Žaloba podaná dne 26. srpna 2013 – SNCM v. Komise
(Věc T-454/13)
Jednací jazyk: francouzština
Účastnice řízení
Žalobkyně: Société nationale maritime Corse Méditerranée (SNCM) (Marseille, Francie) (zástupci: A. Winckler, F.-C. Laprévote, J.-P. Mignard a S. Mabile, advokáti)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
na základě článku 263 SEU zrušil rozhodnutí Komise C(2013) 1926 ze dne 2. května 2013;
podpůrně rozhodnutí zrušil částečně v rozsahu, v němž má za to, že podpora zahrnuje skutečnosti uvedené v bodě 218 rozhodnutí;
uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Svou žalobou se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí Komise C(2013) 1926 final ze dne 2. května 2013, ve kterém Komise nejprve kvalifikovala finanční náhrady vyplacené společnostem Société Nationale Corse Méditerranée (SNCM) a Compagnie Méridionale de Navigation (CNM) za služby námořní dopravy, které v letech 2007-2013 poskytovaly mezi Marseille a Korsikou v rámci smlouvy o veřejné službě, jako státní podpory. Komise dále náhrady vyplacené společnostem SNCM a CNM za dopravní služby poskytované po celý rok (dále jen „,základní‘ služby) prohlásila za slučitelné s vnitřním trhem, avšak náhrady vyplacené za služby poskytované během období vysoké poptávky, jako je období Vánoc, únor, jaro-podzim anebo léto (dále jen „,doplňkové‘ služby“), prohlásila za neslučitelné s vnitřním trhem. Komise nakonec nařídila navrácení podpor prohlášených za neslučitelné s vnitřním trhem [věc týkající se státní podpory SA.22843 2012/C (ex 2012/NN)].
Na podporu žaloby předkládá žalobkyně pět žalobních důvodů.
První žalobní důvod se zakládá na nesprávném právním posouzení a nesprávném posouzení skutkového stavu, jelikož Komise nesprávně konstatovala, že „doplňková“ služba není službou obecného hospodářského zájmu. Žalobkyně tvrdí, že Komise:
se dopustila nesprávného právního posouzení, jelikož omezila široký prostor pro uvážení, který Smlouva o fungování Evropské unie dává členským státům při vymezení služeb obecného hospodářského zájmu;
zvolila nesprávný a neuplatnitelný postup, pokud jde o kritérium „skutečné potřeby“ veřejné služby;
se dopustila nesprávného právního posouzení a zjevně nesprávně posoudila skutkový stav, když „základní“ službu a „doplňkovou“ službu posuzovala rozdílně;se dopustila nesprávného posouzení, pokud jde o absenci soukromé iniciativy u „doplňkové“ služby“.Druhý žalobní důvod se zakládá na zjevně nesprávném posouzení, jelikož Komise nesprávně konstatovala, že přidělení smlouvy o veřejné službě neodpovídalo čtvrtému kritériu stanovenému Soudním dvorem v rozsudku ze dne 24. července 2003, Altmark Trans a Regierungspräsidium Magdeburg (C-280/00, Recueil, s. I- 7747), přestože k němu došlo na základě otevřeného a transparentního zadávacího řízení.Třetí žalobní důvod se podpůrně a za předpokladu, že náhrada za „doplňkovou“ službu představuje podporu (quod non), zakládá na porušení čl. 106 odst. 2 SFEU a článku 107 SFEU, zásady proporcionality a zákazu bezdůvodného obohacení, jakož i zjevně nesprávného posouzení výše p
odpory, která má být vrácena, jelikož při vyčíslení podpory, která má být vrácena, nebyly zohledněn
y skutečně vzniklé vícenáklady, které SNCM vznikly z titulu „doplňkové“ služby, ani vyrovnání za „základní“ službu, a jelikož v každém případě vycházela z nesprávného posouzení náhrady za „základní“ službu a za „doplňkovou“ službu. Čtvrtý žalobní důvod se zakládá na porušení zásady legitimního očekávání, jelikož Komise postupovala v rozporu se svou rozhodovací praxí a uplatnila sdělení SGEI
1 , které nebylo přijato k datu podpisu smlouvy o veřejné službě. Žalobkyně dále tvrdí, že délka trvání řízení u ní mohla vyvolat legitimní očekávání, což Komisi brání v tom, aby vnitrostátním orgánům nařídila vrátit podpory. Pátý žalobní důvod se zakládá na porušení zásady rovného zacházení, jelikož s SNCM bylo neodůvodněně zacházeno jinak než s ostatními společnostmi námořní dopravy.