ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(samosoudce)
15. října 2014
Věc F‑15/14
Evert Anton De Bruin
v.
Evropský parlament
„Veřejná služba – Úředník ve zkušební době – Článek 34 služebního řádu – Zpráva o zkušební době uvádějící nezpůsobilost úředníka ve zkušební době – Prodloužení trvání zkušební doby – Propuštění na konci zkušební doby – Důvody propuštění – Výkonnost – Rychlost při plnění pracovních úkolů – Zjevně nesprávná posouzení – Nesrovnalosti v řízení – Lhůta určená zpravodajskému výboru k vydání stanoviska“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se E. A. De Bruin domáhá, aby bylo zrušeno rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování Evropského parlamentu ze dne 12. dubna 2013, kterým byl propuštěn na konci své zkušební doby, a v důsledku toho, aby byl opětovně přijat na své pracovní místo v Parlamentu, jakož i podpůrně, pro případ, že by jeho opětovné přijetí nebylo možné, aby bylo žalovanému orgánu uloženo zaplatit částku 45 000 eur, zvýšenou o úroky z prodlení, jako náhradu újmy, která mu měla vzniknout z důvodu jeho údajně protiprávního propuštění.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Evert Anton De Bruin ponese vlastní náklady řízení a ukládá se mu náhrada nákladů řízení vynaložených Evropským parlamentem.
Shrnutí
1. Žaloby úředníků – Předcházející administrativní stížnost – Rozhodnutí o zamítnutí – Zohlednění v něm uvedeného odůvodnění
(Služební řád, články 90 a 91)
2. Úředníci – Přijímání – Zkušební doba – Rozhodnutí nejmenovat úředníka ve zkušební době – Rozhodnutí o propuštění úředníka v trvalém služebním poměru – Rozdílná právní povaha – Relevantní skutečnosti, které musí být při posouzení zohledněny
(Služební řád, článek 34)
3. Úředníci – Přijímání – Zkušební doba – Posouzení výsledků – Hodnocení způsobilosti úředníka ve zkušební době – Úspěch ve výběrovém řízení není skutečností, která může vázat správní orgán v rámci jeho posouzení
(Služební řád, článek 34)
4. Úředníci – Přijímání – Zkušební doba – Posouzení výsledků – Hodnocení způsobilosti úředníka ve zkušební době – Posuzovací pravomoc správního orgánu – Úředník ve zkušební době v oblasti překladů
(Služební řád, článek 34)
5. Úředníci – Pracovní místo – Překladatelské pracovní místo – Schopnosti vyžadované z hlediska dodržování lhůt pro překlad
6. Úředníci – Přijímání – Zkušební doba – Podmínky průběhu – Upozornění
(Služební řád, článek 34)
7. Úředníci – Přijímání – Zkušební doba – Zpráva o ukončení zkušební doby – Vyhotovení druhé zprávy – Zpráva zahrnující období tří měsíců – Přípustnost
(Služební řád, článek 34)
1. S ohledem na evolutivní povahu postupu před zahájením soudního řízení musí být odůvodnění obsažené v rozhodnutí o zamítnutí stížnosti zohledněno i pro účely přezkumu legality původního aktu, který nepříznivě zasahuje do právního postavení, jelikož se na toto odůvodnění pohlíží tak, že se s uvedeným aktem shoduje.
(viz bod 35)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: rozsudek Mocová v. Komise, F‑41/11, EU:F:2012:82, bod 21
2. Úspěšný uchazeč z výběrového řízení přijatý jako úředník ve zkušební době může být jmenován jako úředník v trvalém služebním poměru jen tehdy, pokud úspěšně absolvuje zkušební dobu stanovenou v článku 34 služebního řádu a v této souvislosti přísluší orgánu oprávněnému ke jmenování, aby mu poskytl přiměřené materiální podmínky a podporu při plnění jeho úloh.
Jestliže na konci své zkušební doby úředník ve zkušební době buď projevil zjevnou nezpůsobilost ve smyslu čl. 34 odst. 2 služebního řádu, nebo ve smyslu čl. 34 odst. 3 třetího pododstavce služebního řádu svou prací dostatečně neprokázal, že je vhodné jej jmenovat úředníkem, je propuštěn. Takové rozhodnutí o nejmenování se svou povahou liší od rozhodnutí o propuštění ve vlastním slova smyslu týkajícího se osoby, která byla jmenována úředníkem v trvalém služebním poměru. Zatímco v tomto posledně uvedeném případě je třeba provést podrobný přezkum důvodů, které vedly k ukončení existujícího zaměstnaneckého poměru, při rozhodnutích týkajících se jmenování zaměstnanců ve zkušební době musí být proveden souhrnný přezkum týkající se posouzení existence či neexistence veškerých pozitivních nebo negativních skutečností, které se v průběhu zkušební doby projevily, a musí z něj vyplynout, že jmenování úředníka ve zkušební době je či není v zájmu služby.
(viz body 42 a 45)
Odkazy:
Soudní dvůr: rozsudek Tréfois v. Soudní dvůr, 290/82, EU:C:1983:334, body 24 a 25
Soud pro veřejnou službu: rozsudek BW v. Komise, F‑2/11, EU:F:2012:194, bod 78
3. Rozhodnutí výběrové komise výběrového řízení zapsat osobu na seznam úspěšných uchazečů nebo do konkrétní výsledkové skupiny tohoto seznamu, ani zveřejnění tohoto seznamu v Úředním věstníku Evropské unie, nejsou akty, které by této osobě přiznávaly právo být jmenována úředníkem. Rozhodnutí výběrové komise stanovící seznam úspěšných uchazečů totiž nepřiznává úspěšným uchazečům výběrového řízení právo být jmenován, ale pouze možnost být jmenován.
