Kasační opravný prostředek podaný dne 30. srpna 2023 Reném Repasim proti usnesení Tribunálu (šestého senátu) vydanému dne 21. června 2023 ve věci T-628/22, René Repasi v. Evropská komise
(Věc C-552/23 P)
Jednací jazyk: němčina
Účastníci řízení
Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: René Repasi (zástupci: H.-G. Kamann, D. Fouquet, advokáti, jakož i univerzitní profesoři F. Kainer a M. Nettesheim)
Další účastnice řízení: Evropská komise
Návrhová žádání účastníka řízení podávajícího kasační opravný prostředek
Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatel“) navrhuje, aby Soudní dvůr:
zrušil usnesení Tribunálu Evropské unie ze dne 21. června 2023, Repasi v. Komise (věc T-628/22, EU:T:2023:353);
zrušil nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2022/12141 ;
uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
Na podporu kasačního opravného prostředku navrhovatel uplatňuje dva důvody: Napadené usnesení porušuje čl. 263 čtvrtý pododstavec SFEU a dále porušuje jeho základní právo na účinnou soudní ochranu podle čl. 47 prvního pododstavce Listiny základních práv Evropské unie.
V napadeném usnesení Tribunál popřel bezprostřední dotčení navrhovatele na základě čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU, a tudíž jeho aktivní legitimaci, a to v podstatě z důvodu, že práva, jichž se dovolává navrhovatel jakožto člen Parlamentu, mohou být porušena pouze nepřímo z důvodu tvrzeného zásahu do legislativní pravomoci Parlamentu a že navrhovatel by měl mít možnost vykonávat svá práva na demokratickou a parlamentní účast pouze v rámci vnitřních postupů Parlamentu.
Zaprvé to představuje nesprávné právní uplatnění kritéria bezprostředního dotčení uvedeného v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU, jelikož nesprávně kvalifikuje právní postavení členů Evropského parlamentu.
Podle článku 2, čl. 10 odst. 1, čl. 13 odst. 1 a čl. 14 odst. 1 SEU, konkretizovaných jeho právem na parlamentní účast, zejména na základě čl. 6 odst. 1 první věty aktu o přímých volbách, článku 2 a následujících statutu poslanců, jakož i článku 177 a čl. 218 odst. 1 jednacího řádu Evropského parlamentu, má navrhovatel individuální právo účastnit se řádného legislativního postupu vyplývajícího z jeho postavení člena Evropského parlamentu. Toto právo je vlastním právem navrhovatele, které může uplatnit nejen v rámci orgánů v rámci postupu Parlamentu, ale rovněž vůči Komisi. Navrhovatel je v tomto právu bezprostředně dotčen přijetím sporného nařízení v přenesené pravomoci na základě článku 290 SFEU namísto toho, aby v souladu s článkem 289 SFEU zahájil vlastní řádný legislativní postup prostřednictvím návrhu Komise v tomto smyslu.
Kromě toho došlo rovněž k porušení čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU při výkladu kritéria bezprostřednosti ze strany Tribunálu, který je ostatně právně nesprávný. Je třeba mít rovněž za to, že navrhovatel je bezprostředně dotčen, pokud – jak se domnívá Tribunál – musí být právo účastnit se řádného legislativního postupu považováno za související nebo odvozené z legislativní pravomoci Parlamentu, a je tudíž sporným nařízením v přenesené pravomoci dotčeno pouze nepřímo. Kritérium bezprostřednosti se týká pouze napadeného skutku, a nikoli práva navrhovatele. Předpoklad bezprostředního dotčení pouze v případě porušení přímého práva, tedy práva, které není odvozeno, je neslučitelný se zněním, systematikou a systematikou čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU.
Zadruhé napadené usnesení porušuje právo navrhovatele na účinnou soudní ochranu podle článku 47 Listiny základních práv, jelikož zbavuje navrhovatele jakékoli možnosti napadnout u soudu porušení jeho práv na účast jakožto poslance. Vnitřní postupy, na které Tribunál odkazuje, nepředstavují vhodný procesní prostředek ve smyslu článku 47 Listiny základních práv. Žaloba Parlamentu, který má podle čl. 263 druhého pododstavce SFEU přednostní aktivní legitimaci, nepředstavuje pro navrhovatele účinný procesní prostředek, zejména pokud většina Parlamentu odmítne podat žalobu.
____________
1 Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2022/1214 ze dne 9. března 2022, kterým se mění nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2021/2139, pokud jde o hospodářské činnosti v některých odvětvích energetiky, a nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2021/2178, pokud jde o specifické zveřejňování informací v souvislosti s těmito hospodářskými činnostmi (Úř. věst. 2022, L 188, s. 1).