ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (devátého senátu)
25. října 2018(*)
„Řízení o předběžné otázce – Sbližování právních předpisů – Nařízení (ES) č. 110/2008 – Lihoviny – Definice, popis, obchodní úprava, označování a ochrana zeměpisných označení – Příloha II bod 41 – Vaječný likér – Definice – Taxativní výčet povolených složek“
Ve věci C‑462/17,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Landgericht Hamburg (zemský soud v Hamburku, Německo) ze dne 27. června 2017, došlým Soudnímu dvoru dne 1. srpna 2017, v řízení
Tänzer & Trasper GmbH
proti
Altenweddinger Geflügelhof KG,
SOUDNÍ DVŮR (devátý senát),
ve složení C. Lycourgos, předseda desátého senátu vykonávající funkci předsedy devátého senátu, E. Juhász a C. Vajda (zpravodaj), soudci
generální advokát: H. Saugmandsgaard Øe,
vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za Tänzer & Trasper GmbH K. Krietsch, Rechtsanwältin,
– za Altenweddinger Geflügelhof KG H. J. Omselsem, Rechtsanwalt,
– za řeckou vládu G. Kanellopoulosem, jakož i M. Tassopoulou a A. Vasilopoulou, jako zmocněnci,
– za Evropskou komisi B. Eggers a B. Hofstötterem, jako zmocněnci,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu přílohy II bodu 41 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 110/2008 ze dne 15. ledna 2008 o definici, popisu, obchodní úpravě, označování a ochraně zeměpisných označení lihovin a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1576/89 (Úř. věst. 2008, L 39, s. 16, a oprava Úř. věst. 2009, L 228, s. 47), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1334/2008 ze dne 16. prosince 2008 (Úř. věst. 2008, L 354, s. 34) (dále jen „nařízení č. 110/2008“).
2 Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi společnostmi Tänzer & Trasper GmbHa Altenweddinger Geflügelhof KG ve věci obchodního označení „vaječný likér“, které se nachází na výrobcích posledně uvedené společnosti.
Právní rámec
3 Body 2, 4 a 9 odůvodnění nařízení č. 110/2008 uvádí:
„(2) Odvětví lihovin má velký význam pro spotřebitele, výrobce a pro zemědělský sektor v [Unii]. Opatření v odvětví lihovin by měla přispět k tomu, že se dosáhne vysoké úrovně ochrany spotřebitele, zabrání klamavým praktikám a dosáhne se průhlednějšího trhu a rovných podmínek hospodářské soutěže. Tím by tato opatření měla zaručit pověst, kterou lihoviny [Unie] dosáhly v [Unii] i na světovém trhu, protože budou nadále zohledněny tradiční postupy používané při výrobě lihovin a k tomu zvýšeny požadavky na ochranu a informování spotřebitele. […]
[…]
(4) V zájmu zajištění systematičtějšího přístupu v právních předpisech upravujících lihoviny by měla být v tomto nařízení jasně stanovena kritéria pro výrobu, popis, obchodní úpravu a označování lihovin a pro ochranu zeměpisných označení.
[…]
(9) Vzhledem k významu a složitosti odvětví lihovin by se pro popis a obchodní úpravu lihovin měla stanovit zvláštní opatření nad rámec horizontálních pravidel stanovených ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES ze dne 20. března 2000 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se označování potravin, jejich obchodní úpravy a související reklamy [(Úř. věst. 2000, L 109, s. 29)]. Tato zvláštní opatření by rovněž měla zabránit zneužití výrazu „lihovina“ a názvů lihovin pro výrobky, které neodpovídají příslušným definicím uvedeným v tomto nařízení.“
4 Článek 1 odst. 1 nařízení č. 110/2008 stanoví, že toto nařízení stanoví pravidla pro definici, popis, obchodní úpravu a označování lihovin a pro ochranu zeměpisných označení lihovin.
5 Článek 2 odst. 1 a 3 tohoto nařízení zní následovně:
„1. Pro účely tohoto nařízení se ‚lihovinou‘ rozumí alkoholický nápoj:
[…]
c) o minimálním obsahu ethanolu 15 % objemových;
[…]
3. Minimální obsah ethanolu uvedený v odst. 1 písm. c) se nedotýká definice výrobku v kategorii 41 v příloze II.“
6 Článek 4 tohoto nařízení stanoví, že lihoviny se dělí na kategorie podle definic uvedených v příloze II.
