ROZSUDEK TRIBUNÁLU (osmého rozšířeného senátu)
7. listopadu 2019(*)
„Institucionální právo – Evropský parlament – Rozhodnutí prohlašující určité výdaje politické strany za nezpůsobilé pro účely grantu na rok 2015 – Rozhodnutí o poskytnutí grantu na rok 2017 a o předběžném financování do výše 33 % maximální částky grantu a povinnosti zřídit bankovní záruku – Povinnost jednat nestranně – Právo na účinnou procesní obranu – Finanční nařízení – Prováděcí pravidla k finančnímu nařízení – Nařízení (ES) č. 2004/2003 – Proporcionalita – Rovné zacházení“
Ve věci T‑48/17,
Alliance for Direct Democracy in Europe ASBL (ADDE), se sídlem v Bruselu (Belgie), zastoupená původně L. Defalque a L. Ruessmannem, poté M. Modrikanenem a nakonec Y. Rimokhem, advokáty,
žalobkyně,
proti
Evropskému parlamentu, zastoupenému C. Burgos a S. Alves, jako zmocněnkyněmi,
žalovanému,
jejímž předmětem je návrh podaný na základě článku 263 SFEU a znějící na zrušení rozhodnutí Parlamentu ze dne 21. listopadu 2016, kterým se určité výdaje prohlašují za nezpůsobilé pro účely grantu na rozpočtový rok 2015, a na zrušení rozhodnutí Parlamentu FINS-2017-13 ze dne 12. prosince 2016 o poskytnutí grantu žalobkyni na rok 2017 v rozsahu, v němž se tímto rozhodnutím předběžné financování omezuje na 33 % maximální částky grantu s výhradou zřízení bankovní záruky,
TRIBUNÁL (osmý rozšířený senát),
ve složení A. M. Collins (zpravodaj), předseda, M. Kančeva, R. Barents, J. Passer a G. De Baere, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: F. Oller, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 8. května 2019,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Žalobkyně, Alliance for Direct Democracy in Europe ASBL (ADDE), je politická strana na evropské úrovni ve smyslu čl. 2 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2004/2003 ze dne 4. listopadu 2003 o statutu a financování politických stran na evropské úrovni (Úř. věst. 2003, L 297, s. 1; Zvl. vyd. 01/04, s. 500).
2 Dne 30. září 2014 podala žalobkyně na základě článku 4 nařízení č. 2004/2003 žádost o finanční prostředky ze souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2015.
3 Předsednictvo Evropského parlamentu na svém zasedání dne 15. prosince 2014 přijalo rozhodnutí FINS-2015-14 o poskytnutí grantu na rozpočtový rok 2015 žalobkyni v maximální výši 1 241 725 eur.
4 Dne 18. dubna 2016 vyhotovil externí auditor zprávu o auditu, podle které jsou nezpůsobilé pro účely rozpočtového roku 2015 výdaje ve výši 157 935,05 eura.
5 Od května 2016 provedly služby Parlamentu několik dodatečných kontrol. V návaznosti na tyto kontroly zaslal Parlament žalobkyni dne 23. května 2016 dopis, kterým jí informoval o rozhodnutí svého předsednictva ze dne 9. května 2016, v němž jsou upřesněna výkladová kritéria zákazu financovat kampaně k referendům.
6 Ve dnech 26. a 27. září 2016 provedly služby Parlamentu inspekci v prostorách žalobkyně.
7 Dne 30. září 2016 podala žalobkyně žádost o finanční prostředky ze souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2017.
8 Dopisem ze dne 14. října 2016 informoval generální ředitel financí Parlamentu žalobkyni, že v návaznosti na zprávu o externím auditu a na dodatečné kontroly provedené službami Parlamentu byla řada výdajů považována za nezpůsobilé pro účely rozpočtového roku 2015. Žalobkyně byla vyzvána k předložení vyjádření nejpozději do 4. listopadu 2016.
9 Dne 2. listopadu 2016 předložila žalobkyně své vyjádření k dopisu generálního ředitele financí Parlamentu ze dne 14. října 2016. Požádala také o své slyšení na zasedání předsednictva Parlamentu svolaném za účelem přijetí rozhodnutí o závěrečné zprávě, kterou předložila za rozpočtový rok 2015.
10 Dne 10. listopadu 2016 vyzval generální tajemník Parlamentu předsednictvo Parlamentu, aby přijalo rozhodnutí o závěrečné zprávě, kterou žalobkyně předložila za rozpočtový rok 2015, a prohlásilo přitom určité výdaje za nezpůsobilé.
11 Předsednictvo Parlamentu na svém zasedání dne 21. listopadu 2016 přezkoumalo závěrečnou zprávu předloženou žalobkyní po uzavření jejích účtů za rozpočtový rok 2015. Částku ve výši 500 615,55 eura prohlásilo za nezpůsobilou a stanovilo částku konečného uděleného grantu na 820 725,08 eura. Žalobkyni proto vyzvalo k vrácení částky 172 654,92 eura (dále jen „napadené rozhodnutí týkající se rozpočtového roku 2015“).
12 Dne 5. prosince 2016 vyzval generální tajemník Parlamentu předsednictvo k přijetí rozhodnutí o žádostech o finanční prostředky ze souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2017, které podala řada politických stran a politických nadací na evropské úrovni včetně žalobkyně.
13 Předsednictvo Evropského parlamentu na svém zasedání dne 12. prosince 2016 přijalo rozhodnutí FINS-2017-13 o poskytnutí grantu na rozpočtový rok 2017 žalobkyni v maximální výši 1 102 642,71 eura, ve kterém stanovilo, že předběžné financování se omezí na 33 % maximální částky grantu, a to s výhradou zřízení bankovní záruky na první výzvu (dále jen „napadené rozhodnutí týkající se rozpočtového roku 2017“). Toto rozhodnutí bylo podepsáno a žalobkyni sděleno dne 15. prosince 2016.
Řízení a návrhová žádání účastníků řízení
14 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 27. ledna 2017 podala žalobkyně projednávanou žalobu.
15 Samostatným podáním došlým kanceláři Tribunálu téhož dne podala žalobkyně návrh na předběžné opatření. Tento návrh byl usnesením ze dne 14. března 2017, ADDE v. Evropský parlament (T‑48/17 R, nezveřejněné, EU:T:2017:170), zamítnut. Bylo rozhodnuto, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později.
16 Po ukončení písemné části řízení byla žalobkyně pozvána na jednání původně stanovené na 6. června 2018, které bylo z důvodu, že se zástupce žalobkyně nemohl dostavit, odročeno.
17 Podáním došlým soudní kanceláři Tribunálu dne 30. července 2018 požádala žalobkyně o bezplatnou právní pomoc na základě článku 147 jednacího řádu Tribunálu. Tribunál s ohledem na vyjádření Parlamentu a poté, co z titulu organizačních procesních opatření podle článku 89 jednacího řádu položil žalobkyni několik otázek a vyzval ji k předložení určitých dokumentů, usnesením ze dne 5. února 2019, ADDE v. Evropský parlament (T‑48/17 AJ, nezveřejněné), žádost o bezplatnou právní pomoc zamítl.
18 Poté, co žalobkyně určila nového zástupce, byly řeči účastnic řízení a jejich odpovědi na ústní otázky Tribunálu vyslechnuty na jednání konaném dne 8. května 2019.
19 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadené rozhodnutí týkající se rozpočtového roku 2015;
– zrušil napadené rozhodnutí týkající se rozpočtového roku 2017 v rozsahu, v němž se předběžné financování omezuje na 33 % maximální částky grantu s výhradou zřízení bankovní záruky;
– uložil Parlamentu náhradu nákladů řízení.
20 Parlament navrhuje, aby Tribunál:
– zamítl žalobu jako neopodstatněnou,
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení, včetně nákladů řízení o předběžném opatření.
Právní otázky
K návrhu na zrušení napadeného rozhodnutí týkajícího se rozpočtového roku 2015
21 Na podporu návrhu na zrušení rozhodnutí prohlašujícího určité výdaje za nezpůsobilé pro účely rozpočtového roku 2015 předkládá žalobkyně tři žalobní důvody, z nichž první vychází z porušení zásady řádné správy a práva na účinnou procesní obranu, druhý z porušení článků 7 až 9 nařízení č. 2004/2003 a třetí z porušení zásad proporcionality a rovného zacházení.
