ROZSUDEK TRIBUNÁLU (šestého senátu)
13. září 2023(*)
„Ochranná známka Evropské unie – Řízení o prohlášení neplatnosti – Slovní ochranná známka Evropské unie SpaClubMatahari – Absolutní důvod neplatnosti – Absence zlé víry – Článek 59 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2017/1001 – Nepřípustnost – Článek 177 odst. 1 písm. d) jednacího řádu Tribunálu“
Ve věci T‑552/22,
mataharispaclub s.r.o., se sídlem v Mníšku pod Brdy (Česká republika), zástupci: M. Diamant, advokát,
žalobkyně,
proti
Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), zástupci: D. Gája, jako zmocněnec,
žalovanému,
přičemž další účastnicí řízení před odvolacím senátem EUIPO byla
Alena Rouha, s bydlištěm v Praze (Česká republika),
TRIBUNÁL (šestý senát),
ve složení: M. J. Costeira, předsedkyně, P. Zilgalvis (zpravodaj) a E. Tichy-Fisslberger, soudci,
za soudní kancelář: V. Di Bucci, vedoucí,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s přihlédnutím k tomu, že účastníci řízení ve lhůtě tří týdnů od okamžiku, kdy jim bylo doručeno sdělení o ukončení písemné části řízení, nepodali žádost o konání jednání, a poté, co na základě čl. 106 odst. 3 svého jednacího řádu stanovil, že bude rozhodováno bez konání ústní části řízení,
vydává tento
Rozsudek
1 Žalobkyně, mataharispaclub s.r.o., se svou žalobou podanou na základě článku 263 SFEU domáhá zrušení rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 30. června 2022 (věc R 937/2021-4) (dále jen „napadené rozhodnutí“).
Skutečnosti předcházející sporu
2 Dne 6. srpna 2020 podala žalobkyně u EUIPO návrh na prohlášení neplatnosti ochranné známky Evropské unie, která byla zapsána dne 27. dubna 2018 pod číslem 17642661 v návaznosti na přihlášku podanou dne 28. prosince 2017 na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2017, L 154, s. 1) další účastnicí řízení před odvolacím senátem, Alenou Rouhou, pro slovní označení SpaClubMatahari.
3 Služby, na které se vztahuje napadená ochranná známka a pro které byl podán návrh na prohlášení neplatnosti, spadají do třídy 44 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a odpovídají následujícímu popisu: „Masáže; Fyzioterapie; Lékařské služby; Lékařské lázeňské služby; Služby lékařské péče; Sauny (služby); Poskytování služeb sauny; Zdravotní poradenství a informační služby; Depilace voskem; Manikúra a pedikúra; Terapeutické služby; Osobní terapeutické služby pro odstraňování celulitidy; Osobní terapeutické služby pro rozpouštění tuku; Turecké lázně (poskytování služeb); Dermatologické služby pro léčbu onemocnění kůže; Salóny krásy; Salony krásy (služby); Zvířecí salony krásy“.
