ROZSUDEK TRIBUNÁLU (třetího senátu)
6. června 2019(*)
„(Průmyslový) vzor Společenství – Řízení o prohlášení neplatnosti – Zapsaný (průmyslový) vzor Společenství představující motorové vozidlo – Starší (průmyslový) vzor Společenství – Důvod neplatnosti – Nedostatek individuální povahy – Článek 6 a čl. 25 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 6/2002“
Ve věci T‑209/18,
Dr. Ing. h.c. F. Porsche AG, se sídlem ve Stuttgartu (Německo), zastoupená C. Klawitterem, advokátem,
žalobkyně,
proti
Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), zastoupenému S. Hannem, jako zmocněncem,
žalovanému,
přičemž další účastnicí řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice řízení před Tribunálem, je
Autec AG, se sídlem v Norimberku (Německo), zastoupená M. Krogmannem, advokátem,
jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí třetího odvolacího senátu EUIPO ze dne 19. ledna 2018 (věc R 945/2016-3), týkajícímu se řízení o prohlášení neplatnosti mezi společnostmi Autec AG a Dr. Ing. h.c. F. Porsche AG,
TRIBUNÁL (třetí senát),
ve složení S. Frimodt Nielsen, předseda, N. Półtorak a E. Perillo (zpravodaj), soudci,
vedoucí soudní kanceláře: R. Ūkelytė, rada,
s přihlédnutím k žalobě došlé kanceláři Tribunálu dne 22. března 2018,
s přihlédnutím k vyjádření EUIPO k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 13. července 2018,
s přihlédnutím k vyjádření vedlejší účastnice k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 4. července 2018,
s přihlédnutím k rozhodnutí ze dne 7. srpna 2018, jímž bylo zamítnuto založit do spisu dopis žalobkyně ze dne 23. července 2018,
s přihlédnutím k rozhodnutí ze dne 23. srpna 2018, jímž bylo zamítnuto založit do spisu dopis žalobkyně ze dne 13. srpna 2018,
s přihlédnutím k rozhodnutí ze dne 20. září 2018, jímž bylo zamítnuto spojení věcí T‑43/18, T‑191/18, T‑192/18, T‑209/18 a T‑210/18,
s přihlédnutím k určení jiného soudce k doplnění složení senátu následkem překážky na straně jednoho z členů senátu,
s přihlédnutím k rozhodnutí ze dne 14. ledna 2019, jímž bylo zamítnuto spojit věci T‑209/18 a T‑210/18 pro účely ústní části řízení,
po jednání konaném dne 12. února 2019,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Dne 20. srpna 2010 žalobkyně, společnost Dr. Ing. h.c. F. Porsche AG, podala u Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) přihlášku (průmyslového) vzoru Společenství na základě nařízení Rady (ES) č. 6/2002 ze dne 12. prosince 2001 o (průmyslových) vzorech Společenství (Úř. věst. 2002, L 3, s. 1; Zvl. vyd. 13/27, s. 142).
2 (Průmyslový) vzor Společenství, jehož zápis byl požadován, je vyobrazen následovně [dále jen „zpochybněný (průmyslový) vzor“ nebo „model série 991 vozidla ‚Porsche 911‘ “]:
3 Výrobky, pro které má být zpochybněný (průmyslový) vzor použit, náležejí do třídy 12.08 ve smyslu Locarnské dohody zřizující Mezinárodní třídění pro průmyslové vzory ze dne 8. října 1968, v doplněném znění, a odpovídají následujícímu popisu: „Motorová vozidla“.
4 Zpochybněný (průmyslový) vzor byl zveřejněn ve Věstníku (průmyslových) vzorů Společenství č. 2010/200 ze dne 6. září 2010, s uplatněním data vzniku práva přednosti 27. dubna 2010, a pohledy na uvedený průmyslový vzor byly zveřejněny ve Věstníku (průmyslových) vzorů Společenství č. 2012/172 ze dne 7. září 2012.
5 Dne 8. července 2014 podala vedlejší účastnice, společnost Autec AG, u EUIPO návrh na prohlášení neplatnosti zpochybněného (průmyslového) vzoru. Tento návrh byl podán na základě čl. 25 odst. 1 písm. b) nařízení č. 6/2002, vykládaného ve spojení s čl. 4 odst. 1 a články 5 a 6 téhož nařízení.
6 Vedlejší účastnice měla v podstatě za to, že model série 991 vozidla „Porsche 911“ není nový ani nemá individuální povahu, což brání jeho ochraně. Na podporu svého návrhu v podstatě uvedla, že se zpochybněný (průmyslový) vzor znatelně neliší od ostatních modelů vozidla „Porsche 911“ uvedených na trh od původní verze z roku 1963.
7 Vedlejší účastnice v tomto ohledu uplatnila zvláště následující (průmyslové) vzory Společenství:
– (průmyslový) vzor Společenství č. 735428-0001 [dále jen „starší (průmyslový) vzor“ nebo „model série 997 vozidla ‚Porsche 911‘ “], zapsaný pro „motorová vozidla“, který byl zveřejněn dne 23. června 2008 a je vyobrazen následovně:
– (průmyslový) vzor Společenství č. 633748-0001, zapsaný pro „osobní automobily“, který byl zveřejněn dne 9. ledna 2007 a je vyobrazen následovně:
8 Vedlejší účastnice ke svému návrhu na prohlášení neplatnosti přiložila rovněž různé články z tisku týkající se designu vozidla „Porsche 911“.
9 Rozhodnutím ze dne 10. května 2016 zrušovací oddělení EUIPO návrhu na prohlášení neplatnosti vyhovělo a prohlásilo, že zpochybněný (průmyslový) vzor je neplatný z důvodu, že nemá individuální povahu.
10 Dne 23. května 2016 podala žalobkyně u EUIPO proti rozhodnutí zrušovacího oddělení odvolání na základě článků 55 až 60 nařízení č. 6/2002.
11 Rozhodnutím ze dne 19. ledna 2018 (dále jen „napadené rozhodnutí“) třetí odvolací senát EUIPO odvolání zamítl z důvodu nedostatku individuální povahy ve smyslu čl. 6 odst. 1 nařízení č. 6/2002.
12 Odvolací senát měl nejprve za to, že v případě osobních automobilů je volnost původce vzoru omezena takovými technickými znaky dotčeného výrobku, jako jsou znaky spočívající v tom, že mají karoserii a kola, jakož i právními předpisy, zejména právními předpisy v oblasti bezpečnosti silničního provozu, jako je požadavek mít například světlomety, zpětná zrcátka a zadní světla.
