USNESENÍ SOUDU (pátého senátu)
9. listopadu 2009 (*)
„Řízení – Určení výše nákladů řízení“
Ve věci T‑45/01 DEP,
Stephen G. Sanders, s bydlištěm v Oxon (Spojené království), a dalších 94 žalobců, jejichž jména jsou uvedena v příloze, zastoupení I. Huttonem a B. Laskem, barristers,
žalobci,
proti
Komisi Evropských společenství, zastoupené J. Currallem, jako zmocněncem,
žalované,
podporované
Radou Evropské unie, zastoupenou J.‑P. Hixem a B. Driessenem, jako zmocněnci,
vedlejší účastnicí,
jejímž předmětem je návrh na určení výše nákladů řízení, které mají být nahrazeny na základě rozsudku Soudu ze dne 12. července 2007, Sanders a další v. Komise (T‑45/01, Sb. rozh. s. II‑2665),
SOUD PRVNÍHO STUPNĚ EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ (pátý senát),
ve složení M. Vilaras (zpravodaj), předseda, M. Prek a V. M. Ciucă, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: E. Coulon,
vydává toto
Usnesení
Skutkový stav, řízení a návrhová žádání účastníků řízení
1 Návrhem došlým kanceláři Soudu dne 27. února 2001 se žalobci, Stephen G. Sanders a 94 dalších žalobců, jejichž jména jsou uvedena v příloze, domáhali náhrady škody za hmotnou újmu způsobenou z důvodu, že nebyli v době výkonu své činnosti pro společný podnik Joint European Torus (JET) zaměstnáni jako dočasní zaměstnanci Evropských společenství.
2 Soud ve svém rozsudku ze dne 5. října 2004, Sanders a další v. Komise (T‑45/01, Sb. rozh. s. II‑3315, dále jen „mezitímní rozsudek“), uložil Komisi Evropských společenství, aby nahradila škodu způsobenou každému žalobci z uvedeného důvodu, nařídil účastníkům řízení, aby Soudu ve lhůtě šesti měsíců ode dne vyhlášení tohoto rozsudku sdělili částky odškodnění, které mají být uhrazeny, stanovené vzájemnou dohodou, a pokud k dohodě nedojde své vyčíslené návrhy. Soud rozhodl, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později.
3 Jelikož účastníci řízení nebyli schopni dosáhnout dohody ohledně výše odškodného, zaslali Soudu své vyčíslené návrhy.
4 Soud ve svém rozsudku ze dne 12. července 2007, Sanders a další v. Komise (T‑45/01, Sb. rozh. s. II‑2665, dále jen „konečný rozsudek“), poté, co určil výši odškodného, které má být zaplaceno každému žalobci, a uložil Komisi, aby je zaplatila, uložil Komisi, aby nesla vlastní náklady řízení a rovněž jí uložil náhradu nákladů řízení vynaložených žalobci v průběhu celého řízení před Soudem.
5 Vzhledem k tomu, že žalobci s Komisí nedospěli k dohodě ohledně výše nákladů řízení, navrhli žalobci Soudu podáním došlým kanceláři Soudu dne 4. března 2009, aby podle čl. 92 odst. 1 svého jednacího řádu stanovil výši nákladů řízení na 449 472,14 liber šterlinků (GBP).
6 Ve svém vyjádření došlém kanceláři Soudu dne 12. června 2009 Komise navrhla Soudu, aby stanovil výši nákladů řízení, která má být nahrazena žalobcům, na 250 000 GBP.
Právní otázky
Argumenty účastníků řízení
7 Žalobci tvrdí, že řízení trvalo šest a půl roku, vyžádalo si tři jednání a dva dlouhé rozsudky Soudu a přineslo značné množství práce.
8 Různorodost a složitost vznesených otázek byla zčásti důsledkem postoje Komise, která se například neodůvodněným způsobem domáhala důkazu o své odpovědnosti ve vztahu ke každému z 95 žalobců. Nepružný přístup Komise, která nesprávně a přitom rázně zpochybňovala požadavek žalobců, jak pokud jde o princip její odpovědnosti, tak o otázku výše škody, představuje okolnost, která je relevantní v souvislosti s určením výše nákladů, které se nahrazují.