7 Článek 5 odst. 2 písm. a) téhož nařízení stanoví:
„Aniž jsou dotčena zvláštní pravidla stanovená pro jednotlivé kategorie uvedené pod čísly 15 až 46 v příloze II, mohou lihoviny tam definované:
a) být získány z jakékoli zemědělské suroviny uvedené v příloze I Smlouvy“.
8 Článek 9 odst. 1 a 2 nařízení č. 110/2008 zní:
„1. Pro lihoviny, které splňují požadavky na výrobky definované v kategoriích 1 až 46 v příloze II, se při jejich popisu, obchodní úpravě a označení používá příslušné obchodní označení uvedené ve zmíněné příloze.
2. Pro lihoviny, které vyhovují definicím stanoveným v článku 2, avšak nesplňují požadavky na zařazení do kategorií 1 až 46 přílohy II, se v jejich popisu, obchodní úpravě a označení používá obchodní označení ‚lihovina‘. Aniž je dotčen odstavec 5 tohoto článku, nesmí být toto obchodní označení nahrazeno jiným ani pozměněno.“
9 Příloha II tohoto nařízení je nadepsaná „Lihoviny“. V části této přílohy věnované „Kategoriím lihovin“, jsou uvedeny její body 41 a 42, které zní:
„41. Vaječný likér nebo advocaat nebo avocat nebo advocat:
a) Vaječný likér nebo advocaat nebo avocat nebo advokat je aromatizovaná nebo nearomatizovaná lihovina získaná z lihu zemědělského původu, destilátu nebo pálenky, jejichž složkami jsou jakostní vaječný žloutek, vaječný bílek a cukr nebo med. Obsah cukru nebo medu musí být nejméně 150 g na litr, vyjádřeno v invertním cukru. Obsah čistého vaječného žloutku musí být nejméně 140 g na litr konečného výrobku.
b) Odchylně od čl. 2 odst. 1 písm. c) je minimální obsah ethanolu ve vaječném likéru nebo advocaatu nebo avocatu nebo advokatu 14 % objemových.
c) Při výrobě vaječného likéru nebo advocaatu nebo avocatu nebo advokatu mohou být použity výhradně aromatické látky vymezené v čl. 3 odst. 2 písm. b) nařízení […] č. 1334/2008 a aromatické přípravky vymezené v čl. 3 odst. 2 písm. d) uvedeného nařízení.
42. Likér s přídavkem vajec
a) Likér s přídavkem vajec je lihovina aromatizovaná nebo nearomatizovaná, získaná z ethanolu zemědělského původu, destilátu nebo pálenky, přičemž charakteristickými složkami této lihoviny jsou jakostní vaječný žloutek, vaječný bílek a cukr nebo med. […]
[…]“
Spor v původním řízení a předběžná otázka
10 Jak společnost Tänzer & Trasper, tak Altenweddinger Geflügelhof jsou výrobci likérů, jejichž složkami jsou zejména vejce a které jsou prodávány pod obchodním označením „vaječný likér“. Mezi likéry prodávanými pod tímto názvem společností Altenweddinger Geflügelhof se nachází kategorie výrobků, které mají na zadní straně lahví etiketu s označením „obsahuje mléko“. Je nesporné, že tyto výrobky skutečně obsahují mléko.
11 Před předkládajícím soudem, Landgericht Hamburg (zemský soud v Hamburku, Německo) společnost Tänzer & Trasper na základě ustanovení vnitrostátního práva ve spojení s ustanoveními unijního práva navrhuje, aby byla společnosti Altenweddinger Geflügelhof uložena povinnost přestat používat obchodní označení „vaječný likér“ pro uvedenou kategorii výrobků. Podle společnosti Tänzer & Trasper, jelikož mléko není v příloze II bodu 41 nařízení č. 110/2008 uvedené jako složka vaječného likéru, nemůže mít výrobek, který jej obsahuje, uvedené obchodní označení.
12 Společnost Altenweddinger Geflügelhof naopak tvrdí, že dotčené výrobky odpovídají specifikacím tohoto ustanovení v rozsahu, v němž jsou složky, které toto ustanovení vyjmenovává, jen minimálními podmínkami, které musí být splněny, aby mohl být výrobek označen jako „vaječný likér“.
13 Za těchto podmínek se Landgericht Hamburg (zemský soud v Hamburku) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:
„Jde v případě složek vyjmenovaných v bodě 41 přílohy II nařízení (ES) č. 110/2008 o takové složky, které musí lihovina minimálně obsahovat, aby mohla nést obchodní označení ‚vaječný likér‘ (minimální specifikace), anebo tento bod vyjmenovává přípustné složky výrobku, který má nést obchodní označení ‚vaječný likér‘, vyčerpávajícím způsobem?“
K předběžné otázce
14 Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda se má příloha II bod 41 nařízení č. 110/2008 vykládat v tom smyslu, že lihovina nemůže obsahovat jiné složky než ty, které jsou uvedeny v tomto ustanovení, aby mohla nést obchodní označení „vaječný likér“.