V tomto ohledu se v případě jmenování úspěšného uchazeče úředníkem ve zkušební době dotčená osoba nemůže proti negativní zprávě o zkušební době dovolávat svého úspěchu při zkouškách výběrového řízení, aby prokázala údajnou nesoudržnost nebo nízkou hodnověrnost posouzení jejích výkonů podávaných za obvyklých pracovních podmínek v orgánu, které provedl orgán oprávněný ke jmenování. Na konci zkušební doby totiž uvedený orgán rozhoduje o jmenování úředníka ve zkušební době, aniž by byl vázaný posouzeními během přijímání nebo výsledkovou skupinou v seznamu úspěšných uchazečů, ve které se nachází dotčená osoba, ale na základě celkového posouzení schopností a jednání úředníka ve zkušební době posuzuje jen otázku, zda si úředník ve zkušební době zaslouží být jmenován do funkcí, o které se uchází.
(viz body 53 a 54)
Odkazy:
Soud prvního stupně: rozsudek Luxem v. Komise, T‑306/04, EU:T:2005:326, bod 22 a citovaná judikatura
Soud pro veřejnou službu: rozsudek Da Silva Pinto Branco v. Soudní dvůr, F‑52/09, EU:F:2010:98, bod 59
4. Široká posuzovací pravomoc orgánu oprávněného ke jmenování při posouzení způsobilosti a výkonu úředníka ve zkušební době v závislosti na zájmu služby znamená právě to, že každému orgánu přísluší definovat úroveň kvality a rychlosti výkonů svých úředníků, zejména v takové oblasti, jako jsou překlady, čímž nejsou dotčena ustanovení služebního řádu. Nelze tedy svěřit údajně nezávislé třetí osobě úkol nahradit orgán při definování standardu kvality, kterou je možné očekávat od úředníka ve zkušební době.
V tomto ohledu, pokud jde o posouzení výsledků úředníka ve zkušební době jmenovaného na místo překladatele, nemůže být orgán oprávněný ke jmenování vázán úvahami soukromé společnosti, i když se tato společnost specializuje na překlady. Takový subjekt, který ostatně nezná pojem zájem evropské veřejné služby, totiž nemůže nahradit vnímání orgánu svým vnímáním toho, jaké musí být požadavky unijního orgánu na kvalitu. Dotyčný orgán se naopak může platně odvolávat na přezkoumání překladů dotčené osoby vyžádané zpravodajským výborem, protože tento přezkum patří do výkonu hodnotící pravomoci uvedeného orgánu v dané věci.
Krom toho i za předpokladu, že by existovalo vícero přípustných způsobů překladu téhož textu, určité opakující se chyby, jako například chyby v interpunkci nebo gramatické chyby, a některá opomenutí, nelze z důvodu jejich povahy považovat za součást svobody překladatelského stylu, která je vlastní každé překladatelské práci.
Konečně, pokud jde o systematické zásahy revizorů do procesu překládání, jejich existence nemůže mít vliv na úroveň kvality očekávanou od původních překladů, které jsou jim předkládány k revizi. Takový argument by se totiž jednak rovnal připuštění toho, aby úředníci ve zkušební době byli navzdory nedostatečnému výkonu jmenováni jako překladatelé z důvodu, že revizoři mohou napravit jejich nedostatky, a jednak přehlíží skutečnost, že se obecně od každého překladatele, zejména po zkušební době pro jmenování do funkce očekává, že by měl být schopen v střednědobém horizontu překládat texty, které nebudou všechny nezbytně předmětem systematického zasahování ze strany revizorů.
(viz body 57 a 59 až 61)
5. Jako administrátor musí být překladatel schopen zjistit, zda se blíží uplynutí lhůty pro překlad dokumentu, který má přeložit, a tedy se nemůže dovolávat případného pochybení osoby, která patří do kategorie asistentů a která vykonává svou činnost před prací překladatele.
(viz bod 72)
6. Právo úředníka ve zkušební době vykovávat svoji zkušební dobu za řádných podmínek je zajištěno právě písemným či ústním upozorněním, které mu umožňuje včas přizpůsobit a zlepšit své výkony podle požadavků služby.
V tomto ohledu by takové upozornění ztratilo opodstatněnost, pokud by bylo učiněno až v příliš pokročilé fázi zkušební doby, protože už by dotčené osobě neumožňovalo upravit kvalitu a rychlost jejích výkonů, aby na konci zkušební doby prokázala odborné schopnosti, které mohou odůvodnit její jmenování.
Postup orgánu oprávněného ke jmenování, který upozorní úředníka ve zkušební době dva měsíce po jeho nástupu do funkce, tedy plně zapadá mezi povinnosti, které má tento orgán na základě zásady řádné správy a povinnosti péče.
(viz body 77 až 79)
Odkazy:
Soud prvního stupně: rozsudek Rozand-Lambiotte v. Komise, T‑96/95, EU:T:1997:25, body 100 a 102
Soud pro veřejnou službu: rozsudky Doktor v. Rada, F‑73/07, EU:F:2008:42, bod 36, a Giannini v. Komise, F‑49/08, EU:F:2009:76, bod 84
7. Jelikož se druhá zpráva o zkušební době vztahuje na pracovní výkony úředníka ve zkušební době během období téměř tří měsíců ode dne přijetí rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování prodloužit jeho zkušební dobu a dnem této zprávy, je tato doba dostatečná k ověření, zda uvedený úředník ve zkušební době zlepšil své pracovní výkony, aby mohl uplatňovat nárok na své jmenování.
Krom toho, pokud se zpravodajský výbor domnívá, že tato lhůta brání vypracování stanoviska v souladu s požadavky služebního řádu, může požádat o dodatečná vysvětlení nebo dodatečnou lhůtu.
(viz body 96 a 98)