22 Vzhledem k tomu, že v žalobě není rozvinuta žádná argumentace k třetímu žalobnímu důvodu, který je tudíž vyjádřen abstraktně, je uvedený žalobní důvod nepřípustný, neboť pouhé dovolávání se zásady unijního práva, jejíž porušení je tvrzeno, aniž jsou uvedeny skutkové a právní okolnosti, na kterých se zakládá toto tvrzení, nesplňuje požadavky čl. 76 písm. d) jednacího řádu (rozsudek ze dne 3. května 2007, Španělsko v. Komise, T‑219/04, EU:T:2007:121, bod 89).
K tvrzenému porušení zásady řádné správy a práva na účinnou procesní obranu
23 První žalobní důvod předložený na podporu návrhu na zrušení napadeného rozhodnutí týkajícího se rozpočtového roku 2015 se dělí na dvě části. V rámci první části uvedeného žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že Parlament porušil zásadu řádné správy a článek 41 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), jelikož napadené rozhodnutí týkající se rozpočtového roku 2015 není v důsledku složení předsednictva Parlamentu ani spravedlivé, ani nestranné. Konkrétně poukazuje na to, že v tomto předsednictvu, složeném z předsedy a čtrnácti místopředsedů Parlamentu, nezasedá ani jediný zástupce tzv. „euroskeptických“ stran. Toto předsednictvo tedy vzhledem ke svému složení není s to zajistit nestrannou a objektivní kontrolu prostředků přidělovaných evropským politickým stranám a politickým nadacím s nimi spojenými. To ostatně potvrzuje i skutečnost, že pro tyto účely byl na základě článku 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 1141/2014 ze dne 22. října 2014 o statusu a financování evropských politických stran a evropských politických nadací (Úř. věst. 2014, L 317, s. 1) zřízen nezávislý úřad.
24 Žalobkyně dále tvrdí, že Ulrike Lunacek, místopředsedkyně Parlamentu náležející ke Skupině Zelených/Evropské svobodné aliance a členka předsednictva Parlamentu, před zasedáním, na kterém bylo přijato napadené rozhodnutí týkající se rozpočtového roku 2015, veřejně pronesla výroky, z nichž byl patrný její nepřátelský postoj a nedostatek nestrannosti ve vztahu k žalobkyni.
25 V rámci druhé části prvního žalobního důvodu předloženého na podporu návrhu na zrušení napadeného rozhodnutí týkajícího se rozpočtového roku 2015 poukazuje žalobkyně na porušení práv na účinnou procesní obranu, zejména práva být vyslechnut, zaručených článkem 41 odst. 2 písm. a) Listiny a článkem 224 tehdy platného jednacího řádu Parlamentu. Tvrdí, že její písemné vyjádření ze dne 2. listopadu 2016 nebylo předsednictvu Parlamentu předáno. Podle ní bylo ve sdělení zaslaném generálním tajemníkem Parlamentu zmíněnému předsednictvu uvedeno jen tolik, že je toto vyjádření na vyžádání k dispozici. Tvrdí také, že navzdory své žádosti v tomto smyslu nebyla pozvána k vyslechnutí tímto předsednictvem na zasedání, na němž bylo napadené rozhodnutí týkající se rozpočtového roku 2015 přijato. Konečně poukazuje na to, že napadené rozhodnutí týkající se rozpočtového roku 2015 bylo přijato a podepsáno již před zasedáním předsednictva Parlamentu dne 21. listopadu 2016, protože jí bylo zasláno elektronickou poštou před plánovaným ukončením onoho zasedání.
26 V replice žalobkyně dodává, že generální ředitel financí Parlamentu ani generální tajemník Parlamentu ve sdělení předsednictvu Parlamentu její písemné vyjádření ze dne 2. listopadu 2016 nezohlednili, nekomentovali ani neodmítli. Uvádí, že dopis řečeného generálního ředitele financí ze dne 14. října 2016, jenž byl zaslán jí, je totožný se sdělením zmíněného generálního tajemníka ze dne 10. listopadu 2016 zaslaným předsednictvu Parlamentu. S ohledem na tyto úvahy tvrdí, že bylo porušeno její právo být vyslechnuta příslušným orgánem, a sice předsednictvem.
27 Parlament s argumenty žalobkyně nesouhlasí.
28 K porušení zásady řádné správy Parlament tvrdí, že žalobkyně nepředkládá žádný důkaz tvrzené podjatosti jeho předsednictva. Pravomoc uvedeného předsednictva přijímat rozhodnutí o financování politických stran na evropské úrovni plyne z článku 224 tehdy platného jednacího řádu Parlamentu a z článku 4 rozhodnutí předsednictva Parlamentu ze dne 29. března 2004, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 2004/2003, ve znění pozdějších změn (Úř. věst. 2014, C 63, s. 1, dále jen „rozhodnutí předsednictva ze dne 29. března 2004“), přičemž žalobkyně proti těmto ustanovením nevznesla žádnou námitku protiprávnosti. Parlament dále upozorňuje na to, že nařízení č. 1141/2014 se na projednávanou věc nepoužije a pravomoc přijímat rozhodnutí o žádostech o financování v každém případě nadále přísluší Parlamentu, a nikoli nezávislému úřadu zřízenému tímto nařízením.
29 V duplice Parlament namítá, že tvrzení žalobkyně o nedostatku nestrannosti jedné členky jeho předsednictva se netýká ostatních členů tohoto orgánu. Má za to, že dotčená prohlášení nedokládají nedostatek nestrannosti, nýbrž jen to, že tato členka se již zabývala danou otázkou a rozhodla se, jakým způsobem bude hlasovat na zasedání předsednictva.
30 K tvrzenému porušení práva na účinnou procesní obranu a práva být vyslechnut Parlament uvádí, že žalobkyně byla vyzvána, aby se vyjádřila k možnosti považovat řadu výdajů za nezpůsobilou pro účely rozpočtového roku 2015, což dne 2. listopadu 2016 učinila. Uvádí, že se tímto vyjádřením zabýval jeho generální ředitel financí, který dospěl k závěru, že toto vyjádření nemůže zvrátit nezpůsobilost dotčených výdajů. Dále poukazuje na to, že ve sdělení jeho generálního tajemníka ze dne 10. listopadu 2016, jímž bylo jeho předsednictvo vyzváno k přijetí napadeného rozhodnutí týkajícího se rozpočtového roku 2015, bylo na toto vyjádření výslovně odkázáno. Doplňuje, že v tomto sdělení bylo také uvedeno, že je toto vyjádření na vyžádání k dispozici u jeho sekretariátu. Konečně k tvrzení, že uvedené rozhodnutí bylo přijato a podepsáno před zasedáním zmíněného předsednictva, Parlament tvrdí, že toto rozhodnutí bylo sice připraveno před uvedeným zasedáním, avšak žalobkyni bylo zasláno teprve poté, co je předsednictvo projednalo a přijalo.
31 Tribunál má za to, že je třeba posoudit nejprve druhou část prvního žalobního důvodu předloženého na podporu návrhu na zrušení napadeného rozhodnutí týkajícího se rozpočtového roku 2015.
32 Podle čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny zahrnuje právo na řádnou správu zejména právo každého být vyslechnut před přijetím jemu určeného individuálního opatření, které by se jej mohlo nepříznivě dotknout.
33 Podle čl. 224 odst. 3 tehdy platného jednacího řádu Parlamentu předsednictvo Parlamentu po ukončení rozpočtového roku schválí závěrečnou zprávu o činnosti a závěrečné vyúčtování politické strany, která prostředky obdržela. Podle odstavce 5 téhož článku předsednictvo jedná na základě návrhu generálního tajemníka. S výjimkou případů uvedených v odstavcích 1 a 4 tohoto článku vyslechne předsednictvo před vydáním rozhodnutí zástupce dotyčné politické strany.