4 Na podporu svého návrhu na prohlášení neplatnosti se žalobkyně dovolávala zejména důvodů uvedených v:
– čl. 60 odst. 1 písm. a) nařízení 2017/1001 ve spojení s čl. 8 odst. 1 písm. a) a b) a odst. 2 písm. c) téhož nařízení, na základě obrazového označení (dále jen „starší právo č. 1“), které je vyobrazeno níže, jako ochranné známky všeobecně známé v České republice ve smyslu článku 6bis Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 20. března 1883, ve znění změn a doplňků (dále jen „Pařížská úmluva“), označující služby spadající do třídy 44 a odpovídající následujícímu popisu: „Masáže; Fyzioterapie; Lékařské služby; Lékařské lázeňské služby; Služby lékařské péče; Sauny (služby); Poskytování služeb sauny; Zdravotní poradenství a informační služby; Depilace voskem; Manikúra a pedikúra; Terapeutické služby; Osobní terapeutické služby pro odstraňování celulitidy; Osobní terapeutické služby pro rozpouštění tuku; Turecké lázně (poskytování služeb); Dermatologické služby pro léčbu onemocnění kůže; Salóny krásy; Salony krásy (služby); Zvířecí salony krásy; Provozování saunových zařízení; Odborné služby masérské, wellness, poradenství v oblasti masáží, relaxace; Provozování zařízení sloužících k regeneraci a rekondici návštěvníků spadající do této třídy“:
– čl. 60 odst. 1 písm. c) nařízení 2017/1001 ve spojení s čl. 8 odst. 4 téhož nařízení na základě obrazového označení vyobrazeného níže jakožto nezapsané ochranné známky užívané v obchodním styku, s větším než pouze místním významem v České republice, Německu, Maďarsku, Nizozemsku, Rakousku, Polsku, na Slovensku, ve Švédsku a ve Spojeném království (dále jen „starší právo č. 2“) pro tytéž služby spadající do třídy 44 jako starší právo č. 1, a dále na základě slovního označení salon matahari jakožto „obchodního jména, označení chráněného právem passing off a doménového jména“, užívaného v obchodním styku s větším než pouze místním významem v České republice, Německu, Maďarsku, Nizozemsku, Rakousku, Polsku, na Slovensku, ve Švédsku a ve Spojeném království (dále jen „starší právo č. 3“), pro tytéž služby spadající do třídy 44 jako starší práva č. 1 a č. 2:
– čl. 59 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001, s tvrzením, že majitelka napadené ochranné známky nejednala při jejím přihlášení v dobré víře.
5 Dne 24. března 2021 zamítlo zrušovací oddělení návrh na prohlášení neplatnosti v plném rozsahu.
6 Dne 20. května 2021 podala žalobkyně proti rozhodnutí zrušovacího oddělení odvolání k EUIPO na základě článků 66 až 71 nařízení 2017/1001.
7 Napadeným rozhodnutím odvolací senát odvolání zamítl. Konstatoval konkrétně zaprvé, že žalobkyně neprokázala existenci staršího práva č. 1. Pokud jde zadruhé o starší práva č. 2 a č. 3, měl odvolací senát za to, že nemohou být zohledněna, pokud jde o Spojené království, a že pokud jde o Českou republiku, Německo, Maďarsko, Nizozemsko, Rakousko, Polsko, Slovensko a Švédsko, žalobkyně neprokázala obsah vnitrostátního práva těchto států, který by jí přiznával práva k označení, z něhož vyplývá právo zakázat užívání a zápis mladší ochranné známky vyžadované článkem 8 odst. 4 nařízení 2017/1001. Stejně tak, pokud jde o Českou republiku, žalobkyně podle odvolacího senátu neprokázala, že starší práva č. 2 a č. 3 byla užívána v obchodním styku s větším než pouze místním významem. Zatřetí odvolací senát konstatoval, že žalobkyně neprokázala, že napadená ochranná známka byla přihlášena ve zlé víře.
Návrhová žádání účastníků řízení
8 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
– napadené rozhodnutí zrušil;
– uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.
9 EUIPO navrhuje, aby Tribunál:
– zamítl žalobu;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení, pokud se bude konat jednání.
Právní otázky
K přípustnosti
10 EUIPO vyzývá Tribunál, aby zkoumal, zda žaloba splňuje požadavky uvedené v čl. 177 odst. 1 písm. d) jednacího řádu Tribunálu. Tvrdí, že žalobkyně v podstatě pouze předložila Tribunálu doslovný překlad svého návrhu na prohlášení neplatnosti, který obsahuje jen několik nových skutečností, a sice uplatněné žalobní důvody, ale nevyvinula žádné úsilí k tomu, aby „adresně a přesně“ napadla závěry odvolacího senátu a vysvětlila, proč tyto závěry, které jsou odpovědí na její původní návrh na prohlášení neplatnosti a na její odvolání, jsou dle jejího názoru nesprávné. Podle EUIPO napadá žalobkyně rozhodnutí odvolacího senátu pouze v bodě 34 žaloby, a to velmi vágně a příliš obecně.