15 Nařízení č. 110/2008 stanoví podle jeho čl. 1 odst. 1 pravidla pro definici, popis, obchodní úpravu a označování lihovin a pro ochranu zeměpisných označení lihovin. V souladu s článkem 4 tohoto nařízení jsou tyto lihoviny zařazené do kategorií podle definic uvedených v jeho příloze II.
16 V projednávaném případě se spor v původním řízení týká otázky, zda Altenweddinger Geflügelhof, žalovaná v tomto sporu, má právo označit své výrobky jako „vaječný likér“, ačkoliv tyto kromě složek uvedených v uvedeném ustanovení obsahují také mléko.
17 Je třeba uvést, že španělská, anglická a francouzská verze první věty přílohy II bodu 41 písm. a) nařízení č. 110/2008 zní tak, že z nich jednoznačně vyplývá, že v ní uvedený výčet složek je taxativní.
18 Nicméně verze této věty v německém jazyce stanoví, že vaječný likér je lihovinou, která jako složky „obsahuje“ jakostní vaječný žloutek, vaječný bílek a cukr nebo med. Evropská komise tedy ve svých písemných vyjádřeních poznamenává, že toto znění nevylučuje výklad, podle kterého je povolené přidání jiných než uvedených složek.
19 Dále Altenweddinger Geflügelhof ve svých vyjádřeních předložených Soudnímu dvoru zdůrazňuje, že italská jazyková verze uvedené věty kvalifikuje složky v ní uvedené jako „charakteristické“ („elementi caratteristici“). V této jazykové verzi znění přílohy II bodu 41 nařízení č. 110/2008 odpovídá bodu 42 téže přílohy, který definuje lihovinu nazvanou „likér s přídavkem vajec“.
20 V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že formulace použitá v jedné z jazykových verzí ustanovení unijního práva nemůže sloužit jako jediný základ pro výklad tohoto ustanovení ani jí nemůže být v tomto ohledu přiznána přednostní povaha vzhledem k jiným jazykovým verzím. Ustanovení unijního práva musí být vykládána a používána jednotně na základě znění vypracovaných ve všech unijních jazycích. V případě rozdílů mezi jednotlivými jazykovými verzemi unijního práva musí být dotčené ustanovení vykládáno podle systematiky a účelu právní úpravy, jejíž je součástí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 1. března 2016, Alo a Osso, C‑443/14 a C‑444/14, EU:C:2016:127, bod 27 a citovaná judikatura).
21 Pokud jde zaprvé o kontext dotčeného ustanovení, je třeba uvést, že z čl. 9 odst. 1 nařízení č. 110/2008 vyplývá, že pro lihoviny, které splňují požadavky na výrobky definované v kategoriích přílohy II tohoto nařízení, se při jejich popisu, obchodní úpravě a označení používá příslušné obchodní označení uvedené ve zmíněné příloze. Článek 9 odst. 2 tohoto nařízení upřesňuje, že jestliže lihoviny vyhovují definicím stanoveným v článku 2 téhož nařízení, avšak nesplňují požadavky na zařazení do kategorií 1 až 46 uvedené přílohy, používá se v jejich popisu obchodní označení „lihovina“. Ze vztahu mezi těmito prvními dvěma odstavci uvedeného článku 9 vyplývá, že definice lihovin obsažené v kategoriích uvedené přílohy II nařízení č. 110/2008 jsou přesné a taxativní povahy.
22 Pokud jde zadruhé o účel nařízení č. 110/2008, z jeho bodu 4 odůvodnění zaprvé vyplývá, že toto nařízení má zajistit systematičtější přístup v právních předpisech upravujících lihoviny tím, že jasně stanoví kritéria pro výrobu, popis, obchodní úpravu a označování lihovin a pro ochranu zeměpisných označení. Dále bod 9 odůvodnění tohoto nařízení uvádí, že toto nařízení směřuje rovněž k zavedení zvláštních opatření pro popis a obchodní úpravu lihovin, která mají zejména zabránit zneužití výrazu „lihovina“ a názvů lihovin pro výrobky, které neodpovídají příslušným definicím uvedeným v příloze II tohoto nařízení.