34 Dodržování práva na účinnou procesní obranu navíc představuje obecnou zásadu unijního práva, která se použije, jestliže správní orgán zamýšlí přijmout akt proti určité osobě, který nepříznivě zasahuje do jejího právního postavení. Podle této zásady musí být osobám, kterých se týkají rozhodnutí významně ovlivňující jejich zájmy, umožněno užitečně vyjádřit jejich stanovisko ohledně skutečností, na kterých správní orgán zamýšlí založit své rozhodnutí. Musí za tímto účelem disponovat dostatečnou lhůtou (rozsudek ze dne 18. prosince 2008, Sopropé, C‑349/07, EU:C:2008:746, body 36 a 37).
35 Zaprvé k výtce žalobkyně, podle níž nebyla na zasedání předsednictva Parlamentu, na kterém bylo přijato napadené rozhodnutí týkající se rozpočtového roku 2015, zvlášť vyslechnuta v rámci slyšení, postačí konstatovat, že jí ani dotčená právní úprava, ani obecná zásada dodržování práva na účinnou procesní obranu nepřiznávají právo na formální slyšení a možnost předložit písemná vyjádření je k zajištění dodržení práva být vyslechnut dostatečná (par analogie viz rozsudky ze dne 27. září 2005, Common Market Fertilizers v. Komise, T‑134/03 a T‑135/03, EU:T:2005:339, bod 108, a ze dne 6. září 2013, Bank Melli Iran v. Rada, T‑35/10 a T‑7/11, EU:T:2013:397, bod 105). Nesporné je také to, že žalobkyně měla možnost předložit své písemné vyjádření dne 2. listopadu 2016.
36 Zadruhé v souvislosti s výtkou žalobkyně, podle které její písemné vyjádření ze dne 2. listopadu 2016 nebylo předáno předsednictvu Parlamentu, je třeba poukázat na to, že v bodech 5 a 6 sdělení generálního tajemníka Parlamentu ze dne 10. listopadu 2016, jímž bylo předsednictvo Parlamentu vyzváno k přijetí napadeného rozhodnutí týkajícího se rozpočtového roku 2015, je toto vyjádření zmíněno s tím, že bylo zohledněno, přičemž se dodává, že listinné originály jsou na vyžádání k dispozici u sekretariátu Parlamentu. Tuto výtku je proto třeba odmítnout.
37 Zatřetí je třeba odmítnout tvrzení žalobkyně, podle kterého bylo napadené rozhodnutí týkající se rozpočtového roku 2015 přijato a podepsáno před zasedáním předsednictva Parlamentu, jelikož uvedené rozhodnutí bylo žalobkyni zasláno elektronickou poštou dne 21. listopadu 2016 v 19:16 hod., tedy před ukončením uvedeného zasedání. Jak Parlament správně podotýká, nic nebrání tomu, aby byl návrh rozhodnutí připraven před tímto zasedáním, stejně jako tomu bylo v projednávané věci. Parlament dále upřesňuje, že toto rozhodnutí bylo žalobkyni zasláno teprve poté, co předsednictvo projednalo danou otázku a přijalo dotčené rozhodnutí. Je nutno konstatovat, že žalobkyně nepředložila žádný důkaz, na jehož základě by bylo možno považovat posledně zmíněné tvrzení za nepravdivé. Tato výtka musí proto být odmítnuta.
38 Začtvrté stran argumentu žalobkyně, že generální ředitel financí Parlamentu ani generální tajemník Parlamentu ve sdělení předsednictvu Parlamentu ze dne 10. listopadu 2016 její písemné vyjádření ze dne 2. listopadu 2016 nezohlednili, nekomentovali ani neodmítli, je nutno konstatovat, že v uvedeném sdělení je toto vyjádření výslovně zmíněno a uvádí se v něm, že pro účely dotčeného návrhu bylo zohledněno. Parlamentu proto nelze v této souvislosti s úspěchem vytýkat porušení práva žalobkyně na účinnou procesní obranu. Pokud má žalobkyně za to, že napadené rozhodnutí týkající se rozpočtového roku 2015 náležitým způsobem neodpovídá na argumenty vznesené v jejím vyjádření, musí napadnout meritum tohoto rozhodnutí, jak ostatně učinila v rámci druhého žalobního důvodu předloženého na podporu návrhu na zrušení napadeného rozhodnutí týkajícího se rozpočtového roku 2015.
39 Druhá část prvního žalobního důvodu předloženého na podporu návrhu na zrušení napadeného rozhodnutí týkajícího se rozpočtového roku 2015 musí proto být jako neopodstatněná zamítnuta.
40 K první části prvního žalobního důvodu předloženého na podporu návrhu na zrušení napadeného rozhodnutí týkajícího se rozpočtového roku 2015 je třeba uvést, že podle čl. 41 odst. 1 Listiny, nadepsaného „Právo na řádnou správu“, má každý právo na to, aby jeho záležitosti byly orgány, institucemi a jinými subjekty Unie řešeny nestranně, spravedlivě a v přiměřené lhůtě.
41 V této souvislosti je třeba připomenout, že právo jednotlivce na to, aby jeho záležitosti byly orgány Unie řešeny nestranně, zaručené článkem 41 odst. 1 Listiny, odráží obecnou zásadu unijního práva (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. prosince 2017, Španělsko v. Rada, C‑521/15, EU:C:2017:982, body 88 a 89).
42 Podle ustálené judikatury zásada řádné správy zahrnuje povinnost příslušného orgánu řádně a nestranně zkoumat všechny relevantní okolnosti projednávaného případu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. června 2017, Schniga v. OÚS, C‑625/15 P, EU:C:2017:435, bod 47).
43 Tento požadavek nestrannosti dále zahrnuje jednak subjektivní nestrannost v tom smyslu, že žádný člen dotyčného orgánu, který se věcí zabývá, nesmí být podjatý nebo osobně zaujatý, a jednak objektivní nestrannost v tom smyslu, že orgán musí v tomto ohledu poskytnout dostatečné záruky k vyloučení veškerých legitimních pochybností (rozsudky ze dne 11. července 2013, Ziegler v. Komise, C‑439/11 P, EU:C:2013:513, bod 155; ze dne 20. prosince 2017, Španělsko v. Rada, C‑521/15, EU:C:2017:982, bod 91, a ze dne 27. března 2019, August Wolff a Remedia v. Komise, C‑680/16 P, EU:C:2019:257, bod 27).
44 Konkrétně k prohlášením, která by mohla zpochybnit požadavky nestrannosti, je třeba připomenout, že rozhodný je jejich skutečný smysl, a nikoli jejich doslovné znění. Kromě toho je otázku, zda mohou daná prohlášení představovat porušení práva na řádnou správu, a zejména práva jednotlivce na to, aby jeho záležitosti byly řešeny nestranně, třeba posuzovat v kontextu konkrétních okolností, za nichž bylo sporné prohlášení učiněno. Konkrétně je třeba zkoumat, zda je v prohlášeních jen zdůrazněno, že hrozí porušení příslušných pravidel, anebo zda předjímají konečné rozhodnutí v tomto ohledu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. září 2003, Atlantic Container Line a další v. Komise, T‑191/98 a T‑212/98 až T‑214/98, EU:T:2003:245, body 445 a 448).
45 Dále v případech, kdy má Parlament širokou posuzovací pravomoc, se soudní přezkum výkonu této pravomoci omezuje na ověření dodržení procesních pravidel a pravidel týkajících se odůvodnění, jakož i věcné správnosti skutkových zjištění, neexistence zjevně nesprávného posouzení a zneužití pravomoci (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 20. května 2009, VIP Car Solutions v. Parlament, T‑89/07, EU:T:2009:163, bod 56, a ze dne 10. listopadu 2015, GSA a SGI v. Parlament, T‑321/15, nezveřejněný, EU:T:2015:834, bod 33). Přitom platí, že pokud mají unijní orgány širokou posuzovací pravomoc, má dodržování záruk přiznaných unijním právním řádem ve správních řízeních, včetně zásad řádné správy a zejména povinnosti jednat nestranně, o to podstatnější význam (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. listopadu 1991, Technische Universität München, C‑269/90, EU:C:1991:438, bod 14). V projednávané věci je v souvislosti se správním řízením, jež se týká komplexních právních a účetních hodnocení, třeba konstatovat, že Parlament má pro účely přijetí rozhodnutí o způsobilosti výdajů vynaložených žalobkyní pro účely rozpočtového roku 2015 určitý prostor pro uvážení, zejména na základě článků 7 a 8 nařízení č. 2004/2003.