11 Je třeba připomenout, že čl. 177 odst. 1 písm. d) jednacího řádu stanoví, že žaloba musí obsahovat „předmět sporu, dovolávané žalobní důvody a argumenty, jakož i stručný popis uvedených žalobních důvodů“.
12 V tomto ohledu je třeba dodat, že na základě čl. 21 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie, který se na řízení před Tribunálem použije v souladu s čl. 53 prvním pododstavcem téhož statutu a čl. 177 odst. 1 písm. d) jednacího řádu, musí žaloba obsahovat zejména stručný popis žalobních důvodů. To znamená, že žaloba musí ozřejmit, v čem spočívá žalobní důvod, na kterém se zakládá, a jeho pouhé abstraktní vyjádření tudíž nesplňuje požadavky statutu Soudního dvora Evropské unie a jednacího řádu. Tento, byť stručný, popis žalobních důvodů musí být navíc dostatečně jasný a přesný, aby umožnil žalovanému připravit si obranu a Tribunálu rozhodnout o žalobě, případně i bez dalších podpůrných informací. Právní jistota a řádný výkon spravedlnosti vyžadují k tomu, aby žaloba, nebo konkrétně žalobní důvod, byly přípustné, aby hlavní skutkové a právní okolnosti, na kterých jsou založeny, vyplývaly uceleně a srozumitelně ze samotného textu žaloby [rozsudek ze dne 4. října 2018, Blackmore v. EUIPO – Paice (DEEP PURPLE), T‑344/16, nezveřejněný, EU:T:2018:648, bod 59].
13 V projednávané věci žalobkyně uplatňuje na podporu své žaloby v podstatě dva žalobní důvody, z nichž první vychází z porušení čl. 60 odst. 1 písm. a) a c) nařízení 2017/1001 a druhý z porušení čl. 59 odst. 1 písm. b) téhož nařízení.
14 V rámci prvního žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že jsou dány relativní důvody pro prohlášení napadené ochranné známky za neplatnou. V podstatě tvrdí, že zaprvé uvedená ochranná známka byla přihlášena čtyři roky poté, co právní předchůdkyně žalobkyně nabyla práva k témuž označení jako jménu domény pro stejné nebo velmi podobné služby, zadruhé toto označení získalo pověst, zatřetí v projednávané věci existuje nebezpečí záměny, začtvrté žalobkyně od roku 2013 užívala dotčené označení v obchodním styku v České republice a v jiných členských státech Unie a jeho význam není pouze místní.
15 Je třeba připomenout, že pokud jde o relativní důvody neplatnosti uplatněné žalobkyní, odvolací senát konstatoval, že žalobkyně neprokázala existenci staršího práva č. 1, a pokud jde o starší práva č. 2 a č. 3, neprokázala obsah vnitrostátního práva, který by jí přiznával práva k označení, z něhož vyplývá právo zakázat užívání a zápis mladší ochranné známky vyžadované článkem 8 odst. 4 nařízení 2017/1001. Pokud jde o Českou republiku, odvolací senát stejně tak konstatoval, že žalobkyně neprokázala, že starší práva č. 2 a č. 3 byla užívána v obchodním styku, jehož význam není pouze místní.
16 V tomto ohledu je přitom nutno uvést, že se žalobkyně omezila na abstraktní tvrzení, že jsou dány relativní důvody pro prohlášení neplatnosti napadené ochranné známky, aniž vysvětlila, proč jsou závěry odvolacího senátu nesprávné.
17 Pokud jde konkrétně o starší právo č. 1, žalobkyně sice tvrdí, že ochranná známka, jejíž je majitelkou, je všeobecně známá ve smyslu článku 6bis Pařížské úmluvy pro erotické masáže, avšak nepředložila žádný argument zpochybňující závěr odvolacího senátu, podle něhož jsou důkazy k prokázání všeobecně známé povahy této ochranné známky v České republice zjevně nedostatečné.