13 Toto oddělení mělo následně za to, že pokud jde o koncepci takových znaků podmíněných technickou funkcí nebo právními předpisy, volnost původce vzoru jako taková naproti tomu žádnému omezení nepodléhá. Toto oddělení rovněž upřesnilo, že uživatelem dotčených výrobků je informovaný uživatel osobních automobilů obecně, a sice osoba, která řídí, užívá a zná modely vozidel dostupné na trhu.
14 V tomto kontextu měl odvolací senát za to, že kolidující (průmyslové) vzory jsou v konečném vyznění shodné, pokud jde o jejich základní znaky, jako jsou tvar či obrysy jejich karoserie, dveří a oken.
15 Odvolací senát tak dospěl k závěru, že existence modelu série 997 vozidla „Porsche 911“ stačí k tomu, aby model série 991 téhož vozidla neměl individuální povahu, a není tedy nezbytné provádět průzkum (průmyslového) vzoru Společenství č. 633748-0001, uplatněného vedlejší účastnicí, ani si klást otázku ohledně novosti zpochybněného (průmyslového) vzoru.
Návrhová žádání účastníků řízení
16 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadené rozhodnutí,
– zamítl návrh na prohlášení neplatnosti „(průmyslového) vzoru […] č. 198387-0001“.
17 EUIPO a vedlejší účastnice navrhují, aby Tribunál:
– žalobu zamítl,
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
18 Na podporu své žaloby žalobkyně uplatňuje v podstatě jediný důvod vycházející z porušení čl. 25 odst. 1 písm. b) nařízení č. 6/2002, vykládaného ve spojení s články 5 a 6 téhož nařízení.
19 V tomto rámci v podstatě uvádí, že celkový dojem, který zpochybněný (průmyslový) vzor vyvolává u informovaného uživatele tohoto typu vozidla, se liší od celkového dojmu vyvolaného starším (průmyslovým) vzorem, který vedlejší účastnice uplatnila na podporu svého návrhu na prohlášení neplatnosti. Oba kolidující (průmyslové) vzory se totiž podle ní odlišují „svým vnějším vzhledem“ „významným“ způsobem a „natolik zjevně“, že odvolací senát nemohl mít za to, že zpochybněný (průmyslový) vzor postrádá individuální povahu, aniž se dopustil nesprávného posouzení.
20 Po shrnutí tohoto žalobního důvodu je třeba připomenout, že na základě čl. 25 odst. 1 písm. b) nařízení č. 6/2002 se (průmyslový) vzor Společenství prohlásí za neplatný, pokud nesplňuje podmínky článků 4 až 9 téhož nařízení.
21 V tomto ohledu čl. 4 odst. 1 nařízení č. 6/2002 blíže uvádí, že (průmyslový) vzor Společenství je chráněn právem k (průmyslovému) vzoru, pokud je nový a má individuální povahu.
K první části jediného žalobního důvodu, vycházející z porušení čl. 25 odst. 1 písm. b) nařízení č. 6/2002, vykládaného ve spojení s článkem 6 téhož nařízení
22 Ze znění čl. 6 odst. 1 písm. b) nařízení č. 6/2002 vyplývá, že individuální povaha zapsaného (průmyslového) vzoru Společenství musí být posouzena nejprve s ohledem na celkový dojem vyvolaný u dotyčného informovaného uživatele [viz rozsudek ze dne 25. října 2013, Merlin a další v. OHIM – Dusyma (Hry), T‑231/10, nezveřejněný, EU:T:2013:560, bod 28 a citovaná judikatura]. Tento celkový dojem se kromě toho musí lišit od celkového dojmu vyvolaného jakýmkoli (průmyslovým) vzorem, který byl zpřístupněn veřejnosti přede dnem podání přihlášky k zápisu, nebo bylo-li uplatněno právo přednosti, přede dnem vzniku práva přednosti.
23 Kromě toho čl. 6 odst. 2 nařízení č. 6/2002 blíže uvádí, že při posuzování dotčené individuální povahy je třeba brát v úvahu míru volnosti původce vzoru při vývoji dotčeného (průmyslového) vzoru.
24 Po připomenutí těchto zákonných podmínek je třeba uvést, že relevantní judikatura v tomto ohledu blíže uvádí, že individuální povaha (průmyslového) vzoru musí vyplývat z celkového dojmu existence rozdílu nebo neexistence „déjà vu“ z hlediska informovaného uživatele ve vztahu k jakémukoli staršímu (průmyslovému) vzoru. V tomto ohledu nelze brát v úvahu rozdíly, které nejsou dostatečně výrazné na to, aby měly na uvedený celkový dojem vliv, přičemž mohou být určující pouze rozdíly, které jsou dostatečně výrazné k vyvolání odlišných celkových dojmů [viz rozsudek ze dne 7. listopadu 2013, Budziewska v. OHIM – Puma (Kočkovitá šelma ve skoku), T‑666/11, nezveřejněný, EU:T:2013:584, bod 29 a citovaná judikatura].
25 S ohledem na výše uvedená kritéria je proto třeba přezkoumat, zda se z hlediska informovaného uživatele a s ohledem na míru volnosti, kterou může původce vzoru v projednávané věci mít, celkový dojem vyvolaný zpochybněným (průmyslovým) vzorem liší od celkového dojmu vyvolaného starším (průmyslovým) vzorem.
K informovanému uživateli
26 Pokud jde o výklad pojmu „informovaný uživatel“, je třeba mít nejprve za to, že postavení „informovaného uživatele“ znamená, že dotčená osoba užívá výrobek, v němž je (průmyslový) vzor ztělesněn, v souladu s užíváním, k němuž je tentýž výrobek určen. Přívlastek „informovaný“ kromě toho naznačuje, že dotčený uživatel, ačkoli není nezbytně technickým odborníkem, zná různé (průmyslové) vzory existující v dotyčném odvětví, má určitý stupeň znalostí prvků, které tyto (průmyslové) vzory obvykle obsahují, a v důsledku svého zájmu o dotyčné výrobky vykazuje při jejich užívání relativně vysoký stupeň pozornosti [rozsudky ze dne 20. října 2011, PepsiCo v. Grupo Promer Mon Graphic, C‑281/10 P, EU:C:2011:679, bod 59, a ze dne 28. září 2017, Rühland v. EUIPO – 8 seasons design (Lampa ve tvaru hvězdy), T‑779/16, nezveřejněný EU:T:2017:674, bod 19].