46 Projednávanou věc je třeba zkoumat vzhledem k těmto úvahám.
47 Zaprvé se žalobkyně domnívá, že samotné složení předsednictva Parlamentu z podstaty věci postačuje ke zpochybnění nestrannosti tohoto orgánu. Tento argument nelze přijmout, a to ze tří důvodů.
48 Předně je třeba poukázat na to, že předsednictvo Parlamentu je kolektivním orgánem složeným z předsedy a čtrnácti místopředsedů Parlamentu, které v souladu s články 16 a 17 tehdy platného jednacího řádu Parlamentu volí hlasováním členové Parlamentu. Účelem složení tohoto orgánu je tedy zohlednit pluralitu přítomnou v samotném Parlamentu.
49 Dále skutečnost, že byl nařízením č. 1141/2014 zřízen nezávislý úřad, který má plnit určité funkce ve vztahu k politickým nadacím na evropské úrovni, je irelevantní, neboť uvedené nařízení se na skutkový stav projednávaného sporu nepoužije. Toto nařízení se totiž podle svého článku 41 stalo použitelným teprve ode dne 1. ledna 2017. V každém případě podle čl. 18 odst. 4 téhož nařízení ve spojení s čl. 5 odst. 1 rozhodnutí předsednictva Parlamentu ze dne 12. června 2017, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 1141/2014 (Úř. věst. 2017, C 205, s. 2), přísluší pravomoc přijímat rozhodnutí o žádostech o financování nadále tomuto předsednictvu.
50 Konečně je nutno – jak Parlament správně podotýká – konstatovat, že žalobkyně proti ustanovením upravujícím složení předsednictva Parlamentu a jeho pravomoc přijímat rozhodnutí o financování politických stran a nadací na evropské úrovni, jmenovitě proti článkům 24 a 25 tehdy platného jednacího řádu Parlamentu a článku 4 rozhodnutí předsednictva ze dne 29. března 2004, nevznesla námitku protiprávnosti na základě článku 277 SFEU.
51 Zadruhé k chování jedné členky předsednictva Parlamentu žalobkyně uvádí, že tato členka před zasedáním předsednictva konaným dne 21. listopadu 2016 veřejně učinila prohlášení dokládající nedostatek její nestrannosti ve vztahu k žalobkyni.
52 Při posuzování opodstatněnosti výtky žalobkyně týkající se prohlášení učiněných jednou členkou předsednictva Parlamentu je nutné vzít v úvahu celou řadu skutečností, jako je obsah sporných prohlášení, funkce osoby, která tato prohlášení učinila, a úlohu, kterou tato osoba skutečně sehrávala při rozhodování.
53 Co se týče sporných prohlášení, je v projednávané věci třeba poukázat na to, že dne 17. listopadu 2016 politická skupina, ke které patří dotyčná členka předsednictva Parlamentu, rozeslala tiskovou zprávu obsahující prohlášení učiněné touto členkou, podle něhož „[o]čekáváme, že zpráva o auditu bude na pondělním zasedání předsednictva Evropského parlamentu potvrzena a že orgány Parlamentu budou reagovat rázně a jednoznačně“, a „[p]rostředky musí být vráceny a UKIP musí nést odpovědnost za účelovou manipulaci britských voličů“. V tiskové zprávě se dále uvádí, že žalobkyně je politická strana na evropské úrovni ovládaná stranou UKIP, tedy UK Independence Party.
54 Dne 18. listopadu 2016 pak dotyčná členka předsednictva Parlamentu zveřejnila na sociálních sítích komentář, podle kterého „[k] očerňování [Unie] při každé příležitosti, když se zároveň protiprávně čerpají [unijní] prostředky, je potřebná pořádná dávka drzosti“. V reakci na komentář třetí osoby na sociálních sítích tato členka předsednictva dodala: „[j]á tady mluvím o zneužívání peněz!“.
55 V zápise ze zasedání předsednictva Parlamentu dne 21. listopadu 2016, který je dostupný on-line na internetových stránkách Parlamentu a ve vztahu ke kterému Tribunál na jednání kladl Parlamentu otázky, se uvádí, že se daná členka předsednictva účastnila zasedání a rozpravy, která vedla k přijetí napadeného rozhodnutí týkajícího se rozpočtového roku 2015. Podle tohoto zápisu bylo jediným vstupem člena předsednictva do diskusí k tomuto bodu pořadu jednání vystoupení dotyčné členky, z čehož lze dovodit, že tato osoba sehrávala v rozpravě aktivní roli, přestože rozhodnutí bylo přijímáno na návrh generálního tajemníka Parlamentu.
56 Je tudíž třeba konstatovat, že s ohledem na výroky dané členky předsednictva Parlamentu lze z perspektivy vnějšího pozorovatele usuzovat na to, že o této otázce měla jasno již před přijímáním napadeného rozhodnutí týkajícího se rozpočtového roku 2015. Dotčené výroky se totiž neomezovaly na konstatování pouhé existence hrozby porušení příslušných pravidel, ale získání prostředků bylo podle nich „protiprávní“ a představovalo „zneužití“. Kromě toho, i když tato členka nezastávala funkci zpravodajky nebo předsedkyně, Parlament na jednání připustil, že v rámci předsednictva byla spolu s dalším členem odpovědná za průběžný dohled nad agendou financování politických stran na evropské úrovni.
57 Argumenty, které Parlament vznesl v duplice a podle kterých tyto komentáře pocházejí od jediné členky jeho předsednictva a dokládají jen tolik, že se dotyčná členka již zabývala danou otázkou a rozhodla se, jakým způsobem bude hlasovat, jsou navíc nepřesvědčivé.
58 Zaprvé skutečnost, že se pochybnosti o zdání nestrannosti týkají jen jedné osoby v kolektivním orgánu složeném z patnácti členů, nemusí být rozhodující, neboť tato osoba mohla mít při rozhodování rozhodující vliv (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ESLP ze dne 23. dubna 2015, Morice v. Francie, CE:ECHR:2015:0423JUD002936910, bod 89). V této souvislosti je třeba připomenout aktivní roli, kterou dotyčná členka sehrávala na zasedání předsednictva, jak plyne ze zápisu (viz výše bod 55).
59 Zadruhé k argumentu Parlamentu, že sporná prohlášení jen naznačovala, jak bude dotyčná členka jeho předsednictva hlasovat, je třeba podotknout, že důležité není jen to, aby předsednictvo přijímalo rozhodnutí nestranně, ale i to, aby poskytovalo dostatečné záruky pro vyloučení veškerých legitimních pochybností v tomto ohledu, jak se uvádí v judikatuře citované výše v bodě 43. S ohledem na kategorický a jednoznačný obsah těchto prohlášení učiněných před přijímáním napadeného rozhodnutí týkajícího se rozpočtového roku 2015 je nutno konstatovat, že zdání nestrannosti bylo v projednávané věci vážně narušeno.
60 V tomto kontextu Parlament nemůže s úspěchem namítat, že členka jeho předsednictva, jež je autorkou sporných prohlášení, mohla vyjádřit svůj osobní názor, protože členové rozhodujícího kolegiálního orgánu v zásadě nesmějí veřejně vyjadřovat své osobní názory k neskončené věci, neboť jinak by byl požadavek nestrannosti zbaven svého smyslu.
61 Parlament musí totiž poskytnout dostatečné záruky pro vyloučení veškerých pochybností o nestrannosti svých členů při přijímání rozhodnutí správní povahy, což vyžaduje, aby se členové zdrželi veřejného vyjadřování k otázce, zda politické strany na evropské úrovni spravují poskytnuté prostředky řádně, nebo vadně, jsou-li věci teprve projednávány.
62 S ohledem na výše uvedené je třeba první části prvního žalobního důvodu předloženého na podporu návrhu na zrušení napadeného rozhodnutí týkajícího se rozpočtového roku 2015 vyhovět.