18 Pokud jde o ostatní relativní důvody neplatnosti posuzované odvolacím senátem v bodech 68 až 109 napadeného rozhodnutí, je nutno uvést, že žalobkyně nepředkládá žádný argument zpochybňující závěry odvolacího senátu, podle nichž nebyl uveden obsah práva umožňující zakázat užívání a zápis napadené ochranné známky.
19 Pokud jde o obsah ustanovení českého práva, která umožňují zakázat užívání napadeného označení, žalobkyně v bodě 14 žaloby uvádí pouze § 2972 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který se týká nekalé hospodářské soutěže, aniž zpochybňuje závěry odvolacího senátu uvedené v bodě 86 napadeného rozhodnutí, podle nichž žalobkyně necitovala obsah dovolávaných ustanovení, a to ani v českém, ani v anglickém jazyce. Stejně tak v bodě 16 žaloby uvedla, že zákon o ochranných známkách přiznává majitelům nezapsaných ochranných známek užívaných v obchodním styku před podáním přihlášky k zápisu právo pozdější ochranné známky zakázat. Žalobkyně však neoznačila konkrétní ustanovení tohoto zákona ani nezpochybnila závěry odvolacího senátu v tomto směru.
20 Konečně v bodě 36 žaloby žalobkyně uvádí, že „EUIPO nesprávně posoudil výše uvedenou otázku, když dostatečně neanalyzoval hledisko průměrného spotřebitele, relevantní veřejnost na trhu erotických služeb, a neposoudil podobnost Označení a [napadené ochranné známky] z pohledu tohoto spotřebitele“. Tato tvrzení se přitom stejně jako argumenty uvedené v bodech 11 až 13 žaloby týkají nebezpečí záměny, které odvolací senát nezkoumal, takže jsou v každém případě irelevantní.
21 S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba první žalobní důvod odmítnout jako nepřípustný, jelikož nesplňuje podmínky pro jasnost žaloby uvedené v bodech 11 a 12 výše.
22 V rámci druhého žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že přihláška napadené ochranné známky byla její majitelkou podána ve zlé víře. Žalobkyně EUIPO vytýká, že se řádně nevypořádal s námitkami žalobkyně a neodůvodnil, proč jednání majitelky uvedené ochranné známky nepovažuje za projev zlé víry. Žalobkyně v bodech 19 až 32 žaloby vyjmenovala relevantní okolnosti, které podle ní prokazují zlou víru majitelky této ochranné známky.
23 Je sice pravda, že tvrzení žalobkyně týkající se jednání majitelky napadené ochranné známky jsou stručná, nicméně z nich lze pochopit, že podle žalobkyně odvolací senát neposoudil správně námitky, které vznesla, a nevysvětlil, proč uvedené okolnosti neumožňují prokázat zlou víru majitelky uvedené ochranné známky. Z toho vyplývá, že hlavní skutkové a právní okolnosti, na kterých jsou tato tvrzení založena, vyplývají uceleně a srozumitelně ze samotného textu druhého žalobního důvodu a umožňují jak EUIPO připravit jeho obranu, tak Tribunálu rozhodnout o tomto žalobním důvodu ve smyslu judikatury citované v bodě 12 výše.
24 Pokud jde o okolnost, že žalobkyně opakuje v žalobě argumentaci předloženou v řízení před EUIPO, je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury nelze žalobu prohlásit za nepřípustnou pouze z důvodu této okolnosti. Skutečnost, že jsou zcela nebo částečně zopakovány argumenty uplatněné již před EUIPO a není na ně pouze odkázáno, nemůže totiž zakládat porušení článku 21 statutu Soudního dvora Evropské unie a článku 177 jednacího řádu. Zpochybňuje-li žalobce to, jak EUIPO vyložil nebo aplikoval unijní právo, právní otázky zkoumané EUIPO mohou být v řízení před Tribunálem znovu projednány. Patří to k soudnímu přezkumu, kterému jsou podrobena rozhodnutí EUIPO na základě článku 72 nařízení 2017/1001 [rozsudky ze dne 27. září 2005, Cargo Partner v. OHIM (CARGO PARTNER), T‑123/04, EU:T:2005:340, bod 29, a ze dne 16. června 2015, Best-Lock (Europe) v. OHIM – Lego Juris (Tvar figurky na hraní s výstupkem), T‑396/14, nezveřejněný, EU:T:2015:379, bod 19].