27 Pojem „informovaný uživatel“ je tedy třeba chápat jako pojem nacházející se mezi pojmem „průměrný spotřebitel“ použitelným v oblasti ochranných známek, po kterém není požadována žádná specifická znalost a který zpravidla neprovádí přímé srovnání mezi kolidujícími ochrannými známkami, a pojmem „osoba specializovaná v dané oblasti“, což je odborník s určitou technickou kvalifikací. Pojem „informovaný uživatel“ tak lze chápat jako pojem označující uživatele, který vykazuje nikoli průměrnou pozornost, ale zvláštní ostražitost s ohledem na dotčené výrobky, ať už z důvodu své osobní zkušenosti či rozsáhlé znalosti daného odvětví (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. října 2011, PepsiCo v. Grupo Promer Mon Graphic, C‑281/10 P, EU:C:2011:679, bod 53).
28 V projednávané věci měl odvolací senát v bodech 19 až 21 napadeného rozhodnutí za to, že informovaným uživatelem výrobků, na které se vztahují kolidující (průmyslové) vzory, není uživatel vozidla „Porsche 911“, ale uživatel osobních automobilů obecně, který zná modely dostupné na trhu a vykazuje vyšší úroveň pozornosti a zájmu. Kromě toho jeho znalosti dotčeného trhu umožní takovému informovanému uživateli, aby obecně věděl, že výrobci automobilů nové modely nekoncipují trvale, ale s ohledem na vysoké náklady na koncepci se spokojí s modernizací stávajících modelů, přinejmenším v počáteční fázi.
29 Za účelem zpochybnění posouzení odvolacího senátu však žalobkyně uvedla jak v žalobě, tak na jednání, že v projednávané věci informovaný uživatel vykazuje vyšší stupeň pozornosti, než je stupeň pozornosti uplatněný odvolacím senátem, a má znalosti přesahující průměrné znalosti, které jej vedou k tomu, že je zvláště pozorný, pokud jde o různé varianty modelů vozidla „Porsche 911“.
30 Podle žalobkyně je tomu tak z důvodu, že zájem uživatele o vozidla, pro která se kolidující (průmyslové) vzory mají použít, a znalosti, které má o dotčeném obchodním odvětví, jsou zvláště velké, pokud jde o „limuzíny“ nebo „drahé sportovní automobily“, což je právě v projednávané věci případ modelu vozidla „Porsche 911“, který se na trhu vyskytuje již desítky let. V důsledku toho informovaný uživatel na rozdíl od toho, co uvedl odvolací senát, nemůže být „fiktivní osobou“ nebo neurčitým subjektem, ale musí být identifikován „empiricky s ohledem na konkrétně dotčený výrobek.“
31 EUIPO a vedlejší účastnice argumenty žalobkyně zpochybňují.
32 Po takovém shrnutí vytýkaných skutečností uplatněných žalobkyní je třeba zaprvé uvést, že žalobkyně několikrát uvedla, že výrobky, na které odkazují kolidující (průmyslové) vzory, se vztahují pouze na „sportovní automobily“ nebo pouze na „limuzíny“, případně pouze na vozidlo „Porsche 911“, a nikoli – jak zamýšlel uvést odvolací senát – na „osobní automobily“ obecně nebo na „motorová vozidla“.
33 V tomto ohledu je však třeba zaprvé připomenout, že pro určení výrobků, ve kterých má být dotčený (průmyslový) vzor ztělesněn nebo pro které má být použit, je třeba zohlednit nejprve příslušný údaj uvedený v přihlášce k zápisu [rozsudek ze dne 18. července 2017, Chanel v. EUIPO – Jing Zhou a Golden Rose 999 (Dekor), T‑57/16, EU:T:2017:517, bod 41].
34 Zadruhé je třeba rovněž zohlednit případně samotný (průmyslový) vzor, umožňuje-li upřesnit povahu výrobku, jeho určení nebo funkci. Takové zohlednění totiž může umožnit identifikovat dotčený výrobek v rámci širší kategorie výrobků uvedené při zápisu [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 18. března 2010, Grupo Promer Mon Graphic v. OHIM – PepsiCo (Ztvárnění kulatého reklamního nosiče), T‑9/07, EU:T:2010:96, bod 56].
35 Ačkoli je mezi účastníky řízení nesporné, že se zpochybněný (průmyslový) vzor má použít pro motorová vozidla, pouhá skutečnost, že žalobkyně výrobky, pro které se má zpochybněný (průmyslový) vzor použít, kvalifikovala jako „sportovní automobily“ nebo „limuzíny“, nemůže vzhledem k nedostatku upřesnění v tomto smyslu postačovat k prokázání toho, že takový model, který představuje model série 991 vozidla „Porsche 911“, umožní identifikovat zvláštní kategorii automobilů tak, že by se taková vozidla odlišovala od automobilů obecně v důsledku jejich povahy, určení nebo také funkce.
36 Taková specifická kategorie totiž jednak neexistuje v rámci stávajícího mezinárodní třídění pro průmyslové vzory (viz bod 3 výše) a jednak samotná žalobkyně žádala a získala zápis zpochybněného (průmyslového) vzoru pro výrobky třídy 12.08, odpovídající následujícímu popisu: „Automobily, autobusy a nákladní vozy“.
37 Za těchto okolností žalobkyně nemůže odvolacímu senátu účelně vytýkat ani že měl za to, že pojem „informovaný uživatel“ odkazuje na „fiktivní osobu“, neboť takový právní pojem, vytvořený právě pro potřeby analýzy individuální povahy (průmyslového) vzoru na základě článku 6 nařízení č. 6/2002, lze definovat pouze obecným způsobem, jakožto odkaz na osobu, která má standardní postavení, a nikoli v každém jednotlivém případě s ohledem na konkrétní (průmyslový) vzor (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. listopadu 2013, Kočkovitá šelma ve skoku, T‑666/11, nezveřejněný, EU:T:2013:584, bod 32).
38 V tomto ohledu je zajisté pravda, že se odvolací senát k odmítnutí argumentů žalobkyně vycházejících z neexistence konkrétní analýzy informovaného uživatele (viz bod 30 výše) omezil na definici poskytnutou judikaturou připomenutou výše, aniž tedy vysvětlil, proč skutečnost, že se určité (průmyslové) vzory vyskytovaly na trhu již desítky let, neumožňuje mít za to, že uživatel takových modelů, jako je případ vozidla „Porsche 911“, vykazuje zvláštní pozornost a má tak, jak zdůrazňuje žalobkyně, znalosti přesahující průměrné znalosti.