9 Krom toho, některé otázky přinesly nové a významné právní problémy, které se týkaly zejména právní kvalifikace sporu a jeho souvislosti s agendou sporných řízení v oblasti veřejné služby, přípustnosti žalob na náhradu škody z hlediska příslušné lhůty, obdobného použití pětileté promlčecí lhůty v případě žalob na náhradu škody, výkladu stanov společnosti JET v návaznosti na rozsudek Soudu ze dne 12. prosince 1996, Altmann a další v. Komise (T‑177/94 a T‑377/94, Recueil, s. II‑2041), nebo vyžadovaly složité skutkové rozbory týkající se zejména povahy úkolů plněných žalobci v rámci společnosti JET a individuálních osobních spisů zaměstnanců nezbytných za účelem určení finančních nároků každého žalobce. Velká většina sporných otázek přitom byla Soudem vyřešena ve prospěch žalobců.
10 Výpočty předložené Komisí za účelem určení výše škody byly často nesprávné, v důsledku čehož byli žalobci nuceni provádět pracná ověření.
11 Žalobci dbali na to, aby minimalizovali své výdaje, když konzultovali své advokáty, aniž využili služeb solicitora, když svěřili méně důležité otázky méně zkušeným barristerům, než jsou jejich hlavní právní poradci, kteří si účtovali nižší odměny, a když obdrželi finanční příspěvek žalobců v související věci Eagle a další v. Komise (T‑144/02, Sb. rozh. s. II-3381).
12 Věc měla ve více aspektech bezprecedentní význam, zejména s ohledem na skutečnost, že k porušení práva Společenství Komisí došlo v souvislosti s důležitým projektem Společenství, že jednání Komise provázelo tento projekt po celou délku jeho trvání, týkalo se masového a opakovaného zaměstnávání smluvních zaměstnanců a z tohoto důvodu představovalo závažné pochybení tohoto orgánu.
13 Věc měla pro žalobce velký finanční význam, který se odráží v celkové částce odškodnění (29 654 315,55 GBP) zaplacené Komisí, a náklady řízení jsou ve srovnání s uvedenou částkou a vzhledem k počtu žalobců nízké. Věc měla rovněž značný hospodářský význam pro Společenství.
14 Komise nesprávně vytýká žalobcům to, že využili služeb několika advokátů a auditora, když tvrdí, že na její účet pracoval na celém případu jediný zástupce. Jejich účast se stala nezbytnou v důsledku složitosti případu a, pokud jde o Komisi, pomáhali tomuto orgánu v řízení ve skutečnosti mnozí úředníci. Žalobci měli každopádně o mnoho více práce než Komise, zejména vzhledem k rozložení důkazního břemene.
15 Komise nesprávně srovnává projednávanou věc s běžnou věcí spadající do agendy sporných řízení v oblasti veřejné služby a nesprávně v této souvislosti navrhuje určit výši nákladů řízení na 250 000 GBP.
16 Návrh žalobců na určení výše nákladů řízení zahrnuje poměrně nízké složky vztahující se ke ztrátě příjmů a výdaje na cestu tří zástupců bez odborné kvalifikace, kteří se zhostili úkolů vedení věci, které by v opačném případě musely být vykonávány za značně vyšších nákladů solicitory. Předmětem náhrady může být rovněž daň z přidané hodnoty (DPH) z nákladů, které se nahrazují, jakož i výdaje vynaložené na přípravu projednávaného návrhu na určení výše nákladů řízení.
17 Komise tvrdí, že nic neodůvodňuje přiznání náhrady nákladů řízení vyšší, než je její návrh ve výši 250 000 GBP. Tento návrh, který vychází z přiměřené výše nákladů řízení ve věci v oblasti veřejné služby (která se odhaduje na 8 500 eur) vynásobené patnácti, aby bylo přihlédnuto k hromadné povaze žaloby, poté dále vynásobené 2,5, aby bylo přihlédnuto k úsilí vyžadovanému za účelem určení individuální výše odškodnění, a konečně vynásobené 1 až 1,3, aby bylo přihlédnuto ke směnnému kurzu, je více než přiměřený.
18 Argument žalobců, podle něhož je výše jejich požadavku odůvodněná s ohledem na údajně zneužívající postoj Komise v její žalobní odpovědi v hlavním řízení, je chybný.
19 Chování účastníka řízení během řízení je totiž relevantní pouze pro účely rozhodnutí o přiznání nákladů řízení učiněné v samotném rozsudku.