25 Z toho vyplývá, že druhý žalobní důvod je přípustný a námitku nepřípustnosti vznesenou v tomto ohledu ze strany EUIPO je třeba zamítnout.
K věci samé
26 Vzhledem k tomu, že první žalobní důvod byl odmítnut jako nepřípustný, musí být meritorně zkoumán pouze druhý žalobní důvod, vycházející z porušení čl. 59 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001.
27 Jak již bylo upřesněno, žalobkyně v rámci tohoto žalobního důvodu tvrdí, že přihláška napadené ochranné známky byla její majitelkou podána ve zlé víře. Žalobkyně vytýká EUIPO, že se řádně nevypořádal s námitkami žalobkyně a neodůvodnil, proč jednání majitelky uvedené ochranné známky nepovažuje za projev zlé víry.
28 Podle žalobkyně prokazují zlou víru majitelky napadené ochranné známky následující okolnosti: majitelka uvedené ochranné známky, která věděla o dobrém jménu masážního salonu matahari, zahájila podnikání ve stejné oblasti a pod graficky podobným označením, když založila spolek – soukromý klub, podala přihlášku napadené ochranné známky a otevřela masážní salon s názvem Geisha Spa, jehož prostory napodobují prostory salonu vlastněného žalobkyní. Majitelka napadené ochranné známky jakožto majitelka prostor pronajatých právní předchůdkyní žalobkyně vyměnila zámky na dveřích těchto prostor, což mezi nimi vyvolalo spor, v rámci něhož český soud vydal předběžné opatření. Majitelka uvedené ochranné známky stejně tak podala námitky proti zápisu české ochranné známky žalobkyně a napadenou ochrannou známku využila pouze k tomuto účelu.
29 EUIPO s tvrzeními žalobkyně nesouhlasí.
30 Podle čl. 59 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001 se ochranná známka EU prohlásí za neplatnou na základě návrhu podaného u EUIPO nebo na základě protinávrhu v řízení o porušení, pokud přihlašovatel v době podání přihlášky nebyl v dobré víře.
31 V tomto ohledu je třeba poznamenat, že slovní spojení „nebyl v dobré víře“ uvedené v čl. 59 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001 není v unijních právních předpisech definováno, vymezeno ani jakkoli popsáno [rozsudek ze dne 1. února 2012, Carrols v. OHIM – Gambettola (Pollo Tropical CHICKEN ON THE GRILL), T‑291/09, EU:T:2012:39, bod 44].
32 Z judikatury však vyplývá, že se absolutní důvod neplatnosti uvedený v čl. 59 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001 použije tehdy, pokud z relevantních a shodujících se indicií vyplývá, že majitel ochranné známky Evropské unie podal přihlášku této ochranné známky nikoli za účelem poctivé účasti v hospodářské soutěži, ale s úmyslem zasáhnout do zájmů třetích osob způsobem, který je v rozporu s poctivými zvyklostmi, nebo s úmyslem získat výlučné právo pro jiné účely, než je účel vyplývající z funkcí ochranné známky, zejména ze základní funkce označení původu, aniž se přitom nutně zaměřil konkrétně na určitou třetí osobu (rozsudek ze dne 12. září 2019, Koton Mağazacilik Tekstil Sanayi ve Ticaret v. EUIPO, C‑104/18 P, EU:C:2019:724, bod 46).
33 Kromě toho je úmysl přihlašovatele ochranné známky subjektivním prvkem, který však musí být určen na základě objektivních okolností příslušnými správními a soudními orgány. Jakékoliv tvrzení o nedostatku dobré víry musí být proto posuzováno globálně, přičemž musí být zohledněny všechny relevantní skutkové okolnosti projednávané věci. Tvrzení o nedostatku dobré víry lze posoudit objektivně pouze tímto způsobem (viz rozsudek ze dne 12. září 2019, Koton Mağazacilik Tekstil Sanayi ve Ticaret v. EUIPO, C‑104/18 P, EU:C:2019:724, bod 47 a citovaná judikatura).