39 Taková okolnost však nemůže způsobit, že by napadené rozhodnutí bylo stiženo nedostatečným odůvodněním, jelikož odvolací senát v bodě 20 napadeného rozhodnutí uvedl právě, že je podle již uvedené judikatury třeba v projednávané věci zohlednit kategorii výrobků, a nikoli konkrétně dotčený výrobek, takže není namístě zohlednit informovaného uživatele vozidla „Porsche 911“, ale je třeba zohlednit informovaného uživatele automobilů obecně.
40 Ačkoli přitom žalobkyně takovou analýzu nesdílí, nic to nemění na tom, že v tomto ohledu jsou úvahy odvolacího senátu prezentovány jasně a jednoznačně, takže žalobkyni umožňují, aby se právně dostačujícím způsobem seznámila s důvody přijatého opatření.
41 Odvolací senát tedy mohl rovněž při svém posouzení pojmu „informovaný uživatel“ výrobků, pro které byly kolidující (průmyslové) vzory určeny, nezohlednit průzkumy veřejného mínění provedené u veřejnosti, jíž jsou určeny sportovní automobily, v rozsahu, v němž žalobkyně skutečně zamýšlela takové průzkumy uplatnit na podporu své argumentace, aniž se dopustil právního či procesního pochybení. Každopádně v případě, že by žalobkyně zamýšlela odvolacímu senátu vytýkat, že nenechal takové průzkumy provést, taková vytýkaná skutečnost relevantní není, jelikož pozornost náhodně zvoleného uživatele, který je definován obecně, nelze ověřit empiricky.
42 Kromě toho i za předpokladu, že žalobkyně zamýšlela uplatňovat rovněž porušení svého práva se v řízení účinně bránit vzhledem k tomu, že nemohla „poskytnout důkaz prokazující opak“, pouhý odkaz v žalobě na zmínění „průzkumů veřejného mínění“, jakož i na články z novin týkající se vozidla „GOLF VIII“, zjevně nestačí k prokázání tvrzení žalobkyně, podle nichž je stupeň pozornosti a znalostí informovaného uživatele sportovních automobilů vyšší, než je stupeň pozornosti a znalostí, který projevil uživatel vozidel obecně, jelikož se žalobkyně v tomto ohledu omezila na tvrzení, že vozidlo „Porsche 911“ je „samozřejmě“ předmětem „výrazně vyšší“ pozornosti, než „běžná vozidla“, která nevykazují zvláštní znaky a jsou „více či méně zaměnitelná“.
43 S ohledem na vše předcházející musí být tedy vytýkaná skutečnost vycházející z toho, že odvolací senát pochybil při definici pojmu „informovaný uživatel“, zamítnuta.
K volnosti původce (průmyslového) vzoru
44 Z příslušné judikatury vyplývá, že míra volnosti původce (průmyslového) vzoru je vymezena zejména na základě omezení souvisejících se znaky podmíněnými technickou funkcí dotčeného výrobku nebo právními předpisy použitelnými na tento výrobek. Tato omezení totiž vedou – případně nutí – k určitému ustálení některých složek dotčených výrobků, které se tak stávají společnými, případně nevyhnutelnými pro několik (průmyslových) vzorů používaných pro daný výrobek [rozsudek ze dne 10. září 2015, H&M Hennes & Mauritz v. OHIM – Yves Saint Laurent (Kabelky), T‑525/13, EU:T:2015:617, bod 28; viz rovněž rozsudek ze dne 15. října 2015, Promarc Technics v. OHIM – PIS (Dveřní součást), T‑251/14, nezveřejněný, EU:T:2015:780, bod 51 a citovaná judikatura].
45 Čím je tudíž volnost původce při vývoji (průmyslového) vzoru větší, tím méně drobné rozdíly mezi kolidujícími (průmyslovými) vzory postačují k tomu, aby u informovaného uživatele vyvolaly odlišné celkové dojmy. Naopak, čím je volnost původce při vývoji (průmyslového) vzoru omezenější, zejména v důsledku výše uvedených omezení, tím více drobné rozdíly mezi kolidujícími (průmyslovými) vzory postačují k tomu, aby u této kategorie uživatelů vyvolaly odlišné celkové dojmy.
46 Vysoká míra volnosti původce při vývoji (průmyslového) vzoru tak posiluje závěr, že (průmyslové) vzory, které nevykazují podstatné odlišnosti, u informovaného uživatele vyvolávají tentýž celkový dojem (viz rozsudek ze dne 15. října 2015, Dveřní součást, T‑251/14, nezveřejněný, EU:T:2015:780, bod 52 a citovaná judikatura).
47 Je však třeba připomenout, že faktor týkající se volnosti původce (průmyslového) vzoru nemůže sám o sobě podmiňovat posouzení individuální povahy (průmyslového) vzoru, je ale naproti tomu prvkem, který je třeba při tomto posouzení zohlednit.
48 Volnost původce (průmyslového) vzoru je v tomto kontextu faktorem, který umožňuje spíše relativizovat posouzení individuální povahy zpochybněného (průmyslového) vzoru, a nikoli autonomním faktorem určujícím vyžadovanou odlišnost mezi dvěma (průmyslovými) vzory, aby jeden z nich mohl mít individuální povahu. Jinak řečeno, faktor týkající se míry volnosti původce (průmyslového) vzoru může posílit, nebo a contrario relativizovat závěr ohledně celkového dojmu vyvolaného každým z dotčených (průmyslových) vzorů [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. září 2015, H&M Hennes & Mauritz v. OHIM – Yves Saint Laurent (Kabelky), T‑526/13, nezveřejněný, EU:T:2015:614, body 33 a 35].
49 V konečném výsledku nelze mít za to, že daný (průmyslový) vzor je jako takový reprodukcí staršího (průmyslového) vzoru nebo pouhým figurativním rozvinutím originální myšlenky, která byla reprodukována poprvé v tomto starším (průmyslovém) vzoru (viz rozsudek ze dne 18. července 2017, Dekor, T‑57/16, EU:T:2017:517, bod 32 a citovaná judikatura).