20 Každopádně nic v návrhu na určení výše nákladů řízení nenaznačuje, že by na straně Komise došlo k chování, které by mohlo být kvalifikováno jako zneužívající. Žalobci směšují okolnost uplatnění neopodstatněného argumentu s okolností vědomého uplatnění malicherného či zlovolného argumentu. V projednávané věci se Komise pouze omezila na svou obranu a Soud ani ve svém mezitímním, ani konečném rozsudku nijak nenaznačil, že by její chování bylo zneužívající povahy nebo že by předložila malicherné argumenty.
21 Pokud jde o chyby v počtech, jichž se dopustila Komise, které jsou nevýznamné a jimž bylo ostatně jen obtížně možné se vyhnout, Komise je bez diskuze uznala. Krom toho se některých chyb v počtech dopustili sami žalobci.
22 Komise, která nezamýšlí konkrétně zpochybnit žádný z argumentů uplatňovaných žalobci, aby odůvodnili využití služeb více než jednoho poradce, však poznamenává, že ona se ve věci hájila pouze s jedním zmocněncem, který pracoval ve značné míře sám a jemuž jiní zmocněnci pomáhali pouze, pokud jde o některé aspekty případu. Má pochybnosti o nezbytnosti zastupování dvěma poradci na jednání dne 23. září 2003 s ohledem na skutečnost, že se toto jednání týkalo pouze jedné právní otázky ohledně základu žaloby. Zpochybňuje požadavky týkající se ušlých příjmů a výdajů na cestu tří zástupců žalobců bez odborné kvalifikace. Pokud jde o požadavky týkající se nákladů probíhajícího řízení o určení výše nákladů řízení, jsou podle ní příliš vysoké.
23 Pokud jde o tvrzení, podle něhož měli žalobci více práce než Komise, posledně uvedená tvrdí, že sama během řízení předložila mnohé důkazy a že musela trávit čas zkoumáním důkazů předložených žalobci. Přihlédnuto může být pouze k výdajům advokátů, kteří zastupovali žalobce. Pokud jde o argument, podle něhož žalobci minimalizovali své náklady řízení, když konzultovali přímo své poradce, tento argument neodůvodňuje výši nárokované částky, ale nanejvýš poskytuje vysvětlení, proč tato částka není vyšší, což je irelevantní.
24 Komise uvádí, že až do pokročilé fáze projednávání věci v hlavním řízení byly hlavní otázky společné pro všechny žalobce, a mohly tedy být zkoumány společně. Je pravda, že by tyto otázky mohly dále mít různé důsledky v závislosti na individuálních situacích, ale to nemění nic na tom, že byly předtím projednávány společně.
25 Komise připouští, že se projednávaná věc vyznačovala zvláštnostmi, a nezpochybňuje skutečnost, že tato věc měla o mnoho větší význam než obvyklé spory v oblasti veřejné služby. To je ostatně důvodem pro její mimořádně vysoký návrh ve výši 250 000 GBP. Neexistuje však žádný důvod jít nad rámec této částky s ohledem zejména na skutečnost, že vznesené otázky byly až do vydání mezitímního rozsudku ve značné míře společné 95-ti žalobcům a že rozlišení mezi jednotlivými žalobci bylo třeba provést až následně, a ostatně způsobem zcela prakticky proveditelným.
26 Pokud jde o argument žalobců, podle něhož jsou nárokované náklady řízení poměrně nižší než náklady nárokované v jiných věcech, Komise poznamenává, že v jiných oblastech, jako například v oblasti hospodářské soutěže, spojování podniků a státních podpor, představují nárokované náklady řízení obvykle částku, která je v poměru k hodnotě sporu o mnoho nižší, aniž by to však bránilo soudu Společenství výši těchto nákladů řízení podstatně snížit.
Závěry Soudu
27 Podle čl. 91 písm. b) jednacího řádu se za náklady řízení, které se nahrazují, považují „nutn[é] výdaj[e] vynaložen[é] účastníky řízení v souvislosti s řízením, zejména výdaj[e] na cestu a pobyt a odměny zmocněnců, poradců nebo advokátů“. Z tohoto ustanovení vyplývá, že náklady řízení, které se nahrazují, jsou omezeny jednak na ty, které byly vynaloženy pro účely řízení před Soudem, a jednak na ty, které byly pro tyto účely nezbytné (usnesení Soudu ze dne 24. ledna 2002, Groupe Origny v. Komise, T‑38/95 DEP, Recueil, s. II‑217, bod 28, a ze dne 28. června 2004, Airtours v. Komise, T‑342/99 DEP, Sb. rozh. s. II‑1785, bod 13).
