Věc T-539/13 RENV
Inclusion Alliance for Europe GEIE
v.
Evropská komise
Usnesení Tribunálu (čtvrtého senátu) ze dne 20. dubna 2021
„Žaloba na neplatnost a žaloba na náhradu škody – Sedmý rámcový program pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace (2007-2013) – Projekty MARE, Senior a ECRN – Rozhodnutí Komise o vymáhání neoprávněně vyplacených částek – Žalobce, jenž přestal odpovídat na výzvy Tribunálu – Nevydání rozhodnutí ve věci samé“
1. Žaloba na neplatnost – Sedmý rámcový program pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace (2007-2013) – Rámcový program pro inovace a konkurenceschopnost (2007-2013) – Projekty MARE, Senior a ECRN – Rozhodnutí Komise o vymáhání neoprávněně vyplacených částek – Vrácení věci Tribunálu – Nečinnost žalobce – Nevydání rozhodnutí ve věci samé
(Článek 263 SFEU; jednací řád Tribunálu, čl. 131 odst. 2)
(viz body 13-28)
2. Žaloba na náhradu škody – Sedmý rámcový program pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace (2007-2013) – Rámcový program pro inovace a konkurenceschopnost (2007-2013) – Projekty MARE, Senior a ECRN – Rozhodnutí Komise o vymáhání neoprávněně vyplacených částek – Vrácení věci Tribunálu – Nečinnost žalobce – Nevydání rozhodnutí ve věci samé
(Článek 268 SFEU; jednací řád Tribunálu, čl. 131 odst. 2)
(viz body 13-28)
Shrnutí
Žalobkyně, Inclusion Alliance for Europe GEIE, je společností se sídlem v Rumunsku, která vykonává činnost v oblasti zdravotnictví a sociálního začleňování. V letech 2007 a 2008 uzavřela Evropská komise s žalobkyní tři grantové smlouvy(1) v rámci dvou programů, které se týkaly zejména výzkumu, technologického rozvoje a demonstrace, jakož i konkurenceschopnosti a inovace.
Dne 17. července 2013, v návaznosti na několik auditů, z nichž vyplynulo, že finanční řízení dotčených projektů nebylo vykonáváno v souladu se smluvními podmínkami a obecnými podmínkami příslušných programů, přijala Komise rozhodnutí o vymáhání části finančních příspěvků, které žalobkyně obdržela v rámci výše uvedených smluv, jakož i úroků z prodlení z těchto částek (dále jen „napadené rozhodnutí“)(2).
Žalobkyně podala u Tribunálu žalobu, kterou se domáhala zejména zrušení napadeného rozhodnutí(3) a náhrady škody ze strany Komise z důvodu majetkové a nemajetkové újmy, kterou utrpěla kvůli uplatnění napadeného rozhodnutí(4). Poté, co byla její žaloba usnesením Tribunálu (dále jen „původní usnesení“)(5) zčásti odmítnuta a zčásti zamítnuta, podala žalobkyně proti tomuto usnesení k Soudnímu dvoru kasační opravný prostředek a návrh na předběžné opatření, kterým se domáhala odkladu vykonatelnosti původního usnesení a napadeného rozhodnutí.
Soudní dvůr poté, co návrh na předběžné opatření zamítl(6), zrušil v rozhodnutí o kasačním opravném prostředku původní usnesení z důvodu, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že v rámci žaloby podané na základě článku 263 SFEU musí unijní soud posoudit legalitu napadeného aktu pouze z hlediska unijního práva a že nesplnění ujednání dotyčné smlouvy nebo porušení práva použitelného na tuto smlouvu lze uplatnit pouze v rámci žaloby podané na základě článku 272 SFEU (rozsudek o kasačním opravném prostředku)(7).
Vzhledem k tomu, že spor nebyl ve stavu, v němž by o něm soudní řízení dovolovalo rozhodnout, vrátil Soudní dvůr věc Tribunálu. Rozsudek o kasačním opravném prostředku byl doručen účastníkům řízení(8), přičemž doručení navrhovatelce bylo adresováno jejímu zákonnému zástupci. Tribunál dále několikrát vyzval účastníky řízení, a zejména zákonného zástupce a advokáta navrhovatelky, aby předložili svá písemná vyjádření k závěrům, které je třeba vyvodit z rozsudku o kasačním opravném prostředku pro vyřešení sporu. Tribunál konstatoval, že žalobkyně přestala odpovídat na jeho výzvy a vyzval účastníky řízení, aby předložili svá vyjádření k možnosti určit bez návrhu usnesením s odůvodněním, že již není důvodné rozhodnout ve věci samé(9). S touto žádostí byla spojena lhůta, která uplynula dne 8. ledna 2021. Pokud jde o žalobkyni, tato žádost byla zaslána jejímu zákonnému zástupci a jejímu advokátovi, aniž z jejich strany byla zaznamenána jakákoli reakce.
Nicméně po uplynutí stanovené lhůty obdržel Tribunál dopis od advokáta, který tvrdil, že zastupuje žalobkyni, a požádal o možnost předložit vyjádření jejím jménem ve lhůtě, která bude stanovena, přičemž vysvětlil, že žalobkyně nebyla informována o posledních oznámeních Tribunálu z důvodu „komunikačních problémů“ a „důsledků pandemie“.
Tribunál svým usnesením určil, že již není důvodné rozhodnout o žalobě, která mu byla předložena.
Závěry Tribunálu
Tribunál v tomto kontextu připomíná, že přestane-li žalobce odpovídat na výzvy Tribunálu, může po vyslechnutí účastníků řízení určit bez návrhu usnesením s odůvodněním, že již není důvodné rozhodnout ve věci samé.
Tento závěr není podle Tribunálu zpochybněn dopisem nového advokáta žalobkyně, který mu byl zaslán deset dnů po uplynutí lhůty stanovené Tribunálem k tomu, aby účastníkům řízení umožnil předložit vyjádření k možnosti Tribunálu určit bez návrhu, že již není důvodné rozhodnout ve věci samé. Tento advokát se totiž spokojil s obecným uvedením „komunikačních problémů“ a „důsledků pandemie“, aniž předložil jakýkoliv přesný a konkrétní důkaz umožňující mít za to, že tyto okolnosti mohly bránit jakékoli odpovědi na výzvy Tribunálu od okamžiku doručení rozsudku o kasačním opravném prostředku.
S ohledem na nečinnost žalobkyně a neexistenci konkrétního vysvětlení ze strany žalobkyně, které by umožnilo odůvodnit tuto nečinnost nebo skutečnost podporující důvody uvedené nečinnosti, Tribunál tedy určil, že již není důvodné rozhodnout ve věci samé.