Žaloba podaná dne 2. září 2010 - Duravit a další v. Komise

(Věc T-364/10)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Duravit AG (Hornberg, Německo), Duravit SA (Bischwiller, Francie) a Duravit BeLux BVBA (Overijse, Belgie) (zástupci: R. Bechtold, U. Sotész a C. von Köckritz, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhové žádání žalobkyně

na základě čl. 263 odst. 4 SFEU zrušit čl. 1 odst. 1 a články 2 a 3 rozhodnutí Evropské Komise K(2010) 4185 v konečném znění ze dne 23. června 2010, ve věci COMP/39092 - sanitární zařízení v rozsahu, v němž se týká žalobkyň;

podpůrně, snížit výši pokut, které byly žalobkyním uloženy v čl. 2 bodu 9 rozhodnutí;

podle čl. 87 odst. 2 Jednacího řádu Tribunálu uložit Komisi náhradu nákladů řízení žalobkyň.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně napadají rozhodnutí Komise K(2010) 4185 v konečném znění ze dne 23. června 2010, ve věci COMP/39092 - sanitární zařízení. V napadeném rozhodnutí byly žalobkyním a dalším podnikům uloženy pokuty za porušení článku 101 SFEU, jakož i článku 53 Dohody o EHP. Žalobkyně se měly podle Komise účastnit pokračujících dohod nebo jednání ve vzájemné shodě v odvětví sanitárních zařízení v Belgii, Německu, Francii, Itálii, Nizozemsku a Rakousku.

K odůvodnění své žaloby uplatňují žalobkyně devět žalobních důvodů.

Prvním žalobním důvodem žalované vytýkají, že nepředložila dostatečné důkazy k prokázání toho, že se žalobkyně účastnily dohod o cenách nebo jiných jednání narušujících hospodářskou soutěž. Komise neunesla své důkazní břemeno a nedodržela požadavky na prokázání porušení článku 101 SFEU v řízení před Komisí a uložila žalobkyním v tomto řízení přehnané povinnosti odůvodnění a důkazní povinnosti.

Druhým žalobním důvodem žalobkyně uplatňují, že Komise shledala žalobkyně kvůli účasti na údajných "schůzkách kartelu" německého zastřešujícího svazu pro relevantní produkty odpovědnými za celkové protiprávní jednání pro relevantní produkty, aniž by prokázala jejich účast na dohodách týkajících se těchto produktů. V tomto ohledu žalobkyně uvádí, že Komise kvalifikovala diskuze v německém zastřešujícím svazu neprávem a předčasně bez zohlednění konkrétních hospodářských a právních souvislostí jako úmyslné omezení hospodářské soutěže.

Dále žalobkyně jako třetí žalobní důvod uvádějí, že Komise neprokázala porušení hospodářské soutěže na německém trhu se sanitární keramikou. Žalobkyně v tomto ohledu napadají, že Komise protiprávně zařadila diskuse v německém odborném svazu pro keramiku jako cenová ujednání a úmyslná omezení hospodářské soutěže a že porušila právo žalobkyň na spravedlivé a nepodjaté řízení tím, že ze zjevně irelevantních důkazů odvodila nepřípustné závěry v její neprospěch.

Jako čtvrtý žalobní důvod žalobkyně uvádějí, že se neúčastnily dohod o cenách ve Francii a Belgii. Komise dle názoru žalobkyň neprávem zařadila diskuze v belgických a francouzských keramických svazech jako dohody o cenách a nesprávně posoudila dobu trvání údajných protiprávních jednání, čímž nesprávně použila článek 101 SFEU.

V rámci pátého žalobní důvodu žalobkyně tvrdí, že Komise nesprávně zařadila postupy na trhu s armaturami, sprchovými přepážkami a keramikou jako jediné a trvající protiprávní jednání a tím nesprávně použila článek 101 SFEU. Žalobkyně v tomto ohledu kritizují, že nebyla splněna kritéria stanovená v judikatuře za účelem konstatování jediného a trvajícího protiprávního jednání.

Jako šestý žalobní důvod žalobkyně uvádějí, že Komise příliš dlouhou dobou trvání řízení a tím, že po provedení slyšení vyměnila všechny osoby, které se podíleli v rámci Komise na rozhodovacím postupu, porušila její právo na obhajobu a právo být vyslechnuta podle článku 12 a 14 nařízení (ES) č. 773/2004¹.

V rámci sedmého žalobního důvodu žalobkyně uvádějí, že Komise opřela její výpočet pokuty nesprávně o Pokyny², protože tyto pokyny jsou od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost neplatné kvůli porušení čl. 290 odst. 1 SFEU a čl. 52 odst. 1 Listiny základních práv Evropské Unie.

Jako osmý žalobní důvod žalobkyně uvádějí, že stanovení pokut Komisí je chybné, protože Komise při stanovení výchozí částky pokuty nezohlednila malou závažnost údajného přispění žalobkyň k protiprávnímu jednání, ale posoudila závažnost protiprávního jednání jednotně pro všechny podniky. To podle žalobkyň porušuje zásadu osobní odpovědnosti.

Konečně v rámci devátého žalobního důvodu se vytýká, že výše uložených pokut porušuje zásadu přiměřenosti a rovného zacházení, protože se žalobkyně neúčastnily nejzávažnějších porušení hospodářské soutěže.

____________

¹ - Nařízení Komise (ES) č. 773/2004 ze dne 7. dubna 2004 o vedení řízení Komise podle článků 81 [ES] a 82 [ES] (Úř. věst. L 123, s. 18; Zvl. vyd. 08/03, s. 81).

² - Pokyny pro výpočet pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení (ES) č. 1/2003 (Úř. věst. C 210, s. 2).