28 Podle ustálené judikatury je Soud v případě neexistence předpisů Společenství, které by měly povahu sazebníku, povinen okolnosti věci posoudit volně s přihlédnutím k účelu a povaze sporu, k jeho významu z hlediska práva Společenství, jakož i k obtížím ve věci, rozsahu práce, kterou si soudní řízení mohlo vyžádat od zúčastněných zmocněnců nebo poradců, a k ekonomickým zájmům, které spor pro účastníky řízení představoval (usnesení Airtours v. Komise, bod 27 výše, bod 18; viz rovněž obdobně usnesení předsedy třetího senátu Soudního dvora ze dne 26. listopadu 1985, Leeuwarder Papierwarenfabriek v. Komise, 318/82 DEP, Recueil, s. 3727, bod 3).
29 Pokud jde o účel sporu a jeho povahu, je třeba konstatovat, že projednávaný spor se týkal podmínek přijímání do zaměstnání a zaměstnávání personálu pracujícího pro společný podnik JET a že tedy s ohledem na zvláštnosti pravidel, kterými se řídí provoz tohoto společného podniku, jak již Soud uvedl (usnesení Soudu ze dne 25. června 1998, Altmann a další v. Komise, T‑177/94 DEP, T‑377/94 DEP a T‑99/95 DEP, Recueil FP, s. I‑A‑299 a II‑883, bod 22), tento spor vyvolal citlivé otázky. Komise ostatně souhlasí, že zvláštnosti projednávaného sporu mohou odůvodnit značnou výši nákladů řízení.
30 Pokud jde o význam projednávané věci z hlediska práva Společenství, Soud podotýká, že i když je tato věc opravdu významná, omezuje se tento význam na spornou agendu v oblasti veřejné služby a konkrétněji v této souvislosti na vztahy mezi Společenstvími a osobami, které mohou být zaměstnány v organizačních strukturách srovnatelných se společným podnikem JET.
31 Pokud jde o obtíže ve věci a rozsah práce, kterou si soudní řízení mohlo vyžádat od zmocněnců nebo poradců žalobců , je třeba uvést, že přinejmenším během první části řízení před Soudem a až do vydání mezitímního rozsudku byly otázky, které vyvstaly a které se týkaly zejména souvislosti sporu se spornou agendou v oblasti mimosmluvní odpovědnosti nebo v oblasti vztahů mezi Společenstvím a jeho zaměstnanci, přípustnosti žalob na náhradu škody z hlediska příslušné lhůty nebo také výkladu stanov společnosti JET, citlivé, ale společné pro všechny žalobce.
32 Až během druhé části řízení, která se týkala určení výše náhrady škody, kterou musí Komise zaplatit každému žalobci, bylo nezbytné rozlišovat mezi individuálními situacemi. Mimoto je třeba připomenout, že se řízení před Soudem tehdy týkalo pouze sporných otázek přetrvávajících mezi účastníky řízení (konečný rozsudek, body 7 až 13 a 39 až 106), jelikož se Soud v případě otázek, v nichž panovala shoda, spokojil s tím, že je vzal na vědomí (konečný rozsudek, body 33 až 38).
33 Pokud jde o hospodářské zájmy, které projednávaná věc pro účastníky řízení představovala, Soud konstatuje, že byly velmi významné, jak pro jednotlivé žalobce, tak pro Komisi. Jednalo se totiž o žaloby na náhradu škody v souvislosti se zaměstnaneckými vztahy, které v případě více než poloviny žalobců trvaly po dobu delší než deset let (mezitímní rozsudek, bod 27). V tomto ohledu je třeba uvést, že hospodářský význam sporu se pouze částečně odráží v celkové částce odškodnění, totiž 29 654 315,55 GBP, kterou Komise nakonec žalobcům zaplatila, jelikož je tato částka důsledkem uplatnění pětileté promlčecí doby v projednávané věci, která vychází ze lhůty stanovené v článku 46 statutu Soudního dvora (mezitímní rozsudek, body 57 až 85).