34 Mezi faktory, které judikatura zohledňuje v rámci globální analýzy prováděné podle čl. 59 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001, patří zejména: skutečnost, že si je přihlašovatel vědom nebo si musí být vědom toho, že třetí osoba používá přinejmenším v jednom členském státě totožné nebo podobné označení pro totožný či podobný výrobek nebo pro totožnou či podobnou službu, které je zaměnitelné s označením, jehož zápis je požadován; úmysl přihlašovatele zabránit této třetí osobě v dalším používání takového označení; úroveň právní ochrany, které požívají dotčená označení; úmysl přihlašovatele zabránit této třetí osobě v uvádění výrobku na trh; původ sporného označení a jeho užívání od jeho vytvoření; obchodní logika, do níž zapadá podání přihlášky označení k zápisu jako ochranné známky Evropské unie, a časový sled událostí, který charakterizuje uvedené podání [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 11. června 2009, Chocoladefabriken Lindt & Sprüngli, C‑529/07, EU:C:2009:361, body 38, 43 a 44, a ze dne 28. ledna 2016, Davó Lledó v. OHIM – Administradora y Franquicias América a Inversiones Ged (DoggiS), T‑335/14, EU:T:2016:39, body 46 a 48].
35 Kromě toho je na osobě, která navrhuje prohlášení neplatnosti a dovolává se čl. 59 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001, aby prokázala okolnosti, na základě kterých lze dojít k závěru, že přihláška ochranné známky Evropské unie nebyla podána v dobré víře, přičemž dobrá víra přihlašovatele se předpokládá, dokud se neprokáže opak [viz rozsudek ze dne 21. dubna 2021, Hasbro v. EUIPO – Kreativni Dogadaji (MONOPOLY), T‑663/19, EU:T:2021:211, bod 42 a citovaná judikatura].
36 Právě ve světle výše uvedených zásad je třeba přezkoumat legalitu napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž odvolací senát dospěl k závěru, že majitelka napadené ochranné známky nebyla v době podání přihlášky této ochranné známky ve zlé víře.
37 V projednávané věci odvolací senát konstatoval, že argumenty a důkazy předložené žalobkyní neprokazují, že „subjektivní úmysly“ majitelky napadené ochranné známky, pokud jde o přihlášku uvedené ochranné známky, mohou být projevem zlé víry na straně této majitelky.
38 Zaprvé, pokud jde o skutečnost, že majitelka napadené ochranné známky věděla o užívání označení salon matahari, měl odvolací senát za to, že důkazy předložené žalobkyní tuto vědomost přesvědčivě neprokazují. Odvolací senát zejména zdůraznil, že jednak nájemní smlouva předložená žalobkyní byla uzavřena před datem podání přihlášky napadené ochranné známky a nezmiňovala název „salon matahari“ a jednak místopřísežné prohlášení předložené zástupcem právní předchůdkyně žalobkyně, podle kterého „majitelka napadené ochranné známky věděla v okamžiku uzavření smlouvy [o nájmu], že masážní služby jsou poskytovány pod ochrannou známkou matahari“, nebylo podloženo jinými důkazy.
39 Zadruhé, pokud jde o úmysly majitelky napadené ochranné známky v době podání její přihlášky, měl odvolací senát za to, že spis neobsahuje v tomto ohledu žádný objektivní důkaz. Odvolací senát zejména uvedl, že argumenty žalobkyně si odporují, jelikož žalobkyně tvrdila na straně jedné, že majitelka uvedené ochranné známky chce parazitovat na pověsti jejího označení, a na straně druhé, že nemá v úmyslu napadenou ochrannou známku užívat.
40 Zatřetí, pokud jde o úroveň ochrany označení matahari, měl odvolací senát jednak za to, že se „označení ‚matahari‘ “ nezdá být v souvislosti se službami erotických masáží nijak zvlášť fantaskní nebo neobvyklé, a jednak za to, že všeobecně známá povaha staršího práva č. 1 nebyla prokázána.