23 Přitom definice obsažené v uvedené příloze představují právě tato zvláštní opatření pro popis a obchodní úpravu lihovin, která jsou uvedená v předchozím bodě. V rozsahu, v němž jsou tedy tyto definice jádrem režimu zavedeného nařízením č. 110/2008 a jejich přesnost má sloužit cíli, rovněž připomenutému v předchozím bodě, zabránit zneužití výrazu lihoviny, se tyto definice musí vykládat restriktivně, aby nedošlo k oslabení tohoto režimu. Za těchto podmínek lze možnost přidat jiné složky, než jsou uvedeny v těchto definicích, připustit jen tehdy, pokud je v nich tato možnost výslovně stanovena.
24 Tak tomu není, pokud jde o přílohu II bod 41 nařízení č. 110/2008, který neuvádí možnost přidat jiné složky než ty, které jsou uvedeny v bodě 41 písm. a) této přílohy. Kromě těchto složek je totiž výslovně stanoveno pouze použití určitých látek a aromatických přípravků, a to za podmínek upřesněných v bodě 41 písm. c) uvedené přílohy. Přitom mléko nelze kvalifikovat jako aromatickou „látku“ nebo „přípravek“.
25 Jak v podstatě uvádí Tänzer & Trasper a Komise, vykládat definici uvedenou v příloze II bodu 41 nařízení č. 110/2008 v tom smyslu, že složky, které vyjmenovává, jsou ty, které musí vaječný likér minimálně obsahovat, by vedlo k tomu, že by bylo možné přidat nejen mléko, ale i jakýkoliv jiný produkt, což by narušovalo cíl zavést jasná kritéria pro výrobu, popis, obchodní úpravu a označování lihovin, definovaná v této příloze.
26 V rozsahu, v němž Altenweddinger Geflügelhof tvrdí, že se mléko používá v tradiční výrobě vaječných likérů, takže takové použití odpovídá očekávání spotřebitele, je třeba uvést, že se v bodě 41 přílohy nařízení č. 110/2008 neuvádí možnost využít způsoby tradiční výroby, která je výslovně stanovena pro určité kategorie lihovin uvedených v příloze II tohoto nařízení.
27 Pokud jde o argument společnosti Altenweddinger Geflügelhof, podle kterého v souladu s čl. 5 odst. 2 tohoto nařízení mohou být lihoviny definované v příloze II tohoto nařízení získány z jakékoli zemědělské suroviny uvedené v příloze I Smlouvy o FEU, tedy včetně mléka, stačí uvést, že podle samotného znění tohoto ustanovení tato flexibilita existuje, „[a]niž jsou dotčena zvláštní pravidla stanovená pro jednotlivé kategorie uvedené pod čísly 15 až 46 v příloze II [nařízení č. 110/2008].
28 Zadruhé z bodu 2 odůvodnění nařízení č. 110/2008 vyplývá, že uvedené nařízení má obecně přispět k tomu, že se dosáhne vysoké úrovně ochrany spotřebitele, zabrání klamavým praktikám a dosáhne se průhlednějšího trhu a rovných podmínek hospodářské soutěže, jakož i ochrany pověsti, kterou lihoviny Unie dosáhly v Unii i na světovém trhu.
29 Přitom výklad, podle kterého výčet složek uvedených v příloze II bodu 41 nařízení č. 110/2008 není taxativní, by mohl ohrozit dosažení těchto cílů. Možnost přidat do vaječného likéru jiné složky, než jsou taxativně uvedené v tomto výčtu, by totiž nepříznivě ovlivňovala transparentnost a mohla výrobce podněcovat k přidávání lacinějších přísad na úkor rovných podmínek hospodářské soutěže a ochrany spotřebitelů.
30 S ohledem na výše uvedené je třeba odpovědět na položenou otázku, že se příloha II bod 41 nařízení č. 110/2008 musí vykládat v tom smyslu, že lihovina nemůže obsahovat jiné složky než ty, které jsou uvedeny v tomto ustanovení, aby mohla nést obchodní označení „vaječný likér“.
K nákladům řízení
31 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (devátý senát) rozhodl takto:
Příloha II bod 41 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 110/2008 ze dne 15. ledna 2008 o definici, popisu, obchodní úpravě, označování a ochraně zeměpisných označení lihovin a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1576/89, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1334/2008 ze dne 16. prosince 2008, se musí vykládat v tom smyslu, že lihovina nemůže obsahovat jiné složky než ty, které jsou uvedeny v tomto ustanovení, aby mohla nést obchodní označení „vaječný likér“.
Podpisy.