50 V projednávané věci měl odvolací senát za to, že pokud jde o osobní automobily, je volnost původce (průmyslového) vzoru omezena technickou funkcí takových vozidel, která slouží k přepravě osob a nákladu a nezbytně vyžadují například přítomnost kol, jakož i karoserie. Odvolací senát měl rovněž za to, že volnost původce (průmyslového) vzoru je omezena právními předpisy, zejména v oblasti bezpečnosti silničního provozu, jako je například povinné vybavení světlomety, zadními světly či bočními zpětnými zrcátky. Odvolací senát měl naproti tomu za to, že volnost původce (průmyslového) vzoru, co se týče koncepce těchto součástek, které jsou podmíněny určením těchto dopravních prostředků, jakož i právními předpisy v oblasti bezpečnosti, které musí být dodržovány, žádnému omezení nepodléhá.
51 Žalobkyně za účelem zpochybnění tohoto posouzení nicméně tvrdí, že volnost původce (průmyslového) vzoru je v projednávané věci omezena očekáváními trhu, jelikož spotřebitelé očekávají, že „tvůrčí myšlenka“ či originální matrice vozidla „Porsche 911“, která je vnímána jako „ikonická“, bude zachována i v následujících modelech a že tedy bude rozvinuta pouze v určitých mezích. Odvolací senát měl tedy v rámci své právní analýzy „uznat a poměrně vážit“ drobné rozdíly existující mezi po sobě následujícími sériemi vozidla „Porsche 911“.
52 EUIPO a vedlejší účastnice argumenty žalobkyně zpochybňují.
53 V tomto ohledu je třeba nejprve konstatovat, že argumentace žalobkyně vychází z předpokladu, že míra volnosti původce (průmyslového) vzoru při posouzení individuální povahy zpochybněného (průmyslového) vzoru musí zohlednit znaky vlastní uvedenému (průmyslovému) vzoru samotnému, a nikoli znaky výrobků, pro který se má použít.
54 Jak však již bylo uvedeno v bodě 34 výše, může tomu tak být pouze v případě, že zpochybněný (průmyslový) vzor upřesňuje povahu, určení či funkci výrobku, pro který se takový (průmyslový) vzor má použít, čemuž tak v projednávané věci není, a to právě z důvodů připomenutých v bodě 35 výše. V důsledku toho se na základě judikatury citované v bodech 45 až 46 výše v projednávané věci nejedná o posouzení míry volnosti původce série 991 vozidla „Porsche 911“, ale míry volnosti tvůrce automobilů obecně.
55 Odvolací senát tedy mohl mít správně za to, že argument žalobkyně postrádá relevanci, a proto jej nezohlednit při posouzení míry volnosti původce (průmyslového) vzoru při přezkumu individuální povahy zpochybněného (průmyslového) vzoru.
56 Každopádně je míra volnosti původce (průmyslového) vzoru ve smyslu článku 6 nařízení č. 6/2002 vymezena v souladu s judikaturou připomenutou v bodě 44 výše na základě omezení, která mohou vést k ustálení některých složek výrobků, pro které se dotčený (průmyslový) vzor má použít, a sice omezení hlavně normativní povahy, která se uplatňují objektivně a ex lege na všechny původce (průmyslových) vzorů, které se mají použít pro dotčené výrobky.
57 Taková očekávání spotřebitelů, jako jsou očekávání, jichž se žalobkyně dovolává, spočívající v nalezení „tvůrčí myšlenky“ či matrice počátečního modelu vozidla „Porsche 911“ i v následujících sériích, přitom nemohou představovat normativní omezení nezbytně omezující volnost tvůrce automobilu, jelikož nesouvisí s povahou a s určením takového výrobku, v němž je zpochybněný (průmyslový) vzor ztělesněn, ani s průmyslovým odvětvím, do něhož tento výrobek patří.
58 Naopak, podle samotných tvrzení žalobkyně jsou tato očekávání spojena pouze s „ikonickým“ charakterem designu vozidla „Porsche 911“, to znamená s předpokládanou vůlí spotřebitelů, aby mu zůstali věrni v čase, aniž je jeho tvůrce, nezávisle na estetických či obchodních aspektech, nezbytně donucen je respektovat k zajištění fungování výrobku, pro který se má dotčený (průmyslový) vzor použít.
59 Mohlo tak být rozhodnuto, že nelze mít za to, že obecná tendence v oblasti designu, která může splňovat očekávání dotčených spotřebitelů, je faktorem omezení volnosti původce vzoru [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. listopadu 2017, Ciarko v. EUIPO – Maan (Digestoř), T‑684/16, nezveřejněný, EU:T:2017:819, body 29 a 30 a citovaná judikatura], jelikož taková volnost umožňuje původci objevit nové tvary, nové linie, nebo také inovovat v rámci již existující figurativní tendence [rozsudek ze dne 13. listopadu 2012, Antrax It v. OHIM – THC (Radiátory na topení), T‑83/11 a T‑84/11, EU:T:2012:592, bod 95].
60 V tomto ohledu tedy odvolací senát na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, mohl účelně odkázat na takovou judikaturu, aby zamítl vytýkanou skutečnost žalobkyně a ve své analýze volnosti původce při vývoji zpochybněného (průmyslového) vzoru nezohlednit zvláštnosti vozidla „Porsche 911“.
61 Za těchto podmínek měl tedy odvolací senát právem za to, že není namístě zohledňovat potenciální očekávání trhu k tomu, aby byla v projednávané věci definována míra volnosti původce (průmyslového) vzoru.
62 Žalobkyně kromě toho nemůže takový závěr zpochybnit s odkazem na rozsudek Oberlandesgericht Stuttgart (vrchní zemský soud ve Stuttgartu, Německo). Legalita rozhodnutí odvolacích senátů musí být totiž posuzována výlučně na základě nařízení č. 6/2002 tak, jak je vykládáno unijním soudem, a nikoli na základě vnitrostátní judikatury, a to ostatně i v případě, kdy je tato judikatura založena na ustanoveních, která jsou podobná ustanovením tohoto nařízení [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. července 2017, Murphy v. EUIPO – Nike Innovate (Elektronické náramkové hodinky), T‑90/16, nezveřejněný, EU:T:2017:464, bod 72 a citovaná judikatura].
63 Ze stejného důvodu žalobkyně nemůže EUIPO nutit, ani aby přihlédl k úvahám uvedeným v zelené knize Komise o právní ochraně (průmyslových) vzorů, za předpokladu, že takový dokument může být právně závazný.