41 Je třeba posoudit, zda argumenty žalobkyně mohou tato konstatování důvodně zpochybnit.
42 Zaprvé, pokud jde o skutečnost, že majitelka napadené ochranné známky věděla o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně užívala označení salon matahari, je nutno konstatovat, že žalobkyně nepředložila žádný argument, jehož cílem by bylo zpochybnit závěr odvolacího senátu, podle něhož jediným důkazem, který by mohl toto tvrzení doložit, je místopřísežné prohlášení provozovatelky salonu matahari, které nebylo podepřeno dalšími důkazy. V tomto ohledu je přitom třeba připomenout, že prohlášení učiněnému jedním ze zaměstnanců dotyčného účastníka řízení ve smyslu čl. 97 odst. 1 písm. f) nařízení 2017/1001 lze přiznat důkazní hodnotu pouze tehdy, je-li podepřeno dalšími důkazy [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. prosince 2016, Aldi v. EUIPO – Cantina Tollo (ALDIANO), T‑391/15, nezveřejněný, EU:T:2016:741, bod 41 a citovaná judikatura].
43 Pokud jde o nájemní smlouvu uzavřenou mezi majitelkou napadené ochranné známky a právní předchůdkyní žalobkyně, o kterou se žalobkyně opírá k podložení tvrzení, že majitelka uvedené ochranné známky věděla o existenci označení salon matahari, je třeba uvést, jak to učinil odvolací senát, že tato smlouva nezmiňuje uvedené označení „ve slovní ani v obrazové podobě“. Žalobkyně přitom nepředložila žádný argument zpochybňující tato konstatování.
44 Závěr odvolacího senátu, že žalobkyně přesvědčivě neprokázala skutečnou nebo domnělou vědomost majitelky napadené ochranné známky o užívání označení salon matahari, tudíž není stižen nesprávným posouzením.
45 Jak navíc připomněl i odvolací senát, okolnost, že si je přihlašovatel ochranné známky Evropské unie vědom nebo si musí být vědom, že třetí osoba užívá totožné nebo podobné označení pro totožný nebo podobný výrobek, které je zaměnitelné s označením, jehož zápis je požadován, nestačí sama o sobě k tomu, aby byla prokázána zlá víra na straně přihlašovatele [viz rozsudek ze dne 24. listopadu 2021, Włodarczyk v. EUIPO – Ave Investment (dziandruk), T‑434/20, nezveřejněný, EU:T:2021:815, bod 49 a citovaná judikatura].
46 Pokud jde zadruhé o úmysl majitelky napadené ochranné známky v době podání její přihlášky, je nutno podotknout, že okolnosti, podle kterých majitelka této ochranné známky zahájila podnikání ve stejné oblasti jako žalobkyně, když založila spolek – soukromý klub a otevřela masážní salon Geisha Spa, jehož prostory napodobují prostory salonu vlastněného žalobkyní, stačí konstatovat, jak to učinil odvolací senát, že okolnosti popsané žalobkyní nemohou prokázat nepoctivý úmysl při podání přihlášky uvedené ochranné známky její majitelkou. V každém případě ze spisu nevyplývá, že masážní služby jsou nabízeny pod ochrannou známkou salon matahari a že spolek – soukromý klub založený majitelkou napadené ochranné známky nabízí služby s využitím uvedené ochranné známky.
47 Je rovněž třeba uvést, jak to učinil odvolací senát, že argumentace žalobkyně je rozporuplná. Žalobkyně tvrdí na straně jedné, že majitelka napadené ochranné známky měla v úmyslu těžit z dobrého jména označení salon matahari, a na straně druhé, že uvedená ochranná známka nebyla zapsána s úmyslem ji užívat, ale pouze za účelem podání námitek proti přihlášce obrazového označení salon matahari k zápisu jako ochranné známky v České republice.