K tvrzenému porušení článků 7 až 9 nařízení (ES) č. 2004/2003
63 V rámci druhého žalobního důvodu předloženého na podporu návrhu na zrušení napadeného rozhodnutí týkajícího se rozpočtového roku 2015, žalobkyně tvrdí, že Parlament tím, že dospěl k závěru, že je určité výdaje třeba považovat za nezpůsobilé, protože byly použity k financování vnitrostátních politických stran a kampaně k referendu, porušil články 7 až 9 nařízení č. 2004/2003. Konkrétně zpochybňuje závěr o nezpůsobilosti týkající se zaprvé financování několika průzkumů veřejného mínění ve Spojeném království, zadruhé plateb uhrazených třem konzultantům ve Spojeném království a zatřetí určitých plateb týkajících se belgické Parti populaire. Začtvrté zpochybňuje opodstatněnost tohoto rozhodnutí v části, ve které jsou za nezpůsobilé považovány platby pro jednoho dodavatele, neboť se údajně jedná o střet zájmů.
64 S ohledem na závěry analýzy prvního žalobního důvodu předloženého na podporu návrhu na zrušení napadeného rozhodnutí týkajícího se rozpočtového roku 2015 má Tribunál na tomto místě za to, že v rámci druhého žalobního důvodu je důvodné rozhodovat jen o výtce týkající se prohlášení nezpůsobilosti výdajů souvisejících s průzkumem veřejného mínění uskutečněným v sedmi členských státech v prosinci 2015.
65 Žalobkyně zpochybňuje výklad Parlamentu, podle kterého je financování průzkumu veřejného mínění uskutečněného v sedmi členských státech v rozporu s čl. 7 odst. 1 nařízení č. 2004/2003, jenž upravuje zákaz nepřímého financování vnitrostátní politické strany. Zpochybňuje také možnost prohlásit výdaje související s tímto průzkumem za nezpůsobilé z důvodu zákazu financování kampaní k referendům stanoveného v čl. 8 čtvrtém pododstavci uvedeného nařízení.
66 Parlament s argumenty žalobkyně nesouhlasí.
67 Parlament poukazuje na to, že se průzkumy veřejného mínění uskutečněné po všeobecných volbách ve Spojeném království v období od června do prosince 2015 týkaly částečně vnitropolitických otázek, ale především referenda o brexitu. V duplice naznačuje, že průzkum veřejného mínění uskutečněný v sedmi členských státech obsahoval otázky týkající se členství Spojeného království v Unii a postoje respondentů k referendu o brexitu.
68 V odpověď na otázky Tribunálu na jednání Parlament uvedl, že průzkum veřejného mínění uskutečněný v sedmi členských státech byl zaměřen na Spojené království a týkal se především referenda o brexitu, a to ve prospěch UKIP.
69 V souvislosti s průzkumy veřejného mínění uskutečněnými po všeobecných volbách ve Spojeném království v období od června do prosince 2015 z napadeného rozhodnutí týkajícího se rozpočtového roku 2015 vyplývá, že výdaje s nimi související byly za nezpůsobilé považovány ze dvou důvodů, a sice jednak z důvodu zákazu nepřímého financování vnitrostátní politické strany podle čl. 7 odst. 1 nařízení č. 2004/2003 a jednak z důvodu zákazu financování kampaní k referendům stanoveného v čl. 8 čtvrtém pododstavci téhož nařízení. Podle uvedeného rozhodnutí se totiž tyto průzkumy veřejného mínění týkaly především referenda o brexitu a některé z nich se částečně týkaly také vnitropolitických otázek.
70 Podle čl. 7 odst. 1 nařízení č. 2004/2003 platí, že financování politických stran na evropské úrovni ze souhrnného rozpočtu Evropské unie nebo z jakéhokoli jiného zdroje nesmí být použito pro přímé ani nepřímé financování jiných politických stran, a zejména vnitrostátních politických stran či kandidátů.
71 Je třeba připomenout, že o nepřímé financování vnitrostátní strany se jedná v případě, kdy je tato strana finančně zvýhodněna, i kdyby nedošlo k žádnému přímému převodu finančních prostředků, například tím, že se vyhne určitým výdajům, které by jinak musela vynaložit (rozsudek ze dne 27. listopadu 2018, Mouvement pour une Europe des nations et des libertés v. Parlament, T‑829/16, napadený kasačním opravným prostředkem, EU:T:2018:840, bod 72). Pro účely tohoto posuzování je třeba vzít v úvahu soubor nepřímých důkazů, zejména časových a zeměpisných nepřímých důkazů, jakož i nepřímých důkazů týkajících se obsahu financovaného jednání (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. listopadu 2018, Mouvement pour une Europe des nations et des libertés v. Parlament, T‑829/16, napadený kasačním opravným prostředkem, EU:T:2018:840, bod 83).
72 K zákazu financování kampaní k referendům je třeba poukázat na to, že čl. 8 čtvrtý pododstavec nařízení č. 2004/2003 stanoví, že způsobilé výdaje nesmějí být použity na financování kampaní k referendům.
73 Dále předsednictvo Parlamentu v rozhodnutí ze dne 9. května 2016 upřesnilo, že otázka, zda určitá aktivita politické strany na evropské úrovni představuje kampaň k referendu, závisí zejména na určitých podmínkách, a sice zaprvé zda o případném konání referenda byla již veřejnost obeznámena, i když dosud nebylo oficiálně oznámeno; zadruhé zda existuje přímá a zjevná souvislost mezi dotčenou aktivitou politické strany a otázkou, na kterou se vztahuje referendum, a zatřetí zda existuje časová blízkost mezi dotčenou aktivitou politické strany a předpokládaným, i kdyby neoficiálně, datem konání referenda. V této souvislosti je nutno poukázat na to, že Parlament nezpochybňuje, že v napadeném rozhodnutí týkajícím se rozpočtového roku 2015 jsou uplatněna kritéria stanovená rozhodnutím uvedeného předsednictva ze dne 9. května 2016.
74 Opodstatněnost napadeného rozhodnutí týkajícího se rozpočtového roku 2015 v části, ve které jsou za nezpůsobilé považovány výdaje související s průzkumem veřejného mínění uskutečněným v sedmi členských státech, je proto třeba zkoumat vzhledem k výše uvedeným úvahám.
75 Z rozboru dokumentu, který obsahuje výsledky průzkumu veřejného mínění uskutečněného v sedmi členských státech, plyne, že tento průzkum se uskutečnil v Belgii, ve Francii, v Maďarsku, v Nizozemsku, v Polsku, ve Švédsku a ve Spojeném království na vzorku přibližně 1 000 osob v každém z těchto států. Otázky, které byly stejné ve všech sedmi členských státech, se týkaly členství těchto členských států v Unii, hlasování respondentů v případném referendu o členství v Unii, změny podmínek členství v Unii, zvládání uprchlické krize Spolkovou republikou Německo, přijímání uprchlíků každým ze sedmi členských států, ohrožení bezpečnosti všech sedmi členských států, účasti těchto sedmi členských států v evropských ozbrojených silách a schengenského prostoru.
76 Zaprvé je nutno konstatovat, že část průzkumu veřejného mínění uskutečněného v sedmi členských státech, která se týkala Spojeného království, spadá pod zákaz financování kampaní k referendům podle čl. 8 čtvrtého pododstavce nařízení č. 2004/2003, neboť právní úprava konání referenda ve Spojeném království byla s konečnou platností přijata v prosinci 2015, tedy v době onoho průzkumu, a obsah této části do značné míry úzce souvisí s tímto referendem.
77 Tyto závěry naopak neplatí pro část průzkumu, která se uskutečnila v ostatních šesti členských státech, kde se v dané době žádné referendum nepřipravovalo. Parlament navíc netvrdil, natož aby prokázal, že tato část průzkumu mohla být jakkoli přínosná pro kampaň k referendu o brexitu ve Spojeném království. Z tohoto hlediska tedy tuto část průzkumu veřejného mínění nelze považovat za určenou k financování kampaně k referendu.