Ke srovnání celkových dojmů vyvolaných kolidujícími (průmyslovými) vzory
64 Odvolací senát měl za to, že zpochybněný (průmyslový) vzor nevyvolává u informovaného uživatele celkový dojem odlišný od celkového dojmu vyvolaného starším (průmyslovým) vzorem. Odvolací senát měl totiž za to, že pohledy na oba tyto (průmyslové) vzory jsou shodné, co se týče jejich tvaru a obrysu jejich karoserie, zejména pokud jde o rozměry a proporce, tvar a uspořádání oken a dveří, tvar zadní kapoty, zadní spojler, jakož i tvar a uspořádání jejich předních světlometů. Odvolací senát dospěl k závěru, že nelze mít za to, že drobné rozdíly patrné na pohledech na oba tyto (průmyslové) vzory zepředu a zezadu, zejména co se týče vypouklosti přední kapoty, tvaru vnějších zpětných zrcátek, tvaru a uspořádání zadních světel, nebo také provedení zadního nárazníku či tvaru výfuku jsou dostatečně výraznými znaky k tomu, aby podstatně ovlivnily celkový dojem vyvolaný u informovaného uživatele.
65 Žalobkyně za účelem zpochybnění uvedeného posouzení odvolacího senátu úvodem uvádí, že se odvolací senát při přezkumu individuální povahy zpochybněného (průmyslového) vzoru dopustil několika nesprávných právních posouzení či procesních vad.
66 Odvolací senát tak měl zohlednit prezentaci výrobku v rámci reklamy a ve fotografických reprodukcích přiložených ke spisu, které dokládají situace konkrétního užívání tohoto výrobku, a nejen pouze pohledy předložené na podporu přihlášky k zápisu a návrhu na prohlášení neplatnosti. Takové dokumenty totiž podle ní umožňují zohlednit užívání výrobku v souladu s jeho určením, což měl odvolací senát zohlednit v rámci přímého srovnání kolidujících (průmyslových) vzorů.
67 Dále žalobkyně odvolacímu senátu vytýká, že nezohlednil zvláštnosti chování informovaného uživatele při nákupu a zejména skutečnost, že tento uživatel jakožto potenciální kupující bude nezbytně věnovat pozornost odlišnostem, byť minimálním, mezi sériemi téhož modelu, jelikož je informován v rámci reklamy a médií o tom, co nabízí trh a o módních trendech, a v důsledku toho o tom, co nový model vozidla odlišuje od předcházejících modelů. Pokud tak jde v projednávané věci o srovnání podobných výrobků, je třeba podle ní posoudit individuální povahu zpochybněného (průmyslového) vzoru s ohledem na požadavky trhu.
68 Odvolací senát se kromě toho údajně dopustil nesprávného právního posouzení, když za účelem uznání individuální povahy (průmyslového) vzoru stanovil „podstatně vyšší požadavky“, než jsou požadavky vyžadované judikaturou při posouzení novosti takového (průmyslového) vzoru. Taková novost je totiž podle ní připuštěna i v případě, že lze mít za to, že rozdíly mezi zpochybněným (průmyslovým) vzorem a starším (průmyslovým) vzorem jsou slabé, aniž by byly nepodstatné.
69 Konečně odvolací senát neprovedl globální analýzu, ale přijal „spíše technické a roztříštěné“ stanovisko, přičemž se omezil na stanovení shod a odlišností mezi kolidujícími (průmyslovými) vzory, aniž provedl v konečném výsledku srovnání globálních dojmů, které z nich vyplývají.
70 EUIPO a vedlejší účastnice všechny tyto argumenty zpochybňují.
71 V tomto ohledu je třeba úvodem připomenout, že z judikatury použitelné v dané oblasti vyplývá, že srovnání celkových dojmů vyvolaných (průmyslovými) vzory musí být syntetické a nemůže se omezit na analytické srovnání výčtu podobností a rozdílů [rozsudek ze dne 29. října 2015, Roca Sanitario v. OHIM – Villeroy & Boch (Jednopáková vodovodní baterie), T‑334/14, nezveřejněný, EU:T:2015:817, bod 58].
72 Při přezkumu individuální povahy (průmyslového) vzoru je proto třeba provést srovnání mezi celkovým dojmem vyvolaným zpochybněným (průmyslovým) vzorem Společenství a celkovým dojmem vyvolaným každým ze starších (průmyslových) vzorů, kterých se osoba navrhující prohlášení neplatnosti platně dovolala [rozsudek ze dne 22. června 2010, Shenzhen Taiden v. OHIM – Bosch Security Systems (Komunikační zařízení), T‑153/08, EU:T:2010:248, bod 24].
73 Kromě toho se toto srovnání musí vztahovat pouze na prvky skutečně chráněné, aniž jsou zohledněny znaky vyloučené z ochrany. Uvedené srovnání se tak musí týkat (průmyslových) vzorů tak, jak byly zapsány, aniž by se mohlo od osoby navrhující prohlášení neplatnosti požadovat grafické ztvárnění uplatněného (průmyslového) vzoru, které by bylo srovnatelné se ztvárněním uvedeným v přihlášce zpochybněného (průmyslového) vzoru (viz rozsudek ze dne 7. listopadu 2013, Kočkovitá šelma ve skoku, T‑666/11, nezveřejněný, EU:T:2013:584, bod 30 a citovaná judikatura).
74 Povinnost provést srovnání mezi celkovými dojmy vyvolanými dotčenými (průmyslovými) vzory však nevylučuje, aby byly zohledněny prvky, které byly zpřístupněny veřejnosti různými způsoby, zvláště tím, že byl představen výrobek, v němž je zapsaný (průmyslový) vzor ztělesněn.
75 Cílem zápisu (průmyslového) vzoru je totiž získat výlučné právo zejména na výrobu a uvádění výrobku, v němž je (průmyslový) vzor ztělesněn, na trh, což znamená, že ztvárnění uvedená v přihlášce k zápisu jsou zpravidla úzce spojena se vzhledem výrobku uvedeného na trh (rozsudek ze dne 22. června 2010, Komunikační zařízení, T‑153/08, EU:T:2010:248, bod 25).
76 V tomto kontextu však zohlednění, a to i jako ilustrace při uvedeném srovnání, výrobků skutečně uváděných na trh, platí pouze v rozsahu, v němž výrobky odpovídají (průmyslovým) vzorům tak, jak byly zapsány (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. října 2011, PepsiCo v. Grupo Promer Mon Graphic, C‑281/10 P, EU:C:2011:679, body 73 a 74).