48 V tomto ohledu je třeba připomenout, že režim zápisu ochranné známky Evropské unie vychází ze zásady „prvního přihlašovatele“ stanovené v čl. 8 odst. 2 nařízení 2017/1001. Na základě této zásady může být označení zapsáno jako ochranná známka Evropské unie pouze za podmínky, že tomu nebrání starší ochranná známka (rozsudek ze dne 28. ledna 2016, DoggiS, T‑335/14, EU:T:2016:39, bod 43).
49 Navíc je třeba konstatovat, že se majitelka napadené ochranné známky tím, že podala námitky proti zápisu obrazového označení salon matahari jako ochranné známky v České republice, omezila na výkon výlučného práva vyplývajícího z ochranné známky Evropské unie. Takové jednání nemůže samo o sobě prokázat její nepoctivý úmysl [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. prosince 2012, pelicantravel.com v. OHIM – Pelikan (Pelikan), T‑136/11, nezveřejněný, EU:T:2012:689, bod 66].
50 Pokud jde o tvrzení žalobkyně, že zápis ochranné známky bez úmyslu ji užívat je příkladem zlé víry přihlašovatele v souladu s judikaturou citovanou v bodě 34 výše a že tomu tak bylo v projednávané věci, stačí konstatovat, že toto tvrzení není nijak podloženo.
51 Pokud jde o nájemní spor mezi právní předchůdkyní žalobkyně a majitelkou napadené ochranné známky, který vedl k vydání předběžného opatření českým soudem, stačí uvést, jak to učinil odvolací senát, že má nájemní povahu a jako takový není relevantní pro prokázání úmyslu majitelky uvedené ochranné známky v době podání její přihlášky. Rozhodnutí uplatňované žalobkyní v každém případě neodkazuje na označení salon matahari ani na masážní služby pod tímto označením na dané adrese.
52 Konečně zatřetí, pokud jde o úroveň právní ochrany, které požívá starší označení, je nutno konstatovat, že žalobkyně důvodně nezpochybnila závěry odvolacího senátu, podle nichž nebyla všeobecně známá povaha staršího práva č. 1 v České republice prokázána.
53 Okolnosti uplatněné žalobkyní nejsou dostatečné k tomu, aby bylo možné dovodit, že majitelka napadené ochranné známky nebyla v době podání přihlášky této ochranné známky v dobré víře. Z toho vyplývá, že závěr odvolacího senátu, podle něhož žalobkyně neprokázala, že majitelka uvedené ochranné známky nebyla v době podání její přihlášky v dobré víře, není stižen nesprávným posouzením.
54 Kromě toho, i když argumentace žalobkyně uvedená v bodě 34 žaloby musí být chápána tak, že se týká odůvodnění napadeného rozhodnutí, je třeba připomenout, že – jak vyplývá z bodů 38 až 40 výše – odvolací senát napadené rozhodnutí řádně odůvodnil a že povinnost uvést odůvodnění každopádně neukládá odvolacím senátům povinnost poskytovat vysvětlení, ve kterém by se vyčerpávajícím způsobem postupně zabývaly všemi argumenty uvedenými účastníky sporu. Postačí, aby odvolací senáty uvedly skutečnosti a právní úvahy, které mají zásadní význam v rámci systematiky rozhodnutí [rozsudek ze dne 15. ledna 2015, MEM v. OHIM (MONACO), T‑197/13, EU:T:2015:16, bod 19]. Tak je tomu zjevně v projednávané věci.
55 Z výše uvedeného vyplývá, že je třeba zamítnout druhý žalobní důvod jako neopodstatněný, jakož i žalobu v plném rozsahu.
K nákladům řízení
56 Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.
57 Ačkoli v projednávané věci žalobkyně neměla ve věci úspěch, EUIPO náhradu nákladů řízení požadoval pouze v případě, že se bude konat jednání. Vzhledem k tomu, že se jednání nekonalo, je třeba rozhodnout, že každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (šestý senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady řízení.
Costeira | Zilgalvis | Tichy-Fisslberger |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 13. září 2023.
Vedoucí soudní kanceláře | | Předseda |
V. Di Bucci | | S. Papasavvas |