78 Zadruhé je v souvislosti se zákazem nepřímého financování vnitrostátní politické strany třeba odmítnout argument Parlamentu, podle kterého je část průzkumu veřejného mínění týkající se ostatních šesti členských států jakkoli přínosná pro UKIP. Nebylo totiž prokázáno, že by obsah této části mohl být pro UKIP jakkoli přínosný. Je třeba rovněž podotknout, že tato část byla uskutečněna v šesti členských státech jiných než Spojené království, ve kterých UKIP nepůsobí.
79 S ohledem na výše uvedené je třeba této výtce vyhovět.
80 S ohledem na závěry uvedené výše v bodech 62 a 79 je třeba napadené rozhodnutí týkající se rozpočtového roku 2015 zrušit.
K návrhu na zrušení napadeného rozhodnutí týkajícího se rozpočtového roku 2017
81 Na podporu návrhu na zrušení napadeného rozhodnutí týkajícího se rozpočtového roku 2017 předkládá žalobkyně tři žalobní důvody, z nichž první vychází z porušení zásady řádné správy a práva na účinnou procesní obranu, druhý z porušení článku 134 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie a o zrušení nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 (Úř. věst. 2012, L 298, s. 1, dále jen „finanční nařízení“), a článku 206 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1268/2012 ze dne 29. října 2012 o prováděcích pravidlech k nařízení č. 966/2012 (Úř. věst. 2012, L 362, s. 1, dále jen „prováděcí pravidla k finančnímu nařízení“), a třetí z porušení zásad proporcionality a rovného zacházení.
K tvrzenému porušení zásady řádné správy a práva na účinnou procesní obranu
82 První žalobní důvod předložený na podporu návrhu na zrušení napadeného rozhodnutí týkajícího se rozpočtového roku 2017 se dělí na dvě části. V rámci první části žalobkyně tvrdí, že Parlament porušil zásadu řádné správy a článek 41 Listiny. V této souvislosti odkazuje na argumenty rozvedené v rámci první části prvního žalobního důvodu předloženého na podporu návrhu na zrušení rozhodnutí týkajícího se rozpočtového roku 2015, uvedené výše v bodě 23.
83 V rámci druhé části prvního žalobního důvodu předloženého na podporu návrhu na zrušení napadeného rozhodnutí týkajícího se rozpočtového roku 2017 poukazuje žalobkyně na porušení práv na účinnou procesní obranu, zejména práva být vyslechnut, zaručených článkem 41 odst. 2 písm. a) Listiny a článkem 224 tehdy platného jednacího řádu Parlamentu. Na podporu této části odkazuje žalobkyně zaprvé na argumenty rozvedené v rámci druhé části prvního žalobního důvodu předloženého na podporu návrhu na zrušení rozhodnutí týkajícího se rozpočtového roku 2015, uvedené výše v bodě 25. Zadruhé dodává, že napadené rozhodnutí týkající se rozpočtového roku 2017 vychází z „doplňujícího stanoviska“ externích auditorů k její finanční udržitelnosti, které jí nebylo poskytnuto a ke kterému se nemohla vyjádřit. Zatřetí tvrdí, že toto druhé napadené rozhodnutí ji nepříznivě zasáhlo, protože nedosáhla na požadovanou bankovní záruku, což nakonec vedlo k její likvidaci dne 26. dubna 2017.
84 Parlament s argumenty žalobkyně nesouhlasí.
85 Je třeba poukázat na to, že v souvislosti s první částí prvního žalobního důvodu předloženého na podporu návrhu na zrušení rozhodnutí týkajícího se rozpočtového roku 2017 odkazuje žalobkyně na argumenty rozvedené v rámci návrhu na zrušení rozhodnutí týkajícího se rozpočtového roku 2015, aniž namítá nedostatek nestrannosti plynoucí z výroků pronesených členkou předsednictva Parlamentu před přijímáním napadeného rozhodnutí týkajícího se rozpočtového roku 2017.
86 Pokud žalobkyně namítá nedostatek nestrannosti předsednictva Parlamentu v důsledku jeho složení, je třeba první část prvního žalobního důvodu předloženého na podporu návrhu na zrušení rozhodnutí týkajícího se rozpočtového roku 2017 jako neopodstatněný zamítnout, a to ze stejných důvodů, které byly uvedeny výše v bodech 40 až 50.
87 Ke druhé části prvního žalobního důvodu předloženého na podporu návrhu na zrušení napadeného rozhodnutí týkajícího se rozpočtového roku 2017, která se týká porušení práva být vyslechnut, je třeba nejprve uvést, že čl. 224 odst. 1 tehdy platného jednacího řádu Parlamentu stanovil, že předsednictvo Parlamentu rozhoduje o žádostech politických stran na evropské úrovni o financování. Dále podle odstavce 5 téhož článku platilo, že s výjimkou případů uvedených v odstavcích 1 a 4 vyslechne předsednictvo před vydáním rozhodnutí zástupce dotyčné politické strany.
88 Je tedy nutno konstatovat, že článek 224 tehdy platného jednacího řádu Parlamentu nepřiznával politickým stranám zvláštní právo být vyslechnuta před tím, než předsednictvo Parlamentu přijme rozhodnutí o jejich žádostech o financování.
89 Přitom je i navzdory tomuto konstatování týkajícímu se článku 224 tehdy platného jednacího řádu Parlamentu třeba se zabývat otázkou, zda se žalobkyně za okolností projednávané věci nemůže platně dovolávat práva být vyslechnuta přímo na základě čl. 41 odst. 2 Listiny. Z judikatury totiž vyplývá, že dodržení práva na účinnou procesní obranu představuje základní zásadu unijního práva a musí být zajištěno i v případě, kdy neexistuje žádná právní úprava nebo příslušná právní úprava takový požadavek výslovně nestanoví (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 22. listopadu 2012, M., C‑277/11, EU:C:2012:744, bod 86, a ze dne 9. července 1999, New Europe Consulting a Brown v. Komise, T‑231/97, EU:T:1999:146, bod 42).
90 Při podání žádosti, zejména žádosti o financování, k unijnímu orgánu musí v zásadě být právo být vyslechnut považováno za dodržené, jestliže orgán přijme rozhodnutí v řízení na základě podkladů předložených žadatelem, aniž mu poskytne další příležitost být vyslechnut nad rámec argumentů, které mohl vznést v okamžiku podání žádosti (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 13. prosince 1995, Windpark Groothusen v. Komise, T‑109/94, EU:T:1995:211, bod 48, a ze dne 15. září 2016, AEDEC v. Komise, T‑91/15, nezveřejněný, EU:T:2016:477, bod 24; v tomto smyslu a obdobně viz též rozsudek ze dne 30. dubna 2014, Euris Consult v. Parlament, T‑637/11, EU:T:2014:237, bod 119).
91 Výjimečně lze ovšem namítat porušení práva být vyslechnut tehdy, když se unijní orgán opře o skutkové či právní úvahy, o nichž žadatel nevěděl, nebo o jiné důkazy, než které předložil žadatel (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 13. prosince 1995, Windpark Groothusen v. Komise, T‑109/94, EU:T:1995:211, bod 48; ze dne 30. dubna 2014, Euris Consult v. Parlament, T‑637/11, EU:T:2014:237, bod 119, a ze dne 15. září 2016, AEDEC v. Komise, T‑91/15, nezveřejněný, EU:T:2016:477, bod 24), nebo když tento orgán vytkne žadateli určité jednání, aniž mu poskytne příležitost užitečně vyjádřit své stanovisko (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. července 1999, New Europe Consulting a Brown v. Komise, T‑231/97, EU:T:1999:146, body 5 a 42 až 44). Dále je třeba podotknout, že podle judikatury k řízením v oblasti placení cla došlo k porušení práva na účinnou procesní obranu v případě, kdy žalobce neměl možnost vyjádřit své stanovisko k relevantnosti skutkového stavu nebo dokumentů zohledněných v napadeném aktu (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 21. listopadu 1991, Technische Universität München, C‑269/90, EU:C:1991:438, bod 25; ze dne 19. února 1998, Eyckeler & Malt v. Komise, T‑42/96, EU:T:1998:40, body 86 až 88, a ze dne 17. září 1998, Primex Produkte Import-Export a další v. Komise, T‑50/96, EU:T:1998:223, body 63 až 71).
