné bezpečnosti, ve smyslu tohoto ustanovení.
Unijní právo je třeba vykládat v tom smyslu, že vnitrostátní soud může, pokud to vnitrostátní právo umožňuje, výjimečně zachovat účinky opatření, jakými jsou opatření dotčená ve věci v původním řízení, která byla přijata v rozporu s povinnostmi stanovenými ve směrnici 2011/92 a směrnici 92/43, pokud je toto zachování odůvodněno naléhavými důvody souvisejícími s nezbytností odvrátit skutečnou a vážnou hrozbu přerušení dodávek elektřiny dotyčného členského státu, jíž nelze čelit jinými prostředky a alternativními řešeními, zejména v rámci vnitřního trhu. Uvedené zachování se může vztahovat pouze na časový úsek, který je striktně nezbytný k nápravě této protiprávnosti.
____________
1 Úř. věst. C 300, 11.9.2017.