34 S ohledem na povahu položených otázek, na význam sporu a na odbornou náročnost výpočtů nezbytných pro určení individuálních nároků žalobců se Soud domnívá, že skutečnost, že žalobci využili služeb více než jednoho poradce, jakož i auditora, není neodůvodněná, ale že nebyla prokázána nezbytnost zastupování žalobců dvěma poradci na jednání dne 23. září 2003.
35 Pokud jde o argument žalobců, podle něhož by výše nákladů řízení, které se nahrazují, měla zohlednit údajně zneužívající chování Komise v hlavním řízení, je třeba jej zamítnout jako irelevantní.
36 I když je totiž zneužívající povaha chování jednoho účastníka řízení relevantní pro rozhodnutí o nákladech řízení Soudem v rozsudku nebo usnesení, jímž končí řízení, v souladu s čl. 87 odst. 1 a čl. 87 odst. 3 druhým pododstavcem jednacího řádu, tato povaha je naopak zcela irelevantní ve fázi určování výše nákladů řízení, které Soud provádí podle čl. 92 odst. 1 téhož jednacího řádu, jelikož je řízení o určení výše nákladů řízení objektivním řízením, jehož účelem je určení výše nezbytných nákladů řízení vynaložených pro potřeby řízení bez ohledu na to, zda je chování, v jehož důsledku tyto náklady vznikly, zneužívající povahy, či nikoliv.
37 S ohledem na veškeré předcházející úvahy budou celkové náklady řízení žalobců nahraditelné Komisí spravedlivě posouzeny, pokud budou určeny ve výši 300 000 GBP, která zohledňuje veškeré okolnosti ve věci až do dne přijetí tohoto usnesení.
Z těchto důvodů
SOUD (pátý senát)
rozhodl takto:
Celková výše nákladů řízení, které má Komise Evropských společenství nahradit Stephenovi G. Sandersovi a dalším 94 žalobcům, jejichž jména jsou uvedena v příloze, se stanovuje na 300 000 liber šterlinků (GBP).
V Lucemburku dne 9. listopadu 2009.
Vedoucí soudní kanceláře | | Předseda |
Příloha
Keith Ashby,
Mark Ashman,
Geoff Atkins,
Yvonne Austin,
Neville Bainbridge,
R. Baker,
Ian Barlow,
Terry Boyce,
Robert Bracey,
Brian C. Brown,
Mike Browne,
James Bruce,
Neil Butler,
Paul Carman,
Roy Clapinson,
Royce Clay,
Derek Downes,
Graham Evans,
Jim Evans,
Tony Gallagher,
David Gear,
John Gedney,
David Grey,
Barry Grieveson,
Bernhard Haist,
David Hamilton,
Ray Handley,
Roy Harrison,
Michael Hart,
Phillip Haydon,
Ivor Hayward,
Mark Hopkins,
Keith Howard,
Peter Howarth,
Cyril Hume,
Eifion Jones,
Glyn Jones,
Andrew Lawler,
Gordon MacMillan,
Peter Martin,
Christopher May,
Derek May,
Ian Merrigan,
Richard Middleton,
Simon Mills,
Ray Musselwhite,
Tim Napper,
Keith Nicholls,
Mike Organ,
Robert Page,
Dai Parry,
Bill Parsons,
Derek Pledge,
Tim R. Potter,
Geoff Preece,
Tom Price,
Steve Richardson,
Shirley Rivers-Playle,
Alan Rolfe,
Michael Russell,
Stephen Sanders,
Stephen Scott,
John Shaw,
Michael R. Sibbald,
Nigel Skinner,
Paul G. Smith,
Tracey Smith,
Tony Spelzini,
Robin Stafford-Allen,
Robin Stagg,
Graham Stanley,
David Starkey,
Dave Sutton,
John Tait,
Michael E. Taylor,
Paul Tigwell,
George Toft,
Jim Tulloch,
Pat Twynam,
Tony Walden,
Martin Walker,
Norman Wallace,
Patrick Walsh,
Peter Watkins,
Mike Way,
Alan West,
Andy Whitby,
Srilal P. Wijetunge,
Brian L. Willis,
David J. Wilson,
David W. Wilson,
Julie Wright,
John Yorkshades,
David Young.