92 Výtku žalobkyně je třeba zkoumat vzhledem k těmto úvahám.
93 V projednávané věci je zaprvé třeba shledat, že napadené rozhodnutí týkající se rozpočtového roku 2017 bezpochyby představuje individuální opatření vůči žalobkyni ve smyslu čl. 41 odst. 2 Listiny.
94 Zadruhé se – i když Parlament tvrdí opak – jedná o opatření, které se jí nepříznivě dotýká, protože rozhodnutí o poskytnutí financování je vázáno na podmínky, které znamenají nezanedbatelnou zátěž, a sice povinnost poskytnout bankovní záruku a omezení předběžného financování na 33 % maximální částky grantu (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 23. října 1974, Transocean Marine Paint Association v. Komise, 17/74, EU:C:1974:106, body 15 až 17, jenž se týkal porušení práva být vyslechnut při přiznávání výjimky vázané na podmínky podle ustanovení odpovídajícího současnému článku 101 odst. 3 SFEU).
95 Zatřetí žalobkyně namítá, že napadené rozhodnutí týkající se rozpočtového roku 2017 vychází z „doplňujícího stanoviska“ externích auditorů k její finanční udržitelnosti, které jí nebylo poskytnuto a ke kterému se nemohla vyjádřit.
96 V této souvislosti je třeba shledat, že i když Parlament připouští, že dotčené „doplňující stanovisko“ jako takové nebylo žalobkyni před přijetím napadeného rozhodnutí týkajícího se rozpočtového roku 2017 poskytnuto, jsou ve sděleních generálního tajemníka Parlamentu ze dne 10. listopadu a ze dne 5. prosince 2016, jimiž bylo předsednictvo vyzváno k přijetí napadených rozhodnutí a která žalobkyně sama předložila, zmíněny pochybnosti externích auditorů o finanční udržitelnosti žalobkyně. Žalobkyně v odpověď na dotaz položený na jednání uvedla, že kopii sdělení zmíněného generálního tajemníka ze dne 10. listopadu 2016 obdržela v témže měsíci. Tyto pochybnosti o finanční udržitelnosti žalobkyně byly navíc obsaženy i ve zprávě externích auditorů o auditu ze dne 18. dubna 2016, se kterou se žalobkyně seznámila, jak uznává v dopise externím auditorům ze dne 10. května 2016.
97 Žalobkyně proto s ohledem na skutečnost, že již věděla o pochybnostech o své finanční udržitelnosti, jež byly pro napadené rozhodnutí týkající se rozpočtového roku 2017 určující, nemůže s úspěchem namítat porušení práva být vyslechnuta v souvislosti se skutkovými okolnostmi, o kterých věděla již před přijetím napadeného rozhodnutí týkajícího se rozpočtového roku 2017.
98 S ohledem na výše uvedené je třeba první žalobní důvod předložený na podporu návrhu na zrušení napadeného rozhodnutí týkajícího se rozpočtového roku 2017 jako neopodstatněný zamítnout.
K tvrzenému porušení článku 134 finančního nařízení a článku 206 prováděcích pravidel k finančnímu nařízení
99 V rámci druhého žalobního důvodu předloženého na podporu návrhu na zrušení napadeného rozhodnutí týkajícího se rozpočtového roku 2017 žalobkyně tvrdí, že omezení předběžného financování na 33 % maximální částky grantu s výhradou zřízení bankovní záruky je v rozporu s článkem 134 finančního nařízení a článkem 206 prováděcích pravidel k finančnímu nařízení.
100 V této souvislosti žalobkyně tvrdí, že článek 134 finančního nařízení a článek 206 prováděcích pravidel k finančnímu nařízení musí být vykládány s ohledem na článek 204j finančního nařízení vložený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 1142/2014 ze dne 22. října 2014, kterým se mění nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012, pokud jde o financování evropských politických stran (Úř. věst. 2014, L 317, s. 28). Má za to, že nebyla v žádné ze situací uvedených v tomto ustanovení jako umožňující požadovat poskytnutí bankovní záruky.
101 Žalobkyně dodává, že omezení předběžného financování na 33 % maximální částky grantu s výhradou zřízení bankovní záruky je zjevně nesprávné, protože napadené rozhodnutí týkající se rozpočtového roku 2017 bylo přijato s ohledem na její finanční situaci ke konci roku 2015, a nikoli k okamžiku přijetí uvedených opatření, tedy k prosinci 2016. To podle ní potvrdil externí auditor. Má za to, že v prosinci 2016 byla její finanční situace dobrá. Konkrétně tvrdí, že obdržela závazky možných dárců a že několik vnitrostátních delegací souhlasilo s navýšením svých příspěvků v potenciální částce od 30 000 do 100 000 eur.
102 Konečně žalobkyně opakuje, že skutečnost, že Parlament zohlednil externí audit její finanční udržitelnosti, který jí nebyl poskytnut, představuje porušení práva na účinnou procesní obranu.
103 Parlament s argumenty žalobkyně nesouhlasí.
104 Podle čl. 134 odst. 1 finančního nařízení, nadepsaného „Jistota pro účely předběžného financování“, může příslušná schvalující osoba, pokud to považuje za vhodné a přiměřené, v jednotlivých případech a na základě analýzy rizik požadovat od příjemce grantu složení jistoty předem, aby se omezila finanční rizika spojená s poskytnutím předběžného financování.
105 Podle čl. 206 odst. 1 prováděcích pravidel k finančnímu nařízení může příslušná schvalující osoba v zájmu omezení finančních rizik, jež jsou spojena s předběžným financováním, na základě posouzení rizik po příjemci požadovat, aby – s výjimkou grantů nízké hodnoty – složil předem jistotu až do výše částky předběžného financování, nebo může platbu rozdělit do více splátek.
106 Navíc z článku 6 rozhodnutí předsednictva ze dne 29. března 2004 vyplývá, že pokud předsednictvo Parlamentu nerozhodne jinak, vyplácejí se granty příjemcům formou předběžného financování v podobě jedné platby ve výši 80 % maximální částky, která je provedena do 15 dnů od data rozhodnutí o poskytnutí grantu. Předběžné financování ve výši 100 % maximální částky je možné, pokud příjemce v souladu s článkem 206 prováděcích pravidel k finančnímu nařízení složí jistotu ve výši 40 % poskytovaného grantu.
107 Ze společného výkladu ustanovení citovaných výše v bodech 104 až 106 vyplývá, že Parlament má v zájmu omezení finančních rizik pro Unii, jež jsou spojena s předběžným financováním, pravomoc požadovat zřízení bankovní záruky i omezit částku předběžného financování.
108 Z rozboru ustanovení citovaných výše v bodech 104 až 106 plyne, že Parlament disponuje pro účely určení, zda Unii hrozí finanční rizika, a stanovení přiměřených a nezbytných opatření k ochraně Unie před těmito riziky určitým prostorem pro uvážení. Konkrétně má Parlament prostor pro uvážení při rozhodování, zda je namístě kombinovat oba druhy opatření uvedené výše v bodě 107, a při případném stanovování částky předběžného financování.
109 Argumenty vznesené žalobkyní v rámci druhého žalobního důvodu předloženého na podporu návrhu na zrušení napadeného rozhodnutí týkajícího se rozpočtového roku 2017 je třeba zkoumat vzhledem k těmto úvahám.
110 Zaprvé je nutno konstatovat, jak správně tvrdí Parlament, že se článek 204j finančního nařízení, vložený nařízením č. 1142/2014, na skutkové okolnosti projednávaného sporu nepoužije. Toto nařízení se totiž podle svého článku 2 stalo použitelným teprve ode dne 1. ledna 2017. V každém případě je výklad tohoto ustanovení navrhovaný žalobkyní nesprávný, neboť z jeho znění vyplývá, že Parlament může požadovat složení jistoty předem tehdy, pokud dotčené politické straně bezprostředně hrozí, že se bude nacházet mimo jiné v úpadku nebo v likvidaci, a nikoli teprve tehdy, když se již v takové situaci nachází.