77 Po připomenutí těchto precedentů v judikatuře je třeba nejprve uvést, že odvolací senát měl, jak vyplývá z bodu 30 napadeného rozhodnutí, za to, že celkový dojem vyvolaný zpochybněným (průmyslovým) vzorem, jak je prezentován ve specializovaném tisku, který uplatnila žalobkyně, nebyl potvrzen s ohledem na pohledy na tento (průmyslový) vzor založené do spisu.
78 Rovněž tak a na rozdíl od toho, co naznačuje žalobkyně, odvolací senát provedl přímé srovnání mezi celkovým dojmem vyvolaným zpochybněným (průmyslovým) vzorem a celkovým dojmem vyvolaným starším (průmyslovým) vzorem, jak vyplývá z bodu 23 napadeného rozhodnutí. V tomto ohledu nelze tvrdit ani to, že takové srovnání bylo provedeno bez zohlednění užívání dotčeného výrobku v souladu s jeho určením, jelikož odvolací senát v bodě 21 napadeného rozhodnutí výslovně uvedl, že informovaným uživatelem je uživatel, který automobily řídí a užívá.
79 Kromě toho žalobkyně nemůže platně tvrdit ani to, že odvolací senát nezohlednil okolnosti vlastní dotčenému trhu. Ve skutečnosti odvolací senát v tomtéž bodě 21 napadeného rozhodnutí rovněž upřesnil, že je třeba mít za to, že není možné, že by takový uživatel nevěděl o skutečnosti, že výrobci nekoncipují nové modely trvale vzhledem k jejich vysokým nákladům, ale přednostně provádějí pravidelnou modernizaci stávajících modelů, zejména v případě, že je informovaní uživatelé na relevantním trhu ocenili, přičemž taková správa modelu umožňuje sledovat obecné módní trendy, aniž by zároveň bylo upuštěno od typických znaků každého dotčeného modelu vozidla.
80 Pokud jde dále o nesprávné právní posouzení, jehož se údajně dopustil odvolací senát, když stanovil, pokud jde o uznání toho, že zpochybněný (průmyslový) vzor má individuální povahu, „podstatně vyšší požadavky“, než požadavky, které jsou nezbytné k uznání „novosti“ takového (průmyslového) vzoru, je třeba uvést, že i když podmínka novosti stanovená v článku 5 nařízení č. 6/2002 a podmínka individuální povahy definovaná v článku 6 téhož nařízení se mohou v určité míře překrývat, jak to žalobkyně právem zdůraznila na jednání, obě tyto podmínky nelze z právního hlediska zaměňovat, jelikož dodržování těchto podmínek se vztahuje ke dvěma odlišným důvodům neplatnosti, které tedy odpovídají odlišným právním kritériím.
81 Z článku 5 odst. 2 nařízení č. 6/2002 totiž vyplývá, že dva (průmyslové) vzory jsou pokládány za shodné, pokud se jejich znaky liší jen v nepodstatných podrobnostech, to znamená v podrobnostech, které mezi uvedenými (průmyslovými) vzory nebudou vyvolávat odlišnosti, byť slabé. A contrario je za účelem posouzení novosti (průmyslového) vzoru třeba ověřit, zda mezi staršími a novými (průmyslovými) vzory existují odlišnosti, které nejsou nepodstatné, byť jsou tyto odlišnosti slabé [rozsudek ze dne 6. června 2013, Kastenholz v. OHIM – Qwatchme (Hodinkové ciferníky), T‑68/11, EU:T:2013:298, bod 37].
82 Znění a dosah článku 6, jak bylo připomenuto v bodě 22 výše, tak neodpovídají znění a dosahu článku 5 nařízení č. 6/2002, jak by však chtěla tvrdit žalobkyně, která ostatně rozsudek ze dne 6. června 2013, Hodinkové ciferníky (T‑68/11, EU:T:2013:298), vykládá nesprávně. (Průmyslový) vzor tedy může být považován za nový ve smyslu článku 5 nařízení č. 6/2002, třebaže nemá individuální povahu ve smyslu článku 6 uvedeného nařízení [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. března 2018, Gifi Diffusion v. EUIPO – Crocs (Boty), T‑424/16, nezveřejněný, EU:T:2018:136, bod 48].
83 Z předcházejícího vyplývá, že skutečnost, že odvolací senát odmítl jako „nedostatečné“ odlišnosti, které, i když se má za to, že jsou slabé, nelze považovat za bezvýznamné, nelze kvalifikovat jako nesprávné právní posouzení.
84 Vzhledem k tomu, že žalobkyně neupřesnila „podstatně vyšší požadavky“, které měl odvolací senát podle ní použít, proto dotčená vytýkaná skutečnost nemůže obstát.
85 V konečném výsledku na rozdíl od toho, co uvádí žalobkyně, odvolací senát provedl při srovnání mezi celkovým dojmem vyvolaným zpochybněným (průmyslovým) vzorem a celkovým dojmem, který u informovaného uživatele vyvolává starší (průmyslový) vzor, řádně a vhodným způsobem přezkum všech odlišných a podobných prvků mezi kolidujícími (průmyslovými) vzory.
86 Odvolací senát ostatně analýzu pohledů na kolidující (průmyslové) vzory zepředu a zezadu neprovedl „individuálně“, ale provedl jejich analýzu rovněž „kombinovaně“, jak to vyplývá z bodu 29 napadeného rozhodnutí, přičemž dospěl k závěru, že odlišnosti objevující se na těchto pohledech nejsou způsobilé podstatně ovlivnit celkový dojem vyvolaný u informovaného uživatele. Předmětná vytýkaná skutečnost není tedy ani skutkově podložena.
87 Kromě toho ani při srovnání pohledů na zpochybněný (průmyslový) vzor ze strany, jak jsou zapsány a předloženy na podporu návrhu na prohlášení neplatnosti, není možné potvrdit stanovisko zastávané žalobkyní, podle něhož jsou hlavní světlomety zpochybněného (průmyslového) vzoru „vypouklé směrem k vnější straně“ a „jasně“ se odlišují od hlavních světlometů staršího (průmyslového) vzoru, ani to, že kliky dveří byly „zcela přetvořeny“. Pohledy ze strany, na nichž jsou uvedeny obrysy každého (průmyslového) vzoru jako celek, totiž neumožňují pojmout přesně, ani „jasně“ kolidující (průmyslové) vzory na takové úrovni podrobností.