111 Zadruhé Parlament nepochybil, když dne 12. prosince 2016 při přijímání napadeného rozhodnutí týkajícího se rozpočtového roku 2017 zohlednil napadené rozhodnutí týkající se rozpočtového roku 2015 přijaté jen o několik dnů dříve, a sice dne 21. listopadu 2016, jímž byla za nezpůsobilou prohlášena částka 500 615,55 eura a jímž bylo požadováno vrácení částky 172 654,92 eura. Parlament nepochybil ani tím, když na základě dostupných údajů zohlednil „doplňující stanovisko“ externího auditora zpochybňující finanční udržitelnost žalobkyně v případě dalšího nedoplnění vlastních zdrojů.
112 Kromě toho se na zasedání výboru žalobkyně dne 6. prosince 2016 a členské schůze téhož dne sice projednávala nezbytnost získat dodatečné zdroje ve výši 100 000 eur, avšak ze zápisu z těchto zasedání nijak neplyne, že by bylo možné rozumně očekávat získání této částky.
113 S ohledem na tyto okolnosti je třeba uzavřít, že Parlament mohl bez zjevně nesprávného posouzení mít za to, že z případného poskytnutí grantu na rozpočtový rok 2017 žalobkyni plyne pro Unii finanční riziko.
114 Argument žalobkyně týkající se porušení práva na účinnou procesní obranu v souvislosti s „doplňujícím stanoviskem“, jenž je zopakováním druhé části prvního žalobního důvodu předloženého na podporu návrhu na zrušení napadeného rozhodnutí týkajícího se rozpočtového roku 2017, je třeba odmítnout ze stejných důvodů, které byly uvedeny výše v bodech 87 až 95.
115 S ohledem na výše uvedené je třeba druhý žalobní důvod předložený na podporu návrhu na zrušení napadeného rozhodnutí týkajícího se rozpočtového roku 2017 jako neopodstatněný zamítnout.
K tvrzenému porušení zásad proporcionality a rovného zacházení
116 V rámci třetího žalobního důvodu předloženého na podporu návrhu na zrušení napadeného rozhodnutí týkajícího se rozpočtového roku 2017 žalobkyně namítá porušení zásady proporcionality a porušení zásady rovného zacházení.
117 Žalobkyně zaprvé tvrdí, že napadené rozhodnutí týkající se rozpočtového roku 2017 je v rozporu se zásadou proporcionality, neboť Parlament mohl uvažovat o alternativních opatřeních, jako například zrušit grant, je-li na příjemce prohlášen úpadek nebo je příjemce v likvidačním řízení, nebo jednoduše omezit předběžné financování na 33 % částky grantu a nepožadovat bankovní záruku.
118 Zadruhé namítá žalobkyně porušení zásady rovného zacházení, protože Parlament požádal jiné příjemce, jejichž finanční udržitelnost byla rovněž zpochybněna, o navržení opatření ke zlepšení jejich finanční situace. Parlament přitom žalobkyni, i když o tom uvažoval, tuto možnost nenabídl a rozhodl se rovnou omezit částku jejího předběžného financování s výhradou zřízení bankovní záruky.
119 Parlament s argumenty žalobkyně nesouhlasí.
120 V tomto ohledu je třeba připomenout, že zásada proporcionality, jež je jednou z obecných zásad unijního práva, vyžaduje, aby akty unijních orgánů nepřekročily meze toho, co je přiměřené a nezbytné k dosažení legitimních cílů sledovaných dotčenou právní úpravou, přičemž se rozumí, že pokud se nabízí volba mezi vícero přiměřenými opatřeními, je třeba zvolit nejméně omezující opatření (rozsudek ze dne 11. června 2009, Agrana Zucker, C‑33/08, EU:C:2009:367, bod 31).
121 Jak bylo uvedeno výše v bodech 107 a 108, z ustanovení použitelných v projednávané věci vyplývá, že Parlament disponuje pro účely určení, zda Unii hrozí finanční rizika, a dále stanovení přiměřených a nezbytných opatření k ochraně Unie před těmito riziky určitým prostorem pro uvážení.
122 V rámci tohoto žalobního důvodu zpochybňuje žalobkyně nezbytnost opatření přijatých Parlamentem, a sice omezení předběžného financování na 33 % celkové částky grantu společně s požadavkem na zřízení bankovní záruky.
123 Je přitom třeba konstatovat, že alternativní opatření, která žalobkyně zmiňuje, by neumožňovala ochránit finanční zájmy Unie stejným způsobem jako opatření přijatá Parlamentem. Zrušení grantu v případě, že je na příjemce prohlášen úpadek nebo je příjemce v likvidačním řízení, totiž nezaručuje možnost Parlamentu případně získat zpět vyplacené prostředky. Totéž platí pro pouhé omezení předběžného financování na 33 % částky grantu bez požadavku na zřízení bankovní záruky, jež nemůže zajistit případné vrácení prostředků vyplacených Parlamentem.
124 S ohledem na diskreční pravomoc, kterou Parlament disponuje pro účely stanovení přiměřených a nezbytných opatření k ochraně Unie před finančními riziky, je proto třeba výtku žalobkyně vycházející z porušení zásady proporcionality odmítnout.
125 Dále je třeba připomenout, že zásada rovného zacházení je obecnou zásadou unijního práva a zásada zákazu diskriminace je jejím zvláštním vyjádřením. Uvedená zásada vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno (viz rozsudek ze dne 5. července 2017, Fries, C‑190/16, EU:C:2017:513, body 29 a 30).
126 V této souvislosti je třeba poukázat na to, že podle zápisu ze zasedání předsednictva Parlamentu dne 12. prosince 2016, na kterém bylo přijato napadené rozhodnutí týkající se rozpočtového roku 2017, přijalo předsednictvo Parlamentu podobná opatření ke snížení finančního rizika ve vztahu k sedmi příjemcům včetně žalobkyně.
127 Kromě toho, i když je pravda, že podle sdělení generálního tajemníka předsednictvu Parlamentu ze dne 5. září 2016 týkajícího se jiných příjemců a ze dne 10. listopadu 2016 týkajícího se žalobkyně uvažoval Parlament o tom, že některé příjemce požádá o opatření ke zlepšení jejich finanční situace, v rámci žádostí o grant na rozpočtový rok 2017 byla tato možnost zamýšlena pro všechny. Nic navíc nenasvědčuje tomu, že by Parlament skutečně nabídl tuto možnost některým příjemcům, ale žalobkyni nikoli.
128 S ohledem na výše uvedené je třeba odmítnout výtku žalobkyně vycházející z porušení zásady rovného zacházení, a tedy i zamítnout jako neopodstatněný třetí žalobní důvod předložený na podporu návrhu na zrušení napadeného rozhodnutí týkajícího se rozpočtového roku 2017 v celém rozsahu.
129 Návrh na zrušení napadeného rozhodnutí týkajícího se rozpočtového roku 2017 je proto třeba jako neopodstatněný zamítnout.
K nákladům řízení
130 Článek 134 odst. 3 jednacího řádu stanoví, že pokud měli účastníci řízení ve věci částečně úspěch i neúspěch, ponese každý z nich vlastní náklady řízení. V projednávané věci je vzhledem k tomu, že vyhověno bylo jen návrhu na zrušení napadeného rozhodnutí týkajícího se rozpočtového roku 2015, zatímco návrh na zrušení napadeného rozhodnutí týkajícího se rozpočtového roku 2017 byl zamítnut, důvodné rozhodnout, že každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady řízení, včetně nákladů řízení o předběžném opatření.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (osmý rozšířený senát)
rozhodl takto:
1) Rozhodnutí Parlamentu ze dne 21. listopadu 2016, kterým se určité výdaje prohlašují za nezpůsobilé pro účely grantu na rozpočtový rok 2015, se zrušuje.
2) Návrh na zrušení rozhodnutí Parlamentu FINS-2017-13 ze dne 12. prosince 2016 o poskytnutí grantu na rozpočtový rok 2017 žalobkyni se zamítá.
3) Alliance for Direct Democracy in Europe ASBL a Evropský parlament ponesou vlastní náklady řízení, včetně nákladů řízení o předběžném opatření.
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 7. listopadu 2019.
Podpisy.