88 I za předpokladu, že by informovaný uživatel mohl takové odlišnosti odhalit, nemohou být každopádně dostatečně výrazné k tomu, aby samy o sobě zpochybnily posouzení odvolacího senátu. Podle tohoto oddělení totiž ze všech pohledů na dotčený (průmyslový) vzor, a nikoli pouze z pohledů ze strany, vyplývá, že se tyto (průmyslové) vzory shodují, pokud jde o jejich tvar a obrysy jejich karoserie, jak co se týče rozměrů a proporcí, tak i tvaru a uspořádání oken a dveří.
89 Totéž platí pro argument, podle něhož jsou v obou (průmyslových) vzorech odlišně rovněž mlhové světlomety, nebo že ve zpochybněném (průmyslovém) vzoru bylo zpětné zrcátko přemístěno směrem dozadu a že je napříště upevněno přímo na dveřích. Kromě toho na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, kola zpochybněného (průmyslového) vzoru nejsou natolik větší, že by změnila pohled na kolidující (průmyslové) vzory ze strany. Konečně jsou tvar a umístění směrových světel ve značné míře srovnatelné v obou (průmyslových) vzorech.
90 Kromě toho pokud jde jednak o srovnání pohledů zezadu, je pravda, jak uznal EUIPO na jednání a jak to zdůraznil odvolací senát v bodě 28 napadeného rozhodnutí, že z nich vyplývají určité odlišnosti, zejména co se týče tvaru či uspořádání zadních světel, nárazníků, výfuku, nebo také, jak poznamenává správně žalobkyně, spojleru či zadní kapoty.
91 Dále pak, pokud jde o srovnání pohledů zepředu, je zajisté rovněž pravda, že vypouklost přední kapoty je výraznější v modelu série 991, než v modelu série 997 vozidla „Porsche 911“, „takže se přední část jeví celkově jako plošší a širší“, jak to ostatně poznamenal odvolací senát v bodě 27 napadeného rozhodnutí.
92 Ačkoli všechny tyto odlišnosti, a také ještě některé další, na něž poukázala žalobkyně, mohou posílit dojem, že byly zrenovovány některé podrobnosti, nejeví se, že by byly dostatečně výrazné ke zpochybnění dojmu celkové podobnosti existující mezi pohledy na tyto (průmyslové) vzory, s ohledem zejména na velmi podobnou obecnou strukturu kolidujících (průmyslových) vzorů, které jsou ve značné míře shodné, pokud jde o jejich příslušné tvary a obrysy.
93 Konečně z důvodů, které již byly uvedeny v bodech 62 a 63 výše, se žalobkyně nemůže na podporu své argumentace účelně dovolávat judikatury Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Německo) nebo Oberlandesgericht Düsseldorf (vrchní zemský soud v Düsseldorfu, Německo), či zelené knihy Komise o právní ochraně (průmyslových) vzorů.
94 Za těchto okolností vzhledem k tomu, že na rozdíl od toho, co uváděla žalobkyně, odvolací senát objektivně zohlednil všechny rozdíly mezi kolidujícími (průmyslovými) vzory, jak vyplývá z bodů 26 až 28 napadeného rozhodnutí, se tento senát nedopustil nesprávného posouzení, když v bodě 29 napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že všechny rozdíly existující v rámci celé řady pohledů na kolidující (průmyslové) vzory, posuzované individuálně nebo kombinovaně, jsou příliš slabé k tomu, aby podstatně ovlivnily celkový dojem vyvolaný u informovaného uživatele, jelikož takovému dojmu dominují základní znaky uvedených (průmyslových) vzorů, jako je tvar karoserie, dveří či oken.
95 V tomto ohledu se žalobkyně nemůže účelně dovolávat článků ze specializovaného tisku či názorů porot v oblasti designu za účelem zpochybnění takového závěru, jelikož jde o posouzení celkového dojmu z hlediska informovaného uživatele, který, ačkoli zná různé (průmyslové) vzory v dotčeném obchodním odvětví a má určité znalosti, které mu umožňují vykazovat relativně vysokou úroveň pozornosti, není technickým odborníkem ani specialistou v oblasti designu.
96 Okolnost, že zejména porota „red dot award: product design 2012“ zdůraznila, že tvar zpochybněného (průmyslového) vzoru je „zcela nový“ nebo že „proporce [byly] ve značné míře změněny“, tak nemůže být účelně uplatněna ke zpochybnění posouzení individuální povahy uvedeného (průmyslového) vzoru, které odvolací senát provedl s ohledem na požadavky článku 6 nařízení č. 6/2002. Vedlejší účastnice kromě toho uvedla články z tisku, které vedou k odlišnému závěru, než je závěr, jehož se dovolává žalobkyně, podle nichž zejména bývalý předseda správní rady žalobkyně údajně uvedl, že žalobkyně zamýšlela zhodnotit „obrysy, které zůstávají stále stejné, přičemž budou přizpůsobeny příslušné době“.
97 S ohledem na vše předcházející musí být první část jediného žalobního důvodu zamítnuta.
Ke druhé části jediného žalobního důvodu, vycházející z porušení čl. 25 odst. 1 písm. b) nařízení č. 6/2002, vykládaného ve spojení s článkem 5 téhož nařízení
98 Žalobkyně tvrdí, že zpochybněný (průmyslový) vzor je třeba považovat za nový ve smyslu článku 5 nařízení č. 6/2002.
99 Je však třeba uvést, že taková argumentace je každopádně v projednávaném sporu irelevantní, jelikož odvolací senát takové ustanovení neuplatnil, když mohl mít správně za to, že přezkum novosti zpochybněného (průmyslového) vzoru není nezbytný v rozsahu, v němž nedostatek individuální povahy stačí k tomu, aby zabránil jeho ochraně v souladu s čl. 4 odst. 1 nařízení č. 6/2002.
100 S ohledem na předcházející je třeba druhou část jediného žalobního důvodu zamítnout, a tudíž žalobu zamítnout v plném rozsahu.
K nákladům řízení
101 Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.
102 Vzhledem k tomu, že EUIPO a vedlejší účastnice požadovaly náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (třetí senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Společnosti Dr. Ing. h.c. F. Porsche AG se ukládá náhrada nákladů řízení.
Frimodt Nielsen | Półtorak | Perillo |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 6. června 2019.